Jak Sovětský svaz jednal o přistoupení k zemím Osy

Již 1932 z iniciativy ministra zahraničí Maxima Litvinova /1876-1951 /, ale hlavně s úmyslem zastrašit Berlín/BER, Francie podepsala smlouvu o vojenské spolupráci se Sovětským svazem/SU, zatímco Beneš jako poslední v Evropě stále ještě SU diplomaticky neuznal ( Litvinov ve Společnosti národů prosazoval smlouvy o kolektivní bezpečnosti proti fašismu, představoval umírněnou fasádu zločineckého bolševického režimu)  ...           

Teprve 1934 Paříž/PAR přiměla Beneše, aby nejen SU diplomaticky uznal, ale aby s Kremlem 1935 podepsal smlouvu o vojenské spolupráci – opatrný Beneš si však vymínil, že tato vojenská pomoc bude vázána na vojenskou pomoc Francie ( jednou ze zásadních chyb Beneše bylo trvání na tom, aby „pro návaznost“  sociáldemokrat Zdeněk Fierlinger, kterého Kreml po 15.3.39 z MOW vykázal ( Litvinov mu řekl : „Jste velvyslancem bez státu „ ) se po napadení SU v 6/41  znovu vrátil na post čsl. velvyslance do MOW, třebaže mu to všichni z jeho okolí rozmlouvali – ZF se ve své funkci stal prominentním agentem NKVD, jenž  mj. spojeneckou smlouvu se SU, aniž by měl Benešovo zmocnění, z 5 let prodloužil na 20 let, Kreml/Gottwald  jej proti vůli Beneše „ jmenoval“  prvním poválečným premiérem, ZF umožnil 25.2.48 komunistický puč, ale jeho jmenování ministrem zahraničí po zavraždění Jana Masaryka Beneš zamítl, Beneš také Gottwaldovi nepodepsal bolševickou ústavu – prof. Václav Černý byl přítomen u Beneše, když tento měsíc před svoji smrtí označil ZF za udavače NKVD, píše o tom v Pamětech )   ...

10.3.39 předložil britský/UK ministr Samuel Hoare další „mírové“ appeasementové  návrhy v duchu Mnichova, Hitler však již služby Západu nepotřeboval, proto na návrh Londýna/LON odpověděl 15.3.39 okupací zbytku ČSR.

70letý premiér Chamberlain nemrknul ani okem, a v britském parlamentu prohlásil : „ Okupace ČSR naší zahraniční politiku neodchýlí ani o pídˇ „ ...

16.3.39 v Düsseldorfu Svaz britských a německých průmyslníků podepsal přátelskou dohodu o spolupráci ...

Lhostejné stanovisko Chamberlaina vyvolalo bouři odporu u britské veřejnosti, takže 17.3.39 musel Chamberlain na shromáždění svých spolustraníků v Birminghamu nasadit jiný tón, a Hitlerovu okupaci ČSR odsoudit.

17.3.39 také SU formálně protestoval proti okupaci ČSR, 18.3.39 formálně protestovaly v diplomatických nótách UK a Francie ( první říšský protektor baron von Neurath je před norimberským tribunálem označil „ čistě“ za papírové protesty ).

18.3.39 Chamberlain se na Kreml obrátil s dotazem, co podnikne MOW, jestliže Německo vtrhne do Bukurešti ( rumunská ropa) - tím začalo třístranné jednání mezi Kremlem, UK a Francií o ujasnění postojů vůči Hitlerově rozpínavosti.

22.3.39 Hitler obsadil Klajpedu/Memmel, zatímco Mussolini 7.4.39 obsadil Albánii ( s Mussolinim se Hitler sblížil po italské okupaci Habeše/Etiopie v roce 35, a zejména během španělské občanské války 36-39), takže UK + Francie poskytly Polsku, Rumunsku a Řecku symbolické  „záruky „ ohledně neporušitelnosti jejich územní celistvosti, a 14.4.39 se LON obrátil na Kreml se žádostí, aby tyto záruky těmto ohroženým státům také poskytl.

Stalin 17.4.39 odmítl „ záruky“ poskytnout jednostranně ( třebaže jednostrannou pomoc nabízel Praze již po mnichovské dohodě ), a místo toho navrhl Londýnu a Paříži třístrannou smlouvu o vzájemné vojenské pomoci ....

Chamberlain však odmítl zajít až tak daleko, že by s nedůvěryhodným Kremlem, jenž v této době postínal hlavy všem armádním velitelům, kteří prošli výcvikem Reichswehru či válkou ve Španělsku ( tj.měli kontakty se Západem ), jednal jako se spojencem s tím, že je odpůrcem toho, aby se v Evropě vytvořily „ bloky “...

Proto LON odpověděl na SU návrh vyhýbavě ( Chamberlain v soukromém dopise v té době napsal:“ Vůči Stalinovu Rusku pocitˇuji tu nejhlubší nedůvěru „ ), a 24.4. 39 poslal zpátky do BER svého velvyslance, proněmeckého Hendersona, jehož odvolal na protest proti obsazení zbytku Československa, a o pár dní na to LON vydal Berlínu šest miliónů zlatých liber, které patřily československému státu, a byly uložené v Anglické bance ( němečtí diplomaté měli na svých tajných misích na Západě vyvolávat dojem, že chtějí dohodu se Západem ) ...

28.4.39 BER vypověděl memorandum o neútočení s Polskem/PL, a anglo-německou smlouvu z roku 1935 o omezení námořního zbrojení.

Ministr zahraničí bolševický komisař Maxim Litvinov, se kterým nemohli nacisté jednat z „ principiálních árijských „  důvodů ( vlastním jménem se jmenoval Finkelstein), byl odvolán z funkce, a 3.5.39 byl nahrazen ( jeho ministerstvo bylo v noci obklíčeno NKVD, jeho spolupracovníci byli zatčeni, a on vsazen do domácího vězení ) zcela tupým a Stalinovi loajálním bolševikem ( jenž se hodil ke zcela tupému „ von „ Ribbentropovi ) Vjačeslavem Molotovovem, mužem číslo dvě ve Straně.

Litvinov, sociálnědemokratický revolucionář, žil často v emigraci na Západě, mj. 10 let v LON ( 1917 po VŘSR  jej LON vyměnil za UK velvyslance v Rusku ), díky němu LON zastavil hospodářskou blokádu SU, a US v roce 33 uznaly SU, Litvinov uzavřel 1929 Litvinovův pakt, v němž se SU, PL, Rum., Estonsko a Lotyšsko zřekly použití síly vůči sobě, v letech 41-43 jej Stalin oprášil, a pověřil funkcí velvyslance v US, kde vyjednal smlouvu o voj. dodávkách, Litvinov zemřel v 12/ 51 na 3.infarkt poté, co Stalin vyhlásil spiknutí kremelských ( židovských ) lékařů.

11.5.39 PL velvyslanec v MOW tlumočil Kremlu vzkaz, že PL vláda nemůže uzavřít spojeneckou dohodu s bolševickým Kremlem, ve které by mu poskytla souhlas s průchodem bolševických vojsk s rudou pěticípou hvězdou přes PL území, aby RA mohla „zajistit bezpečnost“ FS a pobaltských zemí, které dokonce vydaly prohlášení ( FS, Estonsko + Lotyšsko ), že si od SU žádné bezpečnostní záruky nepřejí (!), a PL ministr zahraničí Beck před SU hrozbou nabídl Berlínu splnění některých Hitlerových požadavků.

15.5.39 Kreml oznámil, že přeruší jednání se Západem, nebude-li uzavřena třístranná spojenecká smlouva, a přistoupil na nabídku německého velvyslance v MOW hraběte von der Schulenburga na uzavření obchodní dohody s Německem (suroviny pro německý průmysl )  ...

24.5.39 LON poslal Kremlu návrh smlouvy vzájemných garancí, které Kreml 2.6.39 odmítl s tím, že trvá na třístranné spojenecké smlouvě.

18.6.39 říšský ministr propagandy Goebbels oznámil, že se Gdaňsk brzy stane součástí Třetí říše, načež vrchní velitel PL armády maršálek Rydz–Smigly prohlásil, že se Polsko bude bránit ...

Od jara 39 Kreml intenzívně jednal s BER o uzavření paktu o neútočení, který si zejména přál hrabě von der Schulenberg, jenž preferoval spolupráci s Kremlem, a proto se o německé invazi do SU dozvěděl, až když probíhala ( hrabě za německé invaze do PL, třebaže BER vyhlásil PL válku, zachránil PL diplomaty, včetně PL velvyslance, když je propašoval před Stalinovým zatčením ze SU, hrabě byl i se svým synovcem Fritzem-Dietlof von der Schulenbergem oběšen v 11/44 za účast na atentátu proti Hitlerovi, 4 bratři Fritze, důstojníci, byli zavražděni v Noci Dlouhých nožů v roce 34 )  ...

3.8.39 Ribbentrop sovětskému chargé d´affaires v BER Astachovovi sdělil, že SU-německý pakt o neútočení je připraven k podepsání, a že BER slibuje, že se postará o zlepšení vztahů mezi Kremlem a Japonskem ( aby Japonsko uznalo bolševické hranice Ruska ), přesto ještě 11.8.39 se v MOW pokusila jednat západní vojenská delegace, britskou vedl admirál Reginald Drax /1880-1967/, francouzskou Deumenc.

Stalin byl rozezlen, že nedorazili nejvyšší představitelé UK a francouzské armády, když za bolševickou armádu jednal maršál Vorošilov, a zejména jej rozlítilo opětovné potvrzení, že RA nedostane svolení Polska s průchodem bolševických vojsk přes polské území, protože to PL zásadně odmítá ...

19.8.39 Kreml v BER podepsal dohodu o obchodním úvěru poskytnutém Sovětskému svazu/SU, kdy do proti Evropě válčícího Německa proudily ruské suroviny za německou výzbroj ( Göring + gen. Keitel marně proti vyzbrojování SU protestovali ) a některou civilní techniku.

20.8.39 Hitler zaslal Stalinovi vzkaz, aby 23.8.39 přijal Ribbentropa v Kremlu, s čímž Stalin 21.8.39 písemně souhlasil, a Západu sdělil, že s ním již jednat nebude.

23.8.39 se svět dozvěděl šokující zprávu, že SU uzavřel s Hitlerem pakt o neútočení, ve kterém se nacisté a bolševici dohodli na rozpoutání 2.sv.v. a rozdělení severní a východní Evropy ( SU měl mj. dostat východní PL, pobaltské země + FS ), což Putin považuje za naprosto oprávněné ( oficiálním cílem paktu byla „ likvidace kapitalismu „ )  ...

Po podepsání paktu si Stalin s Ribbentropem připili, kdy Stalin pronesl přípitek na zdraví Hitlera ( " Pakt byl naprosto v pořádku ", tvrdil Putin před mladými ruskými historiky, od nichž očekává, že v tomto smyslu budou pakt vykládat ), Ribbentrop na zdraví Stalina.

7 dní po Ribbentropově-Molotovově paktu Wehrmacht vtrhl do PL, zatímco bolševici 17.9.39 v těsné spolupráci s Wehrmachtem vpadli bránící se PL armádě do zad, a 21.9.39 Wehrmacht a RA podepsaly dohodu o spolupráci na frontě v PL , včetně při popravách „sabotérů „ ...

Poté na PL-ruské hranici nacističtí a bolševičtí generálové zánik polského státu společně a bujaře oslavili.

Ve Lvově a v Brestu Litevském uspořádali společnou vojenskou přehlídku, a ještě předtím než tato města Wehrmacht předal RA, důstojníci uspořádali společnou hostinu, z níž se dochovaly fotografie ...

Za 17 dní Fordovými automobilkami v Německu motorizovaný Wehrmacht PL armádu jezdící na koních porazil, a svět byl šokován dalším překvapením – německou brannou mocí v PL nastolená Generální gubernie neměla ani 50% území bývalého PL státu – většinu Polska získal Kreml, a to bez jediného výstřelu...

Po uzavření paktu mezi Hitlerem a Stalinem Kominterna okamžitě zakázala jakékoliv protiněmecké projevy s odůvodněním, že jde jen o „ imperialistickou válku mezi kapitalisty „ ...

Když v Praze v říjnu a v listopadu 1939 vypukly protiněmecké nepokoje ( 28.10. byl při nich střelen do břicha student medicíny Jan Opletal, zemřel 11.11. na zánět pobřišnice, střelen byl i pekařský pomocník Václav Sedláček, jenž zemřel již při převozu do nemocnice, po dalších protiněmeckých demonstracích na pohřbu Opletala byly von Neurathem uzavřeny všechny české univerzity, přes 1.000 studentů bylo posláno do koncentráku Sachsenhausen, a 9 studentů a funkcionářů bylo 17.11.39 popraveno ), Kominterna KSČ nařídila, aby „ udusila veškerá národně šovinistická hnutí a projevy „ ( Kreml tak bolševikům zakázal protinacistický odboj, někteří poslechli a udávali, jiní do odboje vstoupili, Fučík poslechl, a odjel na venkov ) ...

Koncem září 1939 se konala německo-sovětská schůzka o „ budoucí struktuře PL regionu “ ( třebaže RA vtrhla do PL mj. pod záminkou, že zde musí chránit své etnické bratry Bělorusy a Ukrajince před nacisty ) ...

V 11/39 SU bez vyhlášení války napadl Finsko/FS, a předběžným příměřím  z 3/40 získal Karélii – 10% FS území ...

11.2.40 Stalin podepsal novou obchodní dohodu s Hitlerem, v jejímž rámci proudily do nacistického Německa obilí, ropa a suroviny v objemu 4x větším než bylo dohodnuto v první dohodě – Stalin tak Hitlerovi pomohl obejít hospodářskou blokádu, vyhlášenou proti BER Británií ...

Stalin však dle této dohody umožnil Hitlerovi i přístup ke svým severním přístavům (Murmansk), takže Britové museli chránit námořní trasy jak v Atlantiku, tak v Pacifiku  ...

V polovině června 1940, kdy byla pozornost světa soustředěna na německou invazi do Francie, RA vtrhla do pobaltských států, které musely podepsat smlouvu o vzájemné pomoci, ve které povolovaly RA pobyt na svém území ( a protože nevěděly, že byly Hitlerem Stalinovi postoupeny, posílaly do BER žádosti o pomoc proti Kremlu ) ...

Loutkové vlády, které do nich Kreml dosadil, vzápětí požádaly o vstup do SU ...

Současně dal Stalin ultimátum Rumunsku, aby mu předalo Besarábii a Bukovinu, třebaže Bukovinu dle paktu o neútočení s Hitlerem dostat neměl, což mu také Hitler připomněl ...

V Rumunsku tak Stalin Hitlerovi nadělal problémy – v Besarábii žilo 125.000 Volksdeutsche, BER kupoval od Rumunska obilí, a potřeboval zde mít bezpečnou trasu pro vlaky, které do Německa v cisternách vozily rumunskou ropu.

Kvůli ruskému záboru Bukoviny došlo k prvnímu sporu mezi Hitlerem a Stalinem, kdy rozhněvaný Stalin pozastavil vývoz surovin do BER, který si navíc v 8/40 urychleně anektoval některá rumunská ropná pole.

Spor byl uhašen v 9/40, kdy si bolševici s nacisty v Madˇarsku a v Rumunsku narýsovali nové hranice ...

27.9.40 BER podepsal s Itálií a s Japonskem pakt Osy, kterým si svět rozdělily na sféry vlivu, německý velvyslanec v MOW Friedrich von der Schulenburg chtěl, aby se členem Osy stal i SU.

V říjnu-listopadu 1940 tak Molotov z pověření Stalina, jenž výhody z paktu o neútočení ze 8/39 již považoval za překonané, vyjednával připojení SU k zemím Osy ...

V té době vyhrál v US volby FDR slibem, že US nevstoupí do války ...

Ve vztazích Stalina a Hitlera však přetrvával problém FS, a zejména Balkánu, kdy Stalin trval na ruské kontrole Rumunska a Bulharska/BG, a tureckých úžin Bospor a Dardanel.

12.11.40 Stalin vyslal Molotovova do BER, aby vyjednal podmínky ( SU sféry vlivu ) pro připojení SU k zemím Osy ( pravým autorem schůzky byl velvyslanec von der Schulenburg) .

Molotov, jenž celou cestu do BER strávil prohledáváním vagónu, aby našel všechna odposlouchávací zařízení, byl na nádraží v BER, vyzdobeném nacistickými a bolševickými vlajkami, uvítán Ribbentropem, za vyhrávání Internacionály, která byla v Německu hrána na veřejnosti poprvé od roku 33 ...

Molotov se setkal i s Hitlerem, a oba souhlasili, že přistoupení SU k Ose brání již jen otázka Finska, kdy Hitler „ vysvětlil“ , že německé jednotky jsou ve FS jen prozatímně  „ při cestě do Norska „, a třebaže znovu potvrdil, že FS patří do SU sféry vlivu, varoval Stalina, aby jej nenapadlo válku proti FS obnovit, protože  válčící BER je závislý na FS niklu a dřevu ...

Molotov však Hitlera rozčílil, když došlo na druhou třecí plochu – Balkán, kdy Molotov Hitlera informoval, že si Stalin přeje poskytnout záruky bezpečnosti Bulharsku/BG, jako je BG poskytli Hitler a Mussolini.

O TR úžinách se Hitler odmítl bavit vůbec  ( Stalin a Molotov nevěděli, že již před schůzkou s Molotovem Hitler vydal tajný příkaz číslo 18, aby genštáb nadále připravoval invazi do SU bez ohledu na výsledky schůzky)  ...

Při jednáních o sférách vlivu po připojení se Kremlu k Ose byla ruská sféra vlivu označena jako jižní vedoucí přes Írán k Indickému moři, ale Stalin trval i na Rumunsku, BG,YU, Řecku, TR úžinách, a svobodném výjezdu z Baltského moře bez švédské kontroly ...

Cesta Molotova do BER opět šokovala celý svět, a světová média se tázala, zda se SU připojí k zemím Osy ...

Ribbentrop byl pozvaný do MOW, ale již nepřijel.

Po návratu z BER si Molotov zavolal BG velvyslance a sdělil mu, že SU potřebuje ještě před svým přistoupením k zemím Osy uzavřít s BG spojeneckou smlouvu s výhružkou, že se BER chystá BG obsadit a učinit z něj loutkový stát.

Bulhaři to okamžitě žalovali Hitlerovi, jenž jim sdělil, že právě naopak se BG chystá anektovat SU, takže se BG musí připojit k zemím Osy ...

25.11.40 Stalin zaslal Hitlerovi protinávrh podmínek, za jakých se SU připojí k zemím Osy, a současně kremelští diplomaté informovali BG, že Kreml nebude proti připojení se BG ke státům Osy, jestliže s ním BG uzavře spojeneckou smlouvu, v níž bude zakotven volný průchod RA Bulharskem ...

BG odpovědělo, že potřebuje čas na rozmyšlenou ( poradit se s Hitlerem) ...

Stalin prohlásil před šéfem Kominterny, Bulharem Georgijem Dimitrivovem, že si Balkán vzít nenechá, a 25.11.40 nadiktoval Molotovovi další podmínky pro přistoupení SU k Ose :

1. BER se stáhne z FS, SU se zaručí za dodávky niklu a dřeva
2. SU bude mít v BG námořní základny, na oplátku bude souhlasit se vstupem BG do Osy
3. SU převezme kontrolu nad Gruzií a Ázerbájdžánem v rámci své sféry vlivu na Íránem
4. Japonci se zřeknou Sachalinu a předají jej Kremlu BER nikdy na tento Stalinův protinávrh z 25.11.40 neodpověděl, třebaže se Molotov na odpovědˇ BER několikrát ptal. Hitler svým generálům řekl, že Stalin chce víc a víc, že je to vyděrač, a proto musí jít Kreml na kolena. 5.12.40 Hitler dostal od genštábu plány pro invazi do SU, které schválil 18.12.40 pod kódovým označením Operace Barbarossa, naplánované na 15.5.41. Stalin v 12/40 před svými generály uvedl, že si Hitler myslí, že RA potřebuje 4 roky na to, aby se dokázala postavit Wehrmachtu, a že musí být připravena s Wehrmachtem bojovat již o dva roky dříve ... Diplomaté proto musí válku s Německem o tyto dva roky pozdržet ... 17.1.41, sedm dní po podepsání SU-německé pohraniční a obchodní dohody, Molotov Berlínu opět připomněl, že Stalinovi ještě neodpověděl na jeho návrh z 25.11.40, což Stalina velmi znervozňovalo, o to více, že se BG 1.3.41 připojilo k zemím Osy. V 1/48 US vláda publikovala veškeré dokumenty nacistického zamini o vyjednávání Stalina s Hitlerem o připojení SU k zemím Osy – Stalin v 2/48 osobně redigoval knihu Falzifikátoři dějin, ve které popřel, že s Hitlerem o vstupu do paktu zemí Osy vyjednával, naopak tvrdil, že nabídku Hitlera okamžitě odmítl ... Tato Stalinova verze platila v SU/v RF až do roku 1990.