Otazníky kolem ukrajinských nacionalistů

Propaganda nebo historie? Usmíření nebo občanská válka ?

  V Poltavě dnes postavili pomník svému rodáku Simonu Petljurovi, jehož kozáky západoevropské vlády obvinily z protižidovských pogromů 1917-20. 

Simon Petljura pocházel z kozácké rodiny a až do únorové revoluce 1917 se živil novinařinou … 1905 spoluzakládal s Vynnyčenkem ukraj. Sociálně demokratickou stranu,která udržovala dobré vztahy s předáky ukraj. socialistických židovských stran,které později hlasovaly pro nezávislou Ukrajinu, jako socialističtí federalisté (Arnold Margolin se stal náměstkem ministra zahraničí). 50  žid. politiků bylo členy Ústřední ukraj. rady vytvořené v 3/1917 , 5 žid. politiků bylo navíc členy Malé rady, a bylo vytvořeno ministerstvo pro židovské záležitosti ,které zrušil až v 7/1918 hejtman Skoropadský. V rámci kulturní a „policejní“ autonomie (židovské obce měly za Rady vlastní policejní jednotky) , nářečí jidiš (židovská němčina),byla jedním z úředních jazyků Rady (75% továren na východní Ukrajině ještě 1926 za NEP vlastnili Židé )  … Avšak valná většina ukraj. žid. stran, včetně ortodoxních a sionistů, si samostatnou Ukrajinu nepřála, a svoji budoucnost viděla v rámci Ruska ( třebaže pár sionistů,např. Vladimir Žabotinsky, pro nezávislost Ukrajiny hlasovali)  . Také na záp. Ukrajině velcí vlastníci židovského původu spolupracovali s Polskem, a to již od 18.stol., kdy jako „společníci“ polské šlechty měli dovoleno „kolonizovat a polonizovat „ ukraj. rolníky na záp. břehu Dněpru … Pronajímali si venkovské statky polské šlechty, patřily jim hostince, vybírali daně … 

Socialisté historik Hruševskij a spisovatel Vynnyčenko, třebaže byli obětˇmi   „módní“ představy , že vypukne světová socialistická revoluce (pokusy o levicové puče v Německu a Madˇarsku) , a  třebaže o „autonomní“  Ukrajině jednali v únoru 1917 s ruskou buržoazní prozatímní vládou, která vidinou nezávislé Ukrajiny nebyla nikterak nadšena, po bolševickém puči v 10/1917 s bolševiky jednat odmítli a v 11/1917 Kyjev vyhlásil nezávislost. Vynnyčenko,  haštěřící se s Petljurou , se stal šéfem ukraj. vlády („Rady“), která se mohla opřít jen o  negramotné a hladové venkovské obyvatelstvo .Bolševici vyhlásili v Charkově  v 12/1917  Ukrajinskou  „ sovětskou“ rep.,Rada povolala na pomoc Němce, jejichž okupace Ukrajiny, obilnice carské říše, byla  brestlitevským  mírem v 3/1918 „legalizována“.Do čela vlády byl v dubnu Němci dosazen hejtman Pavlo Skoropadský, který měl čelit „levicové“  hrozbě … V 11/1918,kdy se něm. –rak.-uherská vojska z Ukrajiny stahovala, bolševici východní Ukrajinu znovu obsadili . V únoru 1919 , Vynnyčenko, neschopen čelit náporu na Kyjev postupujících bolševických oddílů, rezignoval ve prospěch „Železného“ Petljury,který v 2/1918  potlačil bolševickou vzpouru v Arsenalu Kyjev. 

Petljura,jeden z pěti členů nové vlády (Direktoria), tentokrát bojoval proti bolševikům s pomocí polského maršála Pilsudského ,spojence států Dohody, a v 2/1919 se mu podařilo zastavit nejen postup bolševiků , ale i vojsk Děnikina (s nímž krátce spolupracoval) . Petljura bojoval i proti něm. armádě ,proti oddílům Skoropadského, a proti ukraj. levicovým anarchistům Nestora Machna, který se jako syn chudých rolníků zúčastnil ozbrojeného útoku anarchistů jako 17letý v roce 1906, byl odsouzen k trestu smrti, trest změněn na doživotí, po ruské únorové revoluci 1917 byl propuštěn. Nejprve bojoval po boku bolševiků za zábory statkářské půdy, poté jejich „internacionalismus“ prohlédl (na rozdíl od mnohých levicových intelektuálů 20. a 30. let) , a bojoval proti nim , v 8/1921 musel z Ukrajiny uprchnout, zemřel 1934 v Paříži na TBC. 

Koncem roku 1919 bolševici obsadili celou Ukrajinu, Petljura musel ustoupit do Tarnova ,  Polsko/PL uznalo Petljurovu vládu, a v 3/1920  Petljura podepsal  „obchodní handl “ s PL : výměnou za pomoc při dobytí východní Ukrajiny, Petljura souhlasil, že Polsku připadne Halič se Lvovem (od 1867 s širokou kulturní a polit. svobodou,zejm. co se týče protiruské agitace, po rozpadu R-U. Lvov vyhlásil v 11/1918 Západoukrajinskou rep. ).Polský vpád však bolševici koncem roku 1920 odrazili … Po rižském míru,kterým skončila v 3/1921 polsko-sovětská válka, byla Ukrajina znovu rozdělena mezi PL (Halič a Volyň) a Rusko. Rumunsko dostalo Bukovinu a ČSR Podkarpatskou Rus. Petljura,údajně od roku 1922 s kontakty na Hitlera (NSDAP založena v 2/1920), zůstal šéfem ukraj. exilové vlády ve Varšavě,  a když Moskva 1923 požadovala jeho vydání, odsunul se 1924 do Paříže.

Exilová vláda Západoukrajinské rep. vyslala mnoho svých spolupracovníků na Západ, zejm. do CAN,kde v drtivé většině vstoupili do kanadské KS,ale 1935 z ní na protest proti stalinské genocidě Ukrajinců hladomory, vystoupili. 

V letech 1917 –1920 byla Ukrajina dějištěm velkých protižidovských  pogromů (viz The Memorandum on the Ukraine Terror, Ženeva 1920, pojednávající o 382 pogromech většího rozsahu a přičítající vinu za ně ve 120 případech Petljurovým kozákům a za zbytek z nich činí v polovině případů odpovědným bolševickou armádu Trockého  a venkovské bandy komunistických anarchistů … ). 500.000 Židů bylo deportováno z válečných zón všemi bojujícími stranami, které je obviňovaly, že jsou špióny protistrany  ( vysoká účast Židů v nejvyšších špičkách bolševické strany a  ve vedení bolševické tajné policie Čeka a jejích následovnic GPU,OGPU a NKVD,  je  pozoruhodná ) … 

Podle zpráv Mez. Červeného kříže v letech 1918-1919 došlo k 56 větším protižidovským pogromům, při nichž bylo povražděno přes 120.000 Židů , a jejich majetek byl rozkraden.V  únoru a březnu 1919 bylo  Petljurovými kozáky zmasakrováno na 60.000 Židů, na podzim 1919 stejné pogromy spáchala vojska gen. Děnikina … 

Petljura teprve v srpnu 1919, a to jen z důvodu tlaku ze zahraničí, vyhlásil zákon 131,  kterým pogromy na Židy zakázal, a jejich iniciátory trestal trestem smrti ( do té doby se Petljura odmítal zabývat jakoukoliv peticí civilistů, které jeho kozáky obviňovali ze zločinů proti lidskosti ) . S tím, jak se ustupující ukraj. „armáda“  rozpadala na nekontrolovatelné polovojenské bandy, např. Otamana Semešenka, jehož tlupy vyvraždily 40.000 Židů v Proskurově ( byl za to, na základě zákona 131, popraven ) , byl zákon 131 obtížně vymahatelný.

Aby uklidnil rozhořčení mezinárodní veřejnosti,Petljura jmenoval do vlády dva prominentní židovské ministry, prof.Solomona Goldelmana pro záležitosti národnostních menšin , a Abrahama Revitského pro záležitosti židovské, čímž „obnovil“ židovskou kulturní autonomii , a  dokonce vyjednával se sionistou Žabotinským o začlenění židovské policie do Petljurovy armády, takže někteří Židé, navzdory pogromům, nazývají období 1917 – 1920 „zlatým věkem ukrajinsko-židovských vztahů“ …

Petljura tudíž platí jak za „pogromčika“ , tak za „židofila“ … ( viz  historik Taras Hunczak :Petliura and the Jews , z Petljury snímá vinu i Bábel,který obviňuje anarchokomunisty, naopak,  Leo Motzkin, ruský sionistický předák,  ve své knize The Pogroms in the Ukraine 1917-1920, vinu za pogromy přisuzuje Petljurovi a tvrdí, že  Nestorovi anarchokomunisté se k Židům chovali nejlépe … ) . 

25.6.06 se před hrobem neznámého vojína v Paříži uskutečnilo shromáždění k uctění památky Simona Petljury za přítomnosti ukraj. velvyslance v Paříži Jurije Sergejeva, proti čemuž protestoval předseda Mezinárodní ligy proti rasismu a antisemitismu / LICRA Patrick Gaubert. Ukraj. velvyslanec předsedovi LICRA odpověděl, že pařížský soud, který vynesl absurdní osvobozující rozsudek nad Petljurovým vrahem ( a uznal tak odpovědnost Petljury za pogromy) byl Moskvou přes agenty Kominterny silně zmanipulovaný. Stalin chtěl tímto procesem zdiskreditovat ukraj. nacionalisty , obhájce vraha byl napojený na FKS  (LICRA  vznikla v době pařížského procesu, který byl  pro fašistickou Action francaise a list Figaro příležitostí k rozpoutání druhé mediální  „Dreyfusovy“ štvanice). Stalinovi agenti v PAR v této době zavraždili mnoho „politicky nekorektních“ protisovětských aktivistů …

Izaak Bábel,bolševiky 1939 zatčený( mluvil plynně francouzsky), popravený ve věznici Butyrka v 3/41(47) ,tvrdil, že většinu pogromů spáchali  „rudé „ oddíly Trotského za vydatného přispění komunistických anarchistů Nestora Machna, aby  na příkaz Trotského v zahraničí zdiskreditovali režim Petljury  ( viz kniha Rudá jízda, sám přežil pogrom jako 11letý v úkrytu u křestˇanské rodiny)  …  

1920 Trotskij na ÚV prohlásil :“ Je nezbytné učinit v zahraničí  Petljuru odpovědným za pogromy na Ukrajině, protože Ukrajina musí být sovětská a památka na Petljuru musí být navždy vymazána z povědomí ukraj. lidu …“  Na rozdíl od Isaaka Babela Marius Schattner ve své knize The History of the Izraelis Right Wing 1991, klade veškerou vinu za pogromy na Petljuru, protože Petljura iniciátory a vykonavatele pogromů z řad svých kozáků nejenže nikdy nepotrestal, ale osobně je chránil před těmi, kteří jejich potrestání požadovali   … A když zahraničí na něm požadovalo vyšetřit pogrom v Proskurově, zahájil jen čistě formální vyšetřování .  

9.5. ke dni vítězství nad něm. nacisty se na nám. Nezávislosti konají mohutné pompézní oslavy za přítomnosti Juščenka, Janukoviče a Tymošenkové . Zpívají se sov. válečné písně jako Katˇuša , a člověk se diví, co vlastně Ukrajinci 9.5. oslavují, když byli osvobozeni nejnenáviděnější Rudou armádou, které nemohou přijít na jméno  …   

Ukrajina a Rusko tvrdí, že Západ neví nic o třech miliónech sov. válečných zajatců, kteří zemřeli hladem a zimou na sněhu za ostnatými dráty (díky Stalinovi,který se jich zřekl jako zrádců ,odmítl o nich vyjednávat,když vypověděl mez. smlouvu ,upravující postavení vál. zajatců, kterou podepsalo carské Rusko), o deseti tisících vesnic vypálených i s jejich obyvateli, o miliónech sirotků, kteří vyrůstali v nevábných sov. sirotčincích … Ukraj. TV vysílají dokumentární pořady o dřívějších přísně zakázaných tématech , jako o osudu sov. válečných zajatců, kteří uprchli z něm. lágrů, a byli okamžitě NKVD zatčeni a deportováni do sibiřských gulagů, protože Stalin vyhlásil každého, kdo ustoupí či padne do zajetí, za vlastizrádce .

Ukrajinci již mohli shlédnout pořady o „Jiddiš Land“ , v níž ukraj. Židé , včetně novorozenců, byli povražděni kulomety ve Lvově, v rokli Babí Jar,3 km od Kyjeva, či v Berdičevu , přičemž na místo své popravy museli jít, nemocní, staří i malé děti, dlouhé km pěšky, před roklí se svléknout do naha a vykopat vlastní hromadné hroby. Vyvražděním ukraj. Židů začala první fáze „konečného řešení žid. otázky“ nacisty.

Znají však samotní Ukrajinci svoji vlastní historii ?Přestože již v roce 1961 básník Jevgenij Jevtušenko napsal svoji báseň Babi Jar, pranýřující antisemitismus, na kterou Dmitri Šostakovič složil v roce 1962  svoji 13.symfonii, ukraj. vláda teprve v roce 1976  postavila pomník kyjevským Židům ( 33.771 lidí ) vyvražděným eskadrami smrti SS a wehrmachtu , jednotkami Einsatzgruppen a jejich ukraj. pomocníky, ve dnech 28. a 29.9.41 (a dalších 3.000  v říjnu 41) .  

Jenže pomník, jak je možno si přečíst v turistické brožurce, slouží i k uctění památky dalších 60.000 obětí, které na Ukrajině byli zabiti - sov. vál. zajatců, partyzánů a jejich pomahačů,kteří byli vyvražděni s celými rodinami,cikánů …a , jak brožurka pokračuje, pomník slouží i k uctění památky „vlastenců z OUN, kteří položili své životy v bojích proti nacistům za Ukrajinu  …. „ . Vrchol tomuto přepisu historie nasadil ukraj.- amer. dokument Sergeje Bukovského v koprodukci Stevena Spielberga (ukraj. TV jej odvysílala 8.5.07) s názvem Hláskuj své jméno , věnovaný vyvraždění 1,5 mil. ukraj. Židů,  ve kterém se zdůrazňovalo, že mezi zavražděnými v Babím Jaru bylo , v tomto pořadí (!) , „ nejvíce příslušníků OUN a komunistů „ …. 

V postsovětské Ukrajině tak byla de facto rehabilitována OUN a UPA jako organizace,které za 2.sv.v. bojovaly proti Němcům, třebaže německé , ukrajinské,polské a ruské archívy vypovídají o opaku. ( Jestliže ukraj. rodina skrývala židovské či polské dítě , komando UPA  tuto rodinu nemilosrdně zlikvidovalo) …

Jednoduše řečeno, usmíření mezi Židy a Ukrajinci bylo dosaženo „ handlem“  : ukrajinští státníci uznali holokaust a  významní židovští představitelé uznali prominentní nacistické spojence z OUN za „protinacistické „ bojovníky … Druhá a třetí generace exilovaných rodinných příslušníků OUN/UPA,zejm. v anglosaských zemích, tvořící  dnešní ukraj. nacionalist. organizace v zahraničí,bez jakýchkoliv hlubších znalostí problematiky, hleděly a hledí na OUN/UPA jako na hrdinské organizace bojující za ukraj. nezávislost.Ale voják nemůže bojovat za národní nezávislost pácháním válečných zločinů a zločinů proti lidskosti … Ukraj. nacionalisté o sobě dnes tvrdí, že proti nacistům „ nejrozhodněji“ bojovali právě oni, ale stojí za povšimnutí, že neobanderovci ve svém pokrytectví nikdy nezmíní jména slavných ukraj. partyzánských velitelů, kteří bojovali proti nacistům, a to z toho důvodu, že právě proti těmto velitelům UPA bojovala … 

Vášnivý zastánce OUN/UPA Myron B. Kuropas, ve své hněvivé reakci na pořad amer. TV stanice CBS, která ukázala i vražednou tvář OUN/UPA, a označila Ukrajince za „ geneticky antisemitské“ ,  v kyjevském Ukrajinském Týdnu z 20.7. 03 popisuje příslušníky OUN/UPA jako „ partyzány džentlemeny“, a cituje izraelské prameny, že někteří Ukrajinci pomáhali vražděným lvovským Židům, což je také pravda, protože, jak pronesl Simon Wiesenthal,“ tenká linie,která rozděluje dobro a zlo, běží napříč všemi národy … a každý národ pod nacistickou okupací měl své kolaboranty … „ .

 Kuropas,který úmyslně slůvka „kolaboranti s nacisty z OUN/UPA“ nahrazuje slůvkem „ Ukrajinci“,  navštívil Wiesenthala ve Vídni v roce 1977 s úmyslem dostat z něho svědectví, že  se „Ukrajinci“  na masakrování Židů ve Lvově nepodíleli ( jsou dochovány nacistické pamflety, které nacisté šířili mezi ukraj. obyvatelstvem, ve kterých nacisté vychvalovali protižidovské akce příslušníků polovoj. milic OUN) , a že jejich opojení z vítání nacistů jako osvoboditelů bylo jen krátkodobé.Kuropas píše :“ Během několika dní po příjezdu nacistů „Ukrajinci“ zorganizovali protinacistický odboj, který v okupované Evropě neměl obdobu …“Jenže to nebyli členové UPA, ale jiní partyzánští velitelé, např. Sidor Kovpak (zemřel 1967), který kariéru partyzánského velitele  zahájil útěkem do lesů před zatčením ze strany NKVD …“ (Dnes jeho jméno na Ukrajině nikdo nezmiňuje, asi proto, že se po válce stal významným představitelem sov. moci, tak jako mnoho dalších Ukrajinců …) .  

Podle autobiografie Bandery Ukraj. haličská armáda/UHA bojovala proti  Rusku a Polsku/PL ,nárokující si tzv. malé Polsko (Halič s 6 mil. Ukrajinci) .Po roce bojů proti polské armádě, kdy se UHA nedostávalo zbraní, musela UHA ustoupit za řeku Zbruch , a ponechat Halič Polákům (záp. Ukrajina = Halič,rusínská Podkarpatská Rus/čsl., a Bukovina/rum.).Spolu s dalšími radikálními vlastenci do exilu před polským terorem odešel  i řeckokatolický armádní kaplan a poslanec západoukraj. parlamentu Andrij Bandera se svými šestmi dětmi … 

250.000 ukraj. nacionalistů, z toho několik stovek řeckokatolických kněží, PL uvěznilo, jejich statky a jiný cenný majetek zkonfiskovalo (nejhorší tábory byly v Modlinu a v Brestu Litevském).  Ještě hůře dopadla o rok později východní Ukrajina pod sovětským terorem (1930-33 vystavená Stalinem uměle vyvolaným hladomorům, kdy bolševické komsomolské hlídky, vesnice,ze kterých bolševická komanda odvezla veškeré potraviny, obklíčily, a nikoho z nich nepustily. Poté komsomolci uspokojeně sledovali, jak rodiny „kulaků“ a další nepřátelé „lidu“ jedí trávu a kůru ze stromů , a nakonec si v kotlích vaří malé děti sirotky , jejichž rodiče na hlad zemřeli jako první …) .

Hrubým odhadem se Stalinovi podařilo hladem vyvraždit na 7-10 miliónů ukraj. rolníků (další milióny vyvraždil hladem,zimou a prací v sibiřských lágrech ). Půdu vyvražděných Ukrajinců poté osídlil ruskými bolševickými rodinami ( v roce 06,navzdory protestům z východní Ukrajiny, ukraj. parlament přijal zákon uznávající bolševiky vyvolaný Holodomor/Great Famine za genocidu spáchanou Moskvou a trestající její popírače).

Nicméně Juščenkovo přirovnání Holodomoru k holokaustu se nelíbilo ani izraelské vládě, ani ukraj.nacionalistům, kteří na Ukrajině organizují protižidovské kampaně. Nacionalisté zdůrazňují, že násilná kolektivizace a genocida „zdráhajících se“ ukraj. rolníků byla dílem bolševiků židovského původu, zejm. Lazara Kaganoviče, spolehlivého Stalinova kata,který byl za deportace rodin ukraj. rolníků odměněn funkcí ministra  dopravy (35-44). 

Zatímco v předválečném PL mohlo ukraj. školy navštěvovat jen 5% ukraj. dětí, v SU  0,02% …Ze strany PL šlo o krátkozrakou politiku, protože ukraj. středoškoláci (děti kněží,učitelů a bohatých sedláků)  neměli šanci být přijati na univerzity, vraceli se do vesnic a malých měst, které rebelizovali, takže velmi brzy do nacionalistických uskupení vstupovali i děti chudých rodičů … ( Děly se i věci nebývalé, když polský strážník vedl na udání polského učitele na stanici 30 svázaných malých ukraj. dětí, kteří ve škole protestovali proti školnímu zákonu, který zakazoval ukrajinštinu, hromadným zpěvem ukraj. písní či odmítáním odpovídat na otázky učitele polsky … viz Manchester Guardian z 22.11.1935) . 

1920 důstojníci z UHA založili v Haliči Ukrajinskou vojenskou organizaci /UVO s cílem vybojovat Ukrajinu nezávislou na PL a Rusku . UVO bylo nesmírně populární mezi středoškolskou mládeží, která vytvářela tajné buňky napojené na UVO (Bandera na gymnáziu) . Tyto studentské buňky organizovaly bojkot voleb, finanční sbírky pro tajnou ukraj. univerzitu ve Lvově, šířily ukraj. literaturu (za její držení bylo 8-12 let vězení) , a pro členy  zajištˇovaly vojenský výcvik ve skautských oddílech  … ( Bandera po maturitě 1927 chtěl studovat Ukrajinskou fakultu technologie a ekonomiky v Poděbradech , ale polské úřady mu nedovolily odjet, takže začal studovat jedinou fakultu ve Lvově, otevřenou pro Ukrajince – zemědělskou  ) .UVO, ve spolupráci s ukraj. řecko-katolickou církví,  působila i na východní Ukrajině, kde starší generace založila Svaz pro osvobození Ukrajiny/SVU, mladší  Svaz ukraj. mládeže/SUM – jakmile se bolševici o těchto dvou ilegálních organizacích dozvěděli, pozatýkali a popravili polovinu zdejší ukraj. inteligence …  

V roce 1929 byla ve Vídni na prvním kongresu ukraj. tajných hnutí ze záp. Ukrajiny ( UVO, exilová HUNM/Skupina ukraj. nacionalistické mládeže, Legie ukraj. nacionalistů , aj.) založena Organizace ukrajinských nacionalistů /OUN s cílem dosáhnout změny hranic ozbrojeným terorem (vraždy představitelů „ okupační moci“ a jejích diplomatů , podpalování a plenění jejich majetku,včetně loupeží, organizování povstání a šíření protipolské a protibolševické propagandy, včetně atentátů proti představitelům západoukrajinské KS , nejznámější byl útok na sovětský konzulát ve Lvově,a potažmo boj proti všem sovětofilům).  

OUN bojovala v souladu s integrálním nacionalismem svého ideologa Donceva  jak proti komunismu, tak proti západní liberální demokracii,za nezávislou autoritářskou (národ vede silný „vůdce“ a ukraj. ortodoxní církev, tzv. církevní nacionalismus) a imperialistickou Ukrajinu (západoukrajinský etnonacionalismus, vlastenecký extremismus praktikující politické násilí proti civilistům, hlásající nadřazenost ukraj. národa a popírající práva národnost. menšin, jako Rusínů v Podkarpatské Rusy, silný antisemitismus  … ). 

Do čela OUN byl zvolen šéf UVO (stala se voj. křídlem OUN) , bývalý pluk. carské armády Evžen Konovalec *1891 (zavražděný v bombovém atentátu agentem Stalina v Rotterdamu v roce 1938,bomba byla ukryta v bonboniéře) , blízký spolupracovník Simona Petljury *1879 (zastřelen 1926 v Paříži agentem Stalina Samuelem Schwartzbandem, běloruským Židem, který údajně mstil smrt svých rodičů a dalších příbuzných ,kteří zahynuli v protižidovských pogromech na Ukrajině a Moldávii v letech 1917-19).Již 1930 byla OUN silnější než všechny legální ukraj. organizace dohromady … 

OUN, stejně jako Hitlerovi extrémisté, požadovala revizi hranic, je tedy přirozené, že pluk. Konovalec byl v kontaktu s NSDAP (zal. v 2/ 1920) …Nacistický ideolog a stratég Alfred Rosenberg, pozdější šéf Východních území,a od roku 1936 Canarisův Abwehr/voj. rozvědka, OUN nadšeně podporovali(výcvikové tábory pro členy ozbroj. křídla OUN) .Alfred Rosenberg slíbil jménem Hitlera všem ultranacionalistům nezávislost pro pobaltské státy, Ukrajinu, Gruzii, pro muslimy Severního Kavkazu …

Nicméně spojenectví mezi OUN a Hitlerovým Berlínem bylo velmi bouřlivé .1938, když byl pluk. Konovalec zavražděn agentem NKVD Pavlem Sudoplatovem (pozdějším generálem KGB) , nastoupil do čela OUN pluk. Andrij Melnyk (1890-1964 rovněž z rodiny řeckokatolického kněze, původně lesní inženýr) , který ve 30.letech OUN reorganizoval po vzoru fašistických oddílů Benita Mussoliniho, jenž až do roku 1939 Hitlerovi oponoval .Melnyk založil ozbrojenou teroristickou buňku, kterou podporoval tehdejší šéf ukrajinských uniatů (řecko-katolická ortodoxní církev napojená na Vatikán) Andrej Čeptyckij, duchovní vůdce Haliče/ Galicie . 

15.3.1939 po okupaci zbytku ČSR, Karpatská Rus se „k údivu“ Hitlera odmítla začlenit do  „spojeneckého“ Madˇarska,kterému Hitler Rusínce daroval,  15.3.39 vyhlásila nezávislý stát,a jednotkami Ukraj. národní obrany/UNO ( karpatští sičovci)  bojovala proti PL a Madˇarsku … (UNO vzniklo v 9/1938 s úmyslem zmocnit se zbraní čsl. armády, právě k sičovcům se chtěl 18.letý Burlak připojit, ale byl chycen českými četníky v Užhorodě, 3/39 již bojoval v UNO proti madˇ. armádě, prchl do Rumunska, z něhož byl vydán do Madˇarska, kde se  v zajateckém táboře nechal naverbovat do Ukrajinské legie,která se zúčastnila něm. tažení do PL ). 

Mezitím Stepan Bandera,od roku 1933 šéf OUN na Ukrajině, vězel v polském vězení, protože v roce 1936 (27) byl odsouzen za zorganizování atentátu z 6/1934 na polského ministra vnitra Bronislava Pareckého k trestu smrti (vykonavatel atentátu úspěšně uprchl do ciziny) , rozsudek změněn na doživotí  . Při svém procesu ve Varšavě Bandera obhajoval teroristické metody OUN proti civilistům  s tím, že „proti teroru ( popravy zatčených ukraj. vlastenců )  nelze bojovat jinak než zase jen terorem „ . 

23.8.1939, týden před napadením Polska Německem, byl podepsán sovětsko-něm. pakt o neútočení s tajným dodatkem stvrzujícím, že „ v případě územních změn budou zájmové sféry Německa a SU delimitovány řekami Narva, Visla a San „ … Načež Stalin pronesl přípitek na „zdraví“ Hitlera .

Ironií osudu byl Bandera v září 1939 z vězení ve Lvově „osvobozen“  bolševiky, kteří se města zmocnili (polsky Lwov,rak-uh. Lemberg,sov. Lvov, a ukraj. Lviv) .V polovině října 1939  Bandera dorazil do Krakova,kde organizoval protisovětskou propagandu  - ilegálně, protože v této době něm. úřady vydaly nařízení zakazující šíření jakékoliv protisovětské propagandy, atˇjiž ústně či psaným slovem … Platilo to zejm. pro emigranty ze SU, proto něm. úřady odmítly publikovat propagandistickou brožuru OUN o sovětské okupaci Ukrajiny.

V Itálii se Bandera setkal  s novým šéfem OUN Andrijem Melnykem (1890-1964), který jej před odchodem do emigrace jmenoval svým zástupcem pro území PL .Melnyk v rak.-uher. armádě působil jako důstojník v regimentu Sičových střelců, 1916 se v ruském zajetí seznámil s Konovalecem ,hodnost pluk. získal Melnyk v armádě Petljury, 1922-26  seděl v polské věznici za terorismus.

Od 1938 Melnyk spolupracoval s abwehrem, který v létě 1939 vytvořil Polskou legii, z níž  v 3/41 vznikla z iniciativy Bandery v rámci pluku Brandenburg  Ukraj. legie, skládající se ze dvou ukraj. praporů ,Roland a Nachtigall(byl zde pěvecký sbor),složenými většinou z banderovců a dobrovolníků z ukraj. zahraniční diaspory (náborová centra vytvořil abwehr v Hannoveru, ve Vídni, v Brně a jinde) , či z podkarpatských sičovců . Oba prapory nepřísahaly Říši, ale na „svobodnou Ukrajinu“ … Bandera si těmito prapory podstatně zvýšil vliv, ale jejich příslušníkem nikdy nebyl. 

Německo-polská válka ,které se ukraj. nacionalisté z OUN zúčastnili v rámce Polské legie , obrátila Ukrajinu vzhůru nohama : zatímco bolševici okupovali Halič, Němci okupovali některé oblasti původně okupované bolševiky (rusínské Lemky, Cholm) , takže z bolševických vězení  a lágrů (Bereza Kartuzka)  vyšly tisíce členů OUN, která nabyla na síle a začala vytvářet další ozbroj. buňky, které v ilegálních skladištích hromadily zbraně pro konečný boj s bolševiky na východní Ukrajině … 

V únoru 1940 se radikálnější a mladší banderovci,požadující partyzánskou válku  „proti všem“, tj. prosazení nezávislosti Ukrajiny vlastními silami „ národní revolucí“  , odštěpili od  převážně exilové frakce pluk. Melnykova , kterého v 8/1939 ve funkci šéfa OUN potvrdil římský sjezd OUN, výrazně orientovaného jen na nacistické Německo a bezmezně loajálního vůči všem nařízením něm. okupačních úřadů. Melnikovci věřili, že  cesta k ukrajinské samostatnosti po porážce Varšavy vede jen  přes porážku Moskvy nacistickým Německem.

Banderovci na krakovském „protisjezdu“  v 2/1940 vytvořili OUN B  v čele s Banderou , která něm. okupační správu považovala jen za podpůrný prostředek k získání nezávislosti Ukrajiny, po jejímž boku budou bojovat proti bolševikům , ale vzhledem ke zkušenostem s Berlínem ohledně Podkarpatské Rusi z 3/39, byla OUN B připravena bojovat i proti BER. 

 Berlín rozštěpení OUN na mělnikovce a banderovce uvítal, zpráva nacistické Zahraniční služby z 18.9.1940 pro Reinharda Heydricha, šéfa Gestapa (Bundesarchiv Koblenz) ,  uvádí, že „ rozštěpení OUN na OUN M a OUN B, a její dva rozhádaní vůdci,bojující o vliv na západní Ukrajině, představují pro Německo daleko menší hrozbu, ale pro jistotu by bylo stejně lepší je jako politickou skupinu zničit …“ ( nacisté na vůdce OUN nasadili své agenty, kteří je ve svých hlášeních utvrzovali v tom, že OUN pro ukrajinskou nezávislost udělá cokoliv, i kdyby se měla zabořit do protiněmeckých aktivit … „ . Jejich ukázkou bylo vytvoření Ukraj. Národního výboru v Krakově pár dní před  napadením SU , který se měl chopit iniciativy po vyhlášení nezávislé Ukrajiny, viz NSDAP et Ukraine, 1986, PAR)  .( Je pravděpodobné,že k tomuto rozštěpení přispěl i samotný abwehr, který Banderovi po obsazení PL „přihrál „ dokumenty polské rozvědky o tom, že Sciborskij,Baranovskij a Senyk byli agenty polské rozvědky, a že Melnyk o tom věděl) .Pro napadení bolševického Ruska by se ještě ukrajinští ultranacionalisté mohli Berlínu/BER hodit , proto bylo jejich rozdrcení odloženo ( nacisté byli rozzuřeni i tím, že mnozí ukraj. nacionalističtí předáci měli židovské manželky ) …

 Bandera se však jednostranně chopil iniciativy a ještě před 22.6.41  vyslal svá  „elitní“ komanda na určená místa do východní Ukrajiny (mnozí z členů komand  skončili v rukách NKVD či Gestapa, někteří se dostali až na Krym)  …

23.6.1941, den po napadení bolšev. Ruska Hitlerem, Banderova OUNB zaslala německým úřadům Memorandum, ve kterém OUNB prohlašovala, že Třetí říši pomůže bolševiky vojensky porazit za podmínky, že okamžitě po něm. okupaci Ukrajiny něm. úřady umožní vyhlášení nezávislosti Ukrajiny …“ (  Bundesarchiv Koblenz) .

Bez předchozího souhlasu Němců Bandera ve Lvově, kam 30.6. 1941 vstoupil ukraj.prapor Nachtigall, vyhlásil  týž den nezávislou Ukrajinu s premiérem Jaroslavem Steckem (dosud ultraloajálním hitlerovcem,jenž denodenně žehnal něm. armádě a jejímu Führerovi) , a Melnyk ,po dohodě s Banderou, učinil totéž v Rivně. Prohlášením o obnově nezávislosti asistovali pravoslavný metropolita biskup Polikarp a  duchovní vůdce Haliče, metropolita ukraj. uniatů Andreas Šeptyckyj (zemřel po sov. okupaci v 11/1944 (79) …

Současně banderovci ve Lvově provedli etnické čistky a povraždili zbylé rus., pols. a ukrajinské komunisty a Židy v odvetu za to, že NKVD týden před odchodem z města povraždila na 7.500 polit. vězňů/ukraj. nacionalistů a Poláků (dokumety uvádějí, že tři lvovské věznice vypadaly jako zkrvavená jatka) . Poté v uniformách ukraj. nacionalistů se pustila do vražd 6.000 civilistů, rus.,pols. a ukraj. komunistů a Židů  … Bolševická propaganda tvrdila,že masakry civilistů spáchaly ukraj. milice těsně před příchodem wehrmachtu,  prapor Nachtigall a něm. nadporučík Oberländer, po válce západoněmecký ministr, sov. archívy prokázaly v 90.letech opak.

Wiesenthal tvrdil, že „během tří dnů bylo „ ukraj. milicemi“ povražděno 6.000 lvovských Židů, Kuropas tvrdí, že před příjezdem wehrmachtu žádné ukraj. milice neexistovaly,protože Lvov kontrolovala NKVD, Wiesenthal tvrdí, že po útěku NKVD a krátce před příjezdem wehrmachtu převzaly moc OUN milice ukraj. nacionalistů , a že se chovaly brutálněji než samotní nacisté …Wiesenthalova matka ,lvovská Židovka,byla  zavražděna ukraj. milicemi OUN , sám Wiesenthal byl „zachráněn“ před popravou jedním z ukraj. členů popravčího komanda z OUN, ale šlo spíše o souhru náhod, než úmysl někoho zachránit, viz Wiesenthal :Spravedlnost, ne pomsta ) .

 Zaskočení Němci ( jisté něm. armádní kruhy proti vyhlášení nezávislosti „ spojeneckého“ státu nic neměly, ale Hitlera nepřesvědčily) dvanáctý den nato představitele OUN a „ministry“ Steckovy vlády zatkli ( Banderu 5.7.v Krakově, Stecka 9.7. ve Lvově) , a když  odmítli odvolat (odvolal jen Melnyk, jenž v 7/41 poslal Hitlerovi „omluvný“ dopis ) vyhlášení nezávislosti na Gestapu ve Lvově, převezli je do  BER, kde je k odvolání nutilo  berlínské Gestapo. Protože tak neučinili (naopak, OUN B  vyhlášení nezávislosti potvrdila v nové deklaraci ) , byli po dvou letech ve vězení v BER  převezeni do koncentráků Sachsenhausen a Oranienburg. 

Kpt. Roman Šuchevyč, jako jeden z velitelů jednotky wehrmachtu Nachtigall a od 10/41 zástupce velitele Schutzmannschaftbattalion/Pomocné voj. jednotky Gestapa, které asistovaly Gestapu při protižidovských raziích a při akcích proti partyzánům, protestoval proti zatčení předáků OUN, proto byl 13.8.41 ukraj. prapor Nachtigall z fronty odvolán do Říše, údajně pro „dodatečný“ výcvik ( jeho ukraj.dobrovolníci přijali zprávu o tom, že se záp.Ukrajina stala v 7/41 součástí polského Generálního gouvernementu a že byl zřízen Reichskommissariat Ukraina v čele s ultranacistou Kochem, s rozhořčením) .Oba prapory byly v 3/42 sloučeny a nasazeny do protipartyzánského boje v Bělorusku.. 

15.9.1941 Gestapo na Ukrajině a v celé Říši  pozatýkalo přes 2.000 příslušníků OUN B, včetně dvou bratrů Stepana Bandery,Oleksy a Vasila, kteří byli zavražděni v Osvětimi, a švagr Stepana Bandery byl umučen k smrti na Gestapu ve Lvově. K zářijovému masovému zatýkání došlo pro podezření, že členové OUNB chtějí na Ukrajině vyvolat protiněm. povstání ( viz zpráva kyjevské nacistické tajné služby SD, kterou Moskva/MOW nikdy na norimberském tribunálu nepředložila, a něm. vojenské archívy ve Freiburgu) .Současně říšský komisař Erich Koch za pomoci Gestapa začal s masovými deportacemi ukraj. obyvatelstva na nucené práce do Německa (1,5 mil. lidí)..  

Důstojníci jednotky Nachtigall,kteří odmítli přísahu věrnosti Hitlerovi, byli zatčeni, ale Šuchevyči spolu s dalšími důstojníky se podařilo před zatčením utéci.  Šuchevyč se poté stal pod pseudonymem gen. Taras Čuprynka velitelem Ukraj. povstalecké armády /UPA  (vytvořena v 10/42 ve Volyni ,v lesích UPA našla  hromady zbraní, které  zde  zanechali před wehrmachtem v panice prchající bolševici, zbraně získávala i z přepadů něm. jednotek ) . Podle ukraj. pramenů měla UPA v roce 1944 na 250.000 – 500.000 příslušníků, mužů i žen (včetně milic Tarase Bulby Borovce, se zkušenými veliteli,armádními důstojníky, podle něm. zdrojů měla 40.000 mužů) , včetně informátorů, sabotérů a lékařů, kteří bojovali proti všemu „ protiukrajinskému“ , včetně  proti polským a ukraj. civilistům, kteří s UPA nechtěli spolupracovat (údajně ,podle Varšavy, UPA připravila o život na 100.000 pols. civilistů), proti polské odbojové Zemské armádě Armiji Krajowej, která  reprezentovala polskou exilovou vládu, s níž se UPA střetla ve Volyni (proti polské armádě bojovala do roku 1947,třebaže polská vláda v 8/45 vyhlásila amnestii pro ty, kteří se vzdají), tu a tam proti něm. armádě , proti ukraj. „rusofilním“ partyzánům,  a zejména proti Rudé armádě …

Problémem je, že když UPA bojovala proti Rudé armádě, bojovala proti dvou miliónům Ukrajinců v ní .

 Nacionalismus Bandery a Stecka byl založen na nacionalismu ideologa Dmitrije Doncova, který stavěl na iracionalismu,fanatismu,Nietzschem a Schopenhaerovi, etnickém elitářství a autoritativním systému, na všem, co bylo protipólem demokracie .

 UPA na „osvobozených“ územích předávala půdu ( „čistokrevným“ ) ukraj. rolníkům. V 12/1943 nacisté zabili prominentního člena OUN B , velitele Ivana Klymiva, jehož komanda v 2/43 osvobodila Němci okupované vesnice kolem Volyně a zavraždila Viktora  Lutze,,šéfa SA a přítele Hitlera, takže v létě 1943 byly jednotky SS uskutečnit rozsáhlou operaci proti „bandám“ UPA, aby znovu získaly nad oblastí Volyně kontrolu ( z Rudé armády nejvýše postaveným velitelem, kterým UPA zavraždila, byl v 2/44 gen. Nikolaj Vatutin,velitel 1. ukraj. frontu,který v 11/43 osvobodil Kyjev, jeden z nejtalentovanějších velitelů Rudé armády,který v 11/42 vedl hlavní protiúder u Stalingradu vedoucí k obklíčení von Pauluse, vyznamenal se i v bitvě u Kurska a při znovudobytí východní Ukrajiny) . 

UPA komanda osvobozovala Ukrajince (jen „čistokrevné“ ) z transportů,které je vezli na nucené práce do Říše,takže generální komisař Schene poznamenal, že  „ banderovci jsou ještě horší než bolševici „ …. (viz Ukraine during the WWII, 2.díl). UPA přepadávala i  vězení NKVD či Gestapa. Po celý rok 1943 UPA převážně bojovala proti ukraj. partyzánům, přičemž tento boj vyvrcholil v létě 1943 v Karpatech v boji proti oddílům  proslulého velitele Sidora Kovpaka.

V průběhu tohoto  boje OUN/UPA vraždila Židy, kteří se před nacisty ukrývali v lesích a ve vesnicích, a vraždila i Ukrajince, kteří Židy skrývali ( viz motic.wiesenthal. com). Takoví Ukrajinci byli většinou bestiálně umučeni k smrti, viz tamtéž.Roman Šuchevyč ještě koncem roku 1943, v souladu se strategií vedení OUN etnicky vyčistit záp. Ukrajinu od Poláků ( viz artukraine.com, Volyn tragedy) ,  vydal rozkaz k iniciování masových pogromů na Poláky ( 17.000 z nich bylo zavražděno příslušníky UPA v 7 a 8/43 ve Volyni) , Židy a Cikány , rozkaz , který odvolal až v únoru 1944  ( 6.12.45 banderovci povraždili 18 mladých Židů ve východoslovenské  vesnici Kolbasově, kteří přežili koncentrační tábor, ženy před smrtí znásilnili) .

 Wiesenthalovy zdroje uvádějí, že pogromy páchali jak příslušníci UPA, tak ukraj. rolníci, vyzbrojeni vidlemi,kosami, sekerami a noži. Nejtragičtějším dnem pro Poláky byl 11.7.43 , kdy UPA současně napadla 80 polských vesnic ve dvou okresech, v Horochově a Wlodzimierzu, jejichž obyvatele brutálně pozabíjela.

Banderovci se také soustředili na protibolševickou propagandu mezi sov. vojáky ukraj. původu,  proto mnohé masakry spáchaly komanda NKVD, aby z nich poté obvinily banderovce, a odstrašily od nich obyvatelstvo.  

V jednotkách UPA bojovali příslušníci mnoha národů ( Rusové, Gruzínci, Arméni,Ázerbájdžánci,Uzbekové ,Tataři, ale i Němci a Italové , a celá řada SSmanů (přeběhlíci z SS Divize Galicia, mnozí jen z toho důvodu, že se při obklíčení nedokázali probít zpět k Němcům).Také ruský generál P.V.Sysoděv, bývalý velitel 36. sov. armádního sboru, kterému se podařilo uprchnout z něm. zajateckého tábora a nezbylo mu, než se připojit k UPA, ke které se přidal i  Volodymyr Ščyhelskij alias Burlak, který se jako člen ukraj. legie stal členem ukraj. policie (podléhala Gestapu) , avšak v roce 1944  neuprchl s Němci (v 1/44 se mu narodil syn) , ale přidal se s celou svojí policejní stanicí k UPA . V řadách UPA bojovali kupodivu  i Židé, zejm. lékaři.

Obě ukrajinské jednotky, Roland a Nachtigall, plnily  „policejní a trestní “  funkce, tj. vykonávali za wehrmacht „špinavou“ práci … (ukraj. dobrovolníci dále sloužili v pomocné policii, četnictvu, v domobraně/samobrana , všichni s nejvyšším nadřízeným gestapákem H.A.Prützmannem) .

Instrukce z BER byly jasné :  „židobolševici“  měli být zmasakrováni na okupovaných územích „spontánně“  nacionalisty z řad místního obyvatelstva .Proto oba bataliony rozpoutaly po svém příjezdu s wehrmachtem rozsáhlé  protižidovské pogromy, třebaže nejprve iniciovali pogromy  „jen“ proti Židům sloužícím v bolševické armádě či v jiných bolšev. represívních složkách …Ve Lvově protižidovské pogromy ze dne 25.7.41  dostaly název „Petljurovy dny“ , oficiálně měly být „jen“ pomstou za masové popravy polit. vězňů z OUN lvovskou NKVD, která před příchodem wehrmachtu povraždila ve lvovských věznicích přes 7.500 ukraj. nacionalistů , včetně bratra Romana  Šuchevyče … ) .

De facto však tyto pogromy spáchané ukraj. pomocnými jednotkami byly nedílnou součástí strategie Einsatzgruppen SS, mobilních eskader smrti, které jezdily v patách wehrmachtu a vraždili civilisty , viz kniha Páni nad smrtí s otřesnými fotografiemi ( na sov. území okupovaném Němci 80% represívního aparátu tvořily pomocné voj. jednotky Schutzmanschaft z místních dobrovolníků, celkem v nich bylo 450.000 lidí , ukrajinské se zúčastnily mj. povraždění  přes 33.000 kyjevských Židů v Babi Jar v 9/41, lotyšské komando Arajs vyklizovalo varšavské ghetto, celkem povraždilo na 60.000 Židů …,

Lotyšsko uskutečnilo jen mírný náznak pokusu o potrestání alespoň jednoho svého válečného zločince,když v 11/2000 požádalo Austrálii o vydání 87letého Konrada Kalejse, člena jednotky Arajs, jenž si v pohodě žil v domově důchodců v Británii, před vydáním prchl do Austrálie) . 

Od poloviny července 41 však Berlín /BER nařídil cílené pogromy nahradit pogromy za eliminaci všech Židů  bez jakéhokoliv rozlišení …

Rumunské jednotky diktátora Iona Antoneska dostaly rozkaz vyvraždit 100.000 Židů v Oděse, z Hitlerových spojenců  jich rum. komanda zmasakrovala nejvíce. Madˇarské jednotky diktátora Mikloše Horthyho dostaly za úkol vyvraždit Podkarpatské Židy ( vlastní Židy se Horthy vzpíral vydat , nakonec 18.000 madˇ. Židů bylo deportováno do Korosmezo u pols. hranic a odtud posláno do Kolomija u Kamenets-Podolsk, kde byli předáni jednotkám SS Obergruppenführera Friedricha Jeckelna, které zde ve dnech 27-28.8.41 povraždili celkem 23.600 Židů , a to na naléhání armádního velení ve Vinici, aby likvidace Židů skončila do září … ) .

Raritou mezi Hitlerovými spojenci byl slovenský režim Tisa. Slovenský stát byl jediným Hitlerovým satelitem, který vlastní Židy (70.000) deportoval  nejen dobrovolně, ale ještě za jejich deportaci Říši zaplatil …Bulharsko své Židy ochránilo, ale deportovalo Židy z okupovaného řeckého území.

Nejkrutějšími metodami likvidace prosluli chorvatští ustašovci, kteří mj. počátkem roku 1941 v táboře Jasenovac vraždili Srby způsobem, který vyděsil i SS … Celkem ustašovci povraždili na 400.000 Srbů,25.000 Židů a 26.000 Romů  . 

Během prvních šesti měsíců úspěšného tažení wehrmachtu bylo na východě zavražděno 900.000 Židů. V 5/1942  se plynové komory pro „úspornou“ likvidaci Židů rozjely na plné obrátky v Osvětimi .V lednu 1943 Gestapo a jeho OUN přisluhovačské jednotky proměnily obrovské židovské ghetto Janowska ve Lvově v jatka : než svoje židovské oběti naházali jako zkrvavený dobytek do nákladních vagónů směrem do vyhlazovacího tábora Belzec, museli se tito vysvléci do naha, přičemž je SSmani  brutálně mlátili do bezvědomí … 

Celkem bylo vyhlazeno 2 mil. sov. Židů, 3,3 mil.zajatců z řad Rudé armády, jeden milión jejích „kompliců“ /partyzánů na venkově a 600.000 lidí v obleženém Leningradě . Ovšem na 20 mil. sov. lidí, kteří v 2.sv.v. zahynuly, měly velký podíl Stalinovy praktiky (vojáci nesměli ustoupit, kapitulovat, velitelé s vlastními názory byli stříleni do zad politruky, a milióny vězňů z gulagů byly s holýma rukama  poslány do prvních linií , aby svými těly zastavovali tanky ( viz Solženicyn) . Ze 42 miliónů Ukrajinců zahynulo 8 miliónů.

Pro nacisty byli ukrajinští nacionalisté jen podřadní Untermenschen jako všichni Slované, kteří měli být vyhlazeni (30 miliónů z nich) a dalších 30 miliónů mělo být deportováno na Sibiř, aby uvolnilo životní prostor /Lebensraum pro nacistické nadlidi, z nichž drtivá většina parametry nordické rasy nesplňovala .  Přesto se na plné obrátky rozjela kolaborace s říšskou správou a s řískými bezpečnostními složkami členů OUN M, melnykovců, kteří ve velkých městech organizovali pomocnou policii  .Mnoho blízkých spolupracovníků Andrije Melnyka bylo zavražděno banderovci .

Již v červnu 1941 Rosenberg navrhoval vytvoření protibolševických slovanských divizí SS, ale Hitler se postavil proti tomu, aby „podlidé“ bojovali po boku „nadlidí“ .Po debaklu u Stalingradu Hitler konečně povolil vytváření zahraničních voj. jednotek WaffenSS i slovanských ( od počátku roku 1943 fungovala již divize chorvatská a divize Waffen SS pobaltské) , takže 28.4.1943 Melnykova OUN M přes Ukraj. výbor v Krakově , ukraj. exilová vláda, jiné různé ukraj. nacionalistické organizace, a  část řecko-katolické církve, přes ostré protesty banderovců, podpořili návrh něm. guvernéra Haliče Otto von Wächtera  na vytvoření ukrajinské divize SS Galicia /14. SS Freiwillingen Division „Galizien“ /Galizische D./14. dobrovolnická divize SS „Halič“ s něm. vrchním velitelem pro použití na východní frontě .

Aby Hitler tuto „pilulku“ lépe spolknul, byla pojmenována po staré rakouské provincii namísto „ Ukrajinská“ … Důvěřiví mezi dobrodruhy se domnívali, že půjde o novou Ukraj. legii identickou s Legií Sičovi Striltsi, která v 1.sv. v. bojovala proti Rusům v rak.-uherské armádě . Banderovci,aby odčerpali masy mladých ukraj. dobrovolníků,vstupujících do této divize, začali okamžitě v Haliči vytvářet Lidové jednotky domobrany/Ukrayinska Narodna Samooborona/UNS, které se v 1/1944 přejmenovaly na UPA Z(západ). 

Posty vyšších důstojníků v divizi SS Halič byly svěřeny jen Árijcům,polovina z těchto 600 důstojníků byli Nizozemci, další polovina pocházela z vých. Pruska.300 nižších důstojníků byli Ukrajinci,kteří sloužili již v rak.uherské armádě, stovka z nich sloužila v bývalé polské armádě a další stovka sloužila  ukraj. radě v letech 1917-21 v divizi Dněpr.  Prvním vrchním velitelem této divize byl SS Oberführer Fritz Freitag,náčelníkem „genštábu“ byl Sturmbannführer Wolf Heike. Policejním jednotkám veleli Sturmbannführer Binz a Obersturmbannführer Franz Lechthaler. Vojáci (18-35 let)  museli měřit přinejmenším 165 cm, banderovcům byl vstup do divize zakázán (některým z nich se jí však podařilo infiltrovat) . Ukraj. národní heraldický symbol trojzubec/tryzub byl zakázán, povolen byl jen regionální erb , haličský lev.  Hauptführer K.Schultz napsal pro BER tuto zprávu :“ Přihlásilo se na 80.000 dobrovolníků,47.000 z nich bylo přijato, z nich k odvodu do divize bylo připuštěno 26.436 mužů, 1.487 bylo zamítnuto ze zdrav. důvodů, 3.281 odvodní komise přijala, 11.578 dobrovolníků bylo uvězněno v koncentračních táborech , zbylí dobrovolníci byli převeleni na jiné práce … „

Počátkem roku 1944 byla tat divize nasazena do bojů ke 13.armádnímu sboru v oblasti Brody. V červenci byla u města Brody spolu s jinými něm. jednotkami obklíčena vojsky maršála Koněva. Z 11.000  ukraj. vojáků se 3.000 probojovalo z obklíčení zpět k divizi,  2.000 dalších se u divize objevilo po několika měsících (schovávali se v lesích), 3.000 se přidalo k UPA,2.000 bylo zabito v bojích a 1.000 zajato.Protože v tomto boji „nezazářila“  a bylo vidět, že frontu divize SS Halič neudrží, byla v 10/44 byla vyslána k plnění „trestních“ funkcí na Slovensko k potlačení SNP. Žádné slávy nedosáhla, sami Němci její příslušníky  vyznamenali  jen skoupě.

( Některé ukraj. jednotky SS, jako strážní oddíly 30.divize SS, naverbované z Ukrajinců na nucených pracích v Německu, se připojily k franc. partyzánům : bývalý OSS operativec  (a budoucí šéf CIA) William Casey napsal :“ V srpnu 1944 jeden něm. major a 30 SS důstojníků asi se 700 Ukrajinci v něm. službách měli v oblasti Dijonu zlikvidovat dobře organizované a vyzbrojené odbojové hnutí . Avšak ukraj. major jménem Holba se s odbojáři tajně setkal a na Němce připravili léčku a celou jednotku SS, ustupující po silnici z Dijonu,  zlikvidovali … „ ) 

V 11/44 byla z jejích zbytků zformována 14.Waffen Grenadierdivision der SS,Ukrainische Division Nr.1, a nasazena  koncem ledna 1945 ve Slovinsku proti Titovým partyzánům,kde se bratříčkovala se srbskou protikomunistickou gerilou „četníků“ . V 3/45  byly SS divize Halič (v pozdější podobě) a pomocné sbory Hiwis generálem Šandrukem přejmenovány na Ukraj. národ.armádu/UNA. Třebaže již byl dán rozkaz z nejvyšších míst, aby byla odzbrojena, přesunula se v dubnu do vých. Rakouska (čítala 14.000 mužů, její stavy doplnili sov. váleční zajatci ukraj. původu ) . 

Britský TV dokument „SS v Británii“ z ledna 01 prokázal, že měla na svědomí zavraždění 800 obyvatel v Huta Penjacka , a účastnila se vypálení slovenských vesnic Strečany a Nižná Boca.Na vyvraždění ukraj. Židů se však nepodílela, protože v době jejího vzniku byli ukraj. Židé již vyvražděni a přežívali jen ti, které ukrývaly ukraj. rodiny . Z něm. hlášení je patrné, že v roce 1943 přežívaly na území záp. a vých. Ukrajiny ještě desetitisíce Židů, skrývajících se u ukraj. rodin , a jejich „vyslídění“ bylo denodenním „chlebem“  nejen Gestapa a jeho ukraj. pomocných milic, ale i UPA.

Kromě této SS divize ukraj. nacionalisté sloužili u policejních pluků SS (viz Karl Schlange: Slovanští dobrovolníci v něm. službách). 

I Melnyk byl pro  „nepatřičné“ aktivity  (které si dovolil až po Stalingradu) krátce uvězněn v Sachsenhausenu (od 12/43-2/44)  v oddílu politických „prominentů“/Zellenbau, Bandery a Stecka, pols.velitele odbojové Armády Krajowej Stefana Roweckiho (zatčen 6/43,zavražděn 8/44) či rak. kancléře Kurta Schuschnigga (osvobozen až 45, emigroval do US) … V době jeho zatčení jej v čele OUN M nahradil v 1/44 prof. antropologie na Harvardu a nacionalistický básník Oleh Olžyč /Kandyba , který přijel do Kyjeva z US po napadení SU, aby zde organizoval OUN M. O 5 měsíců později byl ve Lvově zatčen Gestapem a deportován do koncentráku Sachsenhausen, kde zemřel během prvního výslechu v 6/44 (37). 

V roce 1943 se na Ukrajině konala tajná schůzka představitelů Němci a Sověty okupovaných národů (16 delegátů z vých. Evropy a Asie) , na níž byl ustaven „Steckův“  Protibolševický blok národů (právě tento Blok, spolu se Světovou protibolševickou ligou/WACL, organizace,přes které Západ po válce udržoval kontakty s OUN, recykloval mnoho ukraj. nacistů) . V tomto roce 3. zahraniční kongres OUNB změnil orientaci OUNB , proti vůli Bandery a Stecka, z ultranacionalistické na „demokratickou, až sociálně-demokratickou“ (OUNZ/emigranté v zahraničí), na kterou od roku 1944 dohlížela Ukraj. hlavní osvobozenecká rada/UHVR. OUNZ, spolupracující s UHVR, se nakonec 1954 od stoupenců Bandery a Stecka , stále vyznávající  „integrální“ nacionalismus Dmitrije Doncova, definitivně odtrhla . Bandera,

Stecko,Lenkavský, a další představitelé OUN byli ze Sachsenhausenu a dalších koncentráků Gestapem propuštěni v 10/1944 (Ivan Gabruševič Sachsenhausen nepřežil) , přičemž se je Němci snažili přemluvit,aby vstoupili do loutkového Ukraj. národního výboru,v jehož čele stál bývalý velitel SS divize Halič gen. Pavlo Šandruk,což představitelé OUN B odmítli ( nicméně tento Melnykem  na Říši vyprošený Výbor zajištˇoval banderovcům od léta 1944 v jejich boji s bolševiky potraviny,výcvik a munici ).

Počátkem května 1945 Šandruk a jeho Waffen SS vojáci (10.000) se v severovýchodní Itálii vzdali Britům, kteří ve spolupráci s US armádou pomohli ukraj. jednotkám SS ( Ukrajinci ze záp. Ukrajiny nepodléhali povinnému vydání Moskvě, protože do roku 1939 byli polskými občany,v jejich prospěch zapracoval také Vatikán )  vycestovat  po dvou letech, které strávily v italském zajateckém táboře Rimini, do UK (britský TV dokument z 1/01 „SS v Británii“, např. důstojník SS divize Halič Vasil Veryha se stal místopředsedou Světového kongresu Ukrajinců ), CAN (zde ,v nejpočetnější ukraj. diaspoře v zahraničí, dožil pluk.Andrij Melnyk, Toronto,Winnipeg) , Austrálie a US …

200 příslušníků SS divize Halič vstoupilo do polské armády pod velením gen.Anderse .

Simon Wiesenthal,jenž svými nekompromisními prohlášeními uváděl do rozpaků především Tel Aviv,  v roce 1971 obvinil CAN, že přijala stovky ukraj. válečných zlořinců (viz Toronto Star 19.5.1971), ale pro kanadskou vyšetřující komisi,ustavenou v roce 1985,kterou vedl Jules Deschenes,nakonec dokázal  dodat „průkazný“ materiál „jen“ na 217 ukraj. důstojníků SS divize Halič.Tato komise 1986 rozhodla, že obžaloby z válečných zločinů nebyly nikdy prokázány, ani v roce 1950, kdy byly poprvé vzneseny, ani 1984, kdy je Wiesenthal vznesl podruhé. Komise prohlásila, že „pouhé členství v SS divizi nezakládá důvod k trestnímu stíhání …. „ ( Že by Deschenes  nevěděl nic o rozhodnutí norimberského voj. tribunálu, který SS prohlásil za zločineckou organizaci a její příslušníky za válečné zločince ? ) Zajímavější však je, co Deschenes dodal :“ Kanadské úřady v žádném případě nemohou zpochybnit kanadské občanství u žádného bývalého příslušníka SS divize Halič,ani jej deportovat,  protože kanadské úřady těmto ukraj. příslušníkům SS kanadské občanství v roce 1950 udělily s plným vědomím všech skutečností, týkajících se jejich minulosti … „ .

 Divize SS Halič byla obviněna z účasti na trestní výpravě proti sov. partyzánům a Polské zemské armádě/Armija Krajowa (polská domobrana AK) ve vesnici Huta Pieniacka ve lvovské oblasti (viz ipn.gov.pl /Investigation of the Crime Committed  at the Village of Huta Pieniacka) 23.2.1944. Obvinění, že se zúčastnila potlačení varšavského povstání 8-10/1944 ,bylo vyvráceno polskými historiky ( byla zaměněna za ruskou Brigádu SS Bronislava Kaminského,který byl pro spáchaná zvěrstva v Lodži nakonec samotnými Němci popraven, její příslušníci nepocházeli z rus. vál. zajatců ) .Viz Ilja Erenburg a Vasili Grossman Černá kniha vzpomínek těch, kteří přežili holokaust v SU a v PL, a Ralf Ogorreck The Einsatzgruppen . 

UPA, se svými spolehlivými podzemními sítěmi napojenými na řeckokatolickou církev a její nacionalistické ovečky , dál s bolševiky až do roku 1952 bojovala atentáty na představitele místní moci, přepady policejních stanic apod. (Bandera  a Stecko v Mnichově ustavili Zahraniční jednotky OUN/Z.CH.OUN, které UPA poskytovaly finanční podporu, přičemž spojení mezi banderovci a  jejich zahran. vedením obstarávala řeckokatolická církev,která prominentním banderovcům poskytovala i novou identitu falešnými křestními či oddacími listy).

A  navzdory těžkým ztrátám bojovala úspěšně ( již od roku 1938 nacisté poskytovali členům OUN voj. výcvik srovnatelný s výcvikem Waffen SS) , protože v roce 1947 Moskva musela uzavřít dohodu s Polskem a ČSR o společných „čistkách“ k eliminaci banderovců  (v 9/47 se na Slovensku vzdala při obklíčení Burlakova skupina, přes jižní Moravu do Rakouska se chtěly probojovat banderovské skupiny Brodyče a Chromenka, Burlak byl  po svém útěku z košického vězení předán Polákům a jimi popraven v 4/49 (29))   …

UPA bojovala dál i po smrti svého velitele Šuchevyče dne 5.3.1950 (jeho dům, ve kterém se zotavoval po dlouhé nemoci,obklíčily sov. jednotky MVD, Šuchevyč svým posledním granátem zabil sebe/43 a několik sov. MVD příslušníků). Bojovala pod vedením posledního velitele UPA Vasila Kuky  až do dne jeho zatčení v roce 1954 (ale již 1960 byl z vězení propuštěn (!), a pod dozorem KGB pracoval na ukraj. Akademii věd, odkud byl 1972 vyhozen) ,zemřel 9/07) . Poslední formální voj. akcí UPA byla v říjnu 56 pomoc na madˇarských hranicích účastníkům madˇ. protisovětského povstání . 

V říjnu 1959(50)  Banderu zavraždil  agent KGB Bohdan Stašinskij na příkaz šéfa KGB Alexandra Šelepina a Nikity Chruščova (Bandera měl dvě dcery a jednoho syna). Členové OUN a UPA skončili v sibiřských lágrech, Šuchevyčův syn Jurij Š. v nich strávil 37 let (+ 4 roky ve vyhnanství) .

Že MOW považovala Banderu a jeho přívržence za nepřátele číslo jedna dokazuje i následující úryvek z bolševických novin Lvovskaja Pravda z 18.11.1961 :“ Nedávno se konal soud se třemi protistátními živly, kdy hlavní pachatel na lavičky v městském parku psal ukraj. nacionalistická hesla , zatímco další dva hlídali, zda někdo nejde.Hlavní pachatel byl odsouzen k trestu smrti, jeho dva komplicové k 15 letům vězení … „

Po válce NKVD deportovala celé západoukrajinské vesnice do sibiřských gulagů, aby z Ukrajiny vykořenila vzpomínky na UPA .Stecko zemřel 1986(74) v Mnichově, zatímco vdova Svjatoslava po něm převzala předsednictví Protibolševické ligy, od roku 92 byla předsedkyní neobanderovců Kongresu ukraj. nacionalistů /KUN a svůj život zakončila (zemřela 03) jako poslankyně za blok Naše Ukrajina  ( prez. Viktora Juščenka), jehož součástí se KUN stal .Za Brežněva v Haliči v ilegalitě  působila Ukraj. národní fronta/UNF,založena vojákem UPA Zenko Krasivskyj,vydávala čas. Svoboda a Vlast,  a Výbor na obranu katolické církve na Ukrajině . 

Posuzovat činy ukraj. nacionalistů nelze černobíle,protože moskevská a varšavská propaganda na ně „hodila“ všechno, co mohla , všechny rasově motivované vraždy, které páchala NKVD či polští „operativci“  . Za studené války KGB sponzorovala a publikovala celou řadu „studií“ v angličtině,ve kterých byly OUN/UPA a ruská řeckokatolická církev démonizovány . 

NKVD/KGB např. o metropolitovi ukraj. řecko-katolické církve Šeptyckym  prohlašovala, že po příjezdu nacistů sloužil k jejich „přivítání“  mši, ale NKVD/KGB již neřekla, že po příjezdu nacistů za metropolitou přišli i dva rabíni ze Lvova, a prosili jej, aby našel úkryt pro 150 malých židovských dětí. Šeptyckyj tyto děti ukryl v klášterech svého bratra a sestry, a sám ve své rezidenci ve Lvově ukrýval rabína Rabbi Kahane,třebaže se v jeho rezidenci denně střídaly návštěvy nejvyšších pohlavárů nacistické okupační moci. Kromě toho vydal pastorský/epištolský list s názvem Nezabiješ a u svých farníků ukrýval další židovské spoluobčany ( za ukrývání Židů byl automatický trest smrti pro celou rodinu) .

MOW a Varšava shodně tvrdily, že OUN bylo od samého vzniku financováno nacisty, ale 1933 se polské policii dostaly do rukou tajné archívy OUN  ukryté v Praze, ze kterých vyplynulo, že pouze Litva přispěla OUN malým finančním darem … (viz proces s OUN v roce 1936 ve Varšavě ) . 

Dnes byla UPA na Ukrajině v podstatě všeobecně rehabilitována (její rehabilitace začala již za Gorbačeva)  jako bojovník za „svobodu a nezávislost“, smrt jejího posledního velitele Kuka v 9/07 byla celonárodní událostí   ….Jurij Šuchevyč 1990 založil ultrapravicové Ukraj. nár. shromáždění-Ukraj. sebeobranu/UNA-UNSO, a dokonce kandidoval v prez. volbách. V rozhovoru pro jedny ukraj. noviny v roce 07 v duchu odkazu svého otce prohlásil , že „ židovská ghetta za 2.sv.války si vymysleli samotní Židé a Simon Wiesenthal byl agentem Gestapa …“ .

Rehabilitováni byli i lotyští a estonští „Hitlerovi“ legionáři .V pobaltských zemích najdeme na mnohých místech pomníky“legionářům a německým vojákům“ . V Lotyšsku např.  s „osvobozeneckou“ Rudou armádou urputně bojovala v posledních měsících války 19. pěší divize SS, jejíž jádro tvořilo 6 policejních praporů složených z místních dobrovolníků (celkem Lotyšská legie Waffen SS  měla 150.000 členů) , kteří se účastnili zejm. trestních výprav proti partyzánům ( za něm. okupace bylo zavražděno 700.000 Litevců,314.000 Lotyšů a 125.000 Estonců , a  95 % jejich židovských komunit …) .

Britská agentura Reuters z 5.11.2000 přinesla zprávu o odhalení pomníku padlým lotyšským příslušníkům Waffen SS v Lestene,70 km západně od Rigy,přičemž ceremonie se zúčastnil i lotyšský ministr obrany Girts-Valdis Kristovskis, další armádní představitelé, včetně náčelníka genštábu  Jurise Dalbinse, a bývalí členové Lotyšské legie (kteří každoročně od roku 91 pochodují ve veteránské „přehlídce“  přes Rigu) …

 Na konci války tito příslušníci SS spojencům tvrdili, že je Němci do jednotek SS „nahnali“ (zařazení do Waffen SS bylo pro rekruty povinné od 1944)  a spojenci je de facto „zbavili viny“  tím, že prohlásili, že příslušnost k jednotkám SS těchto příslušníků východoevropských legií nebude překážkou pro jejich získání azylu ve spojeneckých zemích … Příslušníci jednotek Waffen SS, které  jejich obdivovatelé ostře oddělují od druhé poloviny SS, té zlé, Algemeine SS, však přísahali na stejné nacistické „ hodnoty“ …

 Prestižní izraelská instituce a jeruzalémský památník holocaustu Yad Vashem zařadil Ukrajinu na 4.místo zemí, ze kterých pocházejí „spravedliví mezi národy“ .Tento památník vyznamenal 22.000 osob za záchranu Židů v době 2.sv.v., 7.000 z nich jsou Poláci. Nacisté nejprve šířili mezi Ukrajinci protižidovské pamflety s cílem přimět je k masové účasti na vyhlazování Židů, ale venkovské obyvatelstvo nebylo tak „vstřícné“ , jak si nacisté představovali, takže do BER  byly odesílány zprávy o tom, že ukraj. venkov stále potají pomáhá Židům … 

Značná část dobrovolníků Waffen SS pocházela ze západoevropských zemí.Nejvíce divizí pro Waffen SS poskytlo Nizozemí- 4 divize. Dvě valonské divize poskytla Belgie, jednu Francie (SS Charlemagne)  . Je tedy spíše překvapující, že mnohem větší země Ukrajina poskytla jen jednu divizi …Sovětská propaganda se také postarala o to, aby se lidé nedozvěděli, že  ve wehrmachtu  a jiných něm. jednotkách bojoval daleko větší počet Rusů než Ukrajinců  ( např. ROA,Ruská osvobozenecká armáda gen. Vlasova, složená nejen z vál. zajatců , ale hlavně z Rusů, kteří dobrovolně vstoupili  do pomocných jednotek wehrmachtu/HiWi, oficiálního uznání od BER se dočkala až v 11/1944, gen. von Pannwitz vedl dobrovolnickou brigádu rus. kozáků) …Na druhé straně, jen „slepí“ ukraj. příslušníci něm. vojsk, zejm. Waffen SS, nemohli vidět genocidní rasimus, či masové zatýkání a veřejné popravy „ nezávislých“ ukraj. nacionalistů, a masové deportace svých spoluobčanů na nucené práce do Říše …  

Po pádu komunistů a s obnovou ukrajinského judaismu se Ukrajina stala významným centrem protižidovské extrémistické pravice (stejně jako Rusko). Od počátku 90.let se na Ukrajinu z CAN, US a Austrálie vrací veteráni Haličské divize SS, aby se zúčastňili oslav, pořádaných lvovskou radnicí … Nikde, především v Německu , nejsou příslušníci SS tak veřejně oslavováni jako na západní Ukrajině( US TV  CBS) . Při těchto setkáních s ukraj. příslušníky Haličské SS divize, sloužil mši kardinál Lubačivskij, hlava ukraj. katolické církve , který popřel, že by ukraj. SS divize vraždila někoho na Ukrajině : „ Byli jsme okupováni, museli jsme plnit rozkazy Němců, ukraj. SS divize bojovala jen proti bolševikům v Jugoslávii a Rakousku, nikoliv za Hitlera, ale za nezávislou Ukrajinu .“ ( zapomněl dodat : „ etnicky vyčištěnou, bez Židů,Poláků a Rusů …“ ) . V

 Haliči, v baště ukraj. nacionalismu, veteráni z této SS divize, stejně jako veteráni z OUN/UPA ,pobírají stejné důchodové penze jako veteráni,kteří bojovali proti nacistům … Pod tlakem mez. veřejnosti, musel Kyjev v dubnu 07 zrušit původně povolený plánovaný slavnostní pochod veteránů této divize (první se konal 1994  ve městě Brody) středem Kyjeva. Poslední velitel UPA, Vasil Kuka se 9.5.07 (pár měsíců před svoji smrtí) neúspěšně pokusil o usmíření s býv. sov. partyzány, šokujícím a zavádějícím prohlášením :“ Celá Evropa bojovala proti brutalitě fašistických jednotek, nejen Rudá armáda. UPA  nikdy nebojovala proti Ukrajincům, ani proti Rudé armádě. Bojovala jen proti fašistům a jednotkám NKVD (obdoba dnešních jednotek ministerstva vnitra) …“Pouze bývalý prez. Kravčuk se veřejně omluvil za „ těch pár Ukrajinců „   z OUN/UPA, kteří spolupracovali s nacisty a podíleli se na vyvraždˇování ukraj. Židů  ( kniha Daniel Mendelsohn Hledání šesti ze šesti miliónů/A Search for Six of Six Million, v níž rozmlouvá se svědky, za kterými jezdí do všech koutů světa, aby se dozvěděl o osudu svých šesti po 60 let pohřešovaných  ukraj. židovských příbuzných ) . 

V dubnu 07 prez. Juščenko stál v čele vzpomínkové akce na Operaci Visla, ve které polská armáda počátkem roku 1947 vyhnala přes 150.000 Ukrajinců z polských Beskyd, napojených na civilní OUN a voj. UPA, což Varšava obratem komentovala prohlášením, že masové násilí zavedla do polsko-ukraj. vztahů OUN/UPA již v roce 1943.20.5. 07  Juščenkova vláda vzdala poctu kolem 100.000 obětem stalinského teroru v letech 1936 – 41, umučeným či zastřeleným NKVD, která 5 let každou noc vozila mrtvá těla do oploceného lesa Bykivnyja, nedaleko Kyjeva. 

Po Estonsku a Polsku, vlna ničitelů pomníků sovětských „osvoboditelů“ dorazila v roce 07 i na Ukrajinu. Začala ve Lvově pod „záštitou“  společnosti Pamětˇa  Všeukrajinské unie Svobody, což je bývalá neonacistická  Nacionálně sociální strana , jejíž šéf Oleg Tiagnibog, bývalý člen „ústředního výboru“ oranžové revoluce, se proslavil výzvami k ozbrojenému boji proti všem „moskofilům“ . Třetí do  spolku byla Nacionální strana práce, jejíž emblém silně připomíná swastiku.Také Kongres ukraj. nacionalistů/KUN velebil hanobení pomníků ( Sarkozyho nazývá sionistou) . Známý antisemita Valerij Bobrovič, šéf polovoj. UNA/UNSO/Národní shromáždění-Národní domobrana, jehož „ovečky“ bojovaly v Čečensku,v Podněstří a v Gruzii, prohlásil, že je „ připraven čelit ruským tankům na Krymu “  (Estonsko a CAN  se dokonce nabídly, že budou financovat „ lingvistickou ukrajinizaci“ Krymu … ) . Andryi Skhil, člen UNA/UNSO, je poslancem za stranu Julie Tymošenkové. Také známý disident za Brežněva a hýčkaný politický vězeň „svědomí“ londýnské Amnesty International, Levko Lukianenko, člen Helsinského výboru,jenž „oživil“  ultrapravicovou Republikánskou stranu, je autorem mnoha antisemitských výzev .

 Radikální antisemitismus s ústředím Kyjevě má svůj „genštáb“  na  největší ukraj. soukromé „meziregionální“ univerzitě s názvem Academy of Personnel Management/MAUP, která nejen sdružuje soukromé školy ve 32 regionech, ale je i největším  dodavatelem antisemitské literatury na Ukrajině ( včetně Protokolů sionských mudrců,či  „děl“ Alfreda Rosenberga ). Má však pro svoje judeofobní vzdělávání  oficiální licenci od ministerstva školství (které ji však muselo odejmout již 14 jejím pobočkám) … V polovině května 07 se v Kyjevě konal Antiimperialistický sjezd ultrapravicových delegátů z pobaltských zemí a ze Severního Kavkazu . Pro srovnání : když předseda německé  neonacistické Národně demokratické strany navrhl v roce 06 Rudolfa Hesse na Nobelu cenu míru, něm. úřady jej zažalovaly za šíření rasové nenávisti …