Ruská agrese proti Finsku 1939/40 II.

FS ministr zahraničí požádal Společnost národů o pomoc 3.12.39, ta 11.12.39 dala FS souhlas k obraně proti SU agresi, a Kremlu nařídila okamžitě se z FS území stáhnout a přijmout její zprostředkování - když její žádost Kreml ignoroval, vyloučila jej 14.12.39  jako agresora ze Společnosti národů ( dle definice agrese Maxima Litvinova, kterou Kreml sám navrhl )   ... Zároveň SN koordinovala mezinárodní pomoc Finsku/FS .

15.12.39 FS ministr zahraničí ve svém rozhlasovém projevu nabídl Kremlu jednání, ten nabídku přijal až v polovině ledna 40.

16.12.39 SU agresi vůči FS odsoudil italský ministr zahraničí „ hrabě“ Ciano z Národní fašistické strany, Mussoliniho zetˇ , jenž v rozhlase oznámil, že Itálie vysílá na pomoc FS dobrovolníky a vojenskou výzbroj ( zadržena v 1/40 Berlínem)

Tisková agentura TASS uvedla lživou informaci, že do FS dorazila německá válečná plavidla, třebaže šlo o italské lodě ...

Zatímco západoevropská levice stála za SU „ bránícím mír „ , pomoc organizovala ve Švýcarsku/CH mj. AntiKominterna, která označila SU za imperialistický stát, založený na teroru, a Mezinárodní Červený kříž zorganizoval sbírku na pomoc FS.

Západní Evropa se za FS postavila jen slovně, a zaslala mu symbolickou vojenskou pomoc ( Paříž/PAR poslala 145 letounů, 500 kanónů velké ráže, 5.000 kulometů model 1915, a 400.000 pušek, LON 30 kusů zastaralých letounů, kulomety model 24, protitankové pancéřové pěsti, Mussolini poslal 35 kusů moderních letounů – část této pomoci však došla až po uzavření příměří ).

Finové marně čekali na pomoc od mezinárodního společenství, Británie ani Francie se neodvážily přímo vojensky se Stalinovi postavit, jen symbolicky zásobovaly FS armádu zbraněmi a municí.

Finům pomohly jen dobrovolnické prapory o celkové síle 12.500 mužů, z toho 8.700 ze Švédska ( Švédský dobrovolnický sbor), zbytek Dánové ( 1.010), Norové ( 895), a ostatní národnosti.

Do FS bojovat za vlast přijeli i FS emigranti usazení v US + v CAN, celkem 346 mužů.

Vůči účastníkům 2.sv.v.. se Švédsko prohlásilo neutrálním, ale v Zimní válce se prohlásilo jen  „ neválčící stranou „ , a poskytlo FS úvěry ( stejně tak US, které 10.12.39 udělily FS vládě úvěr ve výši 10 mil. dolarů, nepochybně z důvodu, že FS bylo jedinou zemí, která US splatila své dluhy z 1.sv.v.) , vojenskou techniku a humanitární pomoc.

Nejvýznamnější pomocí švédské vlády bylo vyslání Dobrovolnické letky švédského letectva ( dobrovolníci z řad švédského letectva), která dorazila 7.1.40 ( 12 stíhaček, 5 bombardérů, 8 průzkumných a transportních letadel, tj. třetina tehdejšího švédského letectva + 900 švédských dělníků a inženýrů jako obsluhující personál ...

Tato dobrovolnická letka bojovala se třemi FS prapory proti dvěma SU divizím až do poloviny března 1940 – celkem z její řady zahynulo 33 mužů, včetně švédského podpluk. Magnuse Dyrssena /1894-3/1940/.

Mezi zahraničními letci-dobrovolníky létal za FS synovec Hermanna Göhringa Carl Gustav von Rosen /1909-1977/ ...

Švédská pomoc během Zimní války dodnes zůstává předmětem trpkých poznámek ze strany Finů, kteří počítali s významnější pomocí, o které krátce před válkou jednali – s jednotkami pravidelné armády, které by FS pomohly zatlačit ruské agresory zpět na ruské území.

Švédský premiér Per Albin Hansson však jednotky pravidelné armády odmítl vyslat, navíc v 12/39 zdůraznil, že „ švédská pomoc, zásilky zbraní a munice, nebude trvat věčně „  ( což ve svém projevu prohlásil i švédský král Gustav V. ) ....

Wilhelmstrasse tlačila na Stockholm, aby FS boje zastavilo, a souhlasilo s tvrdými územními ústupky, které dle BER „ nemusí mít věčnou platnost „ ...

FS se tak dostalo pod švédský tlak, aby se Stalinem uzavřelo smlouvu o příměří, protože Švédové se obávali kolapsu FS armády a okupace celého území FS.

Finové však mají také máslo na hlavě – když Hitler v 4/40 napadl Norsko, FS mu poslalo na pomoc jen dobrovolnický zdravotnický prapor, který se po bleskovém vítězství nacistů spěšně stáhl na FS území ...

Politické a diplomatické manévry k ničemu nevedly, ale jakmile se LON + PAR v polovině ledna 40 doslechly, že Kreml nabízí Finům smlouvu o příměří přes švédské zprostředkovatele, Británie/UK + Francie na základě Churchillovy iniciativy pro uspokojení veřejného mínění oznámily, že  „ve prospěch FS“ uskuteční spojeneckou expedici přes švédské území do Norska vedenou generálem Weygandem, který o 6 měsíců později Francii prohrál válku.

Pravým cílem expedice ve skutečnosti bylo zabezpečit norský přístav Narvik, kterým do západní Evropy proudila švédská železná ruda ( Kiruna)  ...

Kdyby chtěl tento Expediční sbor FS pomoci, nevyjednával by o přechod přes norské a švédské území, ale využil by FS nezamrzající přístav Petsamo, přes který by se vylodil přímo ve FS, a přístav by nepřenechal RA, která z něho učinila Pečengu, kterou Putin při zabírání Krymu Finsku nevrátil.

Expediční sbor o síle 100.000 Britů a 35.000 Francouzů, který se měl v Narviku vylodit, byl 5.2.40 schválen nejvyšším spojeneckým velením, ale protože Hitler skandinávským zemím hrozil, že přítomnost spojeneckých jednotek na jejich území bude mít za důsledek německou invazi, norská a švédská vláda přechod tohoto sboru přes své území nepovolily, švédská byla vázána neutralitou, kterou pro boje mezi Hitlerem a spojenci vyhlásila ( přesto 18.6.40 umožnila v rozporu se svoji neutralitou průchod přes své území německým jednotkám směrem do Narviku, viz osudné rozhodnutí švédské vlády governmentsinexile.com)  ...

Po válce z dokumentů vyplynulo, jak spojenci veřejnosti lhali – Expediční sbor měl nařízeno vyhnout se jakýmkoliv bojům s RA, a dle původní UK verze  měl obsadit severní Skandinávii na linii Stockholm–Göteborg či STO – Oslo, na linii jezer Mälaren, Hjälmaren a Vänern, které by jižně pod Narvikem tvořily přirozený obranný val v délce 1.900 km, avšak v případě bojů by se v jejich ohnisku ocitla dvě největší švédská města, proto spojenci svoje ambice omezily na obranu Narviku a jeho okolí ...

Zatímco BER + Stockholm tlačily na FS, aby odpor vůči Stalinovi ukončilo, LON + PAR požadovaly opak, a v polovině 2/40 slibovaly Finsku 50.000 mužů pod podmínkou, že z FS území budou moci provést okupaci severní části Skandinávie ( ve skutečnosti měli Finové dostat 6.000 mužů, zbytek  měl zabezpečit švédské doly na železnou rudu )  ...

Mezitím ve spojeneckém Murmansku se Kriegsmarine chovala jako doma, Hitler nařídil zdvojnásobit produkci námořních min  ...

Tehdejší francouzská socialistická vláda sehrála v předvečer vypuknutí 2.sv.v. tragickou úlohu – pomineme-li nátlak na Beneše, aby spolupracoval s Kremlem ( viz francouzsko-SU vojenská spolupráce v letech 36-38 ), Paříž 30.8.39 naléhala na PL maršála Edwarda Rydž-Šmigly, aby zastavil mobilizaci, kterou týž den vyhlásil, protože PAR tvrdila, že  stále věří v diplomatické urovnání, třebaže Německo dávno mobilizovalo, a jeho divize stály u PL hranic …

Rooseveltova/FDR  „ neutralita „

4.11.39 US Kongres vyhlásil ve 2.sv.v. neutralitu přesně dle Rooseveltova slibu „ US lidu „  ( v 1/40 se ve Washingtonu konaly demonstrace US mládežnického kongresu/Youth Congress , na kterém mládežníci mávali prapory, že se nechtějí zapojit do evropské   „imperialistické“  války ...) ...

Dle knihy Anthony C. Sutton National Suicide z roku 73 Roosevelt 1938 uzavřel tajnou dohodu se SU o výměně vojenských informací ( třebaže pro US veřejnost na SU uvalil " morální embargo ") , a US vláda, která již 18.12.39 zakázala vývoz letecké technologie válčícím stranám , zaslala 23.12.39 oficiální nótu německé a britské/UK vládě, v níž protestovala proti bitvě v ústí Rio de la Plata ( potopení křižníku  Admiral Graf von Spee ).

V další nótě Londýnu si postěžovala na zničení německých obchodních plavidel britským námořnictvem nedaleko US floridských břehů  ...

Churchill Rooseveltovi odpověděl v dlouhém dopise, ve kterém mu decentně vysvětlil, že „ britská ostraha oceánů chrání i obchodní lodě severoamerické a jihoamerické, které německé válečné lodě konfiskují, přičemž ve velkém  potápějí i obchodní plavidla neutrálních států …

V době, kdy se ve Francii zakládal Britský Expediční sbor, Rooseveltova vláda zaslala Londýnu další protest, tentokrát proti tomu, že britské tajné služby pročítají US kurýrní poštu do Evropy  - v dalším US protestu se US ohradily proti prohlídce několika US lodí na Gibraltaru, zda nepřevážejí kontraband …

1939 za situace, kdy FDR byl  „ striktně“  neutrální, takže nepomohl ani obětem agrese, a LON + PAR vedly válku proti Hitlerovi tím, že jen přihlížely, bylo FS jediné, které se nacisticko-bolševickému paktu ze 8/39 vojensky postavilo.

18.12.39 o 11 let mladší Hitler poslal Stalinovi blahopřání k jeho 60.tým narozeninám, v telegramu stálo : „ Mé srdečné blahopřání, přeji všechno nejlepší nejen Vám, ale i našim národům a jejich spolupráci v budoucnosti „ …

Stalin Hitlerovi odpověděl : “ Přátelství našich národů je stvrzeno krví, je proto neotřesitelné a věčné „ …

Německý průmyslník Thyssen, exilovaný před Hitlerem ve Švýcarsku/CH, zaslal Hitlerovi dopis, v němž protestoval proti zrůdnostem páchaným Hitlerovým režimem, německá policie na něj vzápětí vystavila zatykač ( RA na oplátku rozkradla jeho rodinný majetek / později se jeden rodinný příslušník  procházel po petrohradské Ermitáži, a svému doprovodu ukazoval obrazy, které visely v jejich rodinném sídle )   …

Rumunsko podepsalo obchodní dohodu s BER, a Stalin se neprozřetelně dohodl s Hitlerem na obnově silničních a železničních uzlů napříč Polskem až k ruským hranicím …

Po zabití dvou německých poddůstojníků v jednom PL baru na předměstí Varšavy  byl okamžitě oběšen majitel baru, a 20 dalších Poláků, pochytaných v blízkosti baru, bylo ubito k smrti – taktéž skončil další PL občan, jenž včas neustoupil z cesty německému důstojníku, čímž mu neprojevil úctu.

Německé úřady oznámily, že všichni PL obyvatelé z města Kalisz (70.000 obyvatel ) budou deportováni, aby uvolnili místo etnickým Němcům „ repatriovaným“ z pobaltských států, stejně se na obsazených územích chovali bolševici.

Japonci s absolutní převahou ve vzduchu bombardovali čínské základny na severozápadě země, v Severním moři byl německou ponorkou U-30 těžce poškozen UK křižník Barham.

21.12.39 skončila pětidenní bitva v okolí vesnice Summa a jezera Muolaa, kde RA zamýšlela v hlavním útoku prolomit Mannerheimovu linii. Finové v této bitvě rozprášili 6 ruských divizí + 3 tankové brigády, a zatlačili ruské posily o 7 km zpět.

21.12.39 RA, početně v mnohanásobné převaze, čekající na posily, zastavila útočné operace, protože byla na hlavu poražena úporně se bránícími Finy.

Vlastenečtí Finové se bránili nejen kulometnými hnízdy na Mannerheimově linii, kdy ve svých bílých vojenských kabátech s bílou kapucí a v bílých botách splývali se sněhem, ale i svéráznými způsoby – přepadové oddíly „ spanilými „ jízdami z kopců na lyžích v bílých oblecích vrhaly po ruských hlídkách nože ostré jako břitvy, a po SU tancích zápalné lahve, které se již používaly ve španělské občanské válce, ale teprve od Zimní války se jim začalo říkat Molotovovy koktejly, zatímco špatně vycvičení ruští vojáci se špatnou bojovou morálkou, hladoví a vymrzlí, kterým veleli neprofesionální velitelé, neuměli ani lyžovat.

SU vojáci nebyli vybaveni na FS mrazy ( člověk zasažený kulkou umrzl, protože se mu zpomalil oběh krve, umrzli i zranění, kteří leželi na zemi přes 60 minut), a v zimě 39/40 panovaly neobvykle kruté mrazy i na FS poměry – běžně mínus 40-50 stupňů .

Také dlouhé FS noci pracovaly pro Finy, kdy FS minometčíci SU vojáky dostávali v době, když se všichni ohřívali u ohně, takže se vojáci RA raději klepali zimou, než aby si rozdělali oheň, činnost rovnající se na FS sněhové pláni sebevraždě .

Navíc Stalin  „ chytře “ poslal do zimní války proti FS vojáky z teplého jihu, protože se obával zrady a dezercí u vojáků ze SU Karélie.

SU vojáci z jižních oblastí samozřejmě nebyli schopni přežívat ani v pustých FS lesích, natož za arktických mrazů, zatímco většina FS vojáků pocházela z místních vesnic.

Zápalné lahve, házené do prostoru motorů tanků, byly spolehlivými ničiteli tanků, obtížnější a odvážnější metodou, kterou FS armáda používala, byly protitankové granáty, které však byly těžké, a bylo třeba nejprve zlikvidovat pěchotu a znehybnit tank, čehož dosahovali kusem dřeva, který vráželi do hnacích kol pásů tanků.

Finové vymysleli vlastní taktiku boje „motti“/ lyžařská komanda v bílých kombinézách, která se nehlučně objevila, rychlým úderem rozdělila nepřátelskou kolonu na izolované části ( např. vyhodila do povětří přední a zadní část konvoje, čímž znemožnila nejen postup, ale i ústup ) , které poté zlikvidovali izolovaní bílí odstřelovači, kterým Rusové přezdívali „ Bílá smrt „, anebo byla těžká technika zlikvidována Molotovými koktejly.

FS zprávy zaznamenávají časté vzpoury SU demoralizovaných vojáků ( Finové vykládali vtipy, že promrzlí a vyhladovělí rudoarmějci byli demoralizováni tím, že za Mannerheimovou linií neustále cítili silnou vůni guláše a pečených klobásek, zatímco jejich polní kuchyně FS komanda ničila, + Finové evakuovali či spálili všechny vesnice a usedlosti, takže SU vojáci si neměli kde brát jídlo,a museli jíst mražené suchary) -  proto po skončení SU invaze do FS byl v rámci reorganizace armády vydán i nový kázeňský řád, kdy si již vojáci nemohli na důstojníky stěžovat, zatímco důstojníci je mohli tvrdě trestat za každý sebemenší kázeňský přestupek …

Páteří FS obrany byla tzv. Mannerheimova linie, přehrazující Karelskou šíji , a skládající se tří obranných pásem + ze 160 železobetonových srubů zabudovaných ve skalnatém lesnatém terénu, a třebaže ještě nebyla dokončena, byla pro nevycvičené bolševické jednotky s neprofesionálními veliteli neprůchodná.

FS obraně pomohla i topografie – nerovný terén  posetý lesy, jezery a bažinami, který zmenšoval možnosti útoku, zatímco FS voják se v něm na lyžích pohyboval jako ryba ve vodě, navíc měl výtečnou zbraň FS výroby – samopal Suomi KP-31.

SU s pompou slavil Stalinovy šedesátiny, třebaže Finsko k narozeninám nedostal ( Stalin své narozeniny od roku 22, kdy se dostal k moci, místo 18.12 slavil 21.12. ), naopak v ten den byla SU 122. divize zastavena v Laponsku v Pelkosenniemi + v Kemijärvi.

FS sabotéři přerušili železniční tratˇ Leningrad-Murmansk na třech místech.

24.12.39 FS armáda poprvé vstoupila na ruské území nedaleko města Lieksa v severní Karélii, poté co rozprášila SU jednotky, po kterých jí zůstalo ve vlastnictví 60 tanků a 30 děl ( motory SU tanků snadno zamrzaly, proto musely být nastartovány celých 24 hodin, takže přicházely o benzín,  anebo se zničily) .

Na Štědrý den SU letectvo bombardovalo Helsinky, Vyborg, 30 dalších FS měst a několik železničních tratí, civilní města bolševici bombardovali i 31.12.39.

27.12.39 4. divize RA vyslala v noci několik skupin přes zamrzlou řeku Suvanto, aby vytvořily předmostí na FS straně, ale byly FS hlídkami odhaleny, a zlikvidovány dělostřelectvem a kulomety, tím skončila bitva o Kelja.

29.12. převzal velení severně od Ladožského jezera gen. Stern, bývalý velitel bolševické dálnovýchodní armády.

Hitler ve svém novoročním projevu 1.1.1940 mj. řekl :“ Mohli bychom vsadit na mír, anebo vyhrát válku. Světový židovský kapitalismus nepřežije vytvoření Nové Evropy pod německým vedením „ …

7.1.40 FS armáda zvítězila v části bitvy o město Suomussalmi v lese na Raatské cestě ( při hranicích s RF ve střední části FS ), kdy po dvou dnech bojů zničila Kyjevskou 44. střeleckou divizi, přezdívanou „Modrou“/ Stalinovu divizi ( elitní GPU policejní divize byly vyzbrojené podstatně lépe než armádní divize ), která měla 25.000 mužů, nové tanky a dělostřelectvo, zatímco FS lyžařská jednotka „Osasto Kontula“ , která jí do pasti v lese vlákala, kde totálně uvízla v závějích sněhu, měla jen 300 mužů .

Pluk. Hjalmar „ Sivu“ Siilasvuo a jeho 9. divize o 6.000 mužích poté SU elitní divizi, která se již ve spolupráci s nacisty zúčastnila přepadení PL, zablokoval ústupovou cestu  - Finové pak její jednotlivé části zlikvidovali odděleně – padlo 23.000 rudoarmějců, 1.000 bylo vzato do zajetí, 800 rudoarmějců, včetně s velitelem divize Alexejem Vinogradovem /1899-1940/ uteklo, Vinogradov byl poté zastřelen pro  „ neschopnost“  na rozkaz Stalinova emisara Lva Mechlise /1889-1953/, židovského původu, po válce byl ministrem státní kontroly.

Stalin chtěl původně zastřelit i Vasilije Čujkova /1900-1982/, jenž se podílel na útoku proti PL, poté byl jmenován velitelem 9. armády, která měla vést úder proti FS ve středním sektoru Lieksa, Kuhmo a Suomussalmi, a rozdělit FS na dvě části.

V 12/39 z jeho 4 divizí existovala pouze jediná, elitní 54. obklíčená u Kuhmo, zatímco 163.divize a elitní 44. Modrá divize byly společně s 21.tankovou brigádou zničeny v bitvě u Suomussalmi, a 155.divize se navzdory Čujkovovým rozkazům probíjela zpět na SU území od Lieksa.

Třebaže projevil neschopnost a osobní zbabělost, byl jen odklizen do Číny jako vojenský atašé, v roce 42 byl jedním z velitelů u Stalingradu, a 2.5.45 převzal kapitulaci berlínské posádky – do roku 53 byl velitelem SU okupačních vojsk v Německu, v roce 55 se stal maršálem, a začal psát historicky zkreslené Paměti, mj. Od Stalingradu po Berlín, nesnášel Žukova.

Bitva na Raatské cestě byla jedním z největších FS vítězství, Finové se zmocnili i veškeré výzbroje ( mj. 43 tanků, 71 pěchotních a protiletadlových děl, 29 protitankových kanónů, obrněná vozidla, 260 kamiónů, traktory, 1.170 koní, velké množství munice ) ...

K 1/40 RA přišla o 100.000 - 400.000 mužů, kteří zemřeli v boji či, zejména zranění, umrzli, oficiálně však Kreml na konci války uváděl jen 350 mrtvých ...

Dodnes jsou tito rudoarmějci pohřbeni ve společných hrobech ve FS, aniž by Putin projevil snahu je identifikovat a řádně pohřbít .

50% výzbroje RA v bitvě o FS selhalo, ruští dělostřelci pálili s přesností plus mínus 1-3km, takže masakrovali i vlastní řady, Stalin na FS frontě  3x změnil vrchního velitele.

Vojáci se bouřili, nenáviděli politické komisaře ( Stalin po vyhodnocování výsledků RA v agresi proti FS uvedl, že „ se politickým komisařům bude muset změnit politická náplň „ ...

Ekonomická situace v SU se agresí vůči FS zhoršila natolik, že nedostatek potravin pocítil především Leningrad, a Kreml nestačil ani z 50% plnit dodávky surovin vůči BER ...

Paříž/PAR 13.1.40 zabavila SU finanční fondy ve Francii ve výši 75 mil. franků jako kompenzaci za SU zabrání francouzské ropné společnosti z Malopolska .

15.1.40 Finové zažili tragický den - 400 letounů RA celý den bombardovalo FS města, na která svrhly 6.700 pum .

23.1.40  RA vybombardovala US vyslanectví v Helsinkách, a Kreml obvinil Švédsko a Norsko z porušení neutrality.

Když bolševické posily dorazily ( 35 SU divizí proti 15 FS divizím ), pokusy o osvobození obklíčené SU 54. armády sice selhaly, protože FS jednotky v Ladožské Karélii nápor vydržely, ale situace na Karelské šíji byla pro Finy již neudržitelná .

RA zaútočila 1.2.40 pod velením gen. Timošenka, 2x neúspěšně, teprve ve třetím útoku z 11.2.40 se RA v trojnásobné přesile podařilo prolomit středojižní Mannerheimovu linii v 2.bitvě u Summy  ( SU dělostřelectvo jen v tomto úseku odpálilo 300.000 dělostřeleckých granátů ) a jezera Muolla ( 2.bitva u řeky Taipale /dnes ruské Solovjovo) -  brzy ráno SU tanky k pevnosti Kirvesmäki dovezly sáně naložené výbušninami a odpálily je, uvnitř pevnosti všichni zahynuli, ale Rusové stejně neprošli, vzápětí ji obsadili další Finové.

Zatímco dělostřelecké ostřelování a bombardování Mennerheimovy linie pokračovalo, Finové rozprášili jednotlivé předsunuté skupiny RA ve FS části Ladožského jezera, gen. Timočenko se tyto skupiny ani nesnažil zachránit.

12.2.40 Sověti nabídli Finům jednání o příměří s tím, aby Kremlu nabídli nějaký ostrov ve FS zálivu pro SU námořní základnu, Finové znovu požádali o pomoc Švédsko, to však odmítlo ze strachu z britské i z německé invaze.

17.2.40 Norsko protestovalo u LON vlády, že tím, že v norských vodách napadla německou lodˇAltmark, porušila norskou neutralitu – vzápětí německá ponorka potopila norskou lodˇ Kvernaas u nizozemského pobřeží a FS lodˇ Wilja u UK pobřeží.

Přestože se Finům prolomenou část opevnění podařilo znovuvybudovat,  definitivně padla 19.2.40, kdy Finům došla munice, maršál von Mannerheim nařídil 2.armádnímu sboru se z Mannerheimovy linie stáhnout.

Při tomto stahování  FS 9.divize rozprášila obklíčenou „ Dolinovu“  lyžařskou brigádu RA.

Přes zamrzlé jezero Suvanto v ladožském sektoru Taipale zaútočila 18.divize RA, kterou Finové zastavili soustředěnou dělostřeleckou palbou.

43.divize RA zaútočila přes zamrzlý FS záliv, a dobyla ostrovy Lasisaari + Koivisto.

24.2.40 Chamberlain odsoudil pokračující německou agresi s tím, že je připraven vyjednat mír s jinou německou vládou.

27.2.40 FS znovu požádalo Švédsko a Norsko o pomoc, ale obě země jen opakovaly, že jsou neutrální ( teprve 12.3.40. kdy FS podepsalo dohodu o předběžném příměří, Švédsko Finsku nabídlo „ obranné spojenectví „ ), zatímco LON + PAR Finsku tvrdili, že mu pomohou, až obdrží jeho oficiální žádost ...

Na pomoc FS armádě v této době dorazili dobrovolníci z Madˇarska – bez vojenského výcviku.

28.2.40 se stalo nevídané – SU velení povolilo 34.tankové brigádě ustoupit z Lemetti, a Finové umožnili, aby 2.750 zraněných SU vojáků z obklíčení pěšky odešlo.

29.2.40 nabídlo jednání o příměří FS.

1.3.40 RA zaútočila jihovýchodně od Viipuri/Vyborgu ve druhé bitvě u Taipale na východním břehu Ladožského jezera, kdy část bolševických jednotek 5.3.40 obešla FS opevnění po ledě zamrzlého Finského a Viipurského zálivu, a přesunovaly se na západní břeh, aby FS jednotky u Vyborgu obklíčily, což se RA téměř podařilo 9.3.40, ale  maršál von Mannerheim na poslední chvíli nařídil odstřelit stavidla a hráze kanálu Saimaa v oblasti Juustily, aby záplavy zabrzdily postup bolševiků, a FS armáda se mohla stáhnout dál na západ .

Obě strany byly na pokraji svých možností před totálním kolapsem ( FS armádě došla munice, RA zkolabovalo zásobování, v týlu vládl chaos, množily se vzpoury rudoarmějců ), navíc Kreml musel válku vyhrát ještě před jarem, kdy se z FS stává jedna velká bažina …

Vojáci RA tak ani ve své 2. ofenzívě s čerstvými silami nepředvedli Blitzkrieg, ale posunovali se krok za krokem, probíjeli se na každém metru v bojích s FS jednotkami.

Stalin byl navíc k mírové smlouvě s FS, které zamýšlel okupovat celé ( aby se dostal ke švédské železné rudě ) donucen tlakem BER a skutečností, že spojenci v polovině února 40 nabídli FS výše zmíněnou pomoc s tím, že současně obsadí severní Skandinávii – zda by měli odvahu Stalinovi vyhlásit válku je však nepravděpodobné.

12.3.40 byli Finové po chrabrém boji bolševiky donuceni podepsat v MOW  předběžnou dohodu o kapitulaci ( 13.3.40 ji podepsal FS prezident Kallio ) , a postoupit Kremlu 33.7 %  svého území ( které Putin opomněl při zabírání Krymu v 3/014 vrátit FS ) – celou Karelskou šíji s 2.  největším  FS městem Viipuri/Vyborgem, třebaže většinu Karelské šíje stále držela FS armáda + celou Ladožskou Karélii kolem jezera Ladoga ( 450.000 /12% obyvatel FS muselo okamžitě opustit své domovy a bylo evakuováno do FS vnitrozemí, jen pár z nich odmítlo své domovy opustit, jiní domovy opustily , ale nejprve je vypálili, aby je nepřevzali ruští koloni ), část oblasti kolem města Salla při SU  hranicích naproti Bílému moři, na západě poloostrov Hängo ( pronajatý SU na 30 let jako námořní základna ) a jeho okolí, na severu poloostrov Kalastajansaarento / Rybářský s nezamrzajícím přístavem Petsamo/ Pečora, který bolševici dobyli (definitivně jej zcizili  v roce 47, kdy jim byl přiklepnut  na mírové konferenci v PAR 46/47 ) , celkem 20 % svého průmyslového potenciálu.

Navíc po podepsání dohody se UK ministr zahraničí Lord Halifax začal na Helsinkách domáhat vrácení některých zásob, které LON Finsku pro válku poskytl, načež jej rázně umlčel FS velvyslanec v LON Gripenberg, jenž mu připomněl, že FS za to málo, co od LON dostalo, Londýnu štědře zaplatilo ...

Pouhé sympatie Západu tudíž FS nijak nepomohly, a třebaže svoji vlast hrdinně ubránilo, muselo výše zmíněné území odevzdat ruskému agresoru, a to ještě pod dohledem Spojenecké kontrolní komise, která dohlížela, aby statečné Finsko všechny vyděračské podmínky ruského agresora, vyloučeného pro tuto agresi ze Společnosti národů, splnilo …

Prez. Urho Kekkonen /1900-1986/ se několikrát marně pokoušel vyjednat s Kremlem navrácení FS Karélie, práva FS občanů z Karélie nuceně vystěhovaných hájí organizace Karjalan Liito, a hnutí ProKarelie má návrat Karélie v politickém programu.

12.3.40 se ze své „ průzkumné mise „ po Evropě, na níž se setkal s jedním papežem, se dvěma králi, s jedním Führerem , s jedním Ducem, a se třemi premiéry, vrátil do US Rooseveltův emisar a 1. náměstek US ministra zahraničí Sumner Welles.

Francouzský premiér Paul Reynaud vyzval Francii k totální válce proti Německu, ale francouzské návrhy na vyhlášení války i Stalinovi, LON odmítl.

S PAR se však dohodl na zaminování norských vod ( operace Wilfred)  a na zaminování řeky Rýn ( operace Royal Marine) – obě měly začít 5.4.40, ale již 31.3.40 Chamberlain operaci Wilfred odvolal na protest proti neochotě PAR podminovat Rýn ...

29.3.40 Molotov oznámil, že SU je v evropské imperialistické válce „ neutrální „ , Churchill tuto neutralitu  vzal na vědomí následující den.

Je zajímavé, že se Stalin nikdy osobně nesetkal s Hitlerem – jeho pozvání, aby prodiskutovali otázku svého pohraničního sporu v PL, 26.3.40 odmítl ...