Jak mohla Prozatimní vláda žádat o pomoc proti bolševickému puči, když byla svržena? A opravdu podporu carského generála Kornilova lze vydávat za podporu Prozatímní vláády?

A bolševiky začaly uznávat přinejmenším dvě vlády, což bylo dostačující pro jejich legitimitu.

A proč bych nemohl srovnávat r. 1917 a 1968? Rozdíl pouhých 50 let. A my jsme se v r. 1967 zavázali být součástí železného trojůhelníku ve světle války ve Vietnamu, v níž utkávali bezprostředně a přímo Sověti a Amíci nad vietnamským nebem a hořely sovětské lodě ve vietnamských přístavech.

A co týče toho, za co považovat vnější intervenci do ruských vnitropolitických poměrů, pak zde existuje zajímavé svědectví Jaroslava Kvapila z r. 1947:

Bylo to počátkem roku 1920, a Karel Kramář, který zatím už přestal býti prvním předsedou československé vlády, se rozjel za Denikinem, ač ho z toho Masaryk velmi srážel. I došla jedenkrát do Prahy zpráva, že se Kramář tam u Denikina či u koho přičiňuje, aby se naši legionáři nevraceli ještě domů, ale aby „s vlajícími prapory šli osvobodit Moskvu“. Prudký Rašin – byl jsem toho svědkem, stejně jako nebožtík Herben – se tehdy zle rozlítil, práskl pěstí do stolu a vykřikl: „Pánové, tohle je velezrada!“ (

Osvobozený našinec 10. 6. 1947 (č. 133), s.3)

Snad o něco dříve zase obhajoval pan Bondy, tehdy předseda svazu průmyslníků politiku intervence (Obzor národohospodářský) s odvoláním na nějaké dohody mezi carskou vládou a Dohodou.

Jinak řečeno, budeme-li spolu s Rašinem považovat osvobození Moskvy našimi legionáři za velezradu, pak můžeme za velezradu považovat i chování signatářů tzv. zvacího dopisu také takto.

Pokud ovšem nikoliv, tak z toho musíme vyvodit důsledky i pro hodnocení událostí v r. 1968.