Rusko před Putinem zachrání jen vojenský puč (Lebedˇ)

S pádem SU 31.12.91 se bolševismus nezhroutil, ještě 7.11.94 bolševici pochodovali před Kremlem, a Žirinovský ve své autobiografii vyzval ruské vojáky, aby „ zpacifikovali „ národy od Kábulu po Istanbul, a znovu vybudovali SU.

V 4/94 Vladimír Šumějko, šéf ruského senátu ( pozdější Putinův místopředseda vlády ), navrhl vytvořit blok podobný Svazu SU republik, který prosazoval i Gorbačov, a další umírněný politik Nursultan Nazarbajev navrhoval Eurasijskou unii se společnou měnou a se společným parlamentem.

V 12/95 během své předvolební kampaně komunista Zjuganov svým voličům slíbil , že na dobrovolné bázi znovuobnoví SU.

Kniha Karla Marxe o ruské historii Tajná diplomacie 18.stol., která v SU nebyla nikdy publikovaná ( kremelská diplomacie se podobá "diplomacii" mongolské Zlaté hordy, jejíž prodlouženou existencí státní útvar, který po rozpadu Hordy v moskevské oblasti vznikl, byl ):

http://www.erich-hartmann.com/karl-marks-ob-istorii-rossii-rusi-kni/

Ruská kolonizace

Ruský historik V.O.Klimčevský ( v roce 1900 kniha Historie Ruska) v roce 37 napsal, že  „ kolonizace ruskou diasporou byla jedním z charakteristických rysů  ruské hegemonistické politiky – historie Ruska je historií země, která kolonizovala sebe samu „ …

Dnes v bývalých SU republikách žije 25 mil. etnických Rusů, které Putin požaduje „ vrátit „, a nazývá je „ utlačovaným „ etnikem ( v ČR údajně žije 40.000 Rusů + mj. 25.000 Němců, Rusové zaplavili nejen celý svět, ale především EU ).

V 11/94 Jelcin navštívil estonsko-ruské hranice, aby dal najevo své znepokojení nad tím, jak Estonsko zachází se svojí ruskou menšinou.

17.8.94 gen. Andrej Nikolajev, velitel ruských pohraničních sil, podepsal dohodu s Tádžikistánem, Uzbekistánem a s Turkmenistánem nejen o setrvání vojenských sil RF v místních základnách, ale i o navýšení jejich počtu  - čili z některých zemích Kreml odešel, v jiných svoji vojenskou přítomnost navýšil ( RF neexpanduje, tvrdí  putinomilové – jen do Gruzie, na Ukrajinu a do Střední Asie )  …

Když Džochar Dudajev, bývalý SU generál letectva, vyhlásil v době rozpadu SU 1991 nezávislost Čečenska ( za 2.sv.v. byli Čečenci Stalinem deportováni do Kazachstánu, mohli se vrátit až v roce 57) , uznala ji jen Gruzie Zviada Gamsachurdii ( jednou uznaná nezávislost již nejde odvolat ), v roce 92 Čečna + Tatarstán odmítly podepsat s RF smlouvu o přidružení, takže ruská vojska v počtu 40.000 mužů 11.12.94 vtrhla na rozkaz ministra obrany Pavla Gračeva do Čečny, ale žádná Blitzkrieg to nebyla ( der B., vím) .

Šlo o největší ruskou vojenskou akci od Afghánistánu 24.12.79.

Čečenské vládní oddíly Dudajeva si opatřovaly zbraně od FSB + GRU, a to skrze prostředníky, většinou přes zdejší kmotry mafie, kterým byl i Ruslan Labazanov /1967-1996/, jenž v roce 90 utekl z ruského vězení.

Zbraně Džocharu Dudajevovi dodával i Boris Berezovský.

Gen. Dudajev povýšil Labazanova na kpt., a učinil jej šéfem své ochranky, kterým zůstal do roku 93, kdy se rozešli ve zlém – Labazanov se svoji bandou usadil v Argunu, a připojil se k proruskému mafiánskému kmotru Beslanu Gantamirovi, bývalému starostovi Grozného, se kterým zprostředkovával zbraně od FSB/GRU proruským ozbrojencům.

Po své invazi z roku 94 FSB Labazanovi udělila hodnost pluk. FSB, Labazanov byl zastřelen jedním ze členů své ochranky …

14.6.95 prapor Šamila Basajeva odvážně ale bizarně vtrhl do jihoruského Budˇonovsku, kde obsadil zdejší nemocnici, a získal rukojmí v počtu 1500 lidí, načež premiér Černomyrdin Basajevovi za propuštění rukojmích nabídl jednání, které se konalo 18.6.95 v Grozném.

Příměří, podepsané Vjačelavem Michailovem, ministrem pro národnosti, a Uzmanem  Imajevem, bylo porušeno 30.7.95, a definitivně  9.1.96 nájezdem do Dagestánu v čele se Salmanem Rudajevem, zetěm gen. Dudajeva, jenž s 250 muži obsadil dagestánskou nemocnici v Kizjlaru ( 2.000 rukojmí), 5 km od čečenských hranic.

V obou případech se čečenští velitelé nakonec spokojili s volným odchodem/odjezdem v autobusech poté, co FSB svými osvobozovacími akcemi přivodila smrt stovkám rukojmích.

V případě Kizljaru s sebou Rudajev vzal 165 rukojmích, ale ve vesnici Prvomajskoe, 2 km od čečenských hranic, byly autobusy s únosci přepadeny jednotkami FSB – v třídenní bitvě padlo 153 únosců, 26 ruských vojáků a 83 rukojmích.

Rudajev unikl s několika rukojmími, a prohlásil, že je připraven bojovat proti Rusům třeba i 10 let, stejně tak prez. Dudajev, jenž uvedl : „ Po Kizljaru budeme na ruské území útočit pravidelně, válka teprve začala „ … ( 21.4.96 byl Dudajev zabit ve vesnici 28 km od Grozného dvěma ruskými střelami typu vzduch-země, naváděnými satelitním signálem jeho telefonu v okamžiku, kdy domlouval mírová jednání s jistým kremelským činitelem, jehož jméno nebylo nikdy zveřejněno  ).

Čečenské zdroje tvrdily, že útok byl proveden ruskými tajnými službami ve spolupráci se špionážní satelitní družicí jistého západního státu …

Jelcin, aby měl trumf pro prezidentské volby 96, poté mírová jednání v 5/96 domlouval s Jelimchánem Jandarbijevem, jenž po Dudajevovi převzal velení.

Jednání však skončila fiaskem, protože Jandarbijev prohlásil, že jsou jen volební fraškou, proto 7.8.96 čečenské vládní síly v pozoruhodné vojenské ofenzívě pod vedením Jandarbijeva v den inaugurace Jelcina uskutečnily devastující útok proti ruským jednotkám v Grozném, v Argunu + v Gudermes. Všechna tři města padla, tisíce ruských vojáků uvízlo v pasti.

Bylo uzavřeno křehké příměří, které v Grozném porušil ruský gen. Konstantin Pulikovský, velitel ruských vojsk v Čečně, jenž čečenským vládním jednotkám dal ultimátum, aby do 48 hodin odešly z Grozného, nebo Groznyj rozbombarduje.

Gen. Pulikovský, jenž ztratil nejen vojenskou prestiž, ale i svého jediného syna, jenž zde padl, by svoji hrozbu vykonal, kdyby nedorazil gen. Lebedˇ, jenž 31.8.96 dokázal s bývalým SU armádním pluk. Maschadovem uzavřít mírovou dohodu, která konflikt ukončila, s tím, že do 31.12.01 bude podepsána definitivní dohoda, vymezující rusko-čečenské vztahy ( které zabránil Putin).

Gen. Alexandr Lebedˇ/1950-2002/ strávil rok v Afghánistánu 82-83, o SU vojenské taktice v Afghánistánu uvedl :“ Vesnice, které podezírali ze spolupráce s mudžáhedíny, rozbombardovali stovkami pum, a pokaždé zjistili, že touto taktikou zabili 10 civilistů na jednoho mudžáhedína „ …

Gen. Lebedˇ odmítl  nasazovat své výsadkářské oddíly proti demonstrujícícm civilistům v 4/89 v Tbilisi a v 1/90 v Ázerbájdžánu, takže jeho nadřízení jej nesnášeli.

Lebedˇ sehrál klíčovou úlohu při obsazení moldavského Podněstří, popularitu získal při puči proti Gorbačovovi v 8/91, kdy odmítl s výsadkáři zaútočit proti Jelcinově pevnosti Bílému domu, a významně tak zvedl morálku antipučistů.

Gen. Lebedˇ se stal lidovým hrdinou, a ještě větším kritikem jak Jelcina, tak svého ex přítele gen. Pavla Gračeva, jenž byl v roce 92 jmenován ministrem obrany.

Gračev Lebedě odklidil s výsadkáři do Podněstří s tím, že zde bude mít dlouhá léta hodně práce, ale Lebedˇ překvapivě situaci v Podněstří vyřešil nečekaně brzy, a vrátil se do MOW.

Pro své hádky s Gračevem z armády odešel do politiky, v roce 96 v prezidentských volbách skončil na 3.místě za Jelcinem a Zjuganovem, ve 2.kole dal své hlasy Jelcinovi, a za odměnu dostal funkci šéfa Rady národní bezpečnosti -  Lebedˇ doporučil odvolat z funkce ministra vnitra Anatolije Kulikova, jenž se mu pomstil tlakem na Jelcina, aby gen. Lebedě z funkce šéfa Rady národní bezpečnosti odvolal.

V 9/97 gen. Lebedˇ v rozhovoru pro ruská média uvedl, že se ruské armádě „ ztratily „ desítky miniatomovek o rozměrech kufříků „, což ruská vláda popřela tvrzením, že miniatomovky nikdy nevyráběla, ale tvrzení gen. Lebedě potvrdil přeběhlík Stanislav Luněv.

Gen. Lebedˇ, jenž jako zvolený guvernér Krasnojarsku byl oblíbený u „ lidu „ , ale nenáviděný  ze strany zdejší mafie, ostře kritizoval Putina, a uvedl, že gen. Pinochet zachránil Chile svým vojenským pučem, a navrhoval vojenskou vládu i v RF, která by Rusko zachránila před Putinem – v roce 02 s ním samozřejmě spadl vrtulník.