Turista jako produkt turistického inženýrství

Ve středověku chodili na vyučenou do světa i mladí aristokraté, nejen aby poznali cizí kraj a cizí mrav, a naučili se cizí jazyk, ale aby se odpoutali od rodiny, a našli si přátele i z jiného než aristokratického stavu, tj. aby se socializovali.  

Ještě počátkem 20.stol. si kouzlo objevovat svět mohli dovolit jen zámožní lidé, dnes se turismus stal výnosným „průmyslem“, který po světě „ přemístˇuje „ milióny lidí přesvědčených, že jako turisté přispívají k pokroku a rozvoji států Jihu, a pomáhají chudým tím, že poskytují práci sezónním dělníkům/pracovníkům.

Ve skutečnosti jen 40 % financí z pobytu turisty zůstane v cílové zemi, z této částky je však nutno odečíst náklady na to, čeho se turista nikdy nevzdá – klimatizace, nápoje, potraviny, TV , a jiné výdobytky „ civilizace „ .

Třebaže spisek Světové organizace pro turismus tvrdí, že v cílové zemi zůstává 80% financí z pobytu turisty, viz její Tourism and poverty alleviation, faktem je Trade nikoliv Aid.

Turisté masivně přispívají ke společenské segregaci, protože svoji zahraniční dovolenou prožívají na turistických plážích hotelových komplexů, a domorodce nechávají za ostnatým drátem ( jako Rusové v Mongolsku, kteří aplikovali na místní Mongoly apartheid ), nemísí se s místním obyvatelstvem, protože se jej bojí, a právem : domorodci žijí ve slumech bez jakékoliv naděje na zlepšení svého osudu, takže pohled na rozmazlené bezstarostné západní turisty v nich může vyvolat hněv a touhu po pomstě – občas je zlynčují.

Turistické komplexy sousedí s průmyslovými, vojenskými a s turisticko- zemědělskými zónami, v nichž se ovoce a zelenina pěstuje z chemikálií, aby jí bylo více, a lépe vypadala.

Cestování o dovolené „ za  ( karcinogenním ) sluncem „  se stalo od 60.let 20.stol. „ opiem „ lidu, který se přestal zajímat o politické a sociální dění kolem sebe, a stará se jen o to, aby měl dostatek peněz na každoroční letní/zimní „ konzumní „ dovolenou, která by oslnila sousedy.

Z hotelových komplexů se staly  „ zábavní parky „, ve kterých hlavní komickou roli hrají samotní turisté, kteří se domnívají, že prožívají něco „ spontánního „ či „ autentického „ , ve skutečnosti jsou produktem turistického inženýrství/ „ továren na sny „ , které s kulturní emancipací ( cestování, aniž by se člověk cítil jako turista ) nemají nic společného.

Cestování ztratilo etický smysl, stalo se psycho-zeměpisnou úchylkou.

Masový konzumní a klientelský turismus ( klient-cestovka) s katastrofálním dopadem na životní prostředí je třeba vyměnit za ekoturismus/solidární turismus, kdy návštěvník cizí země nebude turistou ale cestovatelem, účastníkem vztahu návštěvník-hostitel.

Již dnes existují mezinárodní cestovatelské sítě, v nichž lidé nabízejí lůžko zdarma či na principu reciprocity, anebo i v turistických příručkách je nabízeno „ základní“  ubytování u místních jako  „ ekolodge „.

Masový turismus je globální hrozbou o to více, že se do něho začínají pomalu ale jistě začleňovat Číňané, zatím statisíce, brzy milióny z nich – proto se na Západě začíná jako volitelný předmět vyučovat čínština ( v Česku ruština).

Prozatím Číňané jako kobylky ohrožují zejména buddhistické památky, a to zejména v Tibetu, a zaplavují tibetská údolí.

Velký turistický úspěch v Číně zažívají města zničená maoisty během kulturní proletářské revoluce, dnes zrekonstruovaná.

Jak asi dopadne Everest, až se na něj vydají milióny zážitků dychtivých Číňanů s kyslíkovými maskami – již dnes je na něm velmi živo, na dvou úzkých přístupových cestách k němu se tlačí nepřetržité lidské řetězce sestávající i z totálních amatérů, z nichž někteří spotřebují veškeré své zásoby kyslíku již v základním táboře číslo 4, či trvají na tom, že na Everest vylezou i se svojí cyklistickou chloubou přivázanou na zádech.

Jde většinou o zámožné nadšence bez zkušeností ( jen za získání povolení je dle listu The Guardian z 6/012 nutno zaplatit 10.000 dolarů, ročně expedice na Everest Nepálu vynesou zhruba 10 miliónů dolarů ), celkem se náklady jednotlivce vyšplhají na 50.000 dolarů.

V roce 53 poprvé vrchol zdolal NovoZélandˇan Edmund Hillary se svým šerpou Tenzing Norgay, od té doby se snažilo vrchol zaneřádit přes 10.000 horolezců.

Šerpové sbírají jen kyslíkové lahve, které prodávají na recyklaci, ale tábory i vrchol je zaneřáděný plastem ( v roce 011 se konala EkoExpedice Himal, která nasbírala přes 8 tun odpadu ) ...

I v Nepálu turismus vede k deforestaci, turisté i horolezci mají hotely vytápěné pokáceným dřevem.

Mladí Číňané rádi cestují s batˇohem na zádech po jihovýchodní Asii a Indočíně ( etnický turismus ), zatímco mladí turisté ze Západu dávají v Asii přednost džungli na Borneu.

Nejde o ekoturismus, protože malajsijské cestovky turistům zajistí „ komfort“ Tisíce a jedné noci i v pralese ( TV, pračky, klimatizace, terénní auta), takže turisté, kteří hledají autentické zážitky v džungli na Borneu, nejenže autenticitu pralesa redukují na opici či slona pod oknem, ale přispívají k devastaci pralesa a jeho fauny, zejména orangutánů, pokud ještě nějací lidskou krutost a egoismus přežili.

Pokud přežili, jsou v „ chráněném „ parku, ale místní obyvatelé, kteří z turismu nic nemají, protože jejich ekozahrádky s ovocem a zeleninou většinou sežerou opice či divoká prasata, zatímco turisté o ně nezavadí ani pohledem, hrozí, že zvířata v parku vybijí, aby se turisté, z nichž profitují jen cestovky, neměli na co dívat ...

Pralesy však především ničí obří plantáže palmy olejné, a to i ilegálně provozované, ilegálně těžené dřevo, zvířata, zejména slony pro stále žádanou slonovinu, decimují lovci.