Vraždy jsou již 100 let oficiální součástí kremelské politiky, Dubček aj.

3. 04. 2017 12:59:45
Po likvidaci UBL se stal mezinárodním teroristou číslo jedna Putin, viz mj. veřejné popravy jeho nepřátel a kritiků / После уничтожения Усамы бен Ладена Путин прочно занял позицию международного террориста No1

http://gordonua.com/news/politics/eydman-posle-unichtozheniya-usamy-ben-ladena-putin-prochno-zanyal-poziciyu-mezhdunarodnogo-terrorista-1-179832.html

Ve svém posledním TV vystoupení investigativní novinář a TV magnát Artjom Borovik prohlásil, že útoky proti panelákům z roku 99 provedla Putinova FSB, a připomněl časopisy Der Spiegel a Der Stern, které citovaly Putinova slova : " Existují tři možnosti, jak ovlivnit lidi - vydírání, vodka a pohrůžka smrtí ".

S Borovikem " spadlo letadlo " na mezinárodním letišti Šeremetěvo 9.3.00 (39 let) . Jak-40 měl pronajatý čečenský ropný magnát Žija Bažajev, všech 9 lidí na palubě zahynulo. Vyšetřovací zpráva tvrdí, že letadlo nebylo správně odmrazeno, navíc pilot vjel na RWY předčasně, aniž by požádal o povolení.

Dle historika Jurije Felštinského byl Borovik zavražděn nejen kvůli svým tvrzením o tom, jak FSB zorganizovala bombové útoky proti panelákům, ale proto, že zamýšlel zveřejnit dokumenty o Putinově dětství, jak mu jej vylíčila Putinova biologická matka Vera Putinová, která svého syna Putina poznala, když jej poprvé viděla v roce 99 v TV. Borovikovi poskytla i fotografie z Putinova dětství a byla ochotná jít na test DNA. Borovik byl zavražděn 9.3.00, 3 dny před jejich plánovaným zveřejněním, prezidentské volby se konaly 26.3.00.

O rozhovor s Verou Putinovou usiloval i známý italský investigativní novinář, jenž pokrýval Putinovu válku v Čečensku, Antonio Russo, jenž byl zavražděn v noci na cestě k ní na silnici 25 km od Tbilisi nedaleko ruské letecké základny Vasiani ( 41 let).

Jeho zohavené tělo neslo stopy profesionálního mučení tajných služeb, bezprostřední příčinou smrti bylo rozšlapání hrudního koše. Jeho hotelový pokoj byl vypleněn, notebook, mobil, videokamera a pásky z pokoje zmizely. Vražda nebyla doposud objasněna.

Gen. Curtis Scaparrotti, velitel NATO v Evropě : Rusko s největší pravděpodobností zásobuje Taliban/ Командующий войсками НАТО в Европе: Россия, «возможно», снабжает Талибанn http://www.golos-ameriki.ru/a/afghanistan-russia/3779266.html

NKVD/KGB teroristická tradice, aneb vraždy jsou již 100 let oficiální součástí ruské politiky/ Murders are part of Russia's official policy, which this year will be exactly one hundred years old. Убийства – часть официальной политики России, которой в этом году будет ровно сто лет.:

6.2.21 v Číně OGPU zavraždila generála uralských kozáků Alexandra Dutova.

Simon Petljura, ukrajinský nacionalista, viz můj článek Otazníky kolem ukrajinských nacionalistů, zastřelen bolševiky v PAR 25.5.26.

Ve 20.letech OGPU vraždila v zahraničí nejen bělogvardějské prominenty, ale i vlastní přeběhlíky z OGPU či z Kominterny, mj. 6.8.25 v Německu otrávila Vladimíra Nesteroviče (Jaroslavského), ex šéfa vojenského zpravodajství/GRU bolševiků ve VIE, jenž přeběhl do BER.

25.4.1928 v Bruselu otrávila bělogvardějského gen. barona Petera Wrangela.

26.1.30 v PAR unesla a zavraždila bělogvardějského gen. Alexandra Kurepova.

1934 zavraždila NKVD rezidenta v US Valentina Markina.

2.8.37 v Barceloně unesla a zavraždila bývalého sekretáře Trockého Hanse Freunda, Trockij mluvil plynně německy, viz můj článek Brestlitevský mír.

V 10/37 z Barcelony nejprve úspěšně exfiltrovala a poté zastřelila NKVD agenta gen. Nikolaje Skoblina.

3.2.38 se v Sofii pokusila zavraždit Ivana Soloneviče, šéfredaktora listu Hlas Ruska.

23.5.38 explozí bomby zavraždila v Rotterdamu ukrajinského nacionalistu pluk. Evžena Konovalece.

13.7.38 v PAR zavraždila tajemníka Hnutí pro IV.Internacionálu Rudolfa Klementa.

V roce 39 byl v železničním vagónu kladivem ubit SU velvyslanec v Číně Bovkun a jeho manželka, šéf 3. zvláštního odd. na komisariátu vnitra Cereteli tvrdil, že Bovkun i jeho manželka byli zahraničními agenty, a proto museli být zlikvidováni – na příkaz Cereteliho a Vladzimirského.

24.5.40 neúspěšný pokus o brutální vraždu Trockého v jeho mexickém domě, útok se povedl 21.8.40, kdy byl těžce zraněn úderem horolezeckým cepínem do hlavy španělským komunistou Ramónem Mercaderem, tehdy agentem NKVD, vydávajícím se za kanadského občana.

10.2.41 ve Washingtonu „spáchal sebevraždu„ SU přeběhlík Walter Krivický.

13.1.45 v Budapešti unesla švédského diplomata Raula Wallenberga, otráven v SU vězení v roce 47.

1947 důstojníci NKVD P. Sudoplatov, S. Savčenko and G. Majranovský na osobní žádost Chruščova s požehnáním Stalina zorganizovali v Užhorodě vraždu biskupa Ukrajinské řeckokatolické církve (největší řeckokatolická církev), Teodora Romža (36).

Kreml po válce nevrátil Praze jím od 10/44 okupované území Podkarpatské Rusi, na kterém důsledně likvidoval Řeckokatolickou církev, která spadala pod Vatikán, a rusínský biskup Teodor Romža s kontakty na OUN odmítal výzvy Kremlu, které měly zajistit její likvidaci formou sjednocení s pravoslavnou církví, naopak proti vyslání pravoslavného biskupa do Mukačeva protestoval.

26.10.47 Romža navštívil obec Lochovo, ve stejné době se ve vesnici objevila dvě vojenská auta, 27.10. ráno biskup navzdory varováním nasedl se svým doprovodem do kočáru, a vydal se na zpáteční cestu. Před vesnicí Ivanovce jedno z podezřelých vojenských aut narazilo prudce do kočáru, který se převrátil - biskup Teodor Romža, P. Daniel Bačinský a kočí Choma byli těžce zraněni. Lehce zranění bohoslovci z doprovodu utíkali pro pomoc.

V tu chvíli přijel druhý z podezřelých vojenských vozů – gazík, ze kterého vyskákali muži s železnými tyčemi, a začali zraněné tlouci do hlavy, aby je usmrtili. Jejich záměr překazilo poštovní auto z Mukačeva. Zaskočení NKVD zločinci naskákali do gazíku a ujeli. Poštovní zaměstnanci naložili zraněné do svého vozu, a dopravili je do městské nemocnice v Mukačevu.

NKVD do nemocnice umístila jako sanitářku vražednici Odarku, která biskupa, jenž už byl mimo nebezpečí života, otrávila kyanidem. Biskup Hučko na oslavách mučedníka Romži na Ukrajině - Církev.cz

10.3.48 „ vypadl z okna „ Jan Masaryk ( viz mé články o JM ), v 1/91 Rudé právo zveřejnilo údajný dopis Jana Masaryka Stalinovi, v němž Masaryk zdůvodňuje sebevraždu svým zklamáním, že Kreml Československo zradil ( JM si liboval v sarkasmu, takový dopis by nenapsal ).

31.12.1951 v době Stalinových antisemitských čistek zemřel Maxim Litvinov, oficiálně zemřel na ( již třetí ) infarkt. Třebaže dle vdovy Stalin s Litvinovem až do jeho smrti jednal „ slušně „, leninista-stalinista Molotov /1890-1986/Litvinova nesnášel.

Litvinov byl PL Žid ze zámožné rodiny, komisař zahraničních věcí v letech 30-39, v 5/39 jej vystřídala Stalinova loutka Molotov s úkolem od Stalina „ vyčistit komisariát od Židů, aby byl potěšen Hitler, se kterým se Ribbentrop chystal uzavřít nejen SU-německý pakt o neútočení (8/39, viz můj článek SU-německý pakt o neútočení).

Dle arménského bolševika Anastáze Mikojana Litvinov zemřel v MOW nemocnici na zranění, které utrpěl poté, co do Litvinova auta v zatáčce před jeho venkovskou vilou narazilo nákladní auto ( leninista-stalinista Mikojan 1895-1978 se u moci udržel tak dlouho, že jej ironizuje věta „ Od Iljiče do Iljiče bez infarktu bez mrtvice „ ). Od roku 72 žila vdova po Litvinovi v LON.

1952 se KGB pokusila zavraždit v Bělehradě maršála Josifa Brose Tita.

13.2.53 KGB v Mnichově otrávila Wolfganga Saluse, dalšího tajemníka Trockého.

Významný francouzský levicový novinář, spisovatel a odbojář Yves Farge /1899 -1953 / zemřel o své dovolené v Gruzii při autonehodě v Tbilisi, psal článek o pozadí tzv. spiknutí lékařů ( Farge zemřel 26 dní po Stalinovi, alkoholik Gottwald 8.3.53 odletěl na Stalinův pohřeb, 11.3.se vrátil a 14.3. zemřel ).

4.2.56 unesla a ve vězení popravila Roberta Bialek, ex gen. inspektora východoněmeckého ministerstva vnitra, jenž přeběhl do NSR.

15.9.57 otrávila radioaktivním materiálem KGB přeběhlíka Nikolaje Chochlova.

15.10.57 v Mnichově otrávila ukrajinského nacionalistu Lva Rebeta.

V 7/58 KGB vyhodila do povětří činžák v německém Sprendlingenu s „ protiSU živly „.

12.10.59 v Mnichově otrávila ukrajinského nacionalistu Stepana Banderu.

Lev Landau

Prominentní židovský fyzik z Baku se podílel na vývoji SU atomové a vodíkové bomby, polyglot, několikrát zavřený do psychiatrické léčebny, 1956 po krvavém potlačení madˇarského povstání SU tanky KGB Andropovova nazval bolševismus rudým fašismem a SU vládu popravčí četou.

Když v roce 62 dostal Nobelovu cenu za fyziku, aby si ji nemohl osobně převzít, narazilo do jeho auta KGB nákladní auto, s těžkými zraněními ležel 2 měsíce v kómatu, těžké poranění hlavy přežil, údajně zemřel na komplikace starých zranění 1.4.68 ( 27.3.68 zemřel Jurij Gagarin, Sergej Koroljov po banální operaci v MOW nemocnici 14.1.66 ).

2.6.62 KGB ve VIE otrávila madˇarského přeběhlíka Bélu Lapusnika.

21.12.75 ve VIE unesla a zavraždila přeběhlíka SU námořnictva Nikolaje Artamonova.

V 8/78 se v PAR pokusila zavraždit BG disidenta Vladimíra Kostova, 11.9.78 v LON hrotem deštníku otrávila BG disidenta a spisovatele Georgije Markova, v létě 79 se v MOW pokusila otrávit/zastrašit spisovatele Vladimíra Vojnoviče, načež jej v roce 80 i s rodinou donutila odejít do exilu v Mnichově.

Poté, co SU vojska 24.12.79 vtrhla do Afghánistánu, KGB 27.12.79 v Kábulu otrávila a zastřelila afghánského prez. Háfizuláha Amína ( viz můj článek Sovětský Hurvínek v Afghánistánu ).

13.11.80 zemřel při „ autonehodě“ v Mexiku SU disident historik Andrej Amalrik (42), mj. napsal knihu Přežije SU rok 1984 ? Byl zavražděn v den, kdy nuceně pod dohledem KGB odlétal z MOW do Frankfurtu SU disident Lev Kopelev s rodinou ( dcera Maia si vzala vnuka Litvinova Pavla ).

19.8.81 byla v rámci 8.odd. KGB direktorátu S ( nelegálové) vytvořena speciální KGB jednotka Vympel pro zvláštní operace v zahraničí s šéfem Evaldem Kozlovem, jeho zástupcem byl pluk. Jevgenij Savincev, náčelníkem genštábu byl podpluk. Felix Makjevský. Oficiálně se jednotka jmenovala Zvláštní výcvikové KGB středisko, vojenská jednotka č.35690 - v roce 75 např. vycvičila kubánské elitní jednotky, které se společně s jednotkami Vympel účastnily bojů v Angole 86-88, v Mosambiku, V Nikaragui (1990 k podpoře Ortegi ).

Alexandr Dubček

Dubček ve funkci šéfa FS byl odpůrcem plánu Klause-Mečiara rozdělit Československo, s ČSSD dohodl, že bez referenda se ČSR rozdělit nesmí, a snažil se vytvořit návrh uspořádání, který by společný stát udržel, po „překvapivé“ dohodě Klause s Mečiarem Československo k 1.1.93 padlo.

Když jel Dubček 1.9.92 z BTS na zasedání FS do PRG, jeho služební automobil BMW u Humpolce dle znaleckého posudku ČVUT při rychlosti 114-130 km/h ( znalecký posudek z oboru silniční dopravy uváděl minimálně 88 km/hod. ) za hustého deště dostal smyk, narazil do svodidel, vyjel z dálnice, kde se převrátil a dále se pohyboval až do samovolného zastavení mimo vozovku. 70.letý Dubček na zadním sedadle dle oficiální verze vyletěl z vozu. Vyšetřovatel nehody Josef Bláha tvrdil, že se jednalo o „banální“ havárii : „ V místě, kde byla osmdesátka, jelo služební BMW „200 km/h“.

Řidič Reznik, jenž dle informací Leksy pracoval pro STB a Dubček mu nedůvěřoval, před soudem uvedl : "Poblíž Devíti křížů pan Dubček řekl, že se potřebuje podívat do papírů, takže si za jízdy přesedl dozadu, čímž chci říci, že z Bratislavy vyjížděl na sedadle spolujezdce. Asi na 220. kilometru začalo hustě pršet, viditelnost byla dobrá. Reagoval jsem zpomalením jízdy asi na 120 km/hod. Pan Dubček se mne zeptal, jestli stihneme dojet do Prahy do deseti hodin, kdy by měl být v Parlamentu. Odpověděl jsem, že je to možné, ale rychlost jsem nezvyšoval.“

Dle Ivana Laluhy Reznik dorazil pro Dubčeka později, než bylo dohodnuto, proto poté spěchal a jel rychleji. Leksa se ve své knize mj. ptá, co dělal Rezník onoho rána mezi šestou ( kdy v garáži vyzvedl vozidlo) a sedmou hodinou (kdy přijel před Dubčekův dům), když cesta k němu trvá 15-20 minut. Vyšetřování nehody se prý touto otázkou vůbec nezabývalo, a při hlavním líčení na tuto otázku Rezník neodpověděl. Leksa: "Kde byl řidič necelou hodinu? Proč to nevysvětlil? Proč si něco nevymyslel? Bál se, že se jeho výpověď dá ověřit a jeho tvrzení vyvrátit?"

„Předjížděl jsem nějaká vozidla a spatřil jsem před sebou velkou kaluž vody. Když jsem do ní vjel, ‚seklo mi to do řízení` tak, že jsem dostal aquaplaning," uvedl Rezník před českobudějovickým soudem.

Ústav soudního inženýrství v Brně ve znaleckém posudku konstatoval, že aquaplaning mohl být jednou z možných příčin vyjetí mimo vozovku.

„ Ležel jsem zhruba 10 metrů před přední částí vozidla, hlavou k vozidlu, pan Dubček byl také hlavou k vozidlu, já jsem mu prakticky ležel u nohou."

Na dotaz soudu Rezník odpověděl, že ani on, ani Dubček nebyli připoutáni bezpečnostními pásy ( jiné zdroje uvádějí, že kaskadér Ján Rezník se sice nikdy ve voze nepoutal bezpečnostními pásy, při oné jízdě s Dubčekem se však výjimečně připoutal - ale až za Brnem, po více než hodině jízdy ): "Jeli jsme spolu předtím asi 10-15krát ( Rezník nebyl Dubčekův osobní řidič, auto s řidičem bylo Dubčekovi přidělováno ad hoc , „ Tehdejší federální orgány nenechaly Dubčekovi jeho osvědčeného osobního řidiče Jana Želizka," uvedl Dubčekův přítel Ivan Laluha pro slovenský list Pravda v 9/07) a pan Dubček se nikdy nepřipoutával, nebylo to absolutně zvykem u žádného činitele."

Podle Rezníkova svědectví nebyli připoutáni. Leksa ale ve své knize píše : " Za Brnem si řidič zapíná bezpečnostní pás. Tato skutečnost upoutala Dubčeka, a pocítil zlou předtuchu. Dubček to vyřešil tak, že během jízdy přelezl na zadní sedadla." ( a pravděpodobně si pro jistotu lehl na zem, viz jeho prohlášení z nemocnice - policie Dubčeka kvůli nehodě nikdy nevyslechla, třebaže Dubček v nemocnici později uvedl, že si uvědomil, že je něco špatně dlouho před samotným nárazem, když ležel na zemi u zadního sedadla.).

Na dotaz, zda vytahoval Dubčeka z vozu, Rezník odpověděl: " Ne, nalezl jsem jej na místě, kde jsem byl i já."

Leksa se podivuje, jak se Dubček dostal oněch 15 metrů před vozidlo, když bylo rozbité pouze zadní sklo. To nasvědčuje tomu, že tam byl někým z vozidla donesen," domnívá se. "Řidič jeho vynesení jednoznačně popřel. Kdo ho tedy vynesl a proč?" "To rovněž nasvědčuje, že celá akce byla předem naplánovaná, dodatečně však nastaly komplikace, a proto se improvizovalo."

Řidič měl jen menší zranění, Dubček katapultovaný 15 m před auto pro těžké zranění páteře, hrudníku a pánve postoupil několik operací, zvažoval se i jeho převoz do Itálie.

Nikdo nevysvětlil, jak se tělo těžce zraněného Dubčeka mohlo po havárii ocitnout 15 m před autem, na kterém byly pevně zavřené všechny dveře a rozbité bylo jen zadní sklo - nehoda tudíž mohla být zinscenována.

V posudku se uvádí, že "zpracovatelům nebylo známo, na kterém sedadle seděl spolujezdec", a že "z předložených podkladů nebylo možné zjistit konečnou polohu osádky po nehodě".

Protože všechny dveře BMW zůstaly (podle svědectví Rezníka) po nehodě zavřeny, posudek uváděl : "Během rotace vozu a zvláště během první fáze převracení mohlo dojít vlivem setrvačné síly k přesunu neupoutané posádky směrem vzad k zadnímu konci vozidla" a "osoby(a) vypadly(a) zadním oknem".

Svědkem nehody byl řidič Škody 105 Alois Kocman, kterého krátce před nehodou Rezník předjížděl. Kocman viděl, jak BMW dostalo smyk, a letělo přes svodidla. Když seběhl ze stráně dolů, nikoho uvnitř vozu neviděl, 10-15 metrů jakoby ve směru jízdy spatřil ležícího muže (Dubčeka), a sedícího řidiče. Kocman se vrátil na silnici, a zastavil jedno z projíždějících aut, jehož řidič Květoslav Čigelský zavolal policii a záchranku.

Praporčík policie a bývalý kaskadér Ján Rezník po nehodě využil svého práva obviněného nevypovídat ( k nehodě se vyjádřil až při hlavním líčení, kdy si již přečetl vyšetřovací spis, a seznámil se s důkazy proti němu ).Vyšším vojenským soudem v Táboře byl odsouzen pro TČ ublížení na zdraví na 1 rok nepodmíněně a ke ztrátě ŘP na 2.5 roku, ale do vězení nešel, protože na Slovensku vyhlásili amnestii ( hlavní líčení se konalo u Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích 31.3.93, Vyšší vojenský soud v Táboře 8.6.93 zamítl odvolání Rezníka i druhého účastníka řízení- SDSS, kterou zastupoval Liboslav Leksa, bývalý spolupracovník Dubčeka a právník jeho rodiny. Leksa podal v 8/93 na GP ČR v trestní věci Jána Rezníka podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Hlavní vojenská prokuratura (vedoucí prokurátor mjr. JUDr. Tomáš Havlík, ex člen KSČ z Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ) přezkoumala zákonnost a odůvodněnost rozsudků českobudějovického i táborského soudu, a v říjnu/93 Lexu informovala, že " podnět ke stížnosti pro porušení zákona nebyl přijat ". Na Slovensku se Leksa na přelomu let 93/94 snažil, aby se Dubčekovou smrtí zabývala parlamentní vyšetřovací komise).

Leksa se účastnil jednání soudu v Českých Budějovicích s MUDr. Pavlem Dubčekem a jedním redaktorem Národní obrody. V knize uvádí, že nic nebylo zabezpečeno videokamerami, a označil to za nenapravitelnou chybu. "Oficiálně jsme tam byli ze Slovenska jen my tři. Na jiném místě však bylo další auto s bratislavskou poznávací značkou. I fotografie osádky jsou k dispozici. Kdo to byl?"

Liboslav Lexa se ve své knize z roku 97 Tragédie na 88. kilometru ptá, proč Dubček nebyl okamžitě převezen do Brna, kde fungovala nejmodernější neurochirurgie v zemi, ale do Humpolce a pak do Prahy. "A když už ho převezli do Prahy, proč se dostal na oddělení, které neléčí zlomeniny páteře, a proč nebyl navzdory slibům přemístěn," diví se dodnes lékař Pavol Dubček. Dubčekova nehoda zůstává zahalena tajemstvím | Týden.cz.

( Viz také Antonín Benčík: Utajovaná pravda o Alexandru Dubčekovi (01), Jozef Banáš: Zastavte Dubčeka !

Leksa : "V jistém čase mi jistý člověk nabídl magnetofonový pásek, kde měly být nahrány hlasy, které vyslovily pokyn na odstranění Dubčeka z politického života. Požadoval vysokou sumu, kterou jsem neměl k dispozici.“ (Dubček byl nejen proti rozpadu federace, ale nepodepsal ani lustrační zákon).

Leksa, žijící v ČR, ve své knize nezveřejnil všechny dokumenty, které vlastní s tím, že v době vydání knihy nemohly být zveřejněny.

Poslední čsl. federální ministr vnitra Jan Langoš v roce 97 Rádiu Svoboda RFE/RL uvedl, že bylo obrovskou chybou vyšetřování, že vražedné BMW bylo po expertize ČVUT okamžitě zešrotováno, české úřady nevyhověly Pavlu Dubčekovi, aby expertízu provedl i odborný tým BMW.

Samotný Langoš zemřel při „autonehodě“ na Slovensku 15.6.06.

Dubček byl v bezvědomí převezen vrtulníkem do pražské nemocnice Na Homolce, kde 7.11.92 zemřel. Pohřeb Dubčeka byl současně i pohřbem Československa.

V nemocnici k němu přišlo několik návštěv, včetně Václava Havla. Leksa upozorňuje na skutečnost, že Dubček nebyl vyslechnut.

V rozhovoru pro jeden maďarský list poslední Dubčekův sekretář Ján Sekaj počátkem roku 94 uvedl : "Dva dny po nehodě jsem telefonicky s Dubčekem mluvil. Náš rozhovor trval pět minut. Nevěřím proto, že by byl Dubček schopen vést dlouhé rozhovory a rozebírat okolnosti havárie."

O 3 dny později měl Dubček svědčit v Moskvě proti KGB, Dubčekův černý kožený kufřík se z auta ztratil (zkonfiskoval jej pracovník ochranky FMV ?).

Podle KSČ prokurátora Tomáše Havlíka byl kufřík s „osobními věcmi“ později odevzdán Dubčekovým příbuzným.

Tentýž den, 1. 9. 92, byl ve svém domě umučen a oběšen bývalý PL premiér Piotr Jaroszewicz s manželkou, jenž měl svědčit ve stejném procesu jako Dubček. Vrahové nebyli nikdy dopadeni.

Jaroszewicz a Dubček byli pozváni k jednání ruského Ústavního soudu, který rozhodoval o legálnosti činnosti KS, měli svědčit o kriminální činnosti KGB. Syn Jaroszewicze vypověděl, že si otec pro moskevský soud připravoval dosud nezveřejněné dokumenty, které po vraždě zmizely.

Při autonehodě v roce 94 zemřel další klíčový svědek z roku 68 - Oldřich Černík.

Nešťastná náhoda, či zinscenovaná vražda? Stále sa tu vynára otázka ...

www.hlavnespravy.sk/nestastna-nahoda-ci...sa.../864213

Máme veriť tomu, že významné osobnosti moderných slovenských dejín zomierajú iba nešťastnou náhodou? Iba náhodou vystrelila puška a smrteľne zranila Ľudovíta Štúra, náhodou spadlo lietadlo s Milanom Rastislavom Štefánikom a po náhodnej autonehode zomrel aj Alexander Dubček?

Ak necháme všetky dohady bokom, jedno majú tieto tragické udalosti spoločné: povrchnú prácu a pochybné úkony vyšetrovacích orgánov a rýchlu likvidáciu vrakov dopravných prostriedkov, kde zacítili dych smrti Štefánik a Dubček.

Slovenské ministerstvo vnitra nepřekvapivě potvrdilo závěry českého „šetření“ ( hlavním slovenským vyšetřovatelem byl Jaroslav Ivor ). Šéf Sociálnědemokratické strany Slovenska/ SDSS Jaroslav Volf, uvedl, že jeho strana výsledky šetření přijala, v 1/09 slovenské úřady uvažovaly o znovuotevření kauzy smrti Dubčeka, poslanec Volf jednal o vytvoření společné vyšetřovací komise.

Dzurindova vláda /98-06/otevřela desítky případů afér Mečiarovy vlády, mj. únos syna prez. Michala Kováče do Rakouska v roce 95, viz Ivan Lexa *1961 ze Slovnaftu, s otcem Vladimírem, místopředsedou bolševické vlády z roku 89, dnes miliardářem (Penta ?), jenž jako jediný hlasoval proti kupónové privatizaci a odmítl i Mečiarovu amnestii z roku 98.

Mečiar Ivana Lexu již v 1/91 učinil šéfem Úřadu vlády, ale prezident Kováč jej odmítl jmenovat ministrem privatizace s tím, že nesplňuje podmínky a nemá jeho důvěru, přesto Lexa ministerstvo řídil de facto – viz privatizační kriminální kauzy za Mečiara, 94 Mečiar prosadil zákon, že šéfa tajné služby SIS jmenuje vláda, a dosadil do funkce za potlesku Kremlu, ale proti vůli Lexy staršího, Ivana Lexu, následně byl prezidentův syn 31.8.95 unesen do Rakouska (v Německu byl na něj vydán zatykač kvůli zpronevěře v bratislavské firmě Technopol, rakouský soud ho ale německé prokuratuře nevydal a vrátil ho na Slovensko, německý soud pak stíhání zastavil ) a 29.4.96 byl zavražděn korunní svědek v kauze únosu policista a podnikatel Robert Remiáš ( jenž v zahraničí pomáhal s úkrytem příslušníkovi SIS Oskaru Fegyverese, jenž za únosce označil SIS ), jehož auto explodovalo v BTS, z vraždy byl obviněn Ivan Lexa, soud jej zbavil obvinění v roce 06. Slovenský parlament v 3/017 schválil novelu ústavy, která otevírá cestu ke zrušení Mečiarových amnestií.

Mečiarova odpůrce a kritika Františka Gauliedera 25.3.17 přejel vlak.

V roce 96 byl Gaulieder poslancem vládního HZDS, ale kritizoval kvůli podivným privatizacím Mečiara i šéfa SIS Ivana Lexu.

V kauze únosu syna prezidenta Kováče se zastal hlavy státu a vystoupil z HZDS, načež byl zbaven poslaneckého mandátu na základě fiktivního dopisu, v němž se měl vzdát místa ve sněmovně. Tvrdil však, že takový dopis nikdy nenapsal.

Slovenský ústavní soud konstatoval, že Gaulieder byl zbaven mandátu protiústavně. Evropský soud pro lidská práva mu přiřkl odškodné ve výši 30 tisíc eur (810 tisíc korun).

U jeho rodinného domu explodovala nálož, dostával výhrůžné dopisy s nábojem ráže 9 mm, a před několika dny mu někdo přehodil přes plot zahrady mrtvou černou kočku.

Nebyla to sebevražda, říká o smrti Mečiarova kritika rodina. Policie mlčí

Mečiarov fenomén, aj to, ako sa vlastne stal v roce 90 ministrem, je pre Ivora stále záhadou: "Bolo prekvapujúce, že podnikový právnik je v tejto problematike veľmi dobre zorientovaný - či už v bezpečnostnej oblasti, alebo v oblasti civilno-právneho úseku. Bolo to samozrejme na obdiv, na druhej strane to vyvoláva určité otázky."

https://korzar.sme.sk/c/4692555/nezamestnany-jaroslav-ivor-vypocuval-meciara-aj-nagyovu.html#ixzz4coO4zfsf

V roce 97 ( Mečiar vládl do roku 98) se Lexova SIS/KGB nelegálně vměšovala do referenda o vstupu do NATO, na aféru kolem zmařeného referenda se Mečiarovy amnestie rovněž vztahovaly.

Ex ministr a šéf Plynárenského průmysl Ján Ducký byl za bílého dne třemi výstřely do hlavy z bezprostřední blízkosti zastřelen 11.1.99 v BTS v chodbě svého domu poté, co údajně odmítl zaplatit vysokou částku Gazpromu, do domu s ním vešel obchodní kurýr, jehož obálku si Ducký odmítl převzít, kurýr po výstřelech utekl, ale vraha prý neviděl, Vraždu Duckého vyšetřuje i česká a ruská policie - iDNES.cz zpravy.idnes.cz/vrazdu-duckeho-vysetruje-i-ceska-a-ruska...-/zahranicni.aspx?...

Jan Langoš

Disident, ministr vnitra od 1/90 do 7/92, 93 spoluzaložil Slovenský institut národní paměti, a lobboval za stejný institut v Česku.

Langoš přestěhoval Sacharův/Havlův Fond Z vytvořený v 4/90 ( složky STB postkomunistických prominentů, zejm. disidentů ) na neznámé místo, 1992 byly vězněným chartistou Petrem Cibulkou, jehož matka spolupracovala s STB, publikovány Cibulkovy seznamy, obsahovaly jen 80% záznamů z 2.divize STB ( zbytek byl ve Fondu Z ).

Záznamy neznámým způsobem obdržel David Eleder, člen OF na ministerstvu vnitra v 11/89, později se tento sportovec a zdatný plavec „ utopil “ v Chorvatsku.

Langoš zemřel při „autonehodě „ na rovném úseku dálnice uprostřed pustiny 15.6.06.

Že některé záznamy v nich mohly být zfalšovány, dnes připouští i Cibulka, od roku 91 vydavatel Necenzurovaných novin, šéf Pravého bloku, jenž má syna Tomáše (*91) s disidentkou Hanou Marvanovou, ex šéfkou Unie svobody, která má ještě syna Lukáše (*84), jehož otec spáchal sebevraždu.

V souladu s KGB tradicí likvidovat kritiky, následující lidé příšli o život, mj.:

  • maršál Sergej Achromejev, Gorbačovův vojenský poradce, náčelník genštábu 84-88, jenž po srpnovém puči proti Gorbačovovi, dle oficiální verze 24.8.91 ve své kremelské pracovně spáchal sebevraždu tím, že se vsedě oběsil, dle oficiální verze zanechal poznámky, že se o sebevraždu pokoušel celý den, třebaže dle svědků celý den vydával příkazy a na sebevraždu nevypadal. Jeden svědek vypověděl, že viděl, jak někdo neznámý vešel do Achromejevovy kanceláře a poté z ní vyšel.

Kriminalista, jenž případ vyšetřoval, nesměl na místo činu, ani vyslýchat svědky.

Maršál byl pohřben bez vojenských poct.

30.11.92 byl při autonehodě ( řidič náhle ztratil vědomí a omdlel, mercedes se v protisměru střetl s žiguli, jehož dvoučlenná posádka rovněž zemřela ) zabit 1. náměstek šéfa GRU genpluk.Jurij Gusev, vyšetřovací zpráva uváděla, že důvodem ke ztrátě vědomí řidiče byl neznámý toxin, našli se svědci, kteří vypověděli, že když si šel řidič koupit cigarety, k autu se přiblížil mladý muž a dotkl se volantu.

Gusev údajně vyhotovil seznam s 2.200 KGB agenty, které měl Jelcin ve svém nejbližším okolí. Po smrti Guseva byla část GRU prominentů, která úderně kontrola eskadru smrti GRU, která zlikvidovala na 40 KGB „ škůdců „, poslána do důchodu.

Gusev vyvíjel aktivity na Severním Kavkazu a ve středoasijských státech, se kterými Jelcin nesouhlasil, ale se kterými souhlasil gen. Barannikov.

V 2/93 zemřel při autonehodě (do jeho vozu najelo nákladní auto) cestou na letiště ve Vladivostoku admirál Nikolaj Jegorkin, šéf vojenské kontrarozvědky pro dálnovýchodní oblast, jenž se měl týž den v MOW zúčastnit jednání tajných služeb s gen. prokurátorem o boji s korupcí a mafií.

Gen.policie Viktor Barannikov, poslední SU ministr vnitra (od 1/90, šéf Komise pro boj s kriminalitou, v 12/90 spolu s Jelcinem vystoupil z KS ).

Během srpnového puče (19-21.8.91) Barannikov, na ministerstvu vnitra od dob Chruščova, Jelcinovi poskytoval nejen zpravodajství, ale i policejní jednotky proti KGB elitním jednotkám Alfa ( příslušníci jednotky Alfa však jednomyslně odmítli splnit rozkaz, aby obsadily parlament/Bílý dům, viz Jelcinovo provolání na tanku těchto jednotek, které měly obklíčit parlament – proto je Putin nahradil Národní gardou ).

Barannikov neuposlechl příkazy tehdejšího ministra vnitra Borise Pugo, jednoho z hlavních strůjců puče, a osobně zatkl ministra obrany SU Jazova a další pučisty, za odměnu jej Jelcin jmenoval ministrem vnitra RF. V 12/91 se Barannikov zúčastnil jednání Jelcina s US ministrem zahraničí George Bakerem. Jelcin a Barannikov chtěli spojit ministerstvo vnitra a státní bezpečnosti do jedné instituce, aby dostali pod kontrolu KGB, a pod kontrolu této instituce převedli i vojsko Pohraniční stráže, proti čemuž se postavila skupina KGB prominentů vedená Anatolijem Olejnikovem. Ústavní soud Jelcinův dekret zrušil, Jelcin jej však nahradil novým.

Šéf kontrašpionáže a člen Národní bezpečnostní rady gen. Barannikov, zapletený do kauzy Náhorního Karabachu (viz mé články o NK), v 7/92 povýšený na maršála, se stal z vůle Jelcina nejmocnějším mužem v RF.

Duma od podzimu 92 Jelcina ostře kritizovala za „divokou „ transformaci ekonomiky/“ sociálně necitlivý“ přechod ke kapitalismu, a několikrát se pokusila neúspěšně vyslovit Jelcinovi nedůvěru. Situace se vyostřila na jaře 93, když Jelcin vyhlásil v zemi zvláštní prezidentskou správu a současně s ní referendum o důvěře v prezidenta, a uspěl. Důvěru mu vyslovila nadpoloviční většina voličů.

Odboj parlamentu proti Jelcinovi organizovali šéf parlamentu Ruslan Chasbulatov (Čečenec) a gen. Alexandr Ruckoj, jenž byl za svoji účast při potlačení srpnového puče jmenován viceprezidentem RF (v roce 96 kandidoval na prezidenta).

Gen. Barannikov byl v 7/93 ruskými médii označen za jednoho z osmi lidí, kteří byli zapleteni v korupčním skandálu Seabeko Trade Finance AG, CH firma SU emigranta litevského Žida Borise Birshteina (emigroval do CAN v roce 79, v níž se přátelil i s ministry, po rozpadu SU se v roce 92 přestěhoval do Zurychu, aby mohl lépe obchodovat s Kremlem), která byla údajně založena 1989, aby vyvedla státní peníze SU, milióny dolarů, na Západ.

Birshtein si z gen. Barannikova a spol. učinil svého lobbistu u ruské vlády, která měla protežovat Birshteinovu rusko-CH firmu „Rus“. Do CH za tímto účelem za peníze Bernštejna přijela manželka Barannikova, která přijala od Birshteina dary, což bylo medializováno a ruská vláda byla obviněna z korupce.

Jelcin 26.7.93 gen.Barannikova ze svých služeb vyhodil s odůvodněním, že se za jeho zády spolčil s KGB bolševickými prominenty, napojenými na firmu Seabeko, kterou obvinil z praní špinavých peněz, firma v roce 93 ve CH ukončila svoji činnost ( od pádu SU se Birshtein nerozlučně přátelil s kyrgyzstánským prezidentem Askarem Akajevem, po jehož svržení v 3/05 byla firma Seabeko obviněna ze zpronevěry kyrgyzstánského státního zlata ve výši 23 mil. dolarů, poté co Akajev v roce 91 toto zlato nechal převézt do Zurychu na účet firmy, kterou kontrolovala firma Seabeko).

Duma Jelcina v 9/93 zbavila funkce, prohlásila úřadujícím prezidentem Ruckoje, a Jelcin poslal na parlament 4.10.93 tanky. Jelcinem vyhozený Barannikov se postavil na stranu parlamentu, byl s gen. Alexandrem Ruckoj uvězněn, v 2/94 byli omilostněni.

Barannikov zemřel náhle 21.7.95 ve svém domě na „ infarkt „, předtím byl obviněn z organizování protistátních nepokojů.

Gen. GRU Viktor Šipilov 5.5.96 „vypadl“ z okna svého bytu, oficiálně nebyl psychicky v pořádku od návratu z balkánských válek.

Generála GRU Alexandra Lomanova 22.5.96 přejel „ opilý řidič „ .

Gen. Anatolij Volkov, zástupce šéfa Kozácké armády a člen zvláštní vyšetřovací komise o válce v Čečensku, „se 18.6.96 zastřelil“ pistolí, kterou mu daroval Jelcin.

Viz ze 13.1.016 Smuteční pochod ruských generálů. Statistika a infografika (V 2.1 ...

https://informnapalm.org/cz/generalu-infografika/

V 2/93 měl při cestě na vladivostocké letiště smrtelnou autonehodu, když do jeho Volhy najelo nákladní auto ZIL, admirál Nikolaj Jegorkin, velitel vojenské kontrarozvědky Tichomořské floty, jenž se týž den měl v MOW zúčastnit schůze prominentů, na které se měl probírat boj s korupcí a organizovaným zločinem.

21.4.96 GRU zavraždila čečenského prezidenta Džochara Dudajeva dvěmi střelami naváděnými laserem dle jeho satelitního telefonu.

22.5.96 opilý vojín Spirin přejel chodce, jímž byl gen. Alexandr Lomanov, viz The Russian Generals' Funeral March (Statistics and Infographics 2.0 ... https://informnapalm.org/en/jan13-russia-generals/

V 3/98 Kreml při SVR ( tehdejší šéf Sergej Lebeděv) vytvořil speciální tajnou jednotku pro zvláštní účely ZASLON / Zakrývající, 8.10.98 nový šéf FSB Putin sloučil jednotky Alfa a Vympel pod Střediskem pro speciální účely/voj. jednotka č.35690 umístěná v Balašicha -2 u MOW, prvním šéfem střediska byl gen. Valerij Andrejev, za 14 dní jej vystřídal gen. Alexandr Tichonov.

Dvě jednotky Zaslon byly umístěné v Iráku ještě před US-UK intervencí v Iráku v 3/03, kde zůstaly i po US-UK intervenci, a třetí byla rozmístěna v Íránu při iráckých hranicích.

Šéf bezpečnostního výboru Dumy gen. Lev Rochlin, odpůrce války v Čečně a dodávání ruských zbraní Ázerbájdžánu a Arménii v rámci ruské taktiky udržovat tyto státy ve válce, byl 3.7.98 „zastřelen svojí manželkou „, která si po 30 letech spokojeného manželství nemohla u soudu vzpomenout, nejen proč by ho měla zastřelit, ale nevzpomínala si ani, že jej zastřelila. Svědci viděli u domu gen. Rochlina parkovat podezřelou dodávku (FSB).

Přesně za 22 dní po zastřelení Rochlina se stal Putin šéfem KGB.

V 7/98, kdy do čela FSB nastoupil podpluk. KGB Putin, zemřel při autonehodě gen. policie Boris Baturin, zástupce šéfa Komise pro boj s organizovaným zločinem.

Média jeho smrt spojovala se smrtí novináře Dmitrije Cholodova (27), jenž byl zavražděn v MOW výbuchem kufříkové bomby 17.10.94, sbíral materiály pro článek o korupci na ministerstvu vnitra. Pro jeho vraždu byla zatčena skupina příslušníků ze 45. výsadkové divize, a šéf jejího zpravodajství Pavel Popovský, ale nikdo z nich nebyl obžalován. Baturin údajně této skupině vydával příkazy, koho v RF či v cizině fyzicky zlikvidovat.

20.11.98 byla ve svém petrohradském bytě zastřelena poslankyně Dumy, etnografka a obhájkyně lidských práv Galina Starovojtová.

7.8.99 zemřel při autonehodě v moskevské oblasti šéf GRU gen. Ivan Šalajev, do jeho auta, kterému selhaly brzdy, narazilo nákladní auto KRAZ, které generálovo auta odhodilo před protijedoucí nákladní vůz KAMAZ s řidičem z Taškentu.

V době,kdy KGB bojovala s GRU o moc, admirál German Ugrjumov z FSB zemřel 31.5.01 za nevyjasněných okolností na „infarkt„ve své pracovně na základně KGB v čečenské Chankala, kde je i letiště.

19.3.02 KGB otrávila kožním jedem čečenského velitele Jordánce emíra Chatába.

28.4.02 spadl u Krasnojarska vojenský vrtulník MI-8 s gen. Alexandrem Lebeděm, jenž byl spolu s již zastřeleným gen. Rochlinem médii označován za perspektivního vůdce možného vojenského puče proti Putinovi.

4.6.02 zemřel, možná na stáří, gen. a bývalý dlouholetý šéf GRU (63-86) Petr Ivašutin.

11.9.02 zemřel při autonehodě gen.Valerij Gercev z ministerstva obrany, a ve stejnou dobu byl ve svém Mercedesu v Čuvašsku zastřelen z protijedoucího vozu gen. Pohraniční stráže Vladimír Platošin ( přes tádžické hranice vede do RF významná pašerácká stezka, po které se do RF pašují drogy z Afghánistánu ).

19.9.02 zahynul v MOW oblasti při požáru auta gen. Vladimir Ševelev, zároveň se někdo vloupal do jeho domu. V roce 97 pracoval ve FAPSI/Federální agentuře pro vládní telekomunikace ( elektronická špionáž), poté byl zástupcem šéfa Rostelekomu.

30.10.02 zemřel gen. Vasilij Kolesnik, jenž byl autorem plánu na dobytí kábulského prezidentského paláce a likvidaci afghánského prezidenta Amína poté, co SU obsadily Afghánistán (24.12.79). Kolesnik k tomuto účelu založil a vycvičil 154.speciální divizi, která Amína + celou jeho rodinu 27.12.79 vyvraždila ( před SU vpádem přijel 15.8.79 na neveřejnou návštěvu Afghánistánu gen. Ivan G. Pavlovský s velkou družinou ruských důstojníků, kteří se poté v převlecích rozprchli po celém Afghánistánu, aby vyhodnotili afghánské obranné možnosti, zda byli pozváni či jen nevítanými návštěvníky není dodnes jasné, to samé gen. Pavlovský učinil před 21.8.68 ).

V letech 82-92 gen. Kolesnik šéfoval zvláštnímu zpravodajství GRU.

5.11.02 zemřel při autonehodě gen. Jurij Šatochin, šéf ruského Pohraničního letectva, a zástupce šéfa soukromé firmy Aviazapchast, poskytující technické služby civilním letadlům.

15.11.02 byl ve svém voze v Grozném zastřelen gen. Igor Šifrin.

17.11.02 zemřel gen. Jurij Maximov, bývalý vojenský pradce proruské vlády v Jemenu (67-69), náměstek ministra obrany a velitel strategických raketových sil ( 85-89), veterán z Afghánistánu.

18.4.03 byl v MOW zastřelen šéf opoziční strany Sergej Jušenkov, šéf parlamentního vyšetřovacího výboru, jenž obvinil z útoků proti panelákům FSB, 3.7.03 otráven v MOW další člen parlamentního vyšetřovacího výboru Jurij Ščekočichin, druh Politkovské.

13.2.04 v katarské Doze GRU výbuchem bomby při východu z mešity zabila před mešitou čečenského úřadujícího prez. Zelimchána Jandarbijeva i s jeho 15letým synem.

4-5.9.04 KGB v Kyjevě přiotrávila prezidentského kandidáta Viktora Juščenka.

8.3.05 KGB zavraždila čečenského prezidenta Aslana Maschadova.

10.4.05 byl spolu se svoji manželkou zastřelen gen. Anatolij Trofimov, šéf Federální bezpečnostní služby v MOW a v moskevské oblasti v letech 95-97. EX šéf FSB v MOW Savostijanov a Litviněnko z vraždy obvinili Kreml.

17.6.06 KGB zavraždila dalšího čečenského prezidenta Abdula-Halima Sadulajeva, a 10.7.06 Šamila Basajeva, čímž mohla v Čečně začít „ normalizace „ duem Putin-Kadyrov, a čečenské jednotky /kadyrovci mohly být vysílány do zahraničí na mise v IS stanovené Kremlem.

7.10.06 na Putinovy a Kadyrovy narozeniny zastřelena v MOW Anna Politkovská, 23.11.06 na otravu radioaktivním poloniem zemřel ex důstojník KGB Alexandr Litviněnko.

V 12/07 náhle na „ infarkt „ zemřel gen. FSB Valerij Pečenkin, zástupce šéfa FSB kontrašpionáže, média naznačovala, že byl osobně zapleten do nepovedeného pokusu zlikvidovat Litviněnka v LON v 11/06 nenápadným způsobem.

Za Medvěděvova prezidentství /08-012/ zemřelo podivnou smrtí několik generálů, kteří se v 10/010 vzepřeli likvidaci speciálních jednotek GRU, Specnaz + Výsadkářů ze strany FSB, z nichž jeden byl přijat v roce 07 Bushem v Bílém domě (Šamanov), a druhý měl duální rusko-americké/US občanství (Surikov).

Ruští generálové předčasně umírají, napsal deník Italské komunistické strany Il Manifesto v článku „Podivná smrt generálplukovníka Vladislava Ačalova“ , jenž v letech 89-90 velel SU letectvu.

21.2.08 „ se zastřelil „ gen. Viktor Vlasov, šéf Vojenských staveb.

14.9.08 Gennadij Trošev byl na palubě letadla Boeing-737-500, které se zřítilo v permské oblasti, (všech 88 lidí zahynulo, oficiální zpráva tvrdí, že piloti neuměli pracovat s výškoměrem Boeingu, a že kapitán byl opilý ).

Gen. Trošev, Hrdina Ruska, v Čečně veřejně prosazoval veřejné popravy aj. vojenské zločiny, odmítal rekonstrukci vybombardovaného Grozného, a zastával se ruských válečných zločinců, mj. pověstného pluk. Jurije Budanova,jenž mj. unesl, znásilnil a zavraždil 18letou Elzu Kungajevovu, kauza se řešila i ve Štrasburku, Budanov byl zastřelen v MOW 10.6.011 (47).

Vaz v Kremlu mu zlomilo, když se v roce 02 veřejně postavil Putinovu ministru obrany Sergeji Ivanovovi, a odmítl odejít z funkce šéfa Severokavkazského vojenského okruhu do funkce šéfa Sibiřského vojenského okruhu.

22.9.08 se 4 vrazi z FSB pokusili ve Vídni zastřelit ex kazachstánského šéfa rozvědky Alnura Musajeva.

29.12.08 byl zastřelen gen.vnitra Valerij Lipinskij, zástupce šéfa pro Severokavkazský okruh.

22.2.09 gen. ve výsluze Alexandr Rogačev z GRU byl nalezen s prostřelenou hlavou ve své Toyotě Land Cruiser. Protože byl velmi nedůvěřivý, musel vraha, kterému dovolil usednout do svého auta, znát.

21.7.09 byl otráven gen. Konstantin Petrov, šéf Konceptuální strany jednoty (zakázaná v roce 07) a protiputinovské skupiny v GRU.

Gen. Ačalov /1945-6/2011/ byl zakladatelem a dlouholetým předsedou ultranacionalistické strany Rodina/Vlast, proto spoluorganizoval všechny pokusy o státní převrat, jak v 8/91 proti Gorbačovovi, tak v roce 93 proti Jelcinovi, byl tak i nežádoucím svědkem. Generálpluk. Ačalov se přátelil s generálpluk. Vladimírem Šamanovem/ „Řezníkem z Čečny „, jenž za Putinovy války v Čečensku musel v 1/00 odejít na „ armádní dovolenou „, protože média a mezivládní organizace kritizovaly válečné zločiny, které jeho jednotky pod jeho velením páchaly v Čečensku ( vybombardování Grozného i s civilisty, veřejné mimosoudní popravy, unášení a mučení civilistů, zřizování mučících a zadržovacích středisek, plenění ) .

V letech 85-87 gen. Ačalov působil jako velitel sovětské 8. armády v NDR ( Putin v Dráždˇanech „působil“ v letech 85-90, s pomocí STASI vyhledával na zdejší univerzitě vhodné kandidáty na špióny pro práci v US, jiné zdroje tvrdí, že jenom vystřihovával z novin obrázky - v letech 90-96 Putin působil na radnici v Petrohradě pod zástupcem starosty Sobčaka „ obchodníkem“ Jurijem Molčanovem*1952, jehož adoptivní syn Andrej Molčanov se pod jeho dohledem stal miliardářem/obří stavební firma LSR ).

Gen. Ačalov byl jedním z největších odpůrců Putinovy armádní reformy, o které bylo rozhodnuto v roce 08, a jejímž hlavním smyslem bylo zlikvidovat elitní ozbrojené jednotky GRU, Specnaz + Výsadkáře, nebezpečné pro Kreml.

V té době gen. Ačalov založil a šéfoval Svazu ruských výsadkářů - veteránů se zjevně subverzivní činností vůči Putinovu režimu.

Vypovězení poslušnosti

18.10.010 gen. Vladislav Ačalov ve svém veřejném prohlášení ( „ Výzva výsadkářů “ video + audiokazeta ), které adresoval prezidentu RF, Dumě a Moskevskému patriarchovi, jménem Svazu výsadkářů odmítl poslušnost ministru obrany Serdjukovi a jeho příteli náčelníku genštábu Makarovi, a uvedl důvody – postupná likvidace armádních výsadkových jednotek ( zmínil i to, že Serdjukov veřejně urazil pluk. Andreje Krasova, Hrdinu Ruska, šéfa Výcvikového střediska v Rjazani, u výsadkářů velmi oblíbeného – mezi výsadkáři koloval „vtip“, že kdyby pluk. Krasov veřejně plivl Serdjukovi do tváře, či jej srazil k zemi, měl by šanci vyhrát prezidentské volby ) ...

•od výsadkových sil byla odstřižena prestižní letecká akademie

•velitelské ústředí výsadkových sil bylo přeloženo do lokality 300 km od MOW, takže jeho rozkazy posádkám mohou mít až 10 hodin zpoždění, a není zajištěno uchování depeší v tajnosti

•byly rozpuštěny páteřní útvary výsadkových sil, které jim umožňovaly jednat nezávisle

Odboj výsadkářů proti Putinovi

Poté, co se v 3/07 gen. Šamanov setkal v Bílém domě s Bushem, jenž jej na oficiální fotografii vřele objímá, se gen. Šamanov v 11/07 vrátil do armády, stal se poradcem ministra obrany Sergeje Ivanova, v 8/08 úspěšně velel ruským jednotkám v Abcházii, takže jej Medvěděv povýšil na velitele ruských výsadkových jednotek, aby u nich prosadil Putinovu reformu ( kastraci GRU, která má postupně rozpustit své dvě elitní jednotky – Specnaz/Síly zvláštního určení + Výsadkáře, poslední hrozbu pro Putinův režim).

Putinovou reformou armády chtěla FSB získat kontrolu nad GRU, proto musela zlikvidovat odpůrce snížení moci GRU - nejprve v roce 09 odstranila vlivného pluk. GRU Antona Surikova ( otrava ), a šéfa GRU Korabelnikova, jenž odmítl reformu na vykastrování GRU realizovat, takže jej Medvěděv dekretem z 4/09 odvolal.

Šamanov reformu oficiálně podpořil, ale učinil pravý opak – prohlásil, že pro výsadkáře reformy platit nebudou, navýšil jejich rozpočet, a významně rozšířil jejich řady.

V 6/010 v MOW proti Putinovi demonstrovali příslušníci Svazu ruských výsadkářů – požadovali nejen demisi ministra obrany Serdjukova, ale i náčelníka genštábu gen. Nikolaje Makarova /08-012/, jenž patřil k přátelům Serdjukova ( Putin oba odvolal v roce 012, Makarova nahradil Valerijem Gerasimovem ).

Poté, co gen. Ačalov v roce 010 zorganizoval protiputinovské nepokoje v armádě, zemřel v 65 letech v 6/011 v nemocnici v MOW, „ po dlouhé nemoci“ tvrdilo oficiální prohlášení, třebaže generál byl dle názoru své rodiny zcela zdráv.

Kreml podnikl protiúder i proti gen. Šamanovi, a nechal do listu Novaja gazeta uniknout odposlechnutou konverzaci, ve které šéf ruských výsadkářů gen. Šamanov „ zneužil pravomoci veřejného činitele“. 30.10.010 do BMW gen. Šamana nabouralo nákladní auto, jehož řidič na široké, rovné, a prázdné silnici strhl řízení do generálova vozu ... Těžce zraněni byli i jeho dva spolujezdci, generálův asistent pluk. Oleg Černusand, a pluk. Alexej Naumec, velitel 106. výsadkové divize z Tula, kterou Putin požadoval přednostně zrušit ( Hlas Ruska ze 30.10.010).

(Viz můj článek Vzpoura generálů proti Putinovi z října 2010 ).

16.8.010 moře u jedné TR vesnice vyplavilo tlející tělo gen. Jurije Ivanova, zástupce šéfa GRU při genštábu ruské armády. Živý byl naposledy viděn v syrském přístavu Tartus, kde dohlížel na jeho rozšíření/ruská námořní základna, a kde se setkal se syrskými zpravodajskými důstojníky ( gen. Ivanov údajně organizoval i zabíjení čečenských vojenských velitelů v zahraničí, jeho jméno je citováno i ve spojení s pádem PL vládního speciálu ve Smolensku z 10.4.010, takže se Putin zbavil nepohodlného svědka).

4.10.010 gen.Viktor Červizov, bývalý šéf zpravodajství ministerstrstva vnitra, a šéf zpravodajství zvláštních jednotek ministerstva vnitra, „si“ v MOW ve svém bytě prostřelil hlavu, poté co „ si „ ji před pár dny ve své garáži prostřelil i podpluk.Boris Smirnov.

28.10.010 „spadl pod vlak“ v MOW oblasti gen. Grigorij Dubrov, šéf Ruského protifašistického výboru a člen Koordinačního svazu, ruských nevládních polovojenských vlasteneckých milic. V 2/010 předsedal srazu Ruských důstojníků, na kterém bylo dojednáno, že svrhnou pučem kliku PutinaMedvěděva.

7.11.010 měl gen. Dubrov promluvit na srazu Armáda proti ministru Serdjukovi, nebyl jediný, kdo na sraz nepřišel – také gen.Debašbili byl v MOW zavražděn + gen. Šamanov měl 30.10.010 „ autonehodu „ .

26.8.011 gen. Konstantin Morev, byl ve své kanceláři nalezen s kulkou v hlavě.

30.3.012 gen. Leonid Šebaršin,ex šéf GRU SU armády /89-91/ a úřadující šéf KGB, polyglot, jenž vystudoval MOW Institut zahraničních vztahů, „ se zastřelil“.Byl to Putinův šéf v Petrohradu.

23.9.012 gen. Pavel Gračev, ministr obrany v letech 92-96, zemřel ve Vojenské nemocnici v MOW, oficiálně na meningitidu, média tvrdila, že byl otráven či dostal „ infarkt „. Gračev byl jedním z organizátorů srpnové puče 91, poté přešel na Jelcinovu stranu, v roce 93 se postavil proti Jelcinovi na stranu parlamentu.

Gračev organizoval odchod SU jednotek z východní Evropy, byl ve válce v Podněstří, Abcházii, v JO, v Bosně.

V 12/012 gen. Oleg Skopincev, šéf kontrarozvědky FSB, zemřel při záhadné letecké nehodě soukromého vrtulníku Robinson R-44. Média v souvislosti s pádem vrtulníku jeho jméno nezmínila, jen že při nehodě zahynul podnikatel Fedor Carev/ „ Rašeliníkový král „, a jeden moskevský občan. Třetím mrtvým byl Vasilij Petrov, ex šéf Federálního úřadu pro majetkové věci.

23.3.013 byl ve svém LON domě na půdě oběšen Boris Berezovskij, obchodní partner Neila Bushe, jenž v letech 96-99 vládl v Kremlu za nemocného Jelcina s Jelcinovou dcerou Tatˇjánou, a přivedl Putina k moci.

19.4.013 gen. Vasilij Bondarev z Raketového vojska strategického určení , jenž učil na Akademii genštábu, „ se oběsil „ v koupelně.

3.1.014 viceadmirál Jurij Ustimenko, ex šéf Severní floty, „ se zastřelil „ ve svém bytě.

7.2.014 před Putinovým obsazením Krymu postřelený kontradmirál Vjačeslav Apanasenko se údajně pokusil spáchat sebevraždu, tvrdila jeho dcera s tím, že měl rakovinu, zemřel v nemocnici.

18.3.014 v den Putinovy anexe Krymu gen.v záloze Boris Saplin „ se zastřelil“ , protože měl rakovinu, tvrdí oficiální verze.

8.6.014 v době Putinova vpádu na východní Ukrajinu, se gen. Viktor Gudkov „ zastřelil“ , protože „ měl rakovinu „ ...

16.6.014 gen. policie Boris Kolesnikov, zástupce šéfa protikorupčního útvaru ministerstva vnitra, byl během výslechu vyšetřovateli Putinova soukromého Vyšetřovacího výboru vyhozen FSB z okna, dle oficiální verze sám vyskočil, viz můj článek Bitva mezi Putinem a Medvěděvem o ministerstvo vnitra.

21.7.014, 4 dny po sestřelení civilního Boeingu letu MH-17 ruskou armádou z ruského území /viz můj článek Boeing sestřelila ruská armáda, tvrdí vojenští experti, gen. Sergej Mišanin, „ spáchal sebevraždu „ ve své kanceláři.

3.1.015 gen. Vjačeslav Bušněv se zastřelil ve své kanceláři.

6.1.015 se na tkaničce od bot oběsil gen. Anatolij Kundrjacev, protože měl „rakovinu“.

27.2.015 byl pod Putinovými kremelskými okny zastřelen Boris Němcov.

27.12.015 gen. Alexandr Šušukin, zástupce šéfa ruského námořnictva, jenž realizoval Putinovu anexi Krymu, dostal „ infarkt „..

3.1.016 gen. Igor Sergun, šéf GRU a zástupce náčelníka ruského genštábu, „ náhle zemřel „ (59). Sergun se aktivně podílel na Putinově rozvracení východní Ukrajiny, a je možné, že i na sestřelení MH-17. Kreml uvedl, že zemřel v MOW, Stratfor informoval, že zemřel v Libanonu, a to již 1.1.016.

Viz The Russian Generals' Funeral March (Statistics and Infographics 2.0 ...

https://informnapalm.org/en/jan13-russia-generals/

18.3.17 byl exmanažer kosmické agentury Roskosmosu Vladimir Jevdokimov, obviněný z podvodu, nalezen mrtvý ve vazební věznici, viz kauza advokáta Sergeje Magnitského (37), zavražděného ve vazební věznici 16.11.09, v níž strávil 358 dní, viz zahranicni.eurozpravy.cz/...exmanazer-roskosmosu-byl...nalezen-mrtvy-zavrazdili-hoExmanažer Roskosmosu byl ve vazbě nalezen mrtvý. Zavraždili ho ...

Mitrofanov : Před několika hodinami (23.3.17) zastřelili v centru Kyjeva exposlance ruské Dumy Děnise Voroněnkova, který emigroval na Ukrajinu, aby podal svědectví jak v trestní kauze exprezidenta Viktora Janukovyče, tak o situaci v Rusku. Byl Voroněnkov, byl problém pro Putina. Není Voroněnkov, není problém. Mitrofanov: Kdo je v pelotonu mířícím na Hrad.

Viz : Days before his death, Putin critic said in interview he knew he was in danger

Voroněnkov, klíčový svědek v kauze Paul Manafort a jeho ruské kontakty, se v rozhovoru svěřil, že se obává, že skončí jako Boris Němcov, hackeři se mu vloupali do jeho Twitter účtu a do emailu jeho ženy Marie Maksakové, chodily mu výhružné sms zprávy, takže mu policie přidělila bodyguarda. O 72 hodin později (23.3.17) jej vrah za bílého dne v centru Kyjeva 2x střelil do hlavy, jako Borise Němcova ( Již roce 014 Putinův Vyšetřovací výbor požádal o zrušení jeho poslanecké imunity, zrušena však nebyla, pro censor.net Voroněnkov prohlásil, že z RF s manželkou odešli, protože již nechtěli žít ve lži a přetvářce Putinova fašistického režimu, Voroněnkov měl v době emigrace 5měsíčního syna - Voroněnkov byl členem protikorupčního výboru, sám ale vlastnil 5 bytů a sbírku luxusních vozů, za což byl kritizován Navalným, a z RF odešli, když proti nim Putinův vyšetřovací výbor zahájil vyšetřování ).

Voroněnkov (KS) i jeho manželka operní zpěvačka Maksakova (Putinovo Jednotné Rusko), utekli před Putinem v 10/016 do Kyjeva, Putin je nazval zrádci. Šéf KS Gennadij Zjuganov prohlásil, že šlo o „ provokaci CIA s cílem uškodit Putinovi „.

Vrahem byl 28letý Ukrajinec Pavel Paršov, bývalý člen ukrajinské Národní gardy, ruský agent KGB ze Sevastopolu, jenž prodělal ruský výcvik. Paršova zastřelil Voroněnkův bodyguard.

Voroněnkov z hotelu vycházel se svým bodyguardem, šel na schůzku s dalším exilovaným ruským poslancem – Iljou Ponomarjovem, jenž je rovněž jedním z klíčových svědků v kauze Janukovyčevovy velezrady (pozval ruská vojska na Ukrajinu ), oba šli vypovídat na ukrajinskou prokuraturu.

Ponomarjov byl jediný poslanec Dumy, jenž hlasoval proti anexi Krymu, od Kyjeva v létě 016 získal trvalé povolení k pobytu.

Voroněnkov s manželkou hlasovali pro anexi Krymu a vyslání jednotek na Ukrajinu, Voroněnkov tvrdil, že mu hrozili, že v opačném případě neujde živý ani 50 m od Dumy. Poté, co v 12/016 obdržel ukrajinské občanství uvedl, že při hlasování o Krymu v Dumě vůbec nebyl, někdo jiný hlasoval jeho jménem ( viz popis hlasování simferopolského parlamentu o vypsání referenda z úst pluk. Girkina „ Strelkova „ ).

S Ponomarjovem dosvědčil i to, že Putin vysílal ruské jednotky v civilu k obsazení Krymu již od 12/013, tj. Krym ruská armáda obsazovala po celé OH v Soči ( i gen. Jiří Šedivý, komentující obsazování Krymu Putinem pro ČT24, uvedl, že Kreml akci musel připravovat dlouho předem ), viz mé články k tématu OH v Soči.

Voroněnkov je již 10.prominentním Rusem, zavražděným od propuknutí Trumpova ruského skandálu, a dalším Rusem, klíčovým svědkem, zavražděným v souvislosti s Janukovyčevovou velezradou, viz vražda Vitalije Čurkina (64) v jeho kanceláři OSN v NYC 20.2.17 , oficiálně zemřel na „ infarkt“.

Porošenko zavraždění Voroněnkova nazval ruským státním terorismem, ani čerstvá krev na rukou Putina neodradila Marinu Le Pen, aby si s Putinem druhý den nepodala v Kremlu ruku. Porošenko obvinil Kreml i z explozí muničních skladů v Charkově s tím, že je vyhodila do povětří ruská diverzní skupina.

Voroněnkov byl zavražděn den poté, co Ukrajina zveřejnila dokument o tom, jak Manaforte bral milióny dolarů od Kremlu za vedení proruské kampaně kremelské loutky Viktora Janukovyče.

Voroněnkov pomohl Kyjevu nejen s obžalobou proti vlastizrádci Janukovyčovi. Ukrajinské prokuratuře potvrdil, že Janukovyč napsal dva zvací dopisy, jeden Putinovi, druhý Dumě, v 3/017 ruský gen. prokurátor zvací dopisy popřel, Lavrovova mluvčí Zacharová „ vysvětlila, že nejde o zvací dopisy, ale Kreml má smůlu – Vitalij Čurkin zvací dopis pro Dumu v době ruského vpádu na východní Ukrajinu ostentativně ukazoval v RB OSN a všem světovým médiím.

Voroněnkov se tím stal veřejným nepřítelem Kremlu číslo jedna, který prohlásil, že Kyjevu Janukovyče nikdy nevydá. Kyjev požaduje vydání i Manaforta, a to nejen pro jeho finanční zločiny, kterými Janukovyče dostal k moci, ale i pro vraždy několika ukrajinských demonstrantů, které byly zinscenovány, aby Janukovyč dosáhl svých politických cílů, jak prohlásila samotná Manafortova dcera ( CNN, Palmerova zpráva).

Po Manafortovi jde FBI, protože se neregistroval jako zahraniční agent (1.4.17), Ezra Cohen-Watnick, who leaked intel to Devin Nunes for Donald Trump, has ties to Vladimir Putin / Ezra Cohen-Watnick, jenž poskytl informace Devinu Nunes, příteli Trumpa, udržuje kontakty s Putinem.

Přes oligarchu Dmitrije Rybolovleva, přímo řízeného Putinem, Kreml do Trumpa pumpoval milióny dolarů, např. před pár lety Rybolovlev, majitel nejen fotbalového klubu AS Monaco, ale i Bank of Cyprus, přes kterou Deutsche Bank prala špinavé ruské miliardy, od Trumpa koupil předražený dům za 50 mil. dolarů.Trump se s Rybolovlevem setkal pár dní před volbami.

31.3.17 Senate Intel Committee takes control on Trump-Russia by rejecting Mike Flynn’s immunity request / Zpravodajský výbor US senátu zamítl v Trumpově ruské kauze žádost Flynna o trestní imunitu. Není divu, že Flynn žádá o imunitu, lhal, že nebral peníze od Kremlu, byl placeným agentem i Ankary / 1.4.17 No wonder he wants immunity: Michael Flynn lied about Russian payoff on White House disclosure forms

1.4.17 Former Republican Party Chairman says Donald Trump won’t finish his term /Bývalý šéf Republikánské strany říká, že Trump jako prezident nedokončí volební období, dokonce i Jason Chaffetz se od Trumpa distancuje/ 1.4.17 Amid Mike Flynn immunity flap, even Jason Chaffetz is distancing himself from Donald Trump

Advokát Magnitský, pracující pro Browderův investiční fond Hermitage Capital, který byl cílem útoku Kremlu, objevil rozsáhlé finanční podvody (230 mil. dolarů ) na ruském ministerstvu vnitra, za což byl uvězněn a dodatečně, i se svým zaměstnavatelem Browderem, obviněn z vlastních finančních podvodů a daňových útoků.

Dozorci jej ubili, aby nemohl svědčit proti Putinovým pohlavárům, za smrt Magnitského, která vyvolala diplomatickou roztržku s US, nebyl nikdo odsouzen ( oficiálně, stejně jako Vitalij Čurkin z OSN, zemřel na infarkt ).

Nikolaj Gorochov (53), advokát matky Magnitského Natálie, 21.3.17, den před odvolacím soudem v MOW, „vypadl z okna „ /Адвокат матери Магнитского выпал из окна 5 этажа

https://www.novayagazeta.ru/news/2017/03/21/130040-advokat-materi-magnitskogo-i-braudera-vypal-iz-okna-5-etazha

Vypadl z 5.patra, když prasklo lano na navijáku, s jehož pomocí s dělníky vyzvedával vanu do svého domu ve městě Troick u Moskvy, třebaže naviják udrží několik tun.

Bill Browder z Hermitage Capital v rozhovoru pro list Novaja gazeta prohlásil, že Gorochov, jenž byl s těžkým poraněním hlavy v kritickém stavu převezen vrtulníkem do MOW nemocnice S.M.Botkina, byl z okna vyhozen.

Natálie Magnitská se stále se snaží přivézt vrahy svého syna před soud, přičemž podala žaloby i na vyšetřovatele ministerstva vnitra – Olega V. Uržumcevova, R.A. Filippova, P.I. Tambovceva and A.V. Ranšenkova.

Gorochov byl vyhozen z okna den před jednáním MOW odvolacího soudu, kterému chtěl předložit nové informace o případu Magnitský, a to důkazy o úzcích kontaktech mezi vyšetřovateli ruského ministerstva vnitra a mafií, mj. s ukrajinskými mafiány Andrejem a Serhijem Kljujevovými, bývalými rádci Janukovyče ( Andrij byl šéfem prezidentské kanceláře ), kteří jsou příkazníky ruského vicepremiéra Igora Šuvalova, jenž vlastní luxusní nemovitosti na Západě, mj, v Rakousku a v Británii.

Gorochov chtěl soudu předat korespondenci mezi advokátem „kljuevské“ mafie/Andrejem Pavlovym, + bývalým vyšetřovatelem ministerstva vnitra RF Olegem Uržumcevem, která dokladuje státem zorganizovanou vraždu a zpronevěru 5.4 mld rublů ze státní pokladny.

Nikolaj Gorochov byl i hlavním svědkem US prokuratury v kauze proti společnosti Prevezon s pobočkou na Kypru a v NYC, která bude u US soudu řešena v 5/017, a kterou vlastní syn vysokého prominenta z ruského ministerstva dopravy Petra Kacyva ( vlastní nemovitosti v US za miliardy ) Denis Kacyv, jenž spolu s dalšími firmami přepral pro Putinovy lidi milióny dolarů z vykradených fondů Hermitage Capital Billyho Browdera, kdy tři zástěrkové firmy, existující pouze na papíře, jménem Hermitage Capital u MOW daňových úřadů požadovaly vrácení zálohy na dani v částce 4 mld Kč, která jim byla podezřele okamžitě vyplacena. Právník Hermitage Capital Sergej Magnitský tyto transakce v dobré víře nahlásil jako podvodné.

V letech 09-011 byli z tohoto podvodu v MOW odsouzeni dva kriminálníci, kteří se „ přiznali „ – Viktor Markelov a Vjačeslav Chlebnikov, dělník na pile a zlodějíček ...

Mluvčí ruského ministerstva vnitra Irina Dudukina uvedla, že se k těmto transakcím nedochovaly žádné dokumenty, protože shořely při výbuchu dodávky, přesto veškeré údaje v kopii má ruská Ústřední banka, která miliónové transakce eviduje.

Peníze cestovaly z účtů jedněch zástěrkových firem na účty druhých, které vzápětí po odeslání peněz ukončily svoji činnost.

Bývalý gubernátor tulské oblasti Vladimir Gruzdev (také Putinův bodyguard se stal gubernátorem ) koupil v 11/016 vilu na Sardinii v hodnotě 25 mil. dolarů /Бывший губернатор Тульской области купил виллу на Сардинии за $25 млн

http://rtvi.com/news/28945-byvshiy-gubernator-tulskoy-oblasti-kupil-villu-na-sardinii-za-25-mln

30.3.17 Svaz ruských hudebních skladatelů nemá peníze / Союз композиторов России может оказаться банкротом http://polit.ru/news/2017/03/30/composers_union/

Peníze v RF nejsou, protože ruští oligarchové stále bohatnou /Просто денег нет: Российские миллиардеры разбогатели на $104 млрд за год

http://www.finanz.ru/novosti/lichnyye-finansy/prosto-deneg-net-rossiyskie-milliardery-razbogateli-na-$104-mlrd-za-god-1001882166

Autor: Andrea Kostlánová | pondělí 3.4.2017 12:59 | karma článku: 25.73 | přečteno: 2334x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 478 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 478 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 317 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.10 | Přečteno: 508 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 464 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2304 | Diskuse

Bohumír Šimek

Je Babiš bezpečnostní riziko?

Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?

25.3.2024 v 18:15 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 651 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...