Egypt, úspěšný návrat k vojenské diktatuře

Parlamentní volby v Egyptě utvrdily moc v 5/014 samozvoleného maršála Sisího, jenž dle svého prohlášení zažehnal islámistické nebezpečí ze strany egyptského Muslimského bratrstva, jehož prezidenta Morsího Sisi 3.7.013 svrhl,

a 16.5.015 jej spolu s dalšími 105 islámistickými kolegy odsoudil k trestu smrti ( rozsudek odsoudila Amnesty International + „ umírněný “ islámista Erdogan).

Morsí byl odsouzen k trestu smrti mj. pro svoji klíčovou úlohu při útěku z káhirského vězení, do kterého jej vojáci uvrhli v 1/011 – uprchl o dva dny později s dalšími politickými odsouzenci, které za chaosu egyptské revoluce osvobodily blíže neurčená ozbrojená komanda.

Morsí pochází z chudých poměrů, vystudoval nejen Káhirskou, ale i US univerzitu, a počátkem 80.let dokonce jako člen egyptského Muslimského bratrstva  pracoval pro NASA na programu raketoplánů ( viz mé články o radikálních islámistech v US ), útoky z 9/11 ostře odsoudil, ( ale v 6/012 uvedl, že bude z humanitárních důvodů,  nikoliv proto, aby mu změnil rozsudek, usilovat o propuštění Omara Abdala Rahmana, odsouzeného za bombový útok proti WTC v NYC z roku 93 ).

Morsí, první demokraticky zvolený prezident v Egyptě, ( prezidentem byl v 6/012 zvolen jako „ nezávislý „ ), nastoupil po generálu Mubarakovi, jenž byl demonstracemi donucen podat 11.2.011 demisi.

V 5/011 Morsí prohlásil, že „ svoboda náboženství je zaručena Alláhem, proto jsou křestˇanští Koptové plnoprávnými Egyptˇany stejně jako já, a šaríja nařizuje muslimům, aby ctili práva nemuslimských spoluobčanů „  …

10.7.012 Morsí svolal parlament, který generalita rozpustila, v němž převažovali poslanci zvolení za islámistické strany, byla v něm i salafistická strana Al-Núr/Strana světla, a začal prosazovat islámskou ústavu.

První zahraniční cesta Morsího vedla do Rijádu a do Kataru, jenž byl hlavním Morsího sponzorem ( Sisí Morsího obžaloval i ze špionáže vůči Kataru, kterému Morsí údajně předal některé přísně tajné státní dokumenty ).

Morsí udržoval přátelské vztahy s Íránem i s Izraelem s tím, že Egypt všechny své závazky vůči Izraeli dodrží ( třebaže tu a tam vypouštěl i proti-izraelské poznámky ve prospěch Palestinců ) .

Proto byl Sisím obžalován ze špionáže ve prospěch Hezbolláhu, pazdaránů a palestinského Hamásu.

V 6/013 Morsí vyhostil z Káhiry syrského velvyslance, a vyzval mezinárodní společenství k podpoře syrské opozice - jeho účast na islámistickém shromáždění z 15.6.013, na kterém salafističtí klerici vyzývali k džihádu v Sýrii, mu u generality/Nejvyšší rady ozbrojených sil definitivně srazila vaz.

Vypukly demonstrace proti Morsímu, 1.7.013 dostal ultimátum od armády ( aby okamžitě splnil podmínky egyptského „ lidu „, 54 mil. obyvatel ) , které veřejně odmítl, 3.7.013 byl maršálem Morsím svržen.

Parlamentním volbám Sisího, jehož rádcem je gen. vojenského zpravodajství v záloze Sameh Saif Yazal, dominovala uskupení bývalého vojenského režimu.

Kandidovala např. umírněně liberální Strana svobodných Egyptˇanů miliardáře Savirise, bývalého policejního důstojníka z rodiny velkých pozemkových vlastníků, konzervativci a sociální demokraté, zatímco islámské strany volby bojkotovaly, protože nálepka „ revoluční „ se v Egyptě z vrtkavosti egyptského lidu stala synonymem pro „ islámistický a nevlastenecký „.

Návratem ke starým vojenským pořádkům byli zklamáni především mladí lidé, hlavní účastníci demonstrací z 1/011, kteří k volbám nepřišli.

Jediná islámistická strana, která se parlamentních voleb v 10/015 zúčastnila, se snažila na sebe neupoutat pozornost.

Ve velkém kandidovaly ženy i egyptští  křestˇané, loajální podporovatelé egyptských vojenských diktatur, které je chrání před islámisty ( stejně tak byl laický režim asádovců zárukou pro syrské křestˇany ).

Maršál Sisi uvažuje, že by z parlamentu učinil Putinovu Dumu, která se stala jenom Putinovým gumovým razítkem – spolu s generálem Yazalem maršál Sisi přemýšlí, že by pozměnil ústavu a omezil úlohu parlamentu.

Gen. Yazal, účastník obou válek proti Izraeli z let 1967 a 1973, v nichž SU bojová technika nezabodovala ( ani Arabové jako vojáci ) , byl svého času i diplomatem v Severní Koreji, poté v LON.

Gen. Yazal  pro 2.fázi parlamentních voleb (25.11.015) vedl promaršálovu koalici politických stran s názvem Pro lásku k Egyptu, která „ drtivě „ volby v obou fázích vyhrála ( převzala četné prominenty z Mubarakovy Národní demokratické strany, která byla zakázána v roce 011 – kandidovali jako nezávislí kandidáti ) .

Maršál Sisi se vzápětí pustil do obnovení velikosti Egypta, a zahájil jeho rozsáhlou modernizaci, nejen z ekonomického ( italská ENI v 8/015 oznámila, že před Port Saidem objevila obří ložisko zemního plynu, Sisi rozšiřuje Suezský kanál, do kterého bude ústit 6 železničních a silničních tunelů, a budou při něm vybudovány nové přístavy, nové průmyslové a obchodní zóny ) a bezpečnostního hlediska, ale i z důvodu, aby do Egypta nalákal další turisty ( maršál proto rekonstruuje mj. maják v Alexandrii ).

Sisi chce za 43 mld dolarů vybudovat i nové hlavní město, zatím s francouzským úvěrem rozšiřuje káhirské metro o linku 3.

Sýrie pod ruskými bombami má jiné starosti