Bombardování Dráždˇan (1945) si objednal Kreml

Bombardování (velkých ) měst v rozporu s mezinárodním právem válečným, jejichž civilisté většinou neměli s válečnou mašinérií nic společného ( státní terorismus ) , patřilo ke koloritu 2.sv.v. – od španělské občanské války, v níž bylo poprvé použito ve velkém kobercové bombardování ( Guernica 1937 ) přes bombardování Londýna/LON a Tokia až po svržení atomovek na Hirošimu a Nagasaki.

Největší nálety :

1)    Coventry, nejničivější nálet se odehrál 14.11.40 po projevu Churchilla, že německá Luftwaffe je neschopná, načež dal Göring příkaz, aby celá Luftwaffe vzlétla nad průmyslové město Coventry ( vyráběly se zde letecké motory + munice ), která po svržení zápalných pum, včetně katedrály, lehla popelem.

Pro rozbořenou Coventry Joseph Goebbels vytvořil i nové slovo, které musely povinně citovat všechny německé slovníky : coventrieren ( viz Coventry Blitz, v 4/41 + v 8/42 další nálety se zápalnými pumami) .

2)    Dráždˇany Brity a Američany

3)    Tokio, bombardováno zápalnými pumami Američany krátce před kapitulací, cílené bombardování vůči civilistům ( 100.000 mrtvých ), které mělo vyvolat chaos v týlu protivníka, stejně jako US bombardování dalších japonských měst ( 584.000 mrtvých civilistů, list The NYC Times ze 30.5.45 " 1.000,000 Japanese are believed to have perished in fires " - Few Americans complained).

E.B. Kerr uvádí, že jedna vojenská zpráva požadovala vybombardovat zápalnými pumami 20 japonských měst a učinit bezdomovce z 12 mil. lidí ( US se ani nezbaví odpovědnosti za svržení atomovek na Hirošimu a Nagasaki bez vojenských objektů v době, kdy již Japonsko bylo poraženo, viz můj článek „ Hirošima, Nagasaki – německé bomby ?“)

Někteří US experti cynicky tvrdí, že „ bombardování bylo humánnější, než kdyby zničili úrodu rýže, a vypukl hladomor „  ...

Následuje bombardování Varšavy zničené z 87% ( bombardování od počátku jejího obléhání od 1.9. - 28.9.39, kdy se její statečná posádka pod velením gen. Waleriana Czuma vzdala, 100.000 PL vojáků tak padlo do zajetí ).

Z tohoto období svět oblétla fotografie asi 8leté blondˇaté PL holčičky v šatičkách, která , urputně přemáhající pláč, uprostřed trosek domů svírá v náručí svého stejně vyděšeného psa.

Poté byla Varšava definitivně rozbombardována Luftwaffe během varšavského povstání v 8/44, kterému RA jen přihlížela, aniž by povstalcům pomohla, a následně po potlačení varšavského povstání nacisty, RA rozbombardovala Varšavu, pro jistotu, ještě jednou.

Rozbombardovaný byl i přístav Rotterdam ( 14.5.40 + 31.3.43 USAF rozbombardovalo obytné čtvrtě, 401 mrtvých, toto bombardování/Forgotten Bombardment bylo v NL mediálním tabu až do jeho 50.výročí v roce 93) .

Bolševici bombardovali Helsinky v 2/44, viz můj článek Letecká bitva o Helsinky,  či z nařízení CHDG Francouzi bombardovali v 5/45 Damašek, aby v Sýrii obnovili francouzskou koloniální správu poté, co je Churchill v roce 41 přiměl, aby souhlasili s „ nezávislostí „ Sýrie .

Poté, co Churchill dal de Gaullovi ultimátum, Francouzi bombardování zanechali s tím, že si Sýrii rozdělí s Brity jako v roce 1920 ( LON dostal Palestinu/Izrael + Jordánsko, PAR Sýrii, k níž patřil i Libanon ), ale v dohodě jim zabránily US se Stalinem.

Operace Thunderclap

Winston Churchill, jenž odtleskal i svržení atomovek, počítal s likvidací nacistické vojenské mašinérie  „ vyhlazujícími/exterminating „  kobercovými nálety nad německými městy již od doby, co Luftwaffe útočila na Británii/UK  ( pomsta za terorismus vůči LON, německé bombardéry, které přiletěly do zatemněného LON, shazovaly bomby naslepo, a doufaly, že něco trefí, od 6/44 dopadaly na LON rakety V1 +V2 z francouzských odpalovacích ramp, vojensky k ničemu, ale teror zvládaly na jedničku, jedinou obranou proti nim bylo zničit odpalovací rampy, zabily v LON  zhruba 23.000 lidí ).

Koncepce těchto „ vyhlazujících „ náletů, spočívala v tom, že měly nejen zničit nacistický válečný průmysl, ale i  „ bojovou morálku „  německých civilistů / „ moral bombing „  s cílem obrátit německou veřejnost proti Hitlerovi ( v roce 44 měly tyto spojenecké nálety přesně opačný účinek, veřejné mínění se semklo za Hitlerem, jenž veřejnost prosil za odpuštění, že nedokáže německé civilisty ochránit před spojeneckými „ barbarskými „ nálety ).

Na objednávku Churchilla ji v 8/44 vypracoval gen. bombardovacího letectva Arthur Harris, jenž si tím vysloužil přezdívku „ Harris, the Bomber“ ...

Gen. Harris s US ministrem financí Henry Morgenthau Juniorem vypracovali podrobný plán bombardování německých měst, „ jak  učinit z Německa zemi převážně zemědělského a pasteveckého charakteru „  ( FDR chtěl zase učinit US protektorát z Francie, viz můj článek na Militaria.cz  Rooseveltův spojenecký protektorát ve Francii, čemuž zabránil vůči Washingtonu nekompromisní CHDG ) ...

Rozbombardována měla být města Berlín/BER , Magdeburg, Dráždˇany, Halle, Lipsko, Erfurt, Posen/Poznaň, Gotha, Eisenach, Breslau/Wroclaw, Vratislav, Chemnitz/Saská Kamenice, třetí největší město Saska, za bolševiků Karl-Marx Stadt.

Prvním městem, které zažilo rozsáhlý britský/UK nálet byl průmyslový Hamburk v 7/43 – 787 letounů shodilo 2.326 tun pum, v drtivé většině zápalných - 40.000 mrtvých bylo z důvodu, že stejně jako při výše zmíněném US bombardování Rotterdamu byly pumy místo na průmyslové cíle svrženy na obytné čtvrtě .

Berlín ( zničen ze 65%)

Letecký maršál Arthur Harris v 11/43 řekl Churchillovi, že „ vymaže BER z mapy světa „, a ignoroval vojensky významné cíle jako Schweinfurt, jen aby mohl bez vojenské účelnosti opakovaně bombardovat BER  …

BER byl anglo-americkými spojenci bombardován mj. 3.2.45, kdy na historické centrum BER bylo svrženo 3.000 tun výbušnin, při náletu byl mj. zabit pověstný šéf berlínského lidového soudu nacista Roland Freisler, jenž posílal na popraviště politické vězně, včetně z Protektorátu, zničena byla nejen budova soudu, ale i ústředí Gestapa, takže vězni museli být přemístěni do nějaké budovy, která měla ještě zdi, zničeno bylo i Říšské kancléřství.

Proti spojencům nevzlétlo ani jedno letadlo Luftwaffe, Göringovi, kterého si Führer již od nepodařené letecké bitvy o Anglii učinil obětním beránkem, spílali všichni ve Führerově bunkru – Albert Speer ve svých Pamětech píše, že Hitler Göringovi spílal velmi vulgárně …

Další ničivý nálet na BER spojenci podnikli 26.2.45.

5.3.45 se vojenským velitelem BER stal gen.Helmut Reymann, jenž pro ochranu Berlína nemohl nic učinit – již ne proto, že Goebbels, ovládající v tuto dobu i Hitlera, nechal popravit či uvěznit každého, kdo projevil „ poraženeckou „ náladu, např. konstatoval, že RA stojí před BER či že US armáda vkročila do Kolína nad Rýnem ( podle Goebbelsova deníku poraženecké nálady zachvátily hlavně Hitlerův stan – Goebbels si poznamenal :“ Nejraději bych tam již nechodil, nálada je to nakažlivá „ ...) .

Přinejmenším 5.3.45 muselo být i slepému jasné, že Stalin své závazky z Jalty, že nebude bránit demokracii ve východní Evropě, nedodrží, když rumunský král Michael musel jmenovat vládu, v níž dominovali komunisté ...

7.3.45 US Třetí armádní sbor dorazil k Rýnu naproti městečku Remagen, a s údivem zjistil, že Ludendorffův most přes řeku nebyl zničen.

Vrchní velitel spojeneckých vojsk gen. Dwight Eisenhower prohlásil, že tento nezničený most Američanům zajistil vítězství.

Když se Hitler dozvěděl, že US tanky po mostě v pohodě přejely, vyhodil pro „ neschopnost „ gen. Gerda von Rundstedta, velitele západních německých vojsk.

14.3.45  617.letka RAF svrhla nejtěžší pumu 2.sv.v. „Grand Slam „ ráže 10 tun.

15.3.45 byl úmyslně  „ churavějící „ Himmler ze svého nemocničního lůžka předvolán k běsnícímu Hitlerovi, jenž se dozvěděl, že jeden z jeho nejoblíbenějších generálů, kterého obdivoval po všech stránkách, SS-Oberstgruppenführer  Josef „Sepp“  Dietrich /1892-1966/, jenž velel 6. SS-pancéřové/tankové armádě, mezi jejíž 4 elitní Waffen -SS divize patřila i 1. tanková divize „ Leibstandarte SS Adolf Hitler „ , kterému Hitler udělil unikátní hodnost Panzergeneral der Waffen SS, vydal v bezvýchodné situaci v Budapešti svým jednotkám rozkaz k ústupu.

( Josef „Sepp“  Dietrich , Freikorps, původně velitel  Hitlerovy osobní stráže, jenž za Noci dlouhých nožů  v 6/34 velel 7člennému popravčímu komandu, za což byl povýšen na SS generála, a jako Hitlerův osobní „poradce“  s ním žil v Kancléřství, měl pokoj vedle Hitlera, viz historik Franz Kurowski a jeho kniha Sturmgeschütze vor ! /Připravit zbraně k útoku !

D. byl rozeným frontovým vojákem, jenž svoje jednotky vysekal z mnohých bezvýchodných situací, chránil je i před Himmlerem, kterým pohrdal.

Hitlera Dietrich kritizoval za to, že ( jako Stalin) nepovoloval německým jednotkám ústup na bezpečnější terén  + izraelští historici o něm tvrdí, že nebyl antisemitou, a že 2x u Hitlera osobně protestoval proti popravám Židů …

Účastnil se tažení proti Rusku, YU a Řecku, byl klíčovým účastníkem bitvy u Kurska v létě 43 + bitvy v Ardennách v 12/44, naposledy bojoval ve Vídni, aby nepadla do rukou RA - 8.5.45 se vzdal generálu Pattonovi, v Norimberku  byl za Ardenny, nacistickou ofenzívu, kterou nacisté málem vyhráli, odsouzen k doživotí, ale generálové Guderian + Speidel se za něho přimluvili, takže dostal 25 let, propuštěn  ze zdravotních důvodů 1955, poté ještě odsouzen k 18 měs. za Noc dlouhých nožů ( mj. zavraždění Röhma + předáků z SA ).

17.7.44 maršál Erwin Rommel, pár hodin předtím než byl těžce zraněn útokem stíhačky RAF na svoji kolonu, Dietricha navštívil, a zeptal se jej, zda by jako gen. SS poslechl jeho rozkazy, i kdyby se rozcházely s rozkazy Hitlera, na což Dietrich odpověděl kladně ( Kurowski) – Rommel se domníval, že bude souhlasit s atentátem na Hitlera, ale mýlil se, Dietrich atentát z 20.7.44 odsoudil jako „ zbabělý čin, který rozpoltil armádu „  …

Hitler požadoval na zkamenělém Himmlerovi, aby  „ zrádcovským „ jednotkám  byly okamžitě strženy jejich insignie s nápisem „Věrnost je mojí ctí „ , což Sepp Dietrich, poté co dostal rozkaz od Himmlera, odmítl učinit.

18.3.45  1.250 bombardérů + 700 doprovodných stíhaček USAF za krásného slunečního nedělního dne provedlo devastující nálet na BER ( Luftwaffe poprvé vyslala do vzduchu svých 28 ME-262 stíhaček, sestřelily však pouze 15 US letounů + 7 dalších jich sestřelil flak ).

Gen. Heinz Guderian se na vlastní žádost týž den setkal s Himmlerem, jenž "ležel s těžkou chřipkou" v nemocnici, ale jak si generál poznamenal do svého diáře, „Himmler seděl na posteli a očividně se těšil dobrému zdraví“ …

Gen. Guderian se obával, že obrovské množství jednotek Waffen-SS a jednotek Wehrmachtu bude obklíčeno a zajato/pobito RA, ale v nemocnici zjistil, že jednotky Waffen-SS nemají pod velením svého vojensky neschopného šéfa Himmlera, jenž ležel v nemocnici, aby nemusel vydávat žádné rozkazy, sebemenší šanci na záchranu, a proto se snažil Himmlera přemluvit, aby na něj převedl vojenské velení pod záminkou, že je Himmler funkcemi přetížený.

Himmler se bál, že by Hitler nesouhlasil, tak se Guderian nabídl, že s Hitlerem promluví sám .

Hitlera Guderian požádal, aby povinnostmi přetížený a nemocný Himmler byl ve velení jednotek Waffen-SS nahrazen gen. Heinrici, s čímž Hitler, bytˇ neochotně, souhlasil s poznámkou, že „ neschopnému Himmlerovi nikdy neměl žádnou vojenskou jednotku svěřovat „ ...

23.3.45 se gen. Guderian setkal na vlastní žádost s Himmlerem podruhé ( historik Christopher Clark) , tentokrát jej však žádal, aby vzal věci do svých rukou, a nabídl Západu kapitulaci  (to, že se Himmler pokoušel vyjednávat se Západem o beztrestnosti své osoby, bylo veřejným tajemstvím ) - Guderian naznačil, že je Himmler vedle Ribbentropa jediným mužem s kontakty v zahraničí, ale že se Ribbentrop odmítl angažovat s tím, že Hitlerovi nelze kapitulaci ani naznačit, natož po něm žádat, aby kapitulaci sám nabídl ...

Guderian prohlásil, že je nesmyslné pokračovat v prohrané válce, a nechat bombardovat německá města.

Samy v BER

V 4/45 byly v BER většinou jen starci, děti a ženy, které musely v denodenním chaosu města, plném rabování, zaopatřovat jídlo a topivo pro své rodiče, další příbuzné, sourozence či děti.

Film z roku 08 Anonyma, eine Frau in Berlin ( Max Färberböck) , vypráví dle vzpomínkové knihy  „ Žena v BER „,  jedné z obětí znásilňování, berlínské novinářky Marty Hillers /1911-2001/, o dvou miliónech rudoarmějci znásilněných německých žen mezi dubnem a zářím 1945 na východní frontě, téma, které v Německu ( pro spojenectví Anglosasů se Stalinem, a pro SU správu  východního Německa )  zůstalo celá desetiletí tabu.

Kniha Marty Hillers vyšla nejprve v US v roce 54, v němčině až v roce 59 v Bernu/CH, protože ani 14 let po válce její rukopis v němčině nepřijal žádný německý vydavatel …

Kniha způsobila skandál v obou německých státech, německá veřejnost autorku knihy označila za „ prostitutku „ , běžný úděl znásilňovaných žen, které jako „ špinavé“  odmítnou nejen jejich muži/rodina, ale i společnost – a nejen, jak vidno, v rozvojových zemích …

Gynekoložka Monika Hauser, zakladatelka nadace Medica Mondiale, která pomáhá znásilňovaným ženám  mj. v Kongu, v Libérii,  v Afghánistánu, a která v roce 08 dostala alternativní Nobelovu cenu míru/The Right Livelihood Award za tuto pomoc, přiznává, že pro německou společnost je toto téma stále tabu – rudoarmějci znásilněné ženy nechtěly mít děti, nikdy se nevdaly, byly na práškách,  páchaly sebevraždy, končily na psychiatrických klinikách.

Marta Hillers vypráví o svém denodenním hromadném znásilňování, kdy „ Ivani“ přicházeli každou noc, vypráví o křiku malých dětí, které své matky bránily, a volaly o pomoc.

Rudoarmějci, vojáci většinou ze Sibiře, Severního Kavkazu či středoasijských republik, pohlíželi na německé ženy/ Deutsche Fräulein jako na válečnou kořist, která jim byla slíbena jako symbol vítězství nad nacistickým Německem.

Matky malých dětí, nezletilé i šedesátnice splňovaly představu „ valorizace“ bolševického vítězství nad Hitlerem.

Byly vytahovány ze svých úkrytů v troskách budov, a hromadně znásilňovány – rudoarmějci doslova a do písmene naplnili nacistickou propagandu o „ russische Bestien „ ,  jen v rozbořeném a vylidněném BER za období duben – září 45 historici zaznamenali 100.000 nahlášených případů znásilnění rudoarmějci ...

Když se jejich muži vrátili z fronty či později v 50.letech jako váleční zajatci ze SU gulagů, v drtivé většině  své ženy přijaly jako “ špinavé „ , a odešli od nich.

Byl to tribut, kterým německé ženy zaplatily svému Führerovi, kterému mnohé z nich pravděpodobně tleskaly, stejně jako 9.000 německých civilistů prchajících před RA na lodi Wilhelm Gustloff, kterou Sověti torpédovali 30.1.45, či 12 miliónů Němců vyhnaných z východních částí Reichu.

Bombardování Dráždˇan

Plán bombardování německých měst, která neměla vybudovanou řádnou protileteckou obranu ani bezpečné kryty pro civilisty, jako např. Helsinky, protože nacisté se svojí porážkou vůbec nepočítali, byl schválen na konferenci v Quebeku v 8/43 (FDR,Churchill).

Původní rozsah operace Thunderclap /„ Úder hromu „ , který jen v BER počítal s 220. 000 obětˇmi, nikdy nebyl realizován, operace Thunderclap byla 16.8.44 zrušena, a byla „zhmotněna“ v podobě několika „ menších“  ( v porovnání s Thunderclap)  bombardování, zúžen byl i výběr měst – BER, Dráždˇany, Chemnitz + Lipsko, které byly uskutečněny/domluveny na naléhání Kremlu během Jaltské konference ( 4.-11.2.45 ), na které byl Stalin pro anglosaské spojence Pánem Bohem …

Churchill s Washingtonem chtěli bezesporu Kremlu rovněž předvést, jak RAF + USAF krásně zvládají kobercové nálety proti městům ( na rozdíl od RA, která bombardování Helsinek zpackala, a při bombardování Varšavy již bombardovala Varšavu rozbombardovanou ).

Spojenecké bombardování Dráždˇan, sedmého největšího německého města, průmyslového, železničního a komunikačního uzlu mezi BER a Lipskem, mělo na naléhání Kremlu usnadnit postup bolševické RA ( tak jako anglosaští spojenci na teheránské konferenci v roce 43 odkývli Stalinovi, jehož vojska potřebovali, „ zničující“  nálet na Helsinky ve dnech 6. + 7.2.44 - 3.3.45 vyhlásilo FS na příkaz Stalina válku Německu  ) ...

Přes Dráždˇany vedly dvě vojensky důležité silnice, severojižní (do ČSR), a východozápadní, navíc Dráždˇany stály na strategických železničních křižovatkách  BER-Praha-Vídeň, Mnichov-Wroclaw, a Hamburk-Lipsko.

4.2.45 SU gen. Alexej Antonov /1896-1962/, syn carského důstojníka, zástupce náčelníka genštábu Vassilevského, od 2/45 náčelník SU genštábu,  požádal spojence, aby přesunu německých jednotek ze západu na východ zabránili bombardováním komunikačních uzlů BER, Lipsko, Dráždˇány  ( Frederick Taylor 2005 Dresden : Tuesday 13 February 1945, strana 217 + Addison + Crang 2006  Firestorm , The Bombing of Dresden, strany 27-28 ).

Také britský tlumočník potvrdil, že Antonov + Stalin výslovně trvali na těchto třech městech.

Hořící peklo v Dráždˇanech

Někteří tvrdí, že o zkázonosném náletu na Dráždˇany bylo rozhodnuto již roku 1349, když míšeňský markrabě  Bedřich II dal upálit na staroměstském tržišti Židy, které obvinil z toho, že do města zavlekli mor.

Později kletba pokračovala třináctiletým politickým exilem Richarda Wagnera, což o mnoho let později nevadilo Hitlerovi, aby v Berchtesgadenu s vybranými SSmany nenaslouchal dojatě Wagnerově hudbě, a byla završena v 5/33, když před budovou Vysokého učení technického přibili nacisté kůl hanby se jmény židovských profesorů.

V této době se na hranici veřejně pálily spisy Goethovy, Mannovy, Feuchtwangerovy, Zweigovy, Heinovy, načež 9.11.38 nacisté vyhlásili „ Křištˇálovou noc „, kdy i v Dráždˇanech vytahovali z postelí židovské rodiny i s dětmi, a na náměstí je zabíjeli.

Nálet na Dráždˇany byl původně stanoven na 4.2.45, piloti bombardérů a doprovodných stíhaček však čekali u svých strojů ještě dalších 9 dní – mezitím 8.2.45 RA překročila Odru, a stála 70 km od BER.

Náletů se proti své vůli zúčastnili i polští/PL piloti v RAF, kteří všichni odmítli letět z důvodu, že nálet má být na podporu RA, exilová PL vláda v LON, zbavená zavražděného gen. Sikorského, jim však účast v tomto náletu dala rozkazem – UK důstojníci jim před misí odebrali osobní pistole.

13.2.45 v den masopustního úterý, který ve městě oslavilo jen pár dětí s řehtačkami, nebyly Dráždˇany bombardovány poprvé.

Nálet zažily již 7.10.44, kdy první angloamerické pumy zabily 435 lidí, druhý nálet se odehrál 16.1.45, zabil 376 lidí.

13.2.45 v 17.30 odstartovalo 578 těžkých britských /UK bombardérů ( unesly více pum než německé bombardéry), později z UK letištˇ odletělo dalších 244 lancasterů, celkem 722 lancasterů a halifaxů – jejich řev slyšela třetina Evropy ( USAF se pro nepříznivé počasí první vlny nezúčastnilo ) .

Výstražné protiletecké sirény začaly v Dráždˇanech houkat 20 minut před první vlnou, lidé se však neměli kam ukrýt.

Ve 22.30 první vlna shodila bomby z výšky 600 m.

Hned nato se do díla zkázy pustily lancastery, které pozemní cíle bombardovaly kobercově, na město se snášelo 65.000 zápalných fosforových pum, navigátoři monotónně vydávali zprávy o zásazích, jako by dole na zemi o nic nešlo.

Město bylo v plamenech, hořely ulice, jasnými plameny planul asfalt, kameny chrámů byly teplotami přes 1.500 stupňů Celsia rozpálené do žhava, vyděšená zvěř vyběhla ze zoologické zahrady, lvi a tygři, stejně vyděšení jako lidé, prchali bok po boku po ohořelých rozšklebených nebožtících, před ohněm utíkali k břehům Labe a do parků, kde je však také piloti RAF s pumami dostihly.

Navíc dle svědků doprovodné stíhačky ještě civilisty na březích Labe kropily palubními automaty ( anglosaští historici palbu z automatických zbraní na civilisty nevylučují s tím, že ji však zveličoval nacistický týdeník Das Reich, založený Goebbelsem. Potvrzuje ji UK historik  Alexander McKee v knize z roku 82 Dresden 1945 ).

Po 24 minutách zamířily lancastery zpět.

O tři hodiny později, 90 minut po půlnoci, tj. 14.2.45, přiletěl nový bombardovací svaz – 529 lancasterů, před touto druhou vlnou zničené sirény již nevarovaly.

Pozemní cíle již nebylo třeba osvětlovat, k zemi padaly další tisíce trhavých a tříštivých pum, celkem 2.559 tun.

Dílo zkázy bylo dovršeno třetí vlnou bombardování, když v 11.30 týž den 14.2.45 přiletělo  527 US létajících pevností doprovázených 200 stíhačkami Mustang – co neumrtvily bomby, usmrcovaly projektily z palubních zbraní hloubkařů.

( List The NYC Times ze 14.2.45 " Why not stop bombing cities ?" )

Dráždˇany via Praha

14.2.45 se rozječely protiletecké výstražné signály i v Praze ( o blížících se náletech byly přednostně informovány pošty a nemocnice ještě před  zapnutím sirén ), za chvíli na to začaly na Prahu padat US zápalné pumy, z nichž některé nevybuchly.

Zahynulo 701 (?) lidí, kteří již nabyli přesvědčení, že válku přežijí …

Důvody US náletu na Prahu zůstaly veřejnosti dlouho utajeny.

Až koncem 60.let několik pilotů  z 8. US letecké armády před médii promluvilo, např. Edward McCormack z 398. bombardovací perutě, jenž prohlásil :

“ Časně ráno 14.2.45 odstartovalo z několika letištˇ ve východní Anglii ( na Drážd´any US piloti startovali i z italských základen ) několik set bombardérů doprovázených stíhačkami – cílem byly Dráždˇany. Kurz byl udán na Brémy a Torgavu, odkud jsme měli pokračovat směrem na Drážd´any.

Při letu v mracích navigátor naší skupiny ztratil směr, a nebyl si jist polohou hlavního bombardovacího svazu. Bylo nám však podezřelé, jak beztrestně na nás útočí německé stíhačky, když jsme měli silný doprovod našich stíhaček „ …

Letka 40 US zbloudilých bombardérů nad saskou metropoli Dráždˇany nikdy nepřilétla.

Protože platil přísný zákaz domlouvat se před shozením pum rádiem, byl omyl ( nikoliv pro veřejnost) vysvětlen až několik hodin po náletu.

Tragický omyl v tomto případě způsobila Vltava, měli jsme však štěstí, že nám Američané nevypálili katedrálu, vypálen byl „ jen „ 600 let starý emauzský benediktinský klášter na Slovanech, který hořel i následující den, v jehož sklepě byl kryt pro zdravotníky z nedaleké vojenské nemocnice – v krytu byla roztrhaná lidská těla rozmetaná po celém sklepení, v klášteře byly ubytovány německé ošetřovatelky.

Karlovo nám. a jeho okolí bylo zničeno nejvíce – zejména Všeobecná nemocnice na Karlově, hořel Faustův dům a jezuitská kolej u sv. Ignáce, + okolí kostela u Apolináře.

50 domů na Vinohradské ( tehdejší Schwerinově) třídě se změnilo v sutě, hořel i Smíchov.

Český historik Jan Gebhart ( viz RP z 18.2. roku ?)  tvrdí, že nešlo o omyl, ale  o špatné zaměření cílů v důsledku silného protivětru , a že měla být bombardována nádraží Hlavní Wilsonovo + Masarykovo.

Další US nálety na Prahu ve dnech 2. + 3. + 25. 3.45 již náhodné nebyly, poslední z nich byl nejdelší, trval celou hodinu, a zničil průmyslové objekty v Libni, Vysočanech a v Hloubětíně.

Nejvíce byly poškozeny Českomoravská Kolben-Daněk/ČKD + Vysočanská automobilka.

Poté několikrát padaly pumy i na Ústí nad Labem, Most,  Chomutov, chemičku v Litvínově, rafinérii v Kralupech nad Vltavou, Pardubice, Brno, Ostravu, Zlín.

Protektorátní tisk o náletech informoval až s dvoudenním zpožděním, představitelé okupační a protektorátní správy US bombardování Prahy využili ke své propagandě.

Na tryzně za oběti náletu 18.2.45 pražský primátor Říha a předseda vlády Bienert truchlili nad „ barbarským a teroristickým „  náletem, kterým byly zničeny i nenahraditelné kulturní památky.

Dráždˇany byly spojenci bombardovány i čtvrtou vlnou 15.2.45, třebaže nebylo již co bombardovat, a Američany i 2.3.45 + 17.4.45.

Na Dráždˇany anglosaští spojenci svrhli celkem kolem 6.000 tun vysoce explozívních  pum nejrůznějšího druhu, včetně tříštivých + zápalných fosforových ( zápalné tvořily 40% ze svržených pum).

Několik UK pilotů cílových bombardérů později skončilo v ústavech pro choromyslné.

Spisovatel Ian Sayer se ve své knize America´s Secret Army zmiňuje o jistém Američanovi z Detroitu Mr. Charles Noble, jenž se usadil v Dráždˇanech, a vyráběl pro německé letouny zaměřovací součástky, zatímco ze své vily v San Remo vysílal podrobné zprávy spojencům o nacistickém válečném průmyslu, vojenských objektech a vojenských transportech.

Až kolik toho nacisté/Himmler věděli o jeho „ vedlejší „ činnosti, není známo, existuje však záznam telefonního rozhovoru Goebbelse ze dne 14.2.45 gauleiterovi Dráždˇan Mutschmannovi, ve kterém jej vyzývá, aby nechal Nobleho zatknout, ale Mutschmann se k tomu neměl , tvrdil, že jde o „ nenahraditelného muže, nezaplatitelného penězi „ .

Noble zmizel ještě před bombardováním, a nebylo náhodou, že 3 dny před bombardováním se také Mutschmann z Dráždˇan vytratil i se svoji rodinou a nejvěrnějšími SSmany, 14.2.45 tito SSmani poté zlikvidovali ty, kteří podezření o spolupráci dráždˇanského gauleitera s Noblem pronášeli příliš nahlas ...

Až po skončení války se lidé dozvěděli, proč protiletecká obrana města zcela selhala – všechna protiletadlová děla, která měla chránit Dráždˇany, byla odvezena na východní frontu ...

10 Messerschmittů  Me 110 nočních stíhačů z letiště Dresden-Klotzsche sice proti první vlně vzlétlo, ale zcela neúčelně, protože Britové rušili jejich rádivou komunikaci.

Dalších 18 stíhaček dle rozkazů nevzlétlo pro „ špatné bojové podmínky „ …

V době náletu žilo v Dráždˇanech přes 600.000 lidí, město však bylo přecpáno dalšími 600.000 uprchlíky z jiných německých bombardovaných měst + totálně nasazenými, kteří pracovali jako otroci mj. v německých továrnách pro zbrojní průmysl.

Na hřbitově v St.Pauli se lze dočíst, že jen za 2 týdny měsíce října 44 bylo na hřbitově pochováno 139 novorozeňat, jejichž matky musely pro Führera pracovat 16 hodin denně či do svého skonu – stejně tvrdě musely pracovat stařeny, ale všeobecná pracovní povinnost ( 12 hodin denně ) se vztahovala i na uprchlíky a  internované, a na jejich děti od 10 let ...

Nacisté o Dráždˇanech prohlašovali, že nebudou bombardovány, proto z nich učinili shromaždiště vojenských transportů mířících na frontu, proto bylo v Dráždˇanech tolik uprchlíků, kteří se zde utábořili, a kdejaká továrna a dílna, vyrábějící dílčí součástky pro frontu ( byla zde i chemička, vyrábějící bojový plyn + továrna Lehman, vyrábějící polní a protiletadlová děla, + velké sklady munice ).

K ospravedlnění bombardování velkých německých měst na samém konci války, kdy již nacisté byli poraženi, se tvrdí, že tím, že angloamerické letectvo ovládlo vzdušný prostor nad Německem, způsobilo zhroucení německého válečného průmyslu, a podstatně přispělo ke konci války ...

Ale např. ve válečném deníku zbrojní inspekce v Dráždˇanech, zveřejněném po válce, je v poznámce z 1/45 napsáno, že „ naprostý nedostatek zbrojního materiálu způsobuje rychlý postup spojeneckých jednotek a angloamerické bombardování. Již 15.9.44 musela být zastavena výroba pancéřových motorů HL-230 „ ...

Goebbels využil náletu propagandisticky, veškerou vinu svrhl nikoliv na Führera, ale na Göringa, kterému nenávistně spílal „ ten zbabělý parazit s maršálskou holí “ , ale ani velitelství SS se nechovalo chrabře, a již 14.2.45 dráždˇanský SS-Obergruppenführer Alvesleben žádal Himmlera, aby  mohlo být SS ústředí  z Dráždˇan evakuováno - Himmler mu na to cynicky odpověděl, že „ první dojem z bombardování je vždy horší než  samotná skutečnost, a že evakuace ústředí SS z Dráždˇan  by nevypadala dobře“ , 15.2.45 Alvesleben povolení k evakuaci dostal.

Goebbels řádil před Hitlerem nejvíce, proto se Himmler musel také snažit, a tak požadoval zastřelení 10.000 US/UK válečných zajatců za každého civilistu z Dráždˇan, ale generálové Keitel, Jodl a admirál Dönitz  Hitlera varovali, aby takové nařízení Himmlerovi nevydával.

16.2.45 Goebbels vydal tiskové prohlášení, že „ Dráždˇany neměly žádný válečný průmysl, což potvrdili  spojenci tím, že rozbombardovali jen historické památky „ …

24.2.45 pronesl v rozhlase projev Hitler, v němž vyzval německé občany „ aby se zbraní v ruce bránili své životy, které jim byly svěřeny Stvořitelem tohoto světa „ ...

25.2.45 Goebbels  po Německu rozšířil propagandistické letáky s fotografiemi dvou spálených dětí ( židovské děti, které SSmani házeli živé do pecí  osvětimských krematorií , anebo to požadovali na jejich starších sourozencích, to nebyly ) s nadpisem „Dráždˇany, spojenecký masakr uprchlíků „ …

Týž den Gauleiter jižního Vestfálska Albert Hoffman vydal policejní nařízení, že “ sestřelení spojenečtí piloti jsou obyčejní gangsteři, a proto nesmí být chráněni před lynčováním – žádný policejní důstojník ani strážník je před hněvem lidu nesmí chránit „ ( před lynčováním je chránili hlavně někteří důstojníci Luftwaffe, kteří tvrdili, že před vydáním policii je nejdříve musí vyslechnout, načež  je zavřeli do nějaké vzdálené vojenské věznice, viz můj článek na Militaria.cz Lynčování spojeneckých letců ) ...

26.2.45 se na naléhání polního maršála Kesselringa  německý konzul v Lugano setkal na západní frontě s náčelníkem genštábu Rundstedta generálem Westphalem a polním maršálem  Blaskowitzem, velitelem armádní skupiny G, kteří navrhli vzdát se na západní a italské frontě výměnou za to, že nebudou souzeni jako váleční zločinci (viz historik George Platt Waller ).

Angloamerický nálet na Dráždˇany sice zachránil politické vězně, „ ubytované „  v Dráždˇanské věznici, pokud nálet pumami a hořícím fosforem přežili,  ale zabil kolem 40.000 civilistů  (první odhady nacistických policejních služeben byly 135.000 civilistů,  Goebbelsovo ministerstvo propagandy servírovalo veřejnosti čtvrt miliónu zabitých, a stejné číslo po válce naservírovala i SU okupační správa  - švédský list Svenska Morgonbladet již v té době odhadoval, že tento počet vznikl připsáním jedné nuly k oficiální policejní zprávě ).

Také popírači holokaustu, zejména UK historik David Irving ve své knize The Destruction of Dresden , aby zavedl morální rovnítko mezi židovskými obětˇmi  nacistického teroru a civilními obětˇmi spojeneckého bombardování Dráždˇan , uvádí zfalšovaný údaj o počtu obětí bombardování – 250.000 na základě zfalšované Goebbelsovy zprávy o počtu obětí Tagesbefehl č.47.

Na žádost náčelníka genštábu US letectva  George Marshalla proběhlo vyšetřování, které v závěrečné zprávě z roku 53 uvádí : “ Na základě tehdejších zpravodajských informací bylo bombardování odůvodněné, protože připravilo BER o schopnost poslat posily ze západu pro boj proti jednotkám maršála Koněva  (jistý US pluk. Harold E. Cook, válečný zajatec držený ve Friedrichstadt, tvrdil, že den před náletem bylo město nacpané vojenskými jednotkami), protože město bylo jednou z mála neporušených německých silničních a železničních uzlů , a dle US zpravodajských informací bylo třeba vyřadit z provozu zdejší muniční továrnu „ …

Zpráva dále uvádí, že „ Dráždˇany nebyly nebráněným městem, protože i Německo mělo celonárodní systém protivzdušné obrany ".

Zpráva také potvrdila, že bombardování Dráždˇan si v rámci uzavřených spojeneckých smluv o podpoře SU ofenzívy směrem na Berlín, vyžádalo SU velení …( viz USAF, II. Section : Analysis : Dresden as  a Military Target ) …

Tuto zprávu napadl UK vojenský historik Alexandr McKee s tím, že bombardování se soustředilo výlučně na civilní cíle -  mj. kasárna, uvedena mezi vojenskými cíly, byla mimo město, a bombardována nebyla, místo nich byly bombardovány uprchlické tábory rodin, které přišly z východu před postupující RA.

Dále nebyl bombardován strategický dálniční most západně od města a na britských cílových mapách nebyly zaznamenány žádné železnice ani mosty (bombardéry hledaly jen zastavěné aglomerace, proto neměly ani podrobné cílové mapy), třebaže po náletu velení RAF tvrdilo, že byly jedním z hlavních cílů bombardování …

McKee prohlásil, že velení letectva se o žádné vojenské ani průmyslové cíle nezajímalo ( průmyslové továrny v této fázi války již na chod německé vojenské mašinérie neměly žádný vliv), všechny továrny byly na okrajích Dráždˇan, které nebyly bombardovány, a zejména nebyly bombardovány strategické závody severně od Dráždˇan v Albertstadt , stojí zde dodnes.

Spojenci bizarně bombardovali jen historické jádro a jeho okolí, zničené na 99%.

Ani v německých dokumentech není žádná zmínka o tom, že by rozbombardování historického jádra Dráždˇan mělo nějaký vliv na situaci na frontě.

Historik Frederik Taylor pro čas. Der Spiegel poznamenal: „ Jestliže již vypálení Hamburku bylo na pováženou, vybombardování Dráždˇan bylo jasným nemorálním činem, intenzita bombardování byla okázale přehnaná, ale byla to stále akce v rámci vedení války, válečný zločin to nebyl „, zatímco UK historik Donald Bloxham tvrdí, že to válečný zločin byl - Britové použili zápalné pumy, stejně jako je používala Luftwaffe a RA ( Helsinky 2/44), také německý spisovatel Günter Grass tvrdí,  že to byl válečný zločin, nemluvě již o německé ultrapravicové NPD, která každoročně 13.2. pochoduje s transparenty Nie mehr Bombenterror!, zatímco německá a rakouská ultralevice / Rudí Antifašisté hřímá transparenty Děkujeme Harrisi, udělej to ještě jednou ! Deutsche Täter sind keine Opfer !/Němečtí pachatelé nejsou obětˇmi …

Intenzita bombardování Dráždˇan, bez ohledu na předchozí bezohledné ničení evropských měst ze strany Luftwaffe, nebyla přiměřená, a UK vláda musela čelit pobouření britské veřejnosti, zejména po článku US agentury AP, která toto okázalé bombardování nazvala válečným terorismem.

Postupně se od bombardování Dráždˇan distancoval i Churchill ( jenž až doposud na bombardování německých měst naléhal), jenž si 23.2.45 po bombardování menších německých měst v operaci Clarion svému tajemníkovi povzdychl :“ Co jen zbyde mezi Ruskem a Doverem ? „ a  28.3.45 v dopise baronovi Ismay, generálu Hastings Ismay ( později první gen. taj. NATO)  uvedl :“ Myslím, že musíme revidovat strategii bombardování německých měst z důvodu odstrašení, nebo se zmocníme zcela zničené země. Rozbombardování Dráždˇan vyvolává otazníky nad jeho provedením, příště je nutné se držet jen vojenských cílů, a neprovádět akce zaměřené na teror, jakkoliv impozantně mediálně působí  „ …

Kvůli tomuto dopisu se Churchill dostal do ostré výměny názorů s generálem Arthurem Harrisem, šéfem bombardovacích letek, jen se veřejně a důrazně  ohradil proti slovům „ akce zaměřené na teror „, které Churchill následovně odvolal ( v roce 92 měl být generálu Harrisovi odhalen v UK pomník, ale BER oficiálně protestoval ) ...

V roce 67 německý dramatik Rudolf Hochhuth, jenž vyvolal světový skandál hrou  „Náměstek“ ( o papeži Piu XII a jeho lhostejnosti k osudu vyvraždˇovaných Židů ), napsal pro londýnské divadlo Old Vic hru Vojáci, ve které zbytečné zničení Dráždˇan kritizuje .

Dráždˇany, „Florencie severu“/či ElbFlorenz, mistrovské dílo barokní architektury ( barokní skvosty Dráždˇan  nechal historickým paradoxem vystavět polský král Frederik August Silný, jenž se stal saským kurfiřtem /volitelem ), po britském náletu již neexistovaly,  dopadly jako nacisty mj. totálně rozbombardované Coventry, Varšava či Rotterdam.

UNESCO ve své Deklaraci o Dráždˇanech z 18.11.82 Němcům povolilo rekonstrukci Dráždˇan sice dle historické autenticity, ale v moderním duchu.

Dráždˇany se rekonstruovaly ve dvou etapách – bolševické, a po pádu berlínské zdi.

Již 1946 SU vojenské velení uskutečnilo v Dráždˇanech výstavu Das neue Dresden“ , která navrhovala nejrůznější schémata pro novou výstavbu v duchu socialistického formalismu – 1954 se rekonstrukce Dráždˇan ujal první šéf architekt Herbert Schneider, dalšími byli Helmut Berger, Rudolf Fleischmann, Rudolf Neubert, Franz Ehrlich ...

Stalinský urbanismus sice nemusel být univerzální, např. ve Varšavě z 85% rozbombardované, PL architekti dokázali prosadit obnovu celé historické části města, včetně Královského zámku, třebaže SU poradci naléhali na „ lidově-demokratický obsah „ architektury, ale východoněmeckým architektům toto povoleno nebylo, takže 16.6.56 byly veškeré trosky barokního historického jádra Dráždˇan srovnány se zemí, aby zde mohly být postaveny stalinské bytovky pro pracující ...

Bolševickými rádci byla povolena jen rekonstrukce některých památek, mj. paláce Zwinger, katolické katedrály/Hofkirche a Opery Gottfrieda Sempera/ Semperopera ( architekt Gottfried Semper v roce 1840 postavil i zdejší synagogu, kterou nacisté zničili v roce 1938 ).

Ke vzpomínkovému aktu z 2/05 byl oficiálně otevřen hlavní barokní kostel Frauenkirche z 18.stol., „Notre Dame“ protestantských Dráždˇan, mistrovské dílo architekta Georga Bähra, postavený v letech 1726-1743, rozbombardovaný do posledního kamene 13.2.45 ( zřítil se 15.2.45), který se začal stavět až po pádu berlínské zdi (89), v roce 98.

K veřejné sbírce na jeho stavbu přispěla mj. i královna Alžběta II, která z tohoto důvodu v roce 04 navštívila koncert v BER, jehož výtěžek šel na rekonstrukci chrámu – německá média dokonce spekulovala, že se královna za bombardování Dráždˇan omluví, což se nestalo, tak jako se Němci neomluvili za rozboření katedrály v Coventry.

( Dnešní Dráždˇany se podobají turistickému městu Třetího tisíciletí – UFA Palast postavený v duchu „ dekonstruktivismu „ ze skla, betonu a oceli vídeňskou Architektonickou kanceláří Coop-Himmelblau v roce 97 ).

V 2/05 měla německá policie hodně práce, aby v den výročí bombardování Dráždˇan zabránila demonstracím několika tisíců neonacistů z Nacionálnědemokratické strany /NPD ( k 60.výročí konce války BER přijal nový zákon zpřísňující tresty za nacistickou propagandu, 8.5.05 byl v BER odhalen památník Holokaustu).

Neonacističtí vůdcové proto prohlásili, že také oni ponesou v rukou bílé růže, jako ostatní, kteří bílými růžemi chtěli uctít památku všech obětí nacismu, a zejména protinacistické odbojové skupinky, kterou vedli dva studenti z Mnichova, Hans a Sofie Scholl, popraveni v 2/43.

Neonacističtí šéfové, mj. šéf její pobočky v Sasku, Holger Apfel, prohlásili, že bílé růže ponesou na protest proti  „ holokaustu bombardování německých měst „ ( asi zapomněli na kobercové bombardování evropských měst ze strany Luftwaffe ) ...

7.7.45 US gen. prokurátor navštívil  spojenci z 91% rozbombardovaný Norimberk, a navrhl, aby se MVT s nacistickými pohlaváry konal ve zdejším Justičním paláci, Kreml návrh přijal, třebaže sám navrhoval jeho sídlo ve své okupační zóně v BER …

Plzeň

Bombardování plzeňské Škodovky, poslední spojenecký nálet 25.4.45 na poslední německou fungující zbrojovku

Poprvé začaly sirény v Plzni houkat již v 5/40, kdy nad Plzní francouzská letadla shazovala letáky s nápisem „Nenechte se mýlit, jsme s vámi „ .

RAF se o bombardování plzeňské Škodovky, vyrábějící těžká děla, tanky, vozidla a munici ( 30% zbraní pro nacistickou armádu ) + Plzeň byla důležitým železničním uzlem, se souhlasem LON exilové vlády pokusilo několikrát,  ale piloti vždy minuli cíl, a pumy zasáhly okolní vesnice či jiné plzeňské čtvrti , např. v 4/42 po výsadku čsl. parašutistů,  kteří o několik týdnů později spáchali atentát na Heydricha, a poté o rok později v 4 /43, kdy si UK piloti Škodovku údajně spletli s kostelní věží a s blázincem v Dobřanech u Plzně, na který svrhli veškerý svůj náklad zápalných pum, ve kterém byli výhradně němečtí pacienti i německý ošetřující personál - pochytaní pacienti rozuteklí po okolí byli přechodně ubytováni v plzeňské věznici na Borech.

Desítky z nich zemřely, také němečtí  vojáci, na Škodovku dopadlo 15 pum, ale  ale Britové přišli o 11% letadel z 320 strojů, to byla velká ztráta …

V 5/43 plzeňskou Škodovku zasáhlo 15 pum bez vážných náskledků, načež Němci postavili na poli u Vochova dřevěnou maketu Škodovky ( trik, který již použili Finové proti RA ), ale na tento falešný cíl spojenecká letadla nikdy nezaútočila …¨

Američané poprvé vážněji zasáhli Škodovku v 10/44, kdy Němci zažili 13% propad zbrojařské výroby …

Největší škody napáchal nálet RAF na plzeňské hlavní nádraží ze 17.4.45, který zasáhl hlavní halu, v níž byli především civilisté a vojáci prchající z východu před RA, nálet zabil přes 600 civilistů …

Zničeno bylo i 80 lokomotiv a 2000 vagónů, + 140 dělnických domků, v nichž také zemřelo mnoho lidí.

Při posledním náletu na Plzeň 276 US bombardérů, které startovaly z UK, 25.4.45, 14 dní před koncem války, byla Škodovka zcela zničena, se vší pravděpodobností pro to, aby se tato prominentní zbrojovka ( Němci za války do Škodovky investovali tolik peněz, co její akcionáři v letech 1920-39 ) se strategickou polohou při hranicích se Západem nedostala do rukou Stalinovi, komunisté tvrdili, že byla vybombardována, aby se US zbavily konkurence, US tvrdily, že „ musela být zničena, protože stále dodávala na frontu děla, tanky, střely a munici „ ...

LON jejich cíl po startu  oznámil v rozhlase, takže silná německá protiletadlová obrana kolem Plzně, kde Němci měli vojenské letiště, se na Američany dobře připravila.

Američané měli rozkaz nepoužívat na zaměření cíle radary, takže pumy shazovali tam, kde něco viděli, a protože při prvním náletu byly nad Plzní mraky, neshodili nic, a museli nalétávat nad Plzeň dvakrát .

Heydrichův slogan „ Dejte Čechům nažrat, a budou pro Němce dělat „ na 100% platil v plzeňské Škodovce, v níž v roce 45 pracovalo 45.000 českých protežovaných zaměstnanců, kteří měli vždy dostatek jídla, takže pro ně představovala stabilní obživu pro celou rodinu – sabotáže v ní takřka neexistovaly …  ( MF Dnes z 5.5.00, Jiří Pirník, rozhovor s historikem Vratislavem Krátký, ředitelem Muzea Škoda v Plzni ) .

V 1/45 se francouzské zamini na LON exilovou vládu obrátilo s nótou, v níž poukazovalo na to, že kontrolu na Škodovými závody musela PAR odstoupit pod nátlakem německé vlády, a byla tudíž o Škodovy závody oloupena, čímž se na Škodovy závody vztahuje Deklarace Spojených národů z 5.3.45, a odcizený francouzský majetek musí být zdarma navrácen …

LON exilová vláda odpověděla zamítavě s tím, že Deklarace Spojených národů, která anulovala platnost všech majetkových převodů na okupovaných území, se na Škodovy závody nevztahuje, protože k prodeji došlo v 12/38, kdy Plzeň ještě nebyla okupována, a pro francouzského majitele zbrojaře Schneidera to byla velmi výhodná finanční transakce …

Schneider, většinový akcionář Škodových závodů, poté, co po Mnichovu cena akcií Škodových závodů klesla, se snažil jejich akcií zbavit, a na jejich odprodeji německé vládě měla v rámci „ hospodářského „ appeasementu zájem i Daladierova socialistická vláda.

Schneider jednal o odprodeji se zástupci německého zbrojařského průmyslu již  v 11/38, ale BER neměl dostatek peněz – proto 315.000 Schneiderových akcií za částku 9 591 750 dolarů odkoupilo v 12/38 konsorcium českých zbrojovek a Živnobanky za státní peníze, nepochybně výhodný obchod pro všechny zúčastněné strany  …