Anna Politkovská I., kauza Erkel

Putinova „řízená demokracie“ se  po jeho druhém „ zvolení“ zvrhla v absolutistickou  autokracii Mikuláše I. Putin je „metodický“ autokrat, po částečném ovládnutí ruských médií (zhruba v roce 03 před 2. „ volbami“ na jaře 04 ) se ukázkově vypořádal se „štˇouraly“ ze zahraniční obce novinářské,  a s humanitárními pracovníky ze zahraničních nevládních organizací .

Z Ruska výše zmíněné začal vyhánět již po svém nástupu do funkce šéfa FSB v 7/98 (  především Amnesty International, Human Rights Watch/ sponzorována Georgem Sorosem, Reporters without Borders), a to za prvé

a)    jejich únosy jím kontrolovaných „ čečenských islámistických extrémistů“, které vyráběl Šamil Basajev, původně příslušník FSB elitní jednotky ( zatímco za Jelcinovy války v Čečensku/94-96/ bylo uneseno kolem 50 zahraničních humanitárních pracovníků, za Putinovy války jich bylo uneseno 3x více) ,

b)   a za druhé jejich policejní šikanou, kdy se spolu s Putinem do Ruska vrátila  osvědčená policejní monitorovací metoda administrativně uzavřených oblastí, včetně velkých měst, do kterých se smí pouze s písemnou propustkou FSB - každá nevládní organizace měla projít martyriem policejně-byrokratických bumážek, jejichž vyřízení trvalo několik let s nepředvídatelným výsledkem  …

V neposlední řadě byli mezinárodní humanitární pracovníci, nemluvě již o zahraničních novinářích, nežádoucích to svědků válečných zločinů páchaných v Čečensku jak ruskými generály, tak proruskými milicemi Kadyrova staršího i mladšího, podrobeni vojenské šikaně, kdy po všech bumážkách od FSB + policie/milice, které si hořce těžce obstarali v Moskvě/MOW, v terénu u první silniční vojenské kontroly zjistili, že všechna povolení od FSB jsou ve vojenských zónách na nic ( brzy jim Putin povoloval  jen „okružní výjezdy“ ve FSB autobusu s FSB tlumočníkem ) …

Jak si čekistický kroužek pluk. Veličky obstarával peníze

V 4/04  se rozhořel diplomatický konflikt  mezi MOW a Amsterdamem .

Putin totiž krátce před prezidentskými volbami na jaře 04 tvrdil, že při odvážné společné akci FSB a ministerstva vnitra za zprostředkování expluk. KGB Valentina Veličky byl po 20 měsících zajetí 11.4.04  osvobozen NL rukojmí lékař Arjan Erkel, šéf švýcarské pobočky francouzské nevládní humanitární organizace Lékaři bez hranic/MSF,  která Putinovo chování v Čečensku  tvrdě kritizovala …

Právě nad podivnou zprostředkovatelskou rolí ex-pluk. KGB Veličky se pozastavoval zahraniční tisk ( 4.2.01 byl po 26 dnech za stejně bizarních okolností propuštěn v Čečensku unesený tehdejší šéf čečenské pobočky MSF Američan Kenny Gluck, jenž zde působil od roku 98 )  …

Sám Erkel sarkasticky prohlásil :“ Samozřejmě, že mně nedarovali život pro moje modré oči – stejně tak žádné peníze nedostali moji únosci, to nebyla jejich role „ …

Marc Poncin, koordinátor ruské pobočky MSF, uvedl, že za 9 měsíců po únosu Erkela jej v MOW kontaktovali jistí lidé z  „ bezpečnostních kruhů “, kteří tvrdili, že by bylo možno osvobodit Erkela za jistou finanční částku ( pluk. Valentin Veličko 11.4.04 před médii tvrdil, že „ jej o pomoc v případu Erkela požádal trenér NL rychlobruslařského týmu Henk Gemser *1940 a jeho přítel Vadim Sajutin*1970, držitel olympijské bronzové medajle v této disciplíně z roku 02 „ ) …

Od té doby tajná jednání přímo s pluk. Veličkem vedl Thomas Linde, šéf švýcarské pobočky MSF -  u soudu, před kterým pluk. Veličko odmítl vypovídat, Erkel potvrdil, že mu únosci v 12/03 sdělili, že „ jednání o výkupném probíhá dobře“, a převezli jej na nové, v pořadí již osmé místo  …

Mezitím se NL vláda již v 12/03 připravovala na osvobozovací akci, slíbenou ze strany pluk. Veličky ( a Putinem NL premiérovi) , a objednala si na převoz Erkela  vojenský  dopravní letoun Hercules – k osvobození Erkela však nedošlo , místo něho byl osvobozen  dagestánský chlapec, unesený stejnou skupinou, zatímco pluk. Veličko sdělil, že „ Erkel v zajetí asi zemře, a výmluvně si přejel po krku rukou “  …

U soudu svědci prohlásili, že když se již NL vláda vzdala veškeré naděje, zaklepal 8.4.04 na dveře NL kontaktu v MOW posel z FSB s tím, že „ je prostředníkem pluk. Veličky, jenž vzkazuje, že Erkel bude osvobozen okamžitě poté, co bude vyplaceno výkupné ve výši jednoho miliónu euro ( nové bankovky po 500 euro) „ …

Hned poté NL kontakt odvedl prostředníka  FSB k jednomu šéfovi jisté moskevské  NL banky, jenž mu onu částku vyplatil, načež pluk. KGB Veličko druhý den odletěl s výkupným do Machačkaly charterovým letem ministerstva obrany …

V ten den Erkelovi řekli, že jej převezou, aby si ale nebral svoje věci, takže se bál, že jej zastřelí.

Naložili jej se zavázanýma očima do kufru auta a vezli dvě hodiny. Když jej vyložili a rozvázali oči, poprvé po 20 měsících uviděl nemaskované lidi, a opět zpanikařil – chtějí-li ho zabít, nemusí si již únosci zakrývat obličeje …

Vzápětí se dotyční lidé představili jako členové Veličkovy organizace Čest a důstojnost.

Do Machačkaly si pro vyhublého Erkela přiletěl druhý tajemník NL ambasády a Steve Cornish, prozatímní šéf organizace Lékaři bez hranic v Dagestánu ( Erkel zůstal šéfem mise i za své nepřítomnosti) …

Na tiskové konferenci s pluk. Veličkem, a v oficiálním komuniké z 11.4.04  se skutečně tvrdilo, že šlo o společnou akci FSB a ministerstva vnitra, což týž den veřejně potvrdil i Putin, a dodal, že „ nebylo zaplaceno žádné výkupné „ , což 11.4.04 tvrdilo i vedení organizace Lékaři bez hranic, které však v 3/04, kdy únosci poslali rodině Erkela fotku s tím, že dostal TBC a jeho zdraví se zhoršuje, na tiskové konferenci v Paříži veřejně obvinilo Putinovu vládu, že se na únosu lékaře Erkela podílela  …

Únos na předměstí Machačkaly se totiž odehrál před zraky dvou příslušníků FSB, kteří k únosu přihlíželi ve vedle stojícím autě, aniž by cokoliv podnikli, dokonce jej ani nenahlásili  – na jejich obranu ex-pluk. KGB Veličko prohlásil, že „ nemohli zasáhnout, protože nebyli ozbrojeni, a ani takovýto zásah nemají v náplni práce „ ( že byl Erkel unesen na příkaz FSB uvádí The Wall Street Journal ze 23.9.05 , jistý anonymní zdroj z FSB tvrdil, „ věděli jsme, kde je, ale kdybychom jej vysvobodili, ONI by nedostali peníze “ ) …

Nizozemská vláda však druhý den uvedla, že za jeho propuštění „formou půjčky“ Lékařům bez hranic zaplatila tučné výkupné ( jeden milión euro) , a to prostřednictvím kavkazské pobočky MSF  …

Arjan Erkel byl unesen 12.8.02 v hlavním dagestánském městě Machačkala, kde dohlížel nad rozdělováním humanitární pomoci uprchlíkům ze sousedního Čečenska  - ozbrojení únosci jej donutili vystoupit z auta, a natlačili jej do jejich vozu.

Po Erkelově propuštění NL vláda přes své ministerstvo zahraničí požadovala na francouzské organizaci Lékaři bez hranic, aby jí částka jeden milión euro byla touto organizací proplacena na její účet ve CH.

Byl to bezprecedentní požadavek - ještě žádná evropská vláda se nepřiznala, že za svého uneseného občana vyplatila výkupné, navíc NL vláda hrozila, že v případě nezaplacení požene věc ke Komisi do Bruselu, čímž by byly ohroženy podstatné finanční příspěvky , které organizace Lékaři bez hranic od Komise EU za svoji humanitární činnost v Rusku z programu ECHO dostávala  …

V roce 04 Komise EU poskytla na pomoc obětem čečenského konfliktu 17 miliónů euro, od roku 99 do roku 04 uvolnila pro Kavkaz celkem 120 miliónů euro, což z ní učinilo největšího dárce kavkazských národů ( za část těchto peněz Putin „ rekonstruoval „ rozbombardovaný Groznyj )…

Požadavek NL vlády vyvolal mezi pobočkami organizace Lékaři bez hranic (francouzská, švýcarská, nizozemská a mezinárodní) pozdvižení - jejich mluvčí potvrdili vyplacení výkupného i požadavek NL vlády na jeho úhradu …

Vedení organizace Lékaři bez hranic proplacení výkupného odsouhlasilo, ale počínání NL vlády nazvalo „otevřeným vydíráním s tím, že k žádné dohodě o půjčce nedošlo “ ( tehdejším velvyslancem NL v MOW byl Tido Hofstee, v kauze vystupoval dále gen. sekretář NL zamini van Vulfen Palthe, za MSF spor s NL zamini vedl šéf švýcarské sekce Thomas Linde)  …

Mluvčí evropského komisaře  Paula Nielsona, odpovědného za program ECHO, prohlásil, že Komise EU bude s organizací Lékaři bez hranic spolupracovat i nadále v nezměněném rozsahu .

Souhlas s proplacením výkupného ze strany MSF měl však jeden velký háček : organizace MSF souhlasila s proplacením výkupného pod podmínkou, že bude zveřejněna  identita těch, kteří výkupné převzali …

NL vláda podala na MSF žalobu k ženevskému Soudnímu dvoru  již v 5/04 – první slyšení začalo v 10/04 ( soud v 2/08 definitivně rozhodl ve prospěch MSF, když zamítl odvolání NL vlády, které podala proti rozhodnutí soudu první instance z 3/07, který její verzi událostí, že výkupné poskytla jako předem dohodnutou půjčku odmítl, NL vláda musela zaplatit nejen část soudních výloh, ale musela také MSF vrátit 230.000 euro, které na NL ambasádě v MOW MSF složilo v době vyjednávání s pluk. Veličkem  ) … 

Ohledně identity těch, kteří převzali výkupné, přetrvávaly velké otazníky :

11.4.04 v den propuštění Erkela si jeho osvobození veřejně nárokovala záhadná Putinova „ filantropická „ Nadace Čest a Důstojnost veteránů zpravodajských služeb a ministerstva zahraničí, jejíž předseda, bývalý pluk. KGB –PGU/rozvědka Valentin Veličko, se po boku osvobozeného Erkela nechal v MOW zabírat TV kamerami, a sám sobě si blahopřál k úspěšné osvobozovací akci …

Poté, co NL vláda prozradila vyplacení výkupného, expluk. KGB Veličko v rozhovoru pro nizozemský list Handelsblad z 4/04 připustil, že Nadace Čest a důstojnost s organizací MSF uzavřela  „kontrakt na osvobození Erkela, podle kterého plukovníku KGB Veličkovi byla měsíčně vyplácena záloha ve výši 10.000 euro za informace, navázání kontaktů a koordinaci při propuštění Erkela „ …

Na zorganizování samotné osvobozovací akce Thomas Linde dva měsíce před původní „ osvobozovací“  akcí FSB, která se měla konat v 12/03, poslal Veličkovi přes diplomatickou poštu 230.00 euro (nebyly součástí výkupného) – peníze poté ležely v sejfu NL ambasády v MOW až do dne skutečného osvobození Erkela  …

Kolik měl dostat za své zprostředkovací služby celkem, pluk. KGB Veličko  neprozradil, nizozemský tisk spekuloval, že částku ve výši „jeden-dva milióny euro „ …

Expluk. KGB Veličko *1949 je muž bez minulosti – někteří agenti KGB byli „přečteni“ již za studené války, vyhoštěni, či zběhli na Západ, jiní se „obnažili“ po pádu SU, jako podpluk. Putin, Litviněnko, Lugovoj, pluk. Vladimír Karpov, špión ověnčený medajlemi, který  napsal Paměti, gen. KGB  Michail Ljubimov, bývalý špión v UK, jenž rovněž napsal Paměti ( gen. Ljubimov na příkaz Andropova v roce 83 založil v MOW Prognostický ústav, jehož přesná kopie byla založena o rok později i v Praze, měl nalézt nejoptimálnější formu přechodu od socialistického způsobu hospodaření na kapitalistický ), špión Boris Labusov se stal mluvčím SVR, nebo Vladimír Zaveršinský, jenž ve své knize útočí na ruský parlament za dob Jelcina, který chtěl „ zavést nad špióny kontrolu vytvářením neprofesionálních vyšetřovacích komisí “ …

Na rozdíl od nich minulost pluk. Veličky zůstala záhadou dodnes – ani NL kontrarozvědka/Binnenlandse Veiligheidsdienst netušila, co přesně měl Velička v Rotterdamu na starosti ( jako pluk. KGB z PGU/zahraniční rozvědka vedl rezidenturu v Rotterdamu pod identitou šéfa sovětské obchodní mise, kdy se vesele oddával obchodní špionáži/sekce T KGB, v letech 84-89, kdy byl zatčen a vyhoštěn) - proto jej raději vyhostila s tím, že „ má podezření, že působí NL státu obrovské škody, jejichž rozsah nedokáže odhadnout „ …

V souvislosti s nizozemskými médii, která propírala jeho vyhoštění z NL v 8/89 na přání NL kontrarozvědky, Veličko poskytl jediný rozhovor západnímu listu , a to NL Handelsblad, v němž neprozradil nic, co by již nenapsala NL média.

Do NL dorazil v roce 84, aby vykompenzoval ztráty po vyzrazení celé SU západoevropské  sítě ekonomické špionáže, kterou Francouzům vyzradil podpluk. KGB ze SVR sekce T podpluk. Vladimír Větrov, zástupce šéfa analytického oddělení .

Potvrzují to nejen dokumenty předané DST Větrovem, ale i Paměti posledního šéfa KGB Vladimíra Kručkova /88-91/, jenž v letech 74-88 šéfoval SVR …

V nich uvedl, že celé SU hospodářství stálo na průmyslové špionáži, nejvíce z 52% elektronika …

Pluk. KGB Veličko byl od svého vyhoštění z NL a přeložení do BER krátce Putinovým šéfem v Dráždˇanech, kde Putin pracoval v letech 85-90, oba se na podzim 89 podíleli nejen na horečné skartaci všech důležitých dokumentů svých rezidentur, ale i na stahování SU bojové techniky z NDR, velmi výnosném obchodě, při kterém leckterá vojenská technika dorazila úplně jinam, jen ne do SU …

Evropské ústředí ruských tajných služeb, zejména KGB-PGU, sídlilo od 50.let ve východním BER, který byl již od roku 45 SU ústředím pro průmyslovou špionáž, přičemž 12% informací z průmyslové špionáže KGB tradičně získala ze západního BER …

Německo za pomoci východoněmecké STASI ( s ústředím v Karlshorst)  bylo pro bolševiky i největší tranzitní zemí, přes kterou z mnoha výchozích bodů jak ve východním, tak v západním Německu, proudil do SU nelegální dovoz embargované moderní technologie, což ve svých Pamětech potvrdil i Markus Wolf …

Po sjednocení Německa v 10/90 se bývalí agenti a spolupracovníci STASI a KGB  sami začali přihlašovat na Federálním úřadu pro ochranu ústavy/Bundesamt für Verfassungshuetz/BfV, takže spolu se zděděnými kartotékami archívu STASI, měl Bonn celou strukturu KGB německých agentů jako na dlani …

Pluk. KGB Veličko se do MOW z Německa vrátil jako jeden z posledních v roce 92, rok poté, co KGB byla Jelcinem v 12/91 po rozpadu SU rozpuštěna, zatímco již na jaře 91 byla rozdělena na KGB Ruska a KGB zbytku SU …

Také Primakov, Jelcinův šéf FSB, kladl hlavní důraz na průmyslovou špionáž sekce T- SVR, ale i tato sekce byla postižena přeběhlictvím, a to největším – v letech 91-92 z ní přeběhlo k „ západnímu nepříteli“  pět lidí …

Expluk. KGB Veličko si na nové podmínky práce pod Primakovem nezvykl, a v roce 93 ze služby SVR odešel/byl propuštěn, a naplno se věnoval výnosnější soukromé  sféře, a po nástupu Putina do funkce šéfa FSB v 7/97 se stal jeho poradcem …

V 4/91  17 prominentů z elitní KGB rozvědky PGU založilo Sdružení veteránů  zpravodajských služeb /VVR-Veterany vnějšej razvědky ( v té době něco přes 4.000 členů), jehož náplní práce bylo podnikání v soukromém sektoru ( zejména obchod se zbraněmi ), a propojení KGB-PGU se soukromým sektorem, třebaže oficiálně jde o „humanitární“ organizaci, která se stará o sociální zabezpečení svých členů  …

Putin ze Sdružení veteránů zpravodajských služeb učinil integrální součást FSB nadstruktury jím vytvořené, přesněji VVR se stal součástí Putinova „ státního managementu“ , což v rozhovoru pro ukrajinský deník Den z 12/02 potvrdil Veličko s tím, že : “ Vladimír Putin je členem naší petrohradské pobočky, a ruská vláda je naším partnerem “ …

V 4/03 miliardář pluk.Veličko z VVR odešel, aby se stal šéfem nově založené „filantropické „  organice veteránů zpravodajských služeb a čekistických soudruhů z bývalého SU zamini Čest a Důstojnost /motto ruských tajných služeb .

VVR v 6/04 vydalo kuriózní prohlášení, ve kterém se od pluk. Veličky a jeho bizarní „filantropické nadace“  ostře distancovalo s tím, že „pluk. Veličko byl jen šéfem jednoho útvaru VVR, a že nově zřízená organizace Čest a Důstojnost nemá s VVR nic společného“ , třebaže měsíc předtím Anatolij Ubelava, viceprezident  „filantropické nadace“  Čest a Důstojnost, v rozhovoru pro nizozemský list Handelsblad uvedl, že „ VVR nadaci Čest a Důstojnost finančně sponzorují „ …

Stejnojmenné stínové komando nájemných vrahů z řad příslušníků exKGB-PGU/rozvědky a jejich expomocníků ze zamini ruská média v roce 03 popisovala jako eskadru smrti likvidující nepřátele Putina (hlavním Likvidátorem komanda měl být jistý Igor, 180 cm, mluvící plynně anglicky a portugalsky, za aféry Litviněnko list Corriere della Sera jej 21.11.06 ,dva dny před smrtí Litviněnka,  identifikoval jako Igora Vlasova z Nadace Čest a důstojnost) …

Veličkovo jméno jako šéfa této eskadry výrazně padalo jak v kauze Politkovská, tak v kauze Litviněnko, kdy toto exKGB-PGU komando mělo údajně zlikvidovat nejen Litviněnka, ale i jeho „pána“ Berezovského, a další na seznamu „nepřátel státu“ určených k likvidaci  (Daily Telegraph z 11.06)   …

V 12/06 si Veličko jistému bělehradskému deníku postěžoval, že „ navzdory snahám jeho soukromé jednotky Putinovi nepřátel neubývá „ …

Zvláštní je, že se o pluk. KGB Valentinu Veličkovi ani slůvkem nezmiňují ani jeho kolegové, ani bývalí sovětští diplomaté, kteří všichni napsali hory Pamětí , a to dokonce ani Litviněnko ve svých dvou knihách vyšlých v roce 01 + 02, třebaže v nich popisuje, jak se veteráni KGB převtělili do milionářů stínové ekonomiky, a jako takoví do „politiků Nové Doby“  …

To, že se ani Litviněnko nezmiˇnuje, že nějaký pluk. Valentin Veličko existuje, je podivné již z toho důvodu, že v té době byl pluk. Veličko veřejně známým „průvodcem“ Putina ve FSB nadstruktuře, kterou Litviněnko barvitě líčí – že by strach z démona Veličky, jenž údajně šéfoval již KGB likvidačnímu komandu , byl oprávněný?

Tabu jménem Valentin Velička překonali jen dva lidé – Trepaškin ( viz kauza " Anna Politkovská a její otrávený druh" ) , jenž z vězení nechal vynést moták se jménem vraha Litviněnka – pluk. Veličky, a Jevgenij Limarov, pracující pro Borise Berezovského, jenž jej rovněž označil za vraha Litviněnka i Politkovské, ale vzápětí své tvrzení odvolal, zatímco pluk. Veličko pro list The Daily Telegraph (uveřejnil i fotografii pluk. Velička) , a později pro Die Welt, v 11/06 uvedl, že „ FSB nemá žádné komando pro likvidaci zrádců, jako jej měl Stalin – oddíl B, či  KGB, která toto komando naposledy použila při vraždě bulharského disidenta spisovatele George Markova v roce 78 (otráveným hrotem deštníku, který do LON dorazil z MOW diplomatickou poštou) , a že o nějakém Litviněnkovi v životě neslyšel, a kromě toho by profesionál teatrální polonium 210 nikdy nepoužil, ale svůj cíl by zlikvidoval obyčejným listem papíru nasáklým jedem“ ( Izvěstija napsaly, že „ smrt Litviněnka stála 30 miliónů euro“ - listem papíru nasáklým jedem byl v roce 02 zlikvidován mysteriózní kumpán Šamila Basajeva jistý "Chatáb", údajně z Jordánska, jenž padl mrtev po přečtení dopisu od matky )  …

V 12/06 vypukl gigantický skandál v organizaci Sdružení veteránů zpravodajských služeb /VVR, když jeho člen důstojník KGB/ FSB Pavel Basanec veřejně vyhlásil válku Putinovi a jeho režimu, takže byl nejprve z VVR vyhozen, načež byl v roce 07 v MOW otráven ( a bál se jet do nemocnice, psala ruská média " / "obvinivšij putina bojítsja jéchatˇ v balnícu" - otráven v moskevské kavárně  byl v roce 09 i šéf skupiny GRU pluk. Surikov, jenž stál u Putinova zrodu, Putinova KGB klika tudíž převážila )  …

Právě v 11/06 v době umírání v celosvětovém přímém přenosu Litviněnka, jehož smrt dodnes nebyla objasněna, si Putinova/Veličkova organizace „Čest a důstojnost“  podruhé  (poprvé v 4/04 při „osvobození Erkela“ ) vydobyla celosvětovou pozornost ( viz můj článek „S osvícenými čekisty k lepším zítřkům „) …