Srebrenica, válečný zločinec Násir Orič pod ochranou Albrightové

27. 03. 2013 7:48:04
Lži Izetbegovičovy vlády provázely i zrůdné činy - masakry vlastních civilistů. Vojenští pozorovatelé NATO a OSN, diplomaté EU a OSN ve svých zprávách pro své nadřízené Izetbegovičovy lži uváděli na pravou míru, a popisovali pravý stav událostí v terénu : proto existuje mnoho pádných důkazů, že BM armáda podnikala vojenské operace, které měly učinit z muslimů oběti, aby získali sympatie ve světě, a hlavně aby NATO v jejich prospěch vojensky zakročilo ...

Vyjednavač EU Lord David Owen, jenž převzal funkci od Lorda Carringtona po skončení londýnské konference v roce 92, napsal , že „ BM jednotky čas od času ostřelovaly granátomety sarajevské letiště, aby soustředily pozornost světové veřejnosti na „genocidní“ situaci v Sarajevu“ ...

Owen dále napsal, že vojenští pozorovatelé OSN zaznamenali, že jednotky BM armády odpálily granáty z boku nemocnice Koševo, aby vyprovokovali odvetnou střelbu armády bosenských Srbů, což světová média popsala jako „ srbské ostřelování dělostřeleckými granáty nemocnice Koševo“ ...

„Nejslavnějším“ masakrem BM armády, kterým podstatně ovlivnila válku, byl masakr ve frontě na chleba“ ze 27.5.92, odpovědnost za který za pomoci světových médií úspěšně svalila na Srby ...

Na tuto záminku čekal Washington, který o 3 dny později inicioval v OSN rezoluci 757, která vyhlašovala mezinárodní sankce proti Srbsku , nejdůležitějšímu spojenci bosenských Srbů, a to kvůli přítomnosti jugoslávských/YU jednotek (JNA) v BH, třebaže OSN o 2 dny dříve obdrželo zprávu, která potvrzovala, že se YU armáda z BH již stáhla do Srbska ...

Stáhla se dokonce o 11 dní dříve, než se po ní požadovalo, zatímco chorvatská armáda, která se měla z BH rovněž stáhnout, tak neučinila ...

Zprávu 2 dny před hlasováním o Washingtonem sponzorované rezoluci obdržel tehdejší předseda RB OSN, rakouský velvyslanec Peter Hohenfellner, jenž zprávu před členy RB OSN zatajil, a řekl jim o této zprávě až 1 hodinu po odhlasování sankcí proti Srbsku ...

Několik delegátů si poté týž den stěžovalo novinářům, že jejich hlasu bylo zneužito, ale bylo pozdě , sankce byly odhlasované .

Britský/UK diplomat Cedric Thornberry, jenž osobně vyšetřoval všechny masakry, kterých se dopouštěly všechny tři válčící strany, napsal :

“ Počátkem roku 93 se Washingtonu a bosenské vládě podařilo vyvolat u mezinárodní veřejnosti, u některých západoevropských vlád a části světového tisku dojem, že válečné zločiny páchají jen Srbové ( v roce 07 haagský tribunál k hněvu Silajdžiče zprostil Srbsko obžaloby ze spolupachatelství na genocidě, kterou proti němu v Haagu vznesla sarajevská vláda, ale prohlásil, že Srbsko porušilo úmluvu proti genocidě tím, že její pachatele nepotrestalo), a že obětˇmi války jsou jen muslimové a Chorvaté „ ... ( hezký článek Uzavírání míru s viníky pro US časopis Foreign Affairs číslo 9-10/95, napsal gen. Charles G. Boyd, jenž v úvodu píše :

“ Humanitárně založení lidé po staletí jezdili na Balkán, aby se na vlastní oči přesvědčili, kdo vlastně zle nakládá s kým, a poněvadž nebyli schopni přijmout skutečnost, že každý zde zle nakládá s každým, vraceli se zpátky se svým oblíbeným balkánským národem pevně zakotveným v jejich srdci, trpícím a nevinným, trvale masakrovaným a nikdy nemasakrujícím „ ...

Názor Izetbegovičovy vlády však nezastávali funkcionáři OSN v Sarajevu, kteří zásobovali ústředí OSN v NYC zprávami o skutečném chodu událostí, takže se jim sarajevská vláda ze všech sil snažila alespoň ztrpčit život ...

5.2.94 minometný granát zabil na tržišti Markale 59 lidí a 200 zranil.

US ministerstvo zahraničí, a US představitelka v RB OSN Albrightová OKAMŽITĚ obvinili z útoku Srby, načež muslimská delegace prohlásila, že přerušuje mírové rozhovory se Srby, konané pod záštitou OSN ...

Tentokrát však sarajevské ústředí OSN zareagovalo, a gen. Sir Michael Rose, tehdejší vrchní velitel jednotek OSN v Sarajevu, jenž o incidentu vypracoval podrobnou technickou zprávu, uvádějící, že minometný granát byl odpálen z pozic BM jednotek, šel se svojí zprávou přímo za prezidentem Izetbegovičem, a pohrozil mu, že svoji zprávu zveřejní, jestliže muslimská delegace jednání opustí ...

Tehdejší vyjednavač EU Lord Owen, jenž vyšetřovací zprávu OSN četl, přiznal, že ji pomohl zatajit, protože „ kdyby prosákl sebemenší náznak, že za masakr mohou muslimské jednotky, muslimská delegace by jednání, ke kterému ji pracně dostala EU, na dlouhou dobu přerušila“ ...

Veškeré důkazy proti sarajevské vládě shrnuje vyšetřovací zpráva pro Kongres ze 16.1. 97, a studie prof. Cees Wiebes nazvaná „Intelligence and the War in Bosnia“, kterou vypracoval pro NL vládu.

Šéf US zpravodajské služby v Sarajevu v době všech těchto masakrů, podpluk. John E. Sray (zemřel 012) prohlásil, že tyto masakry „ by měly být podrobně vyšetřeny MTD v Haagu „ ( John E.Sray: Selling the Bosnian Myth to America, Buyers Beware- Foreign Military Studies,Fort Leavenworth, Kansas, 10/95 ) ...

Není třeba říkat, že odpovědnost za tyto masakry nevyšetřoval vůbec nikdo, natož MTD ...

Příklad Sarajeva je poučný : na Sarajevo dopadlo kolem 600.000 dělostřeleckých granátů, a 60% jeho budov bylo zničeno nebo vážně poškozeno.

Bombardování a šikanování humanitárních konvojů zvyšovalo utrpení civilistů. Izetbegovičova vláda tohoto utrpení obyvatel Sarajeva ( sarajevské trhy prodávaly pomeranče, citróny a banány za ceny jen nepatrně vyšší, než se prodávaly v západní Evropě, zato ceny benzínu byly o 35% nižší než v Německu ) mediálně využívala, a většinou i přímo řídila ...

Některé její příkazy lze pochopit, např. omezila výjezdy ze Sarajeva, aby se město nevylidnilo, na počátku války svěřila obranu Sarajeva do rukou kriminálních živlů, které vypustila z věznic - neměla vojáky,tyto kriminální živly poté využívala k terorizování civilistů bez etnického rozlišení .

Další vládní činy jsou již méně pochopitelné : BM jednotky dělostřeleckými granáty ostřelovali sarajevské letiště, které bylo hlavní tepnou pro humanitární zásilky.

Média po vzoru Washingtonu přičetla ostřelování sarajevského letiště Srbům, ale v hlášeních sarajevského štábu OSN je uvedeno, že letiště ostřelovaly vládní jednotky, a to z důvodu, aby jeho přechodné uzavření vyhnalo nahoru ceny zboží na černém trhu, které do Sarajeva proudilo po pozemních komunikacích kontrolovaných veliteli BM armády a vládními činiteli.

Podobně, za mimořádně kruté zimy 93/94 sarajevská vláda stála za přerušením dodávek vody Sarajevanům – když se jedna US nadace nabídla, že dodávky vody obnoví, sarajevská vláda jí to zakázala z důvodu, že voda v Sarajevu je „otrávená“ ...

Ve skutečnosti šlo o to, že vládní činitelé v Sarajevu prodávali palivo, které OSN poskytovalo pro pohon vodních čerpadel – navíc, hluboce dojímavý pohled na Sarajevany, jak stojí ve frontě na vodu pod minometnou palbou či pod palbou odstřelovačů vynášel vládě prostřednictvím CNN obrovské politické dividendy.

Izetbegovič bez dlouhého rozjímání srebrenické muslimy s gustem obětoval, protože srebreničtí radní odmítli vpustit Oriče s jeho jednotkou do města, což přiznal sám Orič v jednom svém rozhovoru pro sarajevský list Oslobodjenie, kdy prohlásil, „ že se musel se svými muži skrývat v okolních lesích, a jídlo si obstarávat potají, protože umírnění srebreničtí muslimové s extremistickými názory jeho mužů nesouhlasili „, a toto prohlášení zopakoval i v Haagu ...

Ti srebreničtí muži, kteří přežili, byli u Izetbegoviče v trvalé nemilosti, zejména srebrenický starosta Besim Ibisevič, jenž odmítl vpustit Oriče do Srebrenice /S.

O muslimskou enklávu na území bosenských Srbů Srebrenica/S. , strategický bod u řeky Drina a města Tuzla, kde bylo významné vojenské letiště, na které proudily zbraně pro BM armádu, od samého počátku bojovaly obě strany, BS armáda o to více, že ze S. velitel 28.divize BM armády Orič a jeho zástupce Zulfo Tursunovič ( kterého Izetbegovič vytáhl z vězení v Zenica, kde si odpykával 15letý trest za trojnásobnou vraždu muslimů) podnikali od 5/92 vražedné nájezdy do okolních srbských vesnic, proto již v 2/93 na S. zaútočil se svými vojsky gen. Mladič ( obléhal ji až do 7/95) , takže byla plná uprchlíků z okolních vesnic ...

Svět poprvé uslyšel jméno Srebrenica v 3/93, kdy tehdejší vojenský velitel UNPROFOR v Sarajevu francouzský gen. Philippe Morillon podnikl bez souhlasu svých „ zasvěcených“ nadřízených z NYC riskantní cestu ( o to riskantnější, že sarajevské vládě bylo sarajevské ústředí OSN trnem v oku) do Srebrenice, kam OSN otevřelo trasu pro humanitární konvoje, a kolem níž probíhaly urputné boje mezi jednotkami Mladiče a Oriče .

Gen. Morillon svojí upřímnou naivitou, na základě které výlet do Srebrenice podnikl, tajnou vojenskou spolupráci Izetbegoviče s Albrightovou z nevědomosti celému světu vyzradil, protože byl v „ demilitarizované „ Srebrenici Oričem zadržen jako rukojmí ...

Později před soudem v Haagu gen. Morillon vypověděl, „ že byl Oričem zadržen na přímý příkaz Izetbegoviče, jenž jeho cesty do S. , když jeho odjezdu do S. nemohl zabránit, využil ke světové medializaci „ humanitární katastrofy“ této muslimské enklávy“ ...

O Oričovi v Haagu vypověděl :“ Násir Orič byl krvelačný divoch, který tuto oblast ovládal terorem, a terorem vládl i nad obyvatelstvem Srebrenice „ ...

Policejním (5/92) a poté i vojenským šéfem (9/92) enklávy Srebrenica/S. ( bezpečnou zónou OSN vyhlášena v roce 93) se stal na příkaz šéfa BM armády gen. Haliloviče zdejší rodák Násir Orič *1967.

Násir Orič*1967, člen zvláštní policejní jednotky, dělal dva roky osobního bodyguarda Miloševičovi, ale byl koncem roku 91 na hodinu propuštěn, když byl přistižen při krádeži, vyhazovač bělehradského nočního klubu Metro, v 3/91 v Bělehradě jako policista potlačoval protiválečné demonstrace, v 8/91 byl převelen na policejní stanici v Sarajevu, a v 12/91 na policejní stanici v muslimské enklávě Srebrenici, kterou v 3/92 krátce dobyla YU armáda, a v 2/93 na ni zaútočilo vojsko gen. Mladiče .

BM polovojenské jednotky byly ustaveny jako první, poté byly ustaveny chorvatské, naposledy srbské .

Již v 12/91 Muslimský národní výbor muslimské povstalce vybavil zbraněmi a uniformami, a začal na příkaz Izetbegoviče sestavovat polovojenské jednotky, v nichž sloužili zatvrzelí kriminálníci ( tak, jak si to Izetbegovič pamatoval z Himmlerových jednotek SS ), taktika, kterou později využili i chorvatští a srbští představitelé ...

Psychopat a válečný zločinec Násir Orič si ze Srebrenice, navzdory protestu zdejší radnice a obyvatel, učinil dle rozkazu šéfa BM armády, základnu pro své vraždící a plenící oddíly.

Nejvíce masakrů na srbském civilním obyvatelstvu spáchal od 5/92 do konce roku 93, zůstali po něm masové hroby srbských civilistů ve vesnici u Bratunac, Skelani, Kravica, Milici a četné jiné - oblíbenou zábavou Oriče, jistého si svojí beztrestností, protože na straně bosenských muslimů stála světová média, bylo hrát fotbal s uřezanými hlavami Srbů ...

Hlavním úkolem Oričových jednotek ve S. bylo vypochodovat brzy ráno přes kanadské stanoviště OSN na okraj hranic bezpečné zóny OSN, a provokovat BS armádu odstřelováním jejích 3.500 vojáků, které S. obléhali ...

Druhým jejich denním chlebem byl 10hodinový „výlet“ do města Zenica, další bezpečné zóny OSN, chráněné ukrajinskými vojáky, kteří byli daleko vstřícnější vzájemným kšeftům než 150 příslušníků kanadské pěchoty .-..

Jejich nočním úkolem bylo vypalování okolních ( 192) srbských vesnic ( navzdory protestům srebrenických radních, zatímco muslimští uprchlíci z okolních vesnic Oriče zbožňovali, protože jim slíbil, že jim vrátí majetek, a pomstí se za ně na Srbech za jejich zavražděné rodinné příslušníky) ...

Když Orič navzdory protestům starosty do města vtrhl, jeho prvním činem bylo povraždění prominentních Srbů, kteří v enklávě desítky let žili, ale nepodařilo se jim z ní po příchodu Oričových mužů uprchnout.

Byli mezi nimi i soudce Goran Zekič, předseda zdejší srbské SDS strany a poslanec bosenského parlamentu – jeho vražda vyvolala exodus zbývajících 1.500 Srbů ze Srebrenice .

Vyvraždˇování srbských vesničanů si Orič natáčel na videozáznam, který nazval „ Oričovy nejlepší hity“ ( hořící stavení, prchající hořící lidé, mrtvoly, uřezané hlavy ), a který při skleničce ve svém domě ve Srebenici v 1/94 přehrál kanadskému novináři Bill Schiller z Toronto Star a John Pomfretovi z Washington Post, přičemž celou dobu se nad utrpením obětí spokojeně šklebil, očividně se kochající vlastním dílem, a pyšně vysvětloval novinářům, kteří jej ve svých článcích popisovali jako „ hrdinu BM odboje “ (do S. se tito novináři přes srbskou blokádu dostali s propustkou od Radovana Karadžiče), jak srbské vesničany na útěku „mazaně“ dostával z jejich úkrytů ...

„ V tomhle městečku jsme zabili 114 Srbů, chlubil se např. Orič, „ po „zabíjačce“ se konaly oslavy se zpěvy „ .

Nejznámějším masakrem spáchaným Oričem, byl masakr Srbů v Kravica, které povraždil na ortodoxní vánoce 7.1.93, a osobně na kameru za divokého smíchu rozřezával hrdla srbských vesničanů od „ ucha k uchu“ ...

Po masakru v Kravica, a dalších desítkách vypálených vesnic kolem S. , spáchaných „ utiskovanou muslimskou menšinou „ bosenští Srbové na ochranu zbývajících srbských vesničanů kolem Srebrenice vytvořili armádní jednotku Drina Sbor, která porazila Oričovy jednotky u Čerska a Koljevič Polje, a zatlačila je v 10/93 do Srebrenice – „ kdyby nebylo intervence jednotek OSN, mohl být tehdy již Orič mrtvý, zajatý Srby, nebo zalezlý v okolních lesích,“ napsal později John Pomfret pro Washington Post, „místo toho Orič dál využíval muslimské civilisty ve Srebrenice jako živých štítů.“ ...

Od 10/93 BS armáda S.. obléhala ( nemohla proti Oričovým jednotkám zaútočit, když se stáhli do bezpečné zóny OSN vytvořené Albrightovou), což znamenalo, že do S. přestaly jezdit humanitární konvoje OSN, takže Oričovi muži se stali závislými na tom, co si ze srbských vesnic uloupili, ale brzy nebylo z čeho rabovat ...

Když přece jen nějaké konvoje s humanitární pomocí do S. dorazily, byly konfiskovány Oričem – potraviny OSN, které Oričovi muži nesnědli, Orič za vysoké ceny PRODÁVAl srebrenickým muslimům ...

Když se tito o svých problémech zmínili humanitárním pracovníkům, ti jim poradili, aby jednoho ze svých řad pověřili rozdělováním potravinové pomoci – ten, koho pověřili však vždy záhadně zemřel ...

„Pravdomluvný“ Izetbegovič již na jaře 95 pro západní média prohlásil, že Srebrenici hrozí hladomor, ale opomněl dodat, že Oričevovi řezníci nedovolili příslušníkům OSN zkontrolovat místní zásoby potravin, aby toto tvrzení ověřili ( zatímco 45.000 lidí namačkaných ve S. nemělo pro svá auta ani litr benzínu, Orič se denodenně po S.proháněl ve svém vyleštěném černém VWGolf, a pronajímal si další auta, a zatímco tekoucí voda a elektřina byla v BH za války luxusem, Orič měl 24 hodin k dizpozici vlastní generátor na dieselový pohon, protože bosenskému černému trhu s dieselovým palivem kraloval ) ...

Pro příslušníky polovojenských band byla válka požehnáním, loupili, kradli, ventilovali si svůj sadismus, a vraždili majitele jakéhokoliv etnika, jestliže se jim jeho majetek zalíbil - na konci války měli nakradeno tolik majetku, že z nich byli milionáři, v čele s Oričem ...

Třebaže již v 6/93 Srbové předali Haagu podrobnou dokumentaci válečných zločinů, kterých se Orič dopustil, včetně válečného zločinu v Kravica, Albrightová zařídila, aby nebyl v Haagu obžalován, a později, když byl v roce 03 obžalován, se postarala o to, aby byl obviněn jen z „menších prohřešků/ špatné nakládání s vězni/mj. jim po vzoru Gestapa vyrval kleštěmi všechny zuby „ ...

V 6/93 OSN přijalo podrobnou zprávu YU státní komise pro válečné zločiny, která zmapovala všechny Oričovy masakry srbských civilistů, za svůj dokument – mezinárodně uznávaný bělehradský patolog, šéf bělehradské vojenské nemocnice Zoran Stankovič, prováděl exhumace a pitvy Oričových obětí, převážně žen a starších lidí, kteří ve vesnicích zůstali : všechny oběti měly prořízlá hrdla od ucha k uchu .

Městečko Fakovici bylo srovnáno se zemí již za 2.sv.v. chorvatskými ustašovci, poté muselo protrpět nájezdy Oričových mužů - první 12.7.92 a druhý 5.10.92 – např. rodina Markovičova, jejíž předci vedli z okolních kopců odboj proti nacistům, kteří popravili 16 členů rodiny, byla až na jednu ženu, Oričem vyhlazena ( 10 podřízlých rodinných příslušníků) .

Generál Morillon v Haagu vypověděl : „ Orič využíval dokonalé znalosti zdejšího terénu, poslouchal rozkazy přímo prezidenta Izetbegoviče a velitele BM armády Haliloviče, kteří Oriče a jeho zástupce Zulfa Tursunoviče do Srebrenice dosadili, třebaže srebrenický starosta Besim Ibisevič se proti tomuto rozhodnutí postavil „ ...

To, že Orič ze zločinů proti lidskosti obviněn nebyl, svědčí o politické náplni práce sponzorů MTD v Haagu, zejména Albrightové, která pod tlakem mezinárodního veřejného mínění v 5/94 rezolucí RBOSN č.780 zařídila jmenování předního haagského žalobce MTD Šerifa Bassouniho, egyptského původu, šéfem expertní komise vyšetřující válečné zločiny na Balkáně , jenž ve své závěrečné zprávě pro RB OSN nezmínil ani Oriče, ani vraždy srbských civilistů, třebaže západní zpravodajské agentury monitorovaly rozhovory mezi Izetbegovičem/Halilovičem a válečným zločincem Oričem, a sám Orič v roce 03 v Haagu své kontakty s nimi potvrdil ( Izetbegovič zemřel krátce nato v 10/03, takže nemohl být z válečných zločinů obviněn) ...

Šerif Bassouni, expert přes islámské právo, „ jmenovaný Albrightovou“ , na haagský MTD pohlížel jako na další zbraň zmobilizovanou ve prospěch BM vlády, nikoliv jako na nestranný soudní dvůr ...

První předseda MTD v Haagu Antonio Cassese, a Richard Holbrooke veřejně prohlásili, že obvinění Karadžiče a Mladiče z genocidy bylo nezbytné, aby byli odstraněni z nadcházejících jednáních v Daytonu, zatímco obžaloby chorvatského prezidenta Franjo Tudžmana a bosenského prezidenta Izetbegoviče, se vlekly, dokud oba mezitím nezemřeli ...

Albrightová v RB OSN vetovala jakékoliv rezoluce, které odsuzovaly masakry na civilistech spáchané BM jednotkami ( autorem těchto rezolucí byl Jurij Voroncov a UK Sir David Hannay), třebaže rezoluce OSN odsuzující Srby, podpořila všechny ...

Orič z toho pochopil, že může dál páchat válečné zločiny.

V roce 06 byl Orič v Haagu formálně odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody, v nejpodstatnějších bodech obžaloby byl zproštěn viny, 3.7.08 odvolací soud v Haagu tohoto válečného zločince, jenž v 7/94 dostal od gen. Haliloviče nejvyšší vojenské vyznamenání, zprostil veškeré viny, třebaže jeho přímou spojitost s vypálením a vyvražděním srbských vesnic na přímý dotaz soudce Robinsona potvrdil nejen francouzský generál Morillon, ale i NL plukovník Thomas Karremans, jenž velel NL jednotce OSN v době dobytí S. ...

Plukovník Karremans v 8/95, kdy všechna světová média obviňovala Srby ze srebrenického masakru, připomínal novinářům válečné zločiny Oriče a jeho jednotek ...

Orič si dnes v Tuzle žije život milionáře, mj. vlastní několik diskoték a nočních klubů.

Autor: Andrea Kostlánová | středa 27.3.2013 7:48 | karma článku: 37.63 | přečteno: 6720x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Podrobnosti sestřelení SA1812 a MH17 jasně ukazují na Kreml

K majetku se Putin dostal přes tambovskou mafii, k politické moci přes Borise Berezovského. 1990 po návratu z NDR Putin působil jako agent KGB na rektorátu Leningradské univerzity, kde Anatolij Sobčak, první demokraticky zvolený

10.12.2018 v 10:48 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968 a falšování historie ze strany Putinova Ruska

Politicky nejistý rok 1968 provázelo mnoho záhadných sebevražd a úmrtí, likvidovali se zejména poslední svědci v souvislosti s vraždou Jana Masaryka ( 10.3.48 v den, kdy se poprvé měla veřejnosti představit nová poúnorová vláda ),

12.9.2018 v 15:12 | Karma článku: 18.13 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968, generál Šejna a válečné zločiny čsl. komunistů

V 2/68 byl zatčen pro podezření z „hospodářské“ kriminality Šejnův spolupracovník politický gen. Miroslav Mamula /1921-1995/, vedoucího 8. oddělení ÚV na ministerstvu obrany, jenž měl se Šejnou plánovat vojenský puč na podporu

10.9.2018 v 14:35 | Karma článku: 18.60 | Přečteno: 1326 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968, generál Prchlík proti ruským generálům a celé Varšavské smlouvě

Klíčovým spojencem Kremlu v boji proti Západu bylo do roku 68 Československo/CZ, jehož nejvýnosnějším průmyslovým odvětvím byl uranový průmysl pod kontrolou Kremlu, Praha ani nevěděla, kolik uranu její političtí vězni holýma

10.9.2018 v 4:45 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 678 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpán Ciprýn

Odpuštění penále aneb porušení povinnosti řádného hospodáře

Obec si nechala vystavět areál, ale stavba se zpozdila. Ve smlouvě je samozřejmě uvedeno smluvní penále pro případ zpoždění. Co když se ale obec rozhodne toto penále odpustit? Je to vůbec možné? Čtěte dál, situaci Vám objasním.

14.12.2018 v 13:26 | Karma článku: 2.95 | Přečteno: 247 | Diskuse

David Vlk

Prostě budeme staří a škaredí, no a co?

To se takhle vezmou dvě ženské z ubytovny, vymění jim zuby, nasadí nový ksichty, nastřelí nové vlasy, udělají plastické operace, slíbí jim novej život a udělají z toho show.

14.12.2018 v 11:54 | Karma článku: 28.29 | Přečteno: 772 | Diskuse

Libuše Palková

Smrad

Svět se skládá z příběhů lidí kolem nás a rozplétat předivo vztahů, které tvoří naše životy, je někdy složité. S některými lidmi osud doslova zamete zatímco okolí nad nimi ohrne nos. A právě ta lhostejnost k jiným je to nejhorší.

14.12.2018 v 8:29 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 507 | Diskuse

Beata Novotná

Bipolární porucha, život a snění.

Příspěvek věnující se mému boji s bipolární poruchou. Mám v úmyslu na svém blogu řešit můj život s tímhle nechtěným stínem i celkově poukázat na stigmatizaci osob s duševním postižením. Zase další moje úvaha, tentokrát zasněná.

13.12.2018 v 22:19 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 444 | Diskuse

Jan Pražák

Promiň, ty krávo!

Ztuhla s vidličkou na půli cesty od talíře ke svým drobným ústům. Vykulila na mě blankytně modré oči a nevěřícně se otázala: „To jako myslíte mě?“

13.12.2018 v 20:47 | Karma článku: 30.51 | Přečteno: 1368 | Diskuse
Počet článků 975 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1389

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Najdete na iDNES.cz