Sýrie, boj o plyn ve Východním Středozemí

Turkmenistán v 7/015 prohlásil, že Gazprom je v platební insolvenci/ ????????? ??????? «???????» ?????????????????? http://echo.msk.ru/news/1581190-echo.html, navíc Čína již předražený ruský plyn nechce,

viz ???? ??????" ??? ?? ????? ???????? http://www.ng.ru/economics/2015-10-06/1_silasibiri.html,

třebaže Alexej Miller snažně prosí Peking o zachování jak projektu plynovodu Síla Sibiře, tak ropovodu Severní tok 2.

Peking však odmítá stvrdit dohodu, kterou v 11/014 Putin teatrálně podepsal s prezidentem Xi Jingpingem, protože zkapalněný plyn z Austrálie by jej vyšel laciněji …

Viz také ??????? ??????: ??????? ???? ???/Plynové žihadlo KGB http://blog.liga.net/user/oelagin/article/17234.aspx

Zchudlý Gazprom je rovněž bez zemního plynu, Putin proto obsazuje Sýrii, aby se dostal ke strategickému  východnímu pobřeží Středozemního moře, které od tureckého /TR pobřeží přes Kypr po pobřeží mj. Sýrie, leží na obřích zásobách plynu.

V 7/011 Teherán a země pod jeho vlivem, Sýrie a Irák, podepsaly dohodu o tzv. šíitském plynovodu, na kterém nemá zájem Katar, který obří pole zemního plynu s Íránem sdílí, proto Katar uzavřel dohodu s islámisty/Muslimským bratrstvem na rozvrácení Iráku a Sýrie mezinárodními džihádisty mj. z Libye, Saúdské Arábie, Pákistánu, z Kadyrova Čečenska  ).

Syrské obří naleziště plynu je u hranic s Libanonem (Qara) a u Féničany založeného přístavu Tartus , který má Putin pronajatý od Asáda, přes který by tento plyn byl exportován.

Do hry bude stále více svým zemním plynem zasahovat Teherán, viz Iran increases gas exports capacity to Anatolia, Caucasus http://theiranproject.com/blog/2015/08/26/iran-increases-gas-exports-capacity-to-anatolia-caucasus/  + US Republican says Iran deal ( 015) makes world 'less safe'

http://www.dailystar.com.lb/News/Middle-East/2015/Aug-29/313225-us-republican-says-iran-deal-makes-world-less-safe.ashx

Dle US Geological Survey z 3/010 má Levantinská pánev největší zásoby plynu po RF, Íránu, a Kataru, což potvrdil i nález gigantického plynového pole ze 8/015 italskou společností ENI 190 km severně od Port Saidu v oblasti Shorouk.

Státy východního Středomoří ( TR, Kypr, Izrael, Palestina, Libanon, Sýrie, Egypt  ) se tak stávají nebezpečnými konkurenty, kteří mezi sebou neuzavřely žádnou dohodu ani o spolupráci při těžbě, ani o delimitaci svých námořních hranic, vyjma dohody Izraele s Kyprem z roku 010, a rámcové dohody o společné těžbě mezi Kyprem a Egyptem z letošního roku ( které mají i dohodu o delimitaci svých námořních hranic z roku 03) .

Střelným prachem jsou námořní hranice mezi TR a Sýrií, které Damašek nikdy nedelimitoval, protože neuznal TR anexi (1939) historické syrské provincie  Alexandretta s TR autonomní menšinou, v jejímž zálivu je významné ložisko plynu.

Námořní hranice nejsou delimitovány ani mezi TR a Kyprem, Kyprem a Sýrií, Kyprem a Libanonem, Sýrií a Libanonem, třebaže teoreticky platí pravidlo pobřežních vod (12 mil), přilehlé zóny ( 12 mil) k pobřežním vodám, a  standardně 200 mil výlučného ekonomického pásma od pobřežních vod či zóny přilehlé ( mj. Izrael severně od libanonské výlučné ekonomické zóny používá vlastní metodu výpočtu, protože OSN metoda pro výpočet výlučné ekonomické zóny je jen fakultativní ).

Izrael, který zemní plyn před svým pobřežím čiperně těží ( mj. ve spolupráci s texaskou těžařskou firmou Noble Energy ), se o námořní hranice přetahuje  především s Libanonem ( historická část Sýrie), ale také s Egyptem, který zemní plyn těží před Port Saídem  + při hranicích s Izraelem, kdy před Gazou je trojúhelníkové pásmo „ nikoho „ .

Izrael s Libanonem doposud nevyřešily ani spor o tzv. samoty Šebáa ( rezoluce RB OSN 242), a od roku 011 se přou o námořní hranice o rozloze 870 km 2, tj. o více než 3% námořního prostoru, nad kterým si Libanon vyhlásil výlučnou ekonomickou zónu, se zásobami zemního plynu v objemu 340 mld kubíků, jak potvrzuje izraelské ložisko Karish, objevené v roce 013, které leží jen 4 km od této sporné zóny ( zemní plyn však Libanon ještě netěží).

Bejrút se obává, že Izrael bude z tohoto ložiska těžit technologií horizontálních vrtů, takže bude odčerpávat i plyn z přilehlých zdrojů.

Izraelské zásoby zemního plynu činí 950 mld kubíků, spotřeba Izraele je zhruba 7 mld ročně, čímž se Izrael stává energetickou mocností regionu, zatímco Libanon dováží 96 % své spotřeby zemního plynu, a pro tradiční vnitropolitické spory nedokáže zahájit těžbu z vlastních zdrojů  – o  těžbu plynu z jeho ložisek však mají nesmírný zájem zahraniční firmy,  mj. Exxon Mobil, Total , Shell.

Těžbou zemního plynu by se Libanon zbavil svého dluhu, přesahujícího 140% HNP země.

Izraelsko-libanonský spor začal v 7/011, když Izrael vyhlásil výlučnou ekonomickou zónu, která na severu zasahovala do libanonské zóny, kterou Libanon v roce 010 nahlásil OSN s tím, že své námořní hranice založil na dohodě o příměří s Izraelem z roku 49, a výpočty provedl dle mezinárodních norem/Úmluva o mořském právu z roku 82, kterou podepsal v roce 95, zatímco Izrael tuto úmluvu sice nepodepsal, ale pro své zájmy využívá odlišnou interpretaci jejích ustanovení.

Tel Aviv se opírá o pohraniční dohodu, kterou v roce 010 podepsal s Kyprem, a o dohodu, kterou v roce 07 podepsal Kypr s Libanonem, kterou však libanonský parlament nikdy neratifikoval, protože byla pro Libanon velmi nevýhodná.

Kypersko-libanonskou smlouvu z roku 07 napadlo i TR, protože zahrnuje i severní část ostrova, kterou TR od roku 74 okupuje.

Pro vyřešení takovýchto sporů mají státy tři možnosti :

a ) mezinárodní arbitráž,

b) Mezinárodní soudní dvůr v Haagu ( počátkem 80.let rozhodl mj. podobný spor mezi Tuniskem a Libyií),

c) Mezinárodní soud pro námořní právo v Hamburku ( který např. v 11/013 nařídil RF propustit lodˇGreenpeace Arctic Sunrise ( viz můj článek) plující pod nizozemskou vlajkou, kterou Putin napadl v mezinárodních vodách a zadržel její posádku, načež prohlásil, že jakékoliv rozhodnutí mezinárodních institucí bude zcela ignorovat ( před zahájením OH v Soči, na které mu naivní veřejnost skočila ).

Ani jedna z výše zmíněných tří možností však není pro izraelsko-libanonský spor použitelná  – oba státy neuzavřely mírovou dohodu, jsou od roku 1948 stále ve válečném stavu, takže přímá jednání jsou vyloučena, mezinárodní arbitráž by znamenala nepřímé diplomatické uznání Izraele, a Mezinárodní soud pro námořní právo v Hamburku je rovněž vyloučen, protože byl zřízen na zakladě Úmluvy OSN o námořním právu, kterou Izrael nepodepsal.

Proto se Washington snaží, aby oba státy spor vyřešily formou „ přátelské „ dohody, kterou se snaží zprostředkovat, např. US návrh z podzimu 012 přijal Libanon, ale zamítl  jej Izrael, protože navrhoval předat větší část z tohoto sporného území Libanonu, a na zbytku se oba státy měly dohodnout.

Dalším konfliktním ohniskem je ložisko Gaza Marine, které v roce 99 objevila společnost British Gaz .

Izrael oficiálně uznal vlastnické právo Palestiny k tomuto ložisku, ale neumožnil jí přístup k němu, když palestinské politické kruhy, na rozdíl od palestinských obchodních kruhů, odmítly " normalizaci " vztahů s Izraelem přes dohodu o těžbě a prodeji plynu ...

Tzv. arabské jaro a Izrael

Svržením Mubaraka v 2/011 okamžitě skončila „ intimní „ energetická spolupráce mezi Egyptem a Izraelem z Mubarakovy doby.

Egyptsko-izraelský plynovod začaly sabotovat různé ozbrojené islámistické bandy, a nová egyptská islámistická vláda odmítla jakýkoliv plán vývozu izraelského plynu do Evropy přes společný plynovod Ariš-Aškelon, který provozuje egyptská společnost East Mediterranian Gas ( 100km odbočka do Aškelonu, kterou Izrael z Egypta pokrýval 43% své spotřeby plynu ).

S nedávným objevem egyptského pole zemního plynu Zohr se egyptského  exportu na oplátku obává Izrael, který by nechtěl, aby se Egypt stal energetickou mocností BV.

Islámisté v Egyptě zpřetrhali energetickou spolupráci s Tel Avivem v době, kdy se ocitla na mrtvém době i spolupráce Izraele s Ankarou, s jeho druhým energetickým partnerem, který Izraeli dodával ropu z ropovodu Baku-Tbilisi- Ceyhan/BTC  + plyn z plynovodu Baku -Tbilisi – Erzurum, a to od diplomatické roztržky z 5/010, kdy během izraelského vojenského zákroku proti 8 nákladním lodím, které se pokoušely prolomit izraelskou námořní blokádu Gazy, přišlo o život 9 propalestinských TR občanů.

Proto Izrael, aby se vyhnul diplomatické izolaci, posílil své vztahy s Řeckem a s Kyprem, které se mají stát izraelským mostem do Evropy.

Izrael hodlá s jejich pomocí vystavět továrnu na zkapalňování plynu a plynovod, který bude plynem zásobovat Evropu - s EU o tomto projektu jedná od roku 012.

Izraelské firmy Delek + Avner Oil dostaly od kyperské vlády koncese na těžbu plynu v kyperských pobřežních vodách z jihovýchodního pole Afrodita, na jehož těžbě se podílí z 30%.

Izrael tím rozdráždil Ankaru na nejvyšší stupeň v době, kdy Ankara ještě nevydýchala, že Kypr bude energeticky nezávislý.

Proto Ankara provokativně vysílá své lodě do kyperských pobřežních vod, aby v nich prováděly průzkum dalších ložisek  …

Zatím konflikt v Sýrii, rozdmýchaný zahraničními žoldáky, který se po Čečně, Gruzii, Krymu a Ukrajině rozhodl ve svůj prospěch vyřešit Putin , všem zamíchal karty, a čeká se, jak dopadne geostrategické přerozdělení světa.

Kazaši a jejich protiruské video :  ?????? ???????? ?????? ??????? ???????. ????? ?? ??????????? ??????????   https://www.youtube.com/watch?v=4hGWGhIttHA