Válečné reparace, nárok Polska vůči Kremlu

10.9.04 PL parlament přijal významnou, bytˇ bezzubou deklaraci, v níž PL nejen žádá Německo o odškodnění za škody, které PL utrpělo za 2.sv.v., ale i zavazuje vládu, aby vytvořila komisi, která by válečné škody vyčíslila ( jen vybombardování Varšavy by Německo přišlo přinejmenším na 50 mld dolarů, v měřítku celého PL by to mohlo být ještě 15x více ( o fakturu by se Němci mohli rovnoměrně podělit s Kremlem, protože Rudá armáda /RA Varšavu po varšavském povstání rozbořila podruhé, přičemž toto povstání bylo Němci rozdrceno jen proto, že RA dostala z Kremlu rozkaz k osvobozujícímu úsilí Poláků jen uštěpačně přihlížet, šlo totiž o povstání ze strany Kremlu nenáviděné Armiji krajowé )  …  

Paradoxní je, že tento právně zcela neúčinný dokument ( otázka reparací je již mezinárodněprávně uzavřena) přijal PL parlament jednohlasně, a to jako odvetu za přetrvávající požadavky odsunutých Němců, kteří s nimi opět vyrukovali v roce 04 ( německá vláda byla nucena se vyjádřit, že jejich požadavky nepodporuje) .

Tento čin PL parlamentu byl v BER  přijat s velkou nevolí, ale ještě hůře v Kremlu, který byl v roce 45 na postupimské konferenci, na které se dojednávalo „Rozhodnutí Tří „  z Jalty, Američany a Brity pověřen, aby soustředil veškeré požadavky válečných reparací vůči Německu, na Německu tyto reparace svým jménem vymohl, a poté je přerozdělil ve své zóně vlivu.

Kreml to učinil velmi chytře : odtrhl si východní část PL, a Polsku za to „dal“ východní část tehdejší NDR (Pomořansko, Slezsko, a východní Prusko, z nichž německé obyvatelstvo bylo odsunuto ) až na hranici řek Odry a Nisy ( jak bylo dojednáno s Washingtonem a LON ).

Za tento „obchod“  se PL vláda 23.8.53 musela oficiálně zříci  „ jakýchkoliv reparačních nároků vůči NDR“ , kterou tehdejší PL komunistická vláda po vzoru Kremlu uznávala za jediného pokračovatele poválečného Německa …

Lahůdkou ovšem je, že toto prohlášení PL vlády ze 23.8.53 nebylo v PL archívech nikdy k dohledání, hmatatelně tudíž neexistuje …

Polsko má z výše uvedených důvodů jedinou možnost : prokázat, že neobdrželo válečné reparace v celé jejich hodnotě, a vymáhat je na Rusku …

Velkolepých oslav v Kremlu k vítěznému zakončení 2.sv.v. , které se pro Stalina konalo nikoliv 8.5., kdy Němci podepsali kapitulaci v Remeši, aniž by k aktu podepsání spojenci přizvali konsternovaného Stalina,  ale až 9.května , kdy Kreml narychlo sehnal své zajaté německé generály, a podepsal s nimi vlastní kapitulaci , bylo donuceno se účastnit i silně rusofobní Polsko, proto Alexandr Kwasniewski měl výlet do MOW pečlivě naplánovaný.

Ještě předtím, než oficiálně asistoval Putinovi na Rudém náměstí, Kwasniewski běžel uctít památku obětí bolševických represí , zejména hřbitov Donskij/v Donském klášteře, kde odpočívá gen. Leopold Okulicki /1898-1946/, od 10/44 poslední vojenský šéf Armiji krajowé ( po příchodu RA ji nařídil rozpustit 19.1.45 ), jenž byl spolu s dalšími 16 PL velikány protinacistického a protibolševického odboje odsouzen v poválečném zinscenovaném " Procesu se  16 „ k 10 letům, ale 24.12.46 byl ve vězení NKVD Butyrka zavražděn ( prohlásil, že vyšetřovací metody NKVD daleko předčí metody Gestapa) …

Kwasniewski odjel do MOW navzdory tomu, že pravice nechtěla, aby do MOW na oslavy někdo jezdil ( Bronislaw Komorowski , šéf Občanské platformy, účast PL na oslavách označil za národní ponížení a uznaní Jalty ), a když tak jen nějaký podnáměstek náměstka …

Kwasniewski a ministr zahraničí Adam Rotfeld  však namítli, že se PL musí chovat jako odpovědný člen EU, jejíž vedení dorazilo na ruské oslavy bez jakýchkoliv rozpaků , a s Putinem se vroucně líbalo, což Kwasniewski nemohl nejen kvůli PL pravici, ale hlavně kvůli tomu, že polsko – ruské vztahy byly na úrovni doby ledové.

PL vláda jediná z EU jednoznačně parlamentní rezolucí z 10.9.04  odsoudila brutalitu, s jakou Putin nechal „ osvobodit“  rukojmí z beslanské školy 1.9.04, a po zavraždění zákonného čečenského prezidenta Aslana Maschadova v 3/05  PL ministr zahraničí Rotfeld poznamenal, že „zavraždění Maschadova bylo jedním z nejhloupějších činů prezidenta Putina „ , načež  Putin v 3/05  Polsko cynicky obvinil z vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny ( třebaže sám Juščenka neváhal otrávit dioxinem ), s tím, že podpořilo protiruskou „oranžovou revoluci“, a varoval PL vládu před dalším protiruským angažmá v této zemi   …

Putinova vojenská Generální prokuratura, složená z Putinových blízkých přátel, se na Putinův pokyn odmítá zabývat masakrem 22.000 PL důstojníků a intelektuálů z roku 40 v Katyňském lese, ke kterému se MOW poprvé přiznala až v roce 90, avšak nekvalifikovala jej tak, jak Varšava požadovala, jako  „ nepromlčitelný zločin proti lidskosti“  …

Bez ohledu na článek Putina o Katyni ze 8/09, ze kterého PL představitelé asi usoudili, že to Putin  s ruskou odpovědností myslí vážně ( třebaže Putinův výrok po jeho znovuzvolení v roce 04 , že „ zhroucení SU je největší tragédií 20.st.“ , je mělo učinit ještě nedůvěřivějšími), a do Smolenska se vypravili …