Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

KAL 007 II,vojenská rošáda nad Sachalinem

7. 09. 2009 8:59:36
Šifrinova/Helmsova CIA Report, otazníky nad palubními páskami, Mayday, a teorie Michela Bruna

XII Šifrinova/Helmsova CIA Report

Taškařice mezi Washingtonem, MOW a Soulem vypukla v souvislosti s tzv. CIA Report Šifrinova/Helmsova týmu, kterou inicioval Avraham Šifrin.Tato zpráva byla „bombou“, pod tlakem které Washington a MOW musely kauzu KAL007 znovu otevřít, předat ICAO „objevené“ černé skříňky, a ICAO kvůli Šifrinovi a týmu senátora Helmse muselo „objevené“ černé skříňky „analyzovat“ .

Bývalý major a vyšetřovatel sov. armády pro krasnodarskou oblast, jenž rutinně posílal vojáky do gulagů, dokud poté, co byl odsouzen za špionáž pro US a Izrael, na vlastní kůži nepoznal několik z nich, jakož i sedmileté vyhnanství po „propuštění“ v Kazachstánu ,,později emigrant, izraelský občan a spolupracovník Mossadu, Avraham Šifrin, šéf komunity bývalých sov. polit. vězňů v Jeruzalémě, kde pro Mossad založil Výzkumné středisko pro sovětská vězení a pracovní koncentrační tábory,a vydal první seznam sov. politických vězňů v nich uvězněných, jako první přišel s teorií „ukradení posádky a cestujících Moskvou „ poté, co pro Mossad vyslýchal dva emigranty ze SU (...), s jejichž prohlášeními byl posléze seznámem Helmsův tým ...

Tito dva emigranté,kteří tvrdili, že MOW cestující „ ukradla“ , poskytli závažné a velmi přesné informace, které v roce 91 mohly pocházet jen z US zpravodajských zdrojů ( přesnou polohu a typ radarů, jména sov. velitelů , přesnou roli, jakou v incidentu hrál maršál Ogarkov,tehdejší náčelník sov. genštábu,věděli dokonce informaci, že podsystémy černých skříněk byly označeny Hamilton AIDS, což mluvčí firmy Boeing potvrdil s tím, že tato informace nebyla nikde zveřejněna ) .Ephraimson, otec oběti z KAL007 29leté Alice, a hlavní mluvčí rodin obětí , označil Šifrina za podvodníka. Ephraimson,jako šéf rodin obětí,několikrát sjednal svému prostředníku schůzku s jedním ze Šifrinových zdrojů, aniž by se Šifrinův zdroj někdy ukázal ...

Teorii o přežití cestujících Ephraimson, jako jeden z mála pozůstalých, označil za nemyslnou. „CIA REPORT“ Šifrin byl osobním přítelem senátora Larry McDonalda,mnohokrát svědčil o sov. táborech nucených prací pro politické vězně před US Kongresem.

Šifrin a jeho jeruzalémské středisko provádělo „samostatné“ vyšetřování KAL007, a k 11/90 měl Šifrin natolik informací o tom, že Sověti černé skříňky nalezli, a že Boeing 747 pravděpodobně na moři úspěšně přistál, že v 11/90 (poté, co od svého vysoce postaveného kontaktu v KGB (...) získal jména členů tajné komise ,která KAL007 vyšetřovala), kontaktoval dalšího přítele McDonalda, senátora Helmse, kterému výsledky svého dvouletého bádání v 5/91 předal .Tajemník Helmse David Sullivan Šifrinovi poté písemně sdělil, že jeho zpráva byla předána CIA.

Současně Helms, v té době významný člen výboru pro zahraničí vztahy (ještě ne předseda), v létě 91 zaúkoloval svůj tým, aby pro něj vypracovali samostatnou studii o KAL007, která vyzněla, jako by její analytik již pracoval s páskami z černých skříněk, třebaže je „ SU ještě zatajoval“ ...

Vznikla tak výbušná CIA Report (aneb Republican Staff Study/Committee on Foreign Relations Minority Staff Study pro Jesse Helmse) „Helmsova týmu“ ( Helmsův tajemník David Sullivan, Helmsův šéf kanceláře James Lucier ,a zpravodajský vojenský analytik Viktor Fedei) ,která byla založena na informacích Šifrina, tajných podkladech CIA ,DIA, tajných dokumentech US voj. námořnictva, elektronických odposleších NSA, a zprávách zpravodajského oddělení ministerstva zahraničí/Bureau of Intelligence Research.

Přesně ve stejné době od podzimu 91 začal bývalý vládní list Izvěstija uveřejňovat SVOJI 18 dílnou investigativní VERZI událostí, přičemž některé údaje Šifrina ještě doplnil, mnohdy o další dezinformace .

Na základě všech těchto nových informací poslal senátor Helms Jelcinovi 10.12.91 dopis, aby znovu otevřel případ KAL007 a poskytl Washingtonu veškeré informace ... (Na rozdíl od podobného dopisu US senátorů ze 8.-11/90 a z 6/91 Gorbačovovi, Helmsův dopis uváděl „tajné“ zpravodajské informace ...) .Pod jeho dopis se podepsali další senátoři, např. senátor Ted Kennedy.

Republikánský senátor Helms byl dlouholetým „trnem v oku “ Reaganova týmu oblíbenců (vicepremiér Bush Senior), třebaže svým hlasem prezidentskou kandidaturu kalifornského guvernéra Reagana Helms odstartoval.Helms se jako McDonald považoval za „pravého“ konzervativce (ke svým dvěma dcerám adoptoval zdravotně těžce postiženého devítiletého osiřelého chlapečka), a povrchní konzervativce typu Bushe Seniora provokoval stejně jako senátor McDonald. Proto získal v Senátu přízvisko „konfliktní obstrukcionista“ , a až do roku 84 byl i jediným senátorem s protiizraelským postojem.

Počítalo se, že pokud Reagan v roce 84 již nebude kandidovat, bude Jesse Helms soupeřit s Bushem Seniorem o nominaci na prez. kandidáta za republikány.Helms měl letět s McDonaldem na palubě KAL007, ale nestihl to, takže letěl pozdějším KAL015. Ještě si chtěl k McDonaldovi přesednout v Anchorage, ale senátor Steve Symms mu to rozmluvil kvůli zavazadlům.

Svojí snahou znovuotevřít vyšetřování KAL007, prezidenta Bushe Seniora, jenž se TOLIK snažil, aby se kauza KAL007 již NIKDY neprošetřovala ,velice rozlítil .Tajné služby senátora Helmse ( jenž však, nikdy nepožadoval vyšetřování v Kongresu, třebaže Šifrinova/Helmsova zpráva za NEVYŠETŘOVÁNÍ incidentu Reagana a US Kongres tvrdě kritizuje, stejně jako US zpravodajské služby, které US veřejnosti zatajily „sov. lži „, ) na něco „ dostaly“, protože sotva pár týdnů poté, co poslal dopis Jelcinovi, senátor Helms zjevně odmítal o kauze KAL007 a o CIA Report jakkoli komunikovat, a mlčel na toto téma jako ryba až do své smrti v roce 08/86.

James Lucier byl vzápětí z funkce šéfa Helmsovy kanceláře odvolán a nahrazen admirálem ve výslužbě Budem Nance ,v letech 81-83 hlavním vojenským poradcem Reagana, poté poradcem Boeingu. Veskrze pragmatický „Železný“ admirál Bud Nance, vyznamenaný medajlemi z korejské a vietnamské války, měl v kongresovém výboru pro zahraniční vztahy dohlížet na svého přítele Helmse.

V 2/92 Admirál Nance potvrdil, že CIA „ ověřuje “ materiál dodaný Šifrinem. Od roku 94 „Admirál“ výboru šéfoval. Stejně jako Jesse Helms, také James Lucier nepromluvil o kauze CIA Report ani slovo, a také odmítal jakékoliv rozhovory na téma své spolupráce s Jessem Helmsem z tohoto období .

Viktor Fedei, profesionální voj. analytik, jenž pro podklady své zprávy jezdil i do MOW, kde měl schůzky s bezpečnostními poradci Borise Jelcina, (....) dopadl nejhůře : v roce 93 náhle zemřel. Byl za hlavního autora zprávy označen v roce 94 FBI, která „autorství“ zprávy vyšetřovala.

Na 11.7.91 Šifrin svolal svoji první tiskovou konferenci, aby zveřejnil výsledky svého zkoumání, ale k jeho překvapení ani jeden novinář nepřišel, protože den předtím jedinci vydávající se za jeho zástupce zkontaktovali všechny pozvané novináře a oznámili jim, že se tiskovka nebude konat ...Také do jihokorejských médií se Šifrinovi v roce 91 podařilo se svojí zprávou proniknout jen částečně : jihokorejská CIA vytlačila Šifrinův seriál z jihokorejské TV již po dvou odvysílaných dílech, a zařídila, aby v jihokorejských novinách nevyšla o Šifrinově studii ani větička . Poté zástupcům jihokorejského tisku jihokorejská CIA zabránila v nástupu do letadla na lince Soul-Tel Aviv, kde měli mít se Šifrinem rozhovor, přičemž předtím Šifrina kontaktoval představitel jihokorejské ambasády v Tel Avivu, a vyhrožoval mu, aby neusiloval zveřejnit svoji zprávu v jihokorejských médiích ,...

26.10.92 se však CIA Report dostala do jihokorejského parlamentu , kdy touto zprávou rozhorleně „mával“ šéf jihokorejské opoziční Demokratické strany Sonn Se (odmítl však uvést svůj zdroj, a je zajímavé, že zpráva se k němu dostala až poté, co jí Helmsův tým svěřil CIA) , a požadoval sestřelení KAL007 znovu vyšetřit ...

Týž den 17 stránek z ní uveřejnila agentura Reuters 26.10.92. Její kopie dostali McDonaldovi přátelé v US Kongresu.

Teprve v roce 93 se Šifrinovi podařilo proniknout do US médií, když natočil rozhovor,který odvysílaly všechny US TV stanice . Reakce Bílého domu byla okamžitá : 25.10.93 mluvčí Bílého domu Richard Boucher prohlásil, že „ prez. Jelcin potvrdil, že žádní cestující nepřežili, a Bílý dům prezidentu Jelcinovi 100% věří ...“

Až v 1/96 se Šifrinovi podařilo otisknout úvod zprávy v jihokorejském časopise Win , a v 2/96 ve stejném časopise vyšlo 21 stránek zprávy „CIA Report“ . Zbývajících sedm dalších dílů se však jihokorejský časopis pod nátlakem jihokorejské CIA neodvážil vytisknout, navíc v roce 96 Šifrin nečekaně zemřel ...

Podle Šifrinovy zprávy US zpravodajské služby v kauze KAL007 zklamaly, tak jako zklamaly v 70.letech, když tvrdily, že prostoduší Sověti uzavírají smlouvy o kontrole zbrojení s čistými úmysly, protože by nedokázali tyto smlouvy v podstatném porušit, a ani nejsou schopni naaranžovat masový podvod , Šifrinova /Helmsova zpráva dělá z US zpravodajských služeb „naivní blbečky“, které se nechaly obalamutit sov. „povídačkami“ (nebo se na nich společně s MOW dohodly), v duchu motta senátora McDonalda, bizarně jediného US politika, jenž by dokázal uvěřit, že Sověti svým chováním a řečmi svět opět úspěšně oklamali :“ Podíváte-li se na nepřetržitý sled sovětských poválečných úspěchů, musíte věřit budˇ v konspiraci nebo ve vysoce nepravděpodobný sled náhod ...“ říkával s oblibou senátor Larry McDonald .

Poté, co kauza KAL007 bylo Šifrinem a Helmsem znovu vytažena na světlo boží, Bush Senior tlačil na Moskvu , aby se k sestřelení oficiálně a jednoznačně přiznala . Proto Eduard Ševardnadze, potřebující podporu Washingtonu pro rodnou Gruzii, se před svojí rezignací v 12/91 Soulu „omluvil“ , a týden po jeho omluvě vyšel pověstný rozhovor se sov. civilními potápěči v Izvěstijích, který přetiskla všechna světová média,a list uveřejnil sérii dalších článků o KAL 007, pro které Jelcin dokonce 16.10. 92 uvolnil oněch pět „přísně tajných „ sov. memorand , z nichž vyplývalo,že Sověti znali přesné místo zřícení „letadla“ v době, kdy v mez. vodách mařili pátrání ostatních . Skutečnost, že Jelcinovi lidé „našli“ tato memoranda,je až moc krásná, seriál v Izvěstijích lze vyložit i jako vydírání Washingtonu záměrným poukazováním na trhliny v oficiálních (US/OSN ICAO) tvrzeních, trhliny, které Jelcin ještě více nebezpečně prohluboval svými „nekoordinovanými“ prohlášeními ...

Jelcin 17.6.92 ve Washingtonu prohlásil, že o tragédii existují „ stohy“ sov. dokumentů, které by věci objasnily, ale tyto dokumenty jsou v archívech KGB „ tak dobře ukryté “, že je nenajde ani další ruská generace ... Přesto Jelcinovi lidé „našli“ zprávu z 11/83 šéfa KGB Viktora Čebrikova a ministra obrany Ustinova, která Andropovovi oznamovala , že ve třetím říjnovém týdnu 83 byly palubní nahrávače přivezeny na palubě pátracího plavidla, a dopraveny do MOW (ve všech zveřejněných dokumentech se však pracuje jen se slovem „ letadlo“ ,nikoliv se slovem „Boeing“ ) ...

Od 3/92 pořady v ruské TV běžně mluvily o tom, že skříňky jsou v trezoru ruského ministra obrany, nicméně seriál o KAL007 v Izvěstijích byl napěchovaný protiřečícími si dezinformacemi , např. tvrzeními admirála Vladimíra Vasilijeviče Sidorova. Jelcin na palubě letadla při své cestě do USA se nešikovně vyjádřil, že „archívy prokázaly, že někteří z nich byli uvězněni v sov. pracovních lágrech, a že doufá, že ještě žijí, „ , což US média pro jistotu vztáhla na US válečné zajatce z dob korejské války ...(19.12.92

Jelcin paralyzoval Bílý dům a Bushe Seniora v něm prohlášením, že s radostí okamžitě podepíše START II, nabídku, na kterou Bílý dům po několik dní „nenašel“ odpovědˇ) .

XIII Velké otazníky kolem palubních nahrávek

V odpovědi Helmsovi ve svém projevu ze 17.6.92 na půdě US Kongresu Jelcin přiznal existenci černých (oranžových) skříněk letadla, a uvolil se je předat jihokorejskému prezidentovi Roh Tae-wu při návštěvě Soulu v 11/92.

Dárek to byl „povedený“ : jihokorejské ministerstvo dopravy o 14 dní později zjistilo, že FDR/Flight Data Recorder zkorodovaná skříňka byla prázdná a CVR/Cockpit Voice Recorder skříňka obsahovala kopie pásků nahrané pozpátku,což je činilo naprosto nesrozumitelnými. Na dotaz jihokorejského velvyslance v MOW Hong Sun-yonga Jelcinův tajemník Jurij Petrov odpověděl, že „originály Jelcin předá ICAO“ , otázkou je, na co stále čekal ...

Teprve po schůzce s vládními činiteli z USA,Japonska a Jižní Koreje Rusové „upravené“ pásky (s odstřihnutou poslední půl hodinou) „někde objevili“ ,a předali je 8.1.93 ICAO pro jeho revidovanou závěrečnou zprávu, odevzdanou gen. tajemníkovi OSN 28.5.93 ...

ICAO, vzhledem k novým důkazům , bylo NUCENO zahájit nové „vyšetřování“, které se však rovněž nezabývalo otázkou, proč se letadlo tak PODSTATNĚ odchýlilo od svého kurzu, a skončilo opětovným prohlášením, že posádka vletěla do sov. vzdušného prostoru omylem ..Současně Jelcin nařídil i ruské vyšetřování , které sovětské vedení zbavilo viny s tím, že šlo „jen o záměnu identity letadla „ ...Druhá zpráva ICAO byla gen. tajemníkovi OSN předložena v 5/93 .

Palubní nahrávače Sověti údajně našli 50 dní po sestřelení (vysílají signály o své poloze jen 30 dní,pak se jim vybije baterie), a rozhodli se je zatajit proto, že pásky nepotvrzovaly jejich tvrzení, že šlo o špionážní misi ( MOW tvrdila, že při přeletu jejího území posádka vysílala zakódované zprávy ... ) ,ani pokus pilota sov. stíhačky o komunikaci s posádkou .

Odborníci z ICAO žasli, že se oba palubní nahrávače „simultánně zastavily“ 1 minutu 44 sekund po zasažení střelou, třebaže posádka letadlo ještě ve vysoké výšce ovládala minimálně dalších 12 minut (podle Michaela Bruna posádka komunikovala s řídícími v Tokiu-Narita ještě 44 minut poté, co Washington oficiálně oznámil, že letadlo bylo sestřeleno), a napájecí zdroj nebyl přerušen.Žasl i mluvčí Boeingu , jenž uvedl, že „dokud běží alespoň jeden motor, nahrávají i pásky“ , a všechny motory běžely normálně, jak 2x zopakoval pilot. Fungoval elektrický systém, posádka se hlásila na High Frequency tokijským řídícím.Oba nahrávače se zastavili simultánně, třebaže elektrický rozvod každého z nich byl na opačné straně trupu, a každý nahrávač měl samostatnou přípojku.

Zatímco ani druhá zpráva ICAO „zaseknutí“ obou pásek nedokázala vysvětlit, expert NASA Oberg simultánní přerušení nahrávání považuje ve svém článku z 10/93 za „ snadno“ vysvětlitelné : poškozená zadní část letadla, kde byly nahrávače instalované, nakonec odpadla ... Někteří US obchodní piloti tvrdili, že ani jeden nahrávač nebyl v zadní části letadla : CVR byl instalovaný v kokpitu, a FDR ve směrovce/in the rudder . Oberg tvrdí, že informaci o umístění nahrávačů v zadní části letadla mu předal mluvčí firmy Boeing (který Obergovo tvrzení potvrdil), a je to i logické místo, protože ocasová část kteréhokoliv letadla by měla být nejbezpečnějším místem v letadle. Pásky tedy neposkytly to nejdůležitější, co by na nich být mělo být,a ve skutečnosti Washingtonu prokázaly medvědí službu,protože poskytly důkazy o tom,jak velmoci ruku v ruce mez. veřejnost za nos vodily, což nebylo ani poprvé, ani naposledy ....

XIV MAYDAY

Podle odborníků je s podivem, že se posádka ani slůvkem nezmínila, že letadlo bylo zasaženo leteckou střelou a neodvysílala třikrát Mayday (prioritně zničena pilotní kabina nebyla), třebaže CVR naznačuje, že si žádného nebezpečí „ nebyli vědomi“, protože zcela klidným hlasem vyzvali cestující, aby si nasadili kyslíkové masky, s tím, že sestoupí na 10.000 stop, kde je kyslíku dostatek ... Tím padla původní ICAO teorie, že Mayday nestačili odvysílat, protože letadlo explodovalo ve vzduchu, ale i s „ objevenými“ páskami neodvysílání Mayday posádkou v tísni nebylo vysvětleno.

Bert Schlossberg v 5/06 na svých stránkách uveřejnil tvrzení jednoho pilota, který v té době pracoval pro losangeleskou TV ABC , že posádka po zásahu střelou odvysílala na mezinárodní tísňové frekvenci 121.5 MHz Mayday, a že kapitán při té příležitosti oznámil, že se chystá s letadlem „přistát“ na moři ... Údajné volání posádky KAL 007 o pomoc signálem MAYDAY bylo odvysíláno až po posledním vysílání ze strany posádky, které jako takové bylo označeno ve zprávě ICAO, tj. nikoliv poté, co posádka hlásila „rychlou dekompresi“ .

Její MAYDAY zachytila francouzská pozemní satelitní stanice (Low Earth Orbit User Terminal/ LEOLUT) mezinárodního záchranného satelitního systému COSPAS –SARSAT, provozovaná US,CAN,Francií a Ruskem. COSPAS-SARSAT satelity jsou jen „ ohnuté roury“ , které vysílání zachytí a převysílají dál, nedokáží informace uchovat v paměti, takže toto „převysílání“ zachytí jen ta pozemní stanice, která je v dosahu satelitu ( v tomto případě asi v okruhu 3.000 km),,který tísňovou zprávu obdrží, přesněji, toto tísňové volání mohla zachytit jen pozemní stanice v rámcové oblasti útoku ... ( O to více, že pole VHF vysílání v tak malé výšce 10.000 stop je velmi omezené, pod 250 námořních mil, takže pozemní nesatelitní přijímač by jej nezachytil).

TV ABC tvrdila, že nahrávku dostala od francouzského zdroje, kde mohl být francouzský LEOLUT umístěný, je ve hvězdách, rozhodně ne ve vlastní Francii. Zda v oblasti napadení KAL 007 měli Francouzi vlastní LEOLUT, či zda monitorovali sovětský LEOLUT, či přesným původem této nahrávky se nikdo zatím nezabýval ...

MAYDAY posádky KAL007, v době , kdy se letadlo pohřešovalo, svižně odvysílala TV stanice ABC ( pilot si již nepamatoval, zda zprávu odvysílala losangeleská pobočka,která mohla vysílat celonárodně nebo jen přes „West Net“, či její newyorské ústředí) , v každém případě se již k této nahrávce nikdy nevrátila . Údajně jí bylo vzápětí „bezpečnostními kruhy“ řečeno, že odvysíláním nahrávky ohrožuje životy lidí na palubě ... Krátký vstup do vysílání byl uveden takto :“ TV ABC News právě obdržela od francouzské pozemní satelitní stanice kopii tísňového volání posádky pohřešovaného KAL 007.“ Následovala nahrávka tísňového volání :“ Mayday,mayday, mayday.KAL007 sestupuje z letové hladiny 10.000 ( pilot se po těch letech domníval,že to bylo 10.000) stop. Pokoušíme se o nouzové přistání na moři ...“

O pár hodin později US vláda národu oznámila, že její monitorovací stanice zachytily zašifrovanou rádiovou konverzaci mezi pilotem sov. stíhačky, který letadlo sestřelil, a sov. pozemním velitelstvím, takže „ zmizení“ KAL007 bylo „ definitivně vysvětleno“ .

Zpolitizované ICAO (znění závěrečné zprávy muselo být odhlasováno zástupci všech států ICAO) zpopularizovanou US verzi o sestřelení jednoho letadla, přijalo bez výhrad.

XVCVR a DFDR pod lupou, upravené či podvržené

Další nesrovnalosti na CVR se objeví , porovná-li se CVR s DFDR : během posledních 33 minut letu CVR nahrála 6 rádiových vysílání z letadla ze dvou radiostanic HF1 a VHF3, a zaznamenala, že radiostanice HF2.,VHF1 a VHF2 nebyly použité, zatímco DFDR ve stejném čase zaznamenala 29 radiových vysílání na všech pěti vysílačích, ačkoliv Boeing 747 může současně vysílat jen na třech ...

CVR a DFDR nejsou zcela synchronizovány,takže simultánní události se odehrávají o více než 5 sekund „nesimultánně“ ...

Nahrávky tokijských řídících letového provozu z letiště Narita v 18.27 zachytily z rádiové stanice KAL007 větu :“ Byla to opravdová jatka ...“ ( o které byli tokijští řídící přesvědčeni, že ji vyslovil vojenský personál) . Pásky poskytnuté Jelcinem ve stejné časové sekvenci 18.27 uvádějí :“ Klesáme na one zero thousand ...“

Kopie nahrávek tokijských řídících byla v roce 85 uložena v jap. parlamentu/ National Diet of Japan na příkaz tehdejšího jap. premiéra Jasuhira Nakasone (*1918,v roce 54 obvinil v jap. parlamentu cís, Hirohita z porážky Japonska,a v 10/90 vyjednával v Bagdádu se Saddámem o propuštění US rukojmích), poté co sestřihanou nahrávku až po 22 měsících neochotně vrátili Američané (oba dva rozhovory mezi KAL007 a KAL 015, 44 minut po „sestřelení“ ,na záznamu zůstaly), Jedinému cizinci, kterému bylo jap. parlamentem umožněno, aby si tento magnetofonový záznam komunikace na frekvenci poslechl, byl Michel Brun, japonsky plynně hovořící ...

DFDR páska

„Spliced joints“ DFDR pásky byly zjištěny na třech místech, 440,442 a 463 ft. od začátku pásky, kdy poslední údaje byly zaznamenány mezi těmito „napojeními“ , což zpráva ICAO z 93 vysvětluje „ nárazem ve vysoké rychlosti “ (viz ICAO Report z 93, strana 30, odst.1) .

Někteří experti tvrdí, že „ náraz ve vysoké rychlosti“ jako důvod pro simultánní zastavení obou pásek je neudržitelný ,protože se zastavily 104 sekund po zásahu střelou (18.26.02), když jak ruské přepisy pozemní komunikace, tak ruské radarové záznamy, připojené ke zprávě ICAO, uvádějí, že KAL007 pokračovalo v letu přinejmenším do 18.38 GMT, a to nikoliv zvyšující se rychlostí, jak naznačuje zpráva ICAO, ale snižující se rychlostí (procedurálním klesáním) ...;

Navíc, páska samotná podává několik důkazů o tom, že nemohla být na palubě KAL007, již proto, že páska postoupená ICAO je dlouhá přes 27 hodin, zatímco na palubě KAL007 byla páska dlouhá 800 stop , čili 24 hodin 48 minut. Páska postoupená ICAO má ručně napsané sériové číslo, a to jenom jedno, vysoce nestandardní zápis.

Poměr tlaku motoru páska uvádí jen pro dva motory, což naznačuje, že byla vyňata z dvoumotorového letadla, nikoliv ze čtyřmotorového Boeingu 747. Při zběžném šetření je nahrávka při přistání a odletu z Anchorage International Airport v pořádku, ale při zevrubnějším zkoumání je patrné, že není z paluby KAL007 : uvádí nesprávnou dobu přistání,které nezapadá do harmonogramu letiště v Anchorage,také časové údaje následného vzletu nesouhlasí se záznamy letiště Anchorage, a během fáze stoupání zaznamenává příliš velkou rychlost. Páska naznačuje, že během popojíždění na dráze kolem proletělo jumbo jet, takže ono dvoumotorové letadlo, ze kterého ji vyjmuli, startovalo z jiného aljašského letiště, nikoliv z letiště Anchorage International Airport ...

Časový mechanismus DFDR nahrává jen technické údaje letu, nikoliv reálný čas či datum, takže let, který simuloval let KAL007, mohl být uskutečněn kdykoliv během oněch devíti let .

CVR páska Kdyby se něco vymazalo na konci, muselo by se něco přidat na začátek ...ICAO zpráva z roku 93 konstatovala, že během prvních devíti minut běžné konverzace mezi kapitánem a jeho prvním spolupilotem bylo nahráno zvláštní neobvyklé pozadí : ozývaly se zvuky připomínající „nepřetržitý sled poloautomatické morseovky. Kvůli špatné kvalitě nahrávky nebylo možné stanovit konkrétního uživatele. (ICAO zpráva, strana 25, odst.1. 14. 2. 4. 3 +články o KAL007 z Izvěstijí z roku 91) .

V pozadí je údajně slyšet zvuk holicího strojku, který měl simulovat rádiovou statiku. Pásky tudíž nejsou věrohodné, a je otázka, do jaké míry byly zfalšovány .

Michel Brun tvrdí, že obsahují rádiová vysílání Tokia, KAL007 a KAL 015,která nebyla nahraná na palubě KAL007, a přinejmenším v jednom případě jsou 100% padělkem.

Bert Schlossberg jedním dechem zprávě ICAO „věří“,, , ale současně si je vědom, že „ některé části byly zfalšované,“ jak i laikům prozradil onen technický parametr pro dvoumotorové letadlo, třebaže je s podivem, že si pro simulaci letu Boeingu v kauze státního tajemství vybrali dvoumotorové letadlo, a navíc tento technický údaj pro dvoumotorový letoun letečtí odborníci ještě zapracovali do závěrečné zprávy ICAO , zatímco jiné parametry,které na autentické pásce musely být, jsou na ICAO pásce vymazány či nevloženy, např. pomineme-li údaje o motoru číslo 1 a 4, na pásce DFDR chybí konfigurace klapky, údaje o zpětném tahu motoru pro každý motor/thrust reverser state, marker beacon, a pozice pro tři hovory přes VHF a dva hovory přes HF ...) , ledaže by tuto „botu“ tito letečtí odborníci „přehlédli“ , či naopak, “ všímavým čtenářům“ naznačovali, že zpráva je jedna velká lež .

Timothy Maier z Insight Magazine z 4/01 píše, že „ pásky nebyly nikdy zkoumány po technické stránce, aby se vyloučilo, zda na nich někdo něco mazal, protože v té době technologie,která mazání, „montáž“ hlasů , či „slepování“ pásek zjištˇuje, ještě nebyla známá. Např. washingtonská firma Inteligent Devices by mohla z pásek nechtěné „vyjmout“ , kdyby ji o to požádal Kongres .. „ ( na tzv. Nixonových páskách zeje 18,5 minutová „ hlasová prázdnota“ ...) .

Je také možné, že původní pásky jsou v trezoru francouzské firmy BEA/Bureau Enquetes-Accidents, kterou si ICAO k analýze obsahu pásek najalo. Třebaže dnes již technologie na jejich prověření existuje, ani Washington, ani MOW si v žádném případě nepřejí jejich opětovné přezkoumání ....

V roce 94 byla Úmluva o mez. civilním letectví pozměněna ve smyslu 3(d), že „ státy uznávají, že se musí zdržet použití síly vůči civilním letadlům za letu, a nesmí životy civilistů na palubě ohrozit ani v případě stíhání takového letadla vojenskými letadly ...“ ( 5.3.09 Severní Korea vydala oficiální prohlášení/KCNA, že během chystaných březnových společných US-jihokorejských voj. manévrů nebude zaručena bezpečnost civilním jihokorejským letadlům, přelétavajícím území Severní Koreje, takže KAL a Asiana raději změnily trasy) .

XVI Generál Kornukov , hvězda nejenom ze dne 1.9.83

Jelcin poté ještě „odtajnil“ nahrávky (které stejně NSA měla nahrané a předvedla je u RB OSN hned po sestřelení KAL007 ) mezi pilotem stíhačky a sov. voj. řídícími , a mezi sov. veliteli navzájem .V ječení na pilota vynikali zejm. gen.Anatolij Kornukov*1942, velitel voj. základny Sokol , a šéf místního letového provozu podpluk. Titovnin ... (viz přepis jejich konverzace s pilotem) .

Gen. Kornukov, jenž sestřelení letadla na pilotovi stíhačky vyžadoval, a nadával mu do budižkničemů ,když letadlo vyletělo zpět do mez. vzdušného prostoru, po pádu SU neprojevil ani trochu lítosti , naopak, pochválil se za to, jak sovětskému vedení dokázal, jak umí být rozhodný (1976 Kornukova málem vyhodili z armády,když jeho pilot zběhl i s nejnovější stíhačkou MIG25 do Japonska, nakonec vyhodili jen Kornukovova šéfa, a Kornukov se zavázal „konat ve prospěch Strany divy“ ...) .

Ze všech generálů byl „nejvíce odměněn“ Kornukov, třebaže ze sestavy příslušných generálů byl tím nejmenším „ kolečkem“ .Po rozhodnosti ,kterou projevil,byl Kornukov povýšen na velitele protivzdušné obrany Moskvy.

Na smetanu své kariéry si gen. Kornukov musel počkat na sklonek Jelcinovy a počátek Putinovy éry : po 9 měsících v Kremlu se ze zaměstnance Jelcinova pokladníka Borodina ,z Putina, stal v březnu 97 náměstek Jelcinova kancléře, a v lednu 98 Jelcin na přání ministra obrany Igora Sergeje jmenoval generála Kornukova vrchním velitelem ruského letectva, když se vzápětí po svém jmenování veřejně „přiznal“ k tomu, že vydal rozkaz k sestřelení KAL007, činu,kterého nelituje, a který by v případě potřeby zopakoval, protože lidské životy jsou přirozenou cenou za vojenskou bdělost při ochraně vlasti ... (Igor Sergejev k sestřelení KAL007 poznamenal, že Kornukov jen plnil rozkazy).

Kornukov byl jmenován poté, co musel rezignovat gen. Pjotr Dejnekin, když obří dopravní letoun AN124 se v Irkutsku po startu zřítil na nedaleký obytný komplex ).Do dvou let poté, co Borodin Putina Jelcinovi představil, se z Putina stal v 7/98 šéf FSB, jenž za vydatné pomoci oddílů Šamila Basajeva (viz Alžírsko II Jak se vytvářejí radikální islámisté) „stabilizoval“ chaos v severokavkazských republikách, aby za mediálního show mohl ve funkci ruského premiéra (od 8/99) Čečensko „normalizovat“ , tj. ruskému velení znovunavrátit kontrolu nad čečenskou ropou, dřevem a narkoobchodem (zatímco Boris Berezovskij prodával zbraně „umírněným“ muslimům kolem prezidenta Mašadova, Putinova armáda prodávala v Čečensku zbraně především radikálům Basajeva, jenž pro Moskvu bojoval již v Abcházii 92-93, a po uzavření „míru“ v roce 94 se přesunul do Čečenska, kde „ sběhl“ ... ) .

Při svém tažení do Čečenska na podzim 99 Putin generálovi Kornukovovi umožnil , aby znovu předvedl svoji loajalitu . Kornukov nezaváhal a na přelomu roku 99/01, vydal rozkaz k rozbombardování Grozného i s civilisty ve městě ... Svůj hrůzný čin komentoval slovy :“ Munice ještě máme dost ...“

12.9.01 Kornukov pro moskevský list Pravda uvedl, že „ teroristické útoky podle scénáře amerického 11.9.01 nelze provést „ , a dodal :“ I my jsme měli takové incidenty.“ Co se v Rusku stalo,kdy, a do jaké míry se americkému 11.9. podobaly, neupřesnil, zato v lednu 02 byl Putinem poslán do důchodu (Kornukov také prohlásil, že Rusko by bylo snadným terčem pro letecký terorismus, protože velitelé protivzdušné obrany většinou nejsou na svých velitelských stanovištích „ k sehnání „ , a nemají tušení, co je „koordinace“ „ ... ).

Jako spolupředseda Rady expertů pro protileteckou obranu 31. 3.04 po přijetí pobaltských států do NATO, pro list Pravda prohlásil, že „Rusko musí proti NATO použít politiku síly a každý letoun NATO, narušující ruské hranice, sestřelit, protože mez. právo to dovoluje ... Jako první, „ pokračoval Kornukov, „ by měly být sestřeleny všechny letouny pobaltských států, které „šmírují“ podél ruských hranic, a zapomínají, co jsou to dobré sousedské vztahy ...“

XVII Pokusy o vysvětlení stále nevysvětleného osudu KAL007

TEORIE ŠPIONÁŽNÍ MISE

Londýnský prestižní dvouměsíčník Defence Attaché v 6/84 uveřejnil zprávu, že nová analytická studie prokázala spojitost mezi misí STS-8/Space Shuttle Challenger a KAL 007, kdy se raketoplán nacházel v pozici nad Aljaškou a Sachalinem, a spolu se špionážní družicí monitorovaly průnik letu KAL 007 na sov. území,sov. letecké radary a velitelskou komunikaci , tak jak to Washington předvedl již v roce 1964, kdy americké vojenské letouny několikrát narušily východoněmecký vzdušný prostor s americkými špionážními družicemi nad sebou, a podobně i incidenty z let 1974 a 1978, kdy civilní letadla jihokorejských aerolinií „zbloudila“ nad Murmansk s americkou špionážní družící nad hlavou ( James Oberg tvrdí, že jakákoliv koordinace mezi letadlem a družicí může být „leda tak“ čistě náhodná ...) .

Jihokorejské aerolinie list zažalovaly, musel jim vyplatit odškodné a omluvit se (Time z 3.12.84).

Podle sov. dokumentů , připojených ke zprávě ICAO z roku 83, dne 31.8.83 v 17.45 moskevského času (1.9. 83 02.45 kamčatského času) se jistý letoun RC-135 ke KAL007 připojil jihovýchodně od ostrova Karaginski,a paralelně s ním letěl po celou dobu, až do sestřelení ... KAL007 nijak nereagoval, takže připojení „bok po boku“ bylo podle Sovětů, domluvené. Sověti ve zprávě pro ICAO také tvrdili, že let KAL007 odpovídal třem přechodům nad Kamčatkou US špionážní družice Ferret-D .

Teorie špionážní mise byla po zveřejnění v Londýně diskutována v americké TV NBC a ve Washington Post Magazine z 8.1.84 „How the U.S. Knew So Much About What Happened .

Sověti článku v Defence Attaché vděčně zatleskali, pokud si tento článek rovnou nezaplatili ( jejich dezinformační teorie vytrubovaly listy KS USA, a někteří západní novináři v žoldu KGB/GRU) s tím, že raketoplán měl k tomuto účelu i špionážní anténu, a že Boeing byl na základně Andrews AFB vybaven speciálním špionážním zařízením (smích Oberga) ... (viz také David Pearson,KAL007, The CoverUp).

Washington přiznal, že jeden špionážní letoun RC-135, označovaný Cobra Ball, se nacházel 121 km od KAL007, když se Boeing chystal vlétnout do sov. vzdušného prostoru.RC-135/Cobra Ball měl (v rozporu se smlouvami SALT II) zaznamenat telemetrii sov. rakety, která dotyčnou noc měla zkušebně zasáhnout cíl ve zkušební střelnici Kljuši na Kamčatce .

Někteří experti pochybují, že tento letoun RC-135/Cobra Ball,umístěný na Shemya Island,okrajovém ostrůvku Aleutských ostrovů, daleko od Kamčatky, k monitorování telemetrických signálů zakázané rakety, dokázal zachytit i konverzaci sov. velitelských stanovištˇ, jako ji perfektně monitoroval druhý RC-135/Rivet Joint, umístěný na aljašské základně Eielson Air Force Base ,jižně od Fairbanks, vybavený kamerami, SLAR/Side Looking Radar, a elektronikou pro odposlechy komunikace ve vzduchu a komunikace pozemní, pro lokalizaci a dešifrování radarových signálů .Také prováděl „spoofing“, elektronicky simuloval narušení sov. vzdušného prostoru a nahrával reakce sov. velení ...Jiní tvrdí, že všechny RC-135 dokázaly monitorovat všechny hovory v dané oblasti, avšak otázkou je, zda mohly piloty KAL 007 varovat, když posádky průzkumných letounů nepoužívají „běžné“ letecké frekvence, a v žádném případě nesmí během mise vysílat, aby se neprozradily ...

Oba letouny patřily SAC/Strategic Air Command., ale personál spadal pod NSA. KAL007 byl také v dosahu mocných radarových systémů Cobra Judy na palubě USS Observation Island, tehdy u pobřeží Kamčatky, a Cobra Dane na Shemya Island s dohledem 28.000 mil a se schopností vysledovat letadlo až do výšky 30.000 stop na ploše 400 mil ( omezujícím faktorem byla zakřivení zemského povrchu). Zachytit KAL 007 musel i další pozorovací i sledovací radar na Shemya Island, Cobra Talon/OTH/over the horizon „backscatter“ , s dosahem 575 -2.070 mil.

Všechny USAF radarové stanice na Cape Newenham a Cape Romanzoff na Aljašce , nejenže dokázaly sledovat všechny lety směrem k sov. nárazníkovému pásmu, ale měly to přímo v náplni práce, přičemž jejich povinností bylo takováto letadla a jejich řídící pozemní střediska varovat ... KAL007 však všechny US voj. radarové stanice (jen na Aljašce bylo 12 voj. radarů) nechaly proniknout nejen do 200 km nárazníkového pásma, ale i do 100 km zóny sov. protivzdušné obrany ...

U civilních soudů se však Pentagon zbavil odpovědnosti tím, že se vymluvil na národní bezpečnost, takže „pochybení“ vojáků varovat civilní letadlo nebylo předmětem soudního zkoumání (soudce Aubrey Robinson), nicméně je jisté, že US zpravodajské služby tu noc sledovaly narušení sov. vzdušného prostoru „letadlem“ , jak píše US novinář a spisovatel James Bamford, kniha The Puzzle Palace, Inside the NSA, America ́s Most Secret Intelligence Organizatíon, protože US voj. radary KAL007 zaznamenaly.

Odpovědˇna záludnou otázku, zda příslušné US voj. kruhy pochybily (v případě, že letadlo sestřelila MOW), je jednoznačně ANO : US ministerstvo zahraničí ve své tiskové zprávě uvádí, že KAL007 vstoupilo do voj. zóny Kamčatky v 15.53 GMT, a znovu vstoupilo do sov. vzdušného prostoru nad Sachalinem v 18.26 GMT , za podrobného monitorování ze strany NSA (viz pásky Kirkpatrickové). Příslušné US kruhy měly tudíž 2.5 hodin na to, aby KAL007 varovaly ...

Teorii špionážní mise KAL 007 podporuje kniha The Hidden Story od Olivera Clubb z roku 1985,která tvrdí, že letadlo bylo na sebevražedné misi, aby se zhoršily vztahy mezi MOW a Washingtonem, kterou Oberg označil za idiotskou, protože kromě technických chyb Clubb tvrdí, že incident byl dalším důkazem, že Reagan a jeho jestřábi (Bush Senior) chtěli zaútočit na SU jadernými zbraněmi, či ze stejného roku kniha uznávaného profesora Alexandera Dallina Black Box KAL007 and the Superpowers, ve které zprávu ICAO z roku 83 považuje za „naprosto nevěrohodnou“ , k čemuž Oberg prohlašuje, že naopak, druhá ICAO zpráva z roku 93 potvrdila správnost „všech“ tvrzení první ICAO zprávy ....

1986 vyšly knihy známého novináře Seymoura Hershe: The Target is Destroyed a Richarda Johnsona z Oxfordu, Shootdown: Flight 007 and the American Connection, která byla Obergem zcela rozcupována jako „fanaticky antiamerická“ (Oberg našel 105 faktických a technických chyb jen v první kapitole, a 1000 závažných technických chyb celkem ...).

The Target is Destroyed byla vychválena jak Obergem, tak US zpravodajskými kruhy (které Hersh „chránil“ již proti Emersonovi ,viz Dvojí identita islámistických profesorů) ,třebaže tvrdí, že si Sověti na radarech spletli Boeing 747 s RC-135 (voj. verze Boeingu 707), a taktéž pilot stíhačky si Boeing 747 ve tmě spletl s Boeingem 707, které jsou si podobní asi jako husa s kachnou ...

Hersh v knize tvrdí, že piloti KC135 mají v noci „běžně“ potíže rozlišit civilní Boeing 747 od letounů RC135, takže se je často snaží za letu natankovat ... Hersh také „rozumuje“ , že profesionální pýcha a snaha ušetřit aerolinkám palivo vedla pilota k tomu, že neotočil, když zjistil, že je na špatném kurzu ... V neposlední řadě novinářská veličina Hersh tvrdí, že odposlechy sov. velení protivzdušné obrany pořídily „japonské pozemní stanice“ ...

1988 vyšla kniha Flights of Fancy, Flight of Doom od Marilyn Young a Michaela Launera, a v The New American vyšel 29.8.88 článek Roberta W.Lee What Happened to Flight 007?1988 Američané v NBC TV mohli shlédnout dramatizaci příběhu Nan Moor, která v KAL007 přišla o syna, která oficiální verzi nevěří a tuší něco „ silně zapáchajícího „ ... zejména to, že Boeing byl do sov. vzdušného prostoru vyslán záměrně .

Kniha Roberta Allardyce a Jamese Gollina z roku 94 Desired Track vyvolala rozruch,protože tvrdí, že do palubní elektroniky bylo zabudováno zařízení na dálkové ovládání, což je i jedna z teorií 11.9.01. James Gollin v časopise International Journal of Intelligence and Counterintelligence ze zimy 94 v článku Stirring Up the Past,KAL007, informuje o pátrání ,které bylo podkladem pro knihu Desired Track, s jejímiž závěry však nesouhlasí ani Moskva ...

Ve stejném časopise vyšel článek o KAL007 již na jaře 86). V roce 07 oba autoři uveřejnili další sérii článků k tomuto tématu v časopise Airways Magazine s tím, že vyšetřovací zpráva ICAO je jen báchorkou (viz OSN, falzifikátor letecké nehody z Rwandy či Kdo zabil gen. tajemníka OSN).

XVIII SESTŘELENÍ americkou nebo japonskou střelou

Kniha z roku 95 Incident at Sakhalin,The True Mission of KAL 007 Michaela Bruna (předmluvu k ní napsal John Keppel,Drama nad Sachalinem, nakladatelství Argo 1997) tvrdí, že let KAL007 měl odpoutat pozornost sov. protivzdušné obrany od významné americké špionážní mise : několik průzkumných letounů RC-135, E-2 námořnictva vybavené systémem AWACS, bitevní letouny EF-111, jeden letoun ze sloučenin drahého titanu SR-71 Blackbird či F-117A Stealth,to vše s podporou dvou špionážních družic ( Bert Schlossberg tvrdil, že titan se používal i u sériově vyráběných letounů F-111, a že ho s oblibou používali i Sověti ...), která v této vojensky citlivé oblasti Sachalinu a Kamčatky s mnoha sovětskými leteckými základnami, a s Ochotským mořem jako kotvištěm nejmodernějších sov. ponorek s raketovou obranou proti případnému jad. útoku, začala 31.8.83 .

Brun, bývalý francouzský voj. pilot, profesionální potápěč, a vyšetřovatel leteckých a námořních nehod,jenž mluví pěti jazyky, včetně ruštiny a japonštiny, se začal o kauzu zajímat, když jako profesionál okamžitě odhadl, že nikdo ze zúčastněných stran nemluví pravdu. Později na kauze začal spolupracovat s US nadací Fond pro ústavní vládu (nikoliv globalistickou),založenou JBS/zpravodajská sítˇ „duBerrier“.

Prostudoval všechny publikované dokumenty k případu,srovnával a rekonstruoval mapky letu, časové souvislosti a rychlosti letadel, celé roky prohledával archívy jap. parlamentu, přijímal důvěrná sdělení očitých svědků - jistí jap. činitelé, třebaže oficiálně bez výhrad potvrzovali US verzi,v soukromí pochybovali o její věrohodnosti, a Brunovi dokonce poskytli důvěrné zprávy a tajné dokumenty.Brun důkladně prozkoumal i „oficiální“ místo sestřelení, kde však nalezl jen úlomky voj. letounů .

Studiem zveřejněných sov. rádiových záznamů Brun zjistil, že v inkriminovanou dobu se v této sov.voj. zóně vyskytovalo NĚKOLIK voj. letounů,z nichž přinejmenším tři byly 100% americké : RC-135(Boeing 707 vybavený špionážní elektronikou),SR-71,a velitelský letoun EF-111A Raven, zatímco na širém moři před Vladivostokem se pohybovala dvě US plavidla , odposlouchávající USS Badger, a raketonosná USS Elliot. Nad oblastí přelétávala US špionážní družice.

Civilní letadlo, ve skutečnosti simulované dalším RC-135, se mělo pohybovat uprostřed jako návnada,jejímž smyslem bylo uvést do chodu sov. „senzorové“ systémy a otestovat je. Vypadalo by to na vyfantazírovanou historku, kdyby se Brun nezaštítil četnými důkazy, jimiž již v 80.letech na sebe soustředil pozornost US expertů a kongresmanů takového formátu, jako senátora Edwarda Kennedyho a senátora Nunna (několikrát nominován na Nobelovu cenu míru), kteří pod tíhou jeho důkazů zaslali 4.1.89 US ministerstvu zahraničí důraznou žádost o vysvětlení ...

Michel Brun tvrdí,že jakmile Sověti 31.8. 83 zjistili narušení svého vzdušného prostoru, zrušili tajnou zkoušku své „super“rakety , a rozpoutali dvouhodinovou leteckou minibitvu, ve které sestřelili několik US letadel (sami Sověti údajně přišli zhruba o 5 letounů) a zabili na 30 US vojáků ( třebaže časopis Intelligence and National Security z října 1988 uvádí, že „sovětská protivzdušná obrana je „zemědělským sektorem“ sovětských ozbrojených sil „ ...) .

Tři sestřelené US letouny jsou jisté, tvrdí Brun, RC-135 a EF-111 ( u ostrova Moneron vylovili část křídla EF-111), a, spekuluje autor, i SR-71 (v roce 90 japonský rybář vylovil z Ochotského moře titanový kus křídla tvaru trojúhelníku ,existuje jeho fotodokumentace, Schlossberg tvrdí, že jde o vrak sov. letounu). Major Osipovič měl podle Bruna sestřelit dva US vojenské letouny,což Osipovič v roce 96 popřel. Tomu odpovídá i tvrzení bývalých sov. civilních potápěčů pro Izvěstije,že „ neměli hledat těla, ale jen elektroniku,, aj. důležité součástky ...“ .

Zejména v 50.letech si Sověti z US špionážních letounů učinili své terče (živé ani mrtvé členy posádky nevydávali), poprvé 22.10.49 nad Japonským mořem.

6.11.51 sestřelili P2V Neptune US námořnictva s 10člennou posádkou, podle tvrzení Washingtonu v mezinárodních vodách 20 mil od Vladivostoku, podle MOW přímo nad Vladivostokem. 13.6.52 u Kamčatky sestřelili RB-29 s 12člennou posádkou (v roce 56 jeden důstojník z této posádky byl spatřen v nemocnici jednoho sibiřského lágru), 7.10.52 sestřelili RB-29 s 8člennou posádkou nad ostrovem Jurij, který si Sověti nárokují jakou součást Kurilských ostrovů.Jejich „nárok“ Japonsko a Washington neuznávají.

29.7.53 sestřelili RB-50 se 17člennou posádkou 40 mil od Kamčatky (Sověti popřeli, že by něco o osudu posádky věděli) . 4.9.54 sestřelili P2V Neptune s 10člennou posádkou 40 mil od pobřeží Sibiře, 9 členů posádky Američané vylovili. 7.11.54 sestřelili B-29 s 11člennou posádkou 10 mil od Sověty kontrolovaných Kurilských ostrovů, 10 členů posádky vylovili Japonci. 17.4.55 Sověti možná sestřelili v Japonském moři RB-47 se tříčlennou posádkou, anebo se letoun zřítil za silné bouře.

22.6.55 Sověti sestřelili v mez. vodách nad Beringovou úžinou P2V Neptune s 11člennou posádkou, kterou se Američanům podařilo zachránit, protože letoun spadl na aljašský ostrov St.Lawrence. Na diplomatický protest Washingtonu MOW reagovala nezvykle smířlivě s tím, že incidentu „lituje“ , že US posádka sice narušila její vzdušný prostor, ale za velmi špatné viditelnosti , nicméně na sov. varování US letoun zareagoval střelbou, což Washington popřel. MOW připustila, že některá strana se mohla dopustit „chyby“ , a nabídla 50% finanční kompenzaci (ojedinělá nabídka MOW za celé období studené války)...

18.4.56 Sověti nad Kamčatkou sestřelili RB-47, osud posádky je neznámý.10.9.56 Sověti možná sestřelili v Japonském moři RB-50 s 16člennou posádkou ,anebo letoun potopila ničivá bouře (viz kamchatkapeninsula.com/shotdown).

Po nočním sestřelení svých letounů z 31.8.83/1.9.83 Washington přišel s verzí, že bylo sestřeleno jen jedno letadlo,a to KAL007, které se omylem odchýlilo od své trasy, a sov. stíhačka jej nad sov. voj. pásmem sestřelila.

Bylo jen otázkou času, kdy Moskva a Tokio na tuto verzi veřejně přistoupí: Moskva neměla zájem, aby americké veřejné mínění požadovalo odvetná opatření za zmařené životy US vojáků (tuto obavu dokládá i komunikace mezi sov. veliteli) , a navíc Moskva z vylovených trosek získala tajnou US špičkovou technologii. Tokio nemělo zájem veřejně označit US vládu za lháře, o to více, mělo-li na „akci“ svůj podíl.

1.9.83 se kolem ostrova Moneron již od svítání odehrávaly nebývalé „záchranářské „ manévry . K 8.9.83 zde bylo soustředěno přes 80 lodí a ponorek ze všech zainteresovaných států.Sověti úspěšně na své lodě nakládaly velké kusy sestřelených US letounů,které dopadly do jejich pobřežních vod, americká strana pro jistotu tvrdila, že americko-japonská záchranná mise nenalezla v přibližném místě sestřelení v mezinárodních vodách v okruhu 770 km čtverečních vůbec nic , protože potřebovala jen malé kousíčky, které by mohla za Boeing podstrčit.

Z Boeingu747 se přesto 10.9.83 našlo přes 700 úlomků (všechny byly jen z kabiny, ani jeden z dolní části letadla – z oddělení nákladu,odkud nevyplul ani jeden ze 450 kufrů, či nějaká bedna) , ale úplně jinde, v úžině La Perouse u severního pobřeží japonského ostrova Hokkaido (a protože byly nalezeny „úplně jinde“, nikdo je nemohl za trosky KAL007 oficiálně prohlásit) , kde moře 8.den po sestřelení vyplavilo i 13 neidentifikovatelných lidských ostatků (šlo „rozpoznat“ jen jednu kavkazskou ženu a jedno asijské dítě, které rovněž z důvodu „nepatřičného místa nálezu“ nikdo nikdy oficiálně za oběti KAL007 neprohlásil) ...

Podle profesionálního potápěče Bruna je nemožné, aby úlomky Boeingu 747 , nalezené na ostrově Hokkaido, připluly od ostrova Moneron, „protože je sem od Sachalinu zanesl jižní proud“, jak zněla a zní oficiální verze .Všechny proudy mezi ostrovem Moneron a úžinou Cušima jsou podle jap. námořních map stočené jihoseverně, tečou na sever. Právě velmi silný severní a studený proud Cušima ,který se valí kolem západního pobřeží Japonska do úžin La Perouse a Cugaru, a dál na sever kolem západního pobřeží Sachalinu, tomu zabraňuje.

Mezi Sachalinem a ostrovem Moneron (asi 50 km) na jih teče jediný proud ( pomineme-li Liman Current, tekoucí ze severovýchodu na jihozápad na druhé straně úžiny Cušima, k dané kauze irelevantní), kterým se oficiální verze ohání (ICAO zpráva, Washington, MOW ústy svých námořních expertů, seriál z Izvěstijí ), ale Brun k tomu se smíchem dodává, že tento proud je velmi slabý a přerušovaný , s průtokem jedné námořní míle za hodinu ( Brunovo tvrzení podpořil i jap. viceadmirál Konomu).

Bert Schlossberg zprávě ICAO „plně věří“ , ale přiznává, že „vůbec nechápe, jak ICAO mohlo dospět k tomu, jak poukazuje Brun, že když se letadlo zřítilo severně od Moneronu (čehož se ICAO drží, ale kudy jižní proud neteče) , tento podle oficiální verze „silný“ jižní proud nezanesl úlomky na jih, ale na sever ...

Proto se letadlo muselo zřítit daleko jižněji, u západního pobřeží japonského ostrova Honšú, 700 km jižně od ostrova Moneron, kde také Michel Brun našel dalších 25 úlomků z KAL 007,přičemž nejjižnějším místem, kde úlomek z KAL007 našel, bylo Murakami (pod Murakami je Niigata) ,kde se podle Bruna KAL007 zřítilo .

Jako důkazy pro místo zřícení u Murakami má Brun a) prohlášení Japanese Maritime Safety Agency, že se plovoucí úlomky z KAL007 objevily na severu Hokkaido až DEVĚT dní po katastrofě, b) oficiální oceánografické údaje potvrzující, že plovoucí úlomky z KAL007 u sev. břehů Hokkaido MUSELY pocházet z místa na JIHU Japonska, daleko od Sachalinu, c) jako jediný cizinec dostal od jap. parlamentu povolení nejen si poslechnout autentické nahrávky tokijských řídících letového provozu z oné osudné noci,uložené u jap. parlamentu, ale dostal i jejich kopii,d) spektografický výpis z počítače a hlasovou analýzu od světově uznávaného odborníka, dr. Tsuboi , ředitele Iwatsu Electric Company Laboratory.

Americké teorii odporuje nejen místo, kde byly úlomky KAL007 objeveny , ale i záznamy rádiového vysílání pořízené tokijským řízením letového provozu.

Brun proto tvrdí, že Boeing 747, jestliže byl vůbec sestřelen, sestřelila spíše americká střela typu země-vzduch z fregat USS Badger či z USS Elliot . Obě US fregaty se nacházely jen půl dne plavby od ostrova Moneron, přesto k němu připluly až 5.9.83, takže za chaosu kolem ostrova Moneron mohly po pět dní v pohodě hledat a odstraňovat trosky KAL 007 kolem Murakami ...

Brunovu teorii potvrzuje i pátrání Jacka Andersona, jednoho ze zakladatelů US investigativní žurnalistiky (1. skandál způsobil v roce 58, když obvinil tajemníka prez. Eisenhowera Shermana Adama,že bere úplatky od průmyslníků, zatímco v roce 72 dostal Pullitzerovu cenu za odhalení, že Nixonova vláda tajně podporovala ve válce proti Indii Pákistán, za což mu CIA připravovala smrt dávkou LSD či naaranžováním autonehody, ale Nixon to nedovolil (svědectví G.G. Liddy,konspirátora z Watergate). Jack Anderson v listu Deseret News ze 3.4.84 informoval, že jeho spolupracovník Dale Van Atta počátkem roku 84 zapátral u jap. zprav. kruhů, a dozvěděl se, že vojenské radarové stanici Wakkanai na Hokkaido, asi 64 km od Sachalinu (Oberg se směje představě, že by ve Wakkanai měl být US „phased-array“ radar) , která na obrazovce sledovala onen NEIDENTIFIKOVANÝ cíl v onen kritický den, cíl z radarů zmizel necelých 80 km od Wakkanai, a že jap. voj.řídící jsou přesvědčeni, že spadl sov. letoun, protože byl na cestě směrem k sov. voj. základně ...

Kdyby KAL007 bylo v tomto čase tak blízko u Sachalinu , muselo by změnit směr zpět na Sachalin , a jestliže letadlo mohlo změnit směr, posádka jej ovládala, a letadlo nepadalo , tvrdí The New American Magazine z 29.8.88 (John Birch Society). KAL 007 však nemohlo být v tuto dobu u Sachalinu , protože nahrávky jap. řídících letového provozu zaznamenaly hlášení posádky KAL007 na VHF 44 minut poté, co Washington oznámil, že bylo u Sachalinu sestřeleno (podobnou chybu učinil Bush Junior 11.9.01).Aby toto hlášení na VHF mohli tokijští řídící zachytit, muselo být letadlo v jejich dosahu, tj. daleko jižně od Sachalinu ...

Tokio, aby pomohlo Washingtonu v nesnázích, přišlo s tvrzením, že úlomky nalezené na severním pobřeží ostrova Hokkaido nebyly z KAL007, ale z jap. bezpilotního letounu. Avšak, jak tvrdí Brun, nalezené úlomky nesly stopy barvy a dřeva, zatímco japonské bezpilotní letouny se nenatírají a rám mají kovový.

Brun tvrdí, že trosky,které našla Moskva, nepatřily KAL007, proto je také nikdy jihokorejským aerolinkám nevrátila ...

I jejich fotodokumentace vylučuje, že šlo o KAL007 : jedna fotografie trosek vylovených v prvních třech zářijových dnech dokazuje, že šlo o trosky bitevního letounu EF-111 (podle křídlové klapky, Bert Schlossberg tvrdí, že když nejde o identifikaci podle výrobního sériového čísla, není to žádná identifikace, a navíc, podle Schlossberga, mohlo jít o sov. letoun Su-24, který se, podle Schlossberga , letounu EF-111 „velmi „ podobá ), druhá, ukazuje sedačku ze Suchoje, a třetí kus použitého katapultovacího zařízení McDonell Douglas II, možná F-4 Phantom II, které byly jak na letadlové lodi USS MIDWAY, kotvící v době incidentu v Yokosuka, tak v hangárech na základně Misawa ( těmito stíhačkami bylo rovněž vybaveno jak jihokorejské ROKAF ,tak japonské letectvo) ...

Michel Brun , za přísné asistence jap. policie, posbíral a identifikoval kus ocasní části „ nesovětské infračervené tepelné střely, protože písmeno “N“ nebylo napsáno azbukou. Jap. voj. námořnictvo vzápětí tento kus identifikovalo jako „křidélko lehkého civilního letadla“ ...

Veškeré úlomky, které v září 83 Sověti vylovili, patřili vojenským letounům , což Brunovi potvrdili i příslušníci jap. pobřežní stráže, kteří se tehdy s US plavidly podíleli na „záchranné“ misi. Brun uvádí, že japonská rybářská lodˇ viděla onu inkriminovanou noc u ostrova Moneron explodovat dvě letadla, a viděla, jak se obě letadla ,z nichž stříkal letecký benzín ( lodní deník této lodi tímto benzínem dlouho zapáchal), zřítila do moře.

Japonská oficiální místa , navzdory zaprotokolovaným výpovědím rybářů, médiím tvrdila, že rybáři viděli u ostrova Moneron explodovat jen jedno letadlo, KAL007 (také Oberg, razitel verze US tajných služeb, uvádí výpovědˇrybářů ve verzi CIA) ...

Brun tvrdí,že obrovské množství trosek, které Sověti podle očitých svědků tenkrát vylovili, a jejich roztroušenost na obrovské ploše naznačuje, že se do moře kolem ostrova Moneron zřítilo přinejmenším 9-14 letadel, zcela určitě dvě na Sachalinu a jedno do Ochotského moře ...

Důkazy, které Brun pro toto tvrzení má: kopii zprávy úřadu Japanese Maritime Safety Agency, která uvádí 54 položek vylovených z moře před Sachalinem několik hodin po katastrofě, které jsou vojenského původu a US výroby, což potvrzují i fotografie jap. dobového tisku ( např. katapultovací sedačka z vysoce moderního US letounu, a část křídlové klapky z US stíhacího bombardéru EF-111 ).

Brunova rekonstrukce letu KAL009 :Podle Bruna KAL 007 po mírném vybočení z trasy nad radiomajákem Bethel,aby nemuselo hlásit svoji další polohu a mohlo se dál z trasy vychylovat , začalo simulovat ztrátu radiového spojení. Při přeletu radaru Bethel bylo 12 námořních mil severněji, což by posádka, zejména , „kalibru“ kapitána Chuna, musela podle nejrůznějších palubních přístrojů, které jí asistují při přeletu radaru, lehce zjistit. Kapitán Chun ,záložní pilot prezidentova letadla, byl v armádě plukovníkem a vojenským pilotem s desetiletou praxí, u KAL byl 11 let.

Přesně o měsíc později 1.10.83 vybuchla nad barmským Rangúnem bomba na palubě letadla jihokorejského prezidenta, se kterým měl kpt. Chun rovněž letět, a zabila 17 jihokorejských vládních činitelů.Kapitána Chuna vyškolil známý US „špionážní“ pilot David H. Adrian, pracující pro NSA, velitel „hrdina“ z B-50, 1960 vyznamenaný, od 1957 až do poloviny 60.let denodenně z jap. základny létající na špionážní mise nad Ruskem a Čínou.

David Adrian v letech 1980-83 žil v Soulu a zacvičoval jihokorejské obchodní piloty na nové Boeingy, které KAL „čerstvě“ nakoupily.

Většina jihokorejských obchodních pilotů byla bývalými zaměstnanci jihokorejské CIA, takže nepřekvapí , že již 20.4.78 let KAL 902,letící z Paříže do Soulu polární trasou, podle Sovětů s US špionážní družicí nad hlavou, „zbloudil“ nad sov. vojenské instalace na poloostrově Kola, když se „omylem“ po pět hodin konstantně vychyloval na severozápad, a pak náhle stočil na jihovýchod na sov. území.

Stíhačkou Su15 vypálená střela Boeing 707 poškodila, zabila dvě osoby na palubě, a čtyři další ze 109 lidí na palubě těžce zranila, načež Boeing 707,bytˇ pod palbou, úspěšně přistál až po 480 km na zamrzlém jezeře u Murmanska.

Sestřelení „ narušitele“ Sověti oznámili až druhý den.Jelikož MOW neudržovala se Soulem diplomatické styky, Washington vystupoval jako prostředník a zorganizoval záchrannou misi z Německa charterovým letem TWA 727( piloti svým zběsilým Mayday tehdy zburcovali celou Evropu) .S US diplomatickým personálem letěl z Leningradu do Murmanska „pro jistotu“ jeden navigátor z Aeroflotu, nejen aby zůstali na kurzu, ale také proto, že řídící letové kontroly v Murmansku neuměli anglicky. V Murmansku naložili živé,zraněné a mrtvé, a odletěli do Helsinek, kde již čekaly záchranky, zatímco v SU bylo v důsledku tohoto incidentu popraveno několik plukovníků za to, že nezabránili proniknutí civilního letadla tak hluboko do sov. vzdušného prostoru ... Tento „navigační omyl“ ( „oficiálně“ jim selhal kompas) patří mezi „nejšílenější“ navigační „ omyly „ v moderní historii .

Svůj zbylý čas v Soulu voj. pilot David Adrian vyplňoval tajnými misemi na palubě zástěrkových CIA aerolinií, např.ONA/Overseas National Airline , či Evergreen International Airlines ... (Po „sestřelení“ KAL007 David Adrian vyměnil Japonsko a Koreu za Střední Ameriku, kde létal na tajné mise pro CIA pod zástěrkou firmy Oliver North and Company.Zde informace o něm končí s tím, že měl obrovské dluhy ...

I jeho syna se NSA snažila již jako mimořádně nadaného studenta matematické fakulty naverbovat, odmítl, později však vykonal pro US zprav. služby značný kus práce ) .

Na trase kontrolované aljašským radarem Bethel a japonským Niigata byla poloha KAL007 nejednoznačná, protože KAL007 udávalo falešné informace o své polozeprostřednictvím letadla KAL 015, které startovalo 14 minut po něm, a letělo po správné tichomořské trase.

Záznamy rádiového vysílání zachycené tokijským ATC jasně dokazují, že KAL 007 se úmyslně odchylovalo od své trasy, a let KAL 015 o jeho tajné misi věděl ... (V lednu 96 rodiny obětí uveřejnily zprávu, že jihokorejský prezident Chun Doo-hwan dostal od jihokorejských aerolinek 4 milióny dolarů, aby aerolinie požívaly během vyšetřování „státní ochranu“ ... ).

1.9.83 ve 3.52 tokijského času ráno, 25 minut poté, kdy se KAL007 mělo podle oficiální verze zřítit, KAL015 se na žádost tokijských řídících pětkrát pokoušelo spojit s „nezvěstným“ KAL007. KAL 007 na tyto výzvy odpovědělo dvakrát : jednou jednoduchým :“ Tady zero zero seven,“ a podruhé posádka odpověděla v korejštině, na což posádka KAL015 odpověděla :“Roger.“

O pár minut později vstoupilo do tokijského letového sektoru další jihokorejské letadlo KAL050 , a rovněž se na žádost tokijských řídících pokusilo navázat spojení s KAL007. Když se KAL050 s KAL007 úspěšně spojilo, bylo přerušeno posádkou KAL015, která jej žádala, aby v udržování kontaktu s KAL007 pokračovalo na kanálu 123.4 MHz, který řízení letového provozu nemonitoruje ...

Posádky obou KAL015 a 050 se tak snažily zatajit nesprávný kurz KAL007 před tokijskými řídícími. Kdyby se jim dařilo klamat tokijské řídící dostatečně dlouho, mohlo se KAL007 vrátit a přeletět japonský radar NIIGATA ve zhruba předpokládaném čase, takže jeho předchozí vybočení by nebylo relevantní...

Brun a William Henry tvrdí, že KAL 007 se úmyslně odchylovalo od trasy, aby se na dohodnutém místě setkalo s jiným letadlem, se špionážním letounem RC-135 ,či s jinými US letadly (z nichž některé již onu noc Kamčatku přeletěly) , a spolu s nimi se přiblížilo k Sachalinu .

Brun tvrdí, že KAL 007 nepřeletělo ani Kamčatku, ani Sachalin (dotyčné RC-135 poté simulovalo let KAL007 na jeho vychylující se trase, a pravděpodobně bylo sestřeleno), ale zatímco US letouny pokračovaly směrem do sov. vzdušného prostoru, kde proběhla více než dvouhodinová letecká mini bitva, KAL 007 proletělo jižně od Sachalinu úžinami do Japonského moře, aby jap. radar NIIGATA přeletělo v čase, v kterém mělo ...

KAL007 v pořádku letělo nad Japonským mořem,zhruba 700 km jižně od ostrova Moneron, a rádiově vysílalo ještě 44 minut poté, co Washington prohlásil, že bylo sestřeleno ... Tudíž, KAL007, pokud bylo sestřeleno (či explodovalo v důsledku bomby na palubě ), bylo sestřeleno US či japonskou střelou až po těchto 44 minutách, v Japonském moři jižně od Cugarského průlivu, který odděluje jap. ostrovy Hokkaido a Honšú, jen pár kilometrů od své správné trasy, do které se po splnění své tajné mise vracelo, aby se hlásilo nad radarem NIIGATA ...

Bývalý US kariérní diplomat John Keppel (1931-03 na infarkt) , přítel Michel Bruna, a polyglot jako Brun, kterému v jeho nezávislém vyšetřování kauzy KAL 007 pomáhal, marně v US usiloval o to, aby kauza KAL007 byla znovu prošetřena.

Keppel,aktivní účastník vylodění v Normandii, a od roku 47 věhlasný analytik US ministerstva zahraničí se specializací na SU a Čínu, pracoval na US velvyslanectví v MOW v době korejské války pod velvyslancem Charles Bohlen, a byl poradcem gen. Waltera Bedell Smith na ženevské konferenci v roce 54 ...Po MOW působil v Římě, kde analyzoval IKS. V roce 1960 byl poradcem prez. Eisenhowera na pařížském summitu, ze kterého Chruščev demonstrativně odjel 16.5.60, poté, co se mu Eisenhower odmítl veřejně „omluvit“ za špionáž Gary Powerse, sestřeleného v U2 nad Sverdlovskem 1.5.60, ,a byl poradcem J.F.Kennedyho při jeho vyjednávání s Chruščevem ohledně výměny Garyho Powerse . Keppel na sebe však nejvíce upozornil, když se jako jediný „významný“ Američan odvážil veřejně postavit oficiální US teorii o sestřelení KAL007 sov. stíhačkou .

V Rusku Brunovu teorii propaguje novinář Sergej Agafanov, jehož přesvědčil moskevský reportér jap. TV Asakhi.

Podle Williama Henryho,Američané posádku z KAL007 přesvědčili, že přítomnost civilního letadla (ve skutečnosti RC-135) při případném prozrazení mise nad Kamčatkou a Sachalinem nevyvolá takovou divokou odezvu ze strany Sovětů,pro případ, že by se mise vyvíjela špatně. Posádce ovšem nesdělili fázi B svého víceúčelového poslání : vyprovokovanou leteckou bitvu zredukovat na sestřelení jednoho civilního letadla sovětskou stíhačkou , a vyvolat skandál, vedoucí k rozmístění Pershingů a střel s plochou dráhou letu v západní Evropě.

Henry William , stejně jako Michel Brun, tvrdí, že Američané, případně ve spolupráci s Japonci, sestřelili KAL 007 jen proto, že se letecká bitva pro ně neodehrála dobře. Jelikož však na špionážní mise nad Kamčatku a Sachalin létali denně, musela spolupráce s posádkou KAL007 sledovat širší cíle, stejně jako 11.9.01 ...

TEORIE EXPLOZE,bomba v zadní části letadla

William Henry, vycházející z Michel Bruna, poukazuje na další oficiálně nevysvětlenou záhadu: z rozsetých úlomků, které Michel Brun posbíral, Brun poskládal kus ocasní části, zjevně prohnutou směrem ven.

Tvrzení některých, jako Oberga, že příčinou totálního zničení ocasní části byla tepelná střela, nevysvětluje, jaké asi zázračné teplo mohlo tepelnou střelu na ledový ocas Boeingu 747 navést ... Tepelná střela by zasáhla některé z křídel, kde má Boeing 747 motory . Radarová střela by ocas Boeingu zasáhnout mohla, ale nezpůsobila by prohnutí ocasní části.Vnější „vyboulení“ by zato způsobila exploze na palubě letadla. Bomba umístěná v ocasní části by byla ideálním místem i pro zničení černých skříněk letadla, které zde podle mluvčího Boeingu byly údajně umístěné.

US měly hned několik možností, jak bombu na palubě letadla dálkově odpálit: v oblasti a v rádiovém dosahu KAL 007 měly kromě dvou výše zmíněných fregat USS Badger a USS Elliot, také jeden stíhací letoun .

Rovněž US voj. zařízení na leteckých základnách Wakkanai a Misawa byly v rádiovém dosahu KAL007, a tudíž schopny signál k odpálení bomby vyslat.

Jak prohlásil John Keppel, „Zpravodajské dezinformační hry jsou složité, protože lidi, které je vymýšlejí, jsou placeni za svoje vysoké IQ ...“ ( The New American z 10.9.91 + z 11.1.93).

XIX TEORIE UKRADENÍ POSÁDKY A CESTUJÍCÍCH

Zastánci teorie, že cestující i s posádkou byli Moskvou „ ukradeni“ ,bývalí sov. političtí vězni, a např. US letecký expert kpt. Joe Ferguson, jenž provedl simulované nouzové přistání Boeingu 747 na vodě, tvrdí,že velitel sov. pobřežní stráže generál Semjon Romaněnko/Romanov veliteli voj. okruhu Dálného východu gen. Tretjakovi údajně referoval, že Boeing 747 se nezřítil, ale přistál, že sedí na hladině nepoškozený „v jednom kuse“ ( přesto nebyl schopný zajistit černé skříňky, které sov. potápěči údajně hledali celých 50 dní ....) , což tento tlumočil Andropovovi .

KGB identitu generála Romaněnka/Romanova podle CIA Report vymazala ze všech záznamů, protože podle ní oficiálně nikdy neexistoval, což však KGB běžně u popravených či uvězněných polit. vězňů nedělala. CIA Report Šifrinova a Helmsova týmu tvrdí, že gen. KGB Romaněnko/Romanov zmizel v gulagu,byl popraven či zavražděn ( tvrdili oni dva záhadní emigranti ze SU, z jejichž podnětu Šifrin oslovil senátora Helmse), zatímco Ephraimsonovi, vedoucímu delegace US rodin po obětech z KAL007, který žádal sov. velvyslanectví o zprostředkování rozhovoru s Romaněnkem/Romanovem , sovětské velvyslanectví tvrdilo, že „ v roce 85 ve východním Berlíně spáchal sebevraždu “ ...).

Zastánci této teorie taktéž poukazují na informaci/dezinformaci ICAO, podle které ve 23.30 UTC či GMT JMSA/Japanese Maritime Safety Agency obdržela zprávu od JDA/Japanese Defense Agency, z radarové stanice Wakkanai, že mají na radarech “neznámé“ letadlo , asi 160 km severně od Wakkanai, letící jihozápadním směrem.

JMSA do oblasti západně od Sachalinu okamžitě vyslala dvě plavidla a na letišti Wakkanai připravila k odletu do této oblasti dvě letadla (ICAO 93, strana 17, odst. 1.11.5).Někteří US voj. piloti tvrdili, že z vrchů Wakkanai je dobře na inkriminovanou oblast vidět, a že nikdo z nich neviděl žádné záchrannářské aktivity (vršky na Wakkanai však překrývají mnohem vyšší kopce na přilehlých ostrovech Rebun a Rishiri, byla tma a obloha byla pod mraky) .

I kdyby zdatný pilot kpt. Chun s letadlem na vodní hladině přistál, letadlo by tam muselo stát dlouhou dobu, než by z něho dostali lidi a zavazadla,která by nešla z letadla na hladině vynést, ledaže by zavazadla dostali z plujícího Boeingu potápěči, anebo ledaže by toto konkrétní letadlo mělo speciální kontejner na zavazadla, aby se podpalubí dalo využít pro jiné účely, jak to KAL se svými letadly již mnohokrát udělala.

Letadlo z mělké vody odtáhly na volné moře, a podle této teorie, potopili. Vzápětí nato, ještě 1.9.83, přijel na Sachalin maršál Ogarkov s družinou KGB hodnostářů, včetně Krjučkova, a do čela tajné vyšetřovací komise postavil šéfa voj. rozvědky (GRU) gen. Valentina Varennikova (poté povýšeného na náměstka ministra obrany a vrchního velitele pozemních sil) , kterému mj. asistovali gen. Subbotin a pluk. Tarasenko.

Gen. Varennikov ve vyšetřovací komisi razil názor, že Boeing 747 Dvojník letěl z Anchorage prázdný, a byl řízen rádiem z dalšího letadla, které letělo ve stejném kurzu. Černé skříňky Boeingu,podle tvrzení autorů (založených na tvrzení oněch dvou záhadných Šifrinových sov. emigrantů), byly odvezeny do Ljubertsi, do leteckého ERAT Institutu a konstrukční kanceláře Iljušina pod velením pluk. Tarasenka, kde jejich údaje byly „upraveny“.Veškerá elektronika Boeingu byla převezena do výzkumných leteckých laboratoří SFERA v Leningradu a do institutu Pribor v Kursku.

Gen. Varennikov, až do své smrti v roce 09 /85 obdivovatel Stalina a MatičkyStrany,do které znovu vstoupil ve svých 83 letech, jako šéf GRU naplánoval vpád do Afghánistánu 79, a v letech 88-89 vedl vyjednávání s misí OSN v Kábulu o stažení sov. jednotek z Afghánistánu ...

V 8/91 Varennikov vedl pokus o bolševický puč v MOW , údajně proti Gorbačovovi, a zatímco 15 spiklenců, včetně maršála Achromejeva (de facto jediného Gorbačevova spojence z řad generálů,třebaže jeho spojenectví Gorbačov „nepochopil“, a obklopil se krajně konzervativními bolševickými generály, které uvedl do nejvyšších funkcí), a generála Borise Puga,ministra vnitra, „ spáchali sebevraždu“ jak v Rusku nazývají státní popravu, dva hlavní organizátoři puče, poslední šéf KGB a bývalý diplomat Krjučkov, a gen. Varennikov, šéf GRU, byli v roce 94 voj. soudem omilostněni, ale Varennikov MILOST nepřijal ... O rok později byl již pučista Varennikov poslancem ruské Dumy, v níž se stal šéfem výboru pro záležitosti veteránů .

Putin , stejných konzervativních názorů, jen Matičku stranu vyměnil za nacionalismus, se při svém růstu k moci mj. opíral o svého bývalého nadřízeného Krjučkova, jenž jako diplomat pomáhal 1956 Andropovovi potlačit protisovětské povstání v Budapešti, i šéfa pučistů Varennikova . Oba dva ultrabolševici byli jeho osobními přáteli, oba dva osobně pozval na svoji první inauguraci do funkce prezidenta ...

Varennikov se stal po jeho nástupu k moci šéfem Výboru Dumy pro záležitosti veteránů , a spolu s Krjučkovem (zemřel v roce 07/83) byl až do své smrti (09/86) zván na všechny Putinovy bankety do Kremlu ...

Teorii „ukradení“ cestujících a posádky razí kniha zetě jednoho z cestujících Berta Schlossberga (jeho manželka přišla o otce a sestřenici) : Rescue 007/Untold Story z roku 00, založená na CIA Report Šifrina a Helmse .Bert Schlossberg je osobně přesvědčen jak o pravdomluvnosti Jelcina , tak o autenticitě pásek jím předaných, „jen trochu“ upravených (zajímavé, že Bert Schlossberg se až po napsání knihy od jednoho svého čtenáře dozvěděl, co je US „Zóna 51“ ...).

Střelou poškozenému Boeingu (jiná teorie tvrdí, že na sachalinu přistál nepoškozen zcela úmyslně) se údajně podařilo přistát na vodní hladině u přístavu Nevelsk, kde je moře mělké, a cestující,kteří přežili, skončili v sovětských lágrech, a děti v sirotčincích, aby si z nich Moskva mohla vychovat špióny s novou identitou (taková výcviková střediska mladých špiónů v Rusku nazývají, podle autora, „parapsychologické školy“ ). Tato teorie ,podle autora, nejlépe vysvětluje absenci těl a zavazadel, a tvrzení oněch dvou záhadných sov. emigrantů , že někteří cestující z KAL007 byli později v SU spatřeni, např. kongresman Larry McDonald v moskevském vězení KGB v Ljubljance,v pevnosti na Wrangelově ostrově a v kazachstánském vězení Temir Tau (v roce 95 dozorci tohoto vězení McDonalda údajně identifikovali jako svého „možného“ bývalého vězně ) ... ,či pětiletá Noelle a její tříletá sestra Stacy Grenfell,které údajně identifikoval jistý učitel .

Schlossberg uvádí také několik případů, kdy příbuzným po sestřelení Boeingu volali jejich manželé,snoubenci apod. , ale „na záznamník a hovor byl vzápětí přerušen“ ... Uvádí příběh ruského kněze z NYC, který tvrdil, že v gulagu potkal „ několik Američanů z KAL 007“ , ale odmítl zveřejnit své jméno, protože jako bývalý polit. vězeň podepsal, že o čase stráveném ve vězení nebude mluvit, a tudíž se bojí o svůj život a o životy svých příbuzných v Rusku.

Údajně na nich, podle Schlossberga, sov. vědci zkoušeli psychotronické a elektromagnetické „aplikace“ ( viz Emilia Čerkover, členka Výboru pro lidská práva Ruské federace, tvrdí, že některá sov. psychiatrická zařízení, a některé věznice v Moskvě a Vladivostoku, sloužily jako střediska výzkumu pro „mind control“ pomocí psychotronických/mikrovlnných aplikací , a to i po 1989 (moskevský Srbský Institut).

Tuto teorii odůvodňují radarovými záznami oněch 12 minut řízeného klesání (zpráva ICAO) , což by podle expertů ICAO nebylo možné při zásahu střelou, jak tvrdil Osipovič pro sov. řídící :“Target is destroyed.“ KAL 007 by se při zásahu střelou muselo zřítit do 2,5 -3 minut . (China Airlines jumbo spadlo 19.2.84 ze stejné výšky,poté,co mu selhaly motory , do 2,5 minut, a při jiných zříceních Boeingu 747 se 300 lidí na palubě, byla vždy nějaká těla nalezena a identifikována , např. Air India 85,kdy na jeho palubě explodovalal bomba, South African Airlines 87,které explodovalo poté, co vypukl požár v nákladovém prostoru ...).

XX Komu incident s KAL 007 prospěl ? /Cui bono ?

Třebaže některé české noviny uveřejnily závěry Michela Bruna (článek Milana Mádla (?),pařížského zpravodaje, z 3/90), tvrdily, že ze strany US došlo jen k „omylu“ , kdy v nepřehledné voj. situaci „na pokraji 3.světové války „ ztratily nervy , a civilní letadlo, letící od Sachalinu,které neletělo v normálním leteckém koridoru, pokládaly za nepřátelský letoun ....

Cílem takto rozsáhlé provokace ve stylu 11.9.01 nemohla být jen „špionáž“ , kterou si US zajištˇovaly kvalitnějším způsobem, cíl musel byl očividně politický : 1.12.12.79 gen. tajemník NATO Jospeh Luns oznámil, že US rozmístí v záp. Evropě Pershingy II (v záp. Německu) a střely s plochou dráhou letu (UK,NSR,Itálie, Nizozemí,Belgie) jako protiváhu sov. ICBM raket (SU od roku 1976 rozmístˇoval mobilní rakety SS-20,dolet 4.300 km, v roce 1979 byly rozmístěny na 14 základnách, 80 jich bylo v NDR a v ČSFR, a jejich počet v těchto zemích , včetně jaderných hlavic (837 k roku 86), se stále zvyšoval (279 k roku 86). Kombinace Pershingů II s křídlatými střelami byla nutná proto, že samotné PershingyII měly dolet jen 1.400 km.Washington chtěl rozmístit v NSR střely Pershing II a střely s plochou dráhou letu,které mohly být v Moskvě za šest-deset minut, za každou cenu.

Podpora v západní Evropě pro jejich rozmístění byla mizivá, navíc Jurij Andropov zahájil éru nového image SU jako „mírumilovného“ a „civilizovaného“ národa . Washington potřeboval západní veřejné mínění pro jejich rozmístění „militarizovat“, sestřelení KAL007 tuto podporu Pershingům a křídlatým střelám 100% zajistilo ...

8.9.83 se v Madridu uskutečnila plánovaná schůzka mezi Schultzem a Gromykem, která měla zahájit „oteplení“ ve vzájemných vztazích, ale kvůli „incidentu u Moneronu“ skončila, k oddechu jestřábů ve Washingtonu, fiaskem , a NATO Pershingy a křídlaté střely začalo od 11/83 -1/84 rozmístˇovat, nejprve v NSR ...

2.

George H.W.Bush Senior *1924, syn senátora, a svého času ve svých 18 letech nejmladší US letec za 2.sv.v (kterého Japonci sestřelili) , v letech 76-77 šéf CIA (již po válce úzce spolupracoval s Allenem Dullesem) , a za Reagana 81-89 viceprezident USA, chtěl po Reaganovi kandidovat na prezidenta, a také se prezidentem v letech 89-93 stal ...

Charismatický a populární kongresman Lawrence McDonald se také netajil se svými ambicemi kandidovat po Reaganovi na prez. úřad v roce 88 (veřejně svůj úmysl vyhlásil pár týdnů před smrtí). McDonald předsedal John Birch Society,JBS/“Nové pravici“, založené v roce 58 McCarthyho mentorem a sponzorem Robertem Welch, jenž v roce 82 ,3 roky před svou smrtí(86 let), McDonalda, od roku 1967 člena jejího řídícího výboru, prezidentem JBS jmenoval .Autor konspirativních teorií novinář Welch s vlastním časopisem American Opinion, „geniální“ dítě, které bylo přijato na univerzitu ve 12 letech, se přátelil s o 6 let mladším du Berrierem.

1956 Welch ve své knize The Politician nařknul Harryho Trumana a prez. Eisenhowera a jeho bratra Miltona ze „záměrné“ prosovětské politiky, a nazval je „ komunisty“ (1965 jej za tuto“paranoidní tezi“ ve svém čas. National Review napadl významný US novinář William Buckley, sám člen JBS) .Welch také tvrdil, že prez. Roosevelt věděl o jap. útoku na Pearl Harbour(informace měl od duBerriere),ale neřekl nic, protože potřeboval záminku ke vstupu do války.Welch a DuBerrier bojovali i proti globalistickým tendencím světových finančníků a obchodníků (tzv. Illuminati/Insiders, historicky to byl řád pseudozednářů, říkali si zednáři, ale lidumilství nepraktikovali) ovládajících Washington i MOW (např. Rothschildové,Rockefellerové,organizace typu bilderbergské),kteří podle nich v rámci New World Order usilují o vytvoření jedné jediné „protiústavní“ světovlády/One World Government Ideology, podobné ortodoxnímu komunismu bez národních vlád a náboženství ...

Konstitucionalisté a suverenisté Welch a duBerrier sledovali a pranýřovali „globalistickou“ činnost jak Council on Foreign Relations ,tak všech Bretton-Woodských institucí, ale zejm. jim byla trnem v oku nenáviděná Trilaterální US-EU-JAP komise, navržené 1972 Davidem Rockefellerem na konferenci v Bilderbergu,tehdy předsedajícím Council on Foreign Relations,která měla být tomuto výboru konkurentem, a jím založené a financované v roce 73.Jejím autorem byl Rockefellerův poradce Zbigniew Brzezinski , a spoluzakladately byli pozdější šéfové US ústřední banky Federal Reserve System ,Alan Greenspan a Paul Volcker .

Tato komise měla za hlavní úkol dosazovat a ovládat US prezidenty : jejím členem byl James Carter, který do své vlády jmenoval 26 členů této komise,a jejími členy byli i jeho dva hlavní kritici a neúspěšní kandidáti na prez. úřad : John Anderson a George Bush Senior . Reagan jejím členem nikdy nebyl, ale v okamžiku,kdy byl jmenován republikánským kandidátem, jmenoval jejího člena, Bushe Seniora,svým mužem na úřad viceprezidenta, a několik dalších jejích členů učinil svými ministry, a v roce 84 pro tuto Komisi uspořádal oficiální banket v Bílém domě ...

Lawrence Mc Donald, prohlášený za nejzásadovějšího politika v Kongresu, člen vedení Conservative Caucus a Committee for the Survival of a Free Congress, zbrusu nový šéf JBS, neúprosného bijce „pokleslých“ US konzervativců z Trilaterální komise a z CFR, jež se jako konzervativci jen tváří, pro kterého pracovala CIA nenáviděná zpravodajská sítˇ duBerriera, která odhalovala choulostivé aktivity členů Trilaterální komise, aby McDonald ve stylu „mccarthyismu“ mohl v Kongresu požadovat jejich vyšetřování , byl pro výše zmíněné US elity jako kandidát do Bílého domu ,velmi sečtělý, jenž se o čemkoliv dokázal bavit s přehledem a informovaností, vysoce nebezpečný ( jako nebezpečný byl veden již od dob, kdy pracoval jako chirurg na US základně Reykjavíku jak pro vojáky, tak pro US velvyslanectví, a kriticky komentoval akce US ambasády jako prosovětské) .

V 5/83 McDonald vystoupil v TV spolu s Patem Buchanan a Tomem Braden, kteří si jej dobírali ohledně jeho prezidentství JBS. S přehledem odpověděl na všechny jejich otázky týkající se konspirace mocenských elit a jejich One World Government, a opět zkritizoval ládnoucí Trilaterální komisi a Výbor pro zahraniční vztahy/CFR jako součást této konspirace,která má zlikvidovat US ústavní republiku.

Navíc prabratranec gen. Pattona, poslední US politik svého druhu, zdědil Pattonovy zpravodajské „poklady“, jeho soukromý archív s mnohými citlivými informacemi, ke kterému přibyly jeho „poklady“ , když působil ve vojenském výboru Kongresu.

Třebaže byl na palubě zmizelého letadla US kongresman (a 60 dalších US občanů) , žádná US instituce (Bílý dům, ministerstvo zahraničí či Kongres) nevydala žádné oficiální prohlášení ...Jedinou oficiální vyšetřovací zprávu vydalo ICAO,přidružené k OSN, které Mc Donald v Kongresu tvrdě kritizoval. Ministr zahraničí a globalista z Trilaterální komise George Schultz, „nijaké“ vyšetřování smrti kongresmana McDonalda ukončil již po 10 týdnech (Lockerbie se vyšetřovalo celá léta) v 12/83 s tím, že KAL 007 na rozkaz gen. Tretjaka, velitele voj. okruhu Dálného východu, sestřelila sov. stíhačka a nikdo nepřežil.

Reagan se spokojil jen s nezávazným odsouzením SU v rezoluci US Senátu č.353, která byla přijata pod vedením republikánského senátora Johna Tower z Texasu, jenž zemřel při letecké nehodě v roce 91 ... V roce 84 náměstek ministra zahraničí Richard Bent prohlásil „ kauzu KAL007 za uzavřenou „ ,třebaže v 12/91 US úřadující velvyslanec v MOW James Collins (91-01) uvedl, že „ Rusko Washingtonu doposud nedodalo základní materiály pro vedení vyšetřování ... „ .

Washington případ neotevřel ani poté, co se černé skříňky letadla „objevily“ a byly předány ICAO .

Kongresman Bob Stump, v letech 81-87 člen výboru Kongresu pro zpravodajskou činnost,a tehdejší spojenec McDonalda, pro čas. Phoenix New Times z 13.10.93 v článku Ukradený kongresman se velmi rozčiloval, proč se ještě někdo na Lawrence Mc Donalda „opovažuje“ tázat ...

US úřady nikdy nedaly k dizpozici údaje US voj. radarových stanic , a Kongres, který jinak vyšetřovací komise s gustem ustavuje, do dnešní doby odmítá zahájit jakékoliv vyšetřování, které požadoval např. E.Kennedy či John Kerry ...

Dixiecrat urolog Larry byl nejen „ miláčkem“ US pravicového publika , ale získal 5x za sebou i nejvyšší politické „ohodnocení“ od vlivné instituce American Conservative Union/ACU, jeho prezidentská kandidatura byla tudíž pro papá Bushe skutečnou noční můrou ... Zda byl , spolu s dalším konkurentem Bushe, Jessem Helmsem, úmyslně posazen do letadla,které bylo předem předurčené k záhubě, je otázkou, faktem však je, že z McDonaldovy smrti se JBS již nevzpamatovala , a její vliv se snížil ( podobenství s mnohými jinými historickými událostmi ,kterým bylo „trochu pomoženo“, viz bezprostřední důvody pro vstup US do 1.sv.v., a do 2.sv.v.).

Vzápětí se našli autoři, kteří naivním Američanům naznačovali, že naopak Sověti měli spadeno na antibolševického senátora McDonalda, o kterém v době chaosu po smrti Brežněva s největší pravděpodobností ani nevěděli, že je na palubě, zajali jej , a drží jej v kobce Ljubljanky dodnes.

NOVÉ VYŠETŘOVÁNÍ by ICAO, Washington,Moskvu a spol. mohlo označit za lháře, proto dodnes všechny 4 zainteresované státy úzkostně preferují, aby se „incident“ se sestřelením KAL007 držel oficiální verze, že se posádka „omylem“ odchýlila a MOW Boeing „omylem“ sestřelila, protože jej považovala za US špionážní letoun RC-135, který Sověti ve stejné době odhalili ve vzdušném prostoru nad Sachalinem ... O přezkoumání palubních nahrávek moderními metodami nechtějí zainteresované státy ani slyšet .

Autor: Andrea Kostlánová | pondělí 7.9.2009 8:59 | karma článku: 21.25 | přečteno: 5788x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Štědrovečerní prosba : pomáhejte slabším

Je velký rozdíl mezi katolickým kostelem a kostelem protestantským s pobíhajícími dětmi, psy a kachnami, děti občas strefí míčkem faráře, jenž jim míč hodí zpátky, aniž by přerušil kázání.

24.12.2019 v 16:03 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 612 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Jak Stalin rozpoutal občanskou válku ve Španělsku

V 12/1933 skončil Hitlerův Lipský monstrproces s údajnými žháři Říšského sněmu, jenž se Stalinovi tak líbil, že se rozhodl zorganizovat vlastní monstrprocesy. Dimitrov byl zproštěn obžaloby a vyhoštěn do Moskvy, kde se v roce

21.12.2019 v 16:26 | Karma článku: 40.00 | Přečteno: 10190 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Prof. I.P.Pavlov, nositel Nobelovy ceny, o Leninovi

Stalin se svým prokurátorem Vyšínským připravoval moskevské monstrprocesy 1936-39, na kterých měl být jako jeden z prvních odsouzen Bucharin, a protože si na sebe předivo obžaloby musel sám vyrobit, aniž by to tušil, Stalin poslal

14.12.2019 v 19:26 | Karma článku: 24.81 | Přečteno: 983 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Gorkého strmý pád

Na podzim 1933 Gorký do Sorrenta již vyjet nemohl, Kreml mu nedovolil ani účast na Mezinárodním sjezdu spisovatelů, ve vládním tisku se začaly objevovat kritické články proti Gorkému. Ustala i korespondence mezi ním a Jagodou.

13.12.2019 v 20:01 | Karma článku: 20.25 | Přečteno: 592 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vondrovic air base pro nevítězící US Army

Skupina Traktor ve své písni Defenestrace zpívá ... "slíbit za druhýho, měl bys přijít o půl svýho. Takhle už to nejde, máme toho dost. Zalezte do děr, doprava i doleva, po Vás potopa i půda spálená..."

21.1.2020 v 9:29 | Karma článku: 34.99 | Přečteno: 829 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Nenávist je nezdravá a je velmi pracná

Místo dezinformací, informací, polopravd a lží napíši moji subjektivní pravdu, protože nastal čas, kdy ji chci napsat. Asi nebudu jediná, kdo nad zlobou a sprostotou mává rukou. Ono mi ani nic jiného nezbývá, tak mávejte jako já.

21.1.2020 v 7:29 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 749 | Diskuse

Olga Steinerová

Nový rok 2020

-------------------------------------------------- --------------------------------------------------

20.1.2020 v 18:21 | Karma článku: 7.40 | Přečteno: 149 | Diskuse

František Skopal

Světovláda! Fikce nebo realita?

Touha po ovládání lidí i území doprovází celé dějiny naší civilizace. V dřívějších dobách k tomu docházelo hrubou silou. Viz například dobyvatelské snahy Alexandra Velikého, nebo římské říše.

20.1.2020 v 15:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Jan Pražák

Zrzek zasahuje

Příhoda s dvěma Barbínama a s bílým kotětem, který se jmenovalo Sněhová Vločka, se odehrála loni v létě. To už byl jezevčík Ferda u mě a u mýho dvounožce záchranáře dávno spokojeně zabydlenej.

20.1.2020 v 14:34 | Karma článku: 22.49 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 1004 Celková karma 22.92 Průměrná čtenost 1405

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Najdete na iDNES.cz