22.6.1941, „ politicky nekorektní „ výklad

Hitler před napadením Polska/PL na jaře a v létě 39 PL vydíral – požadoval ve prospěch Německa vyřešit „produkty“ Versailleské mírové smlouvy - Gdaňský koridor se Svobodným městem Gdaňsk a početnou německou menšinou .

Nejen Beneš byl zrazen Paříží a Londýnem – Poláci měli od 31.3.39 od Británie dalekosáhlé garance nedotknutelnosti svého území, zejména se Británie ve smlouvě s PL o vzájemné pomoci zavázala, že PL přijde vojensky na pomoc - k paktu s PL se vzápětí připojila Francie, a LON + PAR se ještě v létě 39 vysláním své vojenské delegace do Kremlu naivně snažily přimět Stalina, aby se k paktu s PL připojil – vrána sedá k vráně, Stalin se přimknul k Hitlerovi, jenž mu nabídl přerozdělení Evropy a světa.

Z důvodu této spojenecké smlouvy s PL vykutálený Stalin vtrhl PL armádě do zad až 17.9.39, kdy již Wehrmacht o osudu PL bleskově rozhodl ( tak bleskově, že to Stalina nepříjemně šokovalo ).

Stalin očekával, že LON + PAR svůj závazek vůči PL dodrží, a proto během tohoto 17 denního prodlevu dokonce PL armádě tajně a proradně přislíbil dodávky zbraní, takže když do PL rudoarmějci vpadli, PL jednotky se nejprve domnívaly, že jim jde RA na pomoc ...

Protože Kreml Varšavě formální válku nevyhlásil, a Varšava již na vyhlášení války neměla čas, Stalin považoval odzbrojené PL vojáky a důstojníky za obyčejné zločince, které nechal postřílet ( Katyní byly stovky ) či i s rodinami poslat do gulagů, jen v letech 39-40 Stalin ze své zóny v PL deportoval do gulagů 1.2 mil. lidí  ( „ kapitalisty“ , drobné rolníky, malé podnikatele a živnostníky – nádeníky nechávali, NKVD je třídila podle rukou, když neměli upracované ruce, byli deportováni a jejich majetek připadl ruským kolonům ), zatímco další Poláci, včetně PL Židů, z panické hrůzy utekli před bolševiky do zóny obsazené Němci/Generální gubernie ...

Stejně jako nacisté, i bolševici uzavřeli na okupovaných územích univerzity, kostely a synagogy.

Dle bolševické propagandy „mírumilovný“  NKVD stát mnoha miliónů „ užitečných idiotů „, nechtěl nic jiného než světový mír, přesto v dohodě s Hitlerem rozpoutal 2.sv.v. , když ve spolupráci s nacisty dle předchozí dohody z 23.8.39 napadl východní PL .

Protože LON + PAR po napadení PL vyhlásily válku BER jen "ústně", aniž by v tzv. podivné válce cokoliv podnikly, a protože překvapivě 17.9.39 nevyhlásily válku Kremlu ( Francie měla s Kremlem smlouvu o vojenské pomoci ), západními demokraciemi ve své agresi povzbuzený NKVD stát dělníků a rolníků se rozhodl kolonizovat Finsko, když předtím v 9 + 10/39 vydíráním přiměl pobaltské státy, aby s ním podepsaly smlouvy o vzájemné pomoci, na základě kterých si v nich zřídil vojenské základny ...

Aby se SU přiživil na okupaci západní Evropy, ke které vydatně přispěl tím, že  Hitlerovi svými dodávkami surovin a obilí pomohl obejít hospodářské embargo vyhlášené Londýnem/LON, obsadil nejen s Hitlerem dohodnutou rumunskou Besarábii ( dnes rozdělena mezi Moldavsko a Ukrajinu), ale i nedohodnutou rumunskou Bukovinu, která do roku 1918 patřila Rakouské monarchii, poté byla rozdělena mezi Rumunsko a Ukrajinu, stejně tak v roce 44.

SU propaganda bezostyšně tvrdila, že „ SU brání mír „ , takže stejně jako dnes mnohé organizace a hnutí na Západě, Kremlem manipulované přes Kominternu, např. ve Francii Liga za lidská práva, a levicoví západní intelektuálové, kteří se prohlašovali za pacifisty, mj. spisovatel Romain Rolland /1866-1944/, všem agresím SU tleskali ...

28.9.39 nacisté a bolševici uzavřeli další spojeneckou smlouvu – o přátelství a spolupráci, ve které potvrdili nové hranice nabyté dle paktu o neútočení s jednou změnou – německá sféra vlivu byla prodloužena k řece Bug výměnou za ruskou sféru v Litvě.

Pro další vedení 2.světové války byly strategicky důležité nacisticko-bolševické obchodní dohody (přičemž nešlo o obyčejné obchodní kontrakty, ale o dohody o vzájemné pomoci, jak tomu nasvědčuje mj. klauzule o tom, že SU nakoupí kaučuk, aby jej mohl vyvézt do Reichu, nebo klauzule, že SU dá nacistiskému Německu k dizpozici své železnice pro převoz rumunské ropy, včetně v Ruskem okupovaném Polsku pro zboží nakoupené Hitlerem na BV či v Japonsku), které byly s platností na dobu jednoho roku mezi Reichem a SU podepsány 11.2.40 v částce 800 mil. říšských marek, kterými SU de facto zrušil britské protinacistické embargo  ...

Dle těchto dohod SU posílal do Reichu suroviny nezbytné pro vedení války proti Západu, zejména ropu a další suroviny, ale také obilí – Hitler, navzdory protestu německého genštábu, Rusku platil dodávkami vojenské techniky a strojírenskými výrobky.

Bolševické Rusko své spojenectví s nacistickým Německem před mezinárodní veřejností neskrývalo, k okupaci Dánska, Norska a Francie Molotov poslal Hitlerovi oficiální blahopřejný telegram .

20.6.40 dostala spolupráce Stalina s Hitlerem první trhlinu, když Stalin oproti dohodě z 28.9.39 o nových německo-SU hranicích, obsadil celou Litvu až hranici Východního Pruska, třebaže v dohodě stálo, že úzký jihozápadní pás litevského území připadne Německu – začalo se znovu vyjednávat, a nové ujednání mezi Stalinem a Hitlerem bylo uzavřeno 10.1.41 v době, kdy se podepisovaly nové obchodní dohody, kdy Stalin za zábor tohoto území Hitlera odškodnil částkou 7.5 mil. dolarů ...

Nesmiřitelné postoje však oba diktátoři zastávali v otázce jihovýchodní Evropy, v níž Hitler Stalinovi „ věnoval „ jen rumunskou Besarabii, zatímco Stalin opětovně zabral navíc i rumunskou Bukovinu, což Hitlera velmi rozlítilo, protože potřeboval, aby Rumunsko zůstalo vnitropoliticky stabilní kvůli dovozu rumunské ropy.

Rumunský král posílal do BER jednu nótu za druhou, aby Hitler proti Stalinovi zasáhl, takže nakonec Hitler v 8/40 svolal do Vídně budoucí mocnosti Osy, které Rumunsku poskytly záruky jeho územní nedotknutelnosti, které měly expanzivní choutky bolševiků v této oblasti zarazit.

Stalin si bezesporu chtěl urvat podíl na Hitlerově vítězství nad Francií, a Hitler se se Stalinovou proradností musel smířit, protože bez SU strategických dodávek surovin by nikdy západní Evropu nedobyl ( jak Stalin 1.8.40 prohlásil před Molotovovem) ...

Když Hitler pochopil, že Británii na kolena v Blitzkrieg nedostane, a že LON nevstoupí do spojeneckého svazku s ním, o což Hitler před bitvou o Anglii všemožně usiloval, zosnoval 27.9.40 protibritský tripartitní pakt zemí Osy, který zůstal otevřený pro vstup anglofobního SU – Hitler chtěl před Británií navodit dojem, že se německo-ruská válka konat nebude, naopak, BER získá spojence v boji proti LON – zároveň měl mocný pakt Osy odradit od vstupu do války US.

Americká „ neutralita „

A.C.Sutton ve své knize National Suicide, Military Aid to the SU z roku 73 uvádí, že prezident Roosevelt /FDR v roce 1938 uzavřel se Stalinem tajnou dohodu o výměně vojenských informací.

Není na tom nic divného, protože FDR ovládala politicky vlivná manželka Eleanor Rooseveltová /1884-1962/, která byla se svým přítelem US velvyslancem v MOW v letech 43-46 obchodníkem Averellem Harrimanem /1891-1986/ oddaná bolševické věci již od 20.let, za španělské občanské války 36-39 finančně sponzorovala španělské republikány napojené na Kominternu ( viz Hilaire du Berriere) .

Vysvětluje to také, proč FDR Stalinovi k zoufalství Churchilla při jednáních v Teheránu a v Jaltě ve všem  ustupoval ...

FDR svému prvnímu velvyslanci v MOW Williamu Bullittovi řekl :“ Když dám Stalinovi všechno, co si přeje, a nebudu za to nic chtít, noblesa zavazuje, určitě se mnou bude spolupracovat na světovém míru „ ( viz Robert Nisbet : Roosevelt a Stalin, Idylka, která se nekonala/Nepodařené námluvy, 1989, strana 6).

Významný US diplomat a historik George Kennan o zahraniční politice FDR prohlásil : “ V zahraniční politice byl FDR povrchní, neznalý a diletantský, s velmi omezeným intelektuálním obzorem „ ...

Stalin svého „ spojence „  Roosevelta považoval jen za „ užitečného idiota „ ...

Ještě před oficiálním US vstupem do války v 12/41, vedla US válečná plavidla „ soukromou „ válku proti německým lodím, viz Patrick Abbazia :  (1975) Flota pana Roosevelta : soukromá válka US floty v Atlantiku, 1939-42/ Mr Roosevelt´s Navy: Private War of the US Atlantic Fleet.

Dva dny po německém útoku FDR vyhlásil pomoc „sovětskému Rusku „  - jak napsal Hitler Mussolinimu :“ Je úplně jedno, zda US vstoupí oficiálně do války či nikoliv, stejně již Rusku masivně dodávají zbraně „ – proto také Hitler, pro oficiální historiky „ překvapivě, když nemusel „ , vyhlásil o 5 měsíců později 11.12.41 válku Washingtonu ...

Kontinentální pakt proti Británii, ke kterému se měla připojit i PAR a Španělsko, byl oblíbenou představou Ribbentropa.

Proto 12-13.11.40 přijel do BER na jednání o vstupu SU do paktu zemí Osy Molotov - Ribbentrop mu vysvětlil, že je UK již poražené, načež se Molotov sarkasticky otázal, proč tedy jednají v protileteckém krytu.

Ribbentrop Molotovovi předložil již vypracovanou dohodu o územním rozdělení světa v případě německého vítězství k podepsání, ale Molotov místo podepsání paktu seznámil nacistické prominenty s ruskými podmínkami.

Podle předkládané smlouvy si BER vyhradil za svoji sféru vlivu  severní, západní, střední a jihovýchodní Evropu, a střední Afriku, Moskvě nabízel Írán s koridorem k Indickému oceánu.

Stalin se však z Evropy nehodlal stáhnout, a požadoval Skandinávii  (+ likvidaci neutrálního statusu Švédska ), dánské úžiny Skagerrak + Kattegat, střední a jihovýchodní Evropu, TR úžiny - Hitlerovi zamýšlel prozatímně ponechat jen západní Evropu.

Göring jednání s Molotovem o přerozdělení Evropy popsal : „ Při požadavcích Stalina jsme všichni málem spadli ze židlí „ ...

Když Wehrmacht začal v hojném počtu přecházet FS území, aby se rozmístil v norské arktické oblasti kolem Kirkenes ( aby pro BER zajistil zdejší nikl ), Molotov psal do BER protesty – v 10/40 mu Hitler odpověděl varováním, aby SU ani nenapadlo obnovit válku proti FS, protože BER potřebuje FS nikl.

Hitler, ideolog nebo pragmatik ?

Němečtí historici se dodnes přou, zda Hitler zaútočil  na SU z ideologických důvodů, viz Mein Kampf ( tvrdí Andreas Hillgruber /1925-1989/ ), či jen z pragmatismu, když mu Stalin v létě 40 začal přerůstat přes hlavu, aby eliminoval SU útok proti Wehrmachtu a možného spojence Británie ( vojenský historik Bernd Stegemann *1938 ).

Hillgruber tvrdí, že o dobytí životního prostoru/ Lebensraum pro Němce na úkor „podřadné“ rasy slovanské a židovské Hitler rozhodl již v Mein Kampf bez ohledu na výsledek setkání prominentních nacistů s Molotovem v 11/40, takže tvrzení, že by se po připojení Kremlu k Ose plán Barbarossa nerealizoval, je naivní.

Mein Kampf však není směrodatným Hitlerovým dílem, protože byl 1923 po nepodařeném mnichovském puči sepsán ve vězeňské cele ve spolupráci s Rudolfem Hessem dle myšlenek prof. německé Válečné akademie Karla Haushofera /1869-3/46/, jenž koncepci německého Lebensraum a Eurasijského řádu vymyslel ( bez rasového kontextu dodaného nacisty ), zatímco Hitler knihu protkal antisemitismem z Fordova antisemitského plátku, vydávaného v BER.

Prof. Haushofer, dle některých zakladatel okultních spolků Thule a Vril ( v každém případě zakladatel mnichovské pobočky Vril ), jejichž členy byli prominentní nacisté, mj. Rosenberg, Himmler + Reinhard Heydrich, Hitlerův osobní lékař Morell ( nikoliv však Hitler), Hesse, svého vědeckého asistenta, v jeho cele s Hitlerem navštěvoval, a až 6 hodin denně s ním diskutoval o geopolitice ( Haushofer se stýkal i s levicovým ekonomem Gregorem Strasserem, účastníkem pivního puče, kterého Hitler nazýval nacionálním bolševikem ( levicové křídlo NSDAP udržovalo kontakty s NKS, a prosazovalo spolupráci s bolševiky ), a nechal jej jako svého konkurenta zavraždit v Noci Dlouhých nožů v 6/34.

Po Strasserovi  Hess převzal funkci šéfa politického odboru NSDAP, a stal se  zástupcem Hitlera – 10.5.41  Hess odletěl údajně vyjednávat s LON ( prof. Haushofer byl přítelem vévody Douglase Hamiltona /1903-1973/, prominentního letce, odpovědného za protivzdušnou obranu severní Anglie a Skotska, příslušníka MI-6, jenž Hesse přes prof. Haushofera, který Hessovi dělal zahraničněpolitického poradce, údajně pozval na své sídlo  …

Je zajímavé, že v roce 36 na OH v BER se lord Hamilton setkal se všemi prominentními nacistickými pohlaváry, ale důsledně se vyhýbal setkání s Hessem a jeho zahraničněpolitickým poradcem prof. Haushoferem – setkal se jen s Albrechtem Haushoferem.

Kauza Hess nebyla po válce zejména  „Británií“  řádně vysvětlena, a hlavní svědci s kontakty na LON/MI-6, kteří Hesse znali, z různých důvodů „ zemřeli“ , především prof. Haushofer, jeho žena a syn Albrecht, v 56 letech v roce 64 zemřel i Ian Fleming, a 1974 údajně na předávkování drogami i jeho syn Caspar.

Bizarní rovněž je, že Britové neumožnili propustit stařičkého Hesse ze Špandavy , že údajně sám Hess odmítal jakékoliv i rodinné návštěvy, a bizarní je i představa, že by se jako nemohoucí v 93 letech sám oběsil – v 8/87, kdy konec studené války a následný chaos byl na spadnutí.

Po válce gen. ve výslužbě Haushofer popřel, že by „ polovzdělanci“ Hitlerovi vštěpoval geopolitiku s tím, že naopak Hitler a NSDAP zneužili pro své cíle geopolitické názory Haushoferova asistenta Hesse, a že Hitler Hessovy geopolitické koncepce nikdy řádně nepochopil.

Podle Haushofera z NSDAP pouze Rudolf Hess a baron Konstantin von Neurath/1873-1956/, ministr zahraničí Výmarské republiky i Hitlera v letech 34-2/38, a později 1. Reichsprotektor protektorátu Böhmen und Mähren, jako vzdělanci věděli, co je geopolitika ( Neurath , jenž dostal 15 let vězení, byl propuštěn ze špandavské věznice  v roce 54 ze zdravotních důvodů ) .

Jako Reichsprotektor von Neurath nařídil potlačit studentské protiněmecké nepokoje z 10 + 11/1939, "jinak" z pohledu nacistické krutovlády vládl mírně – jeho vláda spočívala v odstraňování excesů policejního šéfa Karla Hermanna Franka a v hraní šachů s dr. Emilem Háchou.

Haushofer doprovázel Hesse na jeho mnohých propagandistických misích, a doprovázel i nacistickou delegaci do Japonska, kde svého času působil, navíc mluvil plynně japonsky – prof. a gen. Haushofer také často pobýval v britské Indii a v Tibetu, stejně jako další vlivní  „tibetští „  Duchovní mistři/gurové  a velcí cynici Aleister Crowley /1875-1947/ a Georgij Ivanovič Gurdijev/Gurdžijev, kteří oba pracovali pro MI-6.

Georgij Gurdžieff / 1866-1949 ve Francii/ tvrdil, že většina lidí prožije svůj život neplnohodnotně za neprobuzeného plného vědomí v „ hypnotickém spánku“ / v „Matrixu“ ve virtuálním životě optických iluzí, aniž by byla schopna aktivovat svůj vyšší stupeň  vědomí, a probudit se .

Své učení nazýval „ esoterickým  křestˇanstvím „  ( „ Čtvrtou  školou „ ) , jeho hlavním principem je „ Existuji jen tehdy, jsem-li „ ( na rozdíl od Descartesova „ Cogito ergo sum /Myslím, tudíž jsem „ ) …

Gurdžieff po bolševickém puči 1917 žil střídavě v PAR, v LON a v US v  „divadelní“  společnosti jemu oddaných západních stoupenců, kteří pro něho pořádali finanční sbírky ( viz také Blavatská ), od roku 36 žil trvale v PAR, kde se podivně živil  mj. prodejem orientálních koberců .

2x měl vážnou autonehodu, poslední 1948.

Jeho přítel a „ koordinátor“ jeho knih od roku 1920, UK průmyslový vědec John Benneth /1897-1974/, o jeho poslední autonehodě, při které „ asistoval“ , vypověděl : „ Bylo to neuvěřitelné, měl být mrtvý, respektive byl mrtvý, z ucha mu tekla krev, měl krvácení do mozku, ale poté se toto mrtvé tělo nějak z auta vysunulo, a Gurdžieff mi řekl  “ Všechny moje vnitřní orgány jsou zničené, musím si udělat nové, zítra  přijdˇna oběd, dnes si musím dát do pořádku tělo „ , Gurdžijev zemřel o rok později.

Členem NSDAP prof. Haushofer nikdy nebyl, a neváhal NSDAP kritizovat, po atentátu na Hitlera byl spolu se svým druhým synem Heinzem /1906-1988/, vystudoval zeměpis,  a vnukem uvězněn 8 měsíců v Dachau.

Pro výše zmíněné byl 24.9.45 gen.Haushofer „ neformálně“ vyslýchán US jezuitou a vášnivým antikomunistou , prof. geopolitiky a po válce poradcem hlavního US žalobce pro norimberský MVT, Edmundem A.Walsh /1885-1956/, jenž doporučil před norimberský MVT gen. Haushofera nepostavit, načež za 6 měsíců  v 3/46 Haushofer spáchal s manželkou bizarní sebevraždu  arzenikem, jeho žena se navíc i oběsila - spíše byli zavražděni, protože věděli příliš mnoho o Hessovi .

Rudolf Hess /1894-1987/, studující historii, byl svému profesoru geopolitiky, kterému od roku 1920 dělal vědeckého asistenta, bezmezně oddán, a taktéž jeho synovi Albrechtovi*1903, kterému a jeho položidovské matce sehnal potvrzení o čistotě rasy/německé krvi, třebaže dle nacistických zákonů Alfreda Rosenberga byli oba „ mischlinge „ .

Albrecht Haushofer, účastník spiknutí proti Hitlerovi, byl, s RA na berlínském předměstí, podivně popraven 23.4.45 údajně komandem SS ( třebaže  pro Himmlera byl prominentním rukojmím ) v berlínském vězení Moabit spolu s dalšími vybranými vězni, mj. s Klausem Bonhoeffer *1901, jenž jako právník aerolinky LuftHansy často cestoval do UK i za války, a navazoval spojení s různými německými protinacistickými skupinami – přes svého bratra byl v kontaktu s církevním odbojem, přes své švagry s vojenským odbojem kolem admirála Canarise ( jeho tchánem byl vlivný vojenský historik Hans Delbrück, jehož syn Max Delbrück, biofyzik, dostal Nobelovu cenu za medicínu v roce 69 jako US občan, kam před nacisty emigroval v roce 37 ).

Spolu s Albrechtem Haushoferem byl dále popraven Justus Delbrück, bratr Maxe, Rüdiger Schleicher a Herbert Kosney, jenž uhnul hlavou, takže jej kulka údajně minula, ale předstíral smrt – Kosney byl tím, kdo tuto historku, jak zemřel Albrecht Haushofer a ti, co s ním byli v cele, vyprávěl  …

Stegemann tvrdí, že Hitler ještě před uzavřením příměří s Francií v 6/40 vydal rozkaz snížit počet divizí pozemní armády ze 155 na 120, a soustředit veškerý výzkum na výzbroj letectva a námořnictva, což podle Stegemanna znamená, že neplánoval zaútočit v roce 41 na SU.

Tvrdí, že Hitler stejně jako Stalin byl především machiavelistou, nikoliv ideologem, např. jihotyrolský separatismus Hitler obětoval spojenectví s Mussolinim, a stejně se projevil vůči německé menšině v PL v letech 34-38, či vůči sudetským Němcům, kdy jejich šéfové poté, co mu posloužili, byli v Reichu odsunuti na druhou kolej.

Je s podivem, že Hitler neváhal otevřít vysoce riskantní  2.frontu, třebaže ve svém výplodu Mein Kampf po zkušenostech z 1.sv.v.varuje před válkou na dvou frontách  - podle některých, např. Vladimíra Rezuna*1947, bývalého důstojníka GRU, jehož otec byl rovněž důstojníkem, však Hitler s ruskými divizemi na „ německých „ hranicích neměl jinou možnost ( s Rezunem souhlasí mladý ruský historik Jurij L. Djakov, jenž v roce 94 vydal knihu "RA a Wehrmacht, jak Sověti militarizovali Německo" ).

Hitlerův útok z 22.6.41 byl pro Stalina „překvapivý“, ale v jiném smyslu.

Stalinovy projevy dokazují, že Stalin válku s Hitlerem považoval za nevyhnutelnou, ale potřeboval ji oddálit alespoň do roku 44, jak uváděl v projevech ( „pro německý genštáb“ ) kvůli „nepřipravenosti RA“ ...

Avšak ve svém projevu na Vojenské akademii z 5.5.41  uvedl : “ RA si musí zvyknout na myšlenku, že dlouhá léta spojenectví s Německem skončila – nastává doba expanze – ten, kdo nutnost přejít do útoku proti Německu nechápe, je maloburžoust nebo idiot „ …

Od tohoto Stalinova projevu byla v MOW znovu povolena protiněmecká propaganda, a SU velení začalo ke svým západním hranicím stahovat ve velkém veškeré své vojsko, včetně divizí z východní Sibiře, takže němečtí pozorovatelé na hranicích museli mít dojem, že se Stalin chystá k útoku na německé pozice.

Protože RF dodnes své archívy zcela neotevřela, historici se jen dohadují, zda chtěl Stalin skutečně na německé pozice zaútočit.

Historiky zajímá zejména obrovská koncentrace SU vojsk ve Lvově a v oblasti Byalystoku v severovýchodním PL, někteří tvrdí, že Stalin chtěl zaútočit za mrazů na přelomu 40/41 ještě před vítězným tažením Němců na Balkáně (jaro 41) – což tvrdil již gen. Vlasov, velitel 4.mechanizované armády ve Lvově/Lemberg ( která byla zcela zničena) …

Stalin na západní hranice vyslal veškeré své nejmodernější  letectvo, zbrusu nové tanky a letouny nechal seřadit jeden vedle druhého na otevřených prostranstvích ( místo, aby se poučil z příkladné taktiky maršála von Mannerheima, který letectvo před bolševickým vpádem do FS naopak „roztrousil „, takže jej letectvo RA nikdy nenašlo), kde úhledně čekaly na kobercové nálety Luftwaffe.

Stejně tak logistická depa, sklady pohonných hmot, záložníci soustředění v povolávacích střediscích – všechno a všichni na nechráněných místech tvořily ideální cíl pro Luftwaffe, kterým se i staly.

Tanky a letouny Stalin k hranicím přisunul, ale zapomněl u hranic vybudovat komunikační a velitelská stanoviště, a zapomněl povolat k jednotkám jejich velitele, z nichž většina trávila tuto kritickou dobu na dovolené/přikázané rekreaci zejména na Krymu, a po zahájení německého útoku neměli žádnou šanci se ke svým jednotkám dostat, většinou byli při svém snažení se k jednotkám vrátit zadrženi NKVD jako špióni či dezertéři v SU vnitrozemí …

Chaos v řadách RA od fronty po genštáb byl nepředstavitelný ( viz můj článek pro militaria.cz Jak Rudá armáda nedůstojně ustupovala až k Moskvě ) .

Poměr sil k 22.6.41 – 3.050 .000 německých vojáků + 600.000 spojenců Osy ( Rumuni, Madˇaři, Finové) proti zhruba 3.000.000 SU vojáků, kterým však mohly snadno přijít na pomoc posily z vnitrozemí .

V počtu tanků a letounů měli SU jasnou převahu 14-15.000 tanků  proti zhruba 4.000 německým, zhruba 10.000 SU letounů proti zhruba 4.000  německým .

Tuto koncentraci SU vojsk na západních hranicích Hitler ve svém memorandu k německému útoku náležitě propagandisticky využil, a vyčetl Stalinovi přípravu k útoku proti německé armádě, a německou invazi komicky zdůvodnil Stalinovou válkou proti FS, anexí pobaltských států, Besarábie, Bukoviny, a neustálým vydíráním Rumunska, Bulharska, Jugoslávie, a TR.

Tezi, že Stalin v 6/41 chtěl dobýt na Hitlerovi veškerou jím okupovanou Evropu, a nastolit v ní bolševický režim, razí i výše zmíněný Vladimír Rezun, píšící pod pseudonymem Viktor Suvorov, ve svých třech podrobně dokumentovaných knihách ( tuto jeho tezi zmiňuje i ruský Historický čas. z 12/97 ) Psychologická příprava 1989,  M-den (Mobilizační den) + Poslední republika z roku 96 ( republika, která měla být do Svazu sovětských evropských republik včleněna jako poslední, aby v Evropě dovršila „ proletářskou revoluci „  v souladu s Leninovou koncepcí „ světových proletářských revolucí, které chtěl „ permanentními revolucemi „  rozvíjet Lev Trockij (Bronstein), jenž se pasoval na nejvěrnějšího Leninova stoupence.

Rezunovy knihy byly nejvíce kritizovány US historiky, kteří se striktně drží oficiální linie ( stejně tak se v US nediskutuje o tom, kdo vyrobil bomby pro Hirošimu a Nagasaki, viz můj článek ), k Rezunovi se však přiklání US historik prof. Russell Stolfi, autor knihy Hitler ´s Panzer East.

Proti výkladu Rezuna vystoupil i izraelský historik Gabriel Gorodetsky*1945, jenž Rezunův výklad zesměšňuje ve své knize Mýtus Psychologické přípravy s tím, že Stalina pro nepřipravenost RA nemohla nikdy myšlenka zaútočit proti Wehrmachtu napadnout, čímž si vysloužil potlesk současného Kremlu, Rezun na jeho kritiku odpověděl ve své knize Poslední republika , Gorodetsky napsal knihu Zwei Wege nach Moskau 1991  ) ...

Rezun poukazuje na Stalinův projev z 19.8.39, v němž mj. prohlásil :“ 20 let naší revoluce ukázalo, že proletariát je silný jen v době války, v době míru jeho síla ochabuje, proto lze diktaturu proletariátu nastolit jen za válečných událostí – brzy země, které jsou pod protektorátem Německa, se stanou našimi spojenci. Brzy budeme mít velké pole působnosti pro uskutečňování  světové revoluce „ ...

Na válku, dle Rezuna + jiných, nebyl připraven Wehrmacht, nikoliv RA.

Gen. Franz Halder /1884-1972/ tvrdí, že Hitler poprvé zmínil útok proti SU 22.7.40, ale poté ztratil o projekt zájem, a zejména v období od 8-12/40 se o útoku na SU ani nezmínil - teprve 18.12.40, měsíc po Molotovově jednání v BER , dal rozkaz připravit plán Barbarossa.

„Politicky korektní“ oficiální verze, která doposud platí, tvrdí, že „ se Hitler dopustil nečekané proradné agrese vůči svému důvěřivému spojenci, který v 6/41 nebyl na válku vůbec připraven, aby pro německé nacisty zajistil Lebensraum, přírodní zdroje, a vymýtil jednou provždy židobolševismus „ , verze, kterou potvrdil i norimberský MVT.

Rezun tvrdí, že na válku naopak nebyli připraveni Němci, plán Barbarossa byl připraven ve spěchu, a počítal jen s maximální šestiměsíční Blitzkrieg, s boji proti chatrně vyzbrojené RA, a hlavně, tvrdí Rezun, velení Wehrmachtu totálně podcenilo výkon RA v Zimní válce proti Finsku/FS, která sice v první fázi  Mannerheimovu linii neprolomila, ale především z důvodu, že bojovala v mrazech mínus 40 v souvislé sněhové pokrývce ve výšce přes jeden metr ...

RA měla velmi špatnou pověst –  Němci již v 9/39 hlásili do BER, že RA je nedisciplinovaná a špatně vyzbrojená, což RA potvrdila v Zimní válce proti Finsku/FS, o které ruské velení nechalo natočit propagandistický film, ve kterém Němci viděli ruské kulomety z doby pravěku ( někteří tvrdí, že šlo o záměr SU velení ).

V 5/41 britské zamini tvrdilo, že by RA kapitulovala hned po německé invazi, a proto by Britové museli bombardovat Baku, aby se jej Němci nezmocnili.

Hitlerovi generálové odhadovali, že válka s SU by mohla trvat max. 18 týdnů.

Rezun tvrdí, že obrovské množství vojáků, výzbroje, skladů pohonných hmot bylo soustředěno po celých SU hranicích s Evropou  od Murmansku podél FS –SU hranic , v pobaltských zemích, zejména v Lotyšsku a v Litvě proti Königsbergu,  v Bělorusku proti Varšavě, na Ukrajině  proti Bratislavě a Budapešti , a v Oděském regionu proti Rumunsku, pro devastující útok s názvem operace Bouře, který se měl konat 6.7.1941, na který byla RA dle Rezuna dobře připravena, ale nebyla připravena na obrannou válku, na boj na vlastním území, který jí vnutil Hitler tím, že zaútočil jako první  ...

Rezun ve svých knihách dokládá, jak Stalin od napadení FS 30.11.39 systematicky budoval armádu, se kterou chtěl dobýt celou Evropu ( M-Den), a jak své strategii „ vše pro armádu „ podřídil celé SU hospodářství, které kompletně militarizoval bez ohledu na potřeby „ dělníků a rolníků „ ...

Rezun v knize dokladuje, že v 6/41 měla RA na hranicích vojenskou převahu v tancích i v letounech.

Její těžké tanky měly větší palebnou sílu a silnější pancíř než tanky německé, dle Rezuna RA dostávala těžké tanky T-35 od roku 1933, v roce 39 měli Sověti ve výzbroji již tři modely těžkých tanků, zatímco Němci začali se sériovou výrobou srovnatelně těžkého tanku ( Tiger + Panther )  až v 6/41 ...

SU tanky měly širší pásy a méně hořlavé dieselové motory ( Rezun nekriticky vychvaluje kvalitu ruských zbraní, třebaže Stalinovi inženýři měli talent hlavně pro upravování, zjednodušování a vylepšování okopírovaných západních modelů, mj. Rezunem vychvalovaný robustní dieselový motor využívaný v SU tancích byl upraveným leteckým motorem firmy BMW ).

Rezun cituje gen. Heinze Guderiana z jeho Pamětí : “ Na jaře 1941 Hitler nařídil, aby naše továrny na tanky navštívila ruská vojenská komise, před kterou se nemělo nic skrývat. Ruští důstojníci odmítli věřit, že Panzer IV je náš nejtěžší tank, a tvrdili, že jim zatajujeme nové modely, a stěžovali si, že porušujeme příkaz Hitlera, jenž nařídil nic nezatajovat – z jejich nářků jsme vytušili, že mají lepší a těžší tanky než máme my „  ...

Koncem července 41 se nový tank T-34 objevil na frontě, a hádanka byla vyřešena.

Rezun cituje dále z Almanachu 2.sv.v. Roberta Goralského ( 1982) :

„ Rusové v Litvě představili své obří tanky Klim Vorošilov, Němce modely o 43 a 52 tunách překvapily, prohlásili o nich, že jsou téměř nezastavitelné. Jeden z tanků dostal cvičně 70 přímých zásahů, z nichž ani jeden nepronikl pancířem „ ...

Wehrmacht tak zaútočil na SU kolos s příliš lehkými tanky s menší palebnou silou, kterých navíc neměl dostatečný počet, a tento nepoměr trval po celou dobu války - jen v roce 42 SU, dle Rezuna, vyrobil 2.553 těžkých tanků, zatímco Německo jich vyrobilo 89.

Rezun tvrdí, že i na konci války byl nejlepším tankem SU model JS/Josef Stalin/IS .

Rezun sarkasticky vládní vojenské historiky vyzývá, aby si prostudovali hobby knihu o SU tancích amatéra Igora P. Šmeleva, která vyšla v roce 93 v MOW, „ jehož upřímný zápal z knihy udělal nejkvalitnější publikaci o SU tancích, která kdy vyšla „ , tvrdí Rezun .

Stalinova převaha v letounech byla ještě více výraznější.

Ještě před válkou byly SU bombardéry DB-3f + SB + TB-1 + TB-3 ( kterých Stalin měl přes jeden tisíc ) upraveny tak, aby mohly převážet i výsadkáře, kterých Stalin k 6/41 dle Rezuna  měl za účelem dobytí Evropy jeden milión.

Měli být vysazeni za nepřátelskými liniemi v několika vlnách (výsadkáři druhé a třetí vlny mluvili plynně francouzsky a španělsky), každá vlna byla tvořena pěti armádními výsadkovými sbory, každý v počtu 10.419 mužů, včetně velitelského sboru, služeb, dělostřelecké divize a tankového praporu ( o 50 tancích) ...

Rezun v knize poskytuje jména velitelů a základny, ze kterých měly být vyslány první dvě vlny/10 armádních sborů.

Poté co Hitler svým útokem tyto elitní jednotky neumožnil Stalinovi použít, Stalin je využíval jako gardové divize, záložní jednotky pro nouzové situace, stejně jako Hitler jednotky Waffen-SS .

Ve své poslední knize Rezun jako důkaz předložil topografické mapy, které v předvečer vypuknutí války dostali SU vojáci - byly to mapy PL/německých pohraničních oblastí, a mapy Evropy, zatímco mapy pro SU území nedostali, protože na území SU neměla být válka vedena .

Na nedostatek map SU území na počátku války si v různých Pamětech stěžovali mnozí velitelé, a šéf tehdejší Vojenské topografické služby, odpovědný za vojenské mapy pro RA, gen. Kudrjacev nebyl ani potrestán za to, že RA neměla mapy SU území, naopak, pokračoval ve své oslnivé vojenské kariéře, a stejně tak za úprk RA před Němci v prvých měsících války nebyl nikdy postižen ani gen. Žukov – všichni totiž do písmene plnili rozkazy Stalina  ...

Dalším důkazem, který Rezun v knize předkládá, je skutečnost, že počátkem 6/41 SU vojáci obdrželi rusko-německé slovníčky zaměřené na útočné vojenské operace ( obsazení železnic, orientace výsadkářů, fráze jako „ Přestaňte vysílat nebo vás zastřelím „ , ap. ) ...

Byly vydané vojenskými nakladatelstvími v MOW a v Leningradu, a brzy po německém útoku byly hromadně likvidovány ...

Generál S.P.Ivanov prohlásil :“ Německé velení nás o 14 dní předběhlo „ , to samé prohlásil admirál N.G. Kuzněcov  „ Stalin připravoval totalitní válku, Hitler nevěděl všechno, ale věděl toho dost, věděl, že když nezaútočí on, zaútočí Stalin „ ...

Otto Skorzeny v knize Neznámá válka uvádí :“ Jsem hluboce přesvědčen, že kdyby v ten den Führer nedal rozkaz k útoku, byla by celá Evropa bolševizována „ ...

Sven Hedin v knize Amerika v boji kontinentů uvedl :“ Stalinovo Rusko, které si učinilo v pobaltských státech a na ukrajinském černomořském pobřeží nástupní mosty, čekalo jen na příležitost, až bude Wehrmacht dostatečně zaměstnán na Západě, aby zaútočilo, a převzalo kontrolu nad Evropou „ ...

Podle Rezuna Stalin své zklamání nad tím, že válka neprobíhala dle jeho představ, několikrát před světem ukázal, zejména když v čele vojenské přehlídky v roce 45 nechal pochodovat maršála Žukova, třebaže se slušelo, aby v jejím čele stanul vrchní velitel ozbrojených sil Stalin.

Za druhé tím, že až do jeho smrti v roce 53 se již žádná vojenská přehlídka 9.5. nekonala, Stalin ji zakázal  ...

Za třetí, Stalin nikdy nenosil medajle, které dostal po skončení 2.sv.v.

Za čtvrté, jednoho dne krátce po skončení války, kdy propadal častým depresím, svému nejbližšímu okolí sdělil, že „ tedˇ když válka skončila, odejde z politického života “   ...

Za páté, zdeprimovaný Stalin po válce upustil od výstavby svého nejmilejšího projektu, schváleného již na počátku 30.let – od stavby honosného Paláce sovětů na místě katedrály Krista Spasitele, ruský klenot, který Stalin nařídil srovnat se zemí v roce 31, aby symbolicky vymazal duši carského Ruska.

Stalinův Evropský palác sovětů měl být vysoký 418 m se sochou 100metrového Lenina  ...

V tomto paláci měly mít zástupce všechny sovětské evropské republiky, ve vstupní hale měla být do mramoru vyrytá Stalinova slova, která pronesl na pohřbu Lenina ( kterého velmi pravděpodobně nechal zavraždit, v každém případě umírajícího Lenina izoloval od venkovního světa, nikdo k němu nesměl ) ...

Tato slova zněla :“ Když nás soudruh Lenin opustil, přenesl na nás odpovědnost za další posílení Svazu sovětských republik, a my soudruhu Lenine ti přísaháme, že tvoje svaté příkazy vykonáme „ ...

Této hrozivé stavbě byly naštěstí položeny jen základy, a vzápětí po zhroucení hliněného bolševického kolosu byla na svém místě znovu postavena katedrála Krista Spasitele  ...