Jan Masaryk, hra rozvědek a zbrojní kontrakty II

22. 04. 2013 21:20:58
Vyšetřování z roku 68 jako jeden z důvodů „ sebevraždy“ uvádí, že JM s čistkami na zamini nesouhlasil, ke dni jeho zavraždění, 10.3.48, bylo ze zamini akčním výborem NF vyhozeno 90 zaměstnanců + 18 jich rezignovalo v zahraničí – jejich seznam, který marně hledali vyšetřovatelé smrti JM v roce 68, byl nalezen až dlouho po „sametové revoluci“ (v roce 08?) ...

Britský novinář Michal Rand, což je pseudonym pro Benno G. Weigl, bývalého diplomata, jenž byl po vraždě JM uvězněn, a v druhé polovině 50. let propuštěn, napsal pro Der Spiegel několik článků o vraždě JM .

Zatímco tajemník JM Sum, jenž byl v 50.letech jeho spoluvězněm, jeho články o JM v Der Spiegel odbyl mávnutím ruky jako „ nesmysly“, SU vládní list Izvěstija k jeho článku ze 7.4.65 mj. rozhořčeně napsal :“ Kdo předává tyto obří novinářské kachny západnímu tisku ? Benno G.Weigl, legendární gauner, jenž na počátku své kariéry zamýšlel prodat Hradčany/Pražský hrad jistému arabskému šejchu za jeden milión francouzských franků „ ...

Der Spiegel ze 7.4.65 v článku Michala Randa napsal :“ Mrtvola na nádvoří ležela s vykloubenými pažemi s tmavými skvrnami od krve na proužkovaném pyžamu . Takto JM našel Karel Maxbauer. Přivolaný policejní lékař konstatoval, že smrt, ke které došlo před šesti hodinami, nastala okamžitě po pádu.

Der Spiegel v čísle ze 6.1.75 v článku Zastřelen zezadu tvrdí, že JM byl zastřelen na letišti v Ruzyni při pokusu o odlet, který zorganizoval dr. Klinger.

Jistý politický vězeň se od jiného politického vězně, který v roce 62 ve vězeňské nemocnici v Brně umíral na rakovinu, a vzápětí zemřel, dozvěděl, že „ JM byl na ruzyňském letišti zastřelen ze 20 metrů zezadu majorem tajné policie Mirovským" /pozdějším plukovníkem STB ..

Onen politický vězeň, jenž se takto před smrtí vyzpovídal, byl pilot tajné policie Malovec, jenž měl s JM odletět již 9.3.48 v noci do LON ...

Bez ohledu na tento článek v čas. Der Spiegel z 1/75 na jaře 68 jistý spolupracovník JM v TV pořadu tvrdil, že „ se JM v noci vrátil spěšně do svého bytu ještě z letiště, protože něco zapomněl „ , další svědek na jaře 68 vypověděl, že „ JM byl v noci z Černínského paláce odvezen do Ruzyňské věznice, kde byl mučen „/ do věznice mohl být odvezen z letiště ( dr. Teplý ve své zprávě propašované do ciziny, uvádí, že JM byl „ bestiálně zavražděn“ – lámání/drcení chodidel bylo tehdy běžnou mučící metodou STB vyšetřovatelů) ...

Kancléř Jaromír Smutný /1892-1964/, legionář, jenž umírajícímu Benešovi slíbil, že o únoru 48 vydá svědectví, slib dodržel (viz Svědectví prezidentova kancléře, MF 98 + o vyhnání sudetských Němců) .

Smutný věděl více, než přiznal, kdy onoho rána rovněž tvrdil, že jde o sebevraždu.

O 2 dny později Smutný ještě jednou prohlédl Masarykův služební byt, protože komorník Příhoda začal mít podezření, a upozornil Smutného na břitvy na holení, které mezitím byly do koupelny propašovány, aby vyvolaly dojem, že si JM pohrával i myšlenkou, že by si podřezal žíly ...

Kancléř Jaromír Smutný, jenž proslul svým soukromým exilovým archívem z 2. i 3.odboje ( jeho spisy vlastní US Columbia University) , si pořídil kopie všech oficiálních zpráv, pečlivě si zapsal prohlášení všech svědků, lékaře JM, komorníka, zaměstnanců paláce, policistů, a diplomata Pavla Kavana, jenž se s JM setkal večer v den vraždy ( složka o JM z jeho písemností zmizela, viz dále) ...

Později nechal kancléř Smutný do svých zápisků nahlédnout z komunistického vězení propuštěnému Benno Weigelovi, jenž pro Der Spiegel psal pod pseudonymem Michael Rand, a po smrti kancléře Smutného vdova nechala některé pasáže přeložit do AJ, které poté byly použity v knize Claire Sterlingové Masarykův případ ...

JM byl podle oficiální verze napaden mezi půlnocí a ránem ve svém služebním bytě, kam pachatelé podle vyšetřovací zprávy „ nezjištěným způsobem“ pronikli ( v roce 65 vdova po strážníkovi Václavovi Sedm, jenž měl být v kritické chvíli na stráži u bytu JM , ale nebyl, protože jej „bolely zuby“ uvedla : “ Kdyby byl můj Václav naživu, tak by řekl, jak se oněch 5 mužů, kteří měli odvést stopu nezákonnou domovní prohlídkou, do bytu dostalo „) ...

Stejným způsobem, vyhozením z okna, zabili čsl. bolševici již v letech 46-47 i další politické konkurenty/nepohodlné svědky, a pokračovali i po svém puči, viz mj. akce Toman, v níž se zbavili matky sedmiměsíčního dítěte jejím vyhozením z okna, sedmiměsíčního chlapečka navíc při předávání z jednoho sirotčince do druhého „ ztratili“ ...

Pádem zády na nádvoří JM utrpěl četná zranění ( z nichž podle oficiální verze roztržení srdce a jater bylo smrtelné ), kterým na místě podlehl ( nenašly se však šlápoty bosých nohou na římse, ale stopy prachu z okna/zdi měl JM za nehty/rukách, na břiše, podle oficiální verze si vodorovné oděrky na břiše způsobil, jak se tiskl na zedˇ ( Teplý zaznamenal svislé oděrky, vodorovné byly uvedené v pitevním protokolu nadiktovaném estébáky) ...

Měl poškozenou aortu, zlomeno několik žeber, zlomenou páteř, roztříštěnou pánev, močový měchýř roztržený vejpůl, střeva naplněná krví, zlomené nohy a kotník, hlava však zranění nevykazovala.

Jiří Řezník ve své teorii „dvojníka“ /záměny těla, ve které JM „ v pohodě se svým psem Cigánem za pomoci majora Schramma odcestoval do kibucu svého otce „ , poukazuje na to, že v bytě nebyl Masarykův pes erdelteriér Cigán, o kterém se zmiňuje ve svých Pamětech tajemník Lubomír Soukup/1915-1991 Lyon/, ale všechny ostatní prameny o něm svorně mlčí / Soukup ve svých pamětech Chvíle s JM, které vyšly až po jeho smrti v roce 94, uvádí, že JM dostal od paní Kubátové z Plzně štěně, kterého chodil venčit ...

Lékařský posudek dr.Teplého, propašovaný na Západ, konstatoval, že „ povaha zranění na těle/podlitiny po celém těle naznačuje pouze jediné - že se bránil „ ...

Pro policistu Václava Sedm bylo snadné si klíč od výtahu opatřit, a členy NKVD/STB komanda vpustit dovnitř, ještě předtím, než jej velitel pustil domů, protože tvrdil, že jej bolí zuby ...

Členové komanda podle Paršinovy verze spícího, a poté o pomoc volajícího JM odtáhli do koupelny, a jeho křik tlumili polštáři z ložnice, což dokazují i viděné sliny na polštářích ...

JM, přestože měl bolestivou dlaň a rameno, kladl útočníkům odpor, nakonec se jim ho podařilo podle Leonidem Paršinem v roce 94 šířeného scénáře srazit do vany ( měla být pokálená stejně jako postel a okenní římsa), a dusit polštářem, ztratil vědomí, a zatímco útočníci ve zdemolovaném bytě kouřili, aniž by se ho snažili uklidit, což je divné, když mělo jít o sebevraždu, JM nabyl vědomí, a pokusil se utéci oknem koupelny po 60 cm široké římse, odkud jej shodili ( Jiří Řezník uvádí, že „ okno v koupelně nešlo otvírat, takže by jej JM s nemocnou rukou ani neotevřel “ ) ...

Prof. Straus odmítl možnost uklouznutí nebo sebevražedného skoku z římsy, a vlastní odraz těla, které dopadlo stranou od zdi, nikoliv pod okno :

“ Se svou váhou, výškou a kondicí by nemohl skočit do vzdálenosti 220 cm od zdi ( taxíkář BJ, jenž se v 4/68 přihlásil ke svědectví, uvedl, že mrtvola ležela 370 cm od zdi) , tak velkou sílu by nevyvinul“ ...

Odborníci, kteří tvrdí, že šlo o vraždu, přesto nesouhlasí ani se závěry dr.Strause z pražské Policejní akademie z roku 04, jehož hypotéza spočívá na tvrzení, že na JM, jenž stál na římse, působila síla zevnitř domu, která ho od zdi odtlačila, a navíc působila v těžišti těla JM.

Pád způsobený takovýmto tlakem by vyvolal i rotaci těla, které by nedopadlo svisle na nohy.

Aby tělo dopadlo, kam údajně dopadlo, museli by JM vzhledem k jeho váze zevnitř koupelny rozhoupat 4 lidi, a nohama napřed jej vyhodit přes parapet, navíc do okna koupelny by se těžko vměstnal někdo další, a již vůbec by v něm nemohl manipulovat s tělem JM, píše Jiří Řezník ...

Proto i vyšetřování z let 01-03 je zavádějící ...

A třebaže tajemník Antonín Sum stále zdůrazňoval, že s tělem nikdo nemanipuloval, s tělem se pro výše řečené manipulovat muselo ( neteře JM prohlásily, že jim nechtěli ukázat místo, kde dopadl), možná, že někdo ( Straka?) chtěl touto manipulací zanechat vzkaz pro budoucnost, že nešlo o sebevraždu, a že i vražda proběhla jinak ...

Akce z čsl. strany proběhla podle polo-oficiální verze pod dohledem Slánského, šéfa STB Bedřicha Pokorného, estébáka Bedřicha Gemeindera, a šéfa 5.odd.ministerstva obrany, agenta NKVD Bedřicha Reicina.

V terénu ji podle této verze připravovali 3 agenti NKVD Schramm + podpluk. Vojtěch Kohout, vzápětí se stal šéfem Vojenského historického ústavu, a Pich-Tůma ...

Pětičlennou skupinu STB i podle Petra Zajíčka ( Petr Zajíček pro čas. Hospodář/Ohio, Jak zemřel JM, Osud.cz) vedl agent NKVD major Schramm, a byl v ní i agent NKVD Josef Vávra-Stařík ( jenž podle jiných byl v té době v zahraničí), a další ex “partyzáni“ – Oldřich Kojecký ( v procesech odsouzen k 18 rokům), Jan Hradil ( odsouzen k 16 rokům) , a Vilém Krajčerovič/Krajčírovič (v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, v roce 42 byl krátce členem fašistického hnutí Vlajka, od 8/44 „ partyzán“ SNP, po válce tajemník Sdružení českých partyzánů a člen KSČ, s přátelským vztahem ke Slánskému, Schrammovi a Vávrovi ( komunisté neměli ke kolaboraci nikdy daleko, mj. Jan Vodička, člen ÚV KSČ, byl agent Gestapa ) ...

Krajčerovič tvrdil, že se akce zúčastnilo 20 lidí ( tajemník Antonín Sum tvrdil, že do bytu nikdo nevnikl ) přičemž Krajčerovič s dalšími třemi + s komisařem Schrammem prohlíželi byt, aby zajistili všechny Masarykovy dokumenty ( sebrali kufr, různé papíry a aktovky, v nichž byly peníze v cizí měně a cennosti), než se ráno po vraždě nahrnou do bytu „ nezasvěcení“ ( technické zabezpečení bytu + vstup do paláce měl na starosti šéf STB Osvald Závodský) ...

Schramm podle této verze přikázal JM, ležícímu v posteli, aby se oblékl, že půjde s nimi, ale ten začal volat o pomoc, v čemž mu zabránili polštářem přitlačeným k obličeji/verze, že byl napřed udušen ve vaně .

Když se jim posléze vytrhl, chtěl volat, ale telefon byl odstavený, vyhrožoval, že si bude stěžovat Gottwaldovi, zatímco komisař Schramm si z něho dělal legraci, a údajně mu vrazil facku.

Nastala tahanice u okna, a Schramm poslal Krajčeroviče ven, zda je tam všechno v pořádku.

Při této veřejnosti nadhazované verzi je nutno mít na mysli, že byl v roce 68 zavražděn svědek, který vypověděl, že se „ JM bránil pistolí, a že střelba nezůstala bez následků “/ mj. pluk.ing. Jan Horal, letec RAF, zastával verzi, že byl JM vyvezen za Prahu, tam zastřelen, a tělo odvezeno zpět k inscenaci sebevraždy /+ svědek, jenž tvrdil, že viděl „ kácejícího se“ JM v autě vedle Clementise a SU velvyslance Zorina ...

Po akci dostal Krajčerovič za úkol odvézt zabavené věci do svého bytu, kde věci třídil. Část peněz si ponechal pro útěk do zahraničí , zbytek odevzdal Osvaldu Závodskému ( popraven 18.3.54) , který je ještě téhož dne předal šéfovi mezinárodního odboru KSČ a agentu NKVD Bedřichu Geminderovi ( popraven 7.12.52 )

Podle výpovědi Krajčerovičovy sestry se po hlášení rozhlasu, že JM spáchal sebevraždu, její bratr rozčílil, a odjel do Prahy na ministerstvo vnitra, kde jej jeden jeho přítel varoval, že na něj byl vydán zatykač – emigroval do US, kde žil pod jménem William Kray.

Od té doby jej sestra neviděla, ale v 90.letech napsal příbuzným, že Schramm byl jeden z vrahů, co JM vyhodili z okna, což uvedl i Otto Schramm krátce před tím, než odjel do zahraničí, že jeho bratr Augustin osobně připravil JM o život ...

Krajčerovič byl usmrcen v US při výbuchu plynu 9.6.94, v době, kdy bylo v Praze vedeno obnovené vyšetřování ...

Petr Zajíček napsal, že existoval ještě jeden klíčový svědek, na kterého náhodou narazil šéfredaktor Hospodáře Štěpán Valčík v 5/68 ( Hospodář z 5/68), jenž žil v US pod cizím jménem, a nechtěl se s Valčíkem bavit, ale rozhovor s ním vedla jeho manželka, která uvedla, že její muž měl vysokou funkci u pražské policie/či STB, a byl mezi prvními, kteří přišli smrt JM vyšetřovat – její muž věděl, že se 9.3.48 JM přijel do Sezimova Ústí rozloučit s prez. Benešem, a že druhého dne v poledne měl JM odletět z Prahy, a věděl, že Masarykův odlet bude překažen, nevěděl jak, ale věděl, kdo mu v tom má zabránit .

Když byl povolán do Černínského paláce, aby o smrti JM sepsal protokol, jako vyšetřovatel napsal to, co se od něj očekávalo, ale hned druhý den odešel na jisté západní vyslanectví (nikoliv americké), a tam sdělil, že šlo o politickou vraždu – s pomocí tohoto vyslanectví se dostal do zahraničí, a později do US.

V Hospodáři z 7/68 se poté objevila zpráva, že Štěpán Valčík zemřel na infarkt.

( Když Charles Zbytek vyzradil STB dva špičkové britské agenty, oba zakrátko zemřeli na infarkt – jedním z nich byl národní umělec a tvůrce Spejbla a Hurvínka Josef Skupa ) ...

Vzápětí po vraždě JM bylo zlikvidováno/odstraněno 10 svědků

1) generál Josef Bartík, legionář, politický a vojenský zpravodajec, byl 9.3.48 zatčen pár hodin před vraždou JM, a v 9/48 odsouzen k 5 letům těžkých prací. Poté co se v 4/68 jako svědek přihlásil jistý major Chlumský, gen. Bartík 18.5.68 náhle zemřel ...

2) policejní agent, vrátný Kozlík, jenž 9.3.48 sloužil, a pravděpodobně to byl on, jenž zamkl, a poté zase odemkl úředníka Straku, jenž jej v onu kritickou dobu ve dvě ráno našel za svými dveřmi „ vyděšeného a nesouvisle blábolícího“ , zemřel pár dní na to

3) Václav Sedm, člen policejní ochranky Černínského paláce, jehož jeho šéf nechal 9.3.48 odejít ze služby „domů“ , protože si stěžoval na bolest zubů.

Václav Sedm měl klíče od bytu JM/či si je mohl snadno opatřit z vrátnice, a pravděpodobně je předal útočníkům, možná přímo Schrammovi, jenž poté zařídil, aby obvinění ze šmeliny, které proti němu bylo účelově vzneseno, aby byl vydíratelný, bylo staženo, a byl jen propuštěn od policie, krátce na to jej v roce 48 přejelo auto

4) Mudr Jaroslav/Jaromil Teplý poté, co ze země propašoval zprávu, že „ nalezl na zádech JM a na jeho pyžamu stopy po výkalech, stopy po úderech po celém těle, taktéž škrábance po celém těle, a něco, co vypadalo jako díra po kulce ráže 7.65 s ožehem kolem rány na pravé straně lebky, byl umučen při výslechu na STB v 6/48 ( oficiální zpráva zněla, že spáchal sebevraždu tím, že si omylem píchl nesprávnou injekci – byl zavražděn vstřiknutím benzínu do žil, ex agenti Gestapa se nezapřeli )

Hned po vraždě JM Teplý své ženě řekl, že jsou oba v ohrožení života, krátce po „ sebevraždě“ Teplého, spáchala „ sebevraždu“ i jeho žena ...

5) manželé Příhodovi

6) Josef Kadlec, bývalý osobní strážce TGM, asistent Zdeňka Borkovce, jenž byl z policie vyhozen pro přílišnou horlivost při vyšetřování smrti JM/při přenosu těla z nádvoří se nechal slyšet, že jde o vraždu, umučen při výslechu na STB v 5/49

7) advokát Jaroslav Borkovec, bratr Zdeňka Borkovce, po svém zatčení a obvinění z přípravy protistátního puče, řekl svým spoluvězňům, že JM byl zavražděn agentem NKVD infiltrovaným do STB majorem Franzem Schrammem, jehož úkolem za války bylo špehovat a kompromitovat vedení KSČ v jeho moskevském exilu, oběšen v 11/49

8) diplomat Pavel Kavan, jenž JM v den vraždy navštívil 2x, zemřel tři týdny po propuštění z vězení v roce 56 ve 46 letech

9) prof. Hájek /1186-1962/, jenž podepsal několik kontroverzních pitev, včetně pitvu JM, zemřel později v 3/62, ale také záhadně

10) dr. ing. Kinská provedla rozbor nedopalků, a zjistila, že nepocházejí ze rtů JM, její expertíza se ztratila, Kinská byla v roce 50 zatčena, a krátce po svém propuštění v roce 61 záhadně zemřela

Také hlavní aktéři zločinu byli odstraněni již v 50.letech ( viz kniha Františka Augusta, jenž byl 20 let špiónem, počátkem 60.let působil i v UK, ruská manželka, přeběhl v Bejrútu v roce 69, Red Star Over Prague, ve které popisuje bolševickou praxi „ likvidovat likvidátory“,v 7/76 před US Senátem označil za agenty KGB tehdejšího čsl. velvyslance v US Jaromíra Johanese, "bezbřehého kariéristu", a ex velvyslance v LON dr. Zdeňka Trhlíka, jenž byl v roce 76 velvyslancem v Indii, viz AP z 10.7.76) :

- Slánský, Clementis, Bedřich Gemeinder, Bedřich Reicin popraveni

- Otto Katz, alias Simon André, pod kterýmžto jménem žil jako agent Kominterny /OGPU, vraždící všechny nepohodlné, ve Francii, v US a v Mexiku, byl viděn onoho rána v Černínském paláci, oběšen za procesů v roce 52, Vávra–Stařík byl popraven v roce 53, Jindřich Veselý, konfident Gestapa, po válce náčelník STB, v roce 49 přežil pokus o atentát, v roce 64 spáchal „sebevraždu“ skokem z okna ...

- likvidováni byli i členové pětičlenného komanda

- do skupiny kolem likvidace JM patřili i Otto Šling, Karel Šváb, Osvald Závodský

Mezi svědky patřil i Josef Görner, agent NKVD již za 1. republiky, po vraždě JM ve funkci šéfa kriminální policie zametal stopy ...

Hlavní "oficiálně" podezřelí ( viz také CS Magazín „Aktéři smrti JM“ ) ...

1) major Augustin Franz Schramm /1907-1948/, sudetoněmecký komunista, agent NKVD, zavražděn 2.5 měsíce po Masarykovi, za jeho vraždu byli popraveni dva nevinní mladí lidé, student práv Miloslav Choc a Slavoj Šádek/ti, co je poslali zpět do ČSR , této skupině říkali „ Bratři“, kteří v 5/48 uprchli do Německa , skončili v uprchlickém táboře v Řeznu, kde byli podle bolševiků naverbováni jako agenti CIC ...

Stopy nebyly žádné, bolševici vyhlásili 100.000 Kč za informaci vedoucí k dopadení vraha ...

22letý Choc byl zatčen poté, co si nechal obvázat ruku u lékaře Jožko Provazníka, jenž byl rovněž zatčen, třebaže si Schrammova žena nebyla jistá, zda je Choc oním vrahem ...

Mezi hlavního podezřelého všech polo-oficiálních verzí patří komando NKVD vedené Schrammem.

Schramm,v SU dlouhodobě žijící, vstoupil do řad RA jako komunistický dobrovolník, působil jako politruk v Partyzánské škole v Kyjevě, mj. organizoval výsadky NKVD partyzánů na území Slovenska, po válce se do ČSR vrátil po 20 letech s RA, a rázem se stal mluvčím partyzánů, a šéfem oddělení partyzánů na ÚV KSČ ...

Jako Němec vedl pro NKVD/STB nacistickou dokumentaci o činnosti odbojových skupin a jednotlivců, o partyzánech a konfidentech Gestapa a Sicherheitsdienst ( po válce jej komunistický ministr vnitra Nosek, původně informátor četnictva, agent Gestapa a NKVD, jmenoval šéfem zvláštního zpravodajského oddělení ministerstva, kdy vyslýchal nacisty, a získával od nich kompromitující informace o komunistických i nekomunistických odbojářích) ...

Schramm se nesnášel s Reicinem, který si vedl vlastní kompromitující kartotéku na bolševické prominenty( což bylo i úkolem Schramma), a konfidenty Gestapa ve svých službách bohatě využíval ...

Major Schramm jako styčná osoba mezi NKVD a STB odpovídal přímo Slánskému (popraven 7.12.52, ani Slánského Schramm nesnášel ), ale dříve byl podřízeným bývalého příslušníka Moravcovy zpravodajské služby majora Bedřicha Pokorného, agenta Gestapa a NKVD ...

Ernst Kolowrat ve svém článku Vzpomínka na Toníka píše, že „ Schramm mohl být double agentem vykonávajícím rozkazy Západu, které umně rouboval na příkazy svého komunistického šéfa Slánského „ ...

Navíc, píše Ernst Kolowrat „ přestože měl Schramm skvělé reference od komunistů a NKVD, žil v Liberci v jednom domě se svým bratrem, který byl členem YMCA, a válečná léta strávil v Anglii ...

Kromě toho se několik Schrammových údajných kompliců z vraždy JM, pokračuje Kolowrat, krátce na to dostalo na Západ do uprchlického tábora v Řeznu, což není logické, kdyby nevěděli, že tam budou dobře přijati ...

Manželkou Schramma byla bolševická agentka Anna Bebricová ze SU velvyslanectví, z ex Partyzánské školy v Kyjevě, která byla v době vraždy nejen doma, ale vrahovi, když 27.5.48 zazvonil u dveří, i otevřela, a zavolala muže, že má návštěvu – muž vytáhl z aktovky revolver, a Schramma 3x střelil, manželka posléze tvrdila, že viděla jen jeho záda, když utíkal ze dveří, byl podle ní mladý a blondˇatý v pláštěnce ...

Schrammova adresa byla přísně tajná, znalo jí jen pár nejvyšších funkcionářů STB ...

Ministr spravedlnosti Prokop Drtina Schramma v roce 46 usvědčil ze zneužití úřední moci při výsleších, takže byl v roce 46 přeložen na Slovensko, kde kompromitoval a vyšetřoval vedoucí funkcionáře Demokratické strany Slovenska, která zvítězila ve volbách z roku 46 (většina z těchto funkcionářů emigrovala po bolševickém puči do anglosaských zemí, na funkcionáře DS útočil i Gustav Husák) ...

Že se na vraždě JM podílel, uvedl v LON exilu major Bohuš Štefan-Mastný /*1911 - ?/, jenž po puči zorganizoval protikomunistickou buňku na ministerstvu obrany, ale záhy musel uprchnout ( major Štefan-Mastný měl krycí jméno Štefan Bohuš, v roce 48 napsal knihu Klačanská dolina, ale jeho nejvýznamnější zásluhou je, že v roce 78 v legionářském časopise Osvobození v LON zveřejnil své záznamy o hrdinství čsl. parašutistů v bojích u Dukly/Boje 2.parabrigády v Karpatech, o kterémžto faktu se čsl. média poprvé zmínila až 7.10.00, když LN noviny o publikaci majora Mastného informovaly ...

Válečný hrdina major Mastný u Dukly bojoval, byl důstojníkem pro zvláštní úkoly, a podléhal přímo veliteli parašutistů pplk. Přikrylovi, a protože se pplk. Přikryl nepodřídil ruskému velení, komunistická „historie“ jakoukoliv zmínku o parašutistech vyslaných z UK na pomoc jednotkám bojujících o Duklu, zamlčela/2. čsl. samostatná paradesantní brigáda 44-45 ...

Viz poučný dokument MVDr. Josefa Hlásného, synovce dalšího válečného hrdiny pplk. gšt. Karla Hlásného/1911-1982/ , bludov.cz/karel hlasny) ...

Také agent SD a Gestapa, za SNP „partyzán“ z 1.brigády Jana Žižky Josef Vávra-Stařík /1902-1953 popraven/ po vraždě Schramma uprchlíkům v pohraničních táborech, mezi které byl infiltrován krátce před Únorem ( pravděpodobně v rámci této infiltrace byl Vávra –Stařík vyloučen z Čsl. svazu partyzánů), tvrdil, že JM zavraždil Schramm.

Vávra-Stařík vyslal v 5/48 skupinu studentů v čele s Miloslavem Chocem, kteří čerstvě „ emigrovali“ do německého Řezna, aby Schramma unesli, studenty pochytala STB, zatímco obávaného Schramma STB zastřelila, a za vraha označila Choce, Milan Choc/24 + Slavoj Šádek/21 byli popraveni, aniž se přiznali, svou nevinu potvrdili i knězi.

Choc při procesu stále tvrdil, že se Šádkem měli v bytě Schramma jen najít dokumenty, které se vztahovaly k případu JM, a že se k Schrammovi do bytu ještě před nimi dostala druhá skupina, která po zastřelení Schramma úspěšně překročila hranice ... ( Schramma údajně zastřelil agent NKVD komunistický novinář Jarin Hošek alias Václav Bauer, interbrigadista ze Španělska, od roku 39 s manželkou v SU, kde byli zaměstnáni v Kominterně, s NKVD se svými přáteli interbrigadisty Milošem Nekvasilem a Andrejem Keppertem jako přesvědčený komunista spolupracoval od roku 45 ) ...

Po Schrammovi bolševici v rámci zahlazování stop pojmenovali jednu ulici v pražské diplomatické čtvrti ...

Provokatér Vávra –Stařík/slovenský partyzán Viliam Žingor, byl STB v roce 49 unesen z Vídně, využit v procesech ke svědectví v neprospěch jiných, i proti Miladě Horákové, a 26.8.54 popraven ...

Zásluhou Vávry–Staříka v akci Světlana/kauza Bílé legie byl v roce 50 vynesen rekordní počet rozsudků smrti, stranickou kolegyni Vlastu Veselou bolševici umlátili k smrti za přítomnosti vysokých stranických funkcionářů ( STB režírovala protistátní organizaci Světlana) ...

3) podpluk. Vojtěch Kohout, agent NKVD, lektor Hlavní politické správy RA, po vraždě JM povýšen na šéfa Vojenského historického ústavu, zemřel v roce 54 ...

Jeho podřízený, jenž v onen den v kanceláři spal, uvedl, že v den Masarykovy smrti přišel nápadně brzy ráno do práce, byl velmi rozrušený, a slyšel, jak někomu do telefonu říkal : “ Pérák doskákal. Je vyřízený.“

V kapse jeho kabátu tento podřízený našel razítko z Masarykovy kanceláře, a schoval si je – předal jej prokurátorovi v roce 90.

4) Pich-Tůma měl Schrammovo komando údajně jistit venku.

Na jaře 68 JM, tabu komunistického režimu, vyšel z hrobu jako strašidlo v čsl.- SU vztazích, otevření případu jeho vraždy bylo mávání rudým hadrem před očima Kremlu.

Kauzu JM rozvířil v 4/68 filozof Ivan Sviták svým otevřeným dopisem generální prokuratuře v časopise Student ze 3.4.68, ve kterém zveřejnil jméno údajného vraha JM – Franze Schramma, agenta NKVD, s výzvou, aby prokuratura případ znovu otevřela, a vyvolal tím mezi veřejností silné emoce.

Třebaže ministr vnitra Josef Pavel/1908-1973/tvrdil, že doba na pravdu o JM ještě nedozrála, případ již 5.4.68 začal vyšetřovat JUdr. Kotlář a jeho pět asistentů.

Josef Pavel byl jedním z hlavních aktérů bolševizace STB, nechal zřídit pro politické „zločince“ galeje na Mírově, kam posílal armádní důstojníky, načež byl v 2/51 sám zatčen, ale již v roce 55 rehabilitován.

Pražské jaro jej vyneslo v 4/68 do funkce ministra vnitra , ale Strana na něj dohlížela přes Dubčekova kamaráda Viléma Šalgoviče, člena ÚV, agenta KGB, jenž se stal jeho náměstkem.

Okupaci z 21.8.68 odmítl, proto musel podat demisi, ministrem vnitra se stal „normalizátor“ Jan Pelnář.

Již v 4/68 nebyla o svědky nouze, viz major Chlumský, či 39 letý Rudolf Fiala ze skupiny studentů kolem Choce, jenž byl odsouzený v procesu s Chocem k doživotí, nedávno propuštěn, a hodlal svědčit proti majoru Schrammovi.

Nicméně po oznámení, že bude zahájeno nové vyšetřování, začali hromadně umírat i zbývající svědkové, mj. major Jindřich Veselý (onoho rána prohlížel byt JM) spáchal „ sebevraždu“ , agent NKVD/KGB, jeden z vyšetřovatelů smrti JM a Augustina Schramma, Bedřich Pokorný, byl s prořízlým hrdlem oběšen 9.4.68 v lese u Brna, 1 den předtím, kdy měl vypovídat jako svědek (archiváři ministerstva vnitra dnešního Česka mu věnovali vzpomínku u příležitosti 100 let jeho narození s tím, že ze světa odešel dobrovolně) ...

Mudr.Josef Sommer z STB, jenž případ převzal od dr. Teplého ( za zásluhy jmenován šéflékařem Ruzyňské věznice s přezdívkou „ ruzyňský zabiják“ ) byl 26.4.68 nalezen s prostřelenou hlavou .

Dr.Josef Břešt ́anský, jenž převzal případ od Borkovce, byl 2.4.68 nalezen oběšený v lese za Prahou u Babic ( Břeštˇanský byl za svůj podíl v kauze JM odměněn funkcí u Nejvyššího soudu, zabýval se rehabilitacemi, a vypracoval pro NS zprávu o příčinách porušování zákonnosti, ve které se objevilo i jméno Antonína Novotného, a žádal na ÚV vydání všech tajných dokumentů ) ...

Pplk. Jiří Počepický, za zásluhy (JM, pankrácká věznice) šéf pražské kriminálky, další z původních vyšetřovatelů, jenž provedl první ohledání před dr. Teplým, nalezen 27.4.68 oběšený v lese u Mariánských lázní ( v souvislosti s Počepickým , je pro vojenskou kontrarozvědku dodnes záhadou, proč se chtěl Počepický několikrát naléhavě sejít s gen. Šejnou, jenž se před ním nechal zapírat, těsně před Šejnovým útěkem do zahraničí, gen. Šejna chtěl Počepického využít, aby nebyl trestně stíhán v kauze rozkrádání travních semen, Počepický byl po generálu Jankovi (sebevražda) druhým mužem,jenž zaplatil životem budˇza „přátelství“ se Šejnou (scházeli se v 1/68) , anebo v souvislosti s otevřením vyšetřování smrti JM.

S gen. Šejnou Počepického seznámil Herman Berger, za války hlavní zásobovač Svobodova armádního sboru v SU, po válce si říkal Horský, od 3/56 spolupracovník STB ( v roce 65 podezírán ze spolupráce s US tajnou službou, v 1/70 mu byl umožněn odjezd do US a později australské emigrace), měl strýce továrníka v US, a všeobecně se soudí, že Šejnovi, kterému půjčoval peníze, a ten mu zařídil povýšení na majora v záloze, pomohl k emigraci ( Šejna i Horský patřili do okruhu přátel syna Antonína Novotného ) ...

Sviták nakonec musel emigrovat do US, kde zjistil, že složka od vdovy po kancléři Smutném, která žila v LON, s podrobnostmi o případu JM, která byla součástí sbírky Východoevropské historie a kultury Kolumbijské univerzity v NYC, zmizela ...

Sviták prohledával archív 18 měsíců, po 18 měsících správa archívu složku kancléře Smutného označila za ztracenou ...

Po okupaci ČSR 21.8.68 bylo z Hradčan do MOW převezeno mnoho dokumentů čsl. exilové vlády v LON, a také zbytek Smutného soukromého archívu, který se mu nepodařilo vyvézt do zahraničí ...

S ohledem na hromadný „ úhyn“ svědků bylo nové vyšetřování vedeno velmi opatrně a nesměle, svědkové ( nižší státní zaměstnanci jako kuchařové, komorník, stráž) se dostavovali s prodlevou, mnozí z nich byli zlomeni dlouholetým vězněním, a přáli si zůstat v anonymitě, jiní již byli senilní, všechny stopy však opět vedly nejen k NKVD, ale i do samotného Kremlu.

Přesto šéf vyšetřování gen. prokuratury Jiří Kotlář sestavil 5člennou komisi svých asistentů, která přijímala stohy písemných a stovky ústních mnohdy si protiřečících výpovědí, a roztřídila je na dvě bedny pod číslem VSTB448891 a VSTB458891 ...

V 4/68 Otakar Vávra natočil dokument o smrti JM pod názvem Na pomoc prokuratuře.

12.4.68 se jako svědek sám přihlásil jeden z klíčových svědků Judr Zdeněk Borkovec ...

Podle Petra Zajíčka z krajanského Hospodáře za herečkou Olgou Scheinpflugovou, manželkou Karla Čapka, přišli dva autoři Pavel Kettner + Ivo Milan Jedlička *1931 knihy Proč zemřel JM ( jeden z nich byl, podle Petra Zajíčka, agent STB s krycím jménem Ivo ), a zeptali se jí, co si myslí o jeho smrti, když byl jejím rodinným přítelem, uvedla, že na sebevraždu nevěří, ale že tedˇ nemá čas, aby přišli až po svátcích, že jim bude o JM vyprávět“ - za dva dny poté/ 13.4.68 zemřela v 66 letech „na infarkt“ ...

Ve Zvonoklasech u Prahy byl zavražděn někdejší pracovník zamini svědek Jelínek, jenž vypověděl, že se JM bránil střelbou, „ která nezůstala bez následků „ ...

Svědek Jelínek byl vhozen do studně u svého domu, kam pachatelé nejprve vhodili jeho syna, syn se na rozdíl od svědka Jelínka zachránil, ale jeho další osud zůstává záhadou ...

V polovině 6/68 mluvčí čsl. gen.prokuratury prohlásil, že „ dosud nepublikované dokumenty z pražského ministerstva vnitra dokazují, že JM 10.3.48 nevyskočil z okna, ale byl zavražděn „ ...

Prokurátor navrhl novou pitvu, ale tělo exhumováno nebylo.

21.8.68 v den okupace ČSR čsl. představitel u OSN J.Mužík v RB OSN prohlásil , že „ pokud se týká smrti JM, nařídila vláda šetření, které bylo dokončeno 21.7.68, a došlo k závěru, že to byla sebevražda“ , načež hlavní vyšetřovatel Jiří Kotlář prohlásil : „ Naše komise nic takového neřekla, nedala k podobným prohlášení podklady ani informace „ ...

2. vyšetřování smrti JM bylo zastaveno v 11/68, podle závěrečné zprávy šlo o „ neštˇastnou náhodu“, kdy spadl, když na okně pokuřoval a chladil si nohy, přičemž po 20 letech vyšetřovatelé našli i nedopalek cigaret pod oknem, hlavní vyšetřovatel dr. Jiří Kotlář byl odstaven i z TV seriálu Kauza JM.

Celá řada zinscenovaných sebevražd a fatálních nehod úspěšně umlčela jakékoliv další možné svědky, nové skutečnosti na veřejnost přinesla ve své knize až US spisovatelka Claire Sterlingová /1919-1995/ v knize Causa Masaryk z roku 69, zejména svědectví Straky.

V letech 93-95 se konalo třetí nejbizarnější „vyšetřování“ s komickým závěrem/ neštˇastná náhoda, přičemž Miroslav Pich-Tůma /1919-1995/, jeden z posledních přímých svědků a 1 z hlavních podezřelých, byl nalezen oběšený na půdě svého domu v Trutnově ...

Miroslav Pich-Tůma za války jako komunista uprchl do SU, kde jej za agenta NKVD vyškolil major Schramm, poté byl vysazen na Českomoravskou vysočinu, kde založil partyzánský oddíl Jana Husa, a současně spolupracoval s Gestapem, po válce byl předsedou Čsl. svazu partyzánů ...

Po válce jej Gottwald osobně pověřil vybudováním zpravodajské organizace uvnitř KSČ, kterou dozoroval Slánský, a šéfoval Zemským výborům bezpečnosti/ZOB s tajnými agenty NKVD, kteří verbovali agenty z ostatních politických stran, brutální vyšetřovatel STB.

Procházel se po bytě zavražděného Masaryka onoho rána v 7.00, do paláce jej odvezl jeho služební řidič.

Pravděpodobně zametal či aranžoval stopy, svoji přítomnost zde při vyšetřování v roce 68 nedokázal vysvětlit.

11.3.95 pluk. JUDR Pavel Bret, mluvčí Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu, jehož šéfem byl Václav Benda, prohlásil, že vyšetřování bylo 11/27.2.95 zastaveno, a že z šetření „nově“ vyplynulo, že JM nevyskočil z okna svého bytu, ale spadl z římsy v místě asi 2 m vzdáleném od tohoto okna s tím, že „ nevylučuje, že se snažil před někým uniknout „ , zatímco Václav Benda/1946-1999/ k tomu komicky dodal, že „ přímá vražda JM je v podstatě vyloučena, i když je možné, že zemřel v souvislosti s přítomností cizích osob v jeho bytě, které tam prováděly nezákonnou prohlídku „, jejichž totožnost „ je známá, ale tajná“ ( viz také Jak zemřel JM z 6/95, Zpravodaj KPV Praha) ...

Za tuto „ neštˇastnou náhodu bylo odpovědné vedení KSČ a jím vyslané 5členné komando, které JM v bytě překvapilo, když u něj v bytě hledali kompromitující materiály, aby JM mohli vydírat “...

Po Paršinově tvrzení (Jefim Fištejn Radio Svobodná Evropa) bylo šetření obnoveno, ale 27.11.96 opět zastaveno ...

Průběh tohoto šetření nebyl plně zveřejněn.

Karel Pacner a Leonid Paršin

Karel Pacner se se svojí knihou Československo ve zvláštních službách /Themis 2001 postaral o mediální rozšíření verze ruských tajných služeb .

Karel Pacner uvádí, že agentka NKVD, která od roku 45 působila v Praze jako nelegál pod jménem Marie Kovalíková, pracující v KLV jako dělnice v porcelánce, Jelizaveta Alexandrovna Paršinová s hodností plukovníka /1911 – ?) / na jednom setkání veteránů NKVD, podle verze jejího syna Leonida Paršina, slyšela, jak se její nadřízený gen. Michail Iljič Bělkin, jenž mezi čsl. politiky verboval agenty (zemřel v roce 80, šéf ústředny NKVD/KGB ve Vídni pro střední Evropu ) chlubil, že spolu s pražským šéfem NKVD kpt. Michailem Bondarenkem vyhodil na příkaz Stalina JM z okna ...

„Nejspíš měli před palácem nějakého českého komplice“ , dodal Paršin ( zaměstnanci zamini již většinově spolupracovali s STB, akci měla řídit šéfka rezidentury KGB v PRG/Paršinová působila v Praze v letech 45-53, a třebaže její syn tvrdil, že se na akci nepodílela, logické je, že se na ní podílela ) ...

Leonid Paršin, jenž v 12/93 údajně požádal o azyl v Německu, oznámil úmysl vydat Paměti své matky o subverzních aktivitách bolševických agentů za španělsko-občanské války, za 2.sv.v., a o provokacích v ČSR .

Rozhovory s ním na audiokazety později údajně natočila Tatjána Žilkinová, která se již zabývala občanskou válkou, a mj. výstavbou bajkalsko-amurské magistrály, její materiály, mj. rozhovory s G.I.Filšinem a s O.K.Antonovem vlastní Hoover Institution ...

Leonid Paršin se v roce 93 telefonicky slíbil dostavit do českého vysílání Rádia Svobodná Evropa, kam sám zatelefonoval s tím, že zná vraha JM, ale již se nikdy neozval - kolovaly zvěsti, že byl unesen zpátky do MOW, kde jej zavřeli na psychiatrii, anebo kde dál pracuje pro ruské tajné služby ...

Paršin již roce 92 (v tomto roce se podle Karla Pacnera a jeho článku z 12/06 „ Masarykův vrah se přiznal své matce“ , Paršinová zemřela ) vystoupil v ruské NTV s tím, že JM zavraždil její nadřízený Bělkin, protože prý „ nechtěl s KGB spolupracovat“ , zatímco ex gen. Sudoplatov/1907-1996/, vysoký funkcionář NKVD ve 40.letech, po smrti Stalina vězněný, pro ČT v roce 95 prohlásil , že „NKVD neměla se smrtí JM nic společného, a již vůbec neměla zájem s ním spolupracovat“ ...

Totéž tvrzení Paršin v roce 01 zopakoval v seriálu ČT ČSR ve zvláštních službách, píše Karel Pacner, zatímco Alexandr Kolpadiki a Dimitrij Prochorov v knize Speciální operace SU rozvědky z roku 04 tvrdí, že smrt JM „zinscenovala“ skupina zpravodajců z NDR vedená generálem Alexandrem Korotkovem, náčelníkem NKVD v NDR ...

Poslušný vykonavatel Stalina, spolupracovník Beriji a Bělkina gen. NKVD Lev Zacharovič Mechlis /1889-1953/, ve funkci šéfpolitruka RA popravčí desetitisíců důstojníků RA, byl rovněž v kritickou dobu přítomen v Praze (Ross Hedvíček) ...

V letech 01-03 se konalo čtvrté vyšetřování, zahájené po písemném podnětu Masarykova demokratického hnutí, se závěrem, že šlo o vraždu ( „vyhozen z okna koupelny při plném vědomí“ ) spáchanou ve spolupachatelství, pachatel neznámý, případ odložen ad acta, dokud se neobjeví nové skutečnosti, vyšetřovatel Ilja Pravda z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ...

S vraždou souhlasí i historik Lubomír Boháč, poradce Ústavu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.

Sebevraždu vylučuje i kniha Smrt JM očima kriminalisty vyšetřovatele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Jana Havla, jenž mj. bizarně ( jako kdyby nezdařená prohlídka byla hlavním důvodem pro zavraždění JM, píše Ernst Kolowrat) uvádí „ v důsledku nezákonně prováděné domovní prohlídky a nepřiměřeného zákroku vedoucího pětičlenné skupiny partyzánů se JM pokusil o útěk oknem, ztratil rovnováhu a spadl, ale v poslední chvíli se od římsy odrazil, a vyrovnal pád tak, že dopadl na obě nohy, ale utrpěl vnitřní zranění, kterým ihned podlehl „ ...

Od ruské strany byly oficiální cestou vyžádány mj. dokumenty zmiňované ruským historikem Leonidem Paršinem, ruská strana odpověděla až za dva roky 30.1.03 s tím, že požadované dokumenty jsou státním tajemstvím, a výslech Paršinové není možný, protože zemřela ...

Smersh/Směrt špiónam měla na starosti únosy a vraždy dle Džerzinského Čeka s hlavním sídlem v kobkách moskevské Ljubljanky.

Zavraždila Trotského, generály Kupetova a Millera, unesla ze západního BER dr. Linse.

Již v roce 21 dal Lenin souhlas nejen k zakládání gulagů pro třídní nepřátele, ale i souhlas k vytvoření laboratoře jedů k trávení politicky nepohodlných lidí, viz Laboratoř jedů od Arkadije Vaksberga.

Zavraždili vdovu po Leninovi Naděždu Krupskou, generála Frunze, spisovatele Borise Pilnjaka, za Putina petrohradského starostu Anatolije Sobčaka ...

Gen.Šejna ve své knize uvádí, že několik členů britské /UK KS prošlo teroristickým výcvikem v ČSR pod vedením gen.Hejny.

4. vyšetřovací zpráva nově vyhodnotila všechny dřívější záznamy, včetně původní pitvy – expert uvedl, že poloha těla jasně dokladuje, že nebyla důsledkem prostého pádu, ale vyvíjené vnější síly ...

Biomechanik Jiří Straus :“ K pádu došlo jednoznačně vystrčením druhou osobou“ - spadl z římsy, odkud byl vystrčen silovým působením minimálně jedné osoby ...

Forenzní expert bílou pěnu, která byla nalezena v ústech JM při první pitvě z roku 48, označil za důkaz toho, že JM byl udušen ...

Závěry 4.vyšetřování zpochybnil mj. historik Pavel Kosatík, jenž prohlásil, že Ilja Pravda měl k dizpozici dva forenzní posudky, sebevraždu a vraždu, vybral si však posudek Jiřího Strause – vraždu.

Moskevské archívy ohledně vraždy Jana Masaryka tak odtajněny nebyly, a nikdy nebudou, ale žádné svědectví nevydaly ani archívy STB, svědectví v rámci udržení tohoto společného státního tajemství Kremlu a Prahy bylo zničeno či zfalzifikováno, viz padělaný dopis JM Stalinovi, že spáchá na protest proti komunistickému puči sebevraždu, kterým se komunisté oháněli v roce 92, a na který upozorňoval již historik Karel Kaplan, jenž poté co musel emigrovat, tvrdil, že v archívech ÚV viděl kopii dopisu, který JM údajně poslal Stalinovi 7.3.48 , začínající slovy, „ až tento dopis budete číst , již nebudu mezi živými/ stejný dopis, poté co se stal „nezvěstným“, poslal později Castrovi Che Guevara, z Kremlu asi dopisy na rozloučenou rozesílají k vyplnění lidem, kteří byli odsouzeni k likvidaci ...

Kaplan však touto poznámkou vůbec nepředpokládal, že by JM chtěl spáchat sebevraždu, naopak, domníval se, že tímto bizarním způsobem chtěl JM Stalinovi naznačit, že zná jeho úmysly ...

Nejen Paršinová promluvila, v roce 06 exrumunský gen. Ion Mihail Pacepa*1928, nejvyšší funkcionář z komunistického bloku, jenž přeběhl na Západ, v článku pro US National Review z 28.11.06 uvedl, že mu Nikolaj Ceausescu/1918-1989/ řekl, že JM zavraždil Kreml ...

Ernst Kolowrat v článku Vzpomínka na Toníka píše, že stejně nedostupné jsou archívy CIA a britské archívy, CIA mu informace odmítla dát s tím, že tyto informace spadají pod výjimku Zákona o právu na informace, kdy se informace neposkytují, pokud by mohly zkompromitovat jejich zdroje, či mezinárodní vztahy ...

Ernst Kolowrat píše :“ Když krátce po jeho smrti vzdávali v LON ve Sněmovně poslanců JM hold, Winston Churchill zakončil slovy :“ Nemůžeme se však neradovat z toho, že slavné jméno, které JM nosil, zůstane inspirací pro svůj lid“ ...

Ernst Kolowrat píše :“ Zeptal jsem se Toníka, jak se Soukupem cítili, když JM na svůj úřad nerezignoval, Toník neváhal – „ No blbě! “ ale dal jasně na srozuměnou, že zatímco se Soukupem si dychtivě přáli zabránit pošpinění Masarykova jména, oba doufali, že opustí scénu odchodem na Západ „ ...

Ernst Kolowrat píše :“ Toník mne nejednou informoval, že pravidelně podával zprávy US ambasádě, a Soukup, který strávil válku v Anglii,Britům a Francouzům .

Toník často záhadně zdůrazňoval, že jsou okolnosti, za kterých člověk nemůže vždy jednat tak, jak by normálně jednal.

Na základě těchto Toníkových doznání jsem se pokoušel získat s jeho písemným svolením záznam, který o něm mohla mít CIA, vždy jsem byl zamítnut na obvyklém základě.

Navzdory Toníkovu ochotnému vyprávění a vysvětlování jsem stále víc cítil, že mi neříká všechno, a že si něco velmi důležitého nechává pro sebe „ ...

Ernst Kolowrat píše, že „ nejtraumatičtější chvíle Toník prožíval, když čekal na rozsudek, zda bude žít nebo zemře. Jeho referent v doprovodu SU agenta rukou naznačil, že Toník bude viset, pokud se odchýlí od předem stanoveného scénáře .

Toník byl velmi zaujat výpovědí Milady Horákové před soudem :“ Byla báječná, držela se absolutně pevně, přestože věděla, co ji čeká „ ...

Rozpory ve vyšetřování poskytly podklad ke vzniku legend, které jsou pro udržení každého státního tajemství nezbytné ( viz můj článek zde případ Iljušin) , které záměrně vytvářejí i tajné služby, a novináři a autoři v jejich službách, a jejichž cílem je legendami zamlžovat ta nejdůležitější fakta, odvracet od nich pozornost – vyšetřování z let 93-95 navíc svědčí i o povaze sametové revoluce ...

Jiří Řezník uvádí směšné tvrzení jistého Zdeňka Lustyka z 8.7.68, které podal na KS SNB/STB v OSR, že v 5/6 48, kdy dlel v Německu, vezl stopaře, jenž se mu přiznal, že se svými kolegy z řad ex partyzánů likvidoval JM, jenž však v definitivní fázi sám z okna vypadl ...

Jiří Řezník v článku JM, jak přistává Sokol v naruby obráceném pyžamu taktéž uvádí, že jistý Stanislav Gazda se ve vojenské nemocnici seznámil s dvojicí pánů, Antonínem Fršlínkem, a škpt.Vladimírem Rálišem, kteří spolu mluvili o akci, které se 10.3.48 účastnili ( Ráliš byl nechvalně proslulým vyšetřovatelem Reicinova OBZ, jenž poslal mnoho vlastenců, účastníků odboje, do vězení) ...

Také Lubomír Boháč ve své knize z roku 06 jako jiní tvrdí, že hlavním likvidátorem JM byl agent NKVD pluk. Kohout, jenž úzce spolupracoval s kpt. Pich-Tůmou, anebo major Augustin Schramm, agent NKVD.

Avšak tomu, že byl hlavním vrahem Schramm, odporuje svědectví ředitele sanatoria, jenž nejprve svědčil o tom, že jeho pacient Schramm byl v inkriminované době v jeho lékařské péči v sanatoriu, později své svědectví odvolal ( Josef A.Mestenhauser) ...

Ministra vnitra Nosek týž den v poledne v parlamentu oznámil, že JM spáchal sebevraždu „ z pomatení smyslů a deprese“ , sebevraždu potvrdil i Judr Antonín Sum /1919-2006, Osudný krok Jana Masaryka 96, knížka vyšla až po smrti sester Masarykových, které se tak zadostiučinění ani od aktérů sametové revoluce nedočkaly /, předák Junáka jako jeho otec, odbojář, od roku 47 Masarykův tajemník, tedy poměrně krátce, Lubomír Soukup + tajemník prez. Beneše Sýkora.

Dr.Sum místo trestu smrti dostal 22 let, údajně se za něj přimluvil hudebník dr. Emil Ludvík /1917-2007/, jenž v roce 40 založil orchestr, jako Žid byl deportován do Terezína, po válce tajemník prez. Beneše, kterému navrhoval vyhlášení stanného práva proti komunistickému ohrožení republiky, byl komunisty vězněn, živil se jako hudebník – jak mu mohl pomoci ? ...

Na rozdíl do Suma, Ludvík vždy tvrdil, že šlo o vraždu ...

Již v té době prosazovatelé sebevraždy upozorňovali na telegramy z anglosaských zemí, ve kterých JM jeho přátelé a emigrantské kruhy kritizovali, že zůstává v bolševické vládě, které se údajně v jeho pokoji našly ( dr. Sum Ernestu Kolowratovi přiznal, že „ těchto protestujících dopisů nebyly desítky, jen pár, a že je se Soukupem zadrželi ) , a jak „lidé z jeho okolí“/zejména tajemník Antonín Sum byli v souladu s bolševickou verzí ( „ trpěl těžkou psychickou poruchou v důsledku chronické nespavosti “ ) „překvapeni, do jaké deprese upadl“ ...

Jednou z verzí bylo, jak naznačil Kolowratovi sám Sum, že JM zavraždil tajemník Sum, a podle Suma za touto fámou stál Hrad, který se obával jeho kandidatury na prezidentský úřad v 6/90, píše Ernst Kolowrat s tím, že mu dr. Sum sdělil tři jména vysoce postavených osob, z nichž jedna dokonce nechala kolovat memorandum, že dr. Sum byl agentem KGB ...

Tajemník Antonín Sum byl od roku 95 jedním z místopředsedů Masarykova demokratického hnutí ( založeno v 11/89), v roce 03 mu Václav Klaus udělil Řád TGM ( v roce 04 i Emilu Ludvíkovi) .

Tezi sebevraždy dnes zastává mj. ex levicový disident historik Jan Frolík*1947, od 90.let do roku 09 šéf archivní služby ministerstva vnitra + viz Petr Kellner*1921,, od roku 45 redaktor Práce, šéfredaktor Besedy + Ivo Milan Jedlička* 1931 Proč zemřel JM z roku 68 ...

Také Alice Masaryková /1879-1966/, které bolševici umožnili po pohřbu výjezd do US/či jí do exilu v 69letech vyhnali/zemřela v domově důchodců, celou dobu tvrdila, že šlo o sebevraždu ( Anna Posse-Brázdová tvrdila, že Alice přísahala na památku otce ), pravděpodobně, aby chránila své neteře ...

Na sebevraždu přísahala i Masarykova exmanželka Frances Anita Crane/1886-1954/, a ex švagrová historička a novinářka Sylvia E. Crane, která spolu s John.O.Crane napsala Czechoslovakia, anvil of the Cold War, shrnující historii ČSR od 1917 do 3/48 ...

Levicově smýšlející Sylvia E. Crane se v listu The NYC Times z 28.1.90 ostře ohradila proti jiné verzi než sebevraždě, a je možné, že se svým manželem stála za nálezem „ nejtajnějšího a posledního“ dopisu JM, a to soudruhu Stalinovi, protože tento dopis ještě v 2/95 oba rozšiřovali v US a v západoevropských médiích jako „ dramatické a hrdinské gesto“ JM ...

S Alicí nesouhlasily její neteře Herberta Masaryková /1915, 4 měsíce po smrti otce - 9/1996 Praha/vystudovala na Pražské konzervatoři dějiny hudby, překladatelka, manžel kunsthistorik Emanuel Poche, měli dceru Charlottu asi*1940, která taktéž vystudovala dějiny umění dálkově při práci v roce68, aprovdala se za hudebníka Petra Kotíka, s nímž v 68 (?) odjela do US, dva syny Tomáš*1969 a Jan Jakub*1972-2007 na leukémii, výtvarník a hudebník, vdova Gabriela se syny Armandem a Taberem Herbertem žijí v Praze, rozhovory neposkytují ...

Anna Masaryková /1911 - 3/1996/, vystudovala dějiny umění, od roku 45-70 působila v Národní galérii, se sestrou nikdy neemigrovaly, přečkaly v ústraní nacismus i komunismus, Anna se nikdy neprovdala, v 1/89 založily Společnost přátel TGM.

Herberta Masaryková v roce 68 prohlásila, že „ JM sebevraždu nespáchal, a již vůbec by jí nespáchal tímto způsobem „ ...

Herberta uvedla, že „ jej velmi trápily čistky na vysokých školách, zavírání studentů, a jeho spolupracovníků, sovětské vlajky, které vlály všude „ ...

Herberta tvrdila, že prohlásil :“ Vím, že mne zabijí“ ...

S verzí sebevraždy nesouhlasili ani Masarykovi dlouholetí přátelé v zahraničí s tím, že to byl „ veselý člověk milující zábavu a chorobně se bojící bolesti“ ...

V oficiálním vládním komuniké stálo :“ Dr. JM, jenž oddaně pracoval pro republiku a národ, dobrovolně ukončil svůj život. V důsledku své nemoci spojené s nespavostí se v jednom slabém okamžiku rozhodl skoncovat se svým životem, a vyskočil z okna svého služebního bytu v Černínském paláci“ ...

Nosek poté smrt JM oznámil v Poslanecké sněmovně s tím, že šlo o sebevraždu.

Národ však nepřesvědčily ani tučné novinové titulky „Masaryk obětí Marshallova plánu“ ...

Státní pohřeb byl urychleně zinscenován na 13.3.48 , účastnil se jej nemocný prez. Beneš ( o 3 měsíce později Beneš na funkci prezidenta rezignoval, když Gottwaldovi nepodepsal novou bolševickou ústavu, v 9/48 v Sezimově Ústí zemřel) , a celá bolševická vláda, projev pronesla Stalinova loutka Gottwald ...

V projevu „Klema“ zvolal, že „ našeho oblíbeného Jana dohnal k sebevraždě reakcionářský Západ, který jej v organizované štvavé kampani zaplavil telegramy ( bolševici však žádné telegramy na ukázku nepředložili) , které mu vyčítaly, že chtěl v bolševické vládě jako ministr zůstat – jeho smrt přišla pro komunisty jako rána z čistého nebe, a komunistická vláda Západu tento proradný čin, namířený proti ní, nikdy nezapomene „ , slíbil Klema ( prezident Beneš Gottwalda a jeho ministerskou družinu během obřadu ostentativně ignoroval, pár slov prohodil jen s US velvyslancem Steinhardtem, jenž vzápětí v 3/50 zemřel při letecké nehodě) ...

Gottwald poté v průvodu za rakví kráčel s celou svoji NKVD vládní družinou, spolu s pozůstalými a zahraničními diplomaty, pražskými ulicemi, lemovanými davy plakajících čsl. občanů.

Pohřeb JM byl celonárodní protikomunistickou manifestací, dorazilo přes čtvrt až půl miliónu truchlících občanů, kostely praskaly ve švech ( o masové účasti brečících lidí na pohřbu JM vypovídá video „Les obséques de Jan Masaryk ina.fr) ...

JM byl pohřben v rodinné hrobce v Lánech, a poté, co ministr informací a propagandy obrbolševik Václav Kopecký vypustil z úst, že byl JM pohřben v Lánech, čsl. bolševici oficiálně pohřbili i jméno „Masaryk“ , které za bolševiků bylo tabu, jak o tom svědčí mj. to, že na Světové výstavě v Bruselu v čsl. pavilónu v expozici „ Historie země od 1621 do 1959“ , nebylo jméno Masaryk vůbec zmíněno ...

Ministr vnitra Václav Nosek poté policii nařídil propagovat verzi sebevraždy, a vyšetřovací spisy JM navždy zapečetil pod záminkou státního tajemství ...

60.000 Čechů vzápětí skončilo v uprchlických táborech - proto se již od 6/48 v „ lidové demokracii“ budovaly na hranicích strážní věže, ostnaté dráty a minová pole ...

Lidé se po pohřbu dohadovali, zda kytky za uchem JM mají skrýt střelnou ránu či smrtící injekci (Rudolf Trhla ve své výpovědi uvedl, že JM byl zavražděn pistolí vystřelující jehlice na zabíjení skotu) ...

Ve své knize Hovory s JM Viktor Fischl ( Avigdor Dagan 1912-2006 Jeruzalém, byl s JM v londýnské emigraci, po válce pro něj pracoval na zamini, v 9/49 odjel do Izraele, v roce 94 byl v Praze ) na závěr uvádí :“ Byl jsem s těmi, kdo byli v čestné stráži u Janovy rakve ve vstupní síni Černínského paláce, květiny a věnce bránily jasnému pohledu, ale neviděl jsem, jak tehdy mnozí tvrdili, že uložili kytičku fialek k Janovu pravému spánku, aby zakryly stopu po ráně, která nemohla být způsobena pádem „ ...

Zatímco tajemník JM Antonín Sum na dotazy, zda známá kytička za pravým uchem JM ležícího v rakvi zakrývala střelnou ránu, odpověděl : „ Tu jsem mu tam dal já, a žádná střelná rána tam nebyla „ ...

Fischl tudíž tvrdí, že žádná kytička za uchem nebyla, Sum tvrdí, že jí tam osobně dal ( navíc londýnské Sunday Times z 19.4.68 mluví o sněženkách) ...

K tomuto rozporu lze uvést toto :

Nekomunista Zdeněk Borkovec, jenž vraždu Schramma vyšetřoval, přišel na jednu zajímavou věc – Schramm nařídil zastavit vyšetřování pro šmelinu vůči policistovi Václavovi Sedm, jenž večer v den smrti JM byl svým velitelem puštěn domů, protože jej bolely zuby - krátce nato byl Václav Sedm propuštěn od policie, aby se vzápětí bizarně stal šéfem jednoho „znárodněného“ klenotnictví ...

Když Borkovec začal bývalého policistu Sedm hledat, zjistil, že již v 6/48 zemřel při autonehodě, a jeho tělo bylo bez provedení pitvy spáleno ...

Borkovec se svým zjištěním svěřil bývalému šéfovi policejní ochranky Josefu Kadlecovi, jenž svého času dělal osobního strážce TGM, a po bolševickém puči byl z funkce odstraněn poté, co při převozu těla JM prohlásil, že jde o vraždu ...

Josef Kadlec se pod falešným jménem vetřel do přízně vdovy po Václavovi Sedm, která pracovala jako pomocná dělnice v jedné továrně.

Vdova mu jednoho dne řekla, že jí Václav vyprávěl o skupině pěti mužů, kteří v noci, kdy byl zavražděn JM, do Černínského paláce tajně pronikli.

Zdeněk Borkovec se zase snažil vyhledat muže, kteří mrtvolu JM omývali.

Našel jenom jednoho z nich, jenž mu řekl, že za pravým uchem měl JM viditelnou dírku. Borkovec s Kadlecem začali uvažovat o verzi, že byl JM omráčen ránou do hlavy revolverem, a poté mu byla vpíchnuta injekce.

Borkovec a Kadlec poté pochopili, že Masarykovo tělo bylo na dvoře naaranžováno tak, že byla vidět pouze levá polovina tváře.

Oficiální fotografie druhé poloviny tváře v rakvi ukazovala kytičku fialek za Masarykovým pravým uchem, a pocházela z čsl. tiskové agentury, která ji rozeslala do všech pražských redakcí ...

O pár hodin později však tisková agentura obvolala všechny redakce, a zakázala bez udání důvodu přetištění této fotografie, načež poslíček oběhl všechny redakce a vyžádal si všechny kopie.

Jedna kopie však byla propašována na Západ, a v roce 49 při prvním výročí smrti JM ji uveřejnil francouzský list Paris-Match s nadpisem „ Fotografie, která mluví sama za sebe“, anglosaské listy v rámci tradičního „ appeasementu“ svých vládnoucích elit ji nezveřejnily ...

Kadlec navrhl otevřít hrob JM, aby mohla být provedena odborná analýza jeho kůže za pravým uchem, Borkovec jeho návrh oficiálně posvětil ...

Avšak ještě předtím, než mohli něco podniknout, byli oba v 5/49 po útoku na vojenské vězení v Litoměřicích zatčeni ( 10.5.49 byl dr. Borkovec ještě ve funkci, pracoval na případu Toman/viz akce Toman, a právě 10.5.49 navrhl v kauze Toman to, co STB nechtěla, i v této kauze se jej musela zbavit) ...

Josef Kadlec byl zavražděn při výslechu na STB, Borkovce NKVD/STB tak snadno zlikvidovat nemohla, protože Borkovec byl věhlasný kriminalista, kterého uznávali i jeho kolegové z řad komunistů, navíc o jeho zatčení celé ministerstvo vnitra vědělo.

Proto si bolševici museli vymyslet politickou záminku k jeho odstranění, a tu jim poskytlo nejen to, že po bolševickém puči Borkovec odmítl vstoupit do KSČ, ale především významná akce třetího odboje, konkrétně polovojenské skupiny dr. Rudolfa Hrbka, exkriminálního rady (doživotí), mjr. Květoslava Prokeše, a advokáta Jaroslava Borkovce /1906-1949/, mladšího bratra Zdeňka Borkovce ( oba oběšeni 5.11.49 spolu s nestraníky Vratislavem Polesným,Vratislavem Jandou,Josefem Charvátem a Emanuelem Čančíkem, další 3 dostali doživotí, ostatní 25 let) .

Tato polovojenská skupina/ Borkovcova skupina či Prokešův puč připravovala na 17.5.49 protikomunistický puč ( osvobození politických vězňů z litoměřické vojenské věznice 12.5.49 mělo být generální zkouškou ) , měla naději na úspěch, kdyby nedošlo k náhodnému prozrazení .

V teatrálním procesu s touto Prokešovou skupinou bylo souzeno 112 armádních důstojníků ( Der Spiegel z 4/65 uvádí, že bylo zatčeno 350 důstojníků) + 54 civilistů, mužů i žen, avšak ani přes kruté mučení se NKVD/STB zdaleka nepodařilo odhalit všechny členy skupiny ...

Judr Zdeněk Borkovec musel z řad policie odejít, a byl vězněn ( je přinejmenším bizarní, že o něm ti, kteří jsou za to placeni, neučinili žádný oficiální záznam na internetu, je o něm smysluplná zmínka pouze v článku Výstřely u generálního štábu, a v roce 05 Český nohejbalový svaz o něm uvedl pár vět jako o svém prvorepublikovém zakladateli, stejně tak nemá žádný oficiální „posametový“ záznam většina těch, kteří měli co do činění s vyšetřováním smrti JM, či vystupovali jako svědci, pokud nešířili verzi sebevraždy) , od roku 54 pracoval jako dělník.

„Sebevražda“ JM, třetí defenestrace pražská, jak ji západní tisk nazývá ( první defenestrací v 7/1419 začaly husitské války, 2. defenestrací, když protestantští konšelé v 5/1618 vyhodili z okna Hradčan tři katolické církevní rádce, začala třicetiletá válka), krátce po komunistickém puči tak ukončila Masarykovy „líbánky“ se Stalinem, které tak podporovala jeho přítelkyně Eleanor Rooseveltová.

A nejen jeho, ale všech tehdejších čsl. liberálů, kteří se domnívali, že „rozumné spojenectví se Stalinem je nezabije „ ...

Jak Gottwaldova vláda vyvážela zbraně za zády JM

Prof. František Hájek, slavný soudní lékař z Katyně, se zúčastnil recepce ze 26.2.48, kterou JM uspořádal „na oslavu bolševického puče“/podporu čsl. exportu ( byli na ní ještě mj. bolševici Slánský, Clementis, Bedřich Geminder, ministr vnitra Václav Nosek, ministr informací Václav Kopecký, podpluk. Vojtěch Kohout z NKVD/KGB, Osvald Závodský, šéf STB, vrchní rada dr. Jan Hora z STB, Jindřich Veselý z STB, Štěpán Pláček z kontrarozvědky, Bedřich Pokorný + Bedřich Reicin z Obranného zpravodajství ministerstva obrany, profesionální vrah Kominterny Otto Katz alias Andre Simone , sociáldemokrat Zdeněk Fierlinger, za ČSNS Alois Neumann, agent Gestapa, za ČSL českobudějovický Němec Plojhar , agent Gestapa, gen. Antonín Hasal, šéf vojenské kanceláře prezidenta, za rozvědku Zoltán Toman, Benešův a Masarykův lékař Oskar Klinger, a osobní strážce Vilém Vyšín ...

Zahraniční hosté zde byli dva :

US velvyslanec Laurence Steinhardt/1892-3/1950/, jediný US velvyslanec zavražděný ve funkci, v 3/50 se s ním zřítilo v CAN letadlo ...

Ehud Avriel/1917-1980/z Hagana, narozený ve Vídni, nakupoval za zády RB OSN zbraně v Evropě, zejm. v ČSR/Česká Zbrojovka ...

Hlavním čsl. kontaktem Ehuda Avriela byl gen. Heliodor Píka, se kterým jej seznámil významný obchodník Robert Adam Abramovici, jenž Píku znal z Bukurešti, kde byl Píka vojenským přidělencem, a Robert Adam šéfem zdejší pobočky Zbrojovky ...

Píka s obchodem bez váhání souhlasil, ale odkázal Roberta Adama na ministra zahraničí JM, protože zbraně se prodávají mezi státy, nikoliv mezi organizacemi .

Když po třech dnech Robert Adam ukázal gen. Píkovi zmocnění od etiopské vlády, aby pro ni čsl. zbraně nakoupil, gen. Píka obstaral souhlas JM ( Robert Adam doufal, že JM bude Židům nakloněn jako TGM, jenž byl přítelem prof. Weizmanna - po TGM byl pojmenován jeden kibuc Kibbutz Kfar Masaryk) .

29.11.47 Avriel dorazil do Prahy jako emisar Ben Guriona, pozdějšího izraelského premiéra, a chtěl okamžitě mluvit s JM ( pro jistotu si s sebou přivezl hlavičkové papíry několika vlád, čsl. vláda zůstala u Etiopie, takže kupujícím ve smlouvě byla Etiopie) , poté s Robertem Adamem pokračoval do brněnské zbrojovky k jejímu řediteli.

10.1.48 uzavřel první kontrakt v dolarech ( kufřík s hotovostí donesl kurýr z Vídně) s ministrem obrany Ludvíkem Svobodou na nákup zbraní, které byly vyrobeny pro Wehrmacht, ale nikdy mu nebyly dodány ( čsl. vláda trvala jen na třech podmínkách, že finanční stránku věci bude zajištˇovat Robert Adam, jemuž také bude vyplacena nemalá provize ( stejně jako Avriel ji věnoval státu Izrael), a že čsl. strana nebude mít nic společného s dopravou zbraní do Izraele) ...

Jednalo se o 200 ks MG34 kulometů, 4.500 pušek P18 Mauser,5 mil. ks munice ráže7.92 mm, při příležitosti sjednání kontraktu mu JM podstrčil papírek, na kterém stálo „ „Čím více koupíte, tím méně prodáme Arabům „ ...

Nejvíce se při sjednávání kontraktu angažoval Clementis, jenž zametl veškeré technické, právní a byrokratické překážky ...

Izraelští vojenští experti dorazili do ČSR, a naopak, čsl. vojenští experti do Izraele, a Izraelci dopomohli ČSR uzavřít zbrojní kontrakty i se západními zeměmi ...

První letecká zásilka ze žateckého letiště odletěla 3.4.48, druhá koncem dubna /48, třetí 25.5.48 ( 20.000 českých pušek, 2.800 kulometů, 27.mil. nábojů munice ) , čtvrtá 15.6.48 (10.000 pušek,1.800 kulometů,20 mil. nábojů munice), načež se Avriel stal v ČSR v 7/48-1950, kdy začaly hony na funkcionáře židovského původu, vyslancem (poté se přemístil do Bukurešti) .

Do 10/48 izraelská armáda pohltila 45.751 českých pušek, 6.142 kulometů typu MG34 + ZB37, a 80 mil. nábojů munice dvou typů.

Když se Avriel dozvěděl, že US hodlají zakázat prodej letounů do Izraele, spěšně vyjednával u čsl. bolševické vlády nákup stíhacích letounů S199, jejichž první dodávka s týmem českých specialistů přistála v Izraeli 21.5.48 ...

U stíhaček byl problém s jejich identifikačním označením, čsl. komunisté nechtěli, aby letouny odletěly z Prahy s identifikačními znaky YU, prvních šest kusů z Prahy vzlétlo 24.9.48 , v YU přistály pouze 4, z nichž jeden byl při přistání poškozen, a musel být rozebrán.

Drama se odehrálo i s pátým a šestým letounem, jejichž piloti nouzově přistáli na ostrově Rhodos, a byli v GR zatčeni ...

Třetí den po přistání v YU tak do Izraele odletěly jen tři stroje ..

Izraelci je nejprve převáželi svými zastaralými letadly Constellation, které Hagana nakoupila v US, ze Žatce do PAR s technickou zastávkou na Korsice/operace Balak s US piloty židovského původu/dobrovolníky – ale protože Washington protestoval, aby do Izraele US letadla s US vlajkou převážela zbraně, varoval tyto US piloty, aby se v této akci neangažovali, a když se vrátili do US, byli postaveni před soud ( Marshall versus Truman/CIA) ...

Izraelci tudíž museli vymyslet náhradní přepravu obrovského množství zbraní, které nakoupili od čsl. vlády - Avriel navrhl, aby se loděmi přepravovaly po Dunaji do YU, kde by byly přeloženy do železničních vagónů a poslány po železnici do nejbližšího hlubokovodního přístavu ...

Proti dodávce zbraní přes přístavy se však postavili Britové, kteří měli zvědy v každém přístavu na světě .

Robert Adam však v Bělehradě objevil dávného přítele gen. Mikunice, se kterým se dohodl, že zbraně budou v bednách označeny jako zemědělské stroje s destinací Etiopie, a budou vypravovány z přístavu Šibenik u Splitu , třebaže Izraelci navrhovali Záhřeb ( najatá italská posádka neměla o zbraních tušení, třebaže při nakládání jedna bedna z jeřábu vypadla, a na lesknoucí se nové zbraně byl hezký pohled, večer poté italský kpt. prohlásil, že nikam nepluje s tím, že jestliže tyto zbraně dorazí do Palestiny „ Vy budete hrdiny, ale když nás chytí, budou mne považovat za piráta „ , Robert Adam mu řekl, že je před Palestinou budou doprovázet izraelské stíhačky, ale na kapitána několik kusů Pipers a zastaralé Spitfires nezabrali, tak mu Robert Adam musel pohrozit, že budˇ vyplují, anebo jej YU komunisté zatknou, vybral si to první – v řeckém přístavu UK stráž provedla jen povrchní kontrolu, odradil je zápach cibule a brambor, které byly na bednách naházeny ) ...

Poté, co po Dunaji v 4/48 vyplula lodˇ naložená čsl. zbraněmi pro Palestinu, izraelský kontakt v YU bil na poplach, že dorazila další zásilka zbraní, o které nic neví ( 8.000 pušek a 6 mil. nábojů ), které byly označeny jako izraelské – náhradní součástky pro traktory ...

Izraelci se nestačili divit, nakonec šéf brněnské zbrojovky na procházce po parku mimo odposlech sdělil Robertu Adamovi, že „ tvrdá měna je tvrdá měna, takže za stejných podmínek prodávají zbraně i Egyptu – a protože Egypt podléhal ze strany západních zemích stejnému embargu jako Izrael, musela i Káhira využívat stejnou cestu přes YU ...

Když se však stát Izrael nevyloupl jako stát řízený komunisty, ale jako západní parlamentní demokracie se slabou KS, Stalin se již v roce 49 cítil podveden, a ti, co zprostředkovali prodej zbraní do Izraele, museli být potrestáni, taktéž Židé, proto na ně Stalinovi pochopi uspořádali hon, mj. proces se Slánským 20.11.52, mj. Clementis a Otto Fischl, Židé dostávali od bolševiků tresty smrti či doživotí ...

Obchodník Robert Adam po zatčení a popravě svého přítele gen. Píky podporoval Píkovu manželku a syna.

Peníze na čsl. zbraně vybrala Golda Meyr od US Židů, aniž by údajně Washington věděl, kam peníze jdou. Byly poslány na švýcarský/CH účet onoho přítele gen. Píky, a převedeny na účet Avriela.

29.11.47 VS OSN rozhodlo o rozdělení mandátního území Palestiny na dva státy, izraelský a arabský, jak požadovala Eleanor Rooseveltová, přítelkyně JM.

Eleanor R. byla v 1/48 proti zbrojnímu embargu pro BV/proti Izraeli, jehož stát tvrdě prosazovala – když ale Truman embargo odvolal, vadilo jí, že jej odvolal, aniž by jí o tom předem řekl ( viz dopisy Trumana a Rooseveltové) ...

18.3.48 Truman slíbil Chaim Weizmannovi, předsedovi Jewish Agency a Světového židovského kongresu , že US uznají izraelský stát, i kdyby OSN neustavily provizorní Svěřeneckou radu, načež 19.3.48 US velvyslanec u OSN Warren Austin požádal RB OSN, aby se již plánem na rozdělení Palestiny nezabývala.

Truman si do svého diáře zapsal : „ Dnes jsem se z novin dozvěděl, že US ministerstvo zahraničí zmařilo můj plán a slib, který jsem dal Weizmannovi. Vypadám jako lhář a debil „ ...

Truman dal Weizmannovi další slib, a poslal US zamini někam.

V době vraždy JM se tvrdě bojovalo za rozdělení Palestiny, JM a gen. Heliodor Píka bez zaváhání podpořili Izrael, ale vládní elita ve Washingtonu neměla jasno, skutečné sblížení s Izraelem nastalo až po potopení US monitorovací lodě Liberty, bytˇoficiálně právě Izraelem ( viz můj článek Liberty), do kategorie Liberty spadá i KAL007, viz můj článek + potopení Kursk viz můj článek) ...

Z okna podivně nevypadl jen JM, a metodu vyhazování protivníků z oken nepoužívali jen bolševici, ale i US tajné služby, viz doposud neobjasněná vražda admirála James Forrestal/1892-1949/, stejně jako u JM, několikeré šetření bylo vzápětí nenápadně ukončeno.

V den, kdy měl být Forrestal propuštěn z nemocnice 22.5.49, kde se od 2.4.49 léčil na přepracovanost/ na psychiatrii, byl nalezen mrtvý se šňůrou od rolet těsně omotanou kolem krku, a přestože na jeho posteli bylo vysypáno sklo od rozbitého okna ( odhaleno veřejnosti až v roce 04) , byl případ uzavřen jako sebevražda/skok ze 16.patra.

Zatímco Eisenhower si admirála F. velmi vážil s tím, že všechny jeho odhady za války se prokázaly být pravdivé, Eleanor Rooseveltová jej nenáviděla, protože bojoval proti jejímu přítelíčkování se s bolševiky .

Admirál bolševiky považoval za nebezpečí , proti kterému je nutno bojovat i ve spolupráci s Japonci či s ukrajinskou SS divizí Nachtigall, jejíž příslušníky do US propašoval ...

Forrestal spolu s Hilaire du Berrier provozoval protikomunistického senátora Paul McCarthy /1908-1957/, rovněž Dullesem zavražděného, třebaže se oficiálně upil k smrti ...

Truman admirála sesadil, protože odmítl jeho reformu armády, a na rozdíl od Trumana a Eleanor R. se postavil proti rozdělení Palestiny na židovskou a arabskou část ...

Admirálovy Zápisky z cest byly Washingtonem tvrdě zcenzurovány.

Admirál F. koncem roku 47 vyslal do Antarktidy mohutnou vojenskou expedici o síle 4.000 mužů pod vedením admirála Byrd + admirála Krusen, expedice HighJump musela být odvolána, protože se setkala s organizovaným vojenským odporem ( zbytky zdejších nacistických jednotek US lodˇstvo uvítaly náletem létajících disků) ...

250.000 německých vojáků se v roce 45 „vypařilo“, i když se započítají mrtví a ranění ...

Ještě koncem roku 47 byly zbytky Kriegsmarine aktivní v jižním Atlantiku, za manželů Peronových operovali z argentinských základen pod argentinskou vlajkou + z Patagonie., pro což existují důkazy.

Existuje domněnka, že měli základnu i na Antarktidě/Swabia/Schwabenland .

Nacistické ponorky typu XXI +XXIII se schnorkelem, který jim umožňoval plout celou cestu jen pod vodou, měly protiradarový povrch ( jako US bombardér B2), takže byly i neviditelné, a díky Walterovu motoru s pohonem na peroxid vodíku měly dosah přes30.000 mil.

Archívy Kriegsmarine potvrzují „ nevysvětlitelnou“ ztrátu přes 40 kusů ponorek ( odvážely z Německa důležité dokumenty + zlaté cihly) ...

31.8/1.9.1940 při leteckém neštěstí zahynul ostrý kritik zahraniční politiky FDR/finanční pomoci Londýnu/lendLease program proněmecký senátor Ernest P. Lundeen (62), FBI vyšetřování této nehody nikdy oficiálně neukončila pro podezření ze sabotáže - šéfem FBI byl J. Edgar Hoover, sám Lundeen byl vyšetřován pro styk s nepřítelem/navštěvoval jej obdivovatel Hitlera George Sylvester Viereck ...

O vraždě PL generála Sikorského, jenž by neuzavřel dohodu se Stalinem, 4.7.43 viz můj článek zde.

Další ukázkou je záhadná vražda senátora Larry McDonalda z 1.9.80 na palubě KAL007, jenž vysoko vedl v předvolebních průzkumech před Bushem I, či senátora Paula Wellstone, jenž 25.10.02 zahynul v letadle spolu s manželkou a dcerou poté, co jako jediný senátor hlasoval proti tažení do Iráku ...

Autor: Andrea Kostlánová | pondělí 22.4.2013 21:20 | karma článku: 18.13 | přečteno: 2750x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Hybridní zbraň Ruska veřejně prospěšnou stavbou ?

Ruský plyn proudí do Česka nejen přes Ukrajinu a Slovensko, ale i alternativními trasami - plynovodem Gazela napojeným na Nord Stream po dně Baltského moře ( porušuje všechny zavedené ekologické normy ),

22.2.2019 v 13:43 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 631 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Podrobnosti sestřelení SA1812 a MH17 jasně ukazují na Kreml

K majetku se Putin dostal přes tambovskou mafii, k politické moci přes Borise Berezovského. 1990 po návratu z NDR Putin působil jako agent KGB na rektorátu Leningradské univerzity, kde Anatolij Sobčak, první demokraticky zvolený

10.12.2018 v 10:48 | Karma článku: 23.37 | Přečteno: 1505 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968 a falšování historie ze strany Putinova Ruska

Politicky nejistý rok 1968 provázelo mnoho záhadných sebevražd a úmrtí, likvidovali se zejména poslední svědci v souvislosti s vraždou Jana Masaryka ( 10.3.48 v den, kdy se poprvé měla veřejnosti představit nová poúnorová vláda ),

12.9.2018 v 15:12 | Karma článku: 18.58 | Přečteno: 784 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968, generál Šejna a válečné zločiny čsl. komunistů

V 2/68 byl zatčen pro podezření z „hospodářské“ kriminality Šejnův spolupracovník politický gen. Miroslav Mamula /1921-1995/, vedoucího 8. oddělení ÚV na ministerstvu obrany, jenž měl se Šejnou plánovat vojenský puč na podporu

10.9.2018 v 14:35 | Karma článku: 19.06 | Přečteno: 1500 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Lidi, mluvme spolu

Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.

22.2.2019 v 15:27 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 179 | Diskuse

David Dvořák

Česká pošta – sice nedoručujeme, zato zdražujeme ...

Management ČP bez náhrady propustit se zákazem práce ve státních firmách, řadové pracovníky losem rozdělit mezi fungující konkurenci.

22.2.2019 v 13:45 | Karma článku: 36.50 | Přečteno: 1080 | Diskuse

Pavel Hruban

Hráli jsme vám a vy jste netancovali

"Hráli jsme vám a vy jste netancovali, naříkali jsme a vy jste nelomili rukama." Takto charakterizuje Kristus chování svých posluchačů. Nechováme se stejně? Jeho slova jsou varováním i pro nás.

22.2.2019 v 12:12 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 343 | Diskuse

Libuše Palková

Biafra a my

Nevím kolik z vás tuší kde je Biafra a co to vlastně je. Stručně řečeno, Republika Biafra byl státní útvar existující v letech 1967 -1970 na jihovýchodě Nigérie potlačený federálními jednotkami. A jaké to má spojení s námi Čechy?

22.2.2019 v 11:02 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 656 |

Bohumila Truhlářová

Za nabídku pomoci obětem sexuálního zneužití duchovními vyhazov z práce

Muž byl vyhozen z funkce církevního soudce – a jeho provinění je vskutku do nebe volající: chtěl pomáhat obětem sexuálního zneužití duchovními.

22.2.2019 v 10:45 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 324 | Diskuse
Počet článků 976 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1394

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Najdete na iDNES.cz