Novaja gazeta zveřejnila ruský plán na odtržení části Ukrajiny z doby před svržením Januko

Protesty občanů v kyjevských ulicích proti Janukovyčovi, jenž nesplnil slib a 28.11.013 nepodepsal asociační smlouvu s EU, pokračovaly navzdory sněhu, mrazu a policejním těžkooděncům, kteří brutálně zaútočili 30.11.013, což jen přivedlo do ulic ještě více lidí ( z 200.000 na 800.000 ), první prosincový týden strávil na Euromajdanu i ruský opoziční politik Boris Němcov.

Smrtelné potyčky s berkutovci se odehrály 22.1.014, kdy 4 lidé trvale oslepli, 1 člověk za dosud nevyjasněných okolností vypadl z balkónu, a 5 lidí bylo zastřeleno sniperskou puškou Dragunov ráže 7.62 mm, a pistolí Makarov ráže 9 mm.

31.1.014 leželo v kyjevské márnici 25 neidentifikovaných těl, o která se nikdo nepřihlásil.

Ve dnech 18-19.2.014 bylo zastřeleno při srážkách s policií 26 lidí + byl nalezen mrtvý 1 voják z domobrany.

 „Tituškové“ /vládní provokatéři a agenti pro špinavé práce z klubů bojových umění (jméno dle mistra bojových umění Vadyma Tituška, jenž ve svých 20 letech v 5/013 se svými přáteli během provládní demonstrace brutálně zbil dva novináře ), zastřelili novináře Vjačeslava Veremije, dopisovatele listu Vesti, když napadli jeho taxík.

Tituškové byli vyzbrojeni střelnými zbraněmi, noži, či molotovými koktejly, vmísili se do protivládních demonstrací, vyvolali bitky a zmizeli. Jejich úkolem bylo vyvolávat chaos, aby Janukovyčova a ruská média mohla protivládní demonstranty označovat za teroristy.

Dalších 50 lidí zahynulo při požáru v Domě odborů, když se jej policie pokusila zmocnit.

20.2.014 bylo zastřeleno 60 lidí.

Oficiální verzí je, že stříleli  „ neidentifikovaní snipeři „ ...

Speciální vojenský výzkumný institut v australském Perthu uvedl, že záhadně tvarované projektily , které byly na demonstranty vypálené údajně jednotkami Berkut, nebyly určené pro zásahy při demonstracích, ale pro střelbu k zastavování vozidel,  které vyrábí Spectechnika Kyjev, spolupracující s ministerstvem vnitra.

Pozdější ministr zdravotnictví Oleh Musij, jenž během demonstrací ošetřoval zraněné , v rozhovoru pro agenturu AP uvedl, že naprosto identické střelné rány jak u demonstrantů, tak u policistů naznačují, že snipeři měli za úkol vyprovokovat je do bitek, aby násilnosti nabyly obrátek, a Janukovyč byl svržen ( aby měl Putin záminku k napadení Ukrajiny, protože za Janukovyče nemohl Krym obsadit ) - byli to ruští snipeři ze Specnaz či smíšená komanda Specnaz/SBU, prohlásil Musij.

Také lékařka Olga Bogomolecová potvrdila, že jak demonstranti, tak berkutovci byli pod palbou ze stejného místa/ohniska  ...

V 3/014  ministr vnitra Avakov  tvrdil, že odstřelovači byli ukrajinští občané z SBU z „ protiteroristické „ jednotky Alfa, kteří byli vycvičeni v RF.

Jejich šéf,  šéf SBU Oleksandr Jakymenko ( uprchl do RF), dostával příkazy od ústředí FSB na Ukrajině, a během demonstrací se s nimi několikrát sešel ( v 11/014 SBU zatkla gen. Volodomyra Byka, zástupce Jakymenkova ).

V 1/015 BBC přišla s informací, že se jí přihlásil jeden sniper, jenž do berkutovců střílel z budovy Hudební akademie, s tím, že jej najal jistý válečný veterán, který tvrdil, že pracuje pro vedení Euromajdanu ...

Andrij Ševčenko z vedení Euromajdanu uvedl, že mu na mobil několikrát volali velitelé berkutovců, že jeho lidé jsou odstřelováni sniperem z oblasti kontrolované demonstranty, ale když budovu Hudební akademie lidé Andrije Parubije prohledali, žádného snipera nenašli.

Proto snipeři museli střílet z vyšších budov obklopující Hudební akademii, a jak Ševčenko, tak Parubij jsou přesvědčeni, že to byli ruští snipeři .

Watch as Protesters Take Sniper Fire from ... - YouTube

file:///C:/Users/KOSTLA~1/AppData/Local/Temp/msohtmlclip1/02/clip_image001.png? 2:43

www.youtube.com/watch?v=OnEqqsN9AXI

Že na náměstí Nezávislosti v 2/014 stříleli ruští snipeři potvrdil i dnešní šéf SBU Valentyn Nalyvajčenko, jenž prohlásil, že speciálním týmům ruských sniperů, kteří měli na Majdanu vyprovokovat krvavé bitky demonstrantů s berkutovci, osobně dával příkazy Putinův „ Rasputin“ a přítel Ramzana Kadyrova, Vladislav Surkov, král cyniků.

Nalyvajčenko uvedl, že tyto tři týmy ruských sniperů přijely do Kyjeva v 12/013 ( při SBU v 12/013 působilo 26 příslušníků FSB, a MOW také na Ukrajinu dopravila velké množství výbušnin, k čemuž se Kreml nikdy nevyjádřil ), kteří měli akce na Majdanu/svržení Janukovyče urychlit, mj. proto, aby OH v Soči a Euromajdan odvetly pozornost světa od ruského obsazování Krymu za asistence vlastizrádných důstojníků SBU  ( zejména  tehdejšího šéfa SBU na Krymu Petra Wintera ) …

Šéfredaktor listu Novaja gazeta Dmitri Muratov, kolega zavražděné Anny Politkovské, 20.2.015  v rozhovoru s rozhlasovou stanicí Echo Moskvy oznámil, že má k dizpozici autentický vládní dokument (který do prezidentské kanceláře dorazil mezi 4.-12.2.014), dokazující, že ruská vláda naplánovala invazi na Ukrajinu ještě předtím, než došlo ke svržení Janukovyčovy vlády, a že je možné , že se na financování těchto akcí podílel ortodoxní oligarcha Konstantin Malofejev, dnes známý sponzor " separatistů " na východní Ukrajině, jehož mluvčí vzápětí informoval, že se Malofejev se žalobou pro pomluvu obrátí k soudu....

Novaja gazeta tento dokument o zahájení akcí dle podrobného plánu ruského vměšování se do ukrajinských záležitostí za účelem připojení východních oblastí Ukrajiny a Krymu k RF zveřejnila 24.2.015.

«?????????????? ?????????? ???????????? ????????????? ????????? ???????? ??????? ? ??????»

http://www.novayagazeta.ru/politics/67389.html

Vladislav Surkov *1964,  pravým jménem Aslanbek Dudajev, čečenský otec jeho matku záhy opustil.

Vladislav Surkov je autorem Putinovy „ řízené demokracie “, ve které si Putin s Medvěděvem přehazují funkce prezident – premiér na pozadí volební frašky.

Surkov Dudajev však vymyslel i celou řadu dalších Putinových „ institucí „ , např.. politickou  „ pseudoopozici „ ( mj. Irina Chakamada, Prochorov, třebaže oba byli se vší pravděpodobností FSB vydíráni, Prochorova starší sestra aktivně vystupuje za svržení Putina, a Prochorov nakonec odmítl do voleb jako vůdce opoziční strany, kterou mu Surkov pro tuto příležitost vytvořil, jít, a nazval Surkova „Loutkařem“, což mu vyneslo vyškrtnutí z Komise oligarchů pro modernizaci Ruska ).

Po zavraždění Kadyrova staršího Surkov Dudajev navrhl do funkce čečenského prezidenta  svého přítele boxera Ramzana Kadyrova .

Neustále idiotsky se smějící Surkov chtěl být divadelním režisérem ( odtud přezdívka Loutkař, ale také se mu přezdívá  „Goebbels“  ), což se mu vyplnilo v ruské politice.

Ve volném čase, když se nezabývá inscenací Putinových intrik, píše eseje o umění.

O tom, jak vyrábí kulisy Putinovy politiky ( obrázek Putina má na svém stole ), napsal i satirickou knihu o současném Putinově Rusku, kterou s cynickým úsměvem vydal pod jménem své manželky Natálie Dubovické jako Nathan Dubovický .

Kniha s názvem „Téměř nula “ se stala bestsellerem, a je nepochybně jeho vlastní autobiografií.

Oficiálně k ní Surkov napsal jen úvod, ve kterém popírá, že by byl autorem, a cynicky ji doporučuje jako „ nejlepší knihu, kterou kdy četl „  ( zatímco „nedostatečně vlastenecké „ knihy Putinovi mládežníci, cvičeni jako HitlerJugend pro pouliční boje k mlácení Putinových kritiků z řad novinářů a politiků, které jako milicionáře Surkov okopíroval od Eduarda Limonova z Národně bolševické strany, veřejně na náměstích pálí jako „brak“ ) ...

Hlavní hrdina Jegor, bývalý vydavatel avantgardní literatury, slouží za peníze komukoliv, kdo mu zaplatí nájem za byt, třebaže  na rozdíl od svých vrstevníků  dokáže na povrchnost doby pohlížet hlubším pohledem, nedokáže však s nikým navázat upřímný vztah.

Vnější svět je pro něj jen divadlo, lidé jsou jen jeho loutky, se kterými manipuluje …

Jegor od ušmudlaných undergroundových autorů lacině nakupuje texty, které pak s autorským právem draho prodává bohatým politikům s uměleckými ambicemi, kteří je pod svým jménem publikují ...

Surkov beze studu popisuje Putinův zkorumpovaný režim, který významně pomohl vytvořit / každý vydavatel má svoji gangsterskou sítˇ prolezlou agenty tajných služeb, která zabíjí každého nepohodlného konkurenta, a cynicky předvádí, jak se všichni ve světě masek dají koupit  ( Vladimír Kulistikov, v roce 04 Putinem jmenovaný šéfem TV NTV, kam přestoupil z Rádia Svobodná Evropa, se veřejně vychloubal, že dokáže pracovat pro kohokoliv, ruský režisér, jenž natočil satirický film o Putinově režimu, vstoupí do Putinovy strany, zatímco majitel nejznámější moskevské galérie, ve které vystavuje i protiputovská díla, je  Putinovým poradcem přes propagandu ) …

A Surkov, Putinův Loutkař, napíše satirický román o Putinově zkorumpovaném režimu, a texty k rockovým písním, za které by musel být již dávno zavřený …

I slavný divadelní režisér Kirill Serebrennikov se Surkovem kolaboruje ( jenž na oplátku sponzoruje jeho umělecké festivaly ), a představil jeho román na divadelních prknech, třebaže v jeho provedení se hlavní hrdina sice upsal d´áblu, ale chce svoji duši zpět  …

Ve svém „divadle „ Surkov rád jako kulisy používá bolševické a nacistické propagandistické plakáty ( např.  hitlerovskými plakáty, které ukazovaly vojáky Rudé armády jako zrůdy, které bestiálně znásilňují ženy, dnes Surkov mává před očima ruské veřejnosti s tím, že na plakátech jsou současní ukrajinští vojáci, či Rudoarmějcem s bajonetem propichuje EU ) …

Spisovatel Eduard Limonov prohlásil, že „ Surkov proměnil Rusko do postmodernistického divadla, které sám režíruje „ …

Smějící se Surkov v sobotu sponzoruje aktivisty za lidská práva, v neděli ruské neonacisty „ …

Také dle Pomeranceva Surkov učinil z Putinova režimu jeviště, v němž neexistuje pravda a všechno je možné ( viz  kniha Petera Pomeranceva „Nothing is true and everything is possible, the surreal heart  of the New Russia „, aneb zinscenovat jde všechno - volby, islámistické útoky, smrt politiků i novinářů, a to i na frontě ( viz zinscenované záběry z ukrajinské fronty –  mj. ruskou TV vymyšlenou reportáž o ukřižovaném dítěti, k provalené kauze  náměstek Putinova ministra pro komunikaci řekl  : „ No, a co, jde jen o sledovanost, ne ? „  )

Pomerancev tvrdí, že Surkov pro Putinův režim vytváří masové halucinace, a zmiňuje termín NovoRusko, které bylo za cara používáno pro úplně jiné území.

Viz rozhovor Pomeranceva pro týdeník The Atlantic + recenze jeho knihy v London Book Review + kritiku Putina z úst jeho dlouhodobé kritičky US publicistky Anny Applebaum  z 1/015 v diskusi na LON Legatum Institute  .

Pomerancev emigroval do UK v 70.letech s rodiči, do RF se na 10 let vrátil jako TV producent, takže zblízka poznal, jak Putin v režii Surkova simuluje demokracii a debaty s opozicí …

Ruská novinářská obec prohlašuje, že  „ za Putina se platy zvedly, ale lepší životní úroveň má fekální příchutˇ“ …

Ne všichni se dají Surkovem koupit, např. Politkovská, či známý herec Alexej Děvotčenko, jenž vrátil Putinovi vyznamenání s tím, že se za něj stydí, účastnil se protiputinovských protestních pochodů, a odsoudil, stejně jako Andrej Makarevič, okupaci Krymu – v 11/014 byl Děvotčenko ve svém domě zavražděn.

Kreml také vězní známého režiséra Olega Sencova, člena iniciativy Krym SOS.

Článek o Surkovi publikoval list Novoje vremja v roce 011, tento list zveřejnil v 12/011 i prohlášení Borise Berezkového/BB na Putinovo TV tvrzení, že si BB za Jelcina nakradl miliardy -  BB Putinovi  připomněl, že mu v roce 99 na jeho  „ prezidentskou „ kampaň věnoval 25 mil. dolarů, takže pokud se Putinova kampaň realizovala za špinavé peníze, není Putin legitimním prezidentem, v 3/013 jej nalezli oběšeného.

Surkov v 80. + v 90. letech vymetal mejdany ruských uměleckých bohémů, na kterých se nešetřilo s alkoholem, a pravidelně končil na policii pro výtržnosti a rvačky.

Surkov ( jak jinak) trénoval v jistém klubu bojových umění, v němž se seznámil s Chodorkovským, jenž si jej nejprve najmul jako bodyguarda, posléze z něj udělal šéfa svého marketingového oddělení, a pro svoji „ šikovnost „ hodnou čekisty  si jej Putin v roce 99 vzal do Kremlu ( vzápětí Surkov založil Putinovu stranu Jednotné Rusko a mládežnické hnutí PutinJugend ) .

Surkov se pro svého nového pána přizpůsobil, a odhodil kabát demokrata, který nosil ve službách Chodorkovského  ( Chodorkovský uvedl, že Surkovi nikdy nevěřil, a když jej Surkov požádal, aby z něj učinil svého obchodního partnera, odmítl, od té doby jej Surkov nenáviděl ) …

Surkov absurdisticky režíroval proces se svým bývalým zaměstnavatelem MCH, ve kterém jej  mj. obžaloval, že si ukradl vlastní firmu, a v závěrečné řeči poté soudce pronesl, že bývalí dva ministři, kteří svědčili ve prospěch MCH ve skutečnosti svědčili proti němu. Surkov chtěl MCH ukázat, že v Putinově Absurdistánu realitu ovládá Kreml, a cokoliv Kreml řekne, atˇ je to jakkoliv absurdní, je pravdou …

O Surkovi natočil pro BBC v roce 014 dokument Adam Curtis, jenž potvrdil, že základní metodou Surkova, kterou Putina 15 let udržuje u moci, je dezinformační mediální kampaň, naroubování postmodernistických a poststrukturalistických koncepcí do politiky, aby absurdními tvrzeními podlomil schopnost veřejnosti vnímat svět, aby nepochopila, co je vlastně pravda a co lež, a aby nikdy nebyla  schopná dopátrat se pravdy ( proto Surkov mj.  absurdně sponzoruje všechny skupiny od Putinových kritiků  přes liberály a bolševiky  po neonacisty, možná, že do této kategorie spadá i činnost pluk. Girkina „Strelkova“ a ideologa Eurasie Dugina)  …

Adam Curtis uvedl, že Surkov vytvořil silný stát manipulující s lidmi, kteří věří, že žijí v demokracii a jsou svobodní ( manipulativní TV diskuse s pseudo opozicí, či s opozicí ), zatímco „ jejich realita“ je jen scénářem na skriptu, který přišel z Kremlu.

Právě Surkov, autor Putinova systému, pro Putina objevil hybridní válku ( „Pátou“ světovou ) , kterou však Surkov ve své eseji „Bez oblohy“, kterou napsal 12.3.014 krátce po záboru Krymu, nazývá „nelineární“ válkou, ve které veřejnost neví, o čem vlastně válka je, a kdo ji ve skutečnosti vede, v podstatě v ní bojují všichni proti všem  – jejím cílem není válku vyhrát, ale destabilizovat oblast, aby ten, kdo nelineární válku vede, ji mohl ovládat.

Když se v roce 011 o něm začala šířit nebezpečná zvěst, že  „ démon Surkov „ má prezidentské ambice, okamžitě nechal do médií prosáknout informaci o svém čečenském otci, kterou do té doby tajil, a začal vyhlašovat, že ví, kde je jeho místo ( poradce Putina přes média, ideologii, náboženství/novou FSB církev, politické strany, zahraniční vztahy a moderní umění) .

Putin by se měl začít svého poradce, spisovatele a divadelníka Surkova, obávat.

Surkov je dle Pomerancova posedlý Shakespearovým Hamletem, jehož ústřední postavou není psychicky labilní Hamlet, ale manipulátor Fortinbras, norský princ, jehož otce Hamletův otec zabil, a který se nakonec vlády nad DK královstvím zmocní …