Putin nevěří armádě, k ochraně režimu vysvěcuje „neokozáky“

Kozáci/od slova „tuláci“/nomádi, elitní jezdci a žoldáci, byli zhruba od 14.stol. migrující vojenskou kastou, jejich rada starších si volila vůdce /atamana ( z německého Hauptmann), jenž se formálně radil s vojenskou radou, žili v posádkách /ve „stanicích/stanica“  . Tam, kam si je panovníci povolali k ochraně (většinou) hranic, tam byla založena jejich posádka, a tam postupně vznikal jejich samosprávný polovojenský hejtmanát.

Příčinou vzniku této kasty byl neustálý nápor hord Krymských Tatarů a Osmanských Turků, kozáci podnikali trestné výpravy jak na Krym, tak do osmanské Malé Asie, kde plenili místní bohaté osady.

Usídlili se na  březích Dněpru (záporožští/kubáňští kozáci), Donu ( donští kozáci), a Volhy, odkud Krymské Tatary mohli kontrolovat ( 1571 car Ivan IV Hrozný si kozáky od Donu a Volhy vyžádal ke střežení jihoruské hranice ).

Existovali i uralští kozáci, orenburgští kozáci, astrachánští kozáci, sibiřští kozáci, zabajkalští kozáci, amurští kozáci, stanice/posádky měli i v kazachstánské Alma Ata, v Grozném v Čečensku, v turkmenistánském Krasnovodsku, i v Číně .

Za žold sloužili komukoliv, i francouzskému a švédskému králi ( při ochraně jeho pobaltských provincií), polsko-litevskému svazu, ruskému caru či osmanské říši …

Za národní hrdiny jsou považováni na Ukrajině ( ukrajinská hymna tvrdí, že Ukrajinci vzešli z kozáků), zatímco ruští carové je jen trpěli, a když se jejich samospráv začali obávat, tvrdě je zlikvidovali, např. Záporožský Sič/ruskySeč (od slova sekat stromy, aby mohli založit osadu), založený rusínským knížetem v roce 1471 k ochraně hranic jako kozácká samosprávná komunita, jejíž území se nakonec rozkládalo od Charkova po Moldávii, na severovýchodě až k Azovskému moři, jako nárazníková zóna mezi Ukrajinou/jižním Ruskem a osmanským sultanátem, a jako ochranný val proti útokům hord Krymských Tatarů /Krymský chanát, kteří brali do otroctví ukrajinské a ruské rolníky ( s Krymskými Tatary se však kozáčtí atamani tajnými dohodami i spolčovali) …

Významnou roli sehrál Bohdan Chmelnický /1595-1657/, hejtman záporožských kozáků v letech /1648-57/ . Když byla poškozena majetková práva jeho rodiny, a nedovolal se nápravy u PL krále, spojil se proti PL-Litevské unii ( které tím skončily zlaté časy) nejprve s osmanským sultánem, a o rok později s ruským carem .

Záporožské kozáky ( požadovali omezit vliv řecko-katolické církve ve prospěch pravoslavné, + se k nim připojili majetní Rusínci, kterým vadilo, že si polská šlechta na jejich území zabírala statky, které jejím jménem spravovali místní majetní Židé, proto již v této době kozáci v dohodě s místními středními vrstvami pořádali pogromy na Židy, zejména za Chmelnického kozáci vyvraždili desetitisíce Židů ) Chmelnický přivedl pod vliv Ruska ( oficiální ruská historie tvrdí, že ve smlouvě přímo stálo, že si Chmelnický  přeje sjednotit Ukrajinu s Ruskem, proto se Putinova Moskva považuje za „právního nástupce“ Kyjevské Rusi ) …

Chmelnický je svým bojem proti Polsku považován za národního hrdinu Ukrajiny, ale ne všichni Ukrajinci mu dokáží zapomenout, že zavlekl Ukrajinu do ruské sféry vlivu (přísahal věrnost ruskému carovi).

Nejostřejší kritiku vůči Chmelnickému vyjádřil básník Taras Ševčenko /1814-1861/, jenž vojenské kastě kozáků vyčetl jejich pohrdání chudými rolníky/ cholopi (nevolníci) , v jehož rámci se záporožští kozáci neštítili uzavřít úmluvu s Krymskými Tatary, na základě které Krymským Tatarům povolili brát si určitý počet ukrajinských rolníků za otroky …

Po povstání záporožských kozáků pod vedením Chmelnického byl kozácký záporožský sič spravován jako společné kondominium Polsko-Litevské unie a ruského cara.

Ruští carové kozáky považovali za hrozbu ( několik atamanů se pokusilo vytvořit kozáckou republiku ), a snažili se samosprávné hejtmanáty kozáckých velitelů, plukovníků, aj. důstojníků podrobit své kontrole.

Kozáci ruského cara, kterému přísahali před bitvou věrnost, zradili v bitvě u Poltavy (1710) ve prospěch švédského Karla XII …

Proto Petr I Veliký/1672-1725/ začal ve velkém s likvidací jejich autonomie - podřídil je službě v carské armádě , a podrobil je pracovní povinnosti - zhruba 40.000 z nich každoročně používal na stavbu kanálů a opevnění v severním Rusku, tvrdé pracovní podmínky každoročně přežila jen polovina.

Také Kateřina Veliká /1729-1796/ kozáckou samosprávu tvrdě omezovala již od svého nástupu k moci, 1764 byl záporožský hejtmanát carevnou administrativně zrušen, za jejího panování proto vypuklo několik kozáckých povstání, např. Pugačevovo - Pugačev byl kozácký poručík ruské armády, jenž využil rolnických nepokojů ke kozácké věci/ znovunabytí starých kozáckých výsad/, kterého podpořili kozáci, kteří nesouhlasili s přísahou věrnosti ruskému carovi.

Přidali se k němu i majetní Tataři z Povolží, kteří vlastnili v Rusku "továrny"/manufaktury, ale nesouhlasili s odvodem do ruské armády ( ti tvořili nejvýznamnější část jeho vojska) , nomádští pastevci z Baškirska, a další menší národnosti, např. buddhističtí Kalmykové a Burjatové, a muslimští Kazaši.

Pugačev, jenž se začal prohlašovat za cara Petra III, vyhlásil zrušení nevolnictví, v roce 1774 svedl osudovou bitvu u Kazaně, v níž byl poražen, a v roce 1775 popraven v Moskvě .

Definitivně zlikvidován byl záporožský hejtmanát ruskou kolonizací poté, co v roce 1775  skončila rusko-TR válka o Krym ve prospěch Ruska.

Ruskou kolonizaci záporožských kozáckých stepí měl na starosti milenec Kateřiny Veliké kníže Grigorij Potěmkin/ 1739-1791 /, hazardní hráč a „zlatokop" .

Kníže založil mj. Sevastopol pro ruskou flotu, či dnešní Dněpropetrovsk, kozácké osady bezohledně likvidoval, a když Kateřina II v roce 1787 přijela na inspekční cestu po Krymu, údajně jeho nepřátelé tvrdili, že aby ji oslnil, zakládal fiktivní ruské vesnice – „potěmkinovy“ vesnice vytvořili v roce 31 Japonci v Mandžusku, aby ujistili delegáta Společnosti národů, že Mandžusko neokupují, ale asi to nezabralo, protože v roce 32 Japonci ze Společnosti národů vystoupili.

Potěmkinovou vesnicí bylo terezínské ghetto, kterým nacisté prováděli delegace Mezinárodního Červeného kříže, třebaže bylo přestupní stanicí do Osvětimi-Birkenau .

Potěmkinovu neobydlenou vesnici na demarkační čáře vybudovala i Severní Korea, aby podpořila emigraci z Jižní Koreje, třebaže vesnice sloužila jen severokorejským vojákům.

Někteří kozáci zůstali v Rusku i po roce 1775/ po likvidaci záporožského hejtmanátu , a po dohodě s panovníkem vytvořili hejtmanáty jinde, tam, kde byla potřeba střežit hranice, např. ve stavropolské provincii na řece Kubáň /kubáňští kozáci, zatímco jiní záporožští kozáci se nechali za žold naverbovat pro ostrahu Osmanské říše při ústí Dunaje /Dunajský hejtmanát /1775-1828/ pod ochranou osmanského sultána/osmanský protektorát …

Koncem 18.stol. byli kozáci vyšší vojenské hodnosti již plně začleněni mezi ruskou šlechtu /dvorjanstvo, za šlechtický stav/přísahu ruskému carovi však ztratili politickou autonomii, zatímco nižší hodnosti kozáků spadly do kategorie chudých rolníků, třebaže některá privilegia si zachovali/ byli „ svobodnými sedláky „ , ale protože poskytovali útočiště uprchlým nevolníkům z Ruska i z PL, často mezi nimi a carským dvorem panovalo napětí  …

Kozáci byli skvělí jezdci, ale ve vojenské taktice nevynikali, carští velitelé je považovali za nedisciplinované, a ve srovnání s pravidelnou armádou za špatně vycvičené, proto je armáda využívala jen pro průzkum, jako eskortu, posly, a pro útoky ze zálohy, nikoliv v otevřených bitvách.

A protože jim carští velitelé nikdy 100% nevěřili, vždy je rozčlenili na menší oddíly.

V honbě za zbytky napoleonovských vojsk, která prchala z Ruska, kozáci na svých koních dorazili až do Paříže, kde v roce 1814 tábořili na Champs-Elysées.

Koncem 19.stol. byli kozáci v Rusku ( 5 miliónů ) oproštěni od placení daní, ale jejich vojenská povinnost trvala 20 let, od roku 1909 18 let ( 5 let aktivní služba, zbytek záloha).

Kozáci se nelítostně účastnili nejen potlačování proticarských povstání, mj. ze strany ruských ( 1905), ukrajinských a běloruských rolníků, či polských protiruských povstání, ale zejména protižidovských pogromů v Rusku, v Bělorusku a na Ukrajině, mezinárodního odsouzení se jim dostalo pro účast na pogromech v ukrajinských jednotkách Petljury.

Nehezké vzpomínky měl z tohoto důvodu na kozáky Izák Bábel ( popravený politickou policií NKVD v roce 1940, Bábel zvěrstva kozáků bílých i rudých  během polsko-ruské války z roku 1920 popsal v Rudé jízdě : „ Kozák Pričepa, mstící se za smrt svých rodičů, chodil se zkrvavenýma rukama od jednoho domu ke druhému, starým lidem vyřezával vnitřnosti, jejich psy věšel na studně, zatímco ostatní kozáci jen pobafávali z dýmek, a pobaveně jej sledovali „) , či Simon Wiesenthal, kterému kozák jako malému klukovi šavlí rozsekl vejpůl nohu …

Během 1.sv.v. se kozáci na koních srdnatě vrhali proti ostnatým drátům, kulometům i dělostřelectvu – kvůli špatnému velení a nedostatku výzbroje byli většinou v bitvách zdecimováni.

Občanská válka po bolševickém puči je rozdělila na většinové bílé, ale i rudé, avšak také bolševici je považovali za hrozbu, a proto po občanské válce následovala jejich likvidace /raskazačivánije , o to více, že byli posledními jednotkami, které proti bolševikům bojovaly.

Jen v 1/1919 bolševici během pár týdnů popravili desetitisíce kozáků.

Stalin je ve 30.letech spolu s kulaky/bohatými rolníky systematicky vyvraždˇoval jako Hitler Židy, přesný počet popravených a deportovaných kozáků do gulagů není známý, uvádí se od 500.000 – 1.milión,  jejich půda byla nejen kolektivizována, ale i rozdána  menšinovým národnostem v autonomních republikách.

Stalinem uměle vyvolané hladomory na Ukrajině ve 30.letech postihly opět rodiny kulaků a kozáků ( Stalin hladomory vždy vyvolával konfiskací zásob před zimou, aby vyhlazení hladem dokonaly mrazy ) .

Na otřesné podmínky v kolchozech a sovchozech podél Donu Stalina ve svých několika dopisech upozornil Michail Šolochov /1905-1984/, jenž se v roce 24 oženil s dcerou atamana, a upozornil na sebe románem o donských kozácích z roku 28 Tichý Don, za který dostal v roce 65 Nobelovu cenu za literaturu.

V roce 39 byl Šolochov již akademikem, poté členem Nejvyššího Sovětu, jenž s Chruščovem jezdil po světě, od roku 61 člen ÚV Strany.

Byl obviněn z plagiátorství s tím, že Tichý Don napsal antibolševik kozák Fjodor Krjukov, jenž zemřel v roce 20. Kritici poukázali na jeho nízký věk v době napsání tak  „zralého“ románu, a na prudký pokles kvality v jeho následných budovatelských dílech.

Obvinění z plagiátorství v 60.letech podpořil i Solženicyn, jehož povídku Jeden den Ivana Denisoviče (viz můj článek 50 let od zveřejnění Solženicynova Ivana Denisoviče Militaria.cz)  Šolochov, tehdejší předseda Svazu spisovatelů, napadl.

Teprve v roce 99 ruská Akademie věd  „objevila“ původní rukopis, a prohlásila Šolochova za 100% autora …

Mnohé rodiny kozáků emigrovaly, v drtivé většině do pravoslavného Srbska, ale i do Prahy, kde studovali na vysokých školách, a po „osvobození“ v 5/45 byli NKVD deportováni na Sibiř, aniž čsl. (bolševicko-košická) vláda protestovala.

Po napadení SU v 6/41 část kozáků, kteří bolševickou hrůzovládu přežili, bojovala proti nacistům v RA ( v níž po VŘSR nesměli až do roku 36 sloužit ), do níž byli povoláni do prvních řad i kozáci z gulagů , zatímco druhá část se přidala k nacistům, avšak k Wehrmachtu masově přebíhali i kozáci z RA -  přeběhlíci, váleční zajatci a dobrovolníci po zkušenostech s bolševiky Wehrmacht považovali za osvoboditele, takže již v roce 41 měli nacisté k dizpozici několik kozáckých jednotek, např. v 12/41 byl vytvořen Prapor Dubrovský z donských kozáků, v 7/42 z něho vznikl Pavlův pluk.

Nacisté, kteří kozákům přislíbili autonomní kozácký stát, je využívali zejména pro protipartyzánská tažení.

Kozáci bojovali i v rámci Ruské národní osvobozenecké armády/RONA alias Brigáda gen. Kaminského v rámci Waffen SS , která se účastnila i potlačení varšavského povstání.

Na internetu je fotografie z léta 44 z protipartyzánského tažení v Bělorusku dvou důstojníků SS + tří kozáků z RONA ( velící důstojník major Ivan Denisovič Frolov uprostřed + poručík Michalczewski po jeho pravici, třetím kozákem po jeho levici je údajně Vladimír Spiridonovič Putin I /1911-1999/.

Za původce této informace byl označen UK zpravodajský analytik Vladimír Bogdanovič Rezun *1947 , píšící pod pseudonymem Viktor Suvorov knihy o historii GRU + Specnaz, a o 2.sv.v.

Rezun je bývalý důstojník GRU, jenž v 6/78  emigroval s ženou a dvěma dětmi z Ženevy do UK.

V rozhovoru pro list Komsomolskaja pravda z 15.8.03 Rezun alias Suvorov popřel, že by s tímto tvrzením přišel první – nejprve fotografii s údajným Putinovým otcem v době výročí varšavského povstání v 8/03 uveřejnil PL týdeník/tygodnik Angora, a před znovuzvolením Putina v roce 04 i satirický S.I.B./Soviet Inform Bureau č.41/04  Vadima Maslova …

Informaci, že Putinův otec byl jako terorista NKVD vysazen v nacisty okupovaném Estonsku, které Wehrmacht vítalo jako osvoboditele před Stalinem, a udán místními rolníky německé okupační správě, načež přešel do služeb RONA Waffen SS/Brigády Kaminského ( po popravě Kaminského Gestapem 28.8.44 byla RONA převelena pod ROA gen. Vlasova) potvrdilo podle WikiLeaks i estonské ministerstvo zahraničních věcí ( z Waffen SS přešel po válce opět k NKVD, protože byl synem Stalinova kuchaře) …

V roce 43 vznikl dobrovolnický Kozácký jízdní sbor, kterému velel gen. Helmuth von Pannwitz /1898-1/47/, nejvyšší ataman XV.Kosaken Kavallerie Korps, se kterým bojoval proti srbským a chorvatským partyzánům.

Tento XV. Kozácký sbor brutálně masakroval místní civilisty, takže v 10/43 von Pannwitz vydal rozkaz, kterým zločiny na civilistech spáchanými příslušníky XV. sboru trestal smrtí …

Pannwitz s kozáky navštěvoval i ortodoxní bohoslužby, byl mezi nimi velmi oblíbený, proto mu udělili titul Feldataman, který náležel jen carovi.

Od 2/45 byl Kozácký sbor pod velením WaffenSS, nebyl však jejich součástí.

Von Pannwitz se vzdal 11.5.45 ve Vídni Britům, a snažil se, aby i jeho Kozácký sbor zůstal v UK zajetí, ale Britové kozáky ihned vydali obávané Smerš/Smrt špiónům, kontrarozvědka RA ( šéf Viktor Abakumov 1908-1954, pracovník NKVD v gulazích, jako šéf Smerš od roku 43 přímo odpovídal Stalinovi, a v rámci své pracovní náplně donášel na Beriju, byl však v roce 52 Stalinovi udán svým zaměstnancem Michailem Rjuminem pro svoji údajnou nečinnost ve spiknutí Doktorů, po Stalinově smrti v 3/53 byli oba popraveni) .

Kontrarozvědce RA Smerš  Britové vydali i 30.000 ruských žen a dětí z protibolševických rodin, pokud nespáchaly sebevraždu, byly popraveny či deportovány do sibiřských gulagů.

Když začalo nahánění kozáků do nákladních aut, někteří z britského tábora ještě utekli, von Pannwitz a většina jeho štábních důstojníků se dobrovolně vzdali NKVD.

Von Pannwitz byl v roce 46 v MOW odsouzen za zločiny proti lidskosti spáchané v YU, a v 1/47 popraven ( jeho rodina v roce 96 požádala Jelcina o jeho rehabilitaci, načež vojenský generální prokurátor vyhověl s tím, že von Pannwitz byl obětí stalinských represí, ale Putin v 6/01 jeho rehabilitaci smetl ze stolu ) .

Po válce se historické závorky za kozáky definitivně uzavřely.

Kozácká tradice jižního Ruska s centrem v Rostovu na Donu se znovuzrodila po pádu SU, kdy zde opět vznikla kozácká kadetka/spartˇanská střední škola s maturitou pro chlapce ve věku 10-17 let ( vyučují se zde mj. cizí jazyky, šerm, jízda na koni ( bez koně není kozák kozákem), a kozácké tance .

Kozáci začali podnikat v oboru ručně vyřezávaného nábytku a v ručně vyřezávaných tepaných šavlích.

Putinova „výroba“  neokozáků 21.století

Putin ve velkém měřítku začal „vysvěcovat“  neokozáky , a to i z muslimských či buddhistických etnik, od roku 04 v Permu působí první Kozácká muslimská jednotka …

V roce 09 založil ve Volgogradu/ex Stalingradu, 966 km od MOW, kozáckou kadetku pro děti již od sedmi let věku /7-17, aby mu kadeti po vymytí mozků v rámci jeho revize historie ( kozáky líčí jako Stalinovi věrné bolševiky ) posloužili jako ozbrojená část jeho PutinJugend / Naši aj. mládežnické organizace ( vojenská cvičení jsou součástí osnov ) …

Neokozáci, kteří nejsou tradičními kozáky, k Putinovi, jenž vládne za pomoci byrokracie, tajných služeb a církve ( náboženská výuka je součástí osnov, svěcená voda a Kristus je ve školách na každém rohu ), obdivně vzhlíží, zatímco skuteční kozáci jimi pohrdají ( Putin tvrdí, že je v Rusku 7 mil. kozáků, autentičtí kozáčtí vůdci uvádějí, že autentických kozáků jsou 3 mil. , ostatní jsou jen  „ převlečeni za kozáky“ )  …

2.2.013 tito chlapci ve vojenských maskáčích s rudými výložkami silně připomínající výložky RA, s výrazy komsomolců úderníků, před Putinem pochodovali k 70. výročí vítězství bitvy u Stalingradu ( Volgograd se v tento den vždycky vrací ke jménu Stalingrad ) …

Šéf Putinovy kadetky Vladlen/Vladimír Lenin Georgijevič Stratulat tvrdí, že  v maturitách má škola 90% úspěšnost, největší důraz škola klade na  předmět „vlastenecká výchova“ ( žáci pětkrát denně klečí před Kristem a předříkávají motto kozáků :“ Miluj Rusko, je tvojí matkou, kterou ti nikdo nenahradí, a tvrdě trestej vlastizrádce/Ti, kdo jdou proti Rusku, jsou tví nepřátelé „ …

Individualismus je tvrdě vytlačen kolektivismem, na otázku, kde by chtěli žít, až budou velcí, všichni sedmiletí žáci odpověděli : „  Na svaté půdě ve Volgogradu“, na otázku, čím by chtěli být, všichni odpověděli „ Vlastenci“  …

Třebaže je Volgograd 5.771 km od Pekingu, 8 hodin letu letadlem, vyučuje se zde i čínština ( demografie nevěští pro RF nic dobrého, od pádu SU RF ztratila 5 mil. obyvatel, v roce 012 jich údajně měla 143 mil. , zatímco porodnost muslimských severokavkazských národností prudce roste )  …

Vzhledem k militarizaci těchto škol, kterých je v RF již přes 30, mají žáci otevřené dveře do ruské armády, k policii, či do tajných služeb …

Kadetky jsou navíc bezplatné, ministerstvo pro národnostní otázky a pro kozáky financuje všechno ( v polovině případů jde o děti z problémových rodin, rodiče jsou alkoholici či byli zbaveni rodičovských práv )  – od jídla po uniformy, a typickou kozáckou čepici papašu z černého astrachánu, jinak však uniformy kadetů silně připomínají uniformy RA  …

V roce 05 Putin vytvořil První kozácký pluk začleněný do ruské armády, který má být „carovi“  věrný, i kdyby se armáda vzbouřila .

Mladí fanaticky pobožní a fanaticky vlastenečtí Putinovi kozáci již hlídkují v ulicích Moskvy a v jihoruských městech jako „ pořádková policie“ ( zatímco státní policie a armáda je nevýkonná a zkorumpovaná) …

Proto šéfové všech kozáckých vojenských akademií, kteří jsou všichni bývalými důstojníky SU armády, jednohlasně tvrdí, že „ Vladimír Putin, na veřejnosti vždy sedící/stojící vedle ruské vlajky, je „ atamanem“ ruských neokozáků ( praví kozáci si však svého atamana volili) …

Na začátku svého třetího mandátu se tak Putin utvrdil v učení hraběte Sergeje Uvarova/1786-1855/, jenž caru Mikuláši I jako devizy absolutismu doporučil  „ autokracii, ortodoxii a nacionalismus “ …