Rudá kapela ve Francii,v Belgii a v Německu

Nejprve byl francouzský odboj zpochybněn v roce 93 knihou Thierry Woltona Le grand recruitement, v níž Wolton tvrdí, že Moulin byl jen pěšákem v rukou slavného SU špióna židovského původu, jenž si říkal Henri Robinson/jeho pravé jméno žádné prameny neuvádějí, údajně narozeného 1897, a údajně popraveného nacisty s otazníkem ( nacisté však v popravách zmatky neměli), jenž jako agent 4. zpravodajského odd. RA/pozdější vojenská rozvědka GRU, šéfoval agentům Kominterny/Rote Kapelle , zpravodajské sítě GRU v západní Evropě ...  

Henri Robinson je s velkou pravděpodobností totožný s polským/PL Židem Leopoldem Zacharovičem Treppel /1904 v Haliči-1982 Jeruzalém/, jenž před PL antisemitismem odjel 1923 do Palestiny, kde vstoupil do KS s cílem sjednotit Araby a Židy v boji proti Britům  ( jeho žena Luba byla bolševický politruk) …

1928 po propuštění z britského/UK vězení v Palestině odjel do MOW, kde  jej rekrutoval ( stejně jako Richarda Sorge)  talentovaný šéf vojenského zpravodajství Lotyš Jan Karlovič Berzin /1899-1938 popraven/ .

1936 byl Berzin z funkce sesazen pod záminkou “ neúspěchů” ( 1931 byla odhalena jeho sítˇ v Německu, a 1935 v Dánsku, protože agenti byli dle stranických zásad nabíráni jen z řad bolševiků Kominterny, kteří byli západními tajnými službami sledováni), a za trest vyslán velet SU jednotce do Španělska.

Treppel se s ním ve Španělsku setkal v roce 37, a uvedl, že jakmile se Berzin dozvěděl o zatčení maršála Tuchačevského, věděl, že je na řadě, přesto se do MOW vrátil …

GRU v roce 38 vyslala Treppera, mluvícího německy a francouzsky, jako svého agenta kanadského obchodníka jménem Adam Mikler, do Belgie, kde pod záštitou výnosného obchodního podnikání Import-Export Simexco ( hlavními klienty byly německé instituce a firmy, takže dealeři firmy měli od Němců povolení cestovat po jimi okupovaných zemích ! ) organizoval ve spolupráci s belgickými a francouzskými komunisty židovského původu ( což Kremlu vadilo) vojenské zpravodajství pro bolševiky ( mj. Hermann Izbutsky, Isidor Springer, Abraham Raichmann, Hillel Katz z PL,  radista David Kamy, dešifrátor Sophie Poznaňská )    …

Firmu Simexco vybudoval s belgickým komunistou židovského původu Leo Grossvogelem, jenž vlastnil továrnu na nepromokavé pláště, se kterou Simexco splynula ( prodávala nedostatkové zboží, částečně je kupovala na černém trhu) , ve Francii měla dvě pobočky.

Trepper vybudoval rozsáhlou vojenskou zpravodajskou sítˇ mezi Francií a Belgií, jejíž chapadla sahala do Německa, NL, Itálie, CH, UK, Švédska a Bulharska.

V roce 39 dorazil ze Španělska do Bruselu interbrigadista a důstojník GRU charkovský Žid Anatolij Markovič Gurevič, alias “Kent”  /1913-2009/, pod jménem Vincente Sierra , “ bohatý uruguayský obchodník ” , jenž  byl častým hostem na večírcích bruselské smetánky, na nichž navazoval “ kontakty” ...

Trepper šéfoval francouzsko-belgické zpravodajské síti Rudé kapely, měl přezdívku “Velký šéf” , zatímco Gurevič, jeho zástupce, byl “Malý šéf”  .

Vztahy mezi Trepperem a Gurevičem nebyly ideální, Trepper po svém nuceném odjezdu z Belgie do Marseille v 5/40 nepředal Gureviči ani vedení firmy Simexco.

V 3/40 Gurevič zjistil, že má nové sousedy – bohatou židovskou rodinu Singer uprchlou z ČSR.

Když dcera Margaret Bach, čerstvá vdova, odmítla odjet z Belgie do LON s tím, že se chce starat o belgický hrob svého manžela, Gurevič se Singerem Seniorem domluvil, že ji za finanční dar pro svoji firmu převezme pod svoji “ ochranu”, později se s ní oženil ...

Trepper, stejně jako další agenti GRU ( Richard Sorge/1895-11/44/ v Japonsku, Alexandr Radó ve Švýcarsku/CH, Schulze-Boysen v Německu ), odeslal do Kremlu přesné datum napadení SU ze strany Hitlera, ale Stalin takové “ úvahy” považoval za propagandistickou lež Churchilla, a třebaže zpravodajské sítě hlásily masívní přesun německých jednotek z Francie na východ, nikdo se nedvážil Stalinovi předkládat informace ,které odporovaly jeho “ přesvědčení”, že Hitler na SU nezaútočí  …

13.12.41 Trepper nechal do jedné tajné vily sezvat všechny agenty Rudé kapely z bruselské sítě, vilu nacistická kontrašpionáž ze  “Sonderkommando Rotte Kapelle” vedená Pannwitzem, obklíčila, a všechny pochytala, až na Treppera, manželé Gurevičovi unikli zatčení na poslední chvíli po varování.

Okolnosti připomínají zatčení Jeana Moulina, navíc ti kteří unikli, byli také automaticky považováni za zrádce.

Belgicko-nizozemská sítˇ Rudé kapely tak byla díky Trepperovi iniciativě zničena.

V Německu měla sítˇ Rote Kapelle jako prominentního agenta levicového důstojníka aristokratického původu, jenž měl jako zpravodajský důstojník Luftwaffe přístup k tajným dokumentům, Harro Schulze-Boysen /1909- 12/1942 popraven spolu s manželkou/, jenž založil vlastní levicovou odbojovou skupinu, ve které byl mj. manželský komunistický pár zatčený v 9/42 - Hilda Rake/1909/ v 11/42 porodila ve vězení syna ( Hans Coppi Junior natočil o Gurevičovi dokument s názvem Verlorenes Leben/Zkažený život), gilotinována byla v 8/43, její manžel Hans Coppi/1916/ byl popraven s dalšími agenty sítě již v 12/42 …

Schulze-Boysenova skupina posílala Kremlu radiodepeše od roku 39, mj. i plány o chystaném napadení SU …

Záhada pochytání německé sítě

Německá sítˇ Rudé kapely byla údajně pochytána, když v 7/42 Abwehr v Bruselu zachytil komunikaci mezi MOW a  “Kentem”/Gurevičem , vedenou ještě starým kódem, který Abwehr již rozluštil ( v 7/42 byl v Bruselu zatčen Jefremov)  viz die Zeit z 12.12.07 Weihnachten müsst Ihr richtig feiern/Vánoce musíte pořádně oslavit …

Abwehr údajně na základě této komunikace lokalizoval Schulze-Boysena v BER, v 8/42 byli manželé Boysenovi zatčeni, vzápětí další prominentní člen skupiny levicový intelektuál vystudovaný v US, Arvid von Harnack /1901-12/42/, kolega Albrechta Haushofera, rovněž popraven i s  manželkou, celkem bylo zatčeno 120 lidí skupiny, 11 z nich bylo v 12/42 popraveno, 3 další spáchali sebevraždu …

“Kent” v té době však v Bruselu nebyl, protože v 1/42 utekl s rodinou do Marseille.

Gureviče v Bruselu nahradil Kostantin Lukič Jefremov, dosavadní šéf NL sítě Rudé kapely, jenž byl zatčen v 7/42, zemřel ve vězení v roce 43.

V 11/42 byl Gestapem zatčen i Gurevič, o měsíc později i samotný “ Velký šéf” Rudé kapely Trepper ( stejně jako “Henri Robinson” ) ...

Gurevič i Trepper byli vyslýcháni nejprve v Bruselu Heinzem Pannwitzem /1911-1972, hlavní vyšetřovatel atentátu na Heydricha , “ Řezník z Lidic”, jenž nařídil represe/, poté Gestapem v PAR, a nakonec samotným šéfem Gestapa Heinrichem Müllerem – všichni je chtěli přimět ke spolupráci, což se jim podařilo, “Kent” jim vydal vysílací kódy, a vysílání do MOW dál pokračovalo až do 10/43 (operace Funkspiel), kdy se Trepperovi v 10/43 podařilo z vězení Gestapa za pomoci francouzských komunistů uprchnout, a poslat přes ně do MOW zprávu, že je nucen hrát double hru.

Ukrýval se v domově důchodců, jehož vedení bylo posléze zatčeno a popraveno, uprchl proto k francouzským partyzánům .

Gureviče Pannwitz “provozoval” až do konce války, poté se s Pannwitzem a jeho sekretářkou a milenkou Emmou Kemp dobrovolně vydali do MOW, kde byli hned po příletu vsazeni do Ljubljanky ( Pannwitz spoléhal na to, že mu Gurevič oplatí “ ochranu”, ale v GRU se vyměnili šéfové) …

Pannwitz byl v roce 46 odsouzen ke 20 letům nucených prací, vrácen do NSR byl v roce 55, v letech 56-59 Pannwitz sepsal dvě nové zprávy o vyšetřování atentátu na Heydricha  …

Na otázku Gureviče, kde je jeho manželka Margareta a malý syn, šéfové NKVD odpověděli, že zemřeli v koncentráku při bombardování.

V 1/47 byl Gurevič odsouzen za vlastizradu k 20 letům nucených prací do vyhlazovacího tábora ve Vorkutě bez nároku na korespondenci …

V roce 55 byl z tábora propuštěn, ale protože neustále psal dopisy do Kremlu, aby byl jeho případ znovu přezkoumán, KGB jej v roce 58 znovu uvěznila, pár hodin před plánovaným sňatkem s o 13 let mladší ing. Lydií Kruglovou.

Vzali se, až když byl podmíněně propuštěn v roce 60, a žili spolu ve velmi skromných podmínkách 43 let, děti neměli.

Gurevič byl rehabilitován až Gorbačovem v roce 90, teprve v roce 91 našel svého syna Michala žijícího ve Španělsku, a dozvěděl se, že má vnuka Anatolije, a že jeho manželka Margareta zemřela v roce 58 ...

Záhada, zda byl Gurevič zrádce, zůstává i po jeho smrti.

Po smrti Gureviče v 2/09, posledního člena Rudé kapely, v němčině vycházející petrohradský list Sankt Petersburger Herold z 9.2.09 uveřejnil článek Geheimdienst : Letzter Überlebender des Spionagesnetzwerks Rote Kapelle ist tot, v němž uvedl, že “ Gurevič si své pracovní a přátelské vztahy s Pannwitzem upředl již v roce 1940 v Praze během společné operace GRU a Gestapa vedené proti čsl. vládě v LON v rámci Molotova-Ribbentropova paktu, a že si od té doby šli navzájem “ na ruku ” …

Byl-li však Gurevič zrádce, 20 let gulagu byl velmi malý a neobvyklý trest pro vlastizradu, stejně tak je záhadou, že návrat do MOW a obvinění z vlastizrady přežil Trepper, nepohodlný svědek ( mj. věděl, že Stalin dostal datum přepadení SU s předstihem),  jenž byl z gulagu propuštěn a rehabilitován již v roce 55 …

Po svém propuštění se s manželkou a svými třemi syny vrátil do PL, pro PL antisemitismus již podruhé v roce 74 emigroval do Jeruzaléma, kde i zemřel.

Sergej Nikolajevič Poltorak v článku “Špión Kent” naznačil jinou teorii – Gurevič byl podle něho obětí konkurenčních hrátek mezi NKVD a GRU, a měl tu smůlu, že se vrátil do MOW, když Berija odstavil od moci šéfa GRU 42-45 Ivana Ivanoviče Iljičeva /1905-1983/, ochránce Gureviče …

Iljičev se v roce 41 postavil šéfovi GRU /40-41/ Filipu Golikovi /1900-1980/, jenž se neodvážil předat Stalinovi informace o blížícím se datu napadení SU, respektive vůbec o tom, že by Německo chtělo SU napadnout, o čemž Stalin nechtěl ani slyšet  …

Proto Iljičev napsal Stalinovi dva dopisy, v nichž jednak upozornil na blížící se německý vpád, a jednak navrhoval rozsáhlou reorganizaci GRU i proto, že při čistkách přišla o řadu lidí ….

Stalin s reorganizací souhlasil až v 10/42, kdy Iljiče jmenoval šéfem GRU, za námořní zpravodajství odpovídal viceadmirál Michail Voroncov.

Záhadný Henri Robinson záhadně skončil, Abwehrem byl údajně zatčen 21.12.42, poté co promluvili Malý i Velký šéf Rote Kapelle, od kteréžto doby je jeho osud neznámý ...

Ve skutečnosti byl 16.12.42 Abwehrem zatčen pravý šéf Rudé kapely Leopold Trepper, jenž údajně vydal Pannwitzovi pod prknami podlahy bytu “Henriho Robinsona” ukrytý archív SU špiónů v západní Evropě, kteří zejména infiltrovali de Gaullovo hnutí France Libre …

Tímto Rudá kapela ve Francii, v Belgii a v Německu skončila, jenom její chapadlo ve Švýcarsku/CH vedené madˇarským komunistou Alexandrem Radó /1899-1981/pokračovalo dále, a nabylo pro Kreml na strategické důležitosti v souvislosti se sítí Lucy  …