Politkovská a tajná válka mezi GRU a FSB

Jako další bod své žádosti o vyšetření teroristické činnosti Putina a jeho FSB Světlana Peunová požaduje, aby Výbor RF pro vyšetřování prošetřil události kolem Dubrovky (23-26.10.02), kdy si Putin plácl na spolupráci s Bushem v boji proti „ mezinárodnímu terorismu “, takže Duma řešila otázky rázu „ jak pohřbívat zabité teroristy „ - někteří putinovští poslanci navrhovali balit je do prasečí kůže a jejich těla vozit v kárách po městech, tak jako to dělali soudruzi z NSDAP krátce po lednu 1933 s představiteli německé  sociální demokracie, výsledkem bylo přijetí návrhu Kremlu, aby se mrtvá těla čečenských „teroristů“  nevydávala rodinám (těla nesla stopy mučení ), ale aby byla „uložena“  na tajných místech, takže rodině zavražděného prezidenta Maschadova tělo ruské úřady nevydaly …   

Podle verze Kremlu 39 (někteří rukojmí jich napočítali přes 50, z toho 19 žen, aby se FSB lépe likvidovaly)  „čečenských“ teroristů po zuby ozbrojených, v polních uniformách a v kuklách, přijelo v autobusu plném dynamitu, k divadlu uprostřed Moskvy až z Čečny přes všechny hraniční a stanovištní kontroly.

Plně vyprodané divadlo v 21.00 hodin komando obsadilo, a požadovalo do jednoho týdne odchod Putinových vojsk z Čečenska, jinak začnou popravovat rukojmí.

Právě tento fakticky neuskutečnitelný požadavek únosců potvrzuje, že svoje poslání nebrali vážně.

Jejich kosmetický šéf 22letý Movsar Barajev byl primitivní, ale v žádném případě nebyl naivní, aby věřil, že Putin jeho požadavek splní.

Putin mezi spoluautory obsazení Dubrovky, ke které se podle Kremlu přihlásil Basajev, jmenoval Jandarbijeva  (zavražděn agenty GRU o 16 měs. později)  a Udugova, v té době oba trvale žijící v Kataru, kteří jsou nejpravděpodobnějšími pachateli na čečenské straně, protože spolu s Putinem měli oba největší zájem na odstranění umírněného Maschadova …

Udugov v okamžiku, kdy Movsar pronikl do budovy, zavolal moskevský štáb BBC, a byl s Movsarem v nepřetržitém telefonním kontaktu, přičemž celý rozhovor publikoval na své webové stránce KavkazCentre …

Putin zmařil vyjednávání Politkovské s „ teroristy“ v Dubrovce, kteří si ji vyžádali jako prostředníka při vyjednávání s Rusy, kdy do divadla vstoupila spolu s dlouholetým agentem GRU dětským lékařem Leonidem Rošálem, který pro GRU pracoval v rozvojových zemích, a sehrál podivnou a negativní roli nejen v Dubrovce, ale i v Beslanu, kde si jej teroristé vyžádali za hlavního vyjednavače … 

Rošál nemocným přinesl léky - jeho vyjednavačské umění Politkovská kritizovala  jako „velmi kontroverzní „ , nicméně čas. Reader´s Digest Rošála vyhlásil osobností roku …

Po setmění jistý Gennadij Vlach (z FSB), jenž tvrdil, že má v divadle syna, vběhl do budovy, a byl únosci odveden  …

Kolem třetí hodiny ráno se jedna z rukojmích rozběhla k ženě teroristce, načež jeden člen komanda po ní začal střílet, ale „netrefil se“  ( média spekulovala, že tato žena byla spojkou FSB, protože tento incident byl vzápětí FSB využit k provedení falešného protiúderu)  - místo toho  smrtelně postřelil Pavla Zacharova a vážně zranil Tamaru Starkovou, kteří byli evakuováni z budovy …

Pravý útok jednotek FSB Alfa  (protiteroristická), Vympel (pro diverzní činnost), Sobr /Specialnoje Otděly Bystrogo Razrešenija začal až v pět hodin ráno, kdy zhasla  všechna světla, která hlavní vchod do budovy osvětlovala  …

Málokdo však věřil, že apolitický hrdlořez Movsar Barajev je více než jen nastrčeným primitivem ( Washington Post z 25.10.02, významný novinář Musa Muradov z listu Kommersant, bývalý šéfredaktor listu Čečenskij Rabočij, který Movsara Barajeva dobře znal ) …

Movsar Sulejmanov Barajev, jenž se po vraždě svého strýce Arbieho 6/01  prohlásil emírem Argunu a šéfem islámistické skupiny Džamaat, začal ze své bašty v Argunu vraždit každého, kdo se mu postavil do cesty …

Rovněž šéf čečenské policie Sajíd Salim Peškojev upozorňoval na to, že Movsar v žádném případě velitelem komanda není .

Byl vyhlášeným únoscem, ale nikdy nebyl polním velitelem, jeho „ komando“, kterému v Argunu velel, zahrnovalo 5-6 lidí, bojových akcí se neúčastnil, neměl organizační schopnosti na to, aby vedl akci typu Dubrovka, a každý, kdo jej znal vyloučil, že by byl typem člověka, který by byl ochoten pro něco zemřít …

Experti  upozornili na to, že během obsazení Dubrovky se únosci rozdělili na dvě skupiny, které na útok FSB komand reagovaly odlišně : jedna skupina se nepokrytě snažila z Dubrovky utéci, zatímco druhá po nich začala střílet, aby je zastavila - ke které asi patřil Movsar Barajev ?

Movsar Barajev byl synovcem proslulého bandity a spolupracovníka FSB, Arbieho Barajeva, únosce celé řady ruských protiputinovských novinářů  ...

Arbie Barajev jako dvacetiletý mladík za první čečenské války dělal bodyguarda Zelimchánu Jandarbijevu, který mu v roce 95 dal 200.000 dolarů a rozkaz, aby zformoval z arabských dobrovolníků, kteří se v této době hrnuli do Čečenska, wahhábitský prapor Šária, který Arbie vytořil v 8/96 se sídlem ve městě Urus-Martan ( rozmístěný byl po několika vesnicích kolem Grozného ), a byl Jandarbijevem jmenován jeho polním velitelem, „generálem“ Barajevem, jenž pro své krvavé akce rád využíval nezletilce, privilegované místo v praporu měl jeho nezletilý synovec Movsar.

Barajev se tak stal dobře placeným šiřitelem wahhábismu, extrémní formy fundamentalistického islámu, který se jisté kremelské kruhy snažily neúspěšně importovat do Čečenska. 

Po zvolení Maschadova prezidentem v 1/97 se umírněný separatista Atgerijev, stal místopředsedou vlády, která se snažila s Jelcinovou vládou spolupracovat, což se nelíbilo rus. tajným službám, a proto posilovaly vliv čečenských radikálů : v 8/99 nechal Putin  na moskevském letišti Vnukovo komicky zatknout Atgerijeva , náměstka čeč. gen. prokurátora Adama Torchaševa, a dva další čeč. činitele z čeč. ministerstva vnitra, musel je brzy propustit , ale důvod měl veliký : 

Atgerijev, jak tento dvakrát prohlásil ruskému tisku, jej totiž jako emisar Maschadova přiletěl včas informovat o chystané akci Basajevových a Chatábových radikálů vpadnout do Dagestánu ( což Putin samozřejmě nechtěl slyšet, když tato akce byla naplánovaná ve spolupráci s jeho FSB na 7.8.99 … ).

Tato snaha prokázat Putinovi službu se mu stala osudnou - byl prioritním cílem tajných služeb na seznamu lidí určených k likvidaci : záminku k vydání zatykače na Atgerijeva Putinovi poskytl skandál tajných služeb kolem únosu ruského novináře Andreje Babitského, válečného dopisovatele Rádio Svobodná Evropa, jenž byl 15.1. 00  GRU zatčen pro své pravdivé pokrývání Putinova čečenského tažení (brutalita ruských vojsk, utrpení civilistů , uveřejnil rozhovor se Šamilem Basajevem).

Armádní velení jeho zatčení nejprve popřelo, až 28.1. 00 přiznalo, že jej armáda zadržela pro „účast v ilegálních voj. jednotkách“ - nakonec jej GRU 25.2.00 narychlo skandálně v Dagestánu  „ vyměnila “ za dva ruské vojáky, údajně unesené Čečenci, aby jej 28.2.00 zatkla FSB pro „ zastaralé“ doklady (2.9.04 jej FSB opět zadržela na letišti Vnukovo, aby nemohl letět s Politkovskou do Beslanu ) …

Putinova FSB obvinila Atgerijeva, že byl do aféry s Babitským zapleten, v 10/00 FSB Atgerijeva zatkla, a v inscenovaném procesu jej odsoudila k 15 letům vězení, ve kterém 18.8.02 náhle zemřel na záhadné vnitřní krvácení …

Věznice tvrdila, že na leukémii, jeho rodina tvrdila, že byl zdravý jako rybička, a že byl umučen k smrti.

Organizace Memorial poslala Putinovi ohledně záhadné smrti Atgerijeva otevřený dopis, aby jeho smrt objasnil …

Ruská televize NTV zveřejnila video, které Arbie Barajev poslal příbuzným jedné ze svých unesených obětí ( zarostlý Arbie si s krutým posměškem hraje s nožem nad šíjí klečící mladé ženy, jejíž obličej zakrývaly dopředu nahrnuté vlasy, které osobně poté uřízl hlavu, protože podle něj spolupracovala s vládními jednotkami prez. Maschadova ) .

V 3/00 Arbie zradil polního velitele Ruslana Gelajeva v bitvě o Komsomolskoe, kdy v domluvě s Rusy Barajevovy milice z města potají odešly, takže ruské jednotky Gelajevovy muže zmasakrovaly …

Gelajev se pomstil na podzim 00, kdy vtrhl do Arbieho rodné vesnice Chankala, srovnal se zemí několik Arbieho honosných domů, a pokusil se jej zavraždit v Ingušsku .

V roce 00  týdeník Moscow News odhalil, že Arbie Barajev, majitel mnoha luxusních zahraničních automobilů, v krátké době z únosů nahromadil několik miliónů dolarů jmění, a napsal, že bez vlivných ochránců v Kremlu by své výnosné únosy nemohl v tak velkém rozsahu provozovat …

Na některých únosech se však Arbie podílel jen svojí „obchodní značkou“ , tj. některé únosy zorganizovaly jiné skupiny, napojeny na ty či ony ruské tajné služby, ale po dohodě s Arbiem pod jeho „obchodním jménem „ , přičemž o výkupné se poté rozdělili …

O tom, že Arbie Barajev kolaboroval s ruskou FSB, věděl v Chankala na předměstí Grozného každý : ač válečný lord a separatista, nebyl na ruském seznamu  hledaných osob „ příslušníků ilegálních ozbrojených skupin“ , jako např. Mashadov a Basajev, neskrýval se, v pohodě procházel se svými 30 tělesnými strážci  ruskými kontrolními stanovišti, a byl-li někdy zadržen, okamžitě byl na žádost  Beslana Gantamirova, ústřední postavičky promoskevské vlády, propuštěn  (Gantamirov dostal od Putina vyhazov před čečenskými prezidentskými “volbami“  v 9/03, protože byl soupeřen Ahmada Kadyrova ) … 

Hned na počátku Putinova tažení do Čečenska jeho „ arogance“ nesmírně stoupla, svému synovci Movsarovi, jenž do této doby žil v Argunu, koupil v Chankala velkou nemovitost.

Arbi se 2x v této době ženil, a to ve velkolepém stylu, pouhých 10 km od ruských federálních sil v Grozném …

Po útocích na paneláky ze 8-9/99, kdy se FSB snažila očernit GRU, vzplanula tajná válka mezi Putinovou FSB a GRU o moc ve státě, protože bylo narušeno „ příměří „, které s Putinem vyjednala skupina pluk. Antona Surikova.

V 5/00 GRU dodala materiály o Arbieho službách ve prospěch FSB (několik „občanských průkazů „/ID karet , vystavených FSB) jednomu čečenskému novináři, který se o Arbieho zajímal, načež byl tento novinář FSB zatčen … 

Propuštěn byl na žádost příbuzných, kteří, k jeho štěstí, pracovali pro GRU .

Zatímco Arbie Barajev vesele za obou válek dlouhá léta kolaboroval s Rusy, Arbieho rodina se v mešitě Arbieho veřejně zřekla, a prohlásila, že jestliže jej někdo zabije, nebude uplatňovat nárok na krevní mstu.

Barajevova 19letá sestra, aby rodinu očistila, spáchala v 6/00 na zdejší ruské základně Chankala sebevražedný atentát, zabila dva ruské vojáky …

V 4/01  nechal Arbie zastřelit Putinovi nepohodlného ruského disidenta a bojovníka za lidská práva, novináře a pacifistu Viktora Popkova /1946-2001/.

Viktor Popkov jezdil se sanitkou již za bojů v Náhorním Karabachu, a poté za jednoroční války v Abcházii ( dovážel potraviny Gruzínci obleženému městu Tkvarčeli, a zachránil mnoho Gruzínců  před hromadnými popravami po pádu Suchumi), v Čečensku vyjednal propuštění mnoha rukojmích, včetně  ruských válečných zajatců a jednoho ruského generála.

Psal články pro opoziční list Novaja gazeta, na protest proti Putinovu tažení držel na podzim 99 40 denní hladovku, a v roce 00 nafilmoval masakr u Novyje Aldi .

Popkov byl v sanitce těžce postřelen, a taktéž byli těžce zraněni jeho čečenský šofér a čečenská lékařka Rosa Muzarova – ruští vojáci je nechali na svém kontrolním stanovišti tři hodiny bez pomoci krvácet, a teprve poté je nechali odvézt do vojenské nemocnice …

Popkov během tohoto čekání upadl do kómatu, ze kterého se již neprobral, a 2.6.01 zemřel - zanechal po sobě těžce nemocnou ženu a tělesně postiženou dceru .

Velmi výstižná je kniha Hasan Bajev a Ruth Daniloff :  Oath, A Surgeon under Fire, 04, kdy chirurg Bajev se slibnou kariérou v MOW, odjel 94 do Čečenska, aby zde pomáhal především civilistům – mj. osobně amputoval nohu Šamilu Basajevovi, který šlápl na nášlapnou minu, na jehož hlavu Kreml vypsal odměnu ve výši jednoho miliónu dolarů, a operoval jak Salmana Radujeva, tak Arbieho Barajeva, který jej málem popravil, operoval i ruské vojáky, a poté, co na něj vystavila zatykač i Putinova FSB, emigroval v 4/00 do US .

Již nadmíru zkompromitovaný Arbie nežil o mnoho déle.

Smrt Arbieho Barajeva byla stejně záhadná jako jeho život ve službách „ruského“ wahhábismu, třebaže ruská armáda tvrdila, že byl zastřelen „ v boji „ …

23.6.01 byl Arbie komandem Čečenců, kteří měli s Arbiem nevyrovnanou krevní mstu, a kteří pracovali pro GRU, chycen živý na ruské základně jednotek FSB Chankala (hlavní čečenské ústředí FSB ), kam se svými 17 tělesnými strážci utekl, když jej komando přepadlo v jeho domě v rodné vesnici.

Komando však vniklo i na základnu FSB (při jejich  útoku zahynul jeden důstojník FSB), a odvleklo Arbieho s jeho čtyřmi tělěsnými strážci, kteří útok přežili, do čečenského ústředí GRU, kde byl po 11 hodinovém výslechu zastřelen  (údajně jeho 11 hodinový výslech GRU natočila na video).

Není třeba podotýkat, že čečenští členové komanda, kteří se 11 hodinového výslechu Arbieho „aktivně“ účastnili, brzy poté rovněž zemřeli, a videonahrávky  z výslechu „zmizely“ …

Jelikož ruské tajné služby již mnohokrát tvrdily, že byl zlikvidován, ukázaly jeho mrtvé tělo tentokrát v TV.

Podle jedné verze měla smrt Arbieho souvislost se smrtí  šéfa jednotek FSB zvláštního nasazení Alfa a Vympel Ugrjumova z 31.5.01, který dostal na základně Chankala, tři týdny před akcí GRU, údajně infarkt …

Jedna z vdov po Arbiem , Zura Barajevová, podle ruského tisku velela ženské části  únosců v Dubrovce, a také ona byla ruským komandem popravena (Los Angeles Times, 27.10.02, Time Magazine 4.11.02) .

Opět všichni teroristé do jednoho byli ruským FSB  „ osvobozujícím“ komandem pečlivě postříleni, včetně Movsara Barajeva (v den jeho 23.narozenin).

Před soud nebyl postaven ani jeden živý Čečenec, který by se na obsazení divadla podílel třeba jen nepřímo napomáháním - soudní řízení bylo zahájeno jen proti pěti mrtvým Čečencům …

John Dunlop (The 2002 Dubrovka and 2004 Beslan Crises) tvrdí, že Dubrovce měla předcházet série bombových útoků proti ruským civilistům, do kterých patřila i exploze v MOW z 19.10.02, ale podle Dunlopa se moskevská policie dostala na stopu teroristů dříve, než autoři Dubrovky předpokládali …

Po dvou a půl dnech obsazení Dubrovky ruské FSB jednotky napumpovaly do ventilačního systému neznámou chemickou látku.

Rukojmí i únosci se nejprve domnívali, že jde o zápach ze střelných zbraní, poté však všichni pochopili, že komanda FSB pumpují dovnitř přes vyvrtaný otvor ve zdi a ventilátory či zevnitř z podlahy jeviště nějaký anestetický aerosol ( o jeho složení FSB nikdy veřejnost neinformovala), který později odborníci označovali za fentanyl, přizpůsobený pro použití  k bojovým akcím  …

Toto zjištění způsobilo v hledišti paniku jak mezi rukojmími, tak mezi únosci.

Rukojmí Anna Adrianova, dopisovatelka listu Moskovskaja Pravda, mobilem zavolala moskevské Radio Echo, a v přímém vysílání uvedla : „ Všichni dýcháme přes šaty, pomozte nám  … Nevím, co je to za plyn, ale vidím reakce našich únosců . Nechtějí nás zabít ( před střelbou únosci řekli rukojmím, aby se naklonili dopředu, a kryli si hlavy za sedadly před nimi ), zato naše vláda nechce, aby kdokoli z nás vyšel z divadla živý … Vidíme to, cítíme to, udělejte něco, jde to z venku … „ …

V době  útoku komand FSB  plynem si pár únosců  nasadilo respirátory, ale žádný únosce nezačal střílet po rukojmích. Po 30 minutách, když do bezvědomí upadli jak rukojmí, tak únosci, komanda FSB vtrhla dovnitř ( FSB jednotky zaútočily přesně v momentě, kdy Anna Politkovská, přítomná v divadle, začala s únosci úspěšně vyjednávat …) , několik žen-únoskyň  se vrhlo k oknům, ale upadly do bezvědomí, než se k nim dostaly ( plyn „dostal“ i dva příslušníky komanda Alfa, a také zástupce moskevského starosty musel být po vdechnutí plynu ošetřen ) .

Maskovaná komanda FSB vtrhla do budovy, všechny živé únosce z automatických zbraní postřílela, a ty, co byli již v bezvědomí, systematicky do jednoho chladnokrevně popravila  pečlivě mířenou kulkou do spánku ( polovina z nich byly ženy,v daném okamžiku neozbrojené, podle výpovědí přežilých ruských rukojmí, některé únoskyně prozradily, že jsou těhotné, a že se těší na návrat domů do Čečenska …

Kreml později tvrdil, že „všech“ 39 únosců bylo „v boji „ zastřeleno, ale prvotní zprávy, včetně zprávy BBC, udávaly, že „hrstka“  únosců ( kteří měli plynové masky ) byla v poutech odvedena, přičemž dvěma z nich, jak v reakci na zprávy nejprve tvrdila i FSB, se podařilo utéci (  agent FSB abú Bakar a agent GRU Krvavý Abdul, jejichž těla nebyla mezi popravenými únosci nalezena –ale protože byli na seznamu médií, FSB tvrdila, že jejich těla záhadně zmizela z márnice, očití svědci z řad rukojmích tvrdili, že byli v poutech odvedeni )  … 

Že Putinův cynismus nezná mezí, bylo potvrzeno tím, že ještě během záchranných prací byla pro TV štáby provedena rekonstrukce „úspěšného „ zásahu komand FSB, protože k původní akci samozřejmě TV štáby přizvány nebyly …

Při této rekonstrukci příslušníci komanda Alfa pro bulvár Moskovskij Komsomolec uvedli, že to byla  „ neobvyklá „ operace , protože při běžné akci by měli daleko větší ztráty …

Putinovo tvrdošíjné lhaní ohledně vražedného plynu

K večeru vláda oficiálně přiznala 90 mrtvých rukojmí ( jeden z US), a již zmínila i 25 mrtvých dětí, ale stále tvrdila, že byli „zastřeleni čečenskými teroristy“ …

Pozdě v noci vláda přiznala 118 mrtvých rukojmí, ale stále, včetně Putina, zapírala, že je zabil chemický útok jednotek FSB, třebaže ještě 28.10.02 ze 646 hospitalizovaných rukojmí bylo 150 ve vážném stavu  (80%  z nich se stali doživotními invalidy druhého a třetího stupně, a to nejen rukojmí, ale i dva příslušníci komanda FSB ), a 45 z nich byl ve stavu kritickém …

Mnoho rukojmích zemřelo nejen v důsledku použití jednoho z nejhorších nervových plynů ( 3-methylfentanyl) komandy FSB, proti kterému neexistuje „protijed“ , ale také na neposkytnutí včasné lékařské pomoci – jedině hyperventilace plic mohla některé rukojmí zachránit, ale obstrukce ze strany FSB bránily lékařům v práci, takže většina otrávených se po vynesení z divadla udusila vlastními zvratky –  „ Místo, aby byli předáni do péče lékařů, FSB, aniž by lékařům dovolila jim poskytnout první pomoc, „osvobozené“ rukojmí nacpala do FSB autobusů a vozila je po MOW, dokud se vlastními zvratky neudusili „ , prohlásil šéflékař Boris Grebenjuk z organizace Federální lékařská služba při katastrofách ( Novaja gazeta z 15.1.04)  

Pokud šlo o fentanyl, není jasné, proč lékařům nebyla dána k dizpozici protilátka, kterou je běžná droga naloxon, která ruší účinky opioidních drog , a proč se  použité substance nenadýchali záchranáři, kteří museli mít respirátory či měli již v sobě protijed …

Tony Blair a Bush Junior Putina za tuto „rozhodnou“ akci vůči čečenským teroristům, se kterými Putin prohlásil, že nebude vyjednávat, veřejně pochválili …

Také starosta Jurij Lužkov se nechal slyšet, že speciální komanda FSB akci provedla „brilantně“ , což uved i Putinův zvláštní emisar pro „lidská práva“ v Čečensku Abdul Hakim Sultigov, kterého do této funkce Putinovi doporučil Ahmad Kadyrov, provozovatel čečenských mučících středisek  …

Třebaže šéflékař Andrej Selcovskij, předseda Moskevského zdravotního výboru, prohlásil, že jen jeden ze 129/130 ( příbuzní udávají, že skutečný počet otrávených rukojmích činil 204 lidí ) rukojmích nezemřel na otravu plynem, Putin, jehož oficiální postoj se absurdně lišil od výpovědí odborníků,  se rodinám dodnes neomluvil - nervový plyn byl podle Putina  „naprosto neškodný“, rukojmí prý zemřeli na hydrataci, vyčerpání či podlehli svým chronickým nemocem - proto nařídil, aby na úmrtních listech stála  jako příčina smrti : terorismus, tj. infarkt ( FSB tvrdila, že svůj vražedný útok zahájila , protože „teroristé začali střílet rukojmí“ , třebaže to byla naprostá lež, v Dubrovce, podle přežilých, teroristé do rukojmích nestříleli (Paul Phelgengauer Novaja gazeta z roku 03 ) …

Novaja gazeta z 15.1.04  uveřejnila seznam otázek rodin pozůstalých na Putina a jeho FSB, aniž by jim někdo odpověděl, mj.  proč FSB jednotky zaútočily přesně v momentě, kdy Anna Politkovská v divadle začala úspěšně vyjednávat, proč se FSB nepřiznala ku svému agentu provokatéru Terkibajevovi, a proč zahynul, když byla jeho identita odhalena ? Proč FSB zabránila lékařům před divadlem, aby poskytli dusícím se rukojmím z Dubrovky první pomoc ?

Novaja gazeta otiskla i vyjádření tehdejší prezidentské kandidátky (z 04) Iriny Chakamada :      “ Dnes poprvé přináším svědectví o svém vyjednávání s teroristy v Dubrovce dne 23.10.02, přestože mi bylo řečeno, abych mlčela.

Při tomto vyjednávání jsem pochopila dvě věci – že teroristé nemají v úmyslu vyhodit divadlo do povětří, které ani nezaminovali, jak tvrdily úřady, a že úřady nemají zájem rukojmí osvobodit - Vološin, šéf prezidentovy kanceláře, mi vyhrožoval, abych se do vyjednávání již nepletla, takže jsem došla k názoru, že krize v divadle  má protičečenskou hysterií udržovat v chodu Putinovu válku v Čečensku “ …

V příloze listu Kommersant z 5.11.02 se uvádí, že taktikou osvobozovací akce Putina bylo „ osvobodit a zlikvidovat „ , protože i proces s vyloučením veřejnosti se zajatými únosci by mohl být pro Kreml riskantní …

Proto komanda FSB nenechala ani jednoho „nepohodlného“ svědka, který by mohl vypovídat před soudem …

Ruská prokuratura na žádost veřejnosti vedla plané vyšetřování tři a půl roku (veřejnost žádala jména těch, kteří dali rozkaz k útoku  plynem ), načež 1.6.07 vyšetřování zastavila z důvodu, že „ viník nebyl nalezen“  …

Neposkytla informace ani o přesném počtu zachráněných rukojmích ( příbuzní vyhotovili seznam 204 mrtvých rukojmích ), ani o přesném počtu únosců ( rukojmí tvrdili, že jich napočítali přes 50, úřady tvrdily, že zlikvidovaly „všech“  39 únosců) .

Duma  dvakrát odmítla žádost opoziční liberálně demokratické strany Svaz pravicových sil Nikita Bělicha o ustavení parlamentní vyšetřovací komise  (strana vznikla 1999, Bělich byl spolu s Borisem Němcovem  a Garri Kasparovem s dalšími 200 lidmi zadržen a vsazen na pár dní do vazby, když Putin nechal speciálními jednotkami brutálně rozehnat protiputinovskou demonstraci v 11/07 ) …

Nezávislé vyšetřování uskutečnili John B. Dunlop, expert na Rusko z Hoover Institute na Stanford University, autor mnoha knih o Rusku a Čečensku, mj. o Dubrovce a Beslanu , další expert na Rusko  novinář a spisovatel David Satter, dlouholetý moskevský korespondent ještě z dob SU Hudsonova Insitutu,  dále politici Sergej Kovalev a předseda strany Liberální Rusko Sergej Jušenkov, který v roce 95 odešel na protest proti válce v Čečensku z armády, a ostře kritizoval i Putinovo tažení do Čečenska …

Sergej Jušenkov byl zavražděn 17.4.03 ( od příjezdu z LON počátkem dubna 03 mu smrtí vyhrožoval gen. FSB Alexandr Michailov, tvrdí Grigorij Pasko) , pár dní poté, co mu v LON Litviněnko předal dokumentaci o Chanpašovi Terkibajevovi, jediném „teroristovi “, který  „osvobozovací“ útok FSB proti Dubrovce přežil, a který 40  „teroristů“ z Čečny, po zuby ozbrojených, přivezl autobusem " přes celé Čečensko a Rusko, a přes celou MOW až do Dubrovky " – díky Terkibajevovi, agentu FSB,  " jejich nákladní vozy s tunami výbušnin a střeliva "  ( ve skutečnosti žádné neměly, tvrdila to jen FSB ) projely všemi kontrolami policie i kontrolami FSB …

Poté, co jí Jušenkov předal dokumentaci o Terkibajevovi, Politkovská, již po zastřelení Jušenka, si s Terkibajem domluvila schůzku pro rozhovor, který ji poskytl – potvrdil, že z FSB obleženého divadla odešel ještě před útokem – jak neřekl, ale jediný Terkibajev měl plány divadla, nikoliv pomyslný  „ šéf“  teroristů synovec proruského teroristy Barajeva ( viz můj článek Dubrovka) …

Politkovská se s Terkibajevem (o kterém si již dlouho „štěbetaly „ čečenské emigrantské kruhy v Baku, které o něm uveřejnily kompromitující materiál, když se s pomocí FSB v Baku „usadil“, a prováděl zde mezi Čečenci nábor pro FSB)  za zprostředkování svých čečenských přátel setkala, a nahrála s ním rozhovor ( po zveřejnění článku Terkibajev prohlásil, že nikdy nic takového neřekl, jen Politkovské potvrdil, že Movsar Barajev pocházel ze stejné vesnice jako on) ...  ,

Tento rozhovor Politkovská 11 dní po vraždě Jušenka, 28.4.03, uveřejnila v ruském týdeníku Novaja Gazeta pod názvem „Kdo zůstal naživu“ s tím, že jeden údajně mrtvý člen čečenského teroristického komanda z Dubrovky, abú Bakar , jehož jméno na seznamu únosců zveřejnil list Izvěstija krátce před útokem komand FSB, přežil, a nyní pracuje pod jinou identitou v Putinově tiskovém oddělení, a jako dopisovatel vládního listu Rossijskaja gazeta ( po tomto osudném rozhovoru zmizel neznámo kam, a 17.12.03 měl nedaleko Grozného „autonehodu“, zemřel v nemocnici v Grozném …) . 

Dokonce byl cynikem Putinem v 4/03 vyslán jako čečenský zástupce ruské delegace do Rady Evropy (!), aby ji přesvědčil, že v Čečensku zavládl mír … 

Politkovská článek uzavřela tvrzením, že obsazení Dubrovky bylo jednoznačně režírováno ruskými tajnými službami, bytˇnavzájem znepřátelenými, GRU a FSB.

Politkovská poukázala i na fakt, že abú Bakar/Terkibajev udržoval kontakty i se „záhadným „ džihádistou „alkajdistou“  Chatábem z Jordánska, údajným ideologem Basajevových oddílů, jenž údajně zařizoval sponzorské dary od  „ al-Kajdy“ v rámci Kremlem prosazovaného severokavkazského wahhábitského spiknutí, a  byl představen i teroristům, které Kreml již v 9/99, druhý den po explozích, označil za pachatele útoků proti panelákům (246 mrtvých), tzv. skupinu osmi, kteří všichni pocházeli ze západokavkazské oblasti Karačajevo-Čerkesko .

Dva z nich, podle Kremlu, policie zadržela přímo „při činu „, a to etnického Karačaje Gočijajeva ( ten však byl později, dle ruského tisku, s dalšími třemi stále hledaný, a nakonec  „unesený“  čečenskou mafií, údajně pracoval pro agenta FSB Ramzana Dyšenkova ) a Sajtakova .

Ostatní se podle tvrzení Kremlu ( aby FSB mohla rozvracet Gruzii) skrývali v gruzínském údolí Pankisi, kam jednotky FSB na jaře 03 vtrhly, a údajně zde při přestřelci zabili teroristu Čečence Timura Bačajeva, a další dva Čečence zatkli, a to Adama Děkuševa a Jusufa Krimšamchalova, kteří oba 12.1.04 dostali doživotí za to, že zajistili pro útoky trhaviny ( z voj. skladů ruské armády, na což Putin poukázal, aby pošpinil GRU ).

Všichni tito tři Čečenci byli najati agenty FSB Vladimírem Romanovičem a Ramazanem Dyšenkovem .

Výše zmínění teroristé pocházeli z bandy bývalého příslušníka FSB Maxe Lazovského, který vykonával nájemné vraždy pro své šéfy Barsukova a Kovaleva, kteří po sobě šéfovali FSB.

Tyto malé rybky z FSB neměly ani vojenské vzdělání potřebné k zajištění úspěchu útoků tak velkého rozsahu - a protože oba agenti byli z bandy, jejíž šéf Lazovský byl v 2/98 po dvouletém trestu propuštěn z vězení, měli všichni na patách pověšené agenty FSB …

Po Dubrovce Jusuf Krimšamchalov a Timur Bačajev, mj. na francouzském seznamu „ mezinárodních teroristů „,  v otevřeném dopise z 9.12.02  historikovi Felštinskému prohlásili, že jejich šéfem byl kromě Lazovského ( zavražděn na své dáče u MOW v roce 00) i German Ugrjumov, jenž za Putinova šéfování FSB velel tajným operacím FSB, včetně akci „ paneláky 99“ , a na základně Chankala na předměstí v Grozném šéfoval jednotkám FSB Alfa.

(German Ugrjumov sloužil pro KGB u Kaspické  flotty v době tzv. Černého září z roku 90, v letech 92-93 šéfoval FSB u Tichomořské flotty, a byl to on, kdo podal trestní oznámení na kapitána a environmentálního aktivistu  Grigori Pasko, jenž byl poté za údajnou špionáž v 11/97 zatčen a odsouzen ke 4 letům vězení ) …

Po zavraždění exdůstojníka armády a novináře Sergeje Jušenka  17.4.03 se Anna Politkovská nevybíravě pustila do ruských tajných služeb.

Putinovu FSB Politkovská  28.4. 03, v den, kdy vyšel její článek o agentu FSB Terkibajevovi,  v TV pořadu „Podívej se, kdo je tady“ obvinila z organizování přepadení Dubrovky ve spolupráci s ruskou voj. rozvědkou GRU.

Politkovská  v tomto pořadu obvinila GRU i z financování a řízení eskader smrti v Čečensku, a označila za hlavního iniciátora všech vražedných polovojenských jednotek všemocného náčelníka ruského genštábu  gen. Anatolije Kvašnina (97-04), kterého nesnášel ani Putin, protože jej dosadil ještě Jelcin  …

Politkovská se dále v TV pořadu tázala, jak je možné, že ještě v roce 03 proudí finance pro čečenské  „ teroristy“  přes moskevské kanály, na které je napojen  agent FSB Terkibajev alias abú Bakar …

Pod jménem abú Bakar se skrývaly tři postavy : pravý abú Bakar ( přezdívka legendárního agenta voj. rozvědky GRU podpluk. abú Bakara)  byl pokladníkem čečenské mafie v MOW, která kontrolovala řetězec  moskevských hotelů a hazardních podniků, jenž jednu ze svých nemovitostí spoluvlastnil s penziovaným agentem KGB, který jej seznámil s agentem FSB Terkibajevem, jenž poté v bandě Barajeva mladšího vystupoval pod jeho jménem …

Článek Politkovské z 28.4.03 vrhl velmi nepříznivé světlo na ostatní členy Putinovy prezidentské kanceláře, kteří se s Terkibajevem  stýkali, zejm. na  zástupce šéfa  prez. kanceláře Vladislava Surkova*1964, 92-97 pracoval pro Chodorkovského, 98-99 byl asistentem  šéfa Jelcinovy prez. kanceláře Alexandra Vološina, od roku 00 pracoval pro Putina.

Dalším znesvěceným byl šéf Putinova informačního odd. Igor Poršněv, bývalý SU novinář v Indii, což byla zástěrka pro funkci příslušníka KGB, a Sergej Jastržembskij,  Jelcinův velvyslanec na Slovensku a od podzimu 96 jeho mluvčí, od roku 00 Putinův asistent pro otázky Čečenska, poté Putinův zmocněnec pro EU.

Terkibajev spolupracoval i s Dmitrijem Rogozinem, a  proruským čečenským podnikatelem Malikem Sadulajevem, sponzorovaným GRU …

Politkovská  poté na internetu  uveřejnila rozhovor se šéfem Informačního střediska společnosti Rusko-čečenského přátelství ( Putinem později zakázané) Stanislavem Dmitrijevským ( v 2/06  s putinovským humorem odsouzeným za články „ podněcující etnickou a náboženskou nenávist „, protože citoval „teroristu“ Maschadova, na 2 roky do vězení podmíněně ), ve kterém prohlásila,  že je šokována, že ruští ochránci lidských práv ohledně jejího článku zachovali hrobové mlčení, stejně jako ruské úřady …

Na její článek byla jediná reakce, která vyzývala k prošetření její verze - podepsal ji Leo Ponomarev (šéf organizace Za lidská práva),  bývalý SU disident Jurij Samodurov, ředitel Sacharova muzea ( které se v 1/03 stalo obětí vandalismu ze strany pravoslavných aktivistů , v 12/ 03  byl Samodurov obviněn z urážky pravoslavné církve, a v roce 08 odsouzen k pokutě  100.000 rublů ), a spisovatel a od roku 94 šéf ruského PEN klubu, Alexandr Tkačenko, jenž  „ náhle „ zemřel v 12/07/62 let), který byl i jedním z obhájců  kpt. Paska, odsouzeného v 12/01 v Putinově tažení proti „špiónům a vlastizrádcům“ , kteří Západu vyzrazují stav nebojeschopnosti ruské armády, a poukazují na znečištˇování moří ruskou armádou   …

V 6/03 Litviněnko pro pořad australské TV Dateline tvrzení Politkovské potvrdil : dva čečenští únosci z Dubrovky, abú Bakar a Krvavý Abdul, pracovali pro FSB (Bakar) a Abdul (pro GRU) , což tvrdili i jiní ruští novináři, mj. Alexandr Chinštejn *1974 z listu Moskovskij Komsomolec ( vzápětí se stal loutkou v rukách  Nikolaje Patruševa, šéfa FSB, a poslancem za  Putinovo Jednotné Rusko , který Putinovi pomohl v 2/06 politicky znemožnit bývalého premiéra Michala Kasjanova, a v 7/08 spojence Viktora Čerkesova, nepřítele Patruševa , Alexandra Bastrykina ) .

Verzi Politkovské potvrdil i bývalý podpluk. FSB advokát Michail Trepaškin, jenž spolu s Litviněnkem materiály o Terkibajevovi  Politkovské obstaral ( Trepaškin jako dlouholetý vyšetřovatel KGB měl ve FSB úkol sledovat nelegální akce v samotné FSB, a když výsledky svého pátrání v roce 96 zveřejnil, musel okamžitě odejít do civilu - v roce 99  zastupoval oběti bombových útoků proti panelákům a nasbíral důkazy o tom, že oba útoky byly akcemi řízenými GRU/ FSB - Trepaškin byl vzápětí zatčen pro nedovolené ozbrojování, ale odsouzen na 4 roky nucených prací v převýchovném lágru za vyzrazení státního tajemství, kde jako těžký astmatik bez léků sotva přežil, navíc mu sebrali  počítač, kde měl všechny údaje o bombových  útocích z roku 99 , který mu po návratu z lágru vrátili  bez dat …

Verzi Politkovské prosazoval i významný ruský sociolog prof. Jurij Levada (*1930, zemřel týden před Litviněnkem v roce 06), po kterém je pojmenována nezávislá Všeruská agentura pro výzkum veřejného mínění, jejímž spoluzakladatelem v roce 87 byl .

Podle prof. Levady této verzi nasvědčuje i systematická poprava všech nezasvěcených únosců, a to, že ani jeden únosce, třebaže měli dostatek času, se nevyhodil do povětří ( odpalovací zařízení byly jen neškodné makety) .

Tuto verzi podpořil i režisér Andrej Někrasov, a historik a novinář Vladimir Pribylovskij, spoluautor ( s Felštinským) knihy Operace následník o tom, jak se Putin dostal k moci …

Válka FSB s GRU

Po útocích proti panelákům 8-9/99 ( akci údajně řídil Ugrjumov) , kdy byli příslušníci FSB v Rjazani přistiženi občany, jak kladou do paneláků bomby, Putin, aby média neřešila rjazaňskou kauzu, týž den přiměl Jelcina, aby vydal dekret o vyhlášení 2. války Čečensku, a fiasko FSB  „ s cukrem „  v Rjazani svedl na GRU, která od té doby vedla tajnou válku s Putinem.

Nový šéf FSB Putin  (7/98) povýšil Ugrjumova v roce 98 na zástupce šéfa voj. kontrarozvědky FSB u námořnictva, a v roce 99 jej Putin jmenoval náměstkem sekce FSB pro ochranu ústavního pořádku a boje proti terorismu, které převzal již od 11/99 , a současně šéfoval speciálním jednotkám FSB  specsnaz Alfa a Vympel, kterým se pod jeho vedením podařilo v 3/00 zatknout čečenského válečného lorda polního velitele Salmana Radujeva, vzápětí odsouzeného k doživotí, a v 10/00 bývalého čečenského vicepremiéra Atgerijeva, jenž podivně zemřel v ruském vězení v 8/02, Radujev v 12/02 …

V 12/ 00 Putin Ugrjumova za úspěšné vedení špinavé války v Čečensku vyznamenal medajlí Hrdina Ruska, a v 1/01 Putin veškeré velení voj. operací v Čečensku převedl z armády a ministerstva vnitra na velení FSB (poprvé v historii Ruska (!), a Ugrjumova osobně pověřil  „likvidací  vůdců teroristických skupin „  … 

Za pár dní poté, co jej Putin povýšil na admirála FSB, Ugrjumov 31.5.01 zemřel na základně Chankala, oficiálně na infarkt, ale na webové stránce Alexandra Koržakova někteří důstojníci FSB tvrdili, že se zastřelil, a přátelé Ugrjumova tvrdili, že byl zavražděn GRU …

V době odhalení agenta FSB Terkibajeva veřejnosti v 4/03  se na internetu objevila stránka jistého Ramzaje, jenž denodenně zasvěceně informoval o irácké frontě.

Gazeta.ru , která upozornila na tuto stránku, z toho vyvodila, že GRU tímto způsobem předává jisté choulostivé informace z Iráku hromadným sdělovacím prostředkům  - Putinova FSB, která tuto stránku provozovala, chtěla svými hrátkami pošpiněným  obrazem  GRU vytlačit z médií skandály FSB …

Tuto teorii potvrdilo překvapivé vystoupení šéfa GRU Korabelnikova na veřejnosti, když 16.7. 03 poskytl rozhovor listu Izvěstija ( o rozhovoru psal i prestižní Jane´s Intelligence Digest z 23.7.03 ) .

Významnou pomoc, kterou GRU poskytla Washingtonu při jeho invazi do Iráku v 3/03, a při sesazení Saddáma Husajna, Korabelnikov odmítl komentovat s tím, že je to téma příliš  „čerstvé“ .

Ruský tisk tento rozhovor vysvětloval tím, že Korabelnikov zřejmě varoval Putina a FSB, že „ v terénu GRU nikdo nenahradí, takže atˇ Putin a FSB dají od GRU ruce pryč, a nechají ji v klidu pracovat „ .

Korabelnikov Putinovi a FSB, jejichž hystérie proti špiónům vrcholila, oponoval , a prohlásil, že „ GRU nesdílí názory jisté ruské politické elity, že  se Rusko hemží špióny “ - Korabelnikov se smíchem poznamenal, že  „ chytří lidé prostě s US spolupracují, třebaže mnohdy pro peníze - dokud budou státní tajemství , budou i lidé, kteří  o ně budou usilovat   … „  .

Korabelnikov vyslovil veřejné varování na adresu Putina  „ Ruce pryč od GRU “  ještě jednou, a to 2.11.07, tři dny před „svátkem“ GRU ( 5.11.),  kdy se s Putinem Korabelnikov setkal, protože jej Putin vyznamenal medajlí Hrdiny Ruska …

Ruský tisk se opět shodl, že Korabelnikovy poznámky byly namířené proti Putinovi a jeho FSB, a měly jej varovat, že třebaže se FSB daří  „  komandovat nebo pohlcovat“ jiné agentury, atˇ  dá ruce pryč  od GRU, která  si  „ poroučet“ nedá  ani od Putina  ….

Tajná válka GRU s Putinovou FSB vyvrcholila likvidací Putinova čečenského prezidenta Kadyrova staršího na tribuně při vojenské přehlídce v Grozném 9.5.04, Putin úder vrátil v 8/04, kdy ulice v Grozném byly posypané mrtvolami stoupenců GRU v Čečensku  - od té doby Putin nad GRU získával převahu.

Politkovská po Putinově loutkovém referendu v Čečensku ze 30.3.03  svým útokem na GRU z 4/03 znemožnila hlavního kandidáta GRU na funkci čečenského „prezidenta „ , čečenského milionáře Malika Sadulajeva tím, že jej přes informaci od Litviněnka a Trepaškina  spojila s agentem FSB Terkibajevem a událostmi v Dubrovce  …

Z tohoto útoku Politkovské na GRU profitovala Putinova FSB, která se nesnášela s gen. Kvašninem, s jehož jednotkami jednotky FSB bojovaly o moc v Čečensku (ilegální prodej a pašování zbraní, ropy, dřeva, drog  ) .

Putinův kandidát, bývalý SU muftí Ahmad Kadyrov, jehož syn Ramzan šéfoval pod dohledem FSB otcovým vražedným milicím,  se tak zbavil jediného nebezpečného protikandidáta z celkového počtu šesti.

 „ Prez.volby “ Putin uspořádal v 10/03, a kandidáta GRU pro jistotu nechal volební komisí ještě vyloučit pro obvinění, že zfalšoval podpisy na listině svých přívrženců,  ale ze svého vítězsví nad GRU se netěšil dlouho, 9.5.04 pod Kadyrovem starším explodovala tribuna na stadióně ,když pronášel projev k oslavám vítězství Rudé armády nad fašismem, v nových prezidentských volbách v 8/04, ve kterých Putin veřejně podporoval ministra vnitra Alu Alchanova, moskevského policistu, který měl úřad prezidenta vykonávat, dokud  Ramzan Kadyrov nedovrší 30 let, Putin kandidáta GRU vyřadil  pod záminkou nesrovnalostí údajů v pasu .

Na gen. Kvašnina, jenž svého času prohlásil, že z Čečenců nadělá huspeninu, aby celý svět věděl, co jej čeká, obrátí-li se proti Rusku, Politkovská zaútočila v době, kdy prosakovaly zprávy, že jej Putin hodlá odvolat (odvolal jej až po svém znovuzvolení v 7/04 spolu s hromadným odvoláním některých generálů FSB a vysokých představitelů ministerstva vnitra pod záminkou , že nedokázali zabránit  bizarním nájezdům „čečensko- ingušských“  (FSB) komand na ruské základny v Ingušsku , se kterými se Kvašnin „svezl“ )  …

Kvašnin, civil, který se omylem dostal do armády, vydržel šéfovat genštábu rekordních sedm let (97-04) .

Kvašnin se těžce nesnášel s Putinovým ministrem obrany Sergejem Ivanovem, vášnivým sponzorem rus. jad. strateg. sil., stejně jako se nesnášel s předchozím ministrem obrany Igorem Sergejevem .

Navzájem spolu nekomunikovali, a všechno řešili přes Putina  ( Kvašnin byl zvyklý obcházet Sergejeva , a řešit věci jen s Jelcinem ) .

Mezi oficiálními kandidáty na funkci náčelníka genštábu byli : zástupce Kvašnina „kancelářská myš“  gen. Jurij Balujevskij, jenž za konspirujícího Kvašnina  vedl denodenní záležitosti genštábu (v roce 07 vyhrožoval Varšavě a Praze ), voj. velitel petrohradské oblasti Valentin Bobryšev , odpůrce Kvašnina velitel výsadkových jednotek Georgij Špak, a zejména šéf GRU Valentin Korabelnikov, který tuto funkci převzal po generálpluk. Fedoru Ladyginovi v roce 97, když tento odešel do důchodu …

Korabelnikov, jenž byl v Čečensku zraněn, osobně vedl operaci GRU proti Džocharovi Dudajovi, kterého zasáhla střela naváděna jeho satelitním telefonem  (96).

Putin si vybral „myšku „ Balujevského, kterého poté  ústy DM odvolal 1.6.08, a nahradil jej sobě 100% loajálním gen. Nikolajevem Makarovem …

V roce 09 byl otráven v moskevské kavárně expluk. GRU Anton Surikov, jehož skupina mezinárodních obchodníků se zbraněmi ( zahrnující i Viktora Buta ) si se skupinou veteránů KGB, kteří se zaštítili  Putinem,  postJelcinovo Rusko rozdělila.

16.8. 010 turečtí rybáři našli na břehu u své vesnice tlející mrtvolu generála Jurije Ivanova (52) , muže číslo dvě ruské vojenské rozvědky GRU ( v roce 92 měl podivnou autonehodu Jurij Gusev z GRU), kterému se mj. přisuzuje likvidace Zelimchána Jandarbijeva, jehož auto jeho agenti vyhodili do povětří v Kataru v 2/04 , který odsoudil dva GRU příslušníky k doživotí, v roce 05 byli vydáni do Ruska, kde zmizeli ( Jandarbijev, „prezident“ Čečny 96-97, vyjednával za separatisty  s Jelcinem a Černomyrdinem, do Kataru se uchýlil po nástupu Putina do funkce prezidenta v roce 00)   …

Podle Kremlu generál trávil „dovolenou“ inkognito v Sýrii, ve skutečnosti přijel zkontrolovat práce na staveništi budoucí nové ruské námořní vojenské základny v přístavu Tartus, kde byl naposledy spatřen - na schůzku s představiteli syrské rozvědky se již nedostavil …

Podle ruské oficiální verze si šel opilý zaplavat, ale odborníci podotýkají, že tak vysoký představitel GRU jistěže nechodil po cizí zemi sám, ale v doprovodu bodyguardů …

4.10. 010 přítel „utonulého“  generála Jurije Ivanova, Viktor Čevrizov (62) , šéf rozvědky pozemní armády/GRU do roku 02 , se podle Kremlu „ zastřelil“  …