Proruská kontrarevoluce v Gruzii ukončila „barevné“ revoluce

Syn horníka Ivanišvili na politickou scénu v Gruzii spadl jako meteorit v 10/011, kdy vyšel z anonymity ( jeho jméno se do 10/011 v médiích vůbec neobjevilo - kromě jednoho rozhovoru poskytnutého ruskému listu Vědomosti), a prohlásil, že do roka a do dne vyhraje parlamentní volby rozdáváním dárků a sliby, že sníží nezaměstnanost, která postihuje zhruba 30% Gruzínů. Také slíbil dát jednu miliardu dolarů gruzínským zemědělcům, ale neřekl, zda z vlastní kapsy či ze státního rozpočtu ...

Ivanišvili, kromě slibů, neměl žádný volební program, zato se obklopil draze placenými anglosaskými mediálními poradci.

Ivanišvili tvrdil, že je v politice nováček, ale nebyla to pravda – se svým obchodním partnerem Rusem Vitalijem Malkinem, obviněným Kanadou z prodeje zbraní a z praní špinavých peněz, byl spoluzakladatelem jedné z prvních ruských bank Rossijskij Kredit, která se stala partnerem mnohých ruských státních institucí v době Jelcinových privatizací, a to zejména ve velmi citlivém sektoru barevných kovů, ovládaném ruskou mafií (MS jej v době voleb nazýval „ můj politický rival ze zahraničí s nečistýma rukama „, ) ...

V roce 96 se ruští oligarchové se svým kapitálem postavili za Jelcina proti komunistickému kandidátovi, avšak Ivanišvili byl členem týmu třetího prezidentského kandidáta – gen. Alexandra Lebedě ( zavražděného v roce 02 při zřícení vrtulníku, kdy Ivanišvili spěšně opustil RF ), jenž komunistům odebral část voličstva.

Ochránci Ivanišviliho jeho podnikání v RF v úzké spolupráci s Vitalijem Malkinem falešně bagatelizují s tím, že také Saakašviliho spojenec Kakha Bendukidze/KB získal majetek podnikáním v 90.letech v RF, srovnávají však nebe a dudy.

Ekonom KB 1993 za kupónové privatizace v RF nakoupil akcie strojírenského závodu Uralmaš za peníze své firmy Bioprocess, postupně se vypracoval na šéfa Uralmaš, a v roce 96 podpořil jeho fúzi s Ižorskými strojírenskými závody, takže pod jeho kontrolou vznikl vznikl největší ruský strojírenský kombinát OMZ/ Grupa Uralmaš-Ižora.

KB nepatřil do okruhu Putinových přátel, třebaže i s Putinem si v roce 00 potřásl na veřejnosti rukou -  po zatčení Chodorkovského svůj podíl prodal, a na jaře 04 se přestěhoval do Gruzie, kde jej oslovil MS, a jmenoval jej ministrem hospodářství.

The Economist z 29.7.04 o KB napsal, že by v Gruzii do soukromých rukou rozprodal úplně všechno od přístavů a železnic po letiště, „jednom jedna věc není v Gruzii na prodej“ , uvedl KB – „ svědomí „ …

Po zavraždění gen. Lebedě v roce 02 Ivanišvili odešel z RF ( do Francie ), jak dnes tvrdí, z důvodu, že se obával KGB/FSB, ale kupodivu, žádnou újmu nepocítil, naopak, majetek se mu rozrůstal, v roce 05 byl již miliardářem, a když byl dotázán, co si myslí o zatčení Chodorkovského, odpověděl, že „ MCH brutálně porušoval všechny zákony „ ...

Ivanišvili po úspěšném parlamentním „ svržení“ Saakašviliho v RF prodal své pozemky, farmaceutické a bankovní podniky, stejně tak jako zlaté akcie – za podezřele velmi nízké ceny - ještě důležitější je, komu všechno prodal/ “daroval“  – Alexandru Matvijenkovi, synovi Putinovy komsomolky Valentiny Matvijenkové, která dnes šéfuje Radě RF ...

Po svržení Ševardnadzeho se ruský občan Ivanišvili v roce 03 vrátil na skok do Gruzie, a začal tahat za nitky v zákulisí, mj. sponzoroval i Saakašviliho tým ( údajně, jak tvrdí, v částce 1.6 mld dolarů ), aniž by však s ním měl politicky cokoliv společného ...

Ivanišvili a jeho mnohočetná občanství

V roce 04 Ivanišvili, ruský občan, získal gruzínské občanství.

V 1/09 Ivanišvili získal od Sarkozyho francouzské občanství (ve Francii Ivanišvili vlastní vilu v Saint Tropéz a luxusní nemovitost u PAR ).

Jak mohl francouzské občanství získat, se podivoval čas. L´Express z 10/012, ve Francii uceleně nežil, jen se v ní občas v letech 97-03 objevil ( návštěvy u Arkadije Gajdamaka (?), viz můj článek AngolaGate ).

V Tbilisi se však Ivanišvili přátelil s každým francouzským velvyslancem, zejména s Erikem Fournier v letech 07-011, jenž mu občanství, o které si Ivanišvili zažádal v 1/08 z důvodu sňatku, zařídil – Ivanišviliho žena, a taktéž jeho děti francouzské občanství již měly.

Svým razantním nástupem na gruzínskou politickou scénu v 10/011 s úkolem vyhrát parlamentní volby a odstavit MS, mu bylo gruzínské občanství odňato, protože gruzínská ústava nepovoluje dvojí státní občanství ( po vítězství jeho koalice mu MS gruzínské občanství vrátil, a Ivanišvili se na oplátku zřekl občanství ruského, v 5/012 parlament přijal ústavní dodatek ohledně občanství státních příslušníků zemí EU narozených v Gruzii, který z občanství Ivanišviliho učinil ještě větší právní oříšek)  ...

Jak se francouzský velvyslanec Eric Fournier postavil ruskému praporu GRU Vostok

Francouzský velvyslanec Eric Fournier se 8.8.08 po vpádu ruských vojsk do Gruzie zachoval velmi rozhodně, a nad vojenskou základnou Satchkere na severozápadním předměstí Gori, na které byli 7.8.08 přítomni francouzští horští myslivci/horská pěchota ( kam dorazil v noci 8.8.08, kdy se musel vyhýbat nejen ruským kontrolním stanovištím s tanky, ale i stádům krav ), vyvěsil francouzskou vlajku, aby ji ruští vojáci neobsadili, a vlastním tělem spolu s dalšími 100 gruzínskými civilisty poté základnu (marně) bránil .

Obsadil ji čečenský prapor Vostok, patřící pod vojenské zpravodajství GRU.

Velvyslanec poté odjel do Tbilisi, před Tbilisi byl zadržen ruskými vojáky, a 2.5 hodiny vyslýchán, přičemž mu prohledali auto.

PAR jeho zadržení označila za porušení diplomatické imunity, a v Kremlu protestovala ( viz Le Figaro z 22.8.08) - Putin však ruské invazní jednotky označil za „ mírové“ , chránící před francouzským velvyslancem mír v Gruzii.

V 6/010 MS inauguroval v Tbilisi Francouzskou kavkazskou školu, jejíž ředitelkou se stala manželka Erika Fourniera, Florence.

Fournier odjel z Tbilisi v 10/011 v okamžiku, kdy Ivanišvili vstoupil do politiky, a stal se na francouzském zamini ředitelem odboru kontinentální Evropy.

Saakašviliho snaha odstřihnout Ivanišviliho blok od peněz

V 8/012 před parlamentními volbami (10/012), ve kterých mělo nesourodé a narychlo uplácané hnutí miliardáře Ivanišviliho Gruzínský sen  „ za každou cenu „ porazit stranu Saakašviliho Sjednocené národní hnutí, bloku Gruzínský sen došly peníze …

Saakašviliho úředníci v tiché válce tento blok několikrát obvinili z porušení volebních pravidel, takže od něho a od jeho sponzorů požadovali ostentativní pokuty ve výši několika desítek miliónů eur, a pro jistotu, kdyby odmítli zaplatit, opozici veškerá bankovní konta zablokovali

Zaplatit pokutu odmítl i muž číslo dvě tohoto hnutí, bývalá fotbalová hvězda, podnikatel Kacha Kaladze*1978  (otec byl známým fotbalistou, v roce 01 byl unesen a zavražděn jeho mladší bratr Levan, student medicíny, za jeho vraždu byli odsouzeni dva muži), jenž měl zaplatit pokutu ve výši zhruba 210 miliónů Kč, a když nezaplatil, byl mu zmrazen majetek - za tuto újmu jej Ivanišvili, jehož banka Cartu byla rovněž úředníky Saakašviliho postižena, odměnil funkcí ministra pro místní rozvoj …

Bankovní konta Ivanišviliho bloku se vyprázdnila i „nákupem členů“ , kterým blok poskytoval výhodnou půjčku na nákup automobilu, a tisícům gruzínských rodin rozdal satelitní antény, aby mohly sledovat Ivanišviliho rodinnou TV9 …

Saakašviliho policie pár týdnů před volbami vyslýchala stovky Ivanišviliho stoupenců pro „ chuligánství“ , a Saakašviliho tým zveřejnil kompromitující dokumenty, které mj. prokazovaly, že Ivanišvili nechává odposlouchávat i své spojence.

V předvolební kampani Ivanišviliho blok nazýval svého Pána  „gruzínským Billem Gates, moudrým a citlivým filantropem „ ( moskevský původ jeho bankovních kont ve výši 5 mld eur se neprobíral, Ivanišviliho koníčkem je nákup pláten starých mistrů ), zatímco Saakašviliho označoval za zločineckého despotu, zloděje a megalomanského úchyla, jenž volební propagandu postavil na schizofrenním provolávání „ Vyhráli jsme válku proti Rusku „ a turistický ruch na potěmkinových megastavbách ( volebním cílem MS bylo učinit z Gruzie kavkazské Švýcarsko ) -

Ivanišvili se zaměřil na „oběti“  Saakašviliho „ faraonského „ režimu – důchodce, nezaměstnané, a zemědělce.

Koncem srpna 012 došlo k několika incidentům, při nichž „ ozbrojenci neznámého původu „ terorizovali Gruzínce v pohraničních vesnicích, k nimž se MS vyjádřil 29.8.012 v TV ve smyslu, že „ Gruzie ruskému tlaku neustoupí - přežije-li svobodná Gruzie, nikdo do Putinovy Eurasijské unie nevstoupí “ , prohlásil MS.

Proti MS, až prorusky ostře, vystupovala i ministryně zahraničí v letech 04-05 Salome Zurabišvili, narozená 1952 v PAR v rodině politických emigrantů. Jako francouzská občanka vystudovala v PAR + v NYC. Z funkce ministra ji odvolal MS poté, co ji kritizoval parlament a gruzínští velvyslanci ( stále dostávala plat od francouzského zamini ) …

Zurabišvili založila stranu Gruzínská cesta, a podpořila výzvu patriarchy Ilji II  z roku 08 za obnovení monarchie pod dynastí Bagrationů …

Nejvíce však mezi „ lidem“ 14 dní před volbami zabralo „předvolební „  Ivanišviliho video, jak „MS“  brutálně mučí a znásilňuje vězně ve věznici Gldani na tbiliském předměstí.

Záznam, pořízený bachaři, a zabavený údajně v kanceláři bezpečnostního šéfa věznice, 18.9.012  „ pohotově“ odvysílala Ivanišviliho rodinná TV stanice – reportéři tvrdili, že záznam získali od „ bývalého zaměstnance věznice, jenž uprchl do Belgie „  ...

Saakašviliho tým tvrdil, že „ předvolební“ brutální video nechal bachaři natočit za vysokou finanční odměnu bývalý zkorumpovaný policista, jehož syn kandidoval za blok Gruzínský sen.

Druhý den vyšly do ulic v Tbilisi tisíce lidí, ministr vnitra Bacho Akhalaia , zcela loajální Saakašvilimu, musel odstoupit, a Saakašviliho režim si začal sypat popel na hlavu ohledně poměrů, které vládnou v gruzínských věznicích, z nichž odvolal většinu jejich náčelníků.

27.9.012 se v TV ke skandálu vyjádřil i MS, jenž video dal do souvislosti se „ špinavou volební kampaní opozice „ , která zaplavovala redakce médií kompromaty/ kompromitujícími dokumenty o všem možném, co nějak souviselo s režimem MS, jenž na oplátku ověsil Tbilisi svými portréty, jak stojí po boku miliardáře Donalda Trumpa, jenž měl v Batumi vystavět luxusní obytný komplex, „ Trumpovu věž“ .

V této době vypukla diplomatická roztržka mezi Paříží/PAR a Tbilisi poté, co gruzínská prokuratura zahájila po volbách trestní řízení proti bývalému gruzínskému ministru,  v opozici proti MS, Georgiji Chandrava, pro jeho kontakty s gruzínskou mafií v PAR, na základě informací získaných od francouzského četnictva, které gruzínskému ministru vnitra předal francouzský ministr vnitra Manuel Valls, zatímco proti jejich předání Tbilisi protestovalo francouzské ministerstvo zahraničí.

Volební vítěz Ivanišvili, jenž na MS požadoval, aby na svoji funkci prezidenta rezignoval,  na dotazy novinářů prohlásil, že „ neuspořádá hony na stoupence MS ve státní správě“ , ale současně požadoval potrestat ty, co nejednali v souladu se zákony, přičemž vyšetřovat tyto skutkové podstaty budou „ nezávislé tribunály „ , které požadoval po svém nastoupení do prezidentského úřadu i Janukovyč, a které později soudily i Tymošenkovou a další aktivisty oranžové revoluce ...

Zatímco v Kremlu vítězství Ivanišviliho Medvěděv veřejně uvítal, Putin, jenž se v roce 08 vyjádřil, že MS pověsí za určitou část těla,  k výsledkům voleb v Gruzii zarputile mlčel – Putin jako vždy potřeboval chaos, aby „ tyran a despota „ MS volební výsledky neuznal, ale Saakašvili svoji volební prohru uznal ještě před sečtením všech volebních lístků, čímž opět Putinovi zkřížil plány, jenž očekával  gruzínský  „ majdan“ -  nepokoje, demonstrace, policejní zásah proti demonstrujícím, chaos.

Ojediněle se demonstrace konaly, přestože s Ivanišvilim hned druhý den po volbách poobědvali velvyslanci z US, Británie/UK,  Francie a NL, kteří Ivanišviliho před provokacemi varovali, a tento vydal prohlášení, aby lidé nedemonstrovali, ale v Zugdidi organizátoři demonstrace tvrdili, že je uspořádali na příkaz Ivanišviliho …

6.11.012 nechal Ivanišvili zatknout přímo v budově ministerstva  ministra obrany Bacho Akhalaia pro jeho „excesy“ ve funkci Náčelníka nápravných zařízení v letech 05-08, a náčelníka genštábu Giorgije Kalandadze pro zneužití pravomocí ( údajně nafackoval šesti vojákům ).

23.2.013 byl pro zpronevěru veřejných fondů obžalován i blízký přítel MS tbiliský starosta Gigi Ugulava, jenž údajně na radnici zaměstnával stovky mrtvých duší, jejichž platy vyplácel stoupencům MS, a z důvodu, že se v roce 08 neoprávněně zmocnil opoziční TV Imedi, kterou převedl na lidi loajální Saakašvilimu …

26.11.012 přijela do Tbilisi podpořit MS Catherine Ashton, ministryně zahraničí EU, která Ivanišviliho varovala před  politickou vendetou a „ selektivní spravedlností „ .

Ivanišvili MS obvinil i ze zatajování pravdy kolem zavraždění premiéra Žvaniji,  oficiálně udušeného kouřem z kamen, verzi, kterou potvrdila i FBI, která také případ vyšetřovala  – jeho příbuzní však tvrdí, že do zakouřeného pokoje byl přinesen již mrtvý.

Ivanišvili rozdmýchal i další skandál – v 1/06 byli funkcionáři ministerstva vnitra uneseni 28letý Sandro Girgvliani a jeho přítel, kteří v kavárně v Tbilisi urazili manželku ministra vnitra Merabišviliho - byli zbiti na hřbitově, přičemž Girgvliani na svá zranění na hřbitově zemřel.

Dva funkcionáři ministerstva byli propuštěni, ale svůj vliv na ministerstvu vykonávali  dál nepřímo, 4 policisté obviněni ze zabití, byli v roce 09 podmíněně propuštěni na prezidentovu milost.

Případ se dostal před Evropský soud pro lidská práva, který ve svém rozsudku z 4/011 zkritizoval nedostatečné a zmanipulované vyšetřování, a odsoudil gruzínský stát k vyplacení 50.000 eur rodičům zavražděného.

Ivanišvili zahájil „ moralizující „ kampaň proti MS, aby se vystěhoval ze svojí „ až neslušně“ luxusní rezidence, tj. prezidentského paláce čnícího nad hlavním městem.

(Také Ivanišvili však žije na kopečku u Tbilisi v nevkusném futuristickém paláci, který vypadá jako letiště,  postaveném japonským architektem za 40 mil. euro, - hlavní nemovitosti však má mimo Evropu ) .

Podle Ivanišviliho je „nemorální“ žít v luxusním paláci s účtem za elektřinu ve výši 480.000 dolarů, a vyzval Saakašviliho, aby se přestěhoval do sídla vlády, která by mu nějaké místnosti pronajala.

MS oznámil, že palác nebude v noci osvětlen, aby byl účet za elektřinu nižší.

Ivanišvili seškrtal i finance na údržbu prezidentského letadla, proto MS oznámil, že do Prahy na zasedání Parlamentního shromáždění NATO se 12.11.012 vypraví pravidelnou linkou v ekonomické třídě.

Ivanišvili kontrolu nad Gruzií dokončil vítězstvím v jarních volbách do obecních zastupitelstev.

„ Normalizovat vztahy s Kremlem“ je hlavním cílem Ivanišviliho, proto Putin Pobožný po svém volebním „ vítězství „  v Gruzii přijal gruzínského patriarchu Ilju II, a v 1/014 se Ivanišvili setkal  s „ kolegou „ Medvěděvem –  věci se vrátily do starých kolejí - Ivanišvili propustil z vězení všechny agenty ruských tajných služeb s tím, že jsou to političtí vězni,  a ze slovníku své vlády vyřadil slovo okupace Abcházie a JO ...

Avšak navzdory svému vstřícnému postoji vůči Kremlu, Ivanišvili nenaplnil očekávání svého pána – Putin dal Tbilisi jasně najevo, že budˇse připojí k Celní FSB unii, anebo se Kreml postará o neutuchající nestabilitu v oblasti .

Ivanišvili na dotazy novinářů ještě před volbami odpovídal, že se prozápadní orientace Gruzie nezmění,  „ ale bude realizována s regionálními odchylkami a protkána obchodní spoluprácí s RF „ , což po svém zvolení sliboval i Janukovyč, ale do dvou let Ukrajinu vrátil do Putinova lůna.

Že svá slova o prozápadní orientaci nemyslí vážně, Ivanišvili brzy potvrdil, když prohlásil, že „ není vyloučeno, že se Gruzie k ruské Celní unii připojí, bude-li to v jejím zájmu „ ...

Putin by Gruzii pod svoji kuratelu potřeboval vrátit již z důvodu, že ruské základny v Arménii jsou zoufale izolované od světa – MS v roce 08 zakázal přelety ruských vojenských letadel nad VP Gruzie, a přelety nejsou možné ani z Ázerbájdžánu, který vyhlásil po okupaci Náhorního Karabachu/NK blokádu Arménie.

Ivanišvili v Putinových očích  „ selhal“ , protože nepřesvědčil MS, za něhož diplomatické vztahy s Kremlem byly nulové ( MS však neprotestoval proti přijetí RF do WTO v 11/011, které prosadil Obama ), aby po prohraných parlamentních volbách odstoupil z prezidentské funkce ( která mu končila až v 10/013, Ivanišvili uvedl, že mu MS  řekl, že „ neodstoupí, protože nezradí mezinárodní společenství “, třebaže mu Ivanišvili hrozil impeachmentem).

V 12/012 se konalo „ tajné“ gruzínsko-ruské jednání v Ženevě, údajně zejména o obnově leteckého spojení MOW-Tbilisi „ , dle agentury ITAR-TASS, která se odvolala na ruské velvyslanectví v Praze.

Druhé „ tajné „ jednání se konalo v 3/013 v Praze.

Za Kreml vyjednával náměstek ministra zahraničí Grigorij Karasin, za Gruzii Zurab Abašidze , emisar premiéra Ivanišviliho.

Údajně se jednalo o obnovení silničního spojení přes kavkazské hraniční přechody, Kreml opět povolil dovoz gruzínských vín a minerálních vod ( hned po volbách převzala gruzínskou firmu na minerálky IDS Borjomi ruská skupina Alfa Bank ... ) .

28.4.013 Ivanišvili pro list Le Monde uvedl, že „ zatímco Rada Evropy konečně pochopila, že moje vláda je složená ze samých poctivých lidí, skutečných demokratů bez mrtvol ve skříních, a že naše popularita v Gruzii stále roste, mafián Saakašvili neuznal, že pro Západ již nemá žádnou cenu, a stále jen křičí a křičí – je to idiot, jenž nepochopil, že skončil, a měl by odejít, anebo alespoň mlčet, a hlavně se gruzínskému lidu omluvit, že čtvrtinu národa pozavíral do věznic, a každou gruzínskou rodinu okradl “ – a jedním dechem Ivanišvili dodal „  Osobně proti němu nic nemám, tolik jsem mu pomohl ! „ ...

Na otázku, zda bude MS postaven před soud, Ivanišvili odpověděl :“ Mám silné tušení, že tam skončí, ale v žádném případě nezopakujeme kauzu Tymošenkové „ ...

(MS uvedl pro list Le Monde ze 23.5.013, že Putin požaduje, aby jej Ivanišvili  postavil před soud, a obvinil jej z rozpoutání války proti Rusku )  ...

Na otázku, zda se domnívá, že MS poskytoval v Gruzii útočiště čečenským separatistům, jak jej obvinil Kreml, Ivanišvili uvedl, že všichni vědí, že tito separatisté využívali Gruzii jako tranzitní zemi, a teprve jeho vláda tomu učinila přítrž.

21.5.013 nechal Ivanišvili zatknout bývalého premiéra Vano Merabišviliho, ale EU tvrdil, že „ politické perzekuce neprovádí „ ...

Poté, co zbožný Putin přijal gruzínského patriarchu ( k volební porážce prozápadního MS výrazně přispěla gruzínská církev ), propukly 17.5.013 v Den proti homofobii v Tbilisi demonstrace proti osobám z kategorie LGBT.

Demonstrace vedli především duchovní, protože patriarcha Ilja II na úřadech požadoval, aby tento den nebyl v Tbilisi slaven, protože homosexualita je hřích proti Bohu, jak tvrdí i Putin.

Demonstrace se zvrhly v hon na čarodějnice, řadoví policisté byli rozsahem a brutalitou demonstrací zaskočeni, a jen přihlíželi, zvláštní policejní jednotky nezasáhly.

14.10.013 byl v Nice na žádost Ivanišviliho zatčen další spolupracovník Saakašviliho, bývalý ministr obrany a podnikatel David Kezerašvili. Byl obviněn z pašování alkoholu a z nátlaku na vlastníka TV Imedi ( Badri Patarkatšvili), jenž ji musel v roce 08 postoupit Saakašviliho stoupencům.

27.10.013 skončila prezidentská funkce MS, což Ivanišvili okomentoval tím, že okamžitě po skončení funkce jej vsadí do vězení ...

23 let po zhroucení bolševického kolosu se jeho rozklad zastavil, vznikly sice samostatné státy, ale se stejnými bolševickými strukturami, praktikami a mentalitou.

Obrodný proces byl utopen v nedůstojném kšeftování  „ co dostane Kreml za ropu a plyn „ , kšeftování nejen mezi producentem a odběrateli, ale i tranzitními zeměmi, které mají ropu a plyn za snížené ceny.

V RF byl pokus o sesazení Putina ze strany středních vrstev  011/012 brutálně potlačen, Bělorusko je paternalistickým kolchozem, vydržovaným úvěry z Kremlu, zatímco ukrajinská oranžová revoluce skončila koupenými volbami Viktora Janukovyče, a politickou vendetou.

Také diktátoři ve středoasijských republikách si ještě více upevnili svoji rodovou moc na vnitrostátní politické scéně i v zahraničí.