Hermann Göring, sběratel židovského majetku I

Jeho otec, důstojník, byl prvním guvernérem německého protektorátu Jihozápadní Afrika/ Namibie, poté jeden rok konzulem na Haiti (o novorozence Göringa, deváté dítě /1893-1946/, se po tento rok, než se rodiče vrátili do Německa, starala rodinná přítelkyně).

Otec vdovec, byl 2x ženatý, s každou ženou měl 5 dětí, a při odchodu do důchodu jen skromnou penzi – jeho o 30 let mladší druhá manželka, Göringova matka, byla od roku 1894 po 19 let veřejnou milenkou jeho přítele z Afriky, prominentního chirurga císařské rodiny, zámožného obchodníka a bohéma Hermanna Epensteina, křestˇana položidovského původu ( za své služby a sponzorské dary Dvoru získal titul Ritter/Rytíř von Epenstein), jenž poté, co se narodil nejmladší Albert Göring (1895), prohlásil, že se stane kmotrem všech jejích pěti dětí .

Göring a jeho sourozenci výstředně elegantního von Epensteina obdivovali, stal se jejich náhradním otcem ( podle Hermannovy starší sestry Olgy vlastního otce ignorovali) , a Göringovým vzorem ( jeho záliba ve výstředních uniformách a nevkusných prstenech, okázale hlučné a arogantní chování ve stylu von Epensteina )  …

Göring byl jediným nacistickým předákem, jenž si nárokoval původ z horních vrstev - Göringův otec pocházel ze zchudlé švýcarsko-německé finanční smetánky s židovskými kořeny, prapředci byli židovští bankéři, kteří v 15.stol. konvertovali ke křestˇanství, jeho předkem byl i švýcarský myslitel a prof. dějin umění Jacob Burckhardt /1818-1897/, jenž kritizoval německé nároky na kulturní a intelektuální výjimečnost, nacionalismus a militarismus, a předpověděl, že Německo ovládnou „ primitivní brutální demagogové „ , ale i hrabata von Zeppelin, nacionalistický historik umění Hermann Grimm s tezí, že Němci jsou hnacím motorem historie, CH diplomat, historik a šéf Mezinárodního Červeného kříže Carl J. Buchardt, rodina Merck, farmaceutický gigant, či katolická spisovatelka Gertruda von Le Fort z rodiny švýcarských hugenotů.

Poté co otec odešel do důchodu, Ritter von Eppenstein nechal Göringovu rodinu žít v malém třípokojovém bytě nejprve ve svém rakouském pohádkovém zámečku Mauterndorf v salzburském Lungau, a poté ve svém impozantním zámku Burg Veldenstein,30 km od Norimberku, který za 20.000 marek koupil v roce1897, a jehož rekonstrukci, která jej přišla na jeden milión marek, ukončil v roce 1914  .

Když se Epenstein v roce 1913 oženil se ženou o 40 let mladší, musela se Göringova rodina ze zámečku vystěhovat do laciného bytu v Mnichově, protože otec, jenž 19 let poměru své ženy nad lahví alkoholu jen tiše přihlížel, Epensteinovi ostře vyčinil, že nejen ponižuje jeho manželku, ale že ze sebe dělá blázna, když se žení s tak mladou ženou , otec pár dní po přestěhování zemřel/74 let ( matka zemřela v roce 23/64, von Epenstein v roce 34, a jeho mladá manželka „náhle“ zemřela v roce 39 ) .

Göring na zámečku Veldenstein, kde se  doba k jídlu oznamovala lesním rohem, a kde měl k dizpozici celý houf služebnictva oděný do středověkých uniforem, žil svůj vlastní svět rytířských legend .

Ve své búrské uniformě, kterou mu otec daroval, si celé dny jako vůdce tlupy dětí z okolí zámku hrál „rytířské“  hry – až do 11 let, kdy jej poslali do internátní školy s tvrdou disciplinou – po pár dnech prodal housle a koupil si jízdenku na vlak domů, rodiče jej však poslali zpět.

Rváč Hermann byl z několika škol vyhozen, když v poslední z nich zničil nástroje celé školní kapely, otec i kmotr přitáhli uzdu, a dostali jej nejprve na prestižní vojenskou akademii v Karlsruhe, a poté do pruské vojenské výcvikové školy v Lichterfelde , kde byl drill tak krutý, že když kadetům chyběl knoflík na uniformě, museli v pozoru strpět jeho přišití do masa na hrudi – ten kdo se při šití pohnul či dal najevo bolest, schytal ještě bolestivější trest.

V zajetí vyprávěl, že po smrti otce, slušného a spravedlivého člověka bez rasových předsudků, cítil strašlivou vinu, že si jej nevšímal, a ostentativně před ním dával najevo svoji náklonnost k exhibicionistickému von Epensteinovi ( stejně jako Epenstein Göring 5x denně měnil uniformy a obleky ) .

Göring  se celý život vychloubal, že bydlí na zámku.

40letá vdova Elisabeth/Lilly von Epenstein, roz. Schandrowicz , těsně před svojí náhlou smrtí v 9/39  přepsala vlastnictví obou zámků na Hermanna Göringa, jenž si v jeho podzemí v roce 42 vybudoval protiletecký kryt s vlastním rozvodem vody a elektrické energie .

V roce 45 zámeček US komanda provrtala pneumatickými vrtačkami a překopala krumpáči, ale Göringův poklad nakradený z celé Evropy, nenašla .

Baronka von Epensteinová na Říšského lovčího Reichsjägermeistera Göringa, jenž na zámečcích pořádal pravidelné štvaní zvěře, zámky přepsala poté, co její kmotřenec Göring v rámci árizace židovského majetku přiměl židovského milionáře Julia Fromma /1883-1945/, aby 21.7.38 ještě před křištˇálovou nocí ( 11/38) baronce von Epenstein u notáře za symbolickou cenu 200.000 švýcarských franků/116.000 říšských marek prodal svoje tři výnosné továrny na kosmetiku a kondomy (jejich skutečná hodnota se odhadovala na 10 mil. říšských marek ) …

Na Frommovy továrny měli zálusk prominentní nacisté, ale Göring zařídil ,aby výběr vyhrála jeho kmotra ( v rámci árizace získala od Göringa i luxusní alpský hotel Gösing, který byl ukraden vídeňskému průmyslníkovi s čsl. občanstvím Siegmundovi Glesinger (1863-1941), jenž musel po Anschlussu majetek  za symbolickou cenu  baronce odprodat, a poté mu Göring umožnil, aby  s rodinou odcestoval do US – v této pohnuté době US konzuláty vydávaly víza jen bohatým Židům či známým umělcům/vědcům ) …

Po nástupu Hitlera Fromm, který ve spolupráci s I.G.Farben vyráběl syntetický kaučuk, poslal svého nejmladšího syna do CH internátu, zatímco jeho nejstarší syn Max musel v roce 34 jako člen divadelního souboru Bertolta Brechta , Hitlera zesměšňujícího, uprchnout do PAR, brzy jej následoval i třetí syn Herbert Fromm.

Fromm se snažil zamezit bojkotu svého „židovského „ zboží „reálpolitikou“ – oba jeho náměstci byli zavilí členové NSDAP, jeho zaměstnanci heilovali, a nacistická vlajka spolu s fotografií Führera visela na každé zdi jeho továren – v roce 34 mu policie sice ponechala německé občanství, ale útoky se stupňovaly, Führer potřeboval vojáky, proto v roce 34 policejním nařízením zakázal „antikoncepci“ , jeho bratři byli na pár měsíců zatčeni .

Fromm podlehl tlaku v létě 38, a souhlasil s „odprodejem“ svých továren za příslib, že bude moci se svojí manželkou vycestovat z Německa.

V 10/38, měsíc před křišt´álovou nocí,  mohl Fromm se svoji ženou Selmou odjet do LON , kde žil syn Herbert se svoji rodinou ( víza dostali jen z důvodu, že prokázali, že budou finančně zajištěni, do LON v téže době přicestoval i rakouský Žid Sigmund Freud pocházející z moravského města Příbor, jehož knihy nacisté veřejně pálili, zemřel ve věku 83 let po roce exilu)  …

V roce 42 byli bohatí Židé, kterým nacisté německé občanství odňali, znovu naturalizováni, aby byli znovu podrobeni říšským zákonům z důvodů vyvlastnění majetku ( včetně bankovních účtů a bankovních sejfů se šperky)  …

Frommovu berlínskou vilu v Schlachtensee v částce zhruba dnešních 30 mil. euro  Göring v 5/43 prodal za symbolickou cenu 2.255 říšských marek, když movité věci, včetně vzácné sbírky knih, s ostatními funkcionáři NSDAP rozkradl ( a poté, co z vily byla do Osvětimi deportována Frommova sestra Elsa ) prominentnímu nacistickému  „národnímu hrdinovi“ Oberstovi Wolf Hagemann (spojenci jej ze zajetí propustili v roce 47), celkem Říše vytěžila z Frommova majetku 2 milióny říšských marek/dnešních 30 mil. euro ( viz Der Spiegel z 5/95,  komunisté mj. rozkradli majetek výtvarníka Jana Krištofori /1931-2004/) …

Frommovi sourozenci se k odjezdu z Říše rozhodli dost pozdě, třebaže obchody s optikou Salomona a Alexandra byly vypleněné již v křišt´álové noci.

Salomonova žena Elvíra, taktéž Frommova sestra Elsa, a Willy Brandenburg se svojí ženou byli zavražděni v Osvětimi, Salomonův syn Berthold byl zastřelen v koncentračním táboře Sachsenhausen u BER.

Ani v LON neměla Frommova rodina na růžích ustláno, její členové byli  během války zadržováni v detenčních táborech (Salomonova dcera), nejmladší Frommův syn Edgar byl v roce 40 deportován do Austrálie na palubě nechvalně proslulé HMT Dunera, vrátil se do LON až po 18 měsících, aby nastoupil do UK armády.

Julius Fromm/Israel From 1883-1945 přijel s chudou rodinou do kypícího BER za lepším živobytím v 10 letech z PL ghetta, přes den balili cigarety, večer je prodávali po kavárnách jako mnozí jiní východoevropští Židé .

Rodiče zakrátko zemřeli, takže od svých 15 let musel se svým starším bratrem Salomonem živit šest sourozenců, zatímco po večerech studoval chemii, zaujala jej výroba gumy, kterou vulkanizací kaučuku vyráběl od roku 1893 US průmyslník Charles Goodyear .

První továrnu na kosmetiku si Fromm otevřel v roce 1914, 1916 si nechal patentovat gumový kondom, který měl velký úspěch v armádních bordelech za 1.sv.v., kdy byly pohlavními chorobami nakaženy dva milióny německých vojáků, proto za 2.sv.v. das Oberkommando des Heeres vedlo bordely ve vlastní sanitární režii, v roce 42 vedení Wehrmachtu  provozovalo 500 bordelů – vojáci podstupovali 28bodovou instruktáž, měli zdravotní karty, v kasárnách SS byly nainstalovány automaty s kondomy, které Frommovy továrny vyráběly po celou válku nepřerušeně  ( Der Spiegel z 5/95) …

Po válce začal Fromm kondomy vyrábět v celosvětovém měřítku ( dříve byly jako ochrana před syfilis vyráběny ze zvířecích střev či měchýřů, měli na ně jen bohatí )  .

Fromm zemřel 12.5.45 na infarkt z radosti, že se bude moci konečně vrátit  „ domů „ …

Po válce jeho ultramoderní továrny (továrnu v Köpenick navrhli 2 významní němečtí architekti, byla rozbombardována spojenci v 1/45)  spadly do sovětské zóny, bolševici veškeré zbylé zařízení odvezli do SU, a vyráběli kondomy pro RA . Když jeho synové chtěli továrny vrátit, na což měli podle postupimské dohody nárok, komunističtí funkcionáři továrny ve východním BER v 12/49 znárodnili s tím, že jejich židovští majitelé s „ pronacistickým cítěním“  jsou vykořistˇovatelští kapitalisté štítící se práce „ …

Ani v západním  BER nebyl Herbert Fromm vyslyšen, a musel za navrácení značky Fromm a Frommovy továrny zaplatit 174.300 západních marek Oberstovi Ottovi Metz-Randa, vídeňskému milenci baronky von Eppenstein, po jejíž smrti 4.9.39 tento majetek získal z její závěti.

Po válce se Otto Metz-Randa dokázal z nacistického prospěcháře za árizace/“ vyžidění “ pasovat na obětˇ nacismu, a tvrdil, že  továrna nebyla prodána pod nátlakem v souvislosti s nacistickým režimem, třebaže od 5/38 muselo převody židovského majetku schvalovat Göringovo ministerstvo … „  …

Baronka ve své závěti bizarně neopomenula ani Göringovy sestry (starší Olga Teresa Sophia Rigele dostala měsíční apanáž ve výši 1.000 ŘM ( její manžel Fritz byl jako Göring vášnivý horolezec, ve 30. letech napsal o svých dobrodružných cestách několik knih, měli jednu dceru) , Paula Elisabeth Rosa Hüber a třetí sestra dostaly po 500 ŘM měsíčně , Göring měl několik neteří, dvě z nich byly skalní nacistky i po válce) …

Kniha The Great Rubber Robbery Götze Aly  uvádí, že árizace židovského majetku se neúčastnily jen rodiny nacistických pohlavárů, ale i mj. IG Farben, Krupp, Daimler Benz, Dresdner Bank, Allianz Generali …

Viz také Götz Aly : Hitler´s Volksstaat : Raub/Banditismus, Rassenkrieg/Rasová válka und nationaler Sozialismus z roku 05, která u německých historiků vyvolala velké pohoršení - Götz Aly se v ní táže, proč řadoví občané volili, a poté až do konce války podporovali Hitlera, a uvádí, že důvodem nebyl antisemitismus, ale vize socialistického státu „ blahobytu“ , ke kterému Hitler kráčel   „progresívním zdaněním „  majetku nejbohatších – Židů , a „přerozdělováním“ hmotných statků, v bezprecedentním měřítku nakradených v okupovaných zemích, ve prospěch Němců , kteří tak nenesli hlavní finanční břímě války  - „ milióny Němců, nacistů i ne nacistů využili příležitosti poskytnuté Hitlerem, a nakradli si majetek podle teze „ kdo nepomáhá nacistům, okrádá sebe“ „ …

Albert Göring

Göringův mladší bratr Albert ( viz mj. James Wyllie The Warlord and the Renegade, analyzující oba bratry + William Hastings Burke  Thirty Four + UK The Week z 15.5.010) )

Hermann měl mladšího bratra Alberta /1895 -1966/, který se vzhledem velmi podobal Epensteinovi, měl po něm i hnědé oči, ostatní sourozenci měli oči modré ( jako Göringova „polobratra“ jej výslovně zmiňuje jeho kmotřenka Tatiana Otzoup Guliaeff ) .

Hermann v zajetí před US psychiatrem Leonem Goldensohn o bratrovi uvedl :

“ Byl mým protipólem - tichý, ubrečený a introvertní, raději si četl ,než by si s námi hrál bojové hry, či sportoval. Nezajímal se o politiku, neměl rád davy lidí . Byl melancholický a pesimistický, zatímco já byl vždy sebevědomý a optimistický .“

V první sv.v. dělal Albert spojaře, a byl střelen do břicha.

V roce 1919 se zapsal na mnichovskou Technickou univerzitu, a zatímco např. student agronomie Himmler byl členem okultních spolků nejrůznějšího druhu, Albert zůstal politicky naprosto pasívní, získal titul ing.

Albert zdědil po „otci“ bohémskou povahu, a když se nacisté v BER již moc rozpínali, odjel v roce 30 do kosmopolitní Vídně, kde „pracoval“ pro filmová studia Tobis Sascha ( žil z peněz, které mu do roku 34  štědře posílal von Eppenstein ) …

Zatímco Göring se stal horlivým nacistou, Albert nacismem pohrdal, ve Vídni proslul komentáři ve stylu „ Jó, mám bráchu v Německu, zapletl se s tím grázlem Hitlerem, a jestli nezabrzdí, špatně skončí „ ( Hermann k tomu po válce dodal : “ Od pivního puče jsme se 15 let neviděli, nebylo o čem se bavit, protože postoj Alberta k NSDAP byl naprosto negativní – ale nic jsme si navzájem nevyčítali „ ) …

Albertovým přítelem byl rakouský scénárista, režisér a producent Ernst Neubach /1900-1968/, člen katolické Vaterländische Front (sdružovala Křestˇansko-sociální stranu + Heimwehr), založená kancléřem Dollfussem a knížetem Ernstem von Starhembergem, propagovala Mussoliniho fašistický korporativní stát/rakouský klerikální fašismus.

Dollfuss ji v roce 33 založil „ pro kulturní odtržení katolického Rakouska od protestantského Německa „, nestala se však masovou stranou, jejím znakem byl berlový/kladivový kříž/Kruckenkreuz, pozdravem Front heil !

Po zavraždění Dollfusse nacisty VF vedl Fürst Ernst Starhemberg /1899-1956 ( NSDAP se v letech 22-23 Fürsta Starhemberga marně snažila přimět ke sponzoringu)  /, avšak funkci složil o 2 roky později, protože nesouhlasil s politikou appeasementu vůči Hitlerovi krotkého kancléře Kurta Schuschnigga /1897-1977/ .

Zatímco Schuschnigg po Anschlussu skončil v koncentráku, kníže i Neubach včas prchli do Francie, stali se členy Francouzské legie, bojovali i v UK jednotkách, ale kníže jen do roku 42, protože se mu nelíbilo, že se spojenci paktují s bolševiky, proto válku pověsil na hřebík, a odjel do Argentiny.

Ernst Neubach uvedl, že krátce po Anschlussu se oba bratři po dlouhé době setkali u Alberta v Grinzing u Vídně, a zatímco Hermann hořel nadšením, vysílený Albert, jenž 24 hodin organizoval útěky svých židovských přátel ( např. Jacques Benbassauta, kterého vytáhl z koncentračního tábora, a zorganizoval jeho útěk do CH), byl unavenou troskou (zpočátku však rakouská židovská smetánka Albertovi nevěřila) …

Onoho pohnutého léta se všichni sourozenci zúčastnili společné rodinné dovolené, a Hermann rozverně zalaškoval ,aby každý z nich vyslovil přání, které jim splní .

Když Albert na Hermannovi požadoval, aby dostal z vyhlazovacího tábora  Dachau posledního habsburského prince 72letého arcivévodu Josefa Ferdinanda IV Toskánského /1866-1939/, zkazil mu náladu, nicméně druhý den byl vévoda propuštěn.

O Albertových  „ střetech“ s nacisty kolovalo mnoho legend, mj. že se po Anschlussu připojil ke starým židovským ženám, které musely za nadávek přihlížejících rakouských občanů kartáči či kartáčky na zuby drhnout vídeňské chodníky - když důstojník SS, který nad nimi dohlížel, objevil na jeho průkazu jméno Göring, raději tuto činnost nařídil zastavit z obavy, aby Göringova bratra veřejně neponížil …

Poprvé byl Albert Göring zatčen (v Rakousku), když jedné židovské stařeně, která musela nést na krku ceduli „Jsem židovská svině“  za sprostých nadávek skandujícího davu, se davem proklestil, ceduli stařeně z krku strhl, a dvěma gestápákům dal pěstí do nosu.

Albert Göring pomohl několika židovským vídeňským rodinám z okruhu svých přátel emigrovat z obsazeného Rakouska tím, že jim obstaral potřebné doklady,  např. svému šéfovi miliardáři Oskaru Pilzerovi /1882-1939 v PAR na pooperační potíže/, jenž ovládal rakouský filmový průmysl, a Gestapo jej zatklo v den Anschlussu Rakouska 12.3.38.

Rakouští Židé měli část svých vkladů uložených v německých bankách, o ty po nástupu Hitlera přišli, kromě toho měli zmrazené všechny své bankovní vklady. Oskar Pilzer v 1/37 musel na nátlak nacistů odstoupit ze své funkce šéfa filmové společnosti Tobis-Sascha ( peníze měla v bance Creditanstalt, založená 1820 baronem Salomon Meyer Freiherr von Rothschild) .

Za jeho podíl ve výši 33.5 mil. šilinků mu bylo vyplaceno 1.000 šilinků  …

Po jeho propuštění zprostředkovaném Hermannem jej Albert Göring odvezl na italské hranice.

Albert pomohl uprchnout do CH i židovskému režiserovi  dr. William Szekely, a sehnal práci herečce Henny Porten, která nesměla hrát, protože její manžel byl Žid, se kterým se odmítla rozvést.

Když nacisté po Anschlussu vyhrožovali skladateli Franzi Lehárovi /1870 Komárno – 1948 Salcburk, studoval na pražské konzervatoři pod Ant. Dvořákem/, protože jeho manželka byla madˇarská Židovka, Albert přes svého bratra opatřil jeho ženě v roce 38 „ potvrzení o árijském původu získaném sňatkem“/Ehrenarierin …

Ve 40.letech ji před deportací zachránil Goebbels, protože Hitlerovi se Lehárovy skladby líbily, a Goebbels je využíval pro propagační účely/koncerty v okupované Francii.

Lehár, kterému Hitler v roce 40 udělil Goethovu medajli za umění/für Kunst und Wissenschaft , se pokoušel orodovat u Hitlera za svého libretistu Fritz Löhner Beda/1883-1943/narozeného ve Wildenschwert/Ústí nad Orlicí, jenž byl dva dny po Anschlussu deportován do Dachau, v 9/38  byl převezen do Buchenwaldu pro politické, ale v 10/42 byl deportován do koncentračního tábora Monowitz u OsvětimiIII – jeho vraždu popisuje Raul Hilberg ve svém díle The Destruction of the European Jews.

Po inspekci osvětimské továrny IGFarben ze strany jejích šéfů bylo do záznamů uvedeno, že nemocný Löhner Beda již nezvládá pracovat, byl proto dozorci ubit k smrti.

Významná US divadelní herečka Tatiana Otzoup Guliaeff, která se narodila v BER v roce 32 ruským rodičům, herečce němého filmu a filmovému producentovi, které byl Albert za kmotra, ve své knize z roku 06 Patchwork of Memories  uvádí, že  kdykoliv s Albertem ve Vídni vstoupili do obchodu, kde měli to, co její rodina potřebovala, Albert, věřící katolík a sukničkář , při odchodu zvolal Požehnej vám Pánbů, když dotyčné zboží neměli, Albert odcházel s Heil Hitler …

Součástí knihy je i její dopis Albertovi  „ Onkel Baer“ , v němž vzpomíná, jak jí Albert učil modlit se, a doprovázel jí do kostela ruské ortodoxní církve.

Popisuje, jak po Anschlussu zamračený a unavený Albert trávil celé dny v pracovně jejich domu, zahalen do cigaretového kouře, všude kolem papíry, kalamáře s inkousty, pera, s rukou na telefonu, a zařizoval pro své židovské přátele potřebné doklady .

Po válce, když se Albert vrátil do Německa, vyměnil si pár dopisů s její matkou, která s rodinou žila v Kalifornii.

Albert, zneklidněný situací v Rakousku, se  hned po dovolené s Hermannem v létě 38 přestěhoval do Itálie, kde jednak šéfoval jistému římskému filmovému studiu, a jednak organizoval a finančně zajištˇoval útěky svých židovských přátel, odstřižených od majetku, do Itálie.

Své protiříšské aktivity Albert Göring realizoval i v Praze, kam se z Říma přestěhoval v 5/39.

Hermann mu zařídil, že se stal za velké peníze (několik miliónů ročně) šéfem oddělení exportu zbraní plzeňské Škodovky pro Balkán, takže často cestoval do Budapešti a Bukurešti (ve zbrojovce, která se stala součástí koncernu Reichswerke Hermann Göring, a jejíž součástí byla i vývozní firma Omnipol, měl sídlo i vědecký tým gen. SS ing. Kammlera), mj. zachránil před Gestapem (Heydrichem) ředitele brněnské zbrojovky Jana Morávka ( s kontakty na odboj )  a jeho rodinu, když je převedl do pobočky v Bukurešti, a jiné Čechy z vedení, které Gestapo již zatklo – když nepomohl K.H.Frank, šel rovnou za Heydrichem.

Karel Sobota, jenž byl ve Škodovce Albertovým dlouholetým asistentem, a udržoval kontakty s odbojem, tvrdí, že Albert nejenomže neměl ve své pracovně obraz Hitlera, což bylo povinné, ale odmítal při oficiálních návštěvách nacistických prominentů Škodovky heilovat ( což dokladují i svědci z Bukurešti, kde Alberta, stojícího na balkónu, poznali dva vysocí nacističtí důstojníci, a zaheilovali, na což Albert chladně odpověděl :“ Můžete mi políbit ………………..“ ) .

Povinností Karla Svobody bylo mj. předem ohlašovat každého návštěvníka bez ohledu na jeho funkci či hodnost, a na této instrukci Albert trval – Karel Svoboda popsal, jak jednou do Albertovy kanceláře bez ohlášení vtrhl jistý vysoký důstojník SS, jenž do Škodovky přijel na návštěvu – Albert jej vyhodil s tím, že musí počkat – poté si ke klábosení pozval mladého Svobodu, se kterým po 40 minut mluvil o počasí, a ukazoval mu rodinné album.

Poté Svobodovi řekl, atˇ toho „ Nachtwachter“/“černého hlídače“  uvede.

Albert Göring ve svém oddělení exportu zakrýval menší sabotážní akce, např. nesprávně přeložené zbrojní katalogy, jeho zaměstnanci často  „ zapomínali“ včas plnit zadané úkoly, nechávali rozdělanou práci povalovat se několik týdnů na stole, často „ ztráceli“ důležité dokumenty.

Prof. Guido Knopp/kniha Hitlerův holokaust tvrdí, že po příjezdu Heydricha do Prahy, po kterém následovaly zatýkací razie, Albert Göring Heydricha přemluvil, aby propustil některé české odboráře .

Uznávaná US historička Christina Vella, se kterou prof. Radomír Luža napsal svoji autobiografii The Hitler Kiss, A Memoir of the Czech Resistance ( 02) , uvádí, že Albert nejenom o nacistech často vtipkoval, ale tu a tam utrousil i nějaké informace , např. se v roce 40 zmínil o přesném datu invaze do Francie , což odboj okamžitě oznámil do LON …

Laszlo Kovacs, jenž byl po Anschlussu zatčen Gestapem, byl propuštěn s tím, že si jej Albert vyžádal za osobního lékaře.

Kovacs, jenž se s Albertem přestěhoval do Říma,  dosvědčil, že Albert se slovy „Pohrdám Hitlerem, svým bratrem i nacionálními socialisty“ jej přiměl, aby si v Bernu u banky Orelli založili společný účet, na který Albert posílal peníze , ze kterých platil pomoc židovským uprchlíkům pro jejich tranzit do Lisabonu …

Po německé okupaci Itálie v roce 43 Albert svého doktora propašoval do bezpečí vlastnoručně napsanou propustkou.

Richard Sonnenfeldt, hlavní tlumočník US týmu žalobců v Norimberku, uvedl, že Albert vysvobodil asi sto židovských vězňů z koncentračních táborů – vždy přišel za Hermannem, a požádal jej, aby podepsal propouštěcí list, Hermann, jenž vystupoval v roli ochránce svého mladšího bratra, papír vždy podepsal s tím, že je to „ absolutně naposledy, atˇza ním s tímhle již nechodí“ – za měsíc byl u něho Albert znovu, píše ve své vzpomínkové knize o norimberském MVT Mehr als ein Leben Sonnenfeldt.

Mnohdy Albert Göring na tranzitních dokumentech pro Židy podpis svého bratra jednoduše padělal, např. na podzim 43 Albert podepsal pasy pro jednu židovskou rodinu, se kterou se přátelil …

Jednou z Dachau na žádost českého odboje dostal jistého Charváta, kdy veliteli tábora napsal dopis, aby jej propustil s podpisem Göring - velitel tábora pro jistotu propustil dva muže stejného jména.

Posledním protiříšským činem Alberta Göringa bylo, když v létě 44 v čele konvoje nákladních aut vyrazil do Terezína/Theresienstadt ( od 6/40 v tomto tranzitním táboru před odjezdem do Osvětimi či Treblinky zemřelo asi 33.000 vězňů, prošlo jím 150.000 věznů,včetně desetitisíců dětí, kteří zde byli drženi měsíce či několik let, správa byla z poloviny německá a z poloviny česká – dozorci z řad českých kolaborantů)  s tím, že potřebuje pracovní sílu, vězně potom nechal utéci.

Albertova složka na pražském Gestapu se vršila ( Gestapo jej hlídalo prostřednictvím jeho sekretářky, 4x byl zatčen jako „ nepřítel Říše“ , ale Hermann se vždy postaral o jeho propuštění), v 8/44 na něj Gestapo v Praze pro „ teroristické činy proti Říši „  vydalo příkaz k popravě – měl být jako zrádce, jenž se chystá prchnout do Švýcarska,  zastřelen při spatření .

Albert v Norimberku vypověděl, že tehdy mu Hermann pomohl naposledy, když osobně věc urovnal s Himmlerem, protože sám již neměl žádný vliv .

Hermann Göring se 2 hodiny před svoji popravou  15.10.46 otrávil v cele, rok předtím, když  se bratři naposledy viděli v tranzitním vězení v Augsburgu, poprosil svého bratra Alberta, aby se postaral o jeho ženu a dceru.

Albert se vzdal Američanům v Salcburku 9.5.45, 2 dny poté, co byl zatčen Hermann , ale major Paul Kubala nevěřil, že by zachránil 34 lidí , které uvedl  do protokolu při výslechu – teprve po 15 měsících strávených v cele se našel někdo, kdo mu uvěřil – major Victor Parker, spřízněný s rodinou  Franze Lehára .

Po své výpovědi na MVT v Norimberku, byl předán Praze, která jej propustila poté, co v jeho prospěch svědčili zaměstnanci ve Škodovce.

Viz kniha William Hastings Burke „Thirty Four“, list The Jewish Chronicle požadoval, aby byl Albert Göring zapsán do Památníku holokaustu Jad Vašem .

V Německu byl kvůli svému jménu, kterého se odmítl vzdát, vyřazen ze společnosti, a nedokázal ze sebe stín svého bratra setřást / jméno Göring nenáviděl i poválečný nacistický „ underground“ /, nikdo jej nezaměstnal, občas něco přeložil, občas mu někdo, koho za války zachránil, poslal balíček.

Když jeho česká manželka Milena Klazarová , kráska, se kterou se seznámil na mejdanu v Praze, a vzal si ji, navzdory nevoli Heydricha, koncem roku 41, požádala v roce 48 o rozvod, a odjela s jeho jedinou dcerou Elizabetou do Peru, propadl alkoholismu a depresím.

S dcerou se již nikdy neviděl – jeho dcera , později úspěšná podnikatelka a matka dvou synů, uvedla, že matka chtěla, aby otci psala, ale že jí nikdy na dopis neodpověděl, proto když jí bylo 10 let, dopisy psát přestala.

Uvedla také, že matka ani babička o otci nikdy neřekli nic špatného, a že pro babičku to byl jediný Němec, kterého si vážila.

Milena Klazarová byla jeho třetí manželkou, poprvé se oženil v roce 21 s 21letou Marií von Ammon, ale vzápětí se rozvedl. Podruhé se oženil v roce 23 s Ernou von Miltner, se kterou byl 16 let, zemřela v roce 39.

Týden před svojí smrtí se Albert z vděčnosti (počtvrté) oženil se svojí hospodyní, aby na ni přešla jeho penze, zemřel v nuzném bytě v Mnichově jako párija zcela bez finančních prostředků, ale na rozdíl od Göringa, jehož popel byl hozen do špinavé řeky Iser, byl pohřben v rodinné hrobce v Mnichově …

Dnes paralelu s Oskarem Schindlerem uznal i Izrael ( britské archívy teprve nedávno odtajnily poválečná svědectví a dokumenty, potvrzující, že pomáhal Židům, třebaže již v 50.letech list News Call Bulletin/ San Francisco jeho záchranné aktivity ve prospěch židovských rodin popsal ) …

Göring a jeho špinavá práce pro Stranu

Po vypuknutí 1.sv.v. v roce 1914  byl Göring po krátké službě u pěchoty hospitalizován s revmatickou artritidou kolen, proto přešel k letectvu, kde létal jako pozorovatel na průzkumné a bombardovací mise s prominentním leteckým esem Bruno Loerzer, oba dostali od korunního prince za tyto lety Železný kříž první třídy.

1915 Göring ukončil pilotní kurz, sestřelil první letoun, ale brzy byl sestřelen i on, rok 1916 strávil v rekonvalescenci, v roce 1917 sestřelil 21 letounů, a dostal další medajle.

V 7/1918 po smrti Wilhelma Reinharda, jenž po smrti Freiherr Manfredovi von Richthofen „Rudém baronovi“ velel slavné letce Jagdgeschwader Richthofen 1/JG1 /“Létající cirkus“, se stal jejím velitelem Göring, ale pro svoji arogantnost, kterou napodoboval von Epensteina, byl velmi neoblíbeným velitelem.

V 10/1918 po rozpadu Rakouska-Uherska si němečtí a rakouští poslanci ve společné deklaraci nárokovali „ veškerá území s německým obyvatelstvem, zejména Sudety“ …

V 6/1919 byla dojednána Versailleská mírová smlouva s Německem, a v 8/1919 byla založena Výmarská republika, když německý prezident sociální demokrat Friedrich Ebert podepsal novou německou ústavu …

V 9/1919 pod tlakem vítězných mocností do poslední chvíle se zdráhající Rakousko podepsalo St.Germainskou smlouvu, rakouskou „ Versailleskou“ mírovou smlouvu …

Mírová smlouva s Rakouskem mj. stanovila, že si Rakušané musí nejen pozměnit svůj zvolený název „Německé Rakousko/Deutschösterreich“  na pouhé „Rakousko“ , ale s milovaným Německem nesmí vstoupit ani v žádnou formu politické či ekonomické  unie bez výslovného souhlasu Ligy spojených národů , a musí uznat nezávislost Madˇarska, ČSR,PL, Slovinska, Chorvatska a Srbska …

Dále stanovila, že Rakousko bude platit válečné reparace jako Německo, a jeho armáda bude omezena na 30.000 dobrovolníků …

V 12/1920 bylo Rakousko přijato do Ligy spojených národů, Německo až v 9/26.

Po 1.sv.v. Göring nejprve pracoval jako zkušební letec „akrobat“  pro firmu Fokker v DK a v NL, kde se seznámil s o 5 let starší vdanou baronkou Karin von Kantzow ( rozenou von Fock ), která mu zařídila  místo soukromého pilota pro svého švagra švédského hraběte Erika von Rosen ( Göring poté, co se kvůli němu rozvedla se svým manželem, se kterým měla 9letého syna, se s ní v roce 23 oženil) …

V roce 22 monarchista Göring potkal Hitlera, vstoupil do NSDAP a stal se politickým šéfem Sturmabteilung/SA Hitlerových polovojenských úderných milic pro uliční bitky s anarchisty a komunisty, jejichž vojenským šéfem byl důstojník Ernst Röhmer  -  Hitler byl unešen čajovými dýchánky, které pro Hitlera a jeho tlupu hnědokošiláčů pořádala Göringova snoubenka/manželka, unešená Hitlerem, jenž ve svém projevu z 4/23 v mnichovské pivnici prohlásil :“ Nepotřebujeme parlament a jeho tlučhuby, potřebujeme ty, kteří uskuteční to, v co před Bohem věří , že je dobré pro německý národ „ …

Karin nadšeně propagovala Hitlera a jeho nacionální socialismus  u svých urozených známých jako jedinou možnost, jak zachránit Německo před bolševiky.

Během Hitlerova mnichovského pivního puče (inspiroval jej Mussoliniho pochod na Řím z roku 1919) v 11/23 byl Göring těžce postřelen do slabin, a stal se mužem na plakátu hledaným policií, před kterou jej ukryly dvě židovské ženy, které kontaktovaly epileptickou a tuberkulózní Karin, která , třebaže sama těžce nemocná, zařídila Göringovi převoz nejprve do Benátek, poté do nemocnice v rakouském Innsbrucku, v dopisech matce psala, že bez velkých dávek morfia Göring bolest nevydrží (Karin Göringová zemřela v 10/31 (42) na TBC) .

Hitler, před policií schovaný ve skříni své zachránkyně, skončil na pryčně ve vězení, kde spoluvězni Hessovi diktoval Mein Kampf,  vnuknutý mu thulistou Dietrichem Eckartem, krátce po svém propuštění z vězení zavražděným  …

20.12.24 dostal Hitler milost s tím, že nesmí pronášet v severním Německu, včetně Svobodného státu Pruska, projevy – tento zákaz úřady střídavě po celých 9 let odvolávaly a obnovovaly .

V 4/25 byl po smrti Eberta zvolen prezidentem polní maršál von Hindenburg , zatímco Göring se stále ukrýval v Rakousku, zcela závislý na morfiu – jeho násilnické záchvaty jej ve svěrací kazajce přivedly do sanatoria pro duševně choré ve švédském  Langbro, kdy jej lékaři oficiálně prohlásili za „ nevyléčitelného těžkého  narkomana“ …

Koncem roku 25 se manželé Göringovi vrátili do Švédska, do Německa se Göring vrátil až na amnestii z roku 27, stal se politickým poradcem Hitlera , a jako takový měl významný podíl na dosazení Hitlera do funkce kancléře.

V roce 28 se stal Göring poslancem Reichstagu, v letech 32-33 byl jeho předsedou.

1.1.31 na novoroční mejdan NSDAP Göring přivedl prominenta Hjalmara Schachta, se kterým se sám seznámil o pár týdnů dříve, a představil mu Hitlera …

V 3/32 (za velké hospodářské krize 29-33, + válečné reparace  +6 mil. nezaměstnaných)  Hitler v prezidentských volbách obdržel 30.1% hlasů ( 11.400.000 hlasů ), Paul von Hindenberg tak většinu hlasů nezískal, a konalo se druhé kolo.

Asketický staromládenecký kancléř a bigotní katolík Heinrich Brüning /30-32/, propagující sociálně-katolický stát s katolickými odbory, když Reichstag odmítl všechny jeho návrhy na zmírnění ekonomické krize, vládl za pomoci prezidentských dekretů ( autoritativní demokracie, když parlament selže ), střídavě NSDAP kritizoval či s ní spolupracoval proti komunistům s tím, že v zemi probíhá „ občanská válka“  …

13.4.32 Brüning zakázal úderné oddíly SA a SS , protože policie odhalila plány NSDAP na státní puč.

19.4.32 byl von Hindenburg zvolen prezidentem 53% hlasů, Hitlerovi procenta stoupla na 36.8% hlasů, a 24.4.32 NSDAP se stala se 162 poslaneckými křesly nejsilnější stranou v Prusku.

31.5.32 von Hindenburg jmenoval novým 13.kancléřem Výmarské republiky Franz von Papena, jenž nahradil šéfa své strany Brüninga – byla to neštˇastná volba, slaboch von Papen neměl v Reichstagu žádnou podporu kromě bezvýznamné konzervativní DNVP/Německé nacionální lidové strany, mj. von Papen v 6/32 zrušil zákaz SA a SS.

V 7/32 skončila lausannská konference, která pozastavila povinnost poražených států platit válečné reparace, stanovené Versailleskou mírovou smlouvou …

V ten samý měsíc došlo v Prusku k bitkám mezi komunisty a nacisty, zabito bylo 82 lidí.

NSDAP v tomto měsíci vyhrála volby do Reichstagu, a stala se nejsilnější politickou stranou , přesto v Reichstagu většinu neměla …

13.8.32 von Hindenburg odmítl požadavek Hitlera, aby jej jmenoval kancléřem, a aby NSDAP předal veškerou kontrolu nad státem, spolupráci s jinými stranami Hitler kategoricky odmítl …

V protokolu z jednání s Hitlerem, pořízeném Otto Meissnerem, šéfem kanceláře Kancléřství, von Hindenburg Herr Hitlerovi prohlásil :“ Na váš požadavek musím odpovědět rozhodným Ne – převést veškerou politickou moc v Německu na  jednu jedinou stranu, navíc  na stranu, která pronásleduje lidi s odlišnými názory , než jsou její vlastní, bych nedokázal ospravedlnit ani před Bohem, ani před svým vlastním svědomím, ani před svojí vlastí „ …

14.9.32 Německo oficiálně oznámilo, že odchází z jednání konference O snížení a omezení zbrojení.

6.2.32 nové parlamentní volby, v nichž NSDAP ztratila 34 poslaneckých křesel,  patovou situaci v parlamentu nevyřešily …

V 11/32  39 prominentních německých průmyslníků poslalo von Hindenburgovi petici, ve které Hindenburga žádali, aby jmenoval Hitlera kancléřem …

Nicméně von Hindenburg „ tomu Rakušanovi a desátníkovi z nemajetných vrstev“  neustoupil, a 3.12.32 byl 14. kancléřem Výmarské republiky jmenován gen. Kurt von Schleicher.

Zprostředkování von Ribbentropa

V roce 28  hrabě Wolff-Heinrich von Helldorf ( gambler, jenž se obohatil na majetku Židů  35-38, popraven za účast na atentátu na Hitlera )  Hitlerovi představil svého spoludruha z 1.sv.v.  dosud apolitického obchodníka s vínem Joachima von Ribbentropa jako člověka, jenž „ dokáže německé víno prodávat za stejnou cenu jako francouzské “  …

V 5/32 Ribbentrop a jeho panovačná zámožná manželka vstoupili do NSDAP, v 6/32 Ribbentrop nabídl prostřednické služby mezi Hitlerem a kancléřem von Papenem, oba ale odmítli – teprve když byl von Papen v 12/32 „vyhozen“ z funkce kancléře generálem von Schleicherem , začal von Papen a jeho přátelé ( Oskar von Hindenburg, Meissner) snout pikle, jak dostat z funkce kancléře gen. von Schleichera …

1.1.33              rakouský židovský „jasnovidec“ Erik Jan Hanussen/1889-3/33/ vlastním jménem Hermann Steinschneider, „ předpověděl“ , že Hitler bude jmenován kancléřem 30.1.33 ( měl informace, že o jmenování jedná Oskar von Hindenburg, maršálův syn) - tisk se jeho předpovědi vysmál)  …

Prohnaný Steinschneider byl Hitlerovou „ kartářkou“ , radil mu i s mediálním vystupováním, jak má pro veřejnost „ hrát“ , aby působil na masy ( zpráva psychoanalytika Waltera Langera , jenž vypracoval Hitlerův psychologický profil pro OSS v roce 43) .

Steinschneider, jenž žil ze sponzoringu svých mecenášů z obchodních a vojenských kruhů Výmarské republiky, tvrdil, že je dánským aristokratem, ve skutečnosti byl moravským Židem, synem herce a správce synagogy, což bylo veřejným tajemstvím …

Po své „předpovědi“ na základě důvěrných informací, které získal (Steinschneider však správně předpověděl smrt prince Lobkowice v automobilovém závodu z 5/32 ),  požáru Říšského sněmu ze 27.2.33 , po kterém se Hitler stal neomezeným diktátorem, byl brzy (25.3.33) zavražděn ( byl konkurentem Göringa a Goebbelse při ovlivňování Hitlera) …

Steinschneider měl dceru s ex-manželkou, která s ní žila v Itálii, a s milenkou syna, který skončil v sirotčinci, a po válce vystupoval jako Hanussen II …

22.1.33 maršálův syn a šedá eminence Oskar von Hindenburg, šéf prezidentské kanceláře Meissner, a von Papen se v Ribbentropově honosné vile potají setkali a vyjednávali s Hitlerem, Göringem a Wilhelmem Frickem o podmínkách nástupu Hitlera do funkce kancléře, když právě na tomto setkání von Papen učinil osudové rozhodnutí, že v případě, že vláda gen. Schleichera padne, vzdá se budoucí funkce kancléře ve prospěch Hitlera, kterého bude společně s Oskarem prosazovat u maršála  (zatímco jeho otec v 8/34 zemřel, Oskar von Hindenburg získal za tuto službu od nacistů obří pozemkový majetek, Hitler, ačkoliv maršála nazýval senilním dědkem, mu vypravil státní pohřeb )  …

Hitler se Ribbentropovi za zprostředkování tohoto setkání odměnil postem ministra zahraničí ( R. uměl francouzsky a anglicky, ale zahraniční politice vůbec nerozuměl, byl emocionálně závislý na pochvalách od Hitlera, když jej Hitler nechválil, měl somatické potíže, ostatní členové vedení NSDAP jej  oprávněně považovali za blbečka, Goebbels si o něm do deníku zapsal :“ Koupil si šlechtický titul, majetek vyženil, a k Hitlerovi se „prolichotil“ ) …

28.1.33 kancléř von Schleicher požadoval na maršálovi, aby rozpustil parlament a pověřil jej výjimečnými pravomocemi, což maršál po našeptávání svého syna odmítl, takže von Schleicher podal demisi, a maršál pověřil von Papena, aby zahájil jednání o nové vládě …

29.1.33 Hitler si zrovna v Kaiserhof s jedním ze svých pobočníků pochutnával na kávě a koláčích, když mu Göring přišel zvěstovat, že ve vyjednávání uspěl, takže Hitler bude následující den jmenován kancléřem …

30.1.33 byl Hitler maršálem jmenován kancléřem, a von Papen se podle domluvy z 22.1.33 stal předsedou vlády Pruska ( tuto funkci mu Göring „ukradl“ v 4/33, když byl von Papen ve Vatikánu) , zatímco neznámý Hitlerův „poručík“ Hermann Göring se stal pruským ministrem vnitra, šéfem pruské policie a pruským pověřencem pro letectví ( vrchním velitelem Luftwaffe se stal 1.3.35, kdy Říše převzala kontrolu nad Sárskem) – ve všech těchto funkcích měl moc nacistů utvrdit, což se mu povedlo založením Gestapa a zřízením prvních koncentračních táborů pro Hitlerovy politické odpůrce již v roce 33, které v roce 34 svěřil pod správu Himmlera.

Ve stejný den si Goebbels zapsal do svého deníku :“ Je to jako v pohádce – po 14 letech usilovné práce německá revoluce konečně začala !“ , zatímco gen. Ludendorff napsal maršálu von Hindenburgovi protestní dopis :“ Jmenováním Hitlera kancléřem jste naši posvátnou německou vlast vložil do rukou největšímu demagogovi století – předpovídám Vám, že tento podlý člověk Německo dovede do propasti a národ do záhuby – budoucí generace Vás za tento čin  budou proklínat ! „ …

1.2.33 Hitler pronesl svůj první celonárodní projev, ve kterém označil za všechno zlo Výmarské republiky  „marxistické strany – komunistickou a sociální demokracii … Ve stejný den Hitler od maršála/( jeho syna)  obdržel souhlas k rozpuštění Reichstagu, nové volby byly svolány na 5.3.33.

2.2.33, v době, kdy v Ženevě zasedala konference o odzbrojení,  se Hitler v sídle gen. von Hammerstein , vrchního velitele Reichswehru, sešel s nejvyššími představiteli armády – ve dvouhodinovém projevu jim potvrdil vše, co chtěli slyšet – že Reichswehr bude na politických stranách zcela nezávislý, a že v případné občanské válce se nikdo na armádu neobrátí, aby zasáhla , naopak, jediným úkolem armády bude její urychlené přezbrojení a pilné zbrojení …

3.3.33 Hitler vyzval k honu na komunisty, sociáldemokraty, a pacifisty všeho druhu …

4.3.33 Hitler oznámil nový zákon na ochranu německého lidu – NSDAP bude povolovat či zakazovat shromáždění jakýkoliv politických skupin, a vydávání či nevydávání jejich tiskovin, budou-li  škodit státním zájmům …

17.2.33 Göring zmocnil pruskou policii střílet na demonstranty, a 24.2.33 „ocelovým přilbám/Stahlhelm, SA a SS, Göring udělil status pomocné policie …

22.2.33 Göring přesvědčil pruskou vládu, aby z politických důvodů ( s katolickou církví stále NSDAP jednala) zavedla povinnou náboženskou výuku na školách, a aby uzákonila 7 náboženských katolických svátků za státní svátky ( v témže roce po upevnění nacistické moci, když již katolickou Centristickou stranu nepotřeboval, zakázal vydávání všech katolických listů ) …

26.2.33 Erik Hanussen na základě svých zdrojů „předpověděl“ požár významné říšské budovy ( o 4 týdny později byl zavražděn) …

27.2.33 Reichstag, říšský sněm , lehl popelem, Hitler ze žhářství obvinil  komunisty …

28.2.33 pruská vláda oznámila, že našla komunistické publikace, ve kterých komunisté vyzývají k občanské válce, k podpalování veřejných budov a k terorismu vůči ženám a dětem (ve stylu Hitlera otce) …

Hitler si týž den přes Oskara Hindenburga opatřil dekret podepsaný maršálem K ochraně lidu a státu, který pozastavil platnost všech občanských svobod, které zaručovala výmarská ústava , mj. svobodné vyjadřování, shromaždˇování, umožňoval porušovat tajemství listovní, telegrafické a telefonické komunikace, policejní razie a konfiskaci majetku …

V týž den Göring rozpoutal hon na představitele KSN a sociáldemokraty, jejichž představitele úderné oddíly SA a SS  nacpali do kár a s cedulkami na krku je před jejich uvězněním za nadávek a bití vozili po náměstích německých měst  …

Göring se ve spolupráci se šéfem SS/Schutzstaffel Himmlerem pustil do budování koncentračních táborů, v této fázi pro německé antifašisty, liberály a volnomyšlenkáře všeho druhu bez ohledu na jejich „ árijský“ původ  …

3.3.33 Göring na nacistickém shromáždění ve Frankfurtu prohlásil :“ Nedělejte si, drazí komunisté, žádné naděje, osobně povedu hnědokošiláče  – budete bojovat o holý život, a v tomto boji vás moje pěsti srazí na zem „ …

5.3.33 se konaly poslední svobodné volby do Reichstagu, k urnám přišlo 88.8% voličů, koalice vytvořená NSDAP „ Nacionální fronta“ v nich spolu s Německou nacionální lidovou stranou Alfreda Hugenberga/AH  dostala 51.9 % hlasů,  což nestačilo ke změně ústavy, která vyžadovala kvalifikovanou dvoutřetinovou většinu  …

Tiskový magnát, ekonom a průmyslník, taktéž „ zaměstnanec“ Kruppa AH od roku 1919 šéfoval elitní nacionalistické straně průmyslníků a agrárníků Deutschnationale Volkspartei/DNVP, které předtím šéfoval konzervativec Kuno Graf von Westarp (jeho manželka byla členkou Thule), jejímž cílem bylo obnovení monarchie s Hohenzollerny ( do 30.let) , revize Versailleské mírové smlouvy, neplacení reparací a návrat kolonií, snížení vlivu parlamentu ( vůdcovský princip) a  politického vlivu Židů ve veřejné sféře ( á la fašistický korporativní stát) …

AH, aby se svojí stranou vyhrál volby, dal na svého stranického přítele Reinholda Quaatz, jenž chtěl spektrum voličů rozšířit o „ lidové vrstvy“  středního stavu, proto AH od roku 29 nadbíhal NSDAP finančními dary, a jeho tisková říše vykreslovala pozitivní image NSDAP …

AH Hitlera nesnášel, považoval jej za socialistu, Hitler a Goebbels nesnášeli AH, v roce 31, když byl Youngův plán (US) o splácení německých válečných reparací přijat, NSDAP obvinila z neschopnosti DNVP, přesto DNVP na protest proti přijetí Youngova plánu Brünningovou vládou vstoupila s NSDAP do koalice „nacionalistická opozice“, a AH vydal společné prohlášení s Hitlerem, že obě strany budou usilovat o rozbití „výmarských principů“ …

Přesto brzy poté AH odmítl odkývat kandidaturu Hitlera pro prezidentské volby v roce 32 ( proto 84letého maršála Hindenburga, prezidenta od roku 25, přemluvili, aby opět kandidoval s tím, že je jediný, kdo může zabránit vítězství Hitlera), a jeho strana NSDAP v 11/32 ubírala hlasy v parlamentních volbách – AH stále věřil, že Hitlera zvládne k vlastním cílům, proto se s ním opět potají sešel, a domluvili se, že AH přestane na Hitlera před volbami v 3/33 útočit …

Počátkem roku 33 kancléř von Schleicher usiloval o širší koaliční vládu se stranou

DNVP, s levicovou disidentskou skupinou NSDAP Gregora Strassera (zavražděn v 6/34), a Centristickou stranou Adama Stegerwalk, jenž šéfoval katolickým odborům  …

AH odmítl být v koaliční vládě se „socialisty“ , a jednání přerušil, ale na nátlak spolustraníka Reinholda Quaatz, aby od „ lidovějšího“ image strany neupustil, se 17.1.33 znovu setkal s Hitlerem , a třebaže mu opět odmítl podporu pro funkci kancléře s tím, že dokud bude maršál von Hindenburg prezidentem, Hitlera kancléřem nejmenuje , stejně jako odmítl požadavek NSDAP na převzetí ministerstva vnitra jak v Prusku, tak na národní úrovni, von Papen, jenž Hitlera v této době již protlačoval, jej přiměl, aby se s Hitlerem na spolupráci dohodl.

Při následných jednáních von Papena s maršálem, maršál, který neměl AH ve velké lásce, překvapivě trval, aby se AH stal ministrem hospodářství a zemědělství jak v Prusku, tak na národní úrovni – AH souhlasil, protože se stále domníval, že Hitlera „ukočíruje“ k cílům své strany …

AP byl proti volbám v 3/33, které požadoval Hitler, ale Otto Meissner mu tvrdil, že mají požehnání maršála, a von Papen mu tvrdil, že von Schleicher připravuje vojenský puč , takže AH (DNVP) vstoupil do volební koalice s NSDAP …

DNVP získala v 3/33 52 křesel, ale byly jí k ničemu, protože Hitler vzápětí přiměl Reichstag, aby mu odhlasoval mimořádné pravomoce , včetně zákonodárných …

AH se stal na přání maršála ministrem hospodářství a zemědělství, ale jako nečlen NSDAP byl v naprosté politické izolaci, navíc jeho opatření vyvolala růst cen potravin, a jeho vystoupení na ekonomickém fóru v LON , kde požadoval vrátit německé kolonie ,vyvolalo zděšení nejen v LON, ale i Hitlerovo, jenž v roce 33 ještě musel vůči zahraničí  „ brzdit“  -  po svém návratu z LON AH zjistil, že jeho ministerstva de facto řídí jeho podřízený  Fritz Reinhardt, budoucí gen. SS …

Když oddíly SA a SS zastrašovaly vedení i členy DNVP, AH 29.6.33 na své posty rezignoval, a tím skončila i koalice DNVP s NSDAP – v 12/33 se Goebbels zmocnil jeho hlavního deníku, v roce 43 byl nucen NSDAP odprodat všechny své listy, bytˇza vysoké odstupné …

Po válce byl vězněn, ale byl v roce 49 denacifikačním soudem zproštěn viny s tím, že byl „ jen“  sympatizantem, nikoliv členem , v roce 51 zemřel.

7.3.33 rakouský kancléř Dollfuss si po vzoru Mussoliniho udělil diktátorské pravomoci, a zavedl cenzuru rakouského tisku namířenou proti propagaci nacismu …

21.3.33 v první den zahájení zasedání Reichstagu Třetí říše, Hitler teatrálně promluvil u hrobky Frederika Velikého v Postupimi.

22.3.33 byl otevřen první koncentrační tábor pro nepřátele říše, včetně „árijských“  Němců – Dachau u Mnichova ( vzápětí následoval Ravensbrück pro ženy, byla v něm asi od roku 42 uvězněna i neteř prezidenta Beneše učitelka Emilie Benešová, provdaná Vrzáková) , Sachsenhausen u Berlína /BER, a Buchenwald u Výmaru/Weimar ve středním Německu ) …

22.3.33 se konala jednání mezi Hitlerem, Wilhelmem Frick (Frick, od roku 32  ministr vnitra Durynska, manipulací zajistil Hitlerovi v roce 32, aby tento mohl kandidovat na kancléře, německé občanství tím, že jej přijal za státního zaměstnance, Hitler tak nikdy právoplatně německé občanství nenabyl, naopak byl u pruské policie veden jako „ nežádoucí cizinec, Frick byl poté Hitlerův ministr vnitra až do roku 43, kdy se tohoto postu zmocnil Himmler), a Katolickou centristickou stranou, v roce 32 největší stranou v Reichstagu.

Göring, jenž se v 1/33 stal ministrem bez portfolia, v 5/33 odletěl do Vatikánu, kde se setkal s budoucím papežem Piem XII.

V 2/33 Göring založil požár říšského sněmu ( Göring toto na MVT v Norimberku popřel, ale v tomto smyslu vypověděl mj. gen.  Franz Halder) , k požáru jako první dorazil, a za žháře označil komunistu Marinus van der Lubbe ( hlavním vyšetřovatelem Lubbeho byl Rudolf Diels) , a vyzval k pozatýkání všech komunistů , zatčeno jich bylo 4.000, Göring je na ministru vnitra Rudolfu Dielsovi /1900-1957/ všechny do jednoho požadoval zastřelit, ale Diels, jenž se oženil s Göringovou sestřenicí,  jeho nařízení ignoroval ( Diels byl v letech 33-34 jako Göringův proteženec , prvním šéfem Gestapa, ale Göring byl nucen jej funkce zbavit pro „měkkost“ ) …

Göring Dielse poté několikrát zachránil před zatčením Gestapa, zejména v roce 40, když Diels odmítl nařídit masové zatýkání Židů, a po pokusu o atentát na Hitlera v 7/44 ( Diels v roce 50 vydal významné dobře zpracované paměti Lucifer ante portas, které se mnohým nezamlouvaly, a v roce 54 jejich druhý díl, načež v roce 57 zemřel „náhodně zastřelen vlastní zbraní, která náhodně vystřelila, když byl na lovu“ …

V 11/ 33 Göring založil Gestapo/Geheime Staatspolizei jako protiváhu SA  Ernsta Röhma, jehož úderné oddíly měly již přes 3 milióny mužů ve zbrani, a kterého Hitler podezíral, že proti němu připravuje puč …

Kpt. Röhm se již jednoho převratu zúčastnil, a to v oddílech pluk. von Epps/Bayerisches Freikorps , které vytvořil v 4/1919, a se kterými o měsíc později svrhl bolševickou „bavorskou republiku rad“ .

Po úspěšném potlačení bolševické vlády Röhm bizarně vstoupil do Německé dělnické strany, která se záhy stala Hitlerovou NSDAP .

Po mnichovském pivním puči v 11/23 byl Röhm zatčen a musel vystoupit z Reichswehru, byl souzen spolu s předáky NSDAP , s gen. Erichem Ludendorffem a podpluk. Hermannem Kriebelem v 2/24 ( Kriebel /1876-1941/, člen německé delegace při podpisu příměří v roce 1919, po podepsání odešel se slovy :“ Na viděnou za 20 let „, za Hitlera byl gen. konzulem v Šanghaji )    …

Röhm dostal 15 měsíců, byl ale vzápětí podmíněně propuštěn, Hitler dostal 5 let, odseděl si v mnichovském vězení jen 9 měsíců.

Röhm se vzápětí po svém propuštění stal poslancem za Národněsocialistickou stranu svobody, v jejíž barvách pronesl jen jeden projev – za propuštění podpluk. Kriebela, a založil vlastní oddíly Frontbann ( 30.000 mužů) , nicméně Hitler i gen. Ludendorff se v 4/25 postavili proti tomu, aby byli zařazeni do SA, takže Röhm v 5/25 odstoupil ze všech vojenských a politických funkcí, a v roce 28 odjel dělat vojenského poradce bolivijské armády, kde byl povýšen na podpluk..

Při povstání v Bolivii v roce 30 se musel ukrýt na německé ambasádě, kam mu zavolal Hitler s tím, že jej potřebuje v BER jako vojenského šéfa SA, kteroužto funkci Röhm převzal v 1/31 – SA útočila obecně na všechny nepřátele nacionálního socialismu, nejen na komunisty a Židy, ale i na nepřátelské intelektuály, politiky a obchodníky.

Röhmova SA tak úspěšně zastrašovala levicové voliče ( na druhou stranu se jednoznačně stavěla za stávkující a napadala stávkokaze - většina příslušníků SA byla dělnického původu, takže koloval vtip, že členové SA jsou jako biftek na povrchu hnědí a vespod červení ),  a odpůrce NSDAP, ale byla kritizována za brutalitu, alkoholismus a homosexualitu svých šéfů ( mj. Röhm + jeho zástupce Edmund Heines , oba byli zavražděni v 6/34) ) - v roce 31 sociálnědemokratický list Münchener Post otiskl Röhmovy dopisy příteli, v nichž svoji homosexualitu probíral, Röhm byl navíc jediný z prominentů NSDAP, který desátníka Hitlera odmítl oslovovat Mein Führer, a vytrvale jej tituloval „ Adolfe“ , a navíc mu ještě nepřípustně tykal ( na oplátku i Röhm byl jediným, kterému tykal Adolf )  …

Röhm byl spolu s Goebbelsem (kapitalismus ztotožňoval s židovstvím) , Waltherem Darré a ekonomem Gottfriedem Federem /1883-1941/ představitelem „ socialistické“ frakce NSDAP, která nacionální třídní boj brala vážně, a požadovala znárodnění a konfiskaci majetku všech kapitalistů a reakcionářů/ šlechty a duchovenstva  - to byla ona „druhá revoluce“, kterou Röhm požadoval, a kterou Hitler nedotáhl do konce, naopak s reakcionáři se nejen bratříčkoval, ale ještě je ujištˇoval, že to Röhm s „druhou revolucí“ nemyslí vážně , a že žádná nebude  …

Pivař Ernst Röhm byl Hitlerem zklamán, a veřejně jej kritizoval.

Röhm, jenž své oddíly považoval za předvoj nacionálněsocialistické revoluce (po nástupu NSDAP k moci v 1/33 dobře vyzbrojené oddíly SA obsadily úřady a vynutily si předání moci nacistům), očekával pro své dělnické jednotky odměnu – v 2/34 veřejně požadoval, aby byla armáda ( podle Versailleské mírové smlouvy měla jen 100.000 mužů) se svým zkostnatělým důstojnickým sborem „bez revolučního ducha“  rozpuštěna, popřípadě splynula s SA, které by se staly jedinou legální ozbrojenou silou pod jeho vedením ve funkci ministra obrany, kterou v té době zastával gen. Werner von Blomberg,  …

Armáda se svojí tradicí od Frederika Velikého byla požadavkem pivaře Röhma zhrozena – armádní elita Röhmovy oddíly považovala za nedisciplinované tlupy, a velení SA za nemorální a perverzní devianty.

Hitler sice s Röhmem v ledačems sympatizoval, ale do křesla kancléře se dostal s pomocí armády, a s pomocí armády se chtěl ještě zmocnit prezidentského úřadu po 86letém maršálu Hindenburgovi , navíc měl s armádou jiné plány , a Röhma pro uchopení politické moci již nepotřeboval .

Proto v 2/34 po oznámení požadavků kpt. Röhma Hitler britskému diplomatu Anthony Edenovi prohlásil, že „ počet příslušníků SA bude snížen o dvě třetiny, protože SA bude plnit jen menší vojenské funkce“, což Röhma rozpálilo do běla, a začal své jednotky takticky rozmístˇovat – v 3/34 však navrhl kompromis s tím, aby armáda do svých řad převzala několik tisíc SA velitelů, což armáda striktně odmítla.

11.4.34 se Hitler setkal s armádním velením na lodi Deutschland, a navrhl Reichswehru výměnný obchod – Reichswehr podpoří Hitlera v kandidatuře na prezidentský úřad , zatímco Hitler potlačí Röhmovy ambice, o dvě třetiny sníží počet příslušníků SA, ze kterých nadělá neškodné „pomocné sbory“, a armáda zůstane nejen elitním sborem, ale její početní stavy se navzdory Versailleské mírové smlouvě navýší, a navíc ještě přezbrojí .

Reichswehr a konzervativní obchodní kruhy si nepřestávaly u maršála na chování SA stěžovat ( + vzájemné  potyčky a provokace s oddíly SS ), takže počátkem 6/ 34 ministr obrany von Blomberg sdělil Hitlerovi maršálovo ultimátum – budˇ se Hitler postará o to, aby oddíly SA přestaly svojí agresivitou v Německu vyvolávat politické napětí, nebo maršál vyhlásí stanné právo a převede veškerou kontrolu v zemi na armádu, čímž by Hitler jednou pro vždy přišel o svoje politické vyhlídky, proto musel svůj návrh, který armádě předložil, realizovat, zatímco von Blomberg projevil také vstřícnost – nacistickou swastikou „ozdobil“ armádní insignie, a vydal rozkaz, aby důstojníci „ vystupovali v souladu s duchem nové vlády „ …

Odstranění Röhma dostal na starost Göring, jenž likvidaci Röhma domluvil s vykutáleným „ agronomem“ Himmlerem, kterému v 4/34 za tímto účelem svěřil vedení Gestapa .

Himmler byl v té době již šéf Schutzstaffel/SS (založeno 1923, původně jako Hitlerova osobní garda v rámci SA, Himmler byl až čtvrtým šéfem SS poté, co vypudil Erharda Heiden-Weilera*1901, jenž si v roce 27 z  horlivého úředníka Himmlera , učinil svého zástupce, a podcenil tak Himmlerovy úskočné kvality - v 12/28 jej „někdo“ udal, že šije u židovského krejčího, načež jej Hitler okamžitě funkce zbavil, v 4/33 byl zatčený Himmlerovou SD (vyjádřil pochybnosti o Himmlerových vůdcovských kvalitách ), a krátce poté zavražděn …

Pod Himmlerovým vedením se SS z 298 mužů rozrostla na 3.000, v roce 30 Himmler Hitlera přemluvil, aby se SS stala organizací oddělenou od SA, třebaže SA byla ještě podřízena …

Himmler měl na špinavou práci Reinharda Heydricha, šéfa SD, kterého vedením Gestapa v 4/34 pověřil, a jenž „obstaral“ důkazy, že Röhm  dostal od Francie 12 miliónů marek, aby svrhl Hitlera/tak do historie vstoupil Röhm Putsch, který naplánoval na 24.6.34, a tyto falešné důkazy rozšířil mezi veliteli SA, zatímco Röhm nic netušil  ...

Himmler se v Noci dlouhých nožů tak bál o vlastní život, že se na 5 týdnů ukryl do bezpečí, do BER se vrátil, až bylo po všem .

Röhma zradil i ministr propagandy Goebbels, jenž se přidal na Himmlerovu stranu.

Gestapo vůdce SA pozatýkalo poté, co Hitler Röhmovi 28.6.34 zatelefonoval, aby všechny vůdce SA shromáždil v Bad Wiesse, kde Röhm trávil dovolenou , s tím, že se tam bude konat stranická konference, a kupodivu bojem protřelý Röhm na tento primitivní stalinský trik naletěl.

Zatímco Göring a Himmler vypracovali seznam asi 90 šéfů SA, kteří byli během 30.6.-2.7.34 zavražděni, Hitler odletěl do Mnichova , a poté odjel do Bad Wiesse, aby Röhma a jeho nejbližší velitele osobně zatknul – byli převezeni do mnichovského vězení Stadelheim, kde byli zastřeleni.

Ve zdejší vězeňské cele byl zastřelen i  kpt. Ernst Röhm /1887-1934/, když odmítl spáchat sebevraždu, možnost, kterou mu Hitler „ šlechetně“ nabídl : pistoli mu přinesli SS-Brigadeführer Theodor Ecke (pozdější velitel vyhlazovacího tábora Dachau) , a  SS-Obersturmbannführer Michael Lippert s tím, že má na zastřelení 10 minut . Když se po 10 minutách vrátili, Röhm stál s obnaženou hrudí, a prohlásil :“ Mám-li být zavražděn, atˇmne zastřelí osobně Adolf „ , načež jej Lippert do hrudi střelil.

Röhm, jenž za 1.sv.v. přežil vážné poranění tváře ze 8/1914, kulku do prsou u Verdunu v 6/1916, a španělskou chřipku z 10/1918, nepřežil Hitlerovy a Göringovy ambice.

Během této čistky byli zlikvidováni i další Hitlerovi nepohodlní lidé, např. bývalý kancléř von Schleicher.

2.8.34 von Hindenburg zemřel (87).

V roce 35, kdy se Göring podruhé okázale a s pompou oženil s herečkou Emmy Sonnemann z bohaté rodiny/1893-1973/, s prvním manželem, hercem, se rozvedla.

V době  „ státnické „ svatby Der Stürmer uveřejnil fotografii Emmy Sonnemann, jak nakupuje v židovském obchodě , bylo to nejen upozornění na četné  židovské přátele Sonnemannové Göringové, ale i Göringa samotného, zejména na jeho vztah k Epensteinovi.

Sonnemannová Göringová v předválečných letech vystupovala jako hostitelka pro Hitlerovy zahraniční návštěvníky, takže si činila si nárok na titul „ první dáma Říše „  - velmi pohrdala sestrami Braunovými, milenkami Hitlera a Himmlera, a dávala jim to znát – odnášel to Göring, kterému Hitler neustále přikazoval, aby se Göringová chovala k Braunové  „ s větší úctou“ , a protože to nečinila, nebyla již zvána do Hitlerova bavorského sídla Berghof .

Ještě když byla Sonnemannová Göringová ve svých 45 letech těhotná (v 6/38 porodila Göringovi dceru Edda, Göring k její poctě nechal nad BER přelétávat 500 letadel ), Julius Streicher naznačil, že byla uměle oplodněna -  vzápětí Hess Streichera odvolal z funkce Gauleitera, a Göring svolal „ etickou“ komisi, která vyšetřovala Streicherovu zálibu pro mladíky – komise vyšetřování Streichera přesunula  na Josefa Meisingera, šéfa oddělení Gestapa pro potírání homosexuality  …

Streicher, jenž 15 let obviňoval Židy, že rituálně obětují děti, se měl podle žaloby Göringovy komise dopustit i vraždy dítěte , kterou Streicher hodil na svého podřízeného, jenž spáchal sebevraždu – nicméně vyšetřování jej prokázalo vinným ve všech bodech žaloby, a po 14 měsících vyšetřování byl postaven před Stranický soud , jenž jej zbavil všech stranických funkcí, mohl pokračovat jen ve vydávání plátku Der Stürmer , zatímco Göring zintenzívnil svoje antisemitské projevy, a 12.11.38 uspořádal schůzi, na které se definitivně rozhodlo o křištˇálové noci …

Vedle Göringa s majetkem, který po celé Evropě nakradl z árizace, si Sonnemannová žila jako princezna, předválečné i válečné koncerty vážné hudby s vedením NSDAP navštěvovala v luxusních róbách s perlami na krku -  po válce byla jako přesvědčená nacistka odsouzena k 1 roku vězení, 30% majetku jí bylo zabaveno, 5 let nesměla hrát.

V roce 1967 vydala autobiografii An der Seite meines Mannes/Po boku mého muže.