Ruské tajné služby a jejich politická ruleta v Gruzii I.

23. 09. 2008 5:54:11
Strategicky důležitá Gruzie ( hraničí s ruským Severním Kavkazem, s Tureckem, přes Arménii je spojená s BV, přes ropný Ázerbájdžán se Střední Asií , na břehu Černého moře má vojenské přístavy ), je důležitá jako tranzitní země pro kavkazskou ropu a plyn., Anglosasové a EU investovaly miliardy dolarů na stavbu ropovodu BTC/ BakuTbilisiCeyhan, plynovodu BTE/BakuTbilisiErzrum, stavby ,které obcházejí ruské území ,a uvažují o dalších miliardových projektech jako NABUCCO či Transkaspický plynovod ...

Pro Moskvu / MOW představuje Gruzie i „bezpečnostní závoru“ proti Turecku a Íránu,a bránu k Černému moři ( Gruzie má na severu 732 km dlouhé hranice s Ruskem, s Ázerbájdžánem na východě 322 km dlouhé a s Arménií na jihu 252 km dlouhé hranice) ...

Gruzie je také ráj pašeráků všeho druhu a jejich hlavní tranzitní zemí. Pro asijský,ruský a evropský trh se v Gruzii pěstuje marihuana a hašiš, a Gruzie je tranzitní zemí pro opium a heroin putující na evropský trh .

Státní moc je v Gruzii velmi slabá,experti nazývají Gruzii „státem bez státní moci“ s minimálními státními strukturami mnohdy ani nefungujícími na celém území, často nahrazenými mocenskými strukturami gruzínské mafie ...

Stát od vyhlášení nezávislosti v podstatě nekontroloval auton. rep. Abcházii, ani auton. oblast Jižní Osetii, území, která kontrolovaly ruské tajné služby (sov. autonomie byly de facto pátými kolonami v dané republice ,ve kterých si rus. tajné služby pěstovaly své „elity“ ) , a jen částečně kontroloval bohatou Adžárii .

Hrátky MOW s nacionalistickým cítěním národnostních menšin a její dvojí hra za účelem destabilizace jihokavkazského regionu ,aby MOW mohla ovlivňovat Tbilisi a Baku ( „zmrazeným“ karabašským konfliktem) jsou směšně průhledné , viz Podněstří : nejprve sponzorovala jeho odtržení od Moldávie, a poté, co mold. prez. Vladimir Voronin odmítl Putinův plán z roku 03, aby se Moldávie stala asymetrickou federací, kdy by Podněstří mělo právo veta na zasahování do moldavských záležitostí , od února 08 MOW propaguje jeho reintegraci do Moldávie za podmínky, že Moldávie nevstoupí do NATO a stane se neutrální .

Zrovna tak zneužívá Osetinců, Moskvě vždy loajálních (Stalinova matka byla Osetka), protože Osetové jsou jedinými ortodoxními křestˇany na Sev. Kavkazu . Když se Osetinci z Jižní Osetie chtěli 1989 připojit k Severní Osetii , Kreml stál na straně Tbilisi .Tehdejší gruzínská komunistická vláda se souhlasem Gorbačova odebrala Osetincům v březnu 1990 v odvetu statut autonomní oblasti, a boje propukly znovu ... Tentokrát Gorbačov jejich snahy o nezávislost krvavě potlačil (51 mrtvých, 25.000 uprchlíků, 1990 dostal Nobelovu cenu za mír ...) .

Územní útvar Jižní Osetie je výmyslem „alchymisty“ Kavkazu Stalina z roku 1922, kdy Osetii rozdělil na S a J : „dělnickými“ Osety,které popuzovali proti nadřazené „gruz. aristokracii“ , bolševici chtěli kontrolovat buržoazně-nacionalistickou Gruzii, kterou považovali za hnízdo antibolševismu ...

Jak sám Eduard Ševardnadze/ EŠ prohlásil, „ MOW byla hlavní překážkou, proč se Gruzínci nikdy nemohli úspěšně dohodnout s Abcházci... „ , např. Křestˇanskodemokratická strana Irakliho Šengelája byla pro federaci .

Abcházie /Apsua

K Abcházskému království/později knížectví patřila i záp. Gruzie, 2x větší než Abcházie/Apsua (za byzantské říše Kolchida) , invaze Mongolů její rozkvět navždy přerušila ... Sunnitští muslimové Abcházové patří k abazgo-čerkeské etnické skupině, jsou lingvisticky spojeni se severokavkazskými národy(Abazové, Adygové,Kabardinci, Čerkesové ) .

26.5.1918 získala Gruzie nezávislost a Abcházie samosprávu pod Gruzií, protože však pobřeží Suchumi bylo okupováno tur. vojáky, gruz. armáda tehdejší sociálně-demokratické vlády je vyhnala, a gruz. vojáci zde zůstali ,což Abcházové považovali za okupaci ... Gruz. ústava z roku 1921 považovala auton. rep. Abcházii za součást Gruzie, bolševici,okupující celý Kavkaz,prohlásili G. i A. za sov. republiky ...

V bolševické ústavě z roku 1925 bylo stanoveno, že sov. rep. A. je spojena s Gruzií svazovou smlouvou, ale 1931 Stalin a Berija, etničtí Gruzínci ( přesto vysídlili i 150.000 Gruzínů muslimského vyznání) , z A. učinili pouhou auton. republiku ...

Velmi brzy se z přímořské A., „Perly Černého moře“ , stalo prominentní sov. letovisko s přepychovými „stranickými“ sídly a vilami funkcionářů, sovětské „ azurové“ pobřeží ... Díky národnostním kvótám ve stát. správě se příslušnost k abcházskému etniku vyplatila (Abcházové převládali na stranických postech, a proto mnoho Abcházů má gruzínská příjmení, protože se z prospěchářských důvodů hlásili k abcházské národnosti ...).

Bolševici za účelem rozdmýchávání národnost. konfliktů vymysleli bolševickou nacionalistickou „ vědu“ , do níž přispívali ti nejvýznamnější bolševičtí akademici - např. jeden z gruz. bolšev. akademiků v rámci bolševické etnogeneze proti pravdě tvrdil, že Abcházové, severozápadní Kavkazané, přišli ze Sev. Kavkazu až v 17.stol. , čímž 1954 vyvolal abcházské nepokoje .

Prvním gruzínským prezidentem, demokraticky zvoleným (červen 91) se stal syn významného gruzínského spisovatele a akademika Konstantina G., Zviad Gamsachurdia (ZG).

ZG, autor knihy pohádek, od mládí bojoval proti rusifikaci Gruzie .1955 (16) založil se svým spolužákem Merabem Kostavou tajný nacionalistický spolek mládeže na podporu gruzínské kultury. 1956(17) byl zatčen za svoji účast na demonstraci proti rusifikaci, 1958(18) byl zatčen za distribuci protikomun. literatury a na šest měsíců zavřen na psychiatrii .1973 získal doktorát filologie a stal se pracovníkem Institutu gruzínské literatury v Tbilisi, profesorem na Tbiliské univ. a členem Svazu gruz. spisovatelů , významným překladatelem W. Shakespeara a Goetheho ...

1974 se stal prvním gruzínským členem Amnesty International a spoluzakladatelem s Merabem Kostavou gruzínské pobočky Helsinského výboru, který měl dohlížet na plnění Helsinské úmluvy o dodržování lidských práv, a spolupracoval s moskevskou samizdatovou redakcí časopisu Kronika současných událostí , vedenou Sergejem Kovalevem .

1977 proběhlo v celém SU zatýkání aktivistů Helsinského výboru, ZG a jeho přítel , básník a hudebník Merab Kostava dostaly za vlády EŠ tři roky nucených prací a další tři roky přikázaného pobytu , Kostava na Sibiři, ZG „jenom“ v Dagestánu ...ZG byl po dvou letech propuštěn, protože mu byla udělena milost (19.4.92 ZG napsal Ševardnadzemu otevřený dopis, ve kterém uvedl, že jeho někdejší „přiznání“ pro KGB bylo nutností, protože kdyby se nedostal na svobodu, žádné národní hnutí by se nezformovalo ...), zatímco charismatický Merab Kostava zůstal ve vězení až do roku 1987 .

1981 na sjezdu gruzínských spisovatelů ZG předal nepříjemný seznam jejich požadavků bez okolků přímo šéfovi „sovětského gruzínského státu“ Ševardnadzemu, za což šel opět krátce do vězení ...

1988 společně s Kostavou ZG založili spolek Svatý Ilja Spravedlivý (SSIR) , který sloučil gruzínská náboženská a politická seskupení, a který propagoval gruzínskou nezávislost „nenásilnými „ prostředky.

Když však Michail Gorbačov a Ševarnadze nechali brutálními prostředky potlačit pokojnou demonstraci jeho členů 4.-9.4. 1989 v Tbilisi, začal skutečný odboj proti MOW ( 8.4.89 sov.vládní vojska Gorbačova a Ševardnadzeho zastřelila 21 demonstrantů, z toho 10 žen) , při němž 13.10.1989 přišel o život v podivné autonehodě Merab Kostava (50) .

V roce 1989 se do rodné Abcházie vrátil z moskevské Akademie věd zatvrzelý komunista nejhoršího ražení Vladislav Ardzinba, orientalista ,pedagog a demagog , který si svojí protigruzínskou rétorikou a vyzýváním k etnickým čistkám získal v Abcházii přes noc velkou popularitu, a stal se hlavním bojovníkem za odtržení Abcházie od Gruzie a její připojení k Rusku ...

16.7.89 došlo v Suchumi ( od Tbilisi vzdálené 467 km) kvůli zdejšímu zřízení pobočky Tbiliské stát. univerzity (aby gruz. profesoři a studenti nemuseli docházet na Abcházskou stát. univerzitu ,kde byli šikanováni) , k šarvátkám s bodnými a střelnými zbraněmi mezi studenty při zápisu na univerzitu, při kterých 14 studentů zahynulo (9 Gruzínů,5 Abcházů), 15 bylo těžce zraněných. Gorbačovova sov. armáda nastolila „pořádek“ vyhlášením stanného práva ...

Když abcházský parlament přijal ústavní dodatek, podle kterého v abch. parlamentu mělo být 28 Abcházů,26 Gruzínů + 11 zástupců ostatních národů, Nejvyšší rada Gruzie v čele se ZG v srpnu 90 schválila zákon,který zakázal regionální polit. strany (hlavně Abcházské národní hnutí ), na což abch. parlament reagoval 25.8.90 Deklarací o nezávislosti Abcházie.

V prosinci 90 byl arcikomunista Ardzimba zvolen předsedou abch. parlamentu, a jeho prvním krokem bylo vytvoření za peníze rus. tajných služeb abch. Národní Gardy/Aidgylara ( z etnických Abcházců dobrovolníků) ...

Boj Tbilisi proti MOW vyvrcholil volbami 28.10.1990 , v nichž Gamsachurdiova SSIR v koalici s dalšími skupinami drtivě vyhrála nad gruzínskými komunisty...

V prosinci 1990 ZG vytvořil jednotky Národní gardy, do jejich čela postavil (agenta KGB)Tengize Kitovaniho, kterého z této funkce pro spolupráci se sov. vojenským velením v Tbilisi (Pavel Gračov ,ruský ministr obrany, a kmotr gruzínské energetické mafie, byl rovněž přítelem Kitovaniho ) propustil v srpnu 91 za puče v MOW .

11.12.90 ZG potvrdil zrušení autonomního statutu provincie Jižní Osetie .Kvůli proruské orientaci Osetinců ZG údajně prohlásil :“ Osetové jsou odpadem, který vyženeme tunelem Roki do Ruska ,“

V únoru 1991 ZG napsal Gorbačovovi dopis, ve kterém marně požadoval stažení ruských jednotek z Gruzie ( celkem 30.000 rus. vojáků) ...

31.3.91 proběhlo referendum o obnovení nezávislosti v hranicích ,jaké měla Gruzie 1922, Gorbačov, ani západní státy Gruzii za samostatný stát neuznaly (Gorbačov odstoupil 25.12.91, SU padl k 31.12.91, teprve tehdy , v prosinci 91, byla Gruzie uznána ze strany OSN, včetně její svrchovanost nad Abcházií a Jižní Osetií ).Ústava z roku 1921 však Gruzii považovala za unitární stát , tj. neuznávala národnostní menšiny, a přestože se ZG s abcházským vedením snažil dohodnout a navrhl jim většinu v abch.parlamentu (třebaže v Abcházii bylo 46 % Gruzínců a jen 18% Abcházů z 525.000 obyvatel, proto bylo za etnic. čistek 1993 250.000 Gruzínců vyhnáno, převážně ze Suchumi ) výměnou za slib, že nevyhlásí nezávislost, abch.parlament si v červnu 91 odhlasoval ústavu z roku 1925, podle níž byla Abcházie svazovou republikou,a připojil Abcházii ke Konfederaci kavkazských národů ...

Rok 1991, byl za Gamsachurdiova prezidentství (zvolen 26.5.91) poznamenán totálním ekonomickým kolapsem (ekon. bojkot ze strany MOW) a pokračujícími etnickými konflikty .V Gruzii tvoří národ. menšiny 30% obyvatelstva,a byly nespokojené, že po nezávislosti obdržely málo poslaneckých křesel v ústředním parlamentu, o to více, že nacionalisté ( mnohdy agenti-provokatéři, placeni MOW) propagovali heslo Gruzie Gruzíncům , což vedlo k bojkotu vlády ze strany předáků těchto menšin, které na oplátku ZG nazýval „ agenty Kremlu a teroristy“ ...

Džaba Joseliani během studií orientalistiky na Leningradské univerzitě zorganizoval ve 22 letech v roce 1948 přepadení jedné leningradské banky, za což si odseděl 17 let ve vězení ... Po propuštění šel opět do vězení za zabití .

Poté se vrátil do Gruzie, kde, jako významný člen gruz. mafie, vystudoval Divadelní institut,stal se jeho profesorem a napsal mnoho divadelních her ...

Do politiky vstoupil 1989, kdy založil polovojenské extrémistické milice Mkhedrioni/Jezdci (9.000) , od Rusů jim nakoupil i těžkou bojovou techniku,a vypravil se do Abcházie a Jižní Osetie dobývat území na separatistech ...

V únoru 91 ZG postavil extrémistické milice Džaba Joselianiho mimo zákon a Joselianiho spolu s jeho dalšími veliteli uvěznil .

9.4.91 vyhlásila Gruzie nezávislost ...

V den pokusu o komunistický puč bolševické generality v MOW 19.8.91 (po kterém Jelcin na krátký čas zakázal činnost KS) premiérTengiz Sigua,pod vlivem Kitovaniho, podal proti „autokratickému „ chování ZG ( hlavně mu tito rivalští „diktátoři“ vytýkali alergii na ruské tajné služby ) demisi, ke které se připojili další tři ministři, které ZG všechny označil v TV za zrádce, a Gorbačova 21.8. (puč gangu osmi trval tři dny 19-21.8.) obvinil, že za pučem stál on osobně , aby odstranil Jelcina a zachránil vedoucí úlohu strany ... ( z toho samého obvinil Gorbačova i EŠ, který chtěl dál pokračovat v polit. a ekon. liberalizaci, kdežto Gorbačov chtěl za každou cenu udržet SU a vedoucí úlohu KS, proto EŠ podal v prosinci 90 demisi ) .

ZG zakázal vydávání proruských opozičních novin, které vyzývaly ke vzpouře proti němu . Ze stejného důvodu zavřel druhý proruský kanál gruzínské TV, a zakázal nejaktivnější opoziční Národnědemokratickou stranu a jejího vůdce Giorgiho Čanturia, stoupence Ševardnadzeho, nechal zatknout ( věděl asi proč, jak ukázala pozdější aféra Čanturia z roku 93 již za EŠ : předseda Republikánské strany v lednu 93 Čanturia v parlamentu interpeloval, kde bere peníze na časté cesty do Bruselu za svými přáteli ze západních křestˇanskodemokratických stran – kauza nakonec vyústila v šetření, které potvrdilo tvrzení předáka republikánů, že gruzínskou Národnědemokratickou stranu financuje separatistický proruský adžárský vůdce Aslan Abašidze , tj. MOW ... Čanturia poté prohlásil, že by se nechal financovat i Gamsachurdiou, kdyby potřeboval peníze ).

V říjnu a listopadu 91 na ulicích v Tbilisi po sobě navzájem střílely nejen obě frakce Národní gardy ( zviadovci a antizviadovci ) , ale i nejrozličnější polovojenská uskupení, zejm. nacionální fanatici Mchedrioni/Jezdci (antizviadovci),které Joseliani odmítl odzbrojit .

2.11.91 profesor ZG nechal rozprášit protivládní demonstrace, ale jeho vláda kontrolovala jen hlavní město a méně než polovinu země .

Hlavní příčinou, proč ZG musel za každou cenu „ z kola ven“ , byla jeho absolutní neochota podepsat s Kremlem dohodu o opětovném vstupu Gruzie do postsovětského/ruského sféru vlivu – do Společenství nezávislých států /SNS , do kterého Kreml naháněl své uteklé ovečky na podzim 1991 ...

22.12.91 sesazený proruský vůdce Národní gardy Tengiz Kitovani, a z vězení uprchlý Džaba Joseliani , zahájili puč proti ZG, když obklíčili ZG v budově parlamentu, a spolu s oddíly ruských (sov.) jednotek , umístěných tehdy v Tbilisi, obsadili další vládní budovy ( 15.12.92 ruské noviny otiskly dopis, podle něhož Sufian Bepajev , 2.nejvyšší sov. důstojník v Zakavkazsku, tehdy poslal do Tbilisi na pomoc pučistům elitní komando, které obsadilo 28.12. 91 TV věž v Tbilisi , což později potvrdil i Džaba Joseliani ) .

6.1.92 ZG a jemu věrní utekli i s rodinami do sousedního Ázerbájdžánu, kde jim odmítli poskytnout azyl , takže přešli do Arménie, která jim azyl sice také neposkytla , ale proruským pučistům je odmítla vydat, a pomohla jim přejít do Čečenska, kde jim azyl poskytla protiruská vláda Džochara Dudajeva,který odtrhl Čečensko od Ingušska, se kterým tvořilo jednu aut. rep. ...

Vojenská rada (Kitovani,Sigua,Joseliani) poté formálně zbavila ZG moci, nazvala se Národní/Státní radou, a do svého čela v březnu 92 povolala Eduarda Ševardnadzeho /EŠ , bývalého gen.tajemníka KS Gruzie (1972- 85, od 90 ministr zahraničí SU), jenž se 91 nechal v kostele „pokřtít“ ...

Otec EŠ byl chudý učitel se 6 dětmi,menševik/soc.demokrat, který při stalinských čistkách málem přišel o život, ale zachránil jej jeden jeho žák, čekista. EŠ, navzdory tomu, že ohrozil svoji kariéru ,se 1951 oženil s Gruzínkou, jejíž otec byl popraven jako „ nepřítel lidu“, nicméně od 1959 byl již v ÚV gruz. KS ,od 1972 gen.taj. gruz. KS, od 76 členem ÚV sov. KS .

EŠ, jenž dorazil do Tbilisi v březnu 92 , do funkce předsedy prozatimní Národní/Státní rady byl dosazen pučisty (pro své kontakty v zahraničí, aby dostali mez.pomoc a úvěry ) ,takže v podstatě až do voleb v roce 1995 byl nedemokraticky dosazeným pučistou (legitimním prezidentem byl stále ZG) , což MOW a západním státům nevadilo, a Ševardnadzeho v červenci 92 uznaly ( v 7/92 byla Gruzie přijata do OSN a Světové banky ) – velmi cynické , protože proruská pučistická Národní/Státní rada nebyla v Gruzii nikdy uznána za legitimní orgán , ani za vlády MS ... ( např. Rakousko a Finsko ZG stále uznávaly za zákon. prez.)

Podle dohody o rozdělení moci z května 92 ,kterou pučisté s EŠ uzavřeli ,šéf gardistů Kitovani se stal ministrem obrany, a spolu s Joselianim měl v Radě hlavní slovo ,pravomoce převáděli na EŠ velmi neochotně ... Joseliani zaujímal za vlády EŠ klíčové postavení, protože EŠ byl zcela odkázán (zejm. při zatýkání oponentů) na jeho milice extrémistů , protože vládní jednotky byly v této době v podstatě bez důstojníků a výzbroje , a ministerstvo vnitra bylo stále pod kuratelou rus. tajných služeb ...

Joseliani tak za EŠ vyrostl v mocného mafiána, který si z Gruzie učinil soukromý policejní stát, a to po totální porážce jeho milic proabcházskými žoldáky v září 93 za vyhlášeného výjimečného stavu zcela absolutistický ... Měl neomezené pravomoce k zatýkání a zadržování lidí, zejména stoupenců ZG, a zatýkal a bez rozsudku popravoval s takovým nadšením, že nedodržování lidských práv v Gruzii z této doby za EŠ bylo kritizováno mnohými mez. organizacemi . Kancelář měl Joseliani přímo nad kanceláří EŠ a bez své ozbrojené stráže se nikam nehnul ...

Navíc systematicky vydíral podnikatele a požadoval od nich výpalné ...

Ševardnadzeho vláda „zviadismus“ u Gruzínců potlačila pomocí bezpečnostních složek a mchedrionijských milicí podsvětí ,které pozatýkaly přívržence ZG (řečníci v parlamentu si průběžně po dobu vlády EŠ odporovali, zda milice Mchedrioni mafiána Džaby Joseliániho byly rozpuštěny, který sám nejprve tvrdil, že byly, a později prohlásil, že ještě bojují se zviadovci ) .

V roce 92 -93 v Gruzii mezi sebou bojovali stoupenci a odpůrci ZG způsobem, že zviadovci,kteří se opevnili v západní Gruzii v regionu Semegrelo vedle Abcházie, unášeli vládní úředníky ( když zástupci tbiliské vlády odjeli se ZG vyjednávat, byli zajati a odvezeni do Gali v Abcházii ... ) a vládní jednotky prováděly protiúdery , přičemž tento boj vyvrcholil 24.6.92, kdy se zviadovci zmocnili v Tbilisi TV vysílače, a odvysílali zprávu, že „rudá“ vláda skončila , ale vzápětí byli z TV vytlačeni Kitovaniho Národní gardou.

V červnu 92 bylo uzavřeno v ruském Dagomys příměří mezi Osety a gruz. armádou , na základě které byli pod záštitou SNS na úz. Jižní Osetie/JO povoláni ruští vojáci do tripartitního „mírového“ sboru (Rus., Osetové a Gruzíni) , a začala fungovat komise,která měla vyřešit statut JO , ve které byla Tbilisi v menšině (MOW, JO,Sev.Osetie,Gruzie).

Téhož roku Abcházie vyhlásila za podpory zdejších ruských jednotek úplnou nezávislost na Tbilisi,přesněji řečeno nezávislost proklamoval komunista Vladislav Ardzinba, předseda abcházského parlamentu a agent KGB/FSB .

V této době žilo v Abcházii 46% Gruzínců,18% Abcházů ,15% Arménců,15% Rusů a 3% Řeků ...

V červenci 92 se od Gruzie za těžkých pohraničních bojů odtrhla pod vedením agentů KGB/FSB i Jižní Osetie . MOW těmito konflikty Ševardnadzeho donutila, aby ji požádal o „pomoc“ při zprostředkování příměří s Abcházií , které bylo uzavřeno 27.7.92 v Soči, ale netrvalo dlouho ...

6.8.92 se s EŠ definitivně, pro neshody jak řešit situaci v Abcházii. rozešel s těmi,kteří jej „korunovali „ : pučistický premiér Tengiz Sigua, Tengiz Kitovani a Džaba Joseliani, ve shodě s MOW podporovali výlučně vojenské řešení , kdežto EŠ se snažil do abcházského konfliktu zapojit mez. organizace, zejm. mírové jednotky OSN , a situaci v Abcházii vyjednat s MOW za jednacím stolem, ale mírové urovnání se rus. genštábu nehodilo...

Proti Ševardnadzemu, jenž chtěl zasednout k jednacímu stolu s MOW bez jakýchkoliv předběžných podmínek(proto jej opozice označovala za „proruského“ ) , byly i ty strany, které sice jednání s MOW neodmítaly, ale jednat chtěly teprve po stažení ruských jednotek z Gruzie ( radikální Národní strana nezávislosti,či Strana Meraba Kostavy), anebo si pro jednání kladly předběžné podmínky , zejm. aby ve smlouvě byl stanoven přesný časový harmonogram stažení ruských jednotek (Republikáni, Charta 91, Lidová fronta, Strana Ilji Čavčavadzeho) ...

13.8. 92 Kitovaniho oddíly Národní gardy (10.000) vtrhly do abcházského Gali pod záminkou,že chtějí osvobodit zajaté vládní úředníky (omezená akce tohoto druhu byla odsouhlasena ze strany Ardzinby) a obnovit hlavní silniční spojení z Tbilisi do měst na pobřeží , a to v úseku Kutajsi –Soči přes Suchumi , které zničily jednotky ZG .

Poté, bez souhlasu EŠ (zato však podle instrukcí KGB, jak EŠ v roce 93 , tak Michail Saakašvili po svém nástupu k moci, obvinili Kitovaniho, že byl v ruském žoldu, Kitovani prohlašoval, že jednal na příkaz EŠ ) , Kitovani a jeho Národní garda postupovali na přístav Suchumi,který 14.8. 92 obsadili (Ardzinba se svojí „vládou“ rus.důstojníků prchl do bašty abcházského separatismu,oblasti Gudauta na severu Abcházie , a pro jistotu se usídlil přímo na rus. letecké základně téhož jména, odkud vyhlásil všeobecnou mobilizaci ) . Ruské KGB/GRU se tak podařilo rozpoutat 13 měsíců trvající válku mezi Gruzínci a Abcházci ...

18.8.92 Konfederace severokavkazských národů na svém setkání v čečenském hlavním městě Groznyj vyhlásila Gruzii , za přítomnosti Džochara Dudajeva a jeho přítele Zviada Gamsachurdii, který zde našel azyl, válku ... MOW, třebaže oba tyto pány považovala za nepřátele číslo jedna, si jen mnula ruce ... Poté,co jí pomohli vyhrát válku v Abcházii, je zlikvidovala .

V září 92 byla podepsána dohoda o zastavení palby, která nebyla dodržována .

V říjnu 92 Kitovani úspěšně kandidoval v parlamentních volbách , zatímco se jej EŠ marně snažil nahradit profesionálním vojákem generálem Anatolijem Kamkamidzem , zástupcem Kitovaniho (ještě v lednu 93, kdy byl Kitovani stoupenci EŠ veřejně obviněn z puče proti EŠ, se jej EŠ „diplomaticky“ zastal jako přítele Gračeva a kmotra gruz. energetické mafie, ale v květnu 93 již přijal jeho demisi s tím, že Kitovaniho ve funkci ministra obrany nahradil Kitaniho proteženec Gia Karkarašvili ...

Vedení gruzínské armády bylo v dezolátním stavu : Kitovani se hádal s generálem Kamkamidzem, a oblíbený 26letý generál Gia Karkašvili, jenž vedl Brigádu rychlého nasazení (bývalou Národní gardu) v Abcházii, byl znechucen oběma , zejm. ale pomyšlením, že by „sov.“ generál byl pověřen vedením gruz. „armády“ ... ( v dezolátním stavu nebyla jen armáda bez důstojníků, ale i ekonomika, každý z obou vicepremiérů ekonomů propagoval diametrálně odlišnou koncepci, jeden tržní ekonomiku, druhý státem řízenou ekonomiku, ve druhém případě šlo o bývalého gen. taj. KS Gruzie ...) .

BITVA O GAGRU (10/92)

Konfederace horských národů Sev. Kavkazu vyslala v září 92 na pomoc abcházským separatistům do bitvy o Gagru 4000 -10.000 (různící se odhady)bojovníků/kriminálních živlů ze Sev. Kavkazu, zejm. z Čečenska, několik set kozáků z Kubáně , a žoldáky z čerkeské a abcházské diaspory v Turecku (v TR žije přes jeden milión Čerkesů a 500.000 Abcházců , kam je vyhnali Rusové po rusko.turecké válce 1877-78), Sýrii a Jordánsku.Všichni tito ozbrojenci byli vyzbrojeni z voj. skladů býv. sov. armády,které se nacházely na území Gruzie .Národní garda Abcházie vycvičila i jednotku složenou z abcházských Arménů s názvem Bagramjana ... Většinou všichni tito bojovníci již prodělali křest ohněm ve válce proruských separatistů v moldavském Podněstří ... (Nězavisimaja Gazeta 9.2.93)

V bitvě o Gagru v říjnu 92, obydlenou převážně Gruzínci, abcházské milice spolu s žoldáky ze Severní kavkazské aliance při první ofenzívě neuspěly. Gagru se jim podařilo dobýt až v prosinci 92, když z Ruska přišly nové zbraně a nové voj. posily ... Když Gagra padla, začal hon kriminálních živlů z milic jak abcházských, tak sverokavkazských, na gruz. civilisty, kteří zde uvízli jako v pasti .Mnozí z nich paradoxně přežili jen díky pomoci svých abcházských sousedů (nemilicionářů, ne všichni etničtí Abcházci byli proruští,jako např. stoupenci Výboru pro záchranu Abcházie,kteří chtěli zůstat pod Tbilisi ...) ,kteří je ukryli a poté pomohli vyvézt z města . Žoldáci ze Severní kavkazské aliance je obrali o poslední věci z ranců – hledali hlavně šperky, zlato, peníze, brali jim léky ( viz výpovědi civilistů,kteří se uchýlili pod ochranu Mez. červeného kříže : jedna sedmiletá dívenka vypověděla, že mamince rozpárali jizvu po nedávné operaci, při které jí kvůli rakovině odebrali prso , zda tam neschovává peníze , maminka po namáhavé cestě přes hory, z vyčerpání a stresu umřela ... )

Zurab Achba, mluvčí abcházské vlády, 5.1.93 z ruské letecké základny Gudauta veřejně kritizoval Jelcina za to, že dodává zbraně Gruzii a ne Abcházii , takže abcházští separatisté si zbraně musí opatřovat ilegálně ...

Koncem ledna 93 abcházská vláda ze svého „parlamentu „ na ruské letecké základně Gudauta podepsala smlouvu o přátelství a vzájemné vojenské pomoci s proruskou separatistickou „republikou“ Podněstří ,patřící Moldávii .

BITVA O SUCHUMI

V lednu a v únoru 93 se proabcházská vojska ve dvou rozsáhlých ofenzívách neúspěšně pokoušela dobýt Suchumi ...

V lednu 93 EŠ v Teheránu uzavřel smlouvu o přátelství a o dodávkách íránského zemního plynu do Gruzie s prez. Rafsandžáním , první pokus Gruzie vymanit se z energetické závislosti na MOW, 26.1.93 gruzínský představitel zaujmul své křeslo v OSN .

V únoru 93 stejnou smlouvu podepsal i s Ázerbájdžánem ( v té době Á., podporovaný TR, bojoval s Arménií,podporovanou MOW, o Náhorní Karabach) . V Baku se EŠ tajně setkal i s čečenským prezidentem Džocharem Dudajevem, jehož návrh na vytvoření společné protiruské koalice sice nepřijal, ale jednání prohlásil za „užitečná“ ...

Od ledna 93 probíhala „leklá“ jednání mezi MOW a EŠ o rusko-gruzínské smlouvě o přátelství a spolupráci, která v podstatě nikam, pro zásadní rozpory, nevedla, navíc opozice proti EŠ kvůli jeho jednáním s MOW sílila .EŠ , aby radikály uklidnil, souhlasil 16.1.93 nejen s vytvořením parlamentní komise pro revizi ústavy, ale souhlasil i s jejím případným nahrazením ústavou z roku 1921, čímž opozici připravil o hlavní ideu jejího opozičního programu ...

Tato komise měla připravit i referendum naplánované na rok 94 , což EŠ umožnilo , aby setrval ve funkci šéfa Národní rady ještě o rok déle ...

20.2.93 se však postoj EŠ vůči MOW radikálně změnil, protože ruské letouny demonstrovaly svojí sílu nad přístavem Suchumi a ruský ministr obrany Gračev vyhlásil Abcházii a Adžárii za sféry ruských strategických zájmů ... 23.2.93 na zasedání parlamentu EŠ prohlásil, že před uzavřením smlouvy s Ruskem o přátelství by ruská vojska měla z Gruzie odejít , a v tomto smyslu byla odhlasována parlamentní rezoluce.

Prudce se zhoršily vztahy s Adžárskou autonomní republikou, provincií Gruzie, kdy její dlouholetý „sovětský“ šéf Aslan Abašidze , poslanec gruzínského parlamentu, zasedání gruz. parlamentu několik let ignoroval,zatímco do MOW za Pavlem Gračevem jezdil jednou týdně ... V MOW poté činil cynické poznámky o megalomanství gruz. představitelů a jejich agresívních choutkách .

Přímou válku s Tbilisi Aslan Abašidže zahájil, když nechal zaminovat dva mosty podél společných administrativních hranic ...

Situace v Jižní Osetii byla rovněž napjatá. Ruské „mírové“ jednotky měly podle dohody ze Soči odejít z Jižní Osetie již v lednu 93, ale dohodu nedodržely a mandát si jednostranně prodloužily. Když v této době chtěla oficiální gruz. delegace navštívit Cchinvali s delegací OSN, proruští ozbrojenci jim zabránili do provincie vstoupit ...

V únoru 93 Ardzimba nadšeně vítal Gračeva na jeho inspekční cestě po základnách rus. vojsk , a Gračev se ani nenamáhal, aby napřed o svolení k návštěvě Gruzínské republiky požádal EŠ ...

V březnu 93 Abcházci provedli další neúspěšný pokus o dobytí Suchumi ... Gen. taj. OSN vyslal do Suchumi svého emisara Eduarda Brunnera,aby se pokusil vyjednat dohodu o příměří .

Fronty v Abcházii byly dvě – přes řeku Gumista u Suchumi a kolem města Tkvarčeli, které bylo obležené gruzínskými jednotkami , které se ho však nepokusily dobýt (ale mez. humanitární pomoc tomuto městu blokovaly obě strany, Abcházci ji podmiňovali propuštěním abch. „vál. zajatců“, Gruzínci požadovali evakuaci Gruzínců z tohoto města) . Pouze v prosinci 92 došlo k incidentu, kdy Gruzínci sestřelili ruský vrtulník evakující údajně uprchlíky, načež ruská armáda provedla odvetný nálet na Suchumi .

Obě strany v této statické a poziční válce významnější zisky nevybojovaly než vesnice, které si navzájem přebíraly ... Vážnější problémy mělo jen civilní obyvatelstvo, kterým gerilové skupiny přerušovaly dodávky elektřiny a vody, terorizování a rabování bylo běžné (v mimořádné míře se jej zúčastňovaly soukromé polovoj. jednotky mafiána Joselianiho, Mchedrioni ...) .

Obě strany používaly tanky,dělostřelectvo a rakety, jednotky byly převáženy na nákladních pramicích opatřených kulomety .Gruzínci používali bojové vrtulníky, Abcházci deltaplány ( na zač. války neměli Abcházové žádnou těžkou výzbroj , koncem války již měli tanky, děla,obrněné pěchotní vozy,těžké dělostřelectvo, voj. lodě , vrtulníky ... to vše z Ruska , které jim rovněž zajištˇovalo leteckou podporu, jak o tom svědčí sestřelení v lednu 93 ruského stíhacího letounu SU-27 u Suchumi , o kterém však MOW tvrdila, že to byl gruzínský letoun přestříkaný na ruské barvy, a třebaže gruz. armáda žádný SU-27 nevlastnila, MOW v odvetu za toto „nařčení“ bombardovala postavení gruz. armády ...

Ruské „mírové“ jednotky v Abcházii sehrály velmi negativní roli, kdy boje záměrně rozněcovaly, např. 20.2.93 ruské bitevní letouny SU-25 bombardovaly obytnou oblast v Suchumi , přičemž ruské velení nejprve tvrdilo, že to byla odvetná akce za to,že gruz. armáda bombardovalo ruskou vojenskou laboratoř v Ešera, což Tbilisi rozhodně popřelo, a později MOW tvrdila, že letouny nepatřily ruské armádě, ale že přiletěly ze Severního Kavkazu ...

Ševardnadze na to Moskvě odpověděl, že jelikož ruská armáda ovládá vzdušný prostor nad okresem Gudauta , nese odpovědnost za jakýkoliv útok z této oblasti, i kdyby přišel od Martˇanů ...

V květnu 93 Ševardnadze a Jelcin podepsali dohodu o příměří (bez účasti abcház. separatistů) a vzájemně si postěžovali, jací jsou generálové nevyzpytatelní a jak se snadno vymykají vládě z kontroly ... Boje však pokračovaly . Po třetím neúspěšném útoku proabcházských milicí na Suchumi , EŠ ,který měl v patách i jednotky ZG (které obsadily tři největší západogruz. města ,jejichž funkcionáře drželi jako rukojmí ) podepsal s abcházskými separatisty 27.7.93 za zprostředkování MOW v ruském Soči třetí dohodu o zastavení palby a o stažení z Abcházie do 15 dnů, pod dohledem OSN , gruz. vojsk na jedné straně, a severokavkazských jednotek na straně druhé . Gen. Pavel Gračev to „ vymyslel mazaně „ (a to neměl po ruce Putina) : pod dohledem ruských „mírových „ vojsk (vojska OSN MOW vetovala) měla být veškerá těžká bojová technika stažena z okolí Suchumi a pozorovatelé OSN/UNOMIG ( s velmi omezeným mandátem díky přítomnosti MOW v RB OSN) měli poté dohlížet na plnění dohody o zastavení palby (jejich misi zřídila rezoluce RBOSN č.858 z 24.8.93) Současně byla zřízena ryze „dekorativní“ koordinační skupina (OSN,KBSE , RF + představitelé znepřátelených stran) , a to z prostého důvodu, že si MOW nepřála, aby konflikt skončil ... Zvláštním emisarem pro abcházský konflikt gen.taj. OSN jmenoval švýcarského diplomata Eduarda Brunnera (ukázal se být nadměrně pasívním vyjednavačem ) , kterého 97 vystřídal akčnější rumunský diplomat Liviu Bota ( do 01 , kdy nastoupil Němec Dieter Boden).

Sotvaže gruz. armáda těžkou bojovou techniku vyvezla z okolí Suchumi a vrhla se v srpnu 93 na zviadovce v regionu Semegrelo v záp. Gruzii, a sotvaže se pozorovatelé OSN rozmístili, proabcházská vojska zcela nečekaně 16.9.93 zaútočila rozsáhlými ofenzívami na tři jihoabcházské regiony : Suchumi,Očamčiri a Tkvarčeli ...

S ruskými důstojníky z místní ruské letecké základny, státu ve státě, Gudauta , a s ruskými zbraněmi Suchumi po 11 dnech krvavých bojů dobyli na překvapené gruz. armádě, jejíž těžká bojová technika byla již odvezena ( v řadách Abcházců bojovali i proruští Čečenci „kadyrovci“ Kadyrova staršího, dobytí Suchumi se účastnil i tehdy neznámý Šamil Basajev, příslušník 104.ruské elitní výsadkové divize , který byl pověřen velením severokavkazských dobrovolníků, a byl od proruské abcházské vlády vyznamenán za hrdinství ... Zakrátko „přešel“ na druhou stranu ...) .

Ruská armáda se bojů zúčastnila údajně bez vědomí Jelcina, který v té době čelil v MOW politické krizi, a který vyhlásil v abcházské válce ruskou „ neutralitu“ ...

V září 93 byla tak gruzínská armáda abcházsko-čečensko-ruskými jednotkami zákeřně poražena , přičemž jednotky,které dobyly Suchumi v rámci etnických čistek vyvraždili na 30.000 Gruzínců , na 250.000 gruzínských civilistů prchalo v panice spolu s gruz. armádou přes Kodorskou soutěsku do gruz. regionu Svaneti, který sousedí s Abcházií ... Několik set z nich přechod přes hory za mrazivého počasí nepřežilo .

Zajatí abcházští politici,jak gruzínského tak abcházského původu, loajální Tbilisi, byli mučeni a popraveni ... (včetně progruz. „ hlavy“ Abcházie Žiuliho Šartavy ). Tyto etnické čistky a porušení dohody ze 27.7.93 odsoudila RB OSN v rez. č. 876 ze dne 19.10.93 ...

Válka skončila totálním vítězstvím abcházsko-severokavkazské muslimské aliance, financované a vyzbrojené Rusy (proti které o dva roky později bojovali v Čečensku ...)

Nesnází Ševardnadzeho využil ZG , který se tajně vrátil do Gruzie , a proti ilegální „rudé juntě „ ustavil „exilovou“ vládu v západogruzínském městě Zugdidi v kraji Semegrelo při hranicích s Abcházií , přičemž ukořistil spoustu zbraní , které zde vojska EŠ, prchající z Abcházie, zanechala .

(ZG obvinil vládu v Tbilisi, konkrétně Joselianiho, ,že zorganizovala útěky stovek vězňů ,např. 150 jich uteklo jen z věznice Ksani,,které ozbrojila a poslala je proti němu ...)

Prezident Ševardnadze vyhlásil výjimečný stav, etnicko-politické konflikty hrozily vypuknout i v jiných částech Gruzie .

V říjnu 93 se vojska ZG úspěšně střetla s decimovanými vojsky EŠ, která prchala z Abcházie, ale ZG učinil hrubou chybu, když místo pochodu na nechráněné Tbilisi obsadil významný gruzínský přístav Poti, čímž sice přerušil zásobovací tepnu do Tbilisi , ale na kterém byla závislá i Arménie a Ázerbájdžán, a nechtěla o něj přijít ani MOW, takže se všichni spojili proti němu .

Ševardnadze s rozprášenou gruzínskou armádou (jejíž pozice bombardovalo ruské letectvo) byl nucen ustoupit tlaku MOW a souhlasit se vstupem Gruzie do SNS („přihlášku“ podal 9.10.93, nicméně, podal ji „osobně“ , aniž by konzultoval gruz. parlament ) , což doposud odmítal, protože SNS slouží jen k zachování ruské nadvlády v postsovětském prostoru , a musel Kremlu povolit, aby rozmístil v nejstrategičtějších bodech Gruzie ruské /SNS „mírové“ jednotky , a to podle ženevských gruzínsko-abcházských jednání pod dohledem OSN ...

Na oplátku, Kreml 20.10.93 vyslal do Gruzie ruské vojáky, kteří již 6.11.93 dobyli baštu ZG Zugdidi, a pomohli Tbilisi zpacifikovat i abcházské a osetské separatisty ...

V prosinci 93 bylo v Ženevě podepsáno memorandum o vzájemném porozumění, ve kterém bylo dohodnuto dočasné přerušení bojů, třebaže rozhovory o statusu Abcházie nikam nevedly ...

EU začala „pumpovat“ do Abcházie milióny dolarů na rekonstrukci,kde skončily nikdo neví ...

31.12.93 byl ZG, zákonný prezident Gruzie , ve vesnici Šibula v kraji Semegrelo za nejasných okolností zastřelen (pravděpodobně byl Rusy zlikvidován cílenou střelou navedenou na jeho satelitní telefon , stejným způsobem se Rusové v roce 96 zbavili prvního čečenského prezidenta Džochara Dudajeva , a 8.3.05 dostali dalšího nezávislého čeč. prezidenta Aslana Mašadova ), podle oficiální verze „spáchal sebevraždu“ ...

EŠ jeho smrt oznámil až 5.1.94 . ( ZG „rehabilitoval“ v lednu 04 Michail Saakašvili a propustil 32 Gamsachurdiových prominentních stoupenců, které EŠ nechal jako politické vězně uvěznit ) ...

V březnu 94 Gruzie oficiálně vstoupila do SNS a Abcházie byla nucena podepsat 4.5.94 v MOW gruzínsko-abcházskou doh. o příměří/zastavení palby , která upřesňovala podmínky , na základě kterých byly do Abcházie vyslány ruské „mírové „ jednotky/oficiálně mírové jednotky SNS, ale s výlučně ruskými vojáky , které měly dohlížet na dodržování příměří ve 24 km širokém narázníkovém pásmu mezi Gruzií a Abcházií , aby na demarkační čáře podél řeky Inguri obě strany oddělily .

Ruské jednotky se tak uhnízdily ve strategických přístavech Suchumi a Batumi ... , kdežto US jednotky, vyslané OSN na žádost EŠ jako mez. pozorovatelé /MONUG se již předtím od 27.7.93 usadily v Tbilisi ( po vyslání ruského kontingentu , byl počet pozorovatelů OSN v Tbilisi v roce 94 zvýšen) .

Jak ruské „mírové“ jednotky nebyly absolutně vhodné pro tuto roli, vypovídají zprávy pozorovatelů OSN již z roku 93 „ nechovaly se nestranně, tvrdě šikanovaly místní obyvatelstvo, nespolupracovaly s pozorovateli OSN , neumožňovaly pozorovatelům OSN svobodu pohybu v ruských zónách, vojáci, včetně velitelů, byli kýmkoli zkorumpovatelní , normy pro udržování míru spolku SNS se drasticky lišily od norem OSN ...

„Mírový“ mandát svým jednotkám MOW opakovaně „zapomínala“ včas prodlužovat, takže v „mezičasech“ v Abcházii fungovaly ilegálně ... .

Rusko navíc pro svoji „ historickou“ roli v této oblasti požadovalo v RB OSN „ mimořádné „ pravomoce pro tuto oblast (jako kdyby Moskvě nestačilo, že okatě porušuje svoji hlásanou neutralitu již tím, že abcházští šéfové jezdí do MOW každý svůj krok zkonzultovat,mj. , kromě pravidelných brífinků na mnisterstvu obrany a se šéfy KGB/FSB se abcházští předáci setkali s Žirinovským, Kokošinem , Rogozinem, Zatulinem ...) ,

Prostřednictvím těchto jednotek MOW legalizovala svoji přítomnost na jižním Kavkaze .

Dohoda dále stanovila, že budou repatriováni gruzínští uprchlíci, repatriace se však nekonala, protože Suchumi otázku repatriace spojilo s otázkou politického statutu Abcházie ... Suchumi vyloučila jakoukoli formu (federace,konfederace) v rámci Gruzie , max. byla ochotna podepsat bilaterální smlouvu o vzájemných sousedských vztazích ( sporadické boje probíhaly nadále v abcházském okrese Gali, který byl gruzínskou enklávou v Abcházii, kam se po občanské válce živelně vrátilo asi 50.000 Gruzínců, kteří si vytvořili domobranu, Bílou legii a Bratrstvo lesa, vyzbrojené jen ručními zbraněmi a granátomety, která se sebevražedně utkávala s těžce vyzbrojenými abcházskými milicemi, nejznámější jsou boje z jara 98 ) .

Ve své ústavě z prosince 94 (a v nové z 99) se Abcházie za souhlasu MOW prohlásila za samostatný stát a svým prezidentem zvolila komunistu z MOW Ardzimbu,který jím byl až do ledna 05 (mezitím v říjnu 04 byl zavražděn jeden z prez. kandidátů Garri Aiba ) ... Ardzimbovým věrným stoupencem byl jeho dlouholetý premiér Raul Chadžimba .

S Ševardnadzem se Ardzimba setkal v roce 97 a podepsal s ním úmluvu o nepoužívání síly ve vzájemných vztazích ...

Cílem MOW je připojit Abcházii,jako kdysi Podněstří v inscenovaném referendu k Ruské federaci, desetitisíce Abcházců dostalo ruské pasy, poté co zde MOW zorganizovala kampaň na udělování ruského občanství Abcházcům ... (MOW nové „republiky“ nejprve uzná a poté v nich zinscenuje referendum, ve kterém tyto prohlásí, že se připojují k Ruské federaci ...) .

Rusko přikročilo k aktivní hospodářské okupaci Abcházie :

Oblast Abcházie pokrývají ruské telekomunkační společnosti,ruská mafie zde skupuje nemovitosti pro turistické účely, ruské čokoládovny si zde dlouhodobě pronajímají plantáže o 15.000 ha s lískovými oříšky ( a v prosinci 02 MOW dokonce obnovila železniční spoj mezi Soči a Suchumi, proti čemuž Tbilisi ostře protestovala ) , ruští turisté zde prožívají levnou dovolenou ...

Poválečnou strukturu Abcházie nikdo neobnovil ( jakákoliv gruz. investice do Abcházie musela být schválena gruz. vládou ), takže žila z mezin., hlavně z ruské, pomoci a z mafiánských praktik místních obyvatel .

Demarkační linie podél řeky Enguri se pod dohledem ruských vojáků stala výnosnou pašeráckou zónou, ve které v přátelské shodě kvetl volný obchod s kradenými auty, s pohonnými látkami, cigaretami a alkoholem mezi abcházskými a gruzínskými klany ..

Ale skuteční abcházští nacionalisté,nikoliv s pozadím KGB/FSB, Moskvě všechna příkoří nezapomenou :v rámci „konečného“ vyřešení národnostní otázky se Stalin rozhodl, že některé národnosti budou muset být asimilovány pro něho perspektivnějšími národy,takže 1931 (kdy Stalin Abcházskou rep. degradoval na autonomní rep.) Abcházce Lavrentij Berija, tehdy šéf KS Gruzie, začal brutálně gruzifikovat - do Abcházie byly nastěhováni z moci úřední nejen Gruzínci a Rusové, ale i sousední Megrelové, abcházština byla zakázána, mluvit se muselo jen gruzínsky ...

Komunistovi Ardzinbovi však patová situace Abcházie mezi gruzínskou kovadlinou a ruským kladivem naprosto vyhovovala, protože si za ní mohl hrát na svůj „nezávislý“ pirátský stát ... (Avšak Abcházie si nikdy nemůže být jista, zda ji Putin dá před Gruziíí přednost, měla-li by se orientace Tbilisi změnit ve prospěch Ruska ,o což Putin usiluje . OSN vypracovalo 01 plán Boden podle zvláštního emisara gen. taj. OSN pro Gruzii Dietera Bodena,který navrhoval rovnoměrné rozložení prerogativ mezi Abcházií a Gruzií v rámci federace , ale Abcházie/MOW jej odmítla ...

Ševarnadze tak sice přišel v ponižujícím příměří o Abcházii, avšak vnitřní rebely,kteří na podzim 94 vytvořili ilegální polovojenské oddíly z gruzínských uprchlíků z Abcházie, se kterými chtěli vyvolat v Abcházii novou válku , se mu s pomocí Rusů podařilo odzbrojit . (Kitovani po své demisi odjel na instruktáž k tajným službám do MOW a po návratu z MOW s kapsami plnými peněz od FSB vytvořil na podzim 94 spolu se Siguou a Borisem Kakubavou, etnickým Gruzíncem, extrémistou z Abcházie, Národní frontu za osvobození Abcházie) ,

Své bývalé „korunovatele „ Tenguize Kitovaniho a Tengize Sigua ( Joseliani uprchl) vsadil EŠ za pokus o vyvolání nové války v Abcházii v lednu 95 do vězení (13.1.95 Kitovani s těmito jednotkami zaútočil na Abcháziii, ale byl zatčen gruz. armádou), a podstatně tak upevnit svoji moc ( ve volbách pro EŠ hlasovala nejen konzervativní Monarchistická strana , ale i gruz. mafie, která ovládá některé regiony a některé ekon. sektory ) ...

Politickou situaci EŠ policejními metodami Joselina stabilizoval, ale potíže vypukly právě ze strany gruz. bezpečnostního aparátu, napojeného na ruské tajné služby (EŠ chtěl sice „přátelské“ vztahy s MOW, ale jinak se nepokrytě orientoval na Washington, viz část II ) ... V zemi rozvrácené válkou ,s nezaměstnanými demoralizovanými vojáky a se střelnými zbraněmi v každé domácnosti vládly kriminální gangy ...V každém koutě Gruzie existovala pobočka polovoj. milicí Mchedrioni, kterým šéfovali lidé z podsvětí.

29.8.95 EŠ jen o vlásek přežil bombový atentát ,ze kterého gruz. policie obvinila Joseliniho a jeho spoludruhy. V únoru 98 byl na EŠ spáchán druhý pokus o atentát granáty s raketovým pohonem proti jeho opancéřovanému mercedesu (věnoval mu jej i s opancéřováním býv. ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher). Dva jeho strážci a jeden útočník, etnický Čečenec, zahynuli na místě při následné přestřelce , 15 dalších útočníků (podle oficiální verze, zviadovců) bylo zadrženo během několika dnů , zatímco v červenci 98 jejich komplici unesli čtyři pozorovatelé OSN ve městě Zugdidi, kteří pozorovatele OSN chtěli vyměnit za atentátníky ... Někteří z nich poté svým věznitelům utekli, pro další EŠ vyjednal propuštění . Veliteli komanda, které mělo EŠ zavraždit, jménem Goša Esebua , se podařilo utéci , ale byl, údajně, zastřelen v přestřelce s policií v západní Gruzii dne 31.3.98 ...

Autorem atentátu byl, „oficiálně“, a podle ruské verze, bývalý ministr financí ZG, Guram Absandze,kterého ruské tajné služby zatkly 16.3.98 ve Smolensku a vydaly do Tbilisi .

V listopadu 98 byl Joselini zatčen a odsouzen k 11 letům vězení za banditismus,terorismus a pokus o atentát na EŠ ( ve spolupráci s rus. tajnými službami, které z těchto atentátů obvinil přímo EŠ ) ... Na jaře 00 byl propuštěn v rámci všeobecné amnestie .Zemřel v únoru 03 na infarkt (77).

Ruské tajné služby tvrdily, že oba atentáty na EŠ spáchali stoupenci profesora ZG ...

Kitovani byl odsouzen na osm let, po čtyřech letech mu EŠ udělil milost, Kitovani od té doby žil za peníze rus. tajných služeb v MOW , odkud EŠ a jeho přátele hanobil , např. v únoru 02, když blízký přítel EŠ a vlivný šéf gruz. Výboru národní bezpečnosti Nugzar Sajaja spáchal podivnou sebevraždu , Kitovani prohlásil, že Sajaja byl homosexuál, a že v roce 01 EŠ objednal vraždu novináře Giorgiho Sanaja , a koncem roku 02 Kitovani obvinil EŠ , že nechal v roce 02 zavraždit fotbalovou hvězdu a milionáře Kachiho Asatianiho.

Kitovani také tvrdil, že ruský gen. Genadij Špigun, unesený a zavražděný v Čečensku v zimě 99/00, byl jako rukojmí držen v průsmyku Pankisi, kde byl i zavražděn a poté jeho tělo převezeno do Čečenska ...

Gruzínské úřady všechna tato tvrzení popřely a na oplátku gruz. gen. prokurátor obvinil Kitovaniho, že spolu s veterány Národní gardy a ruskými tajnými službami řídil nezdařený pokus o vzpouru gruz. armády ze 23.3.03, což zase vehementně popřel Kitovani.

V srpnu 97 se v Tbilisi pod „ dohledem „ Jevgenije Primakova sešli k neplodným „jednáním“ EŠ a abcházský vůdce Ardzinba ...

Gen. taj. OSN zřídil Skupinu přátel z představitelů diplomatického sboru US,UK,,F,Ně, Ruska , kteří vykonávali úlohu pozorovatelů a zprostředkovatelů, a to proto, aby „vybalancoval“ samozvanou monopolní roli Ruska při těchto zprostředkování ...

V roce 1997 Washington sponzoroval vytvoření GUAM (akronym členských zemí : Gruzie,Ukrajina,Ázerbájdžán,Moldávie), sdružení států, které v rámci SNS kritizovaly podporu Kremlu separatistickým regionům .

V červenci 98 byl zavražděn v Suchumi jeden pracovník OSN, 21.9.98 byli postřeleni tři pozorovatelé OSN v Suchumi ... a protože šlo zejm. o US pozorovatele, Washington je, k radosti Putina,který jako šéf FSB dosáhl svého, z mise UNOMIG stáhl, a zakázal svým občanům cestovat do Abcházie ...
Autor: Andrea Kostlánová | úterý 23.9.2008 5:54 | karma článku: 14.37 | přečteno: 2468x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 479 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 480 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 402 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 297 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...