Čtvrtek 4. června 2020, svátek má Dalibor
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 4. června 2020 Dalibor

KAL 007,vojenská rošáda nad Sachalinem I.

7. 09. 2009 8:05:59
(Jak nejmodernější americké a sovětské radary nedokázaly identifikovat a sledovat největší dopravní letadlo na světě ) I.

John Birch Society/JBS a její ztráty : kongresman McCarthy se údajně upil k smrti a kongresman Lawrence McDonald se ztratil i s obřím Boeingem 747 ...

Jihokorejský Boeing 747, letící z New Yorku přes aljašskou Anchorage do Soulu (3.400 mil) , byl podle oficiálního tvrzení sestřelen 1.9.83 nad Japonským mořem severně od ostrova Moneron západně od Sachalinu ( Sachalin získali Rusové v roce 1875, po prohrané rusko-jap. válce v roce 1905 jižní část ostrova obsadili Japonci, odkud je Sověti vyhnali v roce 1945).

Zemřelo všech 246 cestujících, z nich 22 dětí pod 12 let, a 23 členů posádky, včetně člena Kongresu za Demokratickou stranu, urologa Lawrence McDonalda (48), prabratrance gen. Georga Pattona, jenž stejně jako on požadoval nelítostný boj s Moskvou/MOW ( Patton,čerpající ze zpravodajství du Berriera, veřejně prohlašoval, že US bojují na špatné straně, a vychvaloval do nebes německou armádu.Odmítal vydat střední Evropu Sovětům, a trval na vyhnání vyčerpaných sov. jednotek z ní .Patton požadoval na šokovaném US vojenském guvernérovi v Německu znovuvyzbrojení několika Waffen SS divizí a jejich začlenění do jeho armády s tím, že jeho vojska s divizemi Waffen SS dobijí bolševickou Moskvu do 30 dnů „ ...

Eisenhower nakonec,na naléhání některých touto představou „vyděšených“ US generálů ,zbavil Pattona 2.10.45 velení,o 2 měsíce později přišel Patton o život) . McDonald byl tak zarytým antikomunistou, že jej považovali za druhého senátora Josepha McCarthyho, ale netušili, že jistý pan Welch a jistý pan du Berrier z tajuplné John Birch Society/JBS jej jako svého McCarthyho II úmyslně stvořili,proto oběma financovali kampaně do Kongresu (McCarthy,z popudu duBerriera,od něhož informace o zakuklených bolševicích dostával, vznesl u Kongresu řadu obvinění proti CIA a Allenu Dullesovi, že je sovětské tajné služby již mnoho let vodí za nos, stejně tak jako vodily za nos Roosevelta .

McCarthy ohrožoval nejen kariéru Dullese a pověst CIA, ale také ,na rozdíl od Dullese, třebaže republikán, podporoval prezidentské aspirace J.F.Kennedyho, jehož otec Joe Kennedy na oplátku podporoval neoblíbeného McCarthyho.CIA McCarthyho špinila jak mohla ,a 1957, ještě za šéfování Dullese CIA, McCarthy údajně jako alkoholik zemřel ve 49 letech na akutní žloutenku . Nikdo z trojlístku Patton,McCarthy, McDonald, který odmítal pokryteckou „mírovou koexistenci“ s bolševiky, nezemřel na stáří (60, 49 a 48) ... .

Na oslavy 30.výročí podepsání vzájemné smlouvy o obraně měl McDonald do Soulu letět spolu se senátory Stevem Symms a Bobem Stump dřívějším letadlem, ale spoj kvůli špatnému počasí zmeškal, a údajně raději počkal dva dny na levnější KAL 007, než aby letěl dražším PanAmerican. Měl s ním letět kongresman Carroll Hubbard Jr. ,ten ale na poslední chvíli zrušil rezervaci pro jiné společenské angažmá.

McDonald letěl do Soulu i z jiného důvodu : měl zde otevřít pobočku své soukromé mysteriózní společnosti Western Goals Foundation/WGF, de facto filiálky JBS, která svými zdatnými zpravodajskými aktivitami nesmírně popuzovala CIA. Donaldova WGF měla „člověka z John Birch Society/ JBS , zpravodajské sítě duBerriera, konečně přivést do Bílého domu“ , což později potvrdil i sám zpravodajský rádce McDonalda Hilaire duBerrier.

Harrod alias Hilaire duBerrier,potomek francouzských Huguenotů, od 11 let žák voj. akademie, US průkopník letectví a letecké akrobacie, žil od konce 20.let v Paříži, přátelil se s bouřlivákem Hemingwayem, byl celoživotním monarchistou s vírou v ideály rytířství a hodnoty cti , a antibolševikem, odvážným pilotem žoldákem, ve službách mnoha, i východoevropských, aristokratů ( zemřel v 97 letech v roce 02 v Monaku, ve stavu svěží mysli a bystrého úsudku nepoškozeného věkem ). 1935(30) bojoval na straně habešského císaře proti Mussolinimu (císař Haile Selassie měl jen 4 letouny), byl Italy v Addis Abebě zajat , ale ve zmatku, kdy it. filmový štáb nutil vojáky, aby do hlavního města vítězně vstoupili 4x, než se štábu filmový týdeník podařilo natočit, uprchl vlakem přes Džibuti.

Za špaň. občanské války (36-39) bojoval na straně loajalistů/republikánů, ale byl zajat jako vyzvědač monarchistů (monarchista gen. Franko jej nemohl přijmout jako letce, protože gen. Franko vypomáhal Mussolinimu , a duBerrier byl na it. seznamu hledaných osob pod číslem jedna, tak se duBerrier stal soukromým zpravodajcem, kdy na svých leteckých misích ve službách republikánů ve skutečnosti monitoroval dodávky letounů z MOW ...

US komunističtí interbrigadisté jej však poznali a udali jako antikomunistu,avšak když měl být zastřelen, nechali jej v noci utéci, aby si proti sobě nepopudili svoji mecenášku Eleanor Rooseveltovou ...

DuBerrier poté vedl výzvědnou službu pro Čankajška v Japonci okupované Šanghaji ve francouzské čtvrti, přičemž spolupracoval se sítí francouzského zpravodajského esa (pod generálem Raulem Salanem,pozdějším šéfem OAS) a svého přítele pluk. Marcela Minganta (René Poujade:Un marsouin á la barre de l ́Indo-Chine)První patro domu, který si duBerrier pronajal, podpronajal jisté čínské herečce, která jednoho dne zmizela na sever, provdala se za Mao ce-tunga a stala se známá pod jménem Jiang Qin ...

1943(38) byl duBerrier Japonci zatčen a 18 dní krutě mučen spolu se šéfem zdejší britské zprav. buňky Johnem Cookem, jenž mučení nepřežil, zato však svým suchým humorem dodával duBerrierovi duševní sílu,když tento myslel, že další mučení již nevydrží ( Peter M. Dunn:The 1st Vietnam War)Po válce du Berrier jako nezávislý novinář a spisovatel dál sledoval bolševické stopy, sledoval i samotnou CIA, a všechny probolševiky „odstřeloval“ prostřednictvím McCarthyho.

DuBerrier 1979(74) jako první upozornil na abú Ahmada Kamala,jednoho ze šéfů afghánské teroristické islámistické Jamiat al-islam (kterou MOW podporovala již od 60.let, Washington od 80.let) ,jejíž teror vůči civilistům měl Brežněvovi poskytnout záminku ku vpádu. DuBerrier o Kamalovi napsal článek, v němž podrobně prokázal jeho časté cesty do MOW, jeho sovětskou manželku, jeho napojení na ILO a její US odborové předáky, a na to, že jeho pravá identita je Cimarron Hathaway z Denveru ...

Shrneme-li , Lawrence McDonald,který zmizel spolu s KAL007, byl pro finanční „globalistickou“ US elitu , zaštítěnou CIA (viz dále), jako kandidát do Bílého domu charismatického typu J.F.K., nebezpečný. Navíc vlastnil osobní zpravodajský archív gen. Pattona, a pracovala pro něho antiCIA zpravodajská sítˇ duBerriera, odpovědná za téměř likvidaci CIA v 50.letech, protože DuBerrier, věrný ideálům US ústavy, bojoval proti globalistickým tendencím světových finančníků , ovládajících Washington i MOW, usilujících vytvořit v rámci New World Order jednu jedinou světovládu (sledoval zejm. US Council on Foreign Relations, a elitářské kruhy kolem EU ) nad korporativními očipovanými občany ...

II. Předivo lží obklopuje záhadu letu a konce KAL007, obřího Boeingu, který se BEZE STOPY s 269 lidmi ztratil, třebaže celý jeho let je zachycený na amerických,sovětských a japonských radarech,a jeho „sestřelení“ je vteřinu po vteřině zdokumentováno v dialogu mezi sov. pilotem a sov. pozemní stanicí, přestože bylo určeno přesné místo dopadu, a přestože jsou k dizpozici černé skříňky. KAL 007, které z letiště JFK vzlétlo 31.8.83 v den rozsáhlé US-jap. letecké „víceúčelové“ mise u Sachalinu (Operation Cobra Ball), o sedm hodin později při technickém mezipřistání v Anchorage (ve 3.30 aljašského času) natankovalo , a bylo uklizeno úklidovými četami.

Cestující při mezipřistání z letadla vystoupili, McDonald zůstal s tím, že bude pokračovat ve spánku ,třebaže jej jeho republikánský přítel senátor Jesse Helms vyzval, aby si přesedl k němu do KAL 015,které letělo z Los Angeles (Jesse Helms měl původně sedět vedle McDonalda na KAL007, ale zmeškal odlet, Bush Senior by tak jednou ránou přišel o své dva úhlavní konkurenty v prez. volbách po Reaganovi, McDonald měl kandidovat za Demokraty, a s Helmsem se Bush Senior měl utkat o nominaci u Republikánů ... ).

KAL007 odstartovalo z Anchorage ve 5.00 aljašského času (14.00 GMT) ,o 60 minut opožděný start KAL007 expert NASA James Oberg vysvětluje, že nešlo o zpoždění, ale jen o „korekci“ doby odletu, založené na propočtené síle větrů zde zuřících, a na zdejší praxi vypravit letadlo tak, aby do Soulu přiletělo až na šestou hodinu ranní, kdy na zdejším letišti začíná pracovat celnice a odbavování cestujících.Do Soulu mělo přiletět o osm hodin později (4.500 mil) bez dalšího mezipřistání, po trase Bethel-Nabie-Neeva.

KAL007 vzlétlo s „čerstvou“ posádkou (3 piloti + 20 členů obslužného personálu + 6 „mrtvých duší“ posádky, kteří si „ stopli letadlo domů“). Kapitán Chun Byung-In, 45 let,spolupilot Son Dong 47 let, navigátor Kim Eui. Oberg napadl oxfordského profesora R.W.Johnsona,jenž naznačoval konspirativní teorie ohledně záhadné poznámky „1200 D/H „, napsané pilotem KAL007 na loadsheetu (dokumentu o váhovém zatížení letadla,kolik má paliva, lidí, zavazadel, nákladu, jehož kopie je před odletem odevzdána kapitánovi) .Oberg tvrdí, že se tato ručně napsaná, poté přeškrtnutá poznámka, a znovu napsaná dole na loadsheetu, vztahuje k černé posádce .


Podle Oberga kvůli těmto šesti černým pasažérům byla upravena využitá váha, ale žádný placený náklad , „jak někteří pitomci píší“ , prohlásil Oberg , nebyl odstraněn, aby se nabídnutá váha zvýšila ... Někteří US dopravní piloti se však domnívají, že tato záhadná poznámka na loadsheetu se k černé posádce zcela určitě nevztahuje, protože by muselo jít o velmi „korpulentní“ jedince, a posádka „navíc“ se označuje „non-revs/non-revenue producing, ale že znamená minimální (rozhodnou) sestupovou výšku/ decision height, publikovanou na leteckých mapách u některých letištˇ (v tomto případě 1200 stop nad mořem) ... Oberg na to tvrdí, že když bylo toto číslo napsáno u využité váhy při vzletu, nemohlo jít o informaci pro přistání v Soulu, a že 200 lbs je dovolená váha za jednu osobu a její zavazadlo = 6x200=1200.

První zpráva ICAO uváděla :“ Další dvě a půl hodiny (počítáno od 50. minuty letu, kdy se pilot KAL 007 ozval) se Boeing konstantně vychyloval z kurzu za hrobového ticha v letadle : nejen za naprosté nekomunikace posádky s řídícími letového provozu, ale i za totálního dvě a půl hodinového mlčení posádky mezi sebou. Posádka nepromluvila ani slovo až do sestřelení letadla, „ Zatímco druhá zpráva ICAO uváděla, že „ v kabině posádky panovala normální uvolněná atmosféra, kdy se posádka mezi sebou žoviálně bavila ...“ První spolupilot dokonce naznačoval, že „ je let nudný“ , takže i 2.zpráva ICAO prohlašuje, že „ posádka si očividně neuvědomovala, že je v sov. vzdušném prostoru , že jí „loví“ na deset stíhaček, a jedna jí dokonce letí v patách ... „ .

Někteří proto tvrdili, že letadlo bylo v Anchorage po natankování uneseno (kpt. Chun zažádal o 5.000 LITRU PALIVA NAVÍC, ale v dokumentaci to neuvedl (Oberg se „směje“, že šlo jen o „ další omyl“ v digitální čárce na dokumentech), čili že někdo z nové posádky kapitána Chona s pistolí u spánku přinutil změnit kurz, anebo celá posádka byla CIA dálkově ovládána psychotronickými zbraněmi/mind control, např. přes chipy, které lze do těla vpíchnout i při očkování proti chřipce ...

( 25.7.98 byl Putin jmenován šéfem FSB, ale již 2.7.98 dostal dárek : jedna z překážek na jeho cestě k moci, generál-rebel Lev Rochlin, velitel rus. vojsk v 1. čeč. válce, který odmítl převzít vyznamenání za dobytí Grozného („vítězství nad vlastními občany není hodné cti“ ), a jako předseda obranného výboru Dumy odmítl prodej tanků a obrněných transportérů Arménii s tím, že by to narušilo její křehké příměří s Ázerbájdžánem, v čemž jej podpořil Boris Berezovskij, v roce 96 jmenovaný náměstkem poradce národní bezpečnosti,,byl záhadně zastřelen vlastní manželkou, která se k vraždě přiznala, ale nic si nepamatovala. Vyšetřování přineslo jen samé nesrovnalosti , takže se spekulovalo, že jí FSB psychotronicky ovládala).

Konspirativní teoretik se čtyřmi vystudovanými univerzitami a doktor filozofie Todd Brendan Fahey, jenž byl počátkem 80.let asistentem agenta CIA v Soulu Theodora L.Humese (oddělení slovanských jazyků) , asistentem již zesnulého šéfa DIA (a zástupce šéfa CIA Colbyho) gen. Daniela Grahama,spoluautora „Star Wars“ , a tajemníkem mnoha kongresmanů, napsal na přelomu 88/89 knihu Wisdom ́s Maw :The Acid Novel (vyšla až 96 po smrti gen. Grahama), a v roce 91 článek do High Times Magazine The Original Captain Trips, ve kterých odhalil tajný MK-Ultra program CIA , a jak ovlivnil psychodelickou/halucinogenní antikulturu v Americe 60.let ( i Bill Gates bral na Harwardu LSD) ...

Po zmizení KAL007 Washington i Moskva „incident“ začaly svorně halit do nejrůznějších paranoidně propagandistických kouřových clon, aby se veřejnost nedozvěděla pravdu. Pár hodin po sestřelení KAL 007 se s tiskovým mluvčím senátora McDonalda Tommy Toles telefonicky spojil ředitel pobočky jihokorejských aerolinií pro USA v Los Angeles jistý pan Suh ,a informoval/dezinformoval jej, že právě dostal zprávu od ústředí aerolinií v Soulu, že „ US velvyslanectví v Soulu informovalo jihokorejskou vládu a jihokorejské ministerstvo zahraničí, že pohřešované letadlo KAL007 „bezpečně přistálo na Sachalinu a všichni cestující jsou v pořádku “ (Michel Brun ve své knize uvádí, že „jihokorejské ministerstvo zahraničí uvedlo,že místní agenti CIA 1.9.83 ve 22.00 místního času informovali, že letadlo bezpečně přistálo na Sachalinu , všichni cestující i posádka jsou v pořádku“ ).

Tommy Toles vzápětí obdržel stejnou informaci od Orville Brockmana z washingtonské FAA/Federal Aviation Administration,který mu oznámil, že jap. představitel FAA v Tokiu jej informoval, že jap. armáda sdělila, že voj. radarem sledovala letadlo senátora McDonalda „až do přistání na Sachalinu „ ... .

Letadlo KAL 007 „ bezpečně přistálo na ostrově Sachalinu „ , psala US média.Vzápětí ale Washington oznámil, že „KAL007 se omylem odchýlilo od svého kurzu a bylo sestřeleno v 6.35 aljašského času sovětskou stíhačkou nad Sachalinem a po EXPLOZI se zřítilo do Ochotského moře „ ... Sověti,kterým od 11/82 velel již těžce nemocný Jurij Andropov,dlouholetý šéf KGB (od jehož nemocničního lůžka se nehnul Michail Gorbačov, Andropovem a Suslovem protěžovaný ), na naléhání ministra obrany Ustinova, ale proti doporučení ministra zahraničí Andreje Gromyka, nejprve zmateně popřeli, že by o osudu civilního letadla něco věděli , později sestřelení zmateně připustili s tím, že byl na „špionážní misi nad Sachalinem „ , a v třetí verzi tvrdili, že si jej sov. voj. letectvo spletlo se špionážním RC-135 ... ( Již v incidentu s civilním letadlem KAL, které v roce 78 „zbloudilo“ nad Murmansk , Sověti tvrdili, že si Boeing 747 spletli s voj. verzí Boeingu 707) .

Po 10 minutách nočního letu se letadlo začalo od své trasy J501 ( pět severotichomořských letových koridorů o šířce 50 km ) ,koridor Romeo 20 ( asi 28 km od sov. vzdušného prostoru) , konstantně odchylovat doprava na sever směrem na Kamčatku . Po 28 minutách letu civilní radar v Kenai na východním pobřeží Cook Inlet zaznamenal devítikilometrovou odchylku KAL 007 od kurzu, přesto James Oberg tvrdí, že „ pokračující odchylování se od kurzu nad aljašským územím aljašským civilním řídícím nenaznačovalo žádné navigační potíže, takže se vzdalováním KAL007 od kurzu, podle Oberga, „oprávněně“ nezabývali ...“ .

Pokud jde o vojenské řídící, Oberg zdůrazňuje,že úlohou aljašských voj. radarů při tomto incidentu se nezabývalo ani ICAO (jak by mohlo ...), a že federální soud ve Washingtonu v 5/86 stanovil, že „ neexistují důkazy,které by třeba jen naznačovaly, že voj. radary na Aljašce lokalizovaly KAL007 na jeho mylné trase, a již vůbec není pravděpodobné, že by posádku voj. řídící mohli varovat ... „ Oberg se rozčiluje nad tvrzením úvodníkáře New York Times Toma Wickera ze 9/85, že US vojáci mohli piloty včas varovat, protože měli v této oblasti „celou špionážní armádu“ , přinejmenším jeden špionážní letoun námořnictva P-3 Orion (Oberg:“ Výmysl sov.propagandy, P-3 zde nikdy nebyl“ ), několik špionážních letounů RC-135 (Oberg : „Výmysl sov. propagandy, žádné RC-135 zde nebyly, jen jeden byl stovky km daleko odtud“), fregatu USS Badger Oberg nepopřel, špionážní lodˇUSS Observation Island s radarem Cobra Judy, a pozemní voj. radary na Shemya Island (Cobra Dane a Cobra Talon). K radarům Cobra Oberg uvádí, že jsou to radary pro sledování raket, nikoliv letadel, což ani nedokáží , a „hlavně“ , podle Oberga, žádné takovéto radary na Shemya Island nikdy nebyly, a nejsou ...

Bert Schlossberg ve své knize uvádí, že když radar v Bethel, vzdálený od Anchorage 557 km, KAL 007 po 50 minutách letu nepřeletělo, třebaže kpt. KAL 007 se po 49 minutách letu řídícím ozval a záměrně uvedl, že letadlo přelétává Bethel „ Jsme na kurzu Bethel v minutě čtyřicáté deváté „ , poohlédl se po něm voj. radar v aljašském King Salmon, který zjistil, že letí o 23,3 km severněji, než by mělo ...

V polovině cesty mezi navigačními body Bethel a Nabie, KAL 007 letělo 15 minut rozhraním jižního sektoru severoamerické protivzdušné obrany (USAF Norad Buffer Zone) , které je ostře monitorováno NSA, a pro civilní letadla je nepřístupný . Vojenské radary jej zachytily,ale US vojenské velení obří Boeing nechalo v klidu proletět ...

KAL 007 se od oceánské trasy 501 (Romeo20) vzdalovalo stále více ,110 km od navigačního bodu Nabie, poté 190 km od NUKKS, nato 300 km od NEEVA , a nakonec , po třech a půl hodinách letu, obří Boeing skončil 700 km severněji od své trasy nad poloostrovem a zakázanou zónou Kamčatkou u „po zuby vyzbrojeného „ města Kamčatskij Petropavlovsk se základnou sov. jad. ponorek s ICBM , aniž by si toho zkušená posádka či „nějaké“ pozemní letové služby všimly ...

III. Magnetický kurz KAL 007, nejpozoruhodnější paradox ve zprávách ICAO

Zpráva ICAO (z roku 93, strana 43) jako důvod odchýlení uvádí, že navigační systém autopilota byl nastaven v chybném režimu, což již uvedla zpráva ICAO z roku 83. Posádka prý budˇ mód autopilota za Cairn Mountain (1.navigační bod,28 minut letu) z magnetického kurzu NAV/Magnetic Heading nepřepnula (k západnímu pobřeží Aljašky nepotřebovali žádný specifický koridor, a protože radar na letišti Anchorage nefungoval (od 23.8. do 2.9.,,což bylo uvedeno v NOTAM), nebotˇpodstupoval údržbu, zvolili , podle Oberga a podle zprávy ICAO z roku 93, pro 50minutový let na západní pobřeží přibližný magnetický kurz podle leteckých map 245, a až nad oceánem měli letět podle zadaných souřadnic autopilota v módu INS/Inertial Navigation System , anebo jej přepnula, ale INS autopilota se již neaktivoval , protože odchylka od naprogramované trasy již překračovala palubním počítačem povolených 13,9 km (kdyby jej chtěli přeprogramovat,museli by se vrátit), takže letadlo letělo podle zprávy ICAO 93 dál magnetickým kurzem 245 stupňů až do svého sestřelení ...

Oberg již nekomentuje skutečnost, že ze všech letů v onen den a noc,dotyčný řídící, jenž měl v Anchorage službu, nezaznamenal pozice, jak předpisově musí, jen dvou letů : KAL 007 (senátor McDonald na palubě) a KAL 015 (tři senátoři na palubě, Helms,Symms a Hubbard,). Je groteskní, že zpráva ICAO z 93 na základě „objevené“ DFDR pásky opravila údajně nastavený magnetický kurz 249 stupňů , uvedený ve zprávě ICAO z 83, na oněch 245 stupňů .

Kdyby letadlo sledovalo magnetický kurz 245, vůbec by do sovětského vzdušného prostoru nevletělo, a letělo by nad japonským Sapporo, ostrov Hokkaido, nikoliv nad Sachalinem ...

Přesto delegáti v ICAO i druhou zprávu ICAO s kurzem 245 stupňů a jemu odporujícím závěrem, že „ posádka omylem vlétla do sov. vzdušného prostoru“ solidárně odhlasovali .

Zkušená posádka, která na této trase z Anchorage pravidelně létala po pět let, si údajně ničeho nevšimla,třebaže měla svoji polohu pečlivě kontrolovat již kvůli vypnutí radaru v Anchorage, přinejmenším ji měla podle předpisů zkontrolovat na posledním aljašském navigačním bodě nad rybářskou vesnicí Bethel,kde je stanice VOR/DME .

Posádka si ničeho nevšimla, třebaže ručička Horizontal Situation Indicator by je o vybočení z trasy varovala, protože po odchýlení větším než 12,8 km by celou cestu „trčela“ vychýlená na jednu stranu, a třebaže velké vybočení z trasy posádce bránilo přímo komunikovat s řídícími letového provozu v Anchorage přes VHF (přes HF se přenášejí signály na delší vzdálenost),a na VHF jim podávat povinná hlášení.Proto celkem třikrát posádka KAL007 požádala KAL 015, rovněž na trase 501 ,aby její polohu nahlásila za ní (Piloti zjevně nebyli znepokojeni tím, že nemohou navázat přímé spojení, a ani řídící to nepovažovali za nestandardní) ......

Ve 14.43 GMT piloti z KAL007 se spojili s řídícím střediskem nepřímo přes International Flight Service Station na vysoké frekvenci HF, aby sdělili změnu předpokládané doby příletu k dalšímu navigačnímu bodu NEEVA,který měl být o 4 minuty později, než jak jej za KAL 007 sdělila řídícím KAL 015. Divné, že si vychýlení od trasy nevšimli, když nová předpokládaná doba příletu se vypočítává z informací, které nabízí právě jejich nezapnutý INS ...Poslední navigační pomůckou , kdy mohli zjistit, že neletí nad oceánem,ale nad Sachalinem ( posádka musela rozeznat světla přelétávaných měst, zatímco měla letět nad oceánem), byl povětrnostní radar,který má dva módy: jasné počasí,kdy pod sebou vidí vodní plochu či pevninu (land mapping mode),a zamračeno,kdy potřebují „vidět skrze mraky“ a odhalit bouře (weather surveillance). Za jasného počasí posádce stačilo, aby Kamčatku a Kurily viděla po pravé straně.Oné noci však bylo bouřlivé počasí, takže radar byl v módu „surveillance“ . (Zpráva ICAO by stejně uvedla, že „ povětrnostní radar nefungoval“ .)

ICAO již ve své předběžné zprávě z 12/83 přistoupilo na teorii magnetického kurzu, a poté ji definitivně převzalo ze zprávy newyorské FAA ,která ji předložila ICAO přes Air Navigation Commission 17.11.84 jako jediné možné vysvětlení, proč se KAL007 ocitlo tam, kde se ocitlo. DFDR tuto teorii, podle Oberga, poté potvrdilo.

Teorie magnetického kurzu vyjadřuje, že kapitán a všichni členové posádky byli vyškolenými profesionálními diletanty : nejenže kurz pravidelně nekontrolovali, ale nekontrolovali jej ani tehdy, když museli , aby nahlásili pozemní kontrole předpokládanou dobu přeletu nad dalším orientačním bodem .Je nemyslitelné, aby posádka nezkontrolovala čísla udávající vzdálenost od plánované trasy (podle Oberga na ,“lehce přehlédnutelném“ ukazateli). Odchylka by měla být nulová, maximálně nepatrná. Jakmile je nad 8 km, je to důvod k okamžité akci.

Oberg, v souladu s oficiální linií, zprávu ICAO ve všech jejích bodech svými tezemi podporuje, a tvrdí, že se KAL 007 skutečně MOHLO ocitnout nad Sachalinem v důsledku „souhry náhod“ : a) posádka INS mód autopilota zapomněla aktivovat, anebo jej manuálně aktivovala příliš pozdě, kdy odchýlení bylo již nepřekonatelné, b)posádka po celou dobu letu “ prostě „ proti předpisům opomněla „jakkoliv“ sledovat kurz letadla, ani jednou se nepodívala na souřadnice ,jak měla, takže na trase, o které všechny posádky věděly, že je zavádí do příliš nebezpečné blízkosti sovětského vzdušného prostoru nad nejcitlivější sov. vojenskou zónou , členové posádky pravděpodobně hráli Člověče, nezlob se ...

US dopravní piloti zdůraznili, že podle statistiky NASA se ze dvou miliónů letů za období 5 let max. 21 z nich dostane mimo kurz, takže „náhodu“ zcela vylučují, a mají jediné vysvětlení : letadlo bylo nad Sachalinem, protože tam mělo být.

Oberg tvrdí, že „posádka navigační chyby dělá často, jako charterový let z roku 84 Southwest Pacific Airlines nad severním pólem, který místo do Evropy směřoval do sov. vzdušného prostoru, 1.600 km mimo svoji trasu ... „

US dopravní piloti v American Spectator z 12/93 označili článek Jamese Oberga (autora knihy Uncovering Soviet Disasters) KAL007,The Real Story ,který uveřejnil ve stejném měsíčníku z 10/93 ( za Real Story Oberg označuje 2.zprávu ICAO ze 14.6.93, sponzorovanou OSN) za „ nepravdivý“ ...

NASA expert, ing.Oberg, se v úvodu článku rozhořčuje, že třebaže 2.zpráva ICAO „objasnila všechny lži a dezinformace“ , západní média se tuto zprávu rozhodla totálně ignorovat (jen stručně se o ní zmínil New York Times, Oberg nazval autora článku „ konspirativním pomatencem“ ), a stále, k radosti MOW, jejíž tajné služby západní novináře mystifikují, přetřásají jako „ užiteční idioti“ CIA stopu . Přizvukoval mu publicista Ota Ulč (*1930,naturalizovaný občan USA,Judr z 1953, Ph.D. z Columbia University 1964), jenž 11.11.93 se v českých novinách hystericky pohoršoval nad všemi „obludnými“ knihami o KAL007 : “ Víru tvůrců knih o KAL007 naprosto nezviklala ani zpráva vyšetřující komise ICAO o 113 stranách, v níž odborníci došli k závěru, že masakr způsobila nelidská sov. reakce na lidský, patrně lajdácký omyl korejské posádky. I druhá zpráva ICAO z roku 93 potvrzuje dřívější zjištění o sovětské vině a TOTÁLNÍ americké nevině. A jaká na to byla reakce sdělovacích prostředků ? Žádná. Ticho po pěšině. Ozval se jen jeden člověk, James Oberg, inženýr v Houstonu , jenž v mém oblíbeném, pokrokovými kruhy značně neoblíbeném měsíčníku The American Spectator v 10/93 o závěrečné zprávě ICAO napsal.“

US piloti v prosincovém čísle tohoto měsíčníku projevili údiv, že známý expert NASA Oberg tak vehementně protlačuje obě evidentně „děravé“ zprávy ICAO za „ definitivně platné a jediné racionální „ objasnění KAL 007 ...

IV Nezodpovědná posádka, nezodpovědní řídící a neschopní stíhací piloti

Prezident Reagan,když se sov. ekonomika již drasticky propadla za americkou, zintenzívnil studenou válku fiktivní strategií hvězdných válek, ale zejména plánovaným rozmístěním raket středního doletu Pershingů v NSR, které Moskvu/MOW v době, kdy se vojensky utápěla v Afghánistánu, definitivně připravily o klid.

Panikařící MOW oprášila Chruščevův program RYAN/Raketojadernoe napadenie, a zahájila největší zpravodajskou operaci v sov. dějinách s cílem odhalit US jaderný útok Pershingy, které mohly sov. jaderné velení dekapitovat ještě před sov. protiúderem.

V 4/83 se konaly největší námořní spojenecké manévry v severním Pacifiku FleetEx83,kdy US průzkumné letouny několikrát narušily sov. vzdušný prostor , a protože je Sověti nebyli schopni sestřelit, mnoho sov.velitelů přišlo o své funkce ( v 11/83 při 10denních velitelských manévrech NATO, Able Archer 83, simulujících jaderný útok, Moskva uvedla do bojové pohotovosti své jednotky v NDR a v Polsku) .

V době, kdy se KAL007 údajně blížilo k Sachalinu, zde tudíž vládla vypjatá atmosféra , protože Sověti za pár hodin plánovali tajnou zkoušku své nové mezikontinentální balistické rakety 5.generace , první sov. plně mobilní (silniční verze) RT-2PM Topol(v NATO terminologii SS-25 Sickle) s jadernou hlavicí, která měla z raketové odpalovací základny Plesetsk u Archangelska zasáhnout cíl v Ključi na Kamčatce .

Protože smlouva SALT II umožňovala vyvíjet jen jeden nový raketový systém, byla vyvíjena pod lživým označením modernější verze SS-13/2, ačkoliv s ní neměla nic společného. SS-25 porušovala SALT II ve třech aspektech a) byla novou raketou, b) její telemetrické údaje byly zakódované a zašifrované, c) raketa byla příliš veliká na staré bojové hlavice,takže bylo jasné, že byla určena pro nové modernější hlavice, smlouvou zakázané ...

Kolem ostrova byla 31.8.83 vyhlášena „zvýšená“ bojová pohotovost ̈,a byla aktivizována sov. technika, která měla US špionážní techniku „zablokovat“, aby chtěné telemetrické údaje o nové raketě US nezískaly.

Vojensky citlivé severní Tichomoří bylo US špionážní technikou tak obetkané, že to Moskvě stejně nepomohlo, ale „víceúčelovější“ US mise z 31.8.83 měla „oficiálně“ vyzkoušet sovětské reakce ve stavu nejvyšší bojové pohotovosti, do které ji měl Boeing 747 vyprovokovat. Operation Cobra Ball měla testovací zkoušku SS-25 monitorovat. Kromě špionážních letounů ji měla monitorovat US fregata USS Badger v Ochotském moři, lodˇ USNS Observation Island , a špionážní radarový systém Cobra Dane na aljašském Shemya Island.

Raketová zkouška se však nekonala, zato dráhu RC-135 údajně zkřížil Boeing 747, let KAL007, “ jen tak“ si za tmy nad Kamčatkou poletující ...

Oberg tvrdí, že sov. řídící sledovali „rutinní“ hlídku US RC-135, pohybující se jako vždy na hranici sov. vzdušného prostoru, testující ,které radary mají Sověti již v provozu ,když se jim na obrazovce objevil druhý cíl, o kterém se nejprve domnívali, že šlo o tankovací letoun KC-135, a poté o druhý letoun RC-135.

Oberg zdůrazňuje, že podle dokumentů,které ICAO poskytl „pravdomluvný“ Jelcin, se US špionážní letouny nikdy k Boeingu 747 nepřiblížily pod vzdálenost 150 km (jak „pravdomluvný“ Washington vždycky tvrdil ), takže je sov. řídící nemohli zaměnit jeden za druhý.Oberg všechny bizarní aspekty kolem KAL007 odbývá povzdechem :“ „Naneštěstí se sov. piloti a řídící chovali stejně nezodpovědně jako posádka KAL007, a všechny náznaky, že šlo o civilní letadlo, přehlíželi ... „

Třebaže Osipovič tvrdí, že na žádnou konverzaci nebyl čas, protože se za pár hodin měl uskutečnit test nelegální ICBM rakety SS-25, Oberg popisuje, jak se sov. voj. řídící mezi sebou dohadovali, zda letadlo může být na špionážní misi, když letí tak dlouho ve stálé letové hladině rovně a nedělá žádné úhybné manévry. Proto, podle Oberga, sov. voj. řídící volali do nejrůznějších sov. civilních středisek řízení, zda nepostrádají nějaké letadlo ( Oberg do MOW několikrát letěl, aby informace pro svůj článek obohatil o informace od „svých sov. přátel „ ....) .

100 km od Kamčatky začíná zakázané voj. pásmo, když byl Boeing 747 130 km od Kamčatky v 200 kilometrové omezené zóně vojenského prostoru Kamčatky , (technicky označené FIR/Flight Information Region), vystartovaly proti němu čtyři stíhací MIG23. V této sov. nárazníkové zóně by běžně sov. stíhačky identifikovaly letadlo vyslaným signálem, a kdyby to bylo sov.letadlo/letadlo ze sov. bloku, palubní transpordér by vyslal jeho kód (podobně US systém Identification Friend or Foe/IFF v US nárazníkové zóně Aerospace Defense Identification Zone /ADIZ.

Oberg sice uznává, že je divné, že se Sověti několik hodin marně „honili“ za „ pohodářsky“ letícím obřím Boeingem, s posádkou, která netušila, že je nad sov. územím, když Boeing 747, plně osvětlen, nikam nepospíchal, a přesto si jej „spletli“ se špionážním letounem, třebaže letěl rychleji než RC-135, které by sov. vzdušný prostor nepřelétávalo tak nonšalantně, aby bylo přímo se nabízejícím terčem (narušení sov. vzdušného prostoru NSA prováděla nadzvukovými stíhačkami),k jehož identifikaci,předtím, než Osipovič vizuálně rozpoznal,že jde o civilní letadlo, mohli Sověti použít civilní transpondér (sov. piloti ani řídící nikdy nevolali letadlo na mez. tísňové frekvenci, jak vyžadují mez. předpisy) ...

Letecký expert Oberg však plamenně odmítá tvrzení, že „radarové potíže“ Sovětů mohlo způsobovat rušení radarového obrazu ze strany „ přihlížejících “ letounů RC-135 ...

Podle Šifrinovy a Helmsovy CIA Report (viz dále) mezi zprávami ,které nebyly k roku 91 (ani k roku 01, Timothy Maier z konzervativního Insight on the News) odtajněny, patří mj. zpráva US tajných služeb o sov. radaru ,který „letadlo“ až do zřícení sledoval, zpráva US zprav. služeb shrnující první tři dny po incidentu, zvláštní zpráva NSA ze 3.9.83, její doplňující zpráva z 19.10.83, a její zpráva z 6/91. Provinilá MOW tedy údajně odtajňovala, zatímco nevinný Washington činil opak, dost nelogické ... Utajovaná US zpráva o tom, co sov. radarový expert na radaru skutečně viděl, je klíčová, protože není možné, aby si vojenský radarový expert u protiletecké raketové jednotky (dokonce i sovětský) spletl Boeing 747 se špionážním letounem RC-135 .

Nejen Osipovič již na dálku Boeing 747 rozeznal, ale i další tři ruské stíhačky, hledající narušitele, hlásily, že jde o dopravní letadlo ...

A nejen to : piloti také hlásili, že jde o dopravní letadlo s americkými cestujícími... Jak mohli vědět tuto skutečnost, je zarážející (max. mohli vidět znak KAL na ocase) , stejně i posádky sov. letadel Pátrání a záchrany/SAR tvrdily, že „šly do akce na záchranu Američanů z dopravního letadla ...“, Čtyři hodiny po sestřelení také sov. velitelství oznamovala, že „místo RC-135 bylo omylem sestřeleno dopravní letadlo, a že je tedˇ Američané budou obviňovat ze zabití Američanů ...“ (CIA Report Šifrina a Helmse, tajné odposlechy NSA) .

Jediná možnost, jak se mohli piloti dozvědět o US cestujících , je ,že tuto informaci slyšeli ze svých rádií ...

Šifrin a Helms v roce 91 tudíž zveřejnili informaci , že NSA odposlechla hlášení sov. pilotů přinejmenším třech stíhaček, oznamující, že jde o dopravní letoun, ale Washington, tuto informaci, dodnes přísně tajnou (za kterou analytik Šifrina a Šifrin samotný, zaplatili zakrátko životem , a Helms se neodvážil po zbytek svého života o KAL007 promluvit ) ICAO zatajil (viz CIA Report Šifrina a senátora Helmse z roku 91) .

Osipoviče za to, že prohlásil, že civilní letadlo nerozeznal ani po půlhodinové snaze jej identifikovat, druhý den povýšili z majora na podplukovníka , ale , jak podotkl, „ jiní jeho kolegové na incidentu „vydělali“ daleko víc, jeden dostal dokonce „medajli“ ...“

Od 12/91 však Osipovič tvrdil (pravděpodobně v rámci vydírání Washingtonu ze stran rus. tajných služeb) , že „od prvního vizuálního střetu okamžitě , podle obří velikosti, poznal, že šlo o Boeing 747, třebaže se pohyboval jen za ním či pod ním , a ve tmě ... „

3.1.93 na kanále TV CBS v pořadu „60 Minutes“ bývalý sov. kpt. letectva Alexandr Zujev,který přeběhl na Západ v 5/89,uvedl, že sov. voj. řídící nebyli schopni stíhačky na obří Boeing 747 vizuálně navést ani na Kamčatce (tři páry stíhaček) ,ani na Sachalinu (5-6 párů stíhaček), protože arktické vichřice 10 dní předtím údajně vyřadily sov. voj. radary (které mohly odhalit „ civilní“ identitu Boeingu) , takže jim po více než hodině marného bezcílného hledání úplně v jiné oblasti došlo palivo, zatímco Boeing nerušeně přeletěl Kamčatku ( i pro ruské civilisty byla zpřístupněna teprve nedávno), a nad Ochotským mořem se vrátil zpět do mezinárodního vzdušného prostoru.

Zujev prohlásil, že zdejší sov. velení bylo ve velmi choulostivé situaci, protože opravu voj.radarů ještě nezajistilo, a muselo používat lokální přehledové radary s malým záběrem ... Zujev potvrdil, že jeho přítel Osipovič se mu svěřil, že od prvního okamžiku věděl, že jde o civilní letadlo, ale US bezpečnostní úřady Zujevovi bránily, aby promluvil .10.6.01 se zabil na svém ultralightu ...

Když Boeing 747 poté opět vstoupil do vzdušného prostoru nad jižním Sachalinem,třem stíhacím Suchojím SU-15 ze základny Dolinsk-Sokol, a jedné MIG-23 ze základny Smirnych, se vizuální kontakt podařil, přičemž pilot velícího Suchoje major Gennadij Osipovič i v roce 91 pro list Izvěstija tvrdil (otázkou je, co „mohl“ a co „musel“ tvrdit, stejně jako Iljušin v kauze Gagarin, viz Gagarin a ti druzí), že vystřelil varovné výstřely,které “ každý musel vidět ...“

Osipovič potvrdil, že od počátku věděl, že jde o civilní letadlo typu Boeing, všiml si dvou řad oken, ale „pro vojáka to nic neznamená, protože i civilní letadlo lze zneužít k voj. účelům ...“ Osipovič pozemní kontrole neohlásil, že jde o Boeing 747, protože se ho na to neptali , a jen naléhali, aby letadlo sestřelil, aby „opět neuniklo“ . Osipovič uvedl, že narušitelský Boeing letěl plně osvětlen (osvětlený špionážní letoun, MOW tvrdila,že letěl s vypnutými světly) , a korunoval své tvrzení výrokem, že Boeing po jeho několikerých varovných výstřelech letěl „ s blikajícími světly“ (blikající špionážní letoun), na což své velitele upozornil ( sov. vedení v době incidentu tvrdilo, že Boeing na varovné výstřely nereagoval,což by ani nemohl, protože neobsahovaly světlice ,takže v noci nebyly vidět ). V jiném rozhovoru z roku 93 pro ruská média „věrohodný“ Osipovič tvrdil, že jeho stíhačka letěla vedle Boeingu a blikala, že posádka Boeingu jej viděla, ale neodpověděla ...

V roce 96 Osipovič v rozhovoru pro New York Times zopakoval, že „ věděl od samého počátku, že nejde o RC-135, ale o civilní letadlo“ , protože typické osvětlení civilních letadel je nezaměnitelné s voj. letouny. Přestože to Osipovič tvrdil od 12/91, Oberg v 10/93 píše, že „sov. voj.řídící po Osipoviči chtěli, aby se přes transpordér otázkou Identifikujte se Přítel/Nepřítel ujistil, že nejde o navracející se „nezvěstný“ sov. dálkový bombardér ... „ Boeing samozřejmě neměl nainstalovaný sov. transpordér, takže pilot odpověděl “Neodpovídá na výzvu“.

4 minuty poté, co Osipovič potvrdil hlavnímu řídícímu Titovninovi vizuální kontakt, se „Boeing“, jak bylo v závěrečné fázi letu na této lince běžné (třebaže v tomto okamžiku ještě nebyl v dosahu jap. radarů), přes HF poprvé a naposledy spojil s tokijským ŘLP, a požádal o povolení vystoupit do větší výšky, aby ušetřil palivo, což mu bylo tokijským ŘLP povoleno.

Protože vyměnil rychlost za výšku, pokles rychlosti způsobil, že sov. stíhačka Boeing přelétla, což pilot stíhačky považoval za úhybný manévr. Titovnin zavelel, aby vypálil na cíl, ale Osipovič prohlásil, že po manévru cíle musí zaujmout jinou bojovou pozici.

Rozkaz k sestřelení (podíleli se na něm i další generálové, Ivan Tretjak, Vlad. Govrov a gen. Strogov) přišel v okamžiku, kdy tento opouštěl sov. vzdušný prostor podruhé. V tomto okamžiku se Boeing 747 a jeho sov. pronásledovatelé objevili na jap. voj. radaru, ale na obrazovce to vypadalo jako běžné sov. cvičení ( i sov. piloti se nejprve domnívali, že jde o pouhé cvičení ) .

Také jap. civilní radar zachytil letadlo s transpordérovým kódem 1300, což byl podle ICAO normální kód civilních letadel nad severním Pacifikem předtím, než vstoupili do jap. vzdušného prostoru, a protože, podle Oberga, KAL007 se „až tak moc“ neopozdilo, jap. řídící , podle Oberga, neměli důvody k obavám .

Osipovič,na kterého v tuto dobu sprostě řval velitel z pozemního stanoviště ukraj. gen. Anatolij Kornukov, aby již „do pr .... „ střílel, než letadlo zase vyletí , na něj vypálil dvě letecké střely Kaliningrad K8 , z nichž radarem naváděná explodovala 50 m za ocasem „letadla“ , a tepelná podle Osipoviče zasáhla levé křídlo a vletěla do motoru .

Zpráva ICAO z roku 93 vyvrátila tvrzení Osipoviče , že tepelná střela poškodila levé křídlo a vletěla do motoru, protože na otázku kpt. Chuna po zásahu :“ Co se stalo ? Stoupáme ...“ (se ztrátou tlaku letadlo začalo samovolně stoupat) , spolupilot Son po chvíli odpověděl :“Všechny motory jsou v pořádku.“

Tepelná střela, naváděná infračerveným zářením, tak „podivuhodně“ selhala, avšak poškodila tři ze čtyřech systémů hydrauliky, a díra v trupu způsobila dekompresi. Z CVR je údajně slyšet příkazy, aby se všichni připoutali a nasadili si kyslíkové masky, takže cestující byli při vědomí do posledního okamžiku ... (Na tomto „ utrpení do posledního okamžiku“ právníci rodin obětí postavili výši odškodného) .

Bizarní , zprávou ICAO nevysvětlená, je i další etapa letu střelou zasaženého Boeingu 747 : Na CVR je slyšet, jak se pilotovi konečně podařilo vypnout autopilota a převzít ruční řízení, a po 70 vteřinách se mu podařilo Boeing vyrovnat .Poté se spolupilot Son přes HF radio (s anténou na špičce levého křídla) spojil s tokijskými řídícími, a sdělil,že kvůli rychlé dekompresi žádá o povolení sestoupit ze 35.000 stop na 16.400 stop ,a poté na 10.000 stop (kde lze normálně dýchat a není mráz jako na Marsu).Některá jeho slova jsou na pásce nesrozumitelná ...

Krátce poté, jednu minutu 44 sekund po zásahu, oba palubní nahrávače podle Washingtonu a MOW přestaly nahrávat ...(Mluvčí Boeingu potvrdil, že nahrávače by, dokud by fungoval alespoň jeden motor, fungovaly až do dopadu na hladinu, proto posledních 11 minut musel někdo vymazat, nebo s páskami jinak manipulovat ...) .

12 minutové klesání tohoto Boeingu se přesně podobá standardnímu postupu pro klesání letadla do nižší letové hladiny, které ztratilo tlak, ale je stále pod kontrolou posádky.Aby dosáhlo hladiny s kyslíkem a teplem, prudce klesne o 4.000-7.000 stop (v závislosti na povětrnostních podmínkách a stavu letadla,), poté klesá pomaleji, dožaduje se pomoci, oznamuje svoji polohu, hledá místo k přistání ... Kpt. Chun po 4 minuty s letadlem pozvolna klesal na 16.400 stop, ohledně dalších 4 minut se zdroje v informacích rozcházejí: a) jedni (zpráva US tajných služeb předložená hned po sestřelení US velvyslancem Charlesem Lichensteinem RB OSN) tvrdí, že letadlo sestoupilo až na 5.000 stop (podle Lichensteina a US ministra zahraničí George Schultze radar v této výšce letadlo zaměřil v 18.30, později Washington údaj opravil na 18.31 ,letadlo zmizelo z radarových obrazovek v 18.38, 12 minut po zásahu), začalo spirálovitě kroužit,a sestoupilo až na 1.000 stop, b) jiní tvrdí, že v letové hladině 16.400 stop kpt. letadlo vyrovnal a po dobu nejméně 4 minut pokračoval v letu směrem k sov. pobřeží, a poté 2x obletěl Moneron , přičemž budˇspirálovitě ještě klesal/či již letěl v konstantní výšce.Fungoval elektrický systém , kyslíku bylo dost a kpt. byl obratný, protože dokázal nejen letadlo vyrovnat, ale i snížit rychlost během klesání (ze 4.750 FPM na 1,875) , takže letadlo se do moře nezřítilo během 2 minut 11 vteřin, jak experti v jeho případě vypočítali, ale až po 12 minutách (normální sestup by mu trval 15 minut) .

US vládní experti v roce 91 potvrdili, že „letadlo“ se otočilo o 180 stupňů, zpomalilo a klesalo 3.700 stop/ft za minutu, poté ještě klesání zpomalilo na 1.333 stop za minutu. V konečné fázi klesalo ve spirálách,tj. bylo schopné kroužit (skalnatý ostrůvek 4 míle dlouhý a 3 míle široký, 2x obletělo), a tudíž na hladině i nouzově přistát (proto podle některých expertů nevysílali MayDay,protože měli letadlo pod kontrolou, a standardně klesali) ...

Také ICAO analýza dospěla k názoru, že si posádka ještě minimálně 12 minut od zásahu (18.26.02) udržela nad letadlem omezenou kontrolu .

Třebaže řízené 12 minutové klesání potvrzuje japonský i sovětský radar (Rusové „přiznali“, že si radarové záběry pokusu pilota o přistání na hladině nafilmovali, ale film se „ztratil“ ... ) , expert NASA na Gagarina Oberg to vidí úplně jinak : „ Kritické přístroje zasáhla střela, zastavila pásky a vyřadila všechny čtyři motory, „ tvrdil , navzdory tomu, že pilot KAL007 uvádí, že všechny motory jsou v pořádku. Když jej na pilotovu informaci US dopravní piloti upozornili, odsekl :“ I kdyby měl všechny 4 motory v pořádku, byl s ním konec,, protože žádný Boeing 747, poškozený či nepoškozený, nikdy na moři úspěšně nepřistál ...“.

US obchodní piloti v časopise American Spectator z 12/93 Obergovi odpověděli, že „ skutečnost, že žádný Boeing 747 ještě na moři úspěšně, ale ani neúspěšně nepřistál, je zcela irelevantní, piloti Boeingů jsou trénováni i na přistání na vodě. „ Úspěšnou simulaci takového přistání poškozeného Boeingu 747 provedl v roce 85 obchodní pilot Joe Ferguson pro časopis Conservative Digest.

Oberg si svérázně vykládá i neexistenci trosek,lidských těl,kufrů a nákladu.Sověti tvrdili, že najvětší kus,který našli, měřil 1 metr čtvereční, třebaže letadlo ani neexplodovalo, ani nenarazilo na hladinu velkou rychlostí,zatímco v seriálu pro Izvěstije voj. potápěči údajně civilním potápěčům potvrdili nález celého neporušeného trupu ... Oberg tvrdí, že letadlo ( které podle radarových dat dopadlo do moře „kontrolovaně“), bylo dopadem do 200 m hloubky na padrtˇrozdrceno, stejně tak lidská těla, která vzápětí sežraly (i s kostmi) místní roje sépií, kterými se zdejší mořské dno hemží ...

V. Cíl je zničen, ale letí dál

Osipovič ve 3.47 ráno hlásil :“Cíl je zničen,“ ale na radaru několika sov. pozemních velitelských stanovištˇ cíl ještě po několik minut, místo aby explodoval ve vzduchu, letěl dál, (podle DFDR ve skutečnosti stoupal ), navíc během 8 minut pozvolného klesání se letadlo stočilo o 180 stupňů na sever zpět k Sachalinu,takže bylo plně ovladatelné, a protože v době zásahu letělo od Sachalinu, pravděpodobně se snažilo na Sachalinu nouzově přistát ...

Mezi sov. veliteli zavládl zmatek, gen. Kornukov (34 sekund poté, co nahrávače údajně z KAL007 přestaly nahrávat) se nevěřícně táže: „ Cíl změnil kurz na sever ? Vždytˇ dostal zásah, jak to, že do pr ... ještě letí , co se to do pr ... děje ?! “ Ostatní stíhací piloti hlásí, že zničený cíl nikde na moři nevidí ... O dvě minuty později je na sov. radaru cíl lokalizován ve výšce 5.000 m spirálovitě klesající u ostrova Moneron , Kornukov se diví: „ Tak nízko ?“ Pět minut si ještě cíl udržel výšku, poté z radarové obrazovky stanice Komsomolsk na Amuru cíl zmizel, 12 minut po zásahu střelou.

Z obrazovek voj. radaru v japonském Wakkanai cíl zmizel ve výšce 300 m (nižší polohu radar není schopen sledovat), Newsweek ze 12.9.83 tvrdí, že z radaru zmizel ve výšce 5.000 stop, v knize Shootdown se tvrdí, že ve výšce 1.000 stop.To, že letadlo zmizelo z radarových obrazovek, neznamená, že se hned zřítilo : mohlo se ještě držet ve vzduchu, dokud nepřistálo, nebo dokud mu nedošlo palivo ...

Experti tvrdí, že Boeing 747,který 12 minut kontrolovaně klesal, nemohl být sestřelen, protože sestřelený Boeing 747 by se zřítil max. do tří minut . Pozvolné klesání potvrdil i Osipovič, podle něhož se Boeing zřítil 4.2 km severně od ostrova Moneron (39 km západně od Sachalinu).Na předpokládané místo pádu mezitím již vyrazilo několik sov. KGB lodí, a vrtulníků z letecké základny Smirnych a Chomutovo .

Osipovič ve svém rozhovoru pro Izvěstije z roku 91 lhal zejména ve třech hlavních bodech : a) Osipovič nesestřelil „letadlo“ v sov. vzdušném prostoru, ale již v mezinárodním , jak o tom svědčí Jelcinem v 6/93 pro ICAO „urychleně“ uvolněný (Jelcin v té době dostával od Washingtonu vydatné finanční injekce ) sov. dokument , udávající přesné souřadnice polohy „letadla“ , které dosvědčovaly, že „letadlo“ bylo zasaženo střelou , když již nejméně půl minuty letělo v mez. vzdušném prostoru Tatarské úžiny. (Sov.velení ze Sachalinu se dotazovalo gen. Valerije Kamenského ,šéfa leteckých sil Dálného východu , zda má cíl zničit i v mez. vodách, tento odpověděl kladně, stejně tak šéf voj. okruhu Dálného východu gen.Ivan Tretjak) .

Tím byl vysvětlen bod ICAO zprávy z 6/93 Destruction of Korean Air Lines Boeing 747, v němž se uvádělo, že „ nebylo možné určit přesnou polohu KAL007 vůči sov. vzdušnému prostoru v okamžiku zasažení střelou , když žádný vrak letadla nebyl nalezen.“ (strana 61 zprávy, kdy ICAO jedním dechem uvádělo, že bylo sestřeleno v mez. vzdušném prostoru v Tatarské úžině).,

Určit polohu nebylo možné, protože DFDR nenahrával INS parametry, jako zeměpisnou šířku a délku, let se rekonstruoval na simulátoru a porovnával s radarovými aj. údaji. b) Pásky z palubních nahrávačů,které nahrávaly ještě jednu minutu 44 vteřin po zásahu, které Jelcin v 6/93 ICAO předal ,prokázaly, že Osipovič nevystřelil žádné varovné signály, c) ani se nepokoušel s posádkou Boeingu přes rádio spojit . Osipovič to v roce 96 pro list The New York Times z 9.12. odůvodnil tím, že věděl, že pilot nemluví rusky, a Osipovič žádný světový jazyk neovládal ...

Osipovič vždycky tvrdil,že „letadlo“ bylo na špionážní misi (třebaže trval i na tom, že letadlo mělo zapnutá světla,popř. blikalo,špióni tudíž chtěli být sestřeleni či chtěli navázat kontakt ), a že by jej sestřelil i podruhé, kdyby se do podobné situace znovu dostal, protože úplně nejsveřepěji trval na tom,že na jeho palubě nebyli „ žádní civilisté ...“

Osipovič prosazuje ruskou teorii, že šlo o dva Boeingy 747, jeden „nastrčený“ prázdný, vybavený špionážní elektronikou, který sestřelil (Osipovič v roce 93 pro ruské listy tvrdil, že z jeho trosek bylo vyloveno 17 těl) , a pravý KAL007, který byl nakonec také sestřelen Američany či Japonci ...

Osipovič vždycky trval na tom, že „letadlo „ SU sestřelil „oprávněně“, protože 2,5 hodiny toto „neidentifikovatelné letadlo“ nerušeně brázdilo sov. vzdušný prostor a nalétalo nad ním přes 2.000 km „ , ale v roce 96 Osipovič prohlásil :“ Letadlo jsme sestřelili oprávněně, ale sov. velení lhalo i tam, kde nemuselo: tvrdilo,že letadlo letělo bez světel, že jsem vypálil varovné světlice, že jsem se spojil s posádkou rádiem na frekvenci 121.5 Mhz, ale proboha, na to nebyl vůbec čas , a znamenalo by to, že jsem nebyl v kontaktu s pozemním velením !“

Osipovič byl povýšen, ale brzy měl „nehodu“ : když „převážel“ novou stíhačku přímo z továrny,vysadil jí motor nad skladem munice, Osipovič s ní ještě dokázal „uhnout“ , ale musel se katapultovat z malé výšky, takže si vážně poranil páteř, byl přes rok v nemocnici,a létat již nemohl.Odešel do předčasného důchodu, postavil dceři dům,pěstoval jahody,a těšil se z vnoučete.

VI Není sestřelení jako sestřelení ...

5.9.83 Reagan sestřelení letadla teatrálně odsoudil jako akt barbarství a zločin proti lidskosti,a když mez. veřejné mínění dostatečně hypnotizoval poukazem na zrůdnost tohoto činu, podepsal předem připravené nařízení NSC-NSDD-102,kterým Washington mj. rozšířil radarové pokrytí Aljašky vojenskými radary z 320 km na 1.900 km, a GPS systém slíbil zavést i pro civilní využití, zatímco MOW vystupňovala špionážní zpravodajství v rámci Operace Ryan ( 26.9.83 nový a nespolehlivý sov. satelitní systém včasné výstrahy nesprávně informoval, že na MOW letí US mezikontinentální rakety, naštěstí podpluk. Stanislav Petrov(44) informaci vyhodnotil jako počítačovou chybu (viz The Man who Saved the World), jeho nadřízený mu nejprve slíbil odměnu, poté ho poslal do předčasného důchodu ...).

O 5 let později, 3.7.88, US raketový křižník USS Vincennes , nelegálně plující v íránských pobřežních vodách, sestřelil v íránském vzdušném prostoru „omylem“ íránský airbus společnosti Iran Air let 655 , letící z Bandar Abbas do Dubaje, zemřelo všech 290 lidí (66 dětí) ...

Kapitán Will Rodgers a posádka posléze, jako všichni US vojáci z Perského zálivu, obdrželi medajli za zásluhy. Teprve za Clintonovy vlády se obě strany u mez. soudního dvora dohodly na „urovnání“ : Washington vyplatil 61..8 miliónů dolarů odškodnění ( směšný pakatel ve srovnání, co musela vyplatit Libye za Lockerbie), k odpovědnosti se nikdy veřejně nepřiznal, a odmítl v rámci dohody jakoukoliv veřejnou omluvu ...

Po sestřelení íránského airbusu Reaganova vláda „informovala“ US média, že je nežádoucí „ srovnávat sestřelení KAL007 a Iran Air 655, aby toho íránská vláda nezneužila ...“ . Tento názor „ profesionálů žurnalistiky “ bylo možno slyšet např. 6.7.88 na CBS Evening News. US média v rámci této instrukce sestřelení sice jednohlasně odsoudila, ale na rozdíl od toho, jak referovala o KAL 007, házela vinu na obětˇ a „její podivné chování“, třebaže letadlo letělo na své pravidelné lince, ze které se nikam neodchýlilo, a činila všechna možná srovnání s dalšími „zásadními omyly“ US armády, od války za nezávislost přes 2sv.v.v. až po válku ve Vietnamu, ale nikdy neučinila paralelu nejjednodušší – mezi KAL007 a Iran Air 655.

Výstižný v tomto směru je článek v New York Times ze 2. +7.9,83, komentující sestřelení KAL 007 : „ Pro sestřelení civilního letadla neexistuje žádná omluva ...“,, „ „Právo“ na sestřelení podezřelého letadla neospravedlňuje jeho sestřelení „,srovnáme-li komentáře stejného listu ohledně sestřelení Iran Air 655 z 7/88.

VIIAudiopáska a radarová mapa Kirkpatrickové (stejné povahy jako satelitní snímky ,které v RB OSN předložila Madelaine Albrightová o masakru ve Srebrenici)

MOW se k sestřelení ve zprávě TASS „přiznala“ až 6.9.83 poté, co americká velvyslankyně při OSN Jeane Kirkpatricková (zemřela 06/80) nechala v RB OSN přehrát rozhovor mezi Osipovičem a sov. velením, pořízený z monitorovací stanice z japonského letiště Wakkanai,ve kterém sov. velitelé požadovali „letoun“ sestřelit, aniž by se zmiňovali o Boeingu, a ve kterém Osipovič ostentativně hlásil :“ Cíl zasažen“ ) ...

TASS poté v prohlášení uvedl, že „neidentifikované letadlo,letící bez světel, narušilo sov. vzdušný prostor nad Sachalinem, a když neodpovědělo na varování, bylo sov. stíhačkami „zadrženo“ .

Epizoda s Kirkpatrickovou ukazuje, jak HODNĚ Washingtonu záleželo na tom, aby teorie sestřelení KAL007 u ostrova Moneron sovětskou stíhačkou byla jednou provždy prokázána : Washington kvůli této hypotéze obětoval i jeden z pilířů práce US tajných služeb - odposlechy Sovětů ze strany NSA/National Security Agency (tehdejším ředitelem byl Lincoln D. Fauer). Když Sověti zjistili, jak zblízka jsou monitorováni, změnili svoje kódy a frekvence, takže úspěšnost odposlechů NSA se snížila o 60% ...

Hned na druhý den bylo svoláno mimořádné zasedání RB OSN (taktéž se konalo mimořádné zas. ICAO v Montrealu) . Sověti tvrdili, že letadlo nereagovalo na varovné výstřely , že pilot stíhačky nemohl vědět, že jde o civilní letadlo, když za špatné viditelnosti letělo s vypnutými navigačními světly a neodpovídalo na radiové signály, z čehož pro MOW vyplývalo, že jeho úkolem bylo otestovat sov. systém protivzdušné obrany nad Sachalinem a Kamčatkou . Sovětská vláda popřela všechno, co šlo popřít, a v odvetu informovala, že „ Boeingu zkřížil cestu přinejmenším jeden US špionážní letoun RC-135 ( během vyšetřování Pentagon odmítl roli aljašského RC-135 a jeho supertajné technické možnosti upřesnit s tím, že by to poškodilo národní bezpečnostní zájmy) ...

Vítězoslavná věta stíhacího pilota Osipoviče :“Cíl zasažen ! „ je z audiopásky Kirkpatrickové nejznámější.

US úspěšně tvrdily, že Osipovič tuto „pohnutou“ větu pronesl v 18.26 GMT, třebaže ruské ( zveřejněné za Jelcina) a japonské záznamy ( viz Michel Brun) prokazují, že ji vyslovil 19 minut předtím, než přistál, tj. v 19.26 GMT ...

V 18..26 GMT KAL 007 nemohlo být nikde u Sachalinu, když nad ním údajně proletělo hodinu předtím.Audiopáska Kirkpatrickové byla později spektograficky analyzována Washingtonskou univerzitou, kdy bylo zjištěno ,že byla „spliced“/slepována. Michel Brun zveřejnil záznamy jap. řídících, prokazující, že takových hlášení, jako pronesl Osipovič, bylo více ... “ Vystřelím!“ . „ Probíhá zuřivý boj, „ ( Michel Brun : „Proběhla dvouhodinová letecká minibitva“ ) .Své sestřelené cíle oznámili kromě Osipoviče (19.26.01) i další dva sov. piloti ( 19.25.31 a 19.26.25), proto Michel Brun ve své knize uvádí, že „ tři sestřelené US letouny jsou jisté .“ ....

„Radarová mapa „ Kirkpatrickové (viz Foreign Service Journal:The Kirkpatrick Map)

Mapa, kterou Kirkpatricková předložila v RB OSN , ukazuje údajnou trasu letu KAL 007 nad poloostrovem Kamčatkou a ostrovem Sachalinem, zachycenou radary.

Doktorka a profesorka politických věd Kirkpatricková, bývalá členka mládežnické Socialistické ligy US Socialistické strany, poté členka strany Demokratické,která v roce 1979, poté co publikovala knihu kritizující zahraniční politiku Jamese Cartera, s mottem, že „US musí spolupracovat i s diktátorskými režimy, mají-li US porazit režimy totalitní,“ přijala nabídku Reagana, aby se stala jeho poradkyní pro zahraniční politiku, v kteréžto funkci přestoupila do strany Republikánské, tvrdila, že radarové informace ,na základě kterých byla trasa letadla KAL007 na mapě zaznamenána,pocházejí ze zachycených sovětských vysílání.

Jde o nevěrohodnou mapu, protože ukazuje jako trasu letadla nepřerušovanou linii, zatímco Sověti letadlo sledované nad Kamčatkou a Sachalinem 2x ztratili.Mapa vůbec nebere v úvahu rychlost sledovaného letadla. První dva úseky trasy představují rychlost 510 a 500 uzlů , která Boeingu 747 může patřit. Třetí úsek však představuje letadlo letící rychlostí 280 uzlů, což zcela určitě nebyl Boeing 747. Jiné sov. radarové údaje ukazují jiné trasy, po kterých letadla letěla rychlostí nad 750 uzlů, což by Boeing 747 nedokázal ...

VIII Tisková konference OgarkovaWashington a OSN tvrdí, že „vrahem“ je „zahradník“ , který se k činu doznává, světové veřejné mínění návnadu polyká, stejně jako u 11.9.01, skutečnost je však složitější, než představa o ní ...

9.9.83 náčelník genštábu maršál Ogarkov na tiskové konferenci uvedl, že civilisté z KAL007 byli ze strany CIA obětováni pro komplot vůči SU, a tvrdil, že neví, kam Boeing spadl , přestože podle informací z doby „glasnosti“ Sověti po 9 minutách na místo sestřelení „ letadla“ vyslali vrtulníky a čluny KGB,a potápěči našli „ letadlo“ již třetí den po sestřelení v hloubce 174 m u ostrova Moneron ...

Washington jeho prohlášení pro mez. veřejnost interpretoval jako přiznání, že Sověti KAL007 sestřelili,zejména, když tak již učinili v roce 1978.

Před povýšením na maršála a na náčelníka genštábu gen. Ogarkov vedl Divizi strategických dezinformací na klamání US zpravodajských služeb, aby se nedozvěděly o tom, jak MOW porušuje SALT II , takže byl profesionálním placeným Lišákem.

Proto jeho prohlášení, stejně jako všechna další sovětská a později ruská prohlášení, byla v souladu s US verzí jen zdánlivě a velmi povrchně. Vždy obsahovala rozporné či protiřečící si prvky. Na své tiskové konferenci se maršál Ogarkov podbízel se sov. radarovou mapou, na které ukazoval, jak KAL 007 letělo bok po boku s RC-135 ...

Na sov. radarové mapě Ogarkov události vysvětloval fakty, které pozornějším posluchačům jasně naznačovaly, že nešlo o jediný průnik do sov. vzdušného prostoru, ani o jedno sestřelení .Nejkřiklavějším rozporem bylo jeho tvrzení, že letadlo bylo sestřeleno celou jednu hodinu poté, co „krizovou“ oblast již dávno opustilo ...

MOW nikdy neposkytla souvislou verzi událostí z onohe dne.Nesouhlasila ani prvopočáteční prohlášení ministra zahraničí Shultze a japonského „ministerstva obrany“ , kdy rovněž z japonského prohlášení je možné vyčíst, že průniky a sestřelení byly přinejmenším tři ( Michel Brun).

12.9.83 MOW vetovala rezoluci OSN, která ji odsuzovala za sestřelení jihokorejského civilního letadla .Sovětská vláda vyjádřila „lítost“ nad ztracenými životy, ale neomluvila se , a předem odmítla jakékoliv nároky příbuzných na odškodnění s tím, že tuto „banditskou“ akci naplánovala CIA, protože není možné, aby se současně rozbily všechny palubní počítače a všechny palubní vysílače ...

15.9.83 Reagan FAA nařídil, aby Aeroflotu odejmula licenci na provozování letů do /z USA, takže sov. ministr zahraničí musel zrušit svoji plánovanou cestu do New Yorku/NYC na zasedání OSN ... Aeroflotu byla licence vrácena až v 4/86,kdy v době „tání“ USA,MOW a Japonsko vytvořily nad severním Tichomořím společnou kontrolu řízení letového provozu.

Státy New York a New Jersey zakázaly sovětským letadlům využívat jejich letiště, takže Gromyko neměl kde přistát, což Igor Jakovlev napadl jako porušení Charty OSN, podle které hostitelská země musí umožnit přístup do budovy OSN zástupcům všech zemí, a navrhl, aby sídlo OSN bylo přemístěno do jiné země ... Na to Charles Lichenstein (zemřel 02/75), podřízený Kirkpatrickové , sovětským diplomatům odpověděl :“ Americká delegace vám za ranního rozbřesku přijde k dokům zamávat na rozloučenou ...“

FAA přechodně uzavřela letový koridor R20 (nejkratší z 5 letových koridorů mezi Aljaškou a Dálným východem), po kterém mělo KAL007 letět, ale na naléhání aerolinií jej musela již 2.10.83 znovuotevřít .

IX Žádné trosky, žádná těla, žádná zavazadla,žádný náklad, jen chemicky vyčištěné cáry oděvů

V poměrně mělkých vodách u ostrova Moneron, asi 65 km od sachalinského přístavu Nevelsk, se po obřím Boeingu, 269 lidech, 450 kufrech a nákladu slehla zem ....

V článku v původně vládních Izvěstijích z 12/ 91 jeden ruský civilní potápěč, který se podílel na hledání vraku, popisuje, že skutečnost, že na místě sestřelení nenašli na hladině žádná těla - objevili jen 10 kusů lidské tkáně, končetiny, jednu ruku v černé rukavici ( jeden potápěč nahlásil i jedno dekapitované lidské torzo) , žádné záchranné vesty, ani zavazadla ( většinou se najdou alespoň rukojeti ) , je velmi překvapila, ale řekli si, že těla zůstala uvězněná v trupu na dně moře.Když se dostali k vraku o 10 dní později, žasli : celé letadlo bylo na padrtˇrozdrcené, jako by jej někdo rozmlátil palicí.

Kapitán a konstruktér miniponorky Tinro II Michail Igorevič Girs si do deníku 10.10.83 poznamenal : „ Kousíčky letadla a drátů , žádní lidé . Vypadá to spíše, jako by To sem dovlekla nějaká tažná lodˇ, než že TO spadlo s nebe ... „

Jiný ruští potápěči pro seriál v Izvěstijích uvedli , že dostali příkaz zničit vše, co na dně uvidí .(Jednotlivé části,uveřejňované v Izvěstijích, si navzájem odporovaly, některé potvrzovaly teorii oněch dvou záhadných Šifrinových emigrantů, že voj. potápěči nalezli na mořském dně nepoškozené „letadlo“ s rozepnutými bezpečnostními pásy,civilní potápěči ji vyvraceli, takže tento seriál byl s největší pravděpodobností dílem rus. tajných služeb, které cedily informace a dezinformace paralelně s tzv. Šifrinovou CIA Report ) .

Ruský hloubkový potápěč Vadim Kondrabajev , jeden z civilních potápěčů, kteří u vraku v 9/83 byli, pro ruský čas. Itogi z 1.10.00 uvedl, že civilní potápěče sov. úřady na Sachalin přivezly až 10.9., a poté jejich tým další týden „zcela ignorovaly“ . Když se civilní potápěči nakonec dostali na místo zřícení a k vraku, nic nenalezli, třebaže pod vodou pracovali celý měsíc 5 hodin denně. Kondrabajev prohlásil, že těla určitě odstranili vojenští potápěči v miniponorkách, kteří na místě pracovali před civilními, a že civilní potápěči byli na Sachalin přivezeni jen jako kouřová clona ...

Šéf dálnovýchodních voj. potápěčů Torchinov prohlásil, že civilní potápěče museli přivézt, protože voj. potápěčská technika (o které civilní potápěči v Izvěstijích prohlásili, že byla lepší , než jejich) mohla ve vodě (v max. hloubce 160 m) zůstat max. 15-20 minut.

Armáda sice moc neinvestuje do voj. potápěčů, např. izraelská armáda si najala US soukromou firmu, která jí po v roce 99 našla její dlouho ztracenou ponorku Dakar (potopila se v 1/66 ve Středozemním moři s 69člennou posádkou), ale v Izvěstijích sov. civilní potápěči naznačili, že spíše mise vojáků byla jiná než mise civilních potápěčů : vojáci údajně odtáhli nějaké letadlo, vybrali z něho elektroniku, potopili ho a pod vodou nechali explodovat.

Civilní potápěči (kterým nebylo jasné, proč jej z daného kvadrantu nejprve odtáhli do jiného ) měli poté dosvědčit teorii o sestřelení ... V Izvěstijích civilní potápěči prohlásili, že při vyjímečných setkání s voj. potápěči onoho září 83 jim tito tvrdili, že našli neporušenou ocasní část Boeingu (která je dost velká ), a hned vedle i trup Boeingu, což jim civilní potápěči nevěřili, protože ve stejných místech sami nalezli jen malé úlomky ( přesto velitelské kruhy na sachalinské základně Sokol dopisovateli Izvěstijí Andreji Illešovi v době „ glasnosti“ potvrdily, že Boeing nalezli v celku... ) .

Navzdory tvrzením v Izvěstijích o osm let později , Sověti v mělkém Japonském moři nenalezli nejen žádný Boeing (ani jeden z nalezených kusů sporného původu,který Rusové koncem 9/83 vyfotografovali, nebyl nikdy oficiálně identifikován jako troska z KAL007, obří letoun zmizel bez sebemenší stopy ) , ale z 269 lidí ani žádná těla, ani jejich zavazadla , ale ani žádné bedny ze zavazadlového prostoru Boeingu , nad čímž se opětovně podivuje i druhá zpráva ICAO z roku 93, a jisté „rozpaky“ připouští i bývalý NASA expert na letecké nehody James Oberg, třebaže i pro tento fakt má své vysvětlení : „ Sověti hledali černé skříňky, nezabývali se těly, která nechali ležet na mořském dně, takže je mezitím ohlodali zdejší obrovské sépie (alias ruské kraby) ...

Podle knihy Andreje Illeshe The Mystery of Korean Boeing 747 těla sežrali obrovští krabi, jejichž domovem je zdejší mořské dno,.S touto teorií v době incidentu přišel , na přání KGB , samotný Osipovič, třebaže usuzoval, že „ krabům nelze přičíst všechno,protože by nechali alespoň kosti , takže se spíše přiklání k verzi rus. leteckého velení, že šlo o Boeing dvojníka pouze s voj. personálem ...“ .

Osipovič tvrdil, že se „na dně“ našly všechny pasy cestujících z KAL007, svázané do jednoho balíku, což by byla podivná praxe jihokorejských aerolinek, a civilní potápěči tvrdili, že všechny cáry oděvů měly zapnuté zipy ,jako by z nich lidé byli vysáti dekompresí , ale jinak byly nepoškozené,a ani další nalezené věci nebyly sežehnuté, takže na palubě nehořelo,což bylo divné ,když podle tehdejší teorie ICAO mělo po zásahu střelou explodovat ...

Těla sice nikdo nenašel ( civilní potápěči pro Izvěstije vypověděli, že ani nedostali příkaz hledat těla,o kterých se před nimi nikdo z velitelů nezmiňoval, jen součástky, elektroniku, dokumenty, pásky,černé skříňky ), ale sedmičlenné japonsko-americké delegaci, která 26.9.83 dorazila na jap. strážním člunu do Nevelska na Sachalin, kde se v přístavu Nevelsk setkala s šestičlennou sov. delegací, vedenou KGB generálmajorem A.I. Romanenkem/Romanovem ,velitelem pobřežní stráže na Sachalinu a Kurilských ostrovech,jenž jap-americké delegaci vydal cáry oděvů a 213 párů bot, které údajně měli na sobě cestující KAL007,,jak dosvědčili někteří příbuzní.

Tato hromada bot byla vyfocena neznámým fotografem,a dostala se do Life Magazine, jehož šéfredaktor autora fotografie nikdy neprozradil .Sověti je údajně našli plovoucí na hladině u svého pobřeží (stejně jako Japonci, včetně kreditní karty Kathy Speir).

(Později neexistující) KGB gen. Romaněnko/Romanov nechal kusy oděvů před jejich odevzdáním chemicky vyčistit ...

Kpt. ponorky Tinro 2 Michail Igorevič, přítel Illeshe, tuto záhadu s botami “ vysvětlil“ v Izvěstijích z 31.5.91 tím, že cestující dekomprese z Boeingu „vysála“ , včetně z šatů, a roztrousila je po obrovské ploše , kde konečné dílo vykonaly zdejší silné podmořské proudy ...

Další ruská teorie tvrdila, že těla nebyla nalezena, protože byla na padrtˇrozmetána obrovskou explozí , třebaže při explozi raketoplánu Challengeru byla všechna těla nejen nalezena, ale i identifikována, taktéž v roce 85 123 těl z 329 lidí z Boeingu 747 Air India, ve kterém nad Atlantikem ve výšce 30.000 stop explodovala bomba, bylo identifikováno,15 z těl ze 159 bylo nalezeno a identifikováno z Boeingu 747 South African Airlines, které v roce 87 explodovalo za letu kvůli požáru v nákladním prostoru,.Tuto teorii vyvrátily v 6/93 předané palubní nahrávače. Podle další ruské verze , se trup, od kterého se odtrhl předek a křídla, stal větrným tunelem, který těla rozsel po celém Tichomoří ( civilní potápěči v Izvěstijích uvedli, že se našly kousíčky lidských tkání , které byly „prošpikované“ úlomky kovů, jako při explozi či vysátí při dekompresi) ... Byly to teorie uváděné před „nalezením“ černých skříněk, dekomprese v letadle byla malá, aby někoho vysála.

Gen. Valerij Kamenskij, náčelník ukrajinského genštábu a zástupce velitele ukraj.leteckých sil, a 1.9.83 velitel leteckých sil sov. vojenského okruhu Dálného východu, jeden z hlavních aktérů dramatu , pro ukrajinský týdeník Fakti i Komentari 15.3.01 pobaveně prohlásil :“ I mne by zajímalo, co se stalo s těly ...“

Byl to gen. Kamenskij, přímý nadřízený gen. Kornukova, „taktického“ velitele, který na dotaz Kornukova :“ Má být sestřelen i v mezinárodních vodách ?? „ odpověděl kladně.

Ukraj.letecké síly pod vedením gen. Kamenského o sedm měsíců později ,4.10.01, údajně sestřelily nad Černým mořem civilní letadlo Tupolev 154 společnosti Siberian Air na lince 1812 Tel-Aviv – Novosibirsk, 190 km od Soči. Zahynulo všech 66 ruských a ukrajinských příslušníků židovského etnika, a 12 členů posádky. Média nejprve spekulovala o teroristickém útoku, dokud US zpravodajské služby nepřišly s tvrzením, že letadlo sestřelila „zbloudilá“ protiletecká střela S-200/SA-5 Gammon .Ukraj. armáda možnost, že by její námořnictvo při voj. cvičení omylem sestřelilo civilní letadlo, vehementně popřela (střela má dosah 240 km, letadlo bylo od základny vzdáleno 320 km), ale ukraj. vláda nakonec odpovědnost přiznala, a s Izraelem v 11/03 vyjednala dohodu o odškodnění rodin obětí ...

Putin sice blahovolně prohlásil, že si nemyslí, že by civilní letadlo , bytˇjen omylem, sestřelilo ukraj. letectvo, ale jím ustanovená ruská vyšetřovací komise shledala, že trup zasáhla střela S-200 a konstatovala, že střela byla z ukraj. základny vystřelena v době sestřelení letadla.Ukraj. vláda v 6/04 prohlásila, že radarové záznamy sestřelení ze strany ukraj. letectva vylučují, a žádná z jejích 11 vyšetřovacích komisí k jednoznačnému závěru nedospěla. Někteří analytici naznačovali, že mohlo jít o práci ruských tajných služeb , aby zdiskreditovaly Kyjev.

X.„Pátrání a záchrana „ , anebo námořní banditismus ?

Jižní Korea po „sestřelení“ KAL007, jako majitel letadla, ustavila svými agenty pro pátrací akce US a Japonsko, takže pátrací akce Sovětů za hranicemi jejich pobřežních vod byly nelegální.

„Záchranáři“ z obou stran si navzájem vyhrožovali vojenským střetem a navzájem se provokovali.

Vladimír Pavlov, sov. velvyslanec v Japonsku, 8.9.83 přišel s falešnými sovětskými souřadnicemi předpokládaného zřícení letadla, západně od ostrova Moneron (zprávy ICAO uvádějí severně od Moneron, falešné souřadnice potvrzuje „memo“ Čebrikova a Ustinova Andropovovi z 11/83, odtajněné Jelcinem „ simulované pátrání k dezinformaci Američanů a Japonců pokračuje v Japonském moři ...“ ), Američané a Japonci budili zdání, že hledají severně a severozápadně od Moneronu (i US námořníci „pamětníci“ prohlašují, že je velmi zaráželo, že nenašli ani jednu na hladině plující věc, takže se domnívali, že hledají na špatném místě ) zatímco Sověti simulovali pátrání ve svých pobřežních i mez. vodách (simulované pátrání potvrzují pozdější výpovědi potápěčů („ měli jsme dojem, že nás tam přivezli jen jako kouřovou clonu „ ) ... , a tato hra velmocí na slepou bábu a matení mez. veřejnosti pokračovala až do počátku listopadu 83.

V rozporu s mezinárodním právem (dohodou o námořních nehodách z roku 1972), Sověti nejen neumožnili přístup do svých pobřežních vod, ale i v mezinárodních vodách psychopaticky mařili pátrání ostatních, jak jen mohli : snažili se vytlačit japonská a jihokorejská pomocná plavidla v blízkosti raketového torpédoborce USS Sterett, ohrožovali pátrající lodě vojenskými vrtulníky, hrozili,že proti nim použijí střely typu vzduch-země ( US lodě, na oplátku, megafony v ruštině oznamovaly, že sestřelí každé ruské letadlo,které nad nimi proletí), 7.9.83 Rusové málem sestřelili v mez. vodách US vrtulník, přelétávaly zde sov. jaderné bombardéry Backfire, vyzbrojené jadernými raketami typu vzduch-země, sov. plavidla nebezpečně manévrovala před US a jap. voj. plavidly, div nezpůsobila srážky , Sověti hystericky přeřezávali kotevní lana pomocných plavidel, odstraňovali z mezinárodních vod US sonary a kladli do nich falešné signalizační skříňky ...

Nejagresívněji si počínalo sov. plavidlo Gavril Saryčev, které 23.9.83 vyprovokovalo incident s USS Callaghan.

Admirál Walter Piotti,který velel US pátrací akci, prohlásil,že hysterická reakce Moskvy na pátrání v mezinárodních vodách nastolila jednu jistotu :“ Trosky „letadla“ zcela určitě neležely uvnitř oněch 22 km, které si Sověti nárokovali jako své pobřežní vody, ale v mez. vodách ...“Americko-japonské pátrání po černých skříňkách a vraku „jistého letadla“ pokračovalo až do počátku listopadu, třebaže jap. admirál šéfující jap. pobřežní stráži několikrát veřejně prohlásil, že „ jestliže trosky Boeingu neplují po hladině v místě pátrání, spadlo jinde ... „

První sov. pátrací voj. mise (voj. vrtulníky KGB a pohraniční stráže) z letecké základny Smirnych byla vyhlášena v 18.47 (jeden námořní specialista v Izvěstijích v roce 91 tvrdil, že ve skutečnosti byly lodě KGB poblíž Moneronu vyslány „plnou parou“ k ostrovu hned po zásahu, ještě před zmizením „cíle“ z radarových obrazovek, do „předpokládaného“ místa dopadu ...),.

Ani Smirnych (střed Sachalinu), ani letecká základna Sokol(jižní Sachalin) neměly záchranné vrtulníky, proto o ně musely požádat velení na smíšené vojensko-civilní letecké základně Chomutov u města JužnoSachalinsk .Druhá mise byla vyhlášena v 18.55, zahrnovala lodě jak pobřežní stráže, tak civilní.

Hlavní sovětskou simulující pátrací lodí bylo plavidlo Michail Merčink, vyrobené ve Švédsku, stojící v sov. pobřežních vodách, asi 11 míli severně od Moneronu, na které se shromaždˇovali hlavní kusy trosek. Potápěči na toto plavidlo, kde jeden měsíc pobývali, byli přivezeni z Murmanska . Na Hydronaut, mateřskou lodˇ dvou miniponorek pro dva potápěče, Tinro 2 a Okeanolog, byli potápěči přivezeni ze Sevastopolu. Další plavidlo Georgi Kozmin mělo dvě ponorky s posádkou a dvě ponorky – roboty. Potápěči byli z přístavu Gavan z chabarovského kraje. Tito vojenští potápěči předcházeli civilním, a pracovali odděleně (izolovaně) na různých místech (izolovaně byli i ubytováni), oficiálně zdokumentovány jsou jen tyto tři skupiny voj. potápěčů (seriál Izvěstijí) . Celkem zde Sověti shromáždili na 40 lodí nejrůznějších typů, kterým jako šedá eminence dominoval raketový křižník Petropavlovsk.

Také Američané zde měli nejrůznější plavidla v hojném počtu ( mj. fregaty USS Stark, USS Badger , USS Elliot, raketové torpédoborce Sterrett a Callaghan, torpédoborec Towers, aj.) . Admirál Piotti uvedl :“ Tato US záchranná akce se svým gigantickým rozsahem vyrovnala jen záchranné akci,při které jsme hledali naším bombardérem ztracenou vodíkovou bombu u španělských břehů ...“Třebaže oficiálně celé toto vojenské „tažení“ mělo jen jediný „oficiální“ cíl : najít černé skříňky KAL007...

XI.Vyšetřování v USA se „pro jistotu“ žádné nekonalo,a US ministerstvo zahraničí „dbá na city“ Rusů ...

Protože Boeing startoval z USA a byli v něm američtí občané, National Transportation Safety Board/NTSB okamžitě zahájila vyšetřování, a Washington toto vyšetřování okamžitě zmařil.Z washingtonského ústředí NTSB aljašskému šéfovi NTSB, Jamesi Michelangelo, přišel obstrukční rozkaz, aby veškerá dokumentace byla ihned poslána do Washingtonu, že vyšetřování povede US ministerstvo zahraničních věcí , které však vlastní vyšetřování nevedlo (a jistou zprávu, kterou napsalo, vzápětí skartovalo, uvádí Šifrinova/Helmsova zpráva), a kauzu odkázalo jen na vyšetřování ICAO. Nebylo to sice v souladu s americkými zákony ( od té doby FAA a NTSB odmítá kauzu KAL007 jakkoli komentovat), ale Washington zabránil tomu, aby v USA do vyšetřování „neprosákla“ nějaká choulostivá informace, která by mohla protiřečit tomu, co Washington tvrdil , protože ICAO nemohlo nikoho předvolávat k výslechům, ani požadovat vydávání dokumentů. ICAO vyšetřování je zcela závislé jen na tom, co mu vlády dobrovolně „podstrčí“ ...

Co je ještě zajímavější, podle Šifrinovy/Helmsovy zprávy US ministerstvo zahraničí „zakázalo“ US vojenskému námořnictvu, aby prostřednictvím speciální ponorky nasadilo špičkové špionážní senzory, protože by to Rusy „urazilo“ ...

ICAO mělo zkušenosti jenom z jedné kauzy, a to z 2/73, kdy izraelské stíhačky 21.2.73 nad Sinajským poloostrovem sestřelily libyjské dopravní letadlo Libyan Arab Airlines Flight 114 .ICAO pravidla vyžadují, aby vyšetřování vedly za vzájemné spolupráce tyto státy: stát, nad jehož územím se neštěstí stalo , stát,ve kterém je letadlo registrováno (Jižní Korea) , stát řízení letového provozu pod jehož kontrolou letadlo letělo (JAP), a stát výrobce letadla.

Zpráva ICAO ze 2.12.83 SU odsoudila a prohlašovala, že porušení sov. vzdušného prostoru nebylo úmyslné, protože mód autopilota byl z Anchorage nesprávně nastaven.Posádka jej budˇopomněla přepnout, nebo jej přepnula až příliš pozdě, kdy navigační odchylka byla pro autopilota již nepřekonatelná (přeprogramování za letu nebylo možné) . Posádka sice mohla navigační omyl zjistit i podle navigačního systému Omega, ale „prostě si svoji polohu nezkontrolovala“ ...

Sovětská vláda ICAO poskytla „čestné“ prohlášení, že „ nebyla nalezena žádná těla ani palubní nahrávače, zaznamenávající rozhovory posádky a její komunikaci s řízením letového provozu „ ... .( Také Gorbačov za své glasnosti se zapřísahal, že žádné černé skříňky z KAL007 Moskva nemá ).

US ministerstvo spravedlnosti pro účely občanských soudních řízení, ve kterých se rodiny obětí domáhaly vyplacení odškodného, prohlásilo (Jan Van Flatern), že „ radarové záznamy z voj. radarové stanice King Salmon na Aljašce nemohou být u soudů předloženy, protože byly patnáctý den po sestřelení zničeny ... „ , Později Flatern , za přitakávání Pentagonu, prohlásil, že se spletl, že byly zničeny již po 30 hodinách od sestřelení, jak je běžné , aby mohly být opětovně použity ... Vyšetřování skončilo, zapomeňte ... prohlásil v roce 84 náměstek US ministra zahraničí Richard Bent, třebaže MOW nepředala černé skříňky a Washington nezahájil žádné vyšetřování násilné smrti svých 61 občanů ... O 10 let později, v roce 84, to samé prohlásil mluvčí US ministerstva zahraničíRichard Boucher s tím, že : „ Prezident Jelcin řekl, že tak to je, a Washington nemá důvod mu nevěřit ... „

Otec jedné z obětí ,29leté Alice Ephraimson, se postavil do čela US rodin pozůstalých z KAL007, a jako první podal žalobu na KAL a SU, vzápětí následovalo přes 100 dalších žalob, o miliónové odškodné za bolest, psychickou újmu, a ekonomickou škodu. SU hned na začátku prohlásil, že nikomu nevyplatí ani vindru, takže hlavním žalovaným zůstala KAL.

Soudní řízení se vleklo celých 14 let, kdy soudce Robinson sice vydal souhlas k zahájení procesu proti společnosti KAL , což byla poslední možnost, jak získat větší finanční kompenzaci, než jen 75.000 dolarů , jak byla obvyklá mez. praxe, aby v roce 97 US Nejvyšší soud rozhodl, že když letadlo bylo sestřeleno v mezinárodních vodách, náleží pozůstalým podle platného zákona Death on the High Seas Act, odškodné jen za ekonomickou újmu (135.000 dolarů,rozebrali si je advokáti) , nikoliv za bolestné a psychickou újmu (2 milióny dolarů), takže rodiny musely ony dva milióny, které jim přiřknul federální soud, vrátit ... Právníci rodin tudíž začali tvrdit, že se letadlo zřítilo v sov. pobřežních vodách, tvrzení, které by rodinám ony dva milióny dolarů vrátilo, ale federální soud v roce 2000 rozhodl, že „když rodiny nejprve tvrdily, že se letadlo zřítilo v Japonském moři, nemohou tedˇtvrdit, že se zřítilo v sov. pobřežních vodách ... „

Po skončení civilních procesů FBI vydala pro veřejnost 80stránkovou zprávu KAL007 (167 stránek označila z hlediska národní bezpečnosti za přísně tajné, zejména ty, které se zmiňovaly o Šifrinově/Helmsově zprávě ), pokrývající období 83-86, nejasnosti neřešící. Obsahuje záznamy ze soudních procesů, naznačující, že řídící letového provozu se nechovali standardně , novinové články,např. „erudovaný“ článek z Washingtonian Magazine z roku 85, naznačující, že piloti zamýšleli letět „ zkratkou“, aby vyinkasovali prémii za úsporu paliva ...

V dokumentu je zmínka o ženě, kterou FBI před odletem vyslýchala pro možný „únos“ letadla, a o dopisech, které FBI po zmizení KAL007 dostávala od „ duševně vyšinutých“ občanů. Přesto uvádí jeden, který nechala přeložit do angličtiny, ve kterém pisatel uvádí, že „ přinejmenším jeden ze zaměstnanců KAL je prosovětský špeh, jenž informoval MOW o přítomnosti senátota McDonalda na palubě, sedícího na sedadla 02B“ . Stejný pisálek varoval Reagana, že Libyjci chystají útok proti jeho vrtulníku ...

Autor: Andrea Kostlánová | pondělí 7.9.2009 8:05 | karma článku: 25.89 | přečteno: 10477x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Jediný vážný pokus o zavraždění Stalina a projekt Nemesis 2012-13

Stalinovy vrahy opěvuje major KGB Putin, v 12/2019 na Stalinovy narozeniny Putin vypravil jednu soupravu moskevského metra polepenou Stalinovými portréty, masového vraha Stalina oslavuje i jeho vojenská úderná jednotka Noční vlci

20.5.2020 v 21:48 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 445 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Jak KGB agenti přiměli Thatcherovou ke kandidatuře na šéfku strany

Cambridgská Pětka: V 12/1939 se Maclean seznámil s bohatou Američankou Melindou Marling, studující na Sorbonně francouzskou literaturu, která v 50.letech v moskevském exilu prohlásila, že věděla, že s Macleanem skončí v Moskvě

16.5.2020 v 20:31 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 536 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Západ v obležení Stalinových vrahů : Krádeže vojenské technologie

V 11/1944 šéf zahraničního zpravodajství NKVD Pavel Fitin /1907-1971/ Vsevolodu Merkulovi hlásil, že navzdory velkému počtu vědeckých organizací a dělníků, kteří se v US podílejí na ( ruském ) problému Enormoz,

12.5.2020 v 15:38 | Karma článku: 18.26 | Přečteno: 606 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Stalin zničil komunistický protinacistický odboj nejen v Moskvě, ale i v Německu

Kreml neměl v západní Evropě jen profesionální sítě, ale i amatérské, věci zcela oddané, kteří na rozdíl od bolševických zpravodajských profesionálů, z nichž někteří s Gestapem po zatčení spolupracovali, šli na popravu s hlavou

1.4.2020 v 18:10 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 670 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jitka Suchánková

Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán

Nevím, kdo tohle rčení vyřknul jako první a možná je to jenom pouhý uměle vytvořený aforismus pro zasmání nebo snad Murphyho zákon, ale již několikrát se mi potvrdila pravdivost těchto slov. Naposledy dnes.

4.6.2020 v 21:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Lukáš Burget

Kimova sexy ségra

Genderová rovnost se evidentně uplatňuje v demokraciích i despociích a tak i severokorejský vládnoucí klan nasazuje kromě tradičních Kimů také Kimku.

4.6.2020 v 16:15 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 267 | Diskuse

Josef Komárek

Vzpomínka na jahody a pionýrské šátky.

Napsal tu jeden autor 19.5. jak v 50.letech byly povinné pionýrské šátky. Ale neuvedl, ve kterém městě či ve které vesnici. Natož aby to doložil snímky. To v Praze těžko. Mám snímky školních tříd z r. 46, 47, pak z r. 50 a 54.

4.6.2020 v 13:45 | Karma článku: 18.96 | Přečteno: 503 | Diskuse

Ladislav Jakl

Státe, nedávej — abys nemusel brát

Snížit daně! To je nejčastější požadavek na každou vládu kdekoli na světě v kterékoli době. Není divu.

4.6.2020 v 12:14 | Karma článku: 27.86 | Přečteno: 519 | Diskuse

Radka Kielbergerová

99, 9 prouzenta infantilního použití slova práskač, aneb, pane Pavlíku, palec nahoru

Pokusila jsem se o vtip. Nezvládám ovtipnit celou větu. Asi protože to zrovna tady nějak nepotřebuju. Nevím, zda je vtip na naší české straně, nebo je spíš fajn ctít řád a nebýt v knihách historie za národ zmetků.

3.6.2020 v 23:46 | Karma článku: 20.21 | Přečteno: 561 | Diskuse
Počet článků 1013 Celková karma 16.62 Průměrná čtenost 1408

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Najdete na iDNES.cz