Ponorka Kursk K-141, druhé ruskoamerické KAL007

7.1.05 francouzská TV France 2,  kanadská + švýcarská TV, a následně další  nejen západoevropské TV, odvysílaly 70minutový dokument Ponorka Kursk v neklidných vodách , na jehož  natočení přispěl i Boris Berezovský, jenž v něm kritizuje Putina, „teroristu číslo jedna“ , jenž záměrně nechal námořníky zemřít . Washington a Moskva jej daly na „index zakázaných“ , a nebyl zde nikdy promítán, US hlavní média slova „ponorka Kursk“  zanesly mezi svá tabu, tragédii Kursku uceleně pokrýval jen International Herald Tribune/IHT vydávaný ve CH  …

List Le Figaro ze 7.1.05 tento TV dokument komentoval článkem :“ Oficiální americko-ruská verze odstřelena, experti tvrdí, že ponorka Kursk byla potopena Američany“ …

Drama ruské ponorky K-141 ,která se v Barentsově moři nad Skandinávií potopila  12.8.00 se 118 členy posádky s kapitánem G.P. Ljačinem (45), se vzápětí stalo státním skandálem opředeným předivem lží vysoukaných z úst nejen ruských činitelů   …

Süddeutsche Zeitung ruské lhaní v 8/00 komentoval, že „ již spisovatel markýz de Custine v 18.stol. tvrdil, že „v Rusku se všechno servíruje v hádankách“ ,což mu potvrdil Churchill citátem „Russia is a riddle wrapped in a mystery inside an enigma“/nevyzpytatelnou hádankou v záhadné záhadě, zatímco Putin proslul „úvahou“ , „proč by každá ruská hospodyňka měla vědět, co se stalo na Kursku v Barentsově moři ?“Rodiny a ruská média, tehdy ještě „bez náhubku“ , vyživované protiputinovskou frakcí FSB, veřejně obviňovaly admirály, kteří „nedokázali“ zorganizovat okamžitou záchrannou akci, z neschopnosti, a Putina z bezcitnosti ( projevil ji  i při Dubrovce z 10/02, která měla být ruským 9/11, a zejména při Beslanu ze 9/04) …

Putin, aniž by přerušil dovolenou, se ze své ulity v luxusní rezidenci v Soči, v nátělníku,který zdůrazňoval jeho opálení, ozval ve večerních zprávách stručným prohlášením a s kamenným výrazem až po sedmi dnech,kdy ruské „pátrání“ skončilo  …

Zatímco ještě 24.2.01 list Le Monde zveřejnil seznam „stížností rodin po zavražděných námořnících vůči Kremlu“, s utužením Putinova režimu se   „veřejné“ chování rodin obětí „zdisciplinovalo“, a dnes jejich advokát Boris Kuzněcov  „horlivě“  podporuje oficiální ruskou verzi (viz jeho prohlášení pro Ria Novosti z 16.8.05) .

Třebaže měl Putin za sebou již útoky proti panelákům z léta 99 , které mu umožnily zahájit tažení do Čečenska, ani po 12.8.00 Rusové nepochopili, kdo se po Jelcinových zádech vyšplhal na kremelský trůn …

V tomto francouzském dokumentu, záslužném v tom, že se k tragédii ponorky vůbec někdo vrátil, jeho autor Jean-Michel Carré popírá oficiální verzi ruské a americké vlády ( Le Monde z 15. +28.2.01) , že šlo o „náhodnou“ explozi nebezpečného torpéda na kapalný pohon v torpédové komoře (výsledky „vyšetřování“, do jehož čela Putin cynicky jmenoval svého náměstka Ilju Chlebanova, ministra vědy a průmyslu, nebyly nikdy zveřejněny, a bylo na ně  uvaleno 25leté „ tiskové embargo“  ) .

Jean-Michel Carré, a další „nezávislí“ novináři, podporuje původní stupidní tvrzení ruské admirality a ministra obrany Igora Sergejeva, že ponorka Kursk „náhodně“  přídí najela do zádě jí špehující US ponorky , jejíž zesílená  hloubková kormidla  Kursk s 2x větší tonáží „ poškodily „ , třebaže francouzský dokument tvrdí, že se , obě vybavené špičkovými sonary z kompozitních materiálů,  „náhodně“ srazily čelem .

Na samém prvopočátku admiralita tvrdila, že ponorka narazila na německou hlubinnou minu z 2.sv.v., poté, že se srazila s povrchovým plavidlem, a nakonec admirál Vjačeslav Popov oznámil, že se srazila s US ponorkou, což  Putinova eminence Ilja Chlebanov okamžitě dementoval, aby o několik dní nato Popovu verzi o srážce s US ponorkou definitivně prohlásil za vládní verzi …

Potopení Kursku urychlilo Putinovu válku proti nezávislým médiím Gusinského a Berezovského, poslední nezávislou TV (Berezovského) nechal Putin zavřít v 11/01 , třebaže tragikomicky právě Gusinského TV v 8/00 jako první a jediná propagovala verzi, že na palubě Kursku vybuchlo vadné torpédo, zatímco ostatní média papouškovala vládní verzi o srážce s US ponorkou, protože jejich „informace“ byly založeny jen na tiskových prohlášeních a názorech vládních expertů typu sovětských jaderných expertů, kteří po výbuchu v Černobylu informovali, že se radioaktivní mrak „zastavil na sovětských hranicích „ …

Verzi „náhodné“ srážky s cizí ponorkou vojenskému týdeníku Nezavisimoje Vojennoe Obozrenije podsouval generálplukovník Valerij Manilov s tím, že přímo ve vodách Severní floty došlo k osmi takovým srážkám ,a od roku 60 zhruba ke 20 „srážkám“ US a sovětských/ruských ponorek.

Podle západních médií měla ponorka Kursk při letních manévrech vyzkoušet MHD torpéda ( třebaže ani raketová torpéda ještě nenahradila na ruských ponorkách torpédové dinosaury na vrtulový pohon ), v jejichž souvislosti je nutno zmínit „ torpédovou/škvalovou “ špionážní aféru Edmonda Pope/EP, která rovněž byla předmětem jednání jak šéfa CIA Georga Teneta v Moskvě, tak samotného Clintona s Putinem na oslavách Millenia v 9/00 v na půdě OSN v NYC.

EP, bývalý zpravodajský důstojník US námořnictva, profesor na CICentre/CounterInteligence Centre, kde byl a je jeho kolegou Putinem nenáviděný bývalý gen. KGB Oleg Kalugin, byl vzápětí po zvolení Putina prezidentem v 3/00 zatčen a obviněn ze špionáže spolu s prof. Anatolij Babkinem ze Státní technické univerzity v okamžiku, kdy Babkinovi předával 30.000 dolarů za údaje o palivu torpéda Škval třetí generace ( podle IHT ze 4.1.01 Pope uzavřel kontrakt v hodnotě 178.000 dolarů s US Office of Naval Research  na studii o komerčním využití  paliva Škval 3 pro ferryboaty ) …

Avšak zatímco rakovinou trpící Pope byl v 12/00 odsouzen k 20 letům vězení, Babkin (krátce po svém zvolení Putin rozpoutal hon na špióny a vlastizrádce, zejm. environmentální aktivisty, kteří bez důkazů dostávali 10-15 let za „vlastizradu“) byl neuvěřitelně propuštěn „ ze zdravotních důvodů“ (Le Monde z 28.12.00 Kauza tajného torpéda Škval )  …

Dalším nevysvětlitelným Putinovým krokem bylo „omilostnění“  US prof. Daniela Kiely, experta přes torpéda, technického poradce EP, zatčeného krátce po zatčení EP (viz Paris- Match z 31.8.00, Le Monde z 1.12.00, IHTz  2.12.00, všechny informovaly o  „ špiónu, jenž se pokusil ukrást tajemství torpéda Škval třetí generace“ … ) .

Na jaře 01 Putin s vidinou tučného odškodnění EP propustil „ z humanitárních „ důvodů  (Pope prohlásil, že jej FSB v Lefortovo trávila jedem v jídle, a tím, že mu do kaše dávala malé kamínky, mu vylomila 8 zubů, při propuštění vážil 20 Kg a měl halucinace, takže jej nejdřív drželi v “ karanténě“ na US letecké základně v Ramstein ) …

Vysokorychlostní torpéda (až 500 km/hod) jsou přes 30 let stará, britskému torpédu se přezdívá „Spearfish“ (je nejrychlejší, 80 uzlů/150 km/hod.) , US „Supercav“ /“Superkavitační“ , ruskému Škval, všechny za sebou zanechávají „gejzír“ spalovaného plynu a vodní páry, a letí jakoby v bublině (voj. pozorovatelé tvrdili, že kavitační jevy byly zřetelně vidět i při potopení Kursku, „způsobené vrtulemi Kursku“, tvrdí jiní) .

V pol.70.let Američané vyvinuli vysokorychlostní MHD torpédo/ s magnetohydrodynamickým pohonem, které v roce 80 dosáhlo rychlosti 2000km/hod.( na rozdíl od raketových torpéd, MHD generátor přeměňuje kinetickou energii plynu na elektřinu vysílanou na lineární elektrody MHD zrychlovače, na MHD pohonu pracovalo i NASA, viz Aviation Week+ Space Technology, Northrop a MHD) .

Toto MHD torpédo bylo nejdůležitějším US strategickým trumfem, protože jaderná ponorka, z níž rakety své cíle zasáhnou do 4-5 minut, je nejnebezpečnější zbraní. Zničení jad. ponorek nepřítele je prioritním cílem,  proto si Putin za svého vědeckého voj. poradce vybral fyzika Jevgenije Velichova, bývalého hlavního sov. experta přes MHD torpéda (dvojka Velichov/Sacharov), místopředsedu sov. Akademie věd …

(Na laserech pro Putina pracoval bývalý sov. expert Golubov, jistý Valerij Golubov z KGB byl v 7/08 místopředsedou Gazpromu) ...

Ponorka Kursk nepatřila mezi strategické jaderné ponorky, jak se v úvodu francouzského dokumentu tvrdí,  jejichž úkolem je v úkrytu vyčkávat na rozkaz odpálení strategické jad. střely, byla jen taktickou zbraní, nosičem střel s plochou dráhou letu, jejímž úkolem bylo vyhledat na širém moři nepřátelskou flotu, a zničit ji.

Odpal jad. hlavic ponorka nemusí konzultovat se svým velitelským stanovištěm, které již nemusí ani existovat, elekromagnetické vlny se pod vodou šíří obtížně, rádiová komunikace nemusí být uskutečnitelná, navíc je komunikace s ponorkou choulostivou záležitostí .

Ve válce je tak možné, že se ponorka se svými jad. zbraněmi musí spolehnout jen na svůj úsudek, tak jak se stalo za kubánské raketové krize z roku 62 , kdy sov. jaderné ponorky v kubánských vodách jad. hlavice neodpálily, protože jejich kpt. (a jejich zástupci střežící druhou polovinu kódu ) se rozhodli nic nepodnikat .

Oficiálním „ smyslem/nesmyslem“ ruských jad. ponorek je zabránit US útočným letadlovým lodím, aby se přiblížily k ruskému pobřeží .

Ponorka Kursk před manévry podstoupila rozšíření torpédometu, ze kterého doposud mohla odpalovat lehčí konvenční torpéda s rychlostí 30 uzlů s dosahem 15 km, a torpéda „Veder“/NATO označení SS-NL-16A „Stallion“ , s doletem 50 km.

Akademon. cz článek Co bylo příčinou katastrofy ponorky Kursk ? tvrdí, že při  zkušebním odpálení torpéda Škval 2 na dálkově řízenou ponorku bez posádky „tato provedla úhybný manévr, a vysoce citlivý laserový naváděcí systém torpéda se navedl na druhý cíl - ponorku Kursk“  …

Letní manévry Severní floty začaly 2.8., 150 km severovýchodně od Murmanska, 30 km od pevniny. Na svoji poslední plavbu Kursk vyplula 10.8., a očividně měla za přítomnosti námořních specialistů, civilních odborníků, a  tří zahraničních voj. pozorovatelů přímo na palubě, čínského generála a dvou prominentních Arabů , které na ponorku přivezl vrtulník (11 pozorovatelů/ 6 námořních specialistů , 5 civilních odborníků) tajně otestovat novou generaci vysokorychlostního torpéda BA-111 „Škval“ /NATO VA-111 „Shkval“ .

Škval 1 sloužil od roku 77, na Kursku měla být údajně otestována torpéda Škval 3 v „embryonálním“ výrobním stádiu, určená především pro export, jejichž rané konstrukční návrhy předvedené na výstavě v Abu Dhabi v roce 85 vyvolaly velký zájem nejen Íránu . Prestižní voj. časopis Jane´s Review v roce 95 napsal :“ Nové torpédo Škval nemá západní ekvivalent…“ .

Ponorka Kursk byla pro tuto misi vybrána z důvodu, že její elitní posádka si koncem roku 99  úspěšně vedla na misi ve Středozemí (od 3-6/99 NATO v rámci války v Kosovu bombardovalo Srbsko, obsadilo Kosovo a „ustavilo“ zde  mezinárodní protektorát pod správou OSN , zatímco Putin táhl do Čečenska ) , kam  Gibraltarskou úžinou v 9/99 jako první ruská ponorka po 10 letech proplula,  aniž by byla odhalena  …

Západní vojenští pozorovatelé zdůrazňovali, že vzápětí po výbuších se ruské lodě  radikálně přeskupily, a raketový křižník s jaderným pohonem Petr Veliký/PV místo aby k místu tragédie připlul ( 157 km severozápadně od námořní základny Severomorsk) , se od místa potopení na několik mil vzdálil .

List Berliner Zeitung 8.9.00 tvrdil, že v rámci simulace jad. útoku na Rusko (či v rámci testování nové hlavice střely Granit) ponorku Kursk poslala ke dnu v důsledku chybného manévrování ponorky či v důsledku „omylu“ střely, která ji identifikovala jako nepřátelské plavidlo, ruská protilodní střela Granit ( P-700 3M-45 Granit /v NATO terminologii SS-N-19 „Shipwreck“ , 10 m dlouhá, 0.85 m v průměru,váží 3 tuny, dolet 550-625 km, vyráběná NPO Mašinostrojenija ) , vypálená  jako součást cvičení z vlajkové lodi Severní floty, křižníku PV ( voj. experti uvádějí, že na rozdíl od tvrzení francouzského dokumentu,že „ na Kursku byly rakety s jadernými hlavicemi o síle 40x silnější než byla hirošimská bomba“, ani Kursk ani křižník PV nebyl vybaven střelami Granit s jadernou hlavicí, jen konvenční,a již vůbec střely s plochou dráhou letu Granit nenesou vícenásobné jad. hlavice, jak tvrdí dokument, kterými jsou vybaveny jen strategické jad. síly) …

„Křídlaté“ střely s plochou dráhou letu Granit typ moře-moře/ moře-země  oficiálně vlastní kromě Číny, i íránské a kanadské námořnictvo.

Na palubě křižníku byl v době potopení Kursku jak velitel baltské floty admirál Vjačeslav Popov, tak její náčelník genštábu admirál Michail Mocov , zatímco admirál Kurojedov byl v inkriminované době v Moskvě.

Berliner Zeitung uváděl jako zdroj zprávu vyšetřovacího týmu FSB, která byla předložena Putinovi, jenž se chystal do sídla OSN v NYC na summit „Millenia“,  šéfem FSB, jeho oddaným služebníkem Nikolajem Patruševem 31.8.00.

Putin odpověděl. „že si ji přečte, až se vrátí z millenia“ , kde se měl setkat s Clintonem, aby se dohodli na „vyrovnání „ svých pohledávek …

Zprávu německého listu v rozhovoru pro agenturu Interfax dementovali Chlebanov a Dygalo s tím, že se při manévrech používají jen cvičná torpéda, ale již předtím bývalý šéf baltské floty admirál Vladimír Jegorov médiím potvrdil, že „ se samozřejmě vyšetřuje i tato možnost „ …

Autorem článku byl Gisbert Mrozek,*1951, moskevský dopisovatel berlínského listu, jehož manželka Natalie byla 17.7.95 zastřelena v jejich BMW dvěma výstřely, 100 m od ruské voj. základny, když kolem ní projížděly do Budˇonnovska. Jejich šofér, jenž byl při střelbě zraněn, zemřel jako možný svědek počátkem 1/96 „při autonehodě“ … Pár měsíců před zastřelením Natalie byl zastřelen TV reportér Vladislav Listev, a Jelcin v TV přísahal, že vraha dopadne, zatímco vraždu známé novinářky Natálie Jelcin komentoval, že to „pravděpodobně byl jen náhodný výstřel, třeba ten voják zakopl  …“ . Vojenská prokuratura případ odložila ad acta, třebaže Mrozek měl písemné svědectví od klíčového svědka Jense Zigerta, že „ voják po ní vystřelil v „náhlém nenávistném hnutí mysli“ , kvalifikace vraždy.

Jak je běžné při takových manévrech, v souladu s mezinárodní praxí, ponorka Kursk byla, jak přiznal i Pentagon , „ z bezpečné vzdálenosti“ (minimální bezpečnostní odstup by byl údajně kolem 40m )  sledována  dvěmi US ponorkami třídy Los Angeles , SSN 691 Memphis (přestavěná na „testovací rampu výstřelků námořní techniky“ , oficiálně stála 200 km od Murmanska) a SSN 769 Toledo.

Byly zde i norské a britské ponorky, např. HMS Splendid třídy Swiftsure ( šeptalo se, že zde byla  i jedna francouzská ponorka třídy Rubis) , které spolupracovaly s US pseudo-oceánografickou zpravodajskou lodí USNS/US Naval Ship Loyal, analyzující rádiové spojení a komunikaci SIGINT, 300 km od Murmanska) . 20 km od Kursku stála norská zpravodajská lodˇ Marjata pro Detection and Electronic Warfare, která sem připlula z US letecké základny v severním Norsku Kirkenes .

Přítomno bylo i pět letounů NATO Orion pro námořní průzkum.

12.8. byl úkolem ponorek torpédový útok proti skupině plavidel, které měl pod velením křižník PV , který byl sám cílem „útoku“, křižujících v trajektorii „číhajících“ ponorek.

Kursk měl přidělenou plochu „hájení“  o rozloze 15x20 mil. Jakmile ráno dorazil na své přidělené místo, poslal na křižník PV zprávu admirálu Vjačeslavu Popovovi, jenž ji obdržel v 8.51 moskevského času ( tato poslední konverzace mezi Ljačinem a Popovem ku škodě pochopení tragédie nebyla zveřejněna) …

Podle rozpisu měla ponorka Kursk, která se již plavila tři dny, svá dvě torpéda na skupinu lodí vypálit mezi 11.30 a 18.30, mezitím ve své „hájené“ zóně prováděla radiolelektronický průzkum, a z tohoto důvodu brázdila nejprve jižní vody svého sektoru, poté severozápadní.

Krátce před 11.hodinou, kdy do jejího sektoru měla vstoupit „nepřátelská“ skupina lodí, ponorka Kursk se obrátila a plula zpět v severozápadním kurzu. Vystoupila na 19 m periskopické hloubky, ze které se odpalují torpéda, vytáhla rádiové antény, periskop a snorkel, plula předepsanou rychlostí osmi uzlů , a ostražitě očekávala  „nepřátelské“ uskupení, které se  v té době nalézalo 30 námořních mil severozápadně od Kursku ( s její periskopickou hloubkou a mělkým mořem ještě více „vyniká“ tvrzení, že se s US ponorkou srazila „náhodně“ )…

 Verze zastánců „náhodné“ kolize :

Proti ní se ze severozápadu blížila v kolizním kurzu US ponorka, „ stín“  Kursku, která v důsledku manévrů Kursku po hranicích hájeného sektoru, ztratila s ponorkou Kursk hydroakustický kontakt,který se kapitánovi US ponorky ani po 20 minutách nepodařilo obnovit, proto rozhodl, že se vynoří na periskopovou hloubku, aby se porozhlédl (Kursk se mohl i vynořit, pak by ho marně hledal pod vodou) . Z hlediska kolize jsou nebezpečné hloubky od 25 „fathomů/fm“  do hloubky periskopové (50 fathomů představuje bezpečnostní práh), proto všechny ponorky světa těmito hloubkami proplouvají velmi rychle , zhruba 12 uzly.

V periskopové hloubce asi 7-8 fm a v ostrém úhlu US ponorka narazila svým spodním okrajem přídě do horní části pravoboku přídě Kursku, kde jsou torpédové komory. Ze šesti torpédových komor Kursku jen dvě byly naložené cvičnými torpédy, zbývající měly bojová torpéda „ dvě  USET-80 a dvě 65-76.

A protože ponorka Kursk měla režim trvalé bojové pohotovosti, dalších 18 bojových torpéd bylo uloženo v 1. oddělení ponorky.

Srážka dvou ponorek se podobá srážce dvou aut. První zůstává zdemolováno na silnici, druhé pokračuje v pohybu, při kterém naráží do všeho,co se mu připlete do cesty, přičemž demoluje i samo sebe . Podle této verze i US ponorka musela dopadnout na dno (viz  „zorané“ mořské dno v délce 150 m kolem Kursku .

US ponorky mají sice jen jeden trup, avšak silný zhruba 1.5-2 inch/palců, ruské mají obvykle dvojitý trup silný jen 0.2 inch/palců, takže z toho zastánci „náhodné“ srážky vyvozují, že Kursk byl „více“ poškozen.

Tato verze tvrdí, že kapitán Kursku měl sice dost času na vydání rozkazu, aby ponorka zvýšila rychlost a vynořila se, ale již neměl čas manévr provést.

Elektrické zkraty způsobily nouzové uzavření obou reaktorů, ponorka  přišla o zdroj energie, a řítila se dolů.

V první vteřině byla přídˇ s torpédy „sražena“ na polovinu své délky, rozdrcená torpéda explodovala., a obrovský náraz na dno poté rozdrtil kryty i náhradních torpéd, jejichž celková síla v TNT přesahovala dvě tuny, což by údajně vysvětlovalo díru o ploše 6 metrů čtverečních nad prvním oddělením Kursku v trupu ( který má vydržet tlak 60 atmosfér)  …

Zastánci této teze uvádějí, že i na palubě cizí ponorky někteří námořníci zemřeli (viz 12 manželek aj. příbuzných v 8/00 tajně dovezených na základnu Haakonsvarna u Bergenu, přičemž Norové z počtu 12 usuzovali, že šlo o britskou ponorku Splendid, jejíž první oddělení na přídi pojme 12 členů posádky , možnost, že se s Kurskem srazila britská ponorka  naznačuje podle nich i okamžité odvolání všech UK ponorek z manévrů  … ) .

Smůlou pronásledovaná ponorka Splendid (pokaždé, když vyplula na moře, měla nehodu) byla za pár týdnů nato v UK tisku medializována  zprávou, že „ se mírně poškodila na skotských skaliskách, a je tudíž v opravě “ …

Základní funkce „cizí“  ponorky však zůstaly nepoškozené/mírně poškozené, třebaže měla poškozenou hydroakustiku a hlavní balast předních nádrží. Její reaktor mohl být znovu nastartován z batérií, které mají všechny ponorky, takže se mohla „ vzchopit“ a vystoupit na 20-25 fn, a pomalou rychlostí se „odploužit“  z místa činu.

Velkým překvapením je rozhovor, který Konstantinu Getmanskému ,dopisovateli listu Izvěstija ,  16.11. 00  poskytl náčelník genštábu Severní floty viceadmirál Michail Mocov .

Navzdory tomu, že „vyšetřovací“ komise na pokyn Putina již pracovala s oficiální verzí „výbuchu torpéd“ , prohlásil, že na místě „srážky“  byla celá řada stop, která srážce nasvědčovala, např. ono asi 150 m rozryté dno , úlomky a celé kusy z cizího plavidla (viz překvapení norských + nizozemských potápěčů, jak kolem ponorky Kursk bylo „úhledně zameteno“ ), které  muselo být těžce poškozeno. Náčelník námořního genštábu uvedl, že poškozenou ponorku, po které pátraly i letouny NATO Orion, objevily čidla sonaru křižníku PV asi 800 m od Kursku, když spatřily její na vodě plovoucí bóji, kterou jako důkaz nevylovili, protože byla ukotvena na laně, a nepodařilo se jí hákem dostat, a poté o ni údajně za vichřice přišli …

Večer 13.8. ruští piloti protiponorkových letounů objevili ve vodě palivové bubliny asi 18 mil severozápadně od ponorky Kursk, a pak objevili ponorku, vyplouvající z Barentsova moře, za rušení jejích hydroakustických signálů ze strany „našich „přátel“ z NATO, tvrdil náčelník námořního genštábu Severní floty.

Na otázku proč křižník PV a Admirál Čabaněnko, speciálně určené k lovení ponorek, ponorku neodchytly, viceadmirál  uvedl, že měly „práci“ kolem ponorky Kursk.

13.12.01 bývalý velitel sov. jaderné floty viceadmirál Lev Matuškin poskytl rozhovor listu Pravda, a potvrdil, že „v blízkosti potopení Kursku plavaly  na hladině bílozelené bóje, které US a UK ponorky používají, aby na povrch dostaly rádiové antény, když se potřebují nutně spojit s velením, takže ponorka musela být skutečně v nouzi , když toto riskovala v ruských pobřežních vodách (Rusové používají bíločervené) …

Lev Matuškin tvrdil, že ruské sonary zaslechly i SOS signál ze zahraniční ponorky, protože v ruské flotě tyto signály nejsou z důvodů utajení vysílány automaticky …“

Matuškin vyslovil názor, že obě ponorky proti sobě plavaly v různé hloubce, ruská v hloubce hlubší,US byla poškozená na levé horní straně, a při poškození horní části se nezabrání pronikání vody do ponorky. „Naše ponorka měla rychlost 5-6 uzlů, přídˇí se o 50-60 stupňů naklonila, a šla ke dnu,“ uvedl Matuškin, a uvedl, že oficiální verze o „selhání“ torpéda, kterou naivnímu národu předhodil gen. prokurátor, jen potvrzuje, že je v námořních věcech „negramot“…

Od  okamžiku potopení až do 17.8. bylo možno zaznamenat neobvyklou horečnou aktivitu norského námořnictva a průzkumných letounů NATO Orion, které ze svých norských základen přelétávaly oblast, kde se Kursk potopil, a kryly tak „ ústup“ poškozené ponorky NATO do nejbližšího norského přístavu, zatímco norští potápěči se úpěnlivě snažili dostat ke Kursku dříve než Rusové, „ aby kolem něho „poklidili“  …

Norská  monitorovací lodˇMarjata explozi na Kursku ,která roztrhla pravý bok ponorky,která se ohnula a řítila  nosem ke dnu, zaznamenala, stejně jako USN Loyal .

O dvě minuty 15 vteřin později její přídˇ , již na mořském dně, rozmetal druhý silnější výbuch, který zůstává záhadou, protože ,kdyby byla zasažena voj. střelou, či jí explodovala torpéda na kapalný pohon, jak tvrdí oficiální verze, výbuch by byl jen jeden.

Díra v trupu o průměru jednoho metru, a poškození  přídě v délce 2-3 metrů byla medializována až po vytažení ponorky, menší díry do jejího trupu byly vyvrtány i pro zachycení kabelů, na kterých byla vytažena.

Podle francouzského dokumentu ( a podle čas. Time ze 9/00 ) se ponorka Kursk s US ponorkou  „náhodně“ srazila (jiní tvrdili, že se srazila s letadlovou lodí Severní floty Admirál Kuzněcov), třebaže jako stíhací ponorka měla nadstandardní systémy detekce (ruská admiralita tvrdila, že „sonary nefungovaly pro elektromagnetické rušení, a v malé hloubce 108 m nebyly k ničemu „ …) .

Podle franc. dokumentu po srážce s ponorkou Toledo byla druhou US ponorkou Memphis torpédována „v sebeobraně“ poté, „co US námořníci slyšeli otevírání krytu torpédometů Kursku“ … Odpůrci francouzského dokumentu tvrdí, že díru nemohlo způsobit torpédo Mark/ Mk48), protože „by muselo letět obrovskou rychlostí, asi jako protitankový náboj z ochuzeného uranu, zatímco dnešní „běžná“ torpéda dosahují rychlosti max. 150km/hod“ ... ( Podle nich britský expert na torpéda ve franc. dokumentu vystupující o torpédech věděl hodně málo : torpédo Mark/Mk48 nejen neuvěřitelně zasáhlo ruské torpédo přímo v torpédové komoře , ale toto navíc neuvěřitelně explodovalo až později)  …

Odpůrci verze „srážky“ ironizují, že druhá US ponorka uprostřed „válečné“ zóny manévrů nejmodernější ruskou ponorku potopila za přihlížení celé severní floty, včetně ruských ponorek, a neunáhleným tempem o rychlosti 8 uzlů/16km/hod. odplula neznámo kam (Igor Sergejev tvrdil, že ji ruské protiponorkové letouny „pronásledovaly“, což potvrdil i norský admirál, viz dále, a že dokonce pro výstrahu dalším západním ponorkám ruské námořnictvo zinscenovalo na místě tragédie post factum „dělostřelecké manévry“  …) .

Verze „náhodné srážky“ tvrdí, že US ponorka po srážce s daleko mohutnější ponorkou Kursk těžce poškozená s námahou odplouvala směrem k norskému přístavu Bergen ( ruská agentura Interfax s odvoláním na ruské tajné služby 14.8.00 jako první zmínila , že „jisté 7.000 tunové plavidlo pluje k severnímu norskému pobřeží“ ), kam pro své poškození místo obvyklých dvou dní doplula až po sedmi dnech .

Jiné verze „srážky“ tvrdí , že se srazila s Memphis, zatímco ponorka Toledo (kpt. Michael Poirier,2x vyznamenaný) za doprovodu dvou letounů NATO Orion na širém moři zmizela v hlubinách, a již se o ní nemluvilo …

Taktéž o ponorce Splendid se hrobově mlčelo, zatímco Memphis  byla medializována v souvislosti s ruským satelitním snímkem …

Memphis byla o tři roky později v Grotonu námořním velením neveřejně vyznamenána, zatímco Toledo byla po své účasti na intervenci v 3/03 v Iráku  v Grotonu vyznamenána veřejně.

US ponorky se po tragédii spěšně vrátily do norského Bergenu, odvolané byly také všechny UK ponorky, údajně pod záminkou závady jad. reaktoru jedné z nich , což zastánci teorie srážky uvádějí jako neobvyklé chování států NATO, protože kdyby do tragédie Kursku US ponorka nebyla zapletena, tak by NATO své aktivity po potopení Kursku zde vystupňovalo … Anglosaské ponorky byly nejen odvolány, ale byla vyměněna i posádka jedné z nich (  „12 mrtvých námořníků“  ) …

V den, kdy Rusko ztrátu ponorky oficiálně přiznalo,, US,UK a Norsko okamžitě nabídly pomoc „ k záchraně posádky Kursk“ , a UK ministr obrany Jeff/Geoff „Buff“ Hoon, pravá ruka Tonyho Blaira, onoho dne nabídl pomoc 2x, a pokaždé „zoufale“ zdůraznil, že „ pokud jde o verzi srážky Kursku se zahraniční ponorkou, zcela určitě to nebyla britská“ , aby vzápětí nato k večeru prohlásil :“V době potopení Kursku nebyla v okolí žádná britská ponorka, takže britská do srážky být zapletena nemohla „ …

V době, kdy Kreml oficiálně pracoval s verzí „náhodné srážky“ s US ponorkou, unikla do světových médií informace, že Kreml má důkaz o jejím poškození v podobě snímku z družice. Tuto fotografii předložily 19.8.00 ruské tajné služby ministerstvu obrany a jednotlivým ruským velitelům, kteří se slunili s rodinami na dovolené v Soči, a přestože byl satelitní snímek označen za „ top secret“,  ještě týž den se zpráva o jeho existenci , díky týdeníku Sověršenno sekretno dostala do médií …  Každý poté o něm mluvil , ale nikdo jej neviděl .

Zveřejnil jej, ku zděšení Kremlu,  až list Versia 26.9.00, kdy Kreml „US stopu“ již opustil, a všichni se divili : poškození US ponorky ukazovala neuvěřitelně nekvalitní fotografie ruské družice z 19.8.00 , která z výšky 40 km ukazovala norskou základnu Haakonsvern, 9 km jižně od Bergenu, která však může max. přijímat fregaty, nikoliv ponorky, a již vůbec ne jaderné .

Francouzské zdroje uvádějí, že tato fotografie je asi tak věrohodná jako satelitní snímky ,které Madelaine Albright předložila v RB OSN jako důkaz o „masových hrobech „ ve Srebenici …Francouzské zdroje tvrdí, že  souřadnice satelitního snímku, které ukazují vynořenou ponorku před doky, ve skutečnosti patří rezidenční čtvrti v Bergenu  …

Snímek ukazuje, že pláštˇ ponorky byl „sloupnutý jako banán“, a že má poškozenou přídˇ a kormidlo . Neodkladné opravy údajně trvaly několik dní, poté podle tvrzení Kremlu ze 8/00  odplula do UK Southampton, kde v suchých docích podstoupila další opravy.

Závěr francouzského dokumentu (náhodná srážka, protože US ponorka špatně odhadla trajektorii a vzdálenost ) velmi popudil US investigativního autora Ramsey Flynna ( kniha o Kursku Cry from the Deep z roku 04) .

Ve svém prohlášení před Naval Submarine League závěry francouzského dokumentu rozhořčeně odmítl s tím, že „ malou díru do trupu (o průměru jednoho metru) nezpůsobilo torpédo, ale nějaký ostrý předmět při explozi „  … Flynn nazval francouzský dokument „polofikcí, popisující spíše Rudý říjen se Seanem Connery „ ...

Ramsey Flynn, nositel prestižní ceny National Magazine Award, horlivě podporuje oficiální americko-ruskou verzi, že „výbuch na ponorce byl způsoben chybnou manipulací či závadou některého z torpéd „ , protože „ na rozdíl od tvůrce francouzského dokumentu v Moskvě prostudoval tuny dokumentace „ ( jistěže ne stejné jako měla k dizpozici „ vyšetřovací“ komise)   ….

Flynn ve svém prohlášení dále tvrdil, že z dokumentů, které mu ruská admiralita poskytla, kuriózně  vyplynulo, že den před tragédií posádka Kursku nacvičovala zvládnutí požáru torpéd , scénu, která se podle tvrzení admirality do nejmenších podrobností odehrála o 24 hodin později ….

Ve verzi „ srážky“ s US ponorkou je daleko věrohodnější 2. scénář, uvedený koncem srpna 00 ruským antisemitským plátkem Zavtra (stalinista Alexandr Prochanov napojený na nostalgické kruhy „KGB“) , kterou později zmínil i anonymní agent DGSE v listu Le Figaro z 9.1.05, jenž uvedl, že „ Kursk byl potopen US ponorkou úmyslně , motivem bylo testování nového MHD torpéda Škval 3, „čínská verze“, s převratnou metodou navádění. Bylo to varování Putinovi, aby tato torpéda neprodal ani Číně , ani žádnému blízkovýchodnímu státu ( tato torpéda byla ve vývojové fázi, v žádném případě ještě nebyla určena na export, přesto jej Peking údajně zakoupil již v roce 98 v Kazachstánu).

Podle agenta DGSE US ponorka, kterou „zaúkoloval“ šéf námořních operací admirál Vernon Clark, na kapitánovi Kurska sonarem požadovala, aby jí vydal své VIP pasažéry , čínského generála a dva Araby, a když odmítl, přistoupila k mediálně málo známé technice  „výstřelu při kontaktu“ , v ponorkové praxi rafinovaně „vypilované“ již od počátku 60.let …

Je nutné si uvědomit, že Američanům/NATO nešlo jen o torpéda Škval třetí generace, či o jiný výstřelek voj. technologie, ale že po Putinově nástupu v 3/00, v době, kdy US/NATO jeho bratrskou „Jugoslávii“ rozdělily na mezinárodní protektoráty,  s jeho proklamovaným „obnovením ruské velikosti“  nabyly tyto námořní manévry na strategické důležitosti o to více, že Putin v 4/00 zveřejnil Osnovy Morskoj Politiky RF na period do 2010 goda, ve kterých dal ruskému námořnictvu za úkol, že se do 10 let musí vrátit do všech strategických oblastí světa ,ze kterých se po roce 90 stáhlo (včetně setrvání nejen v Sevastopolu, ale znásobení ruských námořních základen na pobřeží Černého moře ), přičemž Londýn vyděsilo Putinovo oznámení, že se ruská flota usadí především ve Středozemním moři (viz Putinův razantní návrat do syrských přístavů ).

Z tohoto posledního důvodu byly tyto manévry výjimečné : nacvičovaly Putinem plánovanou letní „plavbu“ ruské námořní Combined Task Force do Středomoří … Proto na ně Londýn vyslal početnou zpravodajskou ponorkovou  „delegaci“ .

List Zavtra vycházel z tvrzení admirála Vjačeslava Popova, že se Kursk „srazila“ s ponorkou, která měla trup vyztužený jako ledoborec, čili že nešlo o pouhou „náhodnou srážku“, ale  o moderní způsob „ hákování“ / výstřel při kontaktu, kdy útočící ponorka (Memphis má pro „hákování“ vyztužený trup a zvýšenou rychlost, údajně byla kryta Toledem, aby na radaru a sonaru vypadala jako jedna ) narazí na svůj cíl v kolmé poloze, náraz tlumí elastickým kaučukovým obalem ( takovým, který byl z US ponorky  Memphis „sloupnut“ , jak naznačoval ruský satelitní snímek).

Po perforaci nepřátelské ponorky v místě torpédové komory prostřednictvím „obušku“ se speciálním povrchem (v tankových bitvách náboje tohoto typu snadno proniknou i pancíře s tlouštkou přes 10 cm)  do ní „vstříkne“ nálož v plazmovém obalu, a zařadí zpětný chod.

Pro protržení trupu v místě torpédové komory, aby torpéda vybuchla uvnitř lodě, tudíž narážející ponorka vůbec nemusí mít stejnou hmotnost jako její obětˇ, záleží pouze na dynamické síle průrazu, která je zesilována kruhovou nárazovou vlnou.

Nálož exploduje až po určité chvíli, kdy útočící ponorka zmizí v dáli, a protože trasu torpéda neprozradí žádný sonar, lze poškození ponorky přičíst pouhé nehodě, srážce, výbuchu vlastních torpéd …

Nejznámějším případem moderního „hákování“ je  „srážka“  ze 6./30.10.86 , kdy uprostřed Atlantiku v okolí Bermud US ponorka třídy Los Angeles  „najela“  do sovětské ponorky K-219, na níž vypukl požár (oficiálně na ní vybuchla balistická střela RSM-25) a se 120 muži klesla ke dnu.

Nešlo by o nic mimořádného, jen by se  do nejmenších podrobností, včetně společného zahlazování stop, zopakoval scénář z US-ruské vojenské rošády při ruských manévrech nad Sachalinem ze 9/83, která skončila americko-sovětskou leteckou mini bitvou, s následnými „záchrannými“ operacemi, společně zinscenovanými pro domácí i mez. veřejnost ( viz KAL007,vojenská rošáda nad Sachalinem) …

Existuje i 3. scénář srážky s US ponorkou , který tvrdí, že výbuchy byly tři, a poukazuje na to, jak západní verze intenzívně zdůrazňovala „dva výbuchy“ , třebaže norské seismologické stanice nejprve uváděly tři výbuchy  …

US hráčem v této verzi byla ponorka USS Jimmy Carter (JC sloužil na ponorce) modernější třídy SeaWolf, která měla být předána US námořnictvu v roce 01, ale byla mu předána až později, údajně proto, že byla na jaře 00 jako jediná ze své třídy upravována pro supertajné zpravodajské mise ( nový typ jejího jad. reaktoru ji činil nehlučnou „ stealth submarine/kradmá /neslyšitelná “ , trup měla zesílený keramickými a plastickými vlákny, na přídi i na zádi měla přídavná kormidla, aby mohla nad svými cíly nehybně stát i v silných proudech, i pro odposlech z podmořských kabelů  (viz odposlouchávající mise Ivy Bells v Ochotském moři od počátku 70.let do 1/80, kdy byla KGB vyzrazena Robertem Peltonem, při které US ponorky odposlouchávaly podmořský komunikační kabel spojující námořní velení základen Vladivostok a Petropavlosk ) …

Jako jediná US ponorka má jednu sekci navíc, Multi-Mission-Platform/MMP, Rumsfeldova vymoženost, ve které může skladovat cokoliv, třeba zvukový laser (se kterým  při jeho testování bombardovala velryby a delfíny u australského pobřeží , kteří z toho hromadně zešílely) , či vzduchové dělo, kterým lze bombardovat mořské dno za účelem vyvolání zemětřesení a následných tsunami vln ( které vyzkoušela ještě předtím, než byla oficiálně předána US armádě v roce 04, když s ním bombardovala mořské dno 800 km jihovýchodně od australské Tasmanie, a vyvolala zemětřesení o síle 9.2 Richterovy stupnice západně od indonéského ostrova Sumatra, viz cryptome. org.) .

Ponorka Jimmy Carter měla i moderní ultrazvukový navigační systém, který byl údajně její Achillovou patou .

Jimmy Carter byl ze srážky s Kurskem těžce poškozen, jeho dvě signalizační tísňové bóje vypluly na povrch (když jsou ponorky na tajné misi, tak je raději předem zablokují, aby je neprozradily), a ponorce trvalo 45 minut, než se od Kursku vzdálila na 800 m , údajně byla vodou jen unášena …

Po 45 minutách a 18 vteřinách od druhého výbuchu na ponorce Kursk bylo , podle původního tvrzení Norů, slyšet třetí výbuch v okruhu 800 m od Kursku …

Zatímco Memphis se v Bergenu  „předváděla“ jako nepoškozená, alespoň nad hladinou, druhou US ponorku (Toledo/Jimmy Carter) , či britskou Splendid, nikdo nespatřil .

Velení námořnictva v 1/04 ,kdy ještě Jimmy Carter nebyla oficiálně námořnictvu předána, podivně „vyhodilo“ jejího kpt. Davida Bartholomew Jr. „z disciplinárních „ důvodů, ale šeptalo se, že funkci složil sám, protože „nevěřil“ v její poslání, a již vůbec ne Paulu Wolfowitzovi, a poté celé dva roky „shánělo“ dalšího vhodného muže, „jenž by v její poslání věřil“, zatímco jí provizorně velel kpt. Robert Kelso.

Kuriózně, k většině srážek US-SU ponorek docházelo právě před sov. námořními základnami uprostřed epicentra jejich námořních cvičení.

US ponorky ruské námořní základny 24 hodin monitorovaly a zaznamenávaly „hydroakustický portrét každé ze sov. ponorek“. Při sov. námořních manévrech se US ponorky těsně „přilepily“  na sovětské a skryly se v hydroakustické „mrtvé“ zóně/v hydroakustickém stínu, takže je jejich oběti nezaznamenaly.

Velitelům US ponorek byly za toto sledování „tělo na tělo“  vypláceny „tučné“ prémie .

Ruská oficiální verze (publikovaná v roce 02), jak se vyvíjela v předivu lží :

V 7/02 oficiální verzi vyšetřovací komise veřejnosti sdělil gen. prokurátor Vladimír Ustinov.

Ponorka Kursk se chystala odpálit dvě „cvičná“ torpéda , manévr, při kterém se běžně nechávají vodotěsné  dveře , oddělující torpédovou komoru od ostatních částí ponorky, otevřené, takže výbuch by  „proletěl“ i dalšími dvěmi odděleními ponorky, avšak oficiální verze předpokládá , že v ponorce byly otevřené všechny bezpečnostní dveře jako v nádražní hale, neboťˇ admiralita uvedla, že „ponorka byla celá naráz zatopená,takže nikdo nepřežil“ …  , K tomuto ruskému tvrzení o zaplavení celé ponorky „naráz“ Anthony Watts z Jane´s Underwater Warfare Systems uvádí, že jde o nehoráznou lež, protože všech 10 bezpečnostních dveří nemohlo být po výbuchu vyřazeno  ...

Načež bylo v sobotu v 11.28  (místního času, v 7.29 GMT)  slyšet podmořský výbuch, voda elitní ponorku s elitní posádkou doslova „spolkla“ , a  za dvě minuty 15 sekund , kdy již seděla na dně , ponorkou otřásl další výbuch ( norská sonarová stanice Norsar zaregistrovala 1,5 t TNT + 3,5 t TNT) , jenž přídˇ ponorky natrhl až k velitelské věži ( dvojitý ocelový a titanový trup by výbuch běžného torpéda vydržel , tvrdila její mateřská konstrukční kancelář Rubin )  …

Západní voj. pozorovatelé zaznamenaly v místě tragédie charakteristické kavitační jevy , (způsobené vrtulemi Kursku,tvrdí jiní),  a Norové , což  je pro zastánce „srážky“ důležité, slyšely hluk „jako by se shozený balast dral zpátky na povrch“ (  druhá ponorka byla Kurskem „nadzdvihnuta“ a „tlačena“ nahoru )  …

Ruská admiralita se snažila vsugerovat veřejnosti, že k potopení ponorky došlo až o jeden den později,v neděli ( kdy z Kursku ještě vycházely signály v tajných kódech) , ale Norové bez váhání své technické údaje o výbuších  zveřejnili (Britové byli váhavější,zveřejněním údajů se mj. odhalují technické parametry jejich akustických zařízení) …

K ruské oficiální verzi se v listu Libération z 12.8.05 připojil francouzský „ponorkový“ admirál v důchodu Camille Sellier, “největší francouzský znalec ruského námořnictva“ , jenž působil jako inspektor CEA/Komisariát pro atomovou energii při demontáži sov. jad. ponorek, jenž tvrdil, že „že „po prvním výbuchu bylo jedinou možností přidat rychlost, aby vyrovnala pád dolů, což zde nešlo, protože měla pod sebou jen 105 m, proto nastal druhý, jen „mechanický“ výbuch vlastních torpéd při její srážce s mořským dnem, což je jediné možné vysvětlení pro jinak nevysvětlitelný výbuch druhý  …“ .

Jeden inženýr z voj. námořní konstrukční kanceláře Rubin ( projekty 949/Granit, Oskar I + 949A/Antej, Oskar II +659/Echo I +675/Echo II) , která ponorku Kursk vyprojektovala, jenž tvrdil, že  „ po prvním menším výbuchu se ponorka s dvojitým trupem v žádném případě nemohla stát nekontrolovatelnou, jak udává oficiální verze, že kontrola nad ponorkou byla ztracena v prvních 10-20 vteřinách, a proto je podivné, že posádka během 144 minut nevyslala ani žádný nouzový signál,ani nevyužila žádné záchranné vybavení „ , byl zanedlouho poté  nalezen rozčtvrcený v plastikovém pytli ( viz GlobalSecurity. org) …

Podle oficiální verze  „staré“ torpédo na kapalný pohon na základě „nepředvídané chemické reakce“  v důsledku „chybné manipulace ,či selhání“ explodovalo (podle ruské admirality byl druhý výbuch způsoben „ explozí torpéd, které při dopadu Kursku na dno se uvolnily a vypadly ….“ ) …

Zatímco experti, kteří pracovali i pro NASA, uvedli, že torpédo „chybnou manipulací, selháním, ani praštěním o podlahu“ nikdy nevybuchne, protože je  „vypuzeno“ jen stlačeným vzduchem, a jeho pohonná jednotka je tudíž aktivována až mimo ponorku, francouzský admirál Sellier prohlásil, že „ přesně tak, jak tvrdí ruská oficiální verze ,že vybuchla pohonná směs vadného bojového (podle admirality  „cvičného“ ) torpéda, tomu bylo, protože Rusové již od 50.let používají pro svá torpéda plynový/tekutý pohon, stejný jako poslal ke dnu 16.6.55 britskou HMS Sidon „ ,třebaže všechna ostatní námořnictva na světě  torpéda s plynovým pohonem již před 50 lety zakázala (francouzské námořnictvo,které používá na ponorkách jen torpéda, která se aktivují až elektrolytem, torpéda s plynovými turbínami odpaluje jen z vrtulníků) …

Na otázku listu Libération :“ Skrývají před námi něco Rusové ?“  admirál Sellier prohlásil „ Rozhodně ne, všechno co říkají, je pravda „ .….

Výkvět ruské ponorkové floty, ponorka Kursk, byla podle oficiální verze vybavena mimořádně nebezpečnými 30 let starými torpédy, jejichž rychlost nepřekračovala 120 km /hod. , které ve své výbavě již nemělo námořnictvo žádného státu na světě (starší torpéda ponorek třídy Oskar měly elektrický pohon , nová na tekutý pohon jsou však „lacinější“ …)  …

The Moscow Times ze 3.12.04 přinesly na podporu oficiální verze informaci, že chod ruského námořnictva byl zcela nevyzpytatelný, např. „ ponorka Kursk používala mimořádně výbušná torpéda na plynový pohon 65-76 Tolstuška ( NATO kód SS-N-16), které byly na ponorku Kursk dopraveny 3.8.00 s celou řadou „papírových nesrovnalostí“,, jedno bylo dokonce poškozeno ohněm, který na ponorce při nakládání vypukl.

Aby si občané učinili správnou představu, jak nebezpečné je být námořníkem v ruské flotě, ruští vojenští analytici zmínili, „že posádky ponorek si platí obsluhu svých torpéd, aby nad torpédy „bděla“ i v noci , aby mohly klidně spát… „ .

Přijatelnějším scénářem této verze je, že vybuchla batérie torpéda Škval, kterou právě na Škvalu vyměňovali dva zaměstnanci dagestánské voj.firmy Dagdizal, poručík Arnold Borisov a  prominentní šéfing. civilista Mamed  Gadžijev .Dagestáncem byl i hlavní torpédometčík Abdulkadyr Eldarov, všichni tři zahynuli při výbuchu na přídi  …

„Dagestánskou stopu“ zmínil  jako první Putinův kolega z bývalé leningradské KGB Nikolaj Patrušin, jenž na přání Putina jej nahradil ve funkci šéfa FSB v 8/99, a dnes je Putinovým nejvyšším poradcem pro otázky národní bezpečnosti (předsedou Bezpečnostní rady) …

19.8. 00 jordánský džihádista Chattáb, spolubojovník Basajeva, prohlásil, že ponorku Kursk odpálili čečenští boží bojovníci, a jeho soukmenovec  Movladi Udugov uvedl, že sebevražedníkem byl člen posádky jménem Sirazudin Ramazanov, jenž však na oficiálním seznamu uveden nebyl.

Rustam Usmanov, šéf dagestánské firmy Dagdizal, která torpéda Škval vyrábí (  27.5.00 ruská média uvedla, že  FSB zabránila krádeži 5.000 tun neželezných kovů z jejích skladů ), pro list The Sunday Times ze 26.8.00 prohlásil, že „ jeho šéfinženýr Gadžijev, jenž torpéda vyvíjel 20 let, na ponorce Kursk nedohlížel na testy Škval 3 MHD torpéda s rychlostí 300 uzlů , jen na výměnu akumulátorových batérií konvenčních torpéd USET-80(53cm-7,8m)  …“ , jak o jeho rozhovoru informovala první ruská nezávislá TV NTV Vladimíra Gusinského (dnes ji po vyhnání Gusinského do  izraelského exilu vlastní Gazprom) .

Ostatních 33 lodí  ( mezi nimi byly 4 další ponorky) se podle legrační oficiální verze „domnívalo“, že exploze byla způsobena hlubinnou minou jako součást cvičení, proto se neznepokojovaly, třebaže se ponorka Kursk v dohodnutou dobu s vedením floty nespojila, a na svém určeném místě nebyla   …

Až k večeru , když s ponorkou Kursk rádiové spojení nebylo obnoveno, se velení floty „začalo“ znepokojovat ...

Ve 23.30 admiralita ponorku komicky prohlásila za „ztracenou“  jako by ji ztratila uprostřed Atlantiku . Kdyby ji opravdu ztratila, rychlá pátrací akce letounů typu amerického Orion či francouzského Neptun ( typ letounů,který Rusko má) by tuto hromadu kovu brzy objevilo za pomoci magnetometru (v den ,kdy se Kursk potopila, se US letouny Orion na místo tragédie slétly ( periscope.ucg.com/mdb-smpl/weapons).

Ve skutečnosti, podle odpůrců oficiální verze, křižník Petr Veliký po potopení Kursku vydal sonarem rozkaz k zablokování jakékoliv komunikace z ponorky Kursk, vyřadil z provozu evakuační prostředky ponorky, zamknul všechny její únikové dveře, a spěšně se z místa tragédie vzdálil.

Severní flota pokračovala ve cvičení jako by se nic nestalo.

Křižník Petr Veliký vyslal ještě jeden vzkaz, a to všem plavidlům, která měla přes Barentsovo moře „cestu“, zejména plavidlům NATO  : kdo se k ponorce Kursk přiblíží, bude potopen …

Francouzský dokument ukazuje, jak Rusové mařili snahy zahraničních námořníků zaintervenovat ve prospěch posádky , a jak potápěči vybaveni obyčejnou potápěčskou výbavou snadno dosáhli horního únikového poklopu (90 m  pod hladinou) ,a otevřeli jej klíčem  …. za 20 minut. Šéf potápěčů uvedl, že horní únikový poklop nebyl ani zaklíněn, ani poškozen, jak uváděla ruská admiralita.

Námořníky z únikové komory mohli Rusové zachránit obyčejným potápěčským zvonem, admiralita však předstírala, že poklop nelze otevřít, a v TV večerních zprávách ruští hlasatelé lkali, že „ námořníci stále čekají na pomoc“ , což se rovnalo oznámení, že „ v zálivu Saint Tropéz se ve 30 metrech potopila ponorka a čeká na pomoc „ ….

Videozáběr dále ukazuje, že úniková komora byla celá zaplavena vodou, což potvrzuje, že byla otevřena. Jak asi do komory mořská voda přestala  téci ? Poklop  „neveřejná mise „ z miniponorky otevřela a posádku úmyslně utopila ( ruská média po vytažení těl informovala, že přeživší členové posádky se utopili, nikoliv zadusili, „protože stáli po pás ve vodě , a když zde vypukl požár, ke kterému  došlo, když použili superoxidové patrony na přeměnu CO2 zpět na O2, které se dostaly do kontaktu s vodou ( patrony byly nalezeny použité) , dali přednost utopení …. „ ) .

Rusové se pokusili jen o záchranu tří VIP na palubě (francouzské zdroje tvrdí, že jejich evakuace byla úspěšná), proto sem dorazilo speciální plavidlo, které mělo na palubě dvě miniponorky.

Tyto miniponorky mohly evakuovat jen osm lidí, při této evakuaci prominentů došlo ke vzpouře , protože námořníci nevěřili, že se pro ně někdo vrátí, a podle této verze hrozili, že v odvetu vystřelí rakety Granit, třeba i jen s inertními/cvičnými hlavicemi (pozdější ruský „záchranný“ tým „nalezl“ velícího důstojníka přes rakety Granit  s kulkou v hlavě )  …

O veškerých těchto 24hodinových „úklidových“ pracích kolem ponorky ( podle pozdějšího překvapivého přiznání šéfa genštábu ruské floty, „záchranný“ tým nezajímala ani ponorka, ani posádka, ani reaktor, uklízeli jen úlomky po US ponorce , rozseté kolem Kursku) existují satelitní snímky …

Některé anglosaské zdroje potopení Kursku přezdívají Russia´s  USS Liberty,viz Liberty,poker profesionálů   …

Následovaly patetické „záchranné“ operace určené pro veřejnost,na místě nehody se soustředilo kolem 23 „záchranných“ lodí, které záchranné práce záměrně protahovaly :

Kursk se potopil v sobotu 12.8. ráno, až v neděli 13.8.00 podle admirality  ve 4.46 hloubkový sonar křižníku Petra Velikého „objevil“ ponorku na mořském dnu, záchranná lodˇ Rudnickij se dvěmi záchrannými miniponorkami AS-32 (vybily se jí batérie, byla k ničemu)  + AS 34 „Priz“  dorazila na místo tragédie až v 8.40  ….. 

AS-34 „Priz“ ponorku vizuálně objevil až v 19.30 v neděli ( při „skutečné“ záchranné operaci by byla ponorka Kursk nalezena do 60 minut nejpozději ) ,  a „marně“ se s ní pokoušel kontaktovat …. 

Admiralita, když se po 48 hodinách ( DPA o potopení Kursku informovala již v neděli) rozhodla informovat veřejnost, lživě uvedla, že s ponorkou ztratila spojení až v 17.30 v neděli, zatímco její mluvčí Igor Dygalo ještě v pondělí večer tvrdil, že „ponorka v pořádku sedí na mořském dně, na palubě je vzduch i elektřina, kterou do ponorky pumpuje ruské záchranné plavidlo Kolokol, funguje i topení, a admiralita s posádkou udržuje spojení“  …

Dygalo pro své dezinformační zásluhy zůstal mluvčím námořnictva  po celou Putinovu prezidentskou éru, zatímco admirál Kurojedov, jenž bez obalu prohlásil, že „šance na záchranu posádky nejsou žádné, ledaže by unikla torpédometem “ dopadl u Putina špatně, protože Putin pátý den od tragédie situaci posádky „optimisticky“ nazval „zatím stále jen subkritickou“  : část admirality nejprve tvrdila, že kyslíku má posádka až do čtvrtka/17.8. „habaděj“ , a od pátku, kdy Putin stav posádky označil jen za „subkritický“ tvrdila, že posádka má zásob kyslíku ještě na další týden, „malý“ problém představuje jen vydýchaný kysličník uhličitý … 6.9. Putin změnil názor a uvedl, že „posádka zemřela rychle hned po potopení“ …viz International Herald Tribune z 9.9.00 …

Údajně kvůli silnému vichru ( ruští experti listu Kommersant v 8/00 tvrdili, že naopak, počasí , jako každý zdejší srpen,je  pro záchrannou akci velmi příznivé ) se žádné záchranné akce nekonaly v úterý a ve středu, třebaže  ruští experti uvedli, že ponorné plavidlo se spouští pod hladinu, má-li zachránit i jen jeden lidský život,  „ bez ohledu na jakékoliv počasí“, a když se znovu vynoří na rozbouřenou hladinu, má nad sebou svůj hlídkující vrtulník, jehož rotor mu i za počasí „pod psa“ zajištˇuje gyroskopickou stabilitu, navíc se ponorná plavidla vysílala jen do malé stometrové hloubky …

Protože si „ bezmocné“  ruské námořnictvo nevědělo s ponorkou v malé hloubce rady, její experti zdlouhavě konzultovali námořní experty NATO, zatímco Kreml v sobotu odpoledne rázně odmítl nabídku „pomoci“ poradce pro národní bezpečnost prez. Clintona Sandy Bergera, s tím, že „ prez. Putin bude k dizpozici až v pondělí ráno“ … Proto  krátce nato  Putinovi „horkou“ linkou  13.8. zavolal  osobně prez. Clinton ( jako Reagan 3.10.86 Gorbačovovi) ,  proč by se měl Putin bavit s Bergerem, jejich tajuplný rozhovor je státním tajemstvím, oficiálně mu „ k národní tragédii kondoloval“ .

Podobně jako Putin, tvrdí Flynn, se zachoval i US ministr obrany William Cohen, jenž nepovažoval za nutné svolat k poradě odborníky Pentagonu na záchranářské práce na moři, „ protože US záchranná plavidla nebyla „kompatibilní“  s ruskými ponorkami „   …

Den poté, co Clinton Putinovi telefonoval, dorazil 14.8.  poprvé v historii do Moskvy George Tenet, šéf CIA, návštěva měla být tajná, ale do ruských médií prosákla.

Krátce po tajuplném rozhovoru Clintona s Putinem, Clinton nepodepsal zákon o US národním raketovém obranném  systému, který byl  Kremlu trnem v oku …

Tajně do Moskvy nedorazil jen Tenet, ale spolu s ním přijela i delegace několika členů volebního týmu Bushe Juniora, kteří navštívili i Murmansk, ruská média spekulovala, že před volbami hledají nějaké kompromitující materiály na Clintona.

15.8. rádio Hlas Moskvy s odvoláním na anonymní zdroj v US vládě uvedlo, že se ponorka Kursk srazila s US ponorkou , to samé týž den prohlásil vrchní velitel námořnictva admirál Kurojedov a bývalý šéf černomořské floty admirál Edward Baltin , a 16.8. tuto verzi jako „prioritní“  potvrdil ministr obrany Igor Sergejev,  verzi, kterou šéf Pentagonu William Cohen na zasedání v Bruselu 17.8.00 prohlásil za nesmysl, ale souhlas s inspekcí inkriminovaných dvou ponorek Rusům nedal …

Pentagon je o této oblasti dobře informovaný, protože kromě zpravodajských letounů NATO tuto oblast ,včetně zakázané voj. oblasti východní Karélie , po 24 hodin denně monitorují voj. satelity, nemluvě již o „Maginotově linii „ podmořských detekčních bójí a sonarových „tykadel“  …

V Bruselu, kde Igor Sergejev, jenž sem přijel s viceadmirálem s Alexandrem Pobožim, na podporu své verze 17.8. oznámil, že 6 ruských protiponorkových letounů  na rozkaz admirála Popova  „pronásledovalo“  US ponorku, “aby ji zničilo“,  olej do do ohně přilil velitel norských záchranářů admirál Einar Skorgen, jenž tuto skutečnost potvrdil s tím, že „ruské letouny téměř narušily norský vzdušný prostor, takže proti nim pro výstrahu vzlétly norské letouny …“ (russiatoday.com).

To samé admirál Skorgen, jenž byl počátkem prosince 00 ze své funkce pro  prostořekost odvolán ( čímž se stal ještě sdílnějším),  prohlásil pro norskou TV 2 dne 7.12.00 , kdy dále uvedl, že US ponorka Memphis,,jejíž leteckou ochranu Rusové pronásledovaly ,měla mechanické potíže , a doplula do Norska,  „ v nepořádku“, a že Pentagon do Bergenu „přísně tajně“ dopravil 12 příbuzných námořníků ( ruské zdroje na Korrespondent.net  uváděly „ kteří při srážce zemřely“ ) …

Hypotézu, že se Kursk s US ponorkou srazil však admirál nikdy nevyslovil, jak po tomto pořadu zkresleně uvedl Igor Sergejev .Ruské zdroje ( press.murmansk. ru + Polarnaja pravda) také tvrdily, že jen na jeho osobní intervenci u Putina ruské protiponorkové letouny vlekoucí se US ponorku nepotopily …

Vojenské zasedání v Bruselu 17.8.00 skončilo prohlášením „ o vzájemném porozumění a shodě názorů „ . …

V úterý 15.8. probíhala horečná jednání mezi ruským a britským velením,16.8.  Putin teatrálně povolil admiralitě, aby přijala nabídku  LON, že jí až ze Skotska do norského Trondheimu letecky zašlou britskou záchrannou miniponorku Slingsby, kterou má UK námořnictvo pronajatou, třebaže ruské námořnictvo mělo vlastní postačující ponorná plavidla, zejména dvě speciální záchranné ponorky třídy India/940 Lenok (ruská média zmiňovala, že za Jelcinovy „insolventnosti“ pravděpodobně v roce 95 skončily ve šrotu)  …

Rusko poté, stále beze spěchu, požádalo oficiálně a čistě dekorativně o pomoc britsko-norské konsorcium, tři UK letouny s posádkou a se záchranářskou výzbrojí ještě téhož dne přistály v Norsku.

17.8. Putin oficiálně Britům poděkoval, a taktéž izraelskému premiéru Ehudu Barakovi, avšak o US a Clintonovi se Putin ani slůvkem nezmínil  …

Teprve 16.8 ve čtvrtek se AS-34 „Priz“ znovu k ponorce přiblížil, ale v důsledku „silných mořských proudů u dna a nulové viditelnosti kvůli zvířenému písku“ se posádce zadní nouzový poklop nepodařilo ani najít, a v pátek se záchranný potápěčský zvon Kolokol nepodařilo na „zablokovaný a poškozený “  horní poklop připojit, 20.8. se nepodařilo šrouby poklopu ručně odšroubovat, a ruští záchranáři ani „nedokázali“  únikový poklop nadzvednout robotem,takže britská miniponorka Slingsby, která dorazila 19.8. , použita nebyla,  protože to podle ruské admirality „ nemělo smysl“ …

Po 8 dnech byly sólové ruské  „záchranné/stopy zametající “ operace natrvalo přerušeny s tím, že „ ruské námořnictvo již udělalo, co bylo v jeho silách“ ,  a k záchranným pracím byl 20.8. „připuštěn“ , pod dohledem ruských velitelů, tým norských potápěčů (s výslovným rozkazem Kremlu, že se nesmějí přiblížit k přídi ponorky)  …

21.8. náčelník genštábu Severní floty admirál Michail Mocov oficiálně oznámil, že je „ celá ponorka zatopená a posádka mrtvá „ , jak 21.8. zjistili norští záchranáři, kterým se během 16 hodin podařilo otevřít horní vnější poklop , a po dalších 4 hodinách i vnitřní únikový poklop , což se ruským za 8 dní nepodařilo ( asi proto v 2/03 Putin s NATO podepsal dohodu o ruské účasti na NATO manévrech při záchraně ponorek), a interiér zadní části ponorky nafilmovali …

Admirál však neinformoval o „překvapení“ norských potápěčů, kteří po otevření vnějšího poklopu zjistili, že v dvoumetrovém prostoru mezi vnějším a vnitřním poklopem je voda (nejprve se domnívali, že sem natekla, když se někdo pokoušel o útěk, ale žádné mrtvé tělo v tomto prostoru nenašli ) …

Téhož dne 21.8. 00 velení norského námořnictva ústy svého mluvčího Kjell Grandhagena odmítlo ruskou verzi „srážky s US ponorkou“ , a prohlásilo, že ponorka Kursk byla potopena ruskou zbraní, s největší pravděpodobností torpédem …

Druhý den ruská admiralita oznámila, že „studuje“  videozáznam poškozené ponorky pořízený norskými potápěči,  který podle ní dokazoval, že se ponorka potopila tak rychle, že  posádka nestačila zavřít ani periskop. Po „prostudování „ videozáznamu  místopředseda vlády Ilja Chlebanov prohlásil, že  „ je zjevné, že díru do ponorky udělal neznámý objekt, se kterým se ponorka  srazila „ …

Až 22.8. se Putin uvolil přijet na základnu Vědajevo a setkat se s několika příbuznými. Měl také na místě potopení vhodit do moře věnec, Putin však k údivu všech světových médií z místa činu nenadále utekl zpět do Kremlu, aniž by cokoliv vysvětlil, takže zmatená ruská vláda nejprve oznámila, že věnec za Putina do moře vhodí místopředseda Chlebanov, a nakonec bylo oznámeno, že se celá akce ruší  (rodiny mj. Putina v médiích obvinily, že  se je podpluk. KGB snažil uplatit, aby mlčely, a jedna matka 25letého námořníka předtím chtěla „rozsápat“ Chlebanova, takže se jeho strážci na ní vrhli a vpíchli ji „ sedativa“  )  …

Putin se místo věnce pokusil rodiny pozůstalých ukonejšit čestnými medajlemi : 26.8. z kapitána ponorky učinil Hrdinu Ruska, a ostatním cynicky udělil medajli za odvahu …

1.9.00 Kreml konečně podepsal s norskou firmou Norwegian Stolt Offshore dohodu o technických a organizačních aspektech vytažení zbylých těl z ponorky, a předal ji technické nákresy ponorky pro její potápěče …

Admiralita prohlásila, že ruští a norští potápěči mrtvá těla z ponorky dostanou vyřezáním děr do trupu v říjnu 00 (což býv. ruský kpt. Nikitin z norské Bellona označil za šílenství), že jaderné reaktory typu  OK-650 zůstaly navzdory silným výbuchům neporušené, a že do roka a do dne bude celá ponorka vytažena  …

20.10.00 na místo tragédie skutečně dorazila norská víceúčelová lodˇ Regalia + tři ruské lodě , 6 norských potápěčů asistovalo 12 ruským, na palubu  měli povolení vstoupit pouze ruští potápěči …

26.10. 00 byla vyzvednuta první těla, celkem 12 těl.

Ruští záchranáři po svém prvním kontaktu s potopenou ponorkou tvrdili, že slyšeli bouchání, a až do úterý vyklepávání SOS ( toto  zoufalé bouchání + zprávy v morseovce ještě 4 dny po potopení slyšela řada ruských i zahraničních lodí), poté, co Putin 6.9. změnil názor, admiralita a Putin tvrdili, že přes dvojitý trup nemohly nic slyšet, a jestliže něco slyšely, šlo jen o „mechanické palubní zařízení, které se automaticky spouští …“  . Od 6.9. Kreml tvrdil, že  „ na palubě nikdy nebyly zaznamenány žádné známky života, protože celá ponorka byla okamžitě zaplavena vodou , takže  muži v přední části zemřeli na roztrhané orgány pod náporem mnoha tun vody ještě před dopadem na dno, a jestliže někdo přežil v zadní části, tak maximálně jen několik minut ( datování jednoho dopisu udává, že žili minimálně tři dny)“ …

Náčelník námořního genštábu Severní floty viceadmirál Mocov  učinil 16.11.00 v Izvěstijích ještě jedno pro Putina velmi nepříjemné přiznání ( proto asi jeho životopis nelze najít na internetu) – viceadmirál přiznal, že bouchání námořníků z ponorky Kursk slyšeli ještě v 11.00 dopoledne 14.8. Teprve když bouchání ustalo, dal Putin 16.8. povolení k „mez. pomoci“ …

The Economist ze 26.8.-1.9.00 popsal „ruské záchranné práce“ takto :

“ Admiralita i Kreml se od počátku chovali zpupně, arogantně , a zcela nepokrytě dávali najevo, že jim jde více o lodˇnež o posádku, a již vůbec ne o city jejich rodin, které se do Murmanska musely na vlastní náklady trmácet ze všech koutů země vlakem. Kreml odmítal pomoc NATO po celé čtyři dny, až bylo jisté, že námořníci již nepřežili, a poté z jejich smrti a z protahování jednání vinil státy NATO … .

Oficiální prohlášení Kremlu a admiralita lhaly i v nejmenších podrobnostech, lhaly jak o datu potopení ponorky, tak o příčině potopení ( německá mina, srážka se zahraniční ponorkou, výbuch torpéda, a poté s ještě větší rozhodností trvaly na srážce s cizí ponorkou) , lhaly o kontaktu s přežilými (nejprve nikdo nepřežil, poté přiznali jednu zprávu v morseovce), lhaly o tom, že lodi zajistili dodávky elektřiny a kyslíku,… Norští potápěči ke svému vlastnímu údivu únikový poklop otevřeli do několika hodin, zatímco ruští ani po týdnu ne.  „

The Times + BBC Scotland  koncem října 00 s odvoláním na norský list Nordlandposten uvedly, že „ vojenské velení norských potápěčů bylo tak znechuceno ruským přístupem k záchranným pracím, že je v jistém okamžiku chtělo ze záchranných prací odvolat, protože bylo očividné, že  Rusové nejen nechtěli nikoho zachránit, ale svými lživými informacemi ohrožovali životy i norských potápěčů  … .

Admiral Skorgen pro list Nordlandposten dále uvedl, že „Rusové lhali nejen, že únikové poklopy nejdou otevřít a jsou poškozené, ale lhali i ohledně podmínek  na mořském dnu u ponorky.Tvrdili, že záchranné práce nelze provádět, protože dole jsou silné proudy, které na dně rozviřují písečné bouře, zatímco norští potápěči zjistili, že zde žádné silné proudy nejsou a viditelnost je naopak velmi dobrá  … „ .

( O to překvapivější  jsou názory admirála , které vyslovil ve svém rozhovoru pro německý Der Spiegel z 28.8.00, kde Skorgen prohlašuje,že „ záchranné práce stejně neměly smysl, protože ruští námořníci byli dávno mrtví …“).

„Záchranné“ práce Rusů zkritizoval i kapitán britského ponorného plavidla, které nakonec Rusové nedovolili použít ( viz Der Spiegel č.44/00 Mörder der Kursk)

(V zájmu objektivity je však nutno se zeptat, jak dlouho by trvalo US námořnictvu, než by požádalo o pomoc čínské úřady, kdyby se US ponorka potopila v  čínských pobřežních vodách …) .

Záhada „vypnutých“ reaktorů :

Experti uvádějí, že střední část kolem reaktorů, ve které je běžně ve službě kolem 20 námořníků, nebyla  poškozena, a bylo by zde i teplo, světlo a vzduch, takže v této části námořníci mohli počkat na záchranu.

Ruská admiralita však tvrdila, že  „ únik radiokativity nehrozí, reaktory jsou vypnuté “, takže posádka, která podle admirality ani nestačila zavřít periskop, ani vyslat žádný signál SOS, protože do jednoho naráz zemřela, stačila do reaktorů vsunout řetězovou reakci tlumící moderující tyče, a pokud  část posádky přežila, tak vypnula reaktory, aby zhaslo světlo a aby se z ponorky stala lednice, a  hlavně je neuměla, pokud se nouzově vypnuly samy, ani znovu zapnout  …

Ruská oficiální verze tvrdí, že ponorka Kursk, sedící na hladkém, nečlenitém dnu mělkého Barentsovo moře (s max. hloubkou 170 m) v hloubce 108 m (nejprve admiralita udávala 105 m, poté 108 m, poté 112 m, a nakonec 117 m, norské zdroje stále udávaly 108 m), takže kdyby se postavila kolmo na přídˇ, její zádˇ by z vody vyčnívala ( původně admiralita tvrdila, že ponorka dopadla na dno na pravobok v úhlu 60 stupňů , od 17.8. tvrdila,že v náklonu 20 stupňů ...), neměla žádné komunikační prostředky, jak se spojit s okolním světem.

Nemůže-li ponorka vysílat nouzové signály rádiem, automaticky se vystřelí na hladinu rádiová signalizační bóje, 155 m dlouhá ponorka jich možná měla několik, žádná nebyla nalezena, co se s nimi stalo admiralita nikdy nevysvětlila, podivuje se  globalsecurity.org …

Ruští experti tvrdili, že elitní ponorka Kursk měla evakuačních možností víc než dost, horní dveře únikové komory byly jen 90 m pod vodou, každý námořník měl kufřík se speciální kombinézou, která se kohoutkem z připojené lahve nahustí vzduchem ( obleky byly navrženy UK firmou Beaufort Company).

Na hladinu vyplouvají rychlostí tři metry za vteřinu, v případě Kursku by byli na hladině za 30 sekund … Na hladině si každý nafoukne malý nafukovací člun a počká na záchranu.

V zadní části měla ponorka Kursk dvě miniponorky, které by celou posádku vyvezly na hladinu z hloubky 600 m. Oficiální verze tvrdí, že i tyto miniponorky byly ve svém pancéřovém kokpitu zničeny výbuchem,který se však nedotkl věcí, které byly několik desítek metrů od nich vzadu …

Korunu všemu lhaní, že na ponorce nic nefungovalo, ani uzavírání bezpečnostních dveří,  nasazuje tvrzení  Kremlu, že všechny tři zapisovače /černé skříňky byly v době tragédie „vypnuty“ …

K 7.11.00 ,kdy 17 denní společná operace norských a ruských potápěčů byla ukončena, bylo z ponorky za velmi riskantních podmínek pro potápěče vyneseno 12 těl (podle oficiální zprávy z roku 02 „ tlaková vlna interiér ponorky rozdrtila na padrtˇ , viz podobnosti s KAL 007, vojenská rošáda nad Sachalinem) …

Ze 118 mužů bylo údajně vytaženo jen 115 těl, resp. oficiálně jen 115 těl bylo identifikováno, u tří těl prý identifikace nebyla možná, tři VIP cizince medializovat nešlo …

Poté, co byla vytvořena  „Mezinárodní nadace pro vytažení Kursku“ ( list IHT ze 13.1.01 se podivoval :“ Proč mezinárodní nadace?“ ) 24.3.01 se ruská vláda dohodla na vytažení Kursku (70 mil. dolarů na její vytažení  slíbilo zaplatit „zahraničí“ ) , třebaže  ministr pro atomovou energii, dosazený ještě Jelcinem, jaderný fyzik Jevgenij Adamov po tragédii prohlašoval, že „radioaktivní kontaminace nehrozí,  proto je zcela zbytečné ponorku vytahovat“  ...

Vzápětí nato jej Putin vyhodil (Adamov byl v roce 05 zatčen v Bernu na zatykač vystavený Washingtonem, že zpronevěřil 9 mil. dolarů ,které mu Washington poskytl na lepší zabezpečení rus. jaderných zařízení , takže na něho musela vystavit zatykač i Moskva , „aby nesdělil Washingtonu některá státní tajemství „,která, když jí byl vydán, jej dekorativně odsoudila k 5.5 letům vězení, aby jej mohla po dvou měsících propustit na svobodu)  …

18.5.01 ruská admiralita, jak oznámil Ilja Chlebanov, uzavřela kontrakt s nizozemskými firmami SmitInternational (potápěčské práce) a Mammoet (vyzdvižení) na vytažení Kursku , třebaže jiné firmy nabízely vytažení celého vraku za podstatně méně peněz …

Zničená přídˇ s torpédovou sekcí  (dvě první oddělení) byla 16.7.01 na přání Rusů odřezána, a na dně moře vyhozena do povětří, aby se pravdu nikdo nedozvěděl (Chlebanova „vyšetřovací“ komise tak 23.10. 01 prohledávala jako corpus delicti  jenom nepoškozenou část ponorky …) .  Viz „ Rusové si nepřáli ponorku vytáhnout i s „vypovídající“ přídí  prvního oddělení o příčinách tragédie“ Le Monde z 15.6.01 +  IHT z 19.7.01 „ Rusko tajemství Kursku pohřbilo v moři „ …

( V 2/02 „vyšetřování“ Chlebanovovy komise skončilo, 29.6.02 komise veřejně předložila svůj závěr : „ exploze torpéda“ ...).

V 10/01 po vytažení vraku firma Smit Int. prohlásila, že její potápěče zarazilo, že kolem ponorky bylo „jako vymeteno/uklizeno“, ani jeden úlomek čehokoliv …

Nizozemská firma uvedla, že  podle smlouvy měla být těla z vytažené ponorky okamžitě podle nařízení ruského voj. gen. prokurátora Vladimíra Ustinova předána Rusům, kteří je měli dopravit do Severodvinska, ale kvůli špatnému počasí byla první lékařská prohlídka 49 mrtvých těl provedena na norské víceúčelové lodi Regalia.

Voj. analytik ruského týdeníku Itogi Alexander Golts, píšící i pro The Moscow Times články o tom, jak Putin přes jím dosazeného Janukoviče usiluje o prodloužení nájemní smlouvy o „pobytu“  ruské floty v Sevastopolu přes levnější ceny zemního plynu, po vytažení ponorky prohlásil, že „ruské úřady zatajily dva dopisy, které byly  nizozemskými potápěči nalezeny v láhvi od minerálky, od Kolesnikova  a Sergeje Sadilenka , „ , „ „ dusíme se kouřem…“ …

Gen. prokurátor Ustinov 30.10.01 na tiskové konferenci přiznal jeden dopis „osobní“ povahy, který nebude zveřejněn , přesto manželka Kolesnikova dostala jen kopii dopisu z úryvky …

27letý Dmitrij Kolesnikov, jeden ze tří důstojníků, kteří výbuch přežili , napsal dopis datovaný 12.8. , v němž uvedl, že 23 námořníků přežilo  .:“ Jsme v únikové komoře. Dva důstojníci,kteří mají na starost evakuaci, se snaží otevřít únikový poklop, ale nejde otevřít, tvrdí, že je zamknutý,“

Nizozemské vlečné plavidlo vytažený vrak poté dopravilo do doku Rosljakovo, kde z něho Rusové vyjmuli osm protilodních střel Granit , a pod dohledem norské nadace Bellona i jeho reaktory …

Na vraku vedle odříznuté přední části zela „obrovská vroubkovaná díra zahnutá dovnitř“ , což ruská TV neukazovala, protože Putin prohlásil vytažený vrak za státní tajemství, proto byl vrak 26.4.02 zešrotován a roztaven jako stopy z místa činu po 11/9, viz Le Monde z 13.8.01 Koursk, ou comment fait oublier de gros mensonges/Jak pohřbít lži kolem Kursku  + IHT z 29.10.01  Navy Videotape Shows Damage Aboard Kursk …

Za státní tajemství byly prohlášeny i všechny kamerové záznamy natočené norskými potápěči, a posléze nizozemskými, které byly rovněž zničeny  ( viz La Libre Begique z 18+19/11.00+ z 22.10.01 Le Koursk,livrera-t-il son secret/Odhalí Kursk svoje tajemství ? + dokument Le secret du Koursk  na francouzsko-německém TV kanálu Arte ).

Vytažení poloviny Kursku  nebylo žádným mistrovským dílem, protože Američané v roce 74 vytáhli část ruské ponorky K-129 z hloubky 5.000 m (viz CIA Project Jennifer), třebaže považovali za fiasko, že ji nevytáhli celou, doposud jde o přísně tajný projekt  …

Putin v přímé souvislosti s Kurskem vyhodil 14 vysokých námořních důstojníků, včetně šéfa námořnictva admirála Vjačeslava Popova (který svá tvrzení nedokázal synchronizovat s vládními tezemi),viz IHT ze 3.12.01.

Od zářijového setkání s Clintonem Kreml přes noc učinil ze srážky s US ponorkou tabu, hlásal titulkem „ Rusko a US se dohodly na společné verzi“ list Versia ze 26.9.00, který jako první uveřejnil i „inkriminovaný“ satelitní záběr poškozené US ponorky ( o kterém všichni mluvili,ale nikdo jej neviděl) s tím, že jej redakci poslal anonym  …

5.11.00 gen. prokurátor Vladimír Ustinov veřejně potvrdil, že vyšetřovací komise  s  „americkou stopou“  již nepracuje …(agentura Interfax)

10.11.00 rádio Hlas Moskvy informovalo, že proti listu Versia  gen. prokuratura vznesla žalobu, a jeho investigativní redaktor Dmitrij Filimonov média informoval, že redakci byly zabaveny všechny počítače, a on sám byl vyslýchán FSB, odkud snímek vzal   …

Po tajných jednáních Kremlu  s Clintonovými poradci, které proběhlo v 9/00 na půdě OSN v NYC , šéf Rady národní bezpečnosti Samuel Berger předal  svému ruskému protějšku Sergeji Ivanovovi dva dopisy.

Jeden byl pro ministra obrany Igora Sergejeva od US ministra obrany Williama Cohena, a druhý byl pro šéfa námořnictva  admirála Vladimíra Kurojedova od šéfa genštábu US námořnictva admirála Vernona Clarka.

Oba dopisy „vyjadřovaly názor“ , že „ výbuchy pocházely zevnitř ponorky, a že žádná US ponorka, ani US povrchové plavidlo,  s tragédií neměly nic společného …“ , načež IHT napsal :“ US vědci tvrdí, že ponorku Kursk potopily dva výbuchy, když na její palubě explodovala torpéda … „ .

Druhý den nato, uvádí francouzský dokument, Kreml mediálně opustil verzi „srážky se zahraniční ponorkou“ ( viz IHT z 19.2.01 + Le Monde z 20.2.01 Moskva ustoupila, do Kursku nic nenarazilo, poslalo jej ke dnu vlastní torpédo + IHT: Russia clears NATO in Kursk sinking z 20.6.02/zproštˇuje NATO viny ) …

Washington výrazně zvýšil svoji finanční pomoc Kremlu (na Putinovo vyhlášené přezbrojení ruské armády), vymazal ruské dluhy v částce 10 mld dolarů , a poskytl mu v této částce nový  úvěr, zatímco rodiny po obětech tragédie dostaly od ruského státu  ubohých 25.000 rublů , třebaže Kreml otevřel speciální bankovní konto  „pro rodiny obětí „ , na které ruské firmy, a hlavně „zahraničí“, přispělo částkou 3.2 miliónů dolarů … viz Le Monde z 10.2.01 (viz také  podobné téma Nejasnosti kolem potopení ponorky K159 přetrvávají ).

Toto vzájemné vyrovnání bylo ukázkovým případem soudního vyrovnání „po americku“, kdy viník vinu nepřizná, a žalující souhlasí s finančním vyrovnáním.

(12.10.00, přesně o dva měsíce později, došlo k „sebevražednému“ útoku  „al-Qajdy“ proti torpédoborci USS Cole v Adenu, což Putin využil k zesílené represi vůči čečenským umírněným muslimům, kteří Moskvě vadili nejvíce, protože se s Moskvou chtěli dohodnout, zatímco Kreml potřeboval radikály, kteří mu poskytovali záminku k zdejšímu „pobytu“ …  Le Monde z 2.10.00 upozornil na to, že Putin rozmístil ruské bombardéry ke kontrole Beringovy úžiny … ) .

V 12/00 se Putin ještě „poškorpil“ s Clintonem ohledně sankcí vůči Íránu s tím, že „si bude obchodovat s kým chce“  , a za úžasu celého světa v 12/00 navštívil Fidela Castra, „silného vůdce“, kterého jako Stalina obdivoval ( třebaže FC chtěl po své revoluci spolupracovat s Washingtonem, který se však na něj díval s vrchu, a odmítl jej podpořit, teprve poté se FC obrátil na MOW ) , a  od 6/01  „Putin rozšířil spolupráci s US námořnictvem „  viz IHT z 22.6.01  …

Poté, co „vyšetřovací „ komise 29.6.02 vyhlásila svůj verdikt ( „potvrdila „domněnky US vědců“ + vinu dvou nejvyšších šéfů Severní floty „bez vznesení žaloby“ ) , že šlo o „výbuch“ torpéda, Putin svoji „řízenou“ demokracií média donutil, aby na ponorku Kursk zapomněla …