Politkovská, Ramzan Kadyrov, a soutěž o nejhezčí obrázek Putina

V roce 05 Politkovská napsala knihu „Putinovo Rusko, aneb zánik parlamentní demokracie v Rusku „, ve které viní Putinovy tajné služby z toho, že se snaží zavést diktaturu „KGB“ - kosmetické parlamentní a prezidentské volby -všeobecné hlasovací právo za Putina ztratilo význam, protože není založeno na možnosti konkurenčního výběru – Putin osobně své protikandidáty vybírá  … Kritizovala na Putinovi zcela závislé soudnictví, morální rozklad armády, kdy rodiče za vydání mrtvého těla svého syna vojáka musí armádního šimla podplácet.

Putin podle ní svojí diktaturou práva nastolil neosovětský systém, založený na slepé poslušnosti -  „ Revoluce proti Putinovi u nás žádná oranžová nebude, ale opět rudá s potoky prolité krve „  ...

Spirála útoků proti politickým oponentům pravidelně za Putina dosahuje vrcholu před volbami – v 10/03 byli tak uvrženi za mříže expluk. KGB Michail Trepaškin (22.10.03) a Michail Chodorkovský (25.10.03) …

Navzdory svým chabým výsledkům v předvolebních průzkumech veřejného mínění (viz můj článek Putin překvapivě volby nevyhrál) , Putin bez vážnějšího politického konkurenta v 3/04 vyhrál prezidentské volby drtivou 70% většinou hlasů jako za sovětských časů, převzal pravomoce diktátora, a jeho zbylí političtí nepřátelé začali odpadávat jako mouchy …

V 6/04 byl ve svém bytě v Petrohradu zastřelen významný ruský prof. etnologie, expert na rasismus, a prominentní obhájce lidských práv, charismatický Nikolaj Girenko, jehož Putin obvinil, že poukazováním na zločiny s rasistickým kontextem špiní pověst Ruska ( ze stejného důvodu 1998 po 4 měsících Putina ve funkci šéfa FSB byla ve svém petrohradském bytě zastřelena etnoložka Galina Starovojtová ) .

V 7/04 byl  v centru Moskvy/MOW v pravé poledne zastřelen US novinář Pavel Chlebnikov, šéf ruské edice Forbes Magazine, podle kterého Chlebnikov pracoval na článku o organizovaném tunelování fondu pro rekonstrukci Čečenska, od Kremlu přes KGB-FSB mafii po klan kadyrovců …

V 9/04 byl otráven ( T-2 či dioxinem) ukrajinský prezidentský protikandidát proputinovského Janukovyče, jenž útok v péči rakouských lékařů zázračně přežil, kteří potvrdili otravu mykotoxinem T-2/žlutý déštˇ- žlutá lepkavá tekutina shazovaná vrtulníky a nízko letícími letadly, který za války ve Vietnamu Kreml dle tvrzení Alexandra Haiga z roku 81  dodával svým komunistickým spojencům v jihovýchodní Asii ( severní Vietnam, Laos, Kambodža, a poté jej používal za své okupace v Afghánistánu, zatímco US používaly „agent orange“, později jej Kreml údajně dodal i Saddámu Husajnovi, což se projevilo na spojeneckých vojácích ve válce v Zálivu vystaveným palbě minometných granátů, kteří T2 obsahovaly ) …

Politkovská kritizovala Putinovo umlčení médií, dezinformující média, informační vakuum z toho vzniklé, a prorocky dodala : “ Máme jen internet – prozatím, než i ten nám Putin vezme „ (  v 4/08 se FSB prostřednictvím příslušného návrhu zákona snažila dostat obsah internetu pod svoji kontrolu, informoval list Kommersant z 11.4.08 - návrh zákona mj. zaváděl přísné podmínky pro majitele webových stránek, kteří měli povinnost okamžitě stáhnout materiál, který FSB označila za „ extrémistický“, a poskytovatelé internetových služeb měli povinnost webovou stránku, na které FSB nalezla „ extrémistický“ obsah, do jednoho měsíce zavřít…

Někteří zákonodárci soudili, že FSB již dávno má prostředky k uzavření  webových stránek, které publikují „ extrémistický“ obsah, jak předvedla 4.4.08, kdy petrohradská prokuratura nařídila uzavřít 10 takových webových stránek …

Kommersant citoval Alexandra Toršina z ruské Rady federace, jenž všeobecně spílal celosvětovému „netu“ jako vymoženosti, která zahubí lidstvo, přičemž ruský internet nazval „ líhní extrémismu a akademií terorismu“ … ) .. 

Současnou generaci Putinových mladých novinářů nazvala zbabělými Putinovými klauny, Politkovská napsala : “ Novináři musí být servilně oddaní Putinovi, jinak jim hrozí kulka, jed, či politický proces s následným vězením či psychiatrií - Brežněvovu éru lze charakterizovat jako cynickou demenci, pro Jelcinovu éru bylo typické velkorysé rozkrádání státního majetku, zatímco za Putina žijeme ve zbabělosti „ ...

Na tiskové konferenci ve Vídni v 12/05, zorganizované nevládní organizací Reportéři bez hranic, 10 měsíců před svým zavražděním, prohlásila : “ Vyhrožují mi každý den, nemohu říci, že se nebojím, mám strach, lidé někdy platí svými životy za to, že říkají pravdu, ale mám zodpovědnost za své informátory, kteří mi věří, a kteří jsou ještě ve větším ohrožení života „ .

Krátce před vraždou

Krátce před svojí smrtí Anna Politkovská poskytla rozhovor svému příteli ruskému režiséru Andreji Někrasovi ( natočil „ Kauza Litviněnko „ ), a uvedla, že se Putin nemusí bát toho, co píše, protože v Rusku nikdo její knihy nečte, jen FSB – pokaždé, když jí vyjde nějaký článek, volá vzápětí anonym, že již dlouho žít nebude.

Její děti, syn Ilja (28) a dcera Věra (26) chtěly, aby požádala o politický azyl někde v Evropě, ale odmítla s tím, že neopustí mučené, znásilňované a opuštěné ( v 5/07 se její dceři Věře narodila holčička, dostala jméno Anna ).

Dva protiputinovce jednou ranou, obvyklá taktika

14.9.06 první náměstek šéfa ruské Ústřední banky, oblíbenec listu Kommersant,  Andrej Kozlov *1965 , jenž se snažil o ozdravění ruského bankovnictví, a odmítl prodloužit licence dvěma bankám ( Sodbiznesbank + Neftjanoj Bank), které praly špinavé peníze, byl zastřelen v MOW.

Kozlov údajně spolupracoval se zastřeleným  US novinářem Paulem Chlebnikovem /1963-7/04 MOW/ .

8.9.06 Kozlov na konferenci v Soči ve svém projevu mj. prohlásil :“  Bankovní licence by měla být celoživotně odebrána i těm, kteří špinavé peníze vyprali jen jednou, takoví lidé dělají bankovnictví ostudu „ …

Kozlov obvinil z praní špinavých peněz i vídeňskou Raiffeisen Zentralbank „s předními ruskými akcionáři“ ,  a pár dní před svoji smrtí odebral licenci DiskontBance, která se podle něho na praní špinavých peněz Raiffeisen ZentralBank podílela ….

V 10/08 soud ( gen. prokurátorem byl nechvalně proslulý Jurij Čajka) označil za organizátora vraždy Kozlova protiputinovského bankéře Alexeje Frenkela (dostal 19 let vězení), který vedl s Kozlovem spor o licenci …

Politkovská napsala :“ Život s vaším milovaným psem je v Rusku jediné, co vás může uspokojit, jsou to kapky lásky podávané nitrožilně „  - Politkovská žila v bytě  se psem Martym, vycvičeným k její obraně, nezachránil jí - byla zastřelena 7.10.06 ve výtahu, když se vracela domů z práce –  byla střelena 1x do hlavy, 2x do hrudníku, 1x do ramene.

Když byla 7.10.06 zastřelena v den Putinových narozenin, a 2 dny po narozeninách Ramzana Kadyrova, Litviněnko bil na poplach, že je na řadě on  - to již  byl otráven radioaktivním poloniem 210, zemřel 23.11.06 .

4 dny po zavraždění Politkovské byla „unesena“ matka  „unesené“ mladé atraktivní novinářky Eliny Ersenojevové ( zpráva Prague Watchdog), poslední manželky Šamila Basajeva (vzali se v 12/05, 7 měsíců před Basajevovým zavražděním ) .

Tato blondˇatá  „manekýna“ , která  pracovala pro blíže neurčenou ruskou vládní organizaci, která dle jejího tvrzení nevěděla o jejím spojení s Basajevem, kterého GRU a FSB sledovaly na každém kroku, po smrti Basajeva prohlásila, že  se vzali tajně - ale Basajev se se sňatkem netajil, v 3/06 se o něm veřejně zmínil ... 

Elina  byla unesena ze svého  auta maskovanými ozbrojenci v centru Grozného 17.8.06, přičemž v 6/06 byl zavražděn Sadulajev, jenž převzal vedení čečenského odporu po zavražděném Maschadovi (3/05), a počátkem července 06 i Basajev - podivuhodná náhoda či dílo krásné blondýnky, která pocházela z kozácké komunity (kavkazcenter. com), kterou Putin  politicky i finančně podporuje, a jejíž příslušníci doprovází rus. armádu jako členové speciálních milicí, aby pro ni vykonávali „špinavou“ práci  …

5 dní po zavraždění Politkovské dostala výhružný telefonát na mobil vedoucí pobočky kanceláře Memorial v Grozném Lída Jusupová ve smyslu :“ Jsi spokojená, že jsi na seznamu kandidátů na Nobelovu cenu míru ? Za předpokladu, že se jí dožiješ !“

K datu  zastřelení Politkovské bylo za Putina zavražděno „ neznámými nikdy nevypátranými pachateli „100 novinářů, počínaje poslankyní Dumy etnografkou Galinou Starovojtovou, a jména na seznamu dál přibývala.

Stanislav Markelov*1974  (Memorial) a Baburova (Novaja gazeta, články o ruských neonacistech ) 19.1.09 byli zastřeleni v MOW ranou do hlavy zezadu pistolí s tlumičem, když odcházeli z tiskové konference, na které Markelov oznámil, že zažaluje ruskou vládu za to, že předčasně propustila z výkonu trestu pluk. Jurije Budanova, jenž mučil, znásilnil a zavraždil jeho 18letou klientku Elzu Kungajevou  v Čečensku …

Klientem Markelova byl i novinář Michail Beketov, aktivista v kauze Chimský les, který brání list Chimkinskaja pravda, jenž byl v 11/08 po přepadení brutálně zmlácen, že je nadosmrti upoután na invalidní vozík …

Natálie Estemirova (Memorial) byla ráno 15.7.09 unesena z přeplněné autobusové zastávky v Grozném ( Kadyrov ji přidělil byt v osmém patře bez výtahu a bez tekoucí vody), a třebaže křičela a bránila se, nikdo ji nepomohl. Odvezlo jí bílé autoVAZ-2107, večer bylo její rozstřílené tělo nalezeno v příkopu u silnice  na hranicích v Ingušsku …

Politkovská a Ramzan Kadyrov I.

Politkovská napsala několik článků o soukromých mučírnách Ramzana Kadyrova, dlouhodobě kritizovaného Radou Evropy - k nejpůsobivějším pasážím jejího Ruského deníku patří popis návštěvy u Putinova přítele boxera Ramzana Kadyrova, ze kterého Putin učinil „ prezidenta“ Čečny, jenž se jí vychloubal, že vášnivě miluje „ zabíjení a ženy „  ( Putin svého času licoměrně zvolal :“ Že porušujeme lidská práva v Čečensku ? Práva koho ? Dejte mi jména, data, skutky, a postarám se o nápravu – nevidím v tom problém „  ) …

Politkovská Ramzana Kadyrova označila za „ Stalina dneška“ , a jeden z jejích posledních článků se opět týkal Kadyrových soukromých mučíren, jak sama Politkovská uvedla 5.10.06 v Rádiu Svobodná Evropa, což po její smrti potvrdil šéfredaktor listu Novaja gazeta  Dmitrij Muratov*1961, v roce 010 dostal francouzský Řád Čestné legie .

O 2 dny později byla zastřelena 5 kulkami ve výtahu mladým mužem ( kamera zachytila jen jeho siluetu ), když se vracela z práce s nákupními taškami – ve výtahu ji našla sousedka.

U těla byla pohozena vražedná zbraň, pistole Makarov, kterou jsou vybaveni příslušníci pořádkové policie, a několik nábojů.

Policie potvrdila, že vrah byl profesionál.

Po vraždě

Novaja gazeta vypsala odměnu ve výši 25 miliónů rublů za informaci, která by vedla k vypátrání vraha, a toho, kdo mu zaplatil.

Hned po vraždě úřady označily její vraždu za „ vyřizování si účtů mezi Čečenci „, což bylo cynické dvojnásobně, protože to mohli být jedině kadyrovci ( Putinova verze, že Politkovskou zavraždili „ Čečenci“, Kadyrovi v době, když se chystal z funkce premiéra na funkci prezidenta, moc neprospěla), ale nebyli - Politkovská Kadyrovem páchaná zvěrstva sice pranýřovala, ale Kadyrov se díky veřejné podpoře Putina v Čečensku těšil naprosté beztrestnosti .

V žádném případě Kadyrov nemohl mezinárodně uznávanou novinářku zlikvidovat bez souhlasu svého nadřízeného Putina   …

Amnesty International jednoznačně za vrahy Politkovské označila Putina a Kadyrova, a její mluvčí uvedl, že „ organizace je šokována naprostým nezájmem Putina se k její vraždě, provedené v den Putinových narozenin, bytˇjen slůvkem vyjádřit „  ...

Třebaže nikdo v RF ani v zahraničí nepochyboval, že je to politická vražda, Putin zachoval hrobové mlčení, takže kolegové Politkovské z redakce čtrnáctideníku Novaja gazeta prohlásili :“ Bush nám poslal kondolenční dopis, Putin jen pokrčil rameny „ …

Putin učinil na adresu zavražděné Anny Politkovské jednu výsměšnou poznámku, kterou opět obrátil fakta naruby : “ Její smrt Rusko poškodila více, než cokoliv za svého života napsala „  -  na protest proti této poznámce Oleg Orlov, jeden z prvních členů organizace Memorial, poradce Ely Pamfilové, a Pamfilová, kterou Putin jmenoval šéfkou kosmetického výboru pro lidská práva, na svoji funkci ve výboru rezignovali ( v 90.letech se Orlov stýkal s umírněnými čečenskými separatisty prezidentem Džochárem Dudajevem, SU ex generálem, a Aslanem Maschadovem, SU ex plukovníkem, které FSB mediálně nálepkovala jako  „islámistické extrémisty“ ).

Také list The Economist zdůraznil „ jaký si Putin dal dárek k narozeninám „ ...

K vraždě se nevyjádřil nikdo z ruských provládních politiků, ani nikdo z nich nepřišel na pohřeb ( až na jednoho bezvýznamného pracovníka ministerstva kultury ), zato někteří kremelští představitelé odsoudili „ zločin, který Západ spáchal, aby v RF vyprovokoval oranžovou revoluci „ ( !)

V den pohřbu , kdy v ruských základních školách probíhala soutěž o nejhezčí obrázek Putina, byl v MOW zastřelen, rovněž ve výtahu, ředitel moskevské banky Vněštorgbank Alexandr Plošin.

Pohřeb se konal 10.10.06 na jednom moskevském hřbitově za přítomnosti tisíce osobností z nevládních organizací, politických opozičních a novinářských kruhů , a zahraničních diplomatů.

Na pohřbu šéfredaktoři a redaktoři některých listů  ( mj. Vjačeslav Izmajlov z Novaja gazeta, Alexandr Minkin z listu Moskovskij Komsomolec )  přiznali, že  „ Politkovská položila život za ně, protože ji z nedostatku odvahy nechali jedinou bojovat v první linii „ …

Také Paříž/PAR se vyjádřila zdrženlivě, aby Chirak nepopudil Putina, kterému krátce po upálení beslanských dětí přišpendlil 22.9.06 na hrudˇ Řád Čestné legie, tak jako Chirak již v roce 04 v rámci protiamerické koalice s Kremlem obtěžkal medajlí i hrudˇ generála Kvašnina, jenž rozkaz k bombardování Grozného i s civilisty vydal …

Jen Nikolas Sarkozy v den zastřelení Politkovské prohlásil, že „ současné Rusko je agresívní nepřátelskou zemí „ , zatímco Dominique de Villepin vyjádřil „znepokojení“ nad porušováním svobody tisku v Putinově Rusku.

V den vraždy byl Putin jako obvykle při podobných událostech „ mimo území RF“ , tentokrát na návštěvě Německa, kde vraždu Politkovské odbyl jen pokrčením ramen, že Politkovskou vůbec neznal, a byla mu naprosto lhostejná.

Do Německa Putin přivezl dárek v podobě příslibu Gazpromu, a současně se Putin stal hlavním sponzorem německého fotbalového klubu Schalke.

Brzy po zavraždění Politkovské vypukla kauza Litviněnko .

Novaja gazeta za podpory Gorbačovovy nadace vydala sbírku jejích článků, a 12.10.06 Novaja gazeta otiskla její poslední, ještě nedokončený článek o mučení v Čečensku s názvem  „ Říkají jim teroristé „ ( 13.12.02 Duma přijala dodatek Putinova „protiteroristického“ zákona, který citelně omezil svobodu tisku v RF, kdy novináři nesměli zveřejnit informace, které by mohly poškodit „ protiteroristickou „ kampaň, či které by mohly podpořit propagandu „ teroristů „ , kdy Putin osobně vyzval novináře k autocenzuře, a napadl Babitského za jeho reportáže o zločinech páchaných na civilním obyvatelstvu jednotkami OMON ) , a otiskla i některé záběry z videozáznamu dokumentující mučení, které bylo posláno na její jméno do redakce.

V článku Politkovská píše, že „ Putin hovoří o své válce v Čečensku jako o protiteroristické operaci na severním Kavkaze „  - proto podstatná část  práce příslušníků  jednotek OMON spočívá ve vynucení mučením přiznání o  „ teroristické “ činnosti zajatých či unesených Čečenců, aby na základě těchto vynucených přiznání mohla být prokurátory vykonstruována falešná obvinění, a odsuzování „ teroristů“ jelo jako po másle - na základě politické zakázky od Putina, důstojníci, prokurátoři a soudci vyrábějí jako housky protiteroristické zprávy, kdo jich vyrobí víc, ten je lépe u Putina zapsán ", napsala Politkovská.

Politkovská se v článku opírá o dvě konkrétní svědectví, jedno je od matek mladých Čečenek, držených v ruských komerčních koncentračních táborech, a druhé je od mladého Čečence, kterého Rusku vydala Ukrajina, a jenž byl po převozu do Grozného na jednom policejním komisařství trýznivě a rafinovaně mučen, dokud neztratil vědomí, a dokud poté, co vědomí opět nabyl, protože mu drželi hlavu pod vodou, nepřiznal, že „ zabíjel lidi „ , třebaže žádného člověka nezabil .

Druhý den po „ přiznání“  jej umyli, oblékli do čistého, podlitiny mu něčím natřeli, a poučili jej, že o všech zraněních, která jsou na něm vidět, musí prohlásit, že vznikla při jeho pokusu o útěk - sdělili mu, že přijedou novináři a prokurátor, před kterými musí zopakovat svoje přiznání, že spáchal tři hrdelní zločiny a banditismus nejrůznějšího druhu – jestliže se nepřizná, budou pokračovat v mučení, a aby jej ponížili, znásilinili jej.

Jeho případ ohlásil Politkovské advokát tohoto chlapce.

6 dní po zastřelení Politkovské byly 13.10.06 uzavřeny všechny nezávislé organizace rusko-čečenského přátelství podle nového Putinova zákona o nevládních organizacích, ještě přísnějšího než jeho předchozí „ zákon „ z 23.11.05.

Jejich šéfové většinou skončili ve vězení, jako Stanislav Dmitrijevskij z Nižního Novgorodu, jenž byl již v 2/06 odsouzen k trestu odnětí svobody na 2 roky s podmínkou, že se na 4 roky nesmí vzdálit ze svého bydliště, a musí se pravidelně hlásit na policii, za to, že v časopise společnosti v nákladu 5.000 výtisků uveřejnil výzvu v 3/05 zavražděného prez. Maschadova a jeho mluvčího Zakajeva ruskému lidu a evropskému parlamentu, aby se postavily za mírové vyřešení čečenského konfliktu, čímž soud kafkovsky vytvořil precedent trestního stíhání všech, kteří veřejně propagují mírové vyřešení čečenského konfliktu ...

Dmitrijevskij byl 2.9.05 obžalován podle paragrafu 282 Putinova trestního zákoníka, který trestá „ akce vedoucí k podněcování národní a rasové nenávisti“ ( proti Putinovi) ...

Podle Putinova výkladu pod tento TČ nespadají neonacisté, proti kterým nikdy nezasáhl, protože vybíjejí jeho kritiky – na webových stránkách ruských neonacistů russianwill.org „ Ruská vůle „ byl v 8/06 zveřejněn seznam 89 „ nepřátel Ruska ( protiputinovců) určených k likvidaci „ -  vedle Politkovské na něm byla mj. Světlana Gonučkinová, aktivistka za lidská práva, novinářka Jevgenia Albacová, bývalý SU disident Sergej Kovalev, spoluzakladatel Memorial, další novináři ( Vitalij Čelyšev, zastupce šéfredaktora čas. Žurnál, aj.) a liberální politici.

Politkovská byla hlavním cílem další neonacistické skupiny Suverénní národní strana Ruska, která vydala seznam 63 „ nepřátel Ruska „ .

Seznamy protiputinovských „ nepřátel Ruska „ vydaly další 4 webové stránky ruských neonacistů.

Putin proti takovým majitelům webových stránek doposud zasáhl jen tehdy, jsou-li na jejich seznamech určených k likvidaci i vysocí státní funkcionáři nebo jeho známí, jak tomu bylo v případě, kdy se na seznamu objevila soudružka Matvijenková, v té době  starostka Petrohradu, Putinem na tento post dosazená ...

Úřady však nikdy nezasáhly proti výzvám k zavraždění Putinových kritiků, jak poznamenala Amnesty International.

Ganučkinová několikrát požádala prokurátora, aby zasáhl proti majitelům stránek podle Putinova zákona, aniž by se dočkala nějaké odpovědi ...

Také ruská neofašistická strana Žirinovského Ruská strana liberálně demokratická dnešního místopředsedy Dumy, vydala seznam protiputinovských  „ nepřátel Ruska „, na které byla i Politkovská  - fašista Žirinovskij v Dumě povýšil ...

Dmitrijevskij navíc v Nižnim Novgorodě vydával časopis, který se specializoval na obranu lidských práv, trestný čin spadající podle Putinova zákona do kategorie „ trestných činů podněcujících k nenávisti „ – Amnesty International poznamenala, že by Putin potřeboval léčbu na psychiatrii, kterou zařizuje pro své kritiky, ale sebe opomíjí - v roce 06 v Omsku jistý občan Nikolaj Skačkov veřejně protestoval proti brutálnímu násilí vůči demonstrantům ze strany pořádkové policie, načež jej FSB násilně odvezla na psychiatrii, kde se musel podrobit testům : psychiatři u něj objevili „ paranoidní  přecitlivost na spravedlnost“,  a nedobrovolně jej po šest měsíců internovali, aby jej z tohoto „ spravedlnostního deliria“ vyléčili …

Politkovská a Kadyrov II

Politkovská veřejně prohlašovala, že je na základě faktů, které zdokumentovala,  připravena svědčit u soudu proti hlavnímu čečenskému mučiteli, boxeru Ramzanu Kadyrovi, jehož otec Ahmad byl pro svoji kolaboraci s Kremlem nezákonně dosazen Putinem do funkce čečenského prezidenta, kterým ze zákona stále byl prezident Aslan Maschadov.

Po zavraždění Kadyrova staršího se Putinovým privilegovaným přítelem stal Ramzan Kadyrov, hlavní zřizovatel čečenských mučíren z titulu své funkce šéfa proruských polovojenských čečenských milic ( „ kadyrovci „ ), kterým ruské jednotky OMON plnily jakákoliv přání, třebaže oficiálně dle Putina vůbec neexistovaly ( nebyly nikde zaregistrované, stály tudíž mimo zákon, a mohly porušovat lidská práva, jak se jim zachtělo )  ...

Politkovská a její návštěva u Kadyrova

Ramzanu Kadyrovi/RK se proruští hodnostáři klaní jako osmanskému bejovi, protože jeho milice plení celé Čečensko, a místní hodnostáři mu musí odvádět přepychové dary, jinak mohou na své podnikání zapomenout – toho, kdo se vzepře, kadyrovci unesou a na rodině žádají výkupné, viz kauza mladého Ahmada Gutijeva, jenž se rozhodl Kadyrovi nezaplatit : poté, co jeho rodina předala RK výkupné ve výši 100.000 dolarů, byl ve zbědovaném stavu z Kadyrovy soukromé mučírny propuštěn – okamžitě poté se rodina odstěhovala do zahraničí.

Díky svým komerčním mučírnám si mladý RK již ve svých 28 letech ( 04) mohl postavit kolem svého paláce v Grozném fontány chrlící křištˇálově průzračnou vodu, zatímco obyvatelé Grozného živořili z několika kapek vody, která má v Grozném stále cenu zlata .

Zlaté paláce sobě, svým rodinným příslušníkům a svým velitelům  nelegálních bezpečnostních sil vystavěl i ve své rodné vesnici Čentoroi, což je dnes pevnost postavená ze zlata¨, kolem níž se táhnou podzemní jeskyně Kadyrových mučíren.

Obyvatele této vesnice, kteří mu nebyli po chuti, jednoduše vyhnal.

Ramzan ze své rodné vesničky učinil nové hlavní město Čečenska, ze kterého úřaduje – do Grozného ( hodina a půl jízdy autem ) jede, jen když opravdu musí, protože se právem obává  o svůj život.

Do luxusní vesnice Čentoroi se „ cizí „ dostane jen na předchozí povolení od starosty, přístupy k ní hlídají Kadyrovy milice na nekonečných vojenských stanovištích , u kterých vojáci znovu a znovu prověřují totožnost .

Politkovská píše, že jí vojáci zavedli do luxusní vily pro hosty, odkud se nesměla hnout, dokud se neobjevil Kadyrov  …

Politkovská si všimla, že na drahém nábytku byly obrovské cenovky, aby si hosté všimly, kolik  tisíc dolarů ten a ten kus nábytku stál , což Politkovská ohodnotila jako neslýchanou vulgaritu .

Kadyrov na předem domluvený rozhovor s ní přišel se sedmihodinovým zpožděním, obklopen celou armádou svých milicionářů, kteří jej neopustili ani na vteřinu.

Kadyrov mladší se rozvalil na pohovku, a hodil si nohy na stůl způsobem, že se téměř dotýkaly nosu Politkovské, a stejně jako jeho strážci jí ostentativně tykal …

V rozhovoru používal jen slova „ zabít, zničit, zlikvidovat „ .

Politkovská, bytˇv zajetí jeho strážců, mu kladla takové otázky jako : „ Z jakého titulu zabíjíte lidi v Ingušsku, když jste šéfem bezpečnostních sil v Čečensku ?“

RK odpověděl :“ Pro každé akce dostáváme povolení od FSB „ .

Politkovská : “ V lesích zabíjíte většinou mladistvé, kteří se přidali ke svým otcům, neměli byste se přestat vzájemně zabíjet, a usednout k jednacímu stolu ?“

RK : „ S kým bych měl jednat ? S tím dědkem Maschadovem ( zavražděn v 3/05) , který již nikoho nekontroluje ?! Jediným mým protějškem je Basajev ( zavražděn v 7/06), obratný stratég a chrabrý voják, toho mi bude ctí zabít „ …

Politkovská :“ Co když vyhraje on ?“

RK :“ Vyloučeno, vyhrávám jen já „ .

Politkovská : „ Máte nějaké slabiny ?“

RK :“ Žádné, dokonce ani Kreml zde nerozhoduje, já tu vládnu … „ ….

Politkovská : “  Ale jeden člověk vám rozkazy dával – váš otec „ …

RK : “ Ten jediný si to mohl dovolit „ …

Politkovská : “  Zabil jste již někoho vlastníma rukama ?“

RK:“ Ne, dávám jen adresy těch, které mají zabít.“

Politkovská :“ Nebojíte se dávat rozkazy k zabíjení ?“

RK: „ Nebojím, není to má vůle, ale Alláha „ ( oficiálně RK bojoval proti islámistům) …

Politkovská : „ Až zabijete všechny nepřátele, proti komu pak budete bojovat ?“

RK :“ Za prvé, nemám nepřátele, jsou to jen obyčejní bandité, a až je zabiji všechny, budu se, HLOUPÁ HUSO, věnovat svému dobytku – protože mám dobytek, a také bojové psy „ …

Politkovská :“ Máte i jiné zájmy než zabíjení ?“

RK :“ Ženy, mám rád hodně žen kolem sebe „ …

Politkovská:“ Vaše žena nic nenamítá ?“

RK:“ Ta o tom neví.“

Politkovská :“ Jaké máte vzdělání ?“¨

RK: „Vystudoval jsem práva „ ( má jen ZDŠ)

Politkovská:“ Jaký právní obor jste studoval ?“

RK: „ Nevzpomínám si „ – to se RK již rozzuřil, vyskočil z pohovky, pobíhal navztekaně kolem Politkovské, a ječel :“ Dej mi již pokoj, kráv… Jsi nepřítelem čečenského lidu, chceš čečenský lid proti mně poštvat, jednou si všechno zodpovíš „ …

Jeden člen ochranky RK řekl, že je čas sledovat TV – RK se uklidnil, zapnul TV, ve které měl projev Putin – „ Skvělý muž, miluji ho,“ rozplýval se RK nad svým šéfem.

Politkovská napsala :

„ Je tma, nepřátelská atmosféra houstne, měla bych už jít – nakonec po půl hodině napětí RK nařídil jednomu strážci, aby mě odvezl do Grozného – po cestě plné kontrolních stanovištˇ.

Bála jsem se, čekala jsem, že mne cestou můj doprovod zabije – ale jakmile se vzdálil z dosahu RK a promluvil, věděla jsem, že vyváznu.

Řekl :“ Neplač, to přežiješ, a celou cestu mi vyprávěl svůj příběh bojovníka za nezávislost, jenž nakonec, aby zajistil bezpečnost své rodině, skončil jako Ramzanův strážce (osud mnohých milicionářů ) .

Rozhovor Politkovské, který zveřejnila v celé kráse, a se svými sarkastickými komentáři, končil :“ Kreml si vypěstoval jednoho malého draka, kterého nyní musí denně krmit, aby nepukl ješitností a pýchou.

V Čečensku Putin zažil obrovský neúspěch, tak obrovský, že jej musí vydávat za úspěch, a Čečencům nezbývá nic jiného, než se svému tyranskému drakovi podřídit, nechtějí-li zemřít v jeho mučírnách .

Čečenci za Putina pochopili jediné – že je nemožné svobodně protestovat, proto se prozatím podřídili – prozatím … „ .

Tento výmluvný historický rozhovor Ramzan Kadyrov blahosklonně poskytl Politkovské 29.8.04, kdy se v Čečensku  po zavraždění Kadyrova staršího konaly nové loutkové prezidentské volby.

Třebaže šéf bezpečnostních jednotek RK atentátu na svého otce nedokázal zabránit, nebyl pro neschopnost vyhozen , naopak, dral se na místo prezidenta, což mu však Putin nemohl pro jeho věk dopřát – proto ve volbách „ drtivou většinou „ zvítězil bezvýznamný čečenský policista z Moskvy Alu Alchanov, jenž RK zahříval místo, zatímco skutečnou hlavou státu byl RK, jenž se stal místopředsedou vlády ( premiér Sergej Abramov byl jeń jeho lokaj ) , a znovu šéfem bezpečnostních sil - paradoxně tak teoreticky  dohlížel i na jednotkami OMON .

Putin tak RK s diplomem z boxu jako nejvyšším dosaženým vzděláním pověřil velením nad ruskými generály …

Kreml k roku 010 neumožnil zvláštnímu emisaru OSN pro vyšetřování mučení na severním Kavkazu Manfredu Nowakovi, aby na severní Kavkaz dorazil, třebaže mu to ruské úřady oficiálně povolily v 5/06, takže si hned koupil letenku, ale 26.9.06 mu přišel dopis od ruského velvyslance při OSN v Ženevě s tím, že Putin trvá na podmínce, že nebude smět mluvit s čečenskými vězni o samotě, ale jen pod dohledem ruských důstojníků, což OSN vždy odmítá, takže svůj let zrušil.

V té samé situaci byl Mezinárodní Červený kříž, kterému Kreml  nikdy neumožnil navštívit čečenské „ věznice „ …