Rusko-NATO, tzv. prištinský incident

Artjom Borovik /1960 - zavražděný 3/00/, prominentní ruský investigativní novinář, syn SU novináře, dopisovatele z US, tudíž kolaborujícího s ruskými tajnými službami.

Borovik, jenž v roce 92 publikoval knihu o SU invazi do Afghánistánu Hidden War, se poprvé objevil v ruské TV v úspěšném satirickém pořadu Vzgljad ( TV společnosti VID, založené Vladislavem Listijevem v 9/90 z BB TV ORT, zavražděném v 3/95, nájemnou vraždu dle Felštinského zosnovali Koržakov/Sosnovec, aby za ni mohli zatknout BB ).

Pořad Vzgljad týdně shlédlo 100 mil. diváků, dokud jej nezatrhl Putin.

Borovik pracoval pro US CBS program 60 minut, a začal vydávat vlastní měsíčník Sověršenno sekretno, nakonec založil holdingovou společnost (stejnojmenná TV a nakladatelství ).

V roce 99 Borovik ve spolupráci s US News and World Report založil další investigativní list Versija, který spolu s TV Sověršenno sekretno přinášel informace o Putinovi a jeho soudruzích.

The Man Who Predicted Putin/Muž, jenž předpověděl Putina (spisovatel a disident Vladimír Vojnovič, v letech 1980-1989 v nucené emigraci v Mnichově , mj.  Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina – ruský Švejk za 2.sv.v. – Vojnovič, jenž odsoudil Putinovu válku na Ukrajině, v roce 86 napsal román Moskva 2042, ve kterém předvídal „Putina“ – diktaturu v kombinaci stát-církev- KGB, 25.2.015 zveřejnil Otevřený dopis Putinovi, ve kterém jej vyzval k propuštění ukrajinské pilotky Savčenkové, proti které byla vznesena komická obvinění ).

http://www.thedailybeast.com/articles/2015/06/22/the-man-who-predicted-putin.html

Poslední investigativní pátrání Borovika bylo zaměřeno na útoky proti panelákům – za pár měsíců poté byl zavražděn, tři týdny před prezidentskými “ volbami “ (26.3.00) , a 3 dny před ohlášenou premiérou TV dokumentu o Putinově dětství a jeho biologické matce .

Borovik navštívil Putinovu biologickou matku Věru Putinovou, o které Putin prohlásil, že “ tu ženu nezná “, Putin je nemanželským dítětem ženatého Platona Privalova, matka se poté provdala za gruzínského vojáka, jenž jí údajně přiměl, aby syna odvezla k rodičům, kteří jej dali k adopci, věděla, že se stal KGB důstojníkem, v roce 99 jej uviděla v TV, načež ji navštívili gruzínští i ruští agenti a nutili ji, aby mlčela, byla ochotna podstoupit DNA testy, také učitelka, která Putina učila, prohlásila, že jí vyhrožovali, aby mlčela, podle své biologické matky se Putin narodil o 2 roky dříve, než udává.

Na letišti Šeremetjevo se s Borovikem při startu 9.3.00 zřítil Jak-40 pronajatý čečenským ropným magnátem Zia Bažájevem, jenž zahynul s ním.

Zavražděn byl i italský novinář Antonio Russo /1960 -10/00), jenž za Putinovou biologickou matkou přijel do Gori uskutečnit rozhovor – jeho zmučené a znetvořené tělo bylo nalezeno v silničním příkopu 25 km od Tbilisi na okraji vesnice Udzharma, při cestě na ruskou leteckou základnu Vaziani – odborníci uvedli, že mučení vykazovalo vojenské techniky mučení.

Jeho pronajatý byt byl vypleněn, PC, videokamera, 3 videokazety a mobil zmizely. Vyšetřování vedl Nugzar Khambashidze, který nic nevyšetřil.

( Mj. netaxativní výčet -  v 4/02 se zřítil vrtulník s Putinovým nepřítelem gen. Lebeděm,  9.7.04 byl na ulici v MOW rozstřílen US novinář ruského původu Paul Chlebnikov, jenž psal mj. o útocích proti panelákům,  v 10/06 byla zastřelena Putinova úhlavní nepřítelkyně Anna Politkovská + v 11/06 byli otráveni Litviněnko a Jegor Gajdar, v 9/08 spadlo letadlo s Putinovým nepřítelem gen. Troševem, v 9/09 byl otráven Putinův nepřítel pluk. Anton Surikov, 27.2.015 byl zastřelen Putinův úhlavní nepřítel Boris Němcov ).

Prištinský incident

Po Jelcinově vpádu do Čečny v 12/94 Clintonova vláda výslovně uznala právo RF vojensky intervenovat v Čečně, a to prohlášeními viceprezidenta Alberta “Al” Gore a ministra obrany Williama Perryho, které učinili v Kremlu.

Oficiálně Kreml podporuje Srbsko, Kosovo však bylo rejdištěm ruských tajných služeb, které se v 6/99 po příchodu jednotek OSN/UNMIK, pod které spadaly KFOR, musely z Kosova spěšně stáhnout - odtud zběsilý 500km pochod 216 ruských výsadkářů z mírových sil SFOR v BH pod ideologickým velením salónního gen. Viktora Zavarzina (od roku 94 velitel mírových sil SNS v Tádžikistánu, poté, aniž by uměl anglicky a hrát tenis, přidělenec u NATO 97-01).

Gen. Zavarzin dostal “zelenou” od náčelníka genštábu Kvašnina, jenž o plánované akci výsadkářů řekl Jelcinovi půl hodiny předem ( Jelcin akci krátce konzultoval se svým poradcem gen. SVR Vjačeslavem Trubnikovem + Sergejem Prichodko  ). Velením výsadkářů Zavarzin pověřil pluk. Junuse Jevkurova, jenž tehdy velel ruským mírovým silám v rámci SFOR v bosenském městě Ugljevik.

Akci pluk. Jevkurov z ingušského etnika splnil na jedničku, a vyznamenal se v 2.čečenské válce, v níž sám vysvobodil několik zajatých ruských vojáků, a byl za to Putinem vyznamemán medajlí Hrdina Ruska ( Medvěděv na podzim 08 odvolal z čela Ingušska prez. Murada Zjazikova, a nahradil jej pluk. Jevkurovem, na kterého byl v 6/09 spáchán atentát bombovým útokem proti jeho vozu, při kterém zahynuli tři lidé, Jevkurov, klíčový svědek prištinského incidentu, byl těžce zraněn – je zajímavé, že Medvěděv okamžitě oznámil, že útok spáchali  severokavkazští “islámisté”, třebaže se k útoku nikdo nepřihlásil (14 dní předtím byla zastřelena předsedkyně Nejvyššího soudu Ingušska Aza Gazgirejeva, která v roce 04 vyšetřovala útok údajných čečenských “ islámistů “ na ústředí policie a budovu ministerstva vnitra, a tři dny po Gazigirejevové byl zastřelen náměstek premiéra Bašír Ajušev, předtím bezpečnostní ministr ) .

Medvěděv a Jevkurov prohlásili, že Západ chce vysíláním “islámistů” do Ingušska destabilizovat situaci na Severním Kavkaze, zatímco Ramzan Kadyrov uvedl, že dostal z Kremlu příkaz obsadit Ingušsko, a atentáty z 6/09 “pomstít ” …

V 7/013 pluk. Jevkurov na prezidentskou funkci rezignoval.

Ruští výsadkáři se měli zmocnit mezinárodního letiště v Prištině, aby jej neobsadily jednotky NATO, tzv. prištinský incident, kdy málem došlo k ozbrojenému konfliktu ruského komanda ( 216 mužů ) s tankovou jednotkou NATO, podporovanou vrtulníky a pěchotou, zhruba 500 mužů ( gen. Wesley Clark), nakonec se obě strany dohodly, takže jiné ruské komando pod velením Filina, šéfa Far West LLC, za účasti jeho bodyguarda pluk.Valentina Kovalčuka  mohlo v rámci akce výsadkářů pod velením Jevkurova vyklidit svoje zdejší překladiště drog a zbraní -  další důvod pro schůzku v Nice v 6/99.

Údajně Filin vyjednal i příměří s Hashimem Thaci ( 08-014 premiér  " albánského " Kosova) + s Ramušem Haradinajem z UCK, obviněným z válečných zločinů.

List Komsomolskaja Pravda napsal, že ruské komando demontovalo zde umístěné nejmodernější ruské radary a rakety, které nestačily demontovat ustupující srbské jednotky -  list The Times 19.7.99 s odkazem na Jane´s Defense Weekly napsal, že na letišti v Prištině byly umístěny protiletecké střely a raketové systémy, které Kreml Srbsku dodal či pronajal , a porušil tak sankce proti Srbsku vyhlášené.

List TheTimes konkrétně zmínil SA-10B Grumble, z toho 20 kusů raket S-10 B bylo posláno v železničních vagónech a kamuflováno jako železný šrot – spojenecké bombardování Srbska však Kremlu zabránilo dodat 36D6 radar, klíčový prvek protileteckého systému S-10B, proto se jej Srbové pokusili nahradit svým starším ruským systémem.

Kreml dále Srbsku nelegálně dodal elektronický zpravodajský systém TAMARA, vyráběný v ČR, který dokáže odhalit kradmé letouny NATO lokalizováním elektronických signálů jejich avioniky.

Základnový komplex na prištinském letišti Slatina nechal vybudovat Tito, pod letištěm je sítˇ navzájem propojených tunelů a hangárů.

Ruští výsadkáři zabránili Britům nejen ve vstupu do tunelů, ale nesměli se k nim ani přiblížit, přesto tvrdili, že v tunelech nic není, UK důstojníci RAF však uvedli, že z tunelů proudili Rusové, a vynášeli zbraně, vojenskou techniku a bedny.

4.8.99 UK týdeník Jane´ s Defense Weekly informoval, že nezávislé ruské a srbské zdroje potvrdily, že byl do Srbska tajně a nelegálně poslán mobilní system S-300 PM země-vzduch, a to těsně předtím, než NATO začalo letecké operace proti Srbům 24.3.99, který byl ukryt v palivových zásobnících ruského humanitárního konvoje, složeného ze 73 nákladních vozů, které byly nejprve jako porušení zbrojního embargo zastaveny na madˇarské hranici, poté ale na příkaz nejmenovaného činitele z Budapešti byly přes hranice puštěny.

Rusové byli úspěšní v navádění letounů NATO na falešné cíle, což je za letu ve velké rychlosti snadné, protože KFOR zjistilo, že v Kosovu nálety zničily jen 3 tanky T-55.

Mluvčí ruského vývozního podniku Rosvooruženije Valentin Zapevalov 2.8.99 nazval tvrzení Jane´s pohádkou, protože propašování těchto systémů do ex YU by dle něho nebylo možné,  ale Jelcin týž den z funkce šéfa této firmy sesadil Grigorije Rapota, chráněnce Primakova (v SVR byl Rapota Primakovým náměstkem) , a nahradil jej Alexejem Ogarevem, zástupcem kancléře Vološina, a přítelem Djačenkové, Jelcinovy dcery.

Obskurní gen. Zavarzin tak 12.6.99 úspěšně ohrozil celou pozemní operaci NATO, a proslavil se nejen v celém světě, ale i v RF, kde jej Jelcin povýšil na generálplukovníka.

Dalším oceněným ze strany Jelcina byl za tuto akci šéf GRU Valentin Korabelnikov, jehož muži zdejší ilegální vojenské překladiště vyklizovali.

Jelcin, jenž 15.5.99 přežil s odřenými zády impeachment komunistů a Žirinovského nacionálních Liberálních demokratů , získal touto akcí o pár volebních hlasů navíc, protože bombardování Srbska ( s tichým souhlasem Kremlu) ruskou veřejnost nepotěšilo.

Až post-faktum 14.6.99 Jelcin svolal Národní bezpečnostní radu, kterou genštáb obešel, a kterou Jelcin  rozšířil o další členy – zasedání se účastnil mj.  premiér Stěpašin, jeho náměstek Nikolaj Akseněnko, náměstek Viktor Kristenko, ministr financí Michail Kasjanov, ministr vnitra Vladimír Rušailo, ministr ekonomiky Andrej Šapovaljanc, a šéf FAPSI Vladimír Matjuchin.

Zatímco protiputinovský Korabelnikov byl při smyslech a držel se zpátky, gen. Leonid Ivašov požadoval obsazení celého Kosova ruskými vojsky s tím, že po obsazení letiště bude zahájen letecký most ruských jednotek do Kosova.

Dalším protagonistou tohoto “výletu” ruských výsadkářů byl ruský vojenský atašé v Bělehradu gen. Jevgenij Barmjancev.

List Moskovskij Komsomolec z 2.7.99 uvedl, že zdroje z ministerstva obrany, které si přejí zůstat v anonymitě, uvedly, že akce výsadkářů z 12.6.99 byla jen předvojem širší ruské invaze do Kosova, která byla naplánována genštábem ve spolupráci s Bělehradem.

Diplomatické urovnání se řešilo až v Helsinkách, Rusové (gen. Ivašov) se s Američany ( Talbott ) dohadovali celé 3dny ( viz list The Independent z 20.6.99, v němž vojenský korespondent listu Komsomolskaja pravda Viktor Baranec tvrdil, že Kreml chce za tento mezinárodní incident gen. Ivašova  vyhodit z armády ( Ivašov se poté stal celoživotním poslancem za Putinovu stranu ).

Diplomatické jednání skončilo úspěšně jen díky Viktoru Černomyrdinovi, jenž na rozdíl od bytostně protizápadního gen. Kvašnina a gen. Zavarzina, prosazoval dohodu o Kosovu s NATO.

Ruská delegace tak nakonec upustila od svého požadavku mít v Kosovu vlastní sektor. Dle gen. Wesley Clarka na tom, že RF nedostala sektor v Kosovu, měla největší zásluhu Madelaine Albrightová a ministr obrany William Cohen.

Dohoda stanovovala ruskou účast na mírových jednotkách v Kosovu o počtu 37.600 mužů, což bylo navýšení, výsadkáři alespoň nemuseli snižovat své stavy v počtech branců, jak jim bylo vyhrožováno.

Genštáb jásal, ale účast na mírových jednotkách v Kosovu stála Kreml velké peníze ( někteří experti udávají až 200-500 mil. dolarů ), které muselo ministerstvo financí ze svých skromných rezerv genštábu přidělit.

6.7.99 první IL-76MD napěchované ruskými “ mírotvornými “ vojáky přistálo v Prištině, ale zdaleka nebylo první.

Již v 4/99 zde přistálo IL-76MD, které nemělo s misí ruských mírových sil nic společného, ale mělo ze Srbska do RF dopravit k prozkoumání US kradmý letoun USAF F117-A Stealth, kterého sestřelila srbská stíhačka MiG-29 Fulcrum-A v noci 27.3.99.

Jistý ex důstojník srbské armády sdělil zpravodajským službám NATO, že ruský špeh v NATO předal GRU informace o bombardovací misi B-2 a F-117A, ta ji předala Srbům, kteří letoun  F-117A Stealth vlákali do léčky – GRU byla na místě dopadu nečekaně brzo.

Třebaže byl letoun zničený,  i tak první generace kradmých letounů mohla GRU poskytnout důležité informace, zejména o tajných materiálech trupu letounu, které snižovaly radarový podpis, a tím i šance na odhalení radarem.

Tento ruský špeh v NATO dramaticky zafungoval již v 10/98, když Miloševič náhle ustoupil požadavkům NATO, takže bombardovací mise bombardérů  B-52 již na cestě musela být na poslední okamžik odvolána.

Jaderná hrozba přicházející z Kremlu

V 5/92 se v médiích probíral návrh nové ruské vojenské doktríny, která vyděsila Kyjev, Kravčuk podotkl, že ukrajinské občany ruského etnika bude chránit Kyjev, ne Kreml dle své nové doktríny, a ostře novou ruskou doktrínu napadl kazachstánský prezident Nazarbajev, jenž prohlásil, že již tu byl její precedent –  Hitlerova ochrana československých občanů německého etnika ze Sudet.

Nazarbajev prohlásil, že takto vnímá deklarovanou ochranu ruského etnika Kremlem, kdekoliv na světě se toto ruské etnikum nachází, mj. v Kazachstánu.

12.9.95 ruské letectvo zabilo dva Američany, když sestřelilo jejich “ špionážní” sportovní balón, který se odchýlil od trasy a ocitl se nad ruskou ICBM základnou v Bělorusku.

25.7.93 se přetahoval o ruský jaderný kufřík ruský ministr obrany  gen. Gračev s maršálem Šapošnikovem, vrchním velitelem armád SNS, kdy si kufřík Gračev přivlastnil bez konzultací s Ukrajinou či s jinými SNS státy ( když Jelcin 5.11.95 dostal  infarkt, přivlastnil si jeho jaderný kufřík nelegálně gen. Alexandr Koržakov, viz mj, tehdejší článek listu London Sunday Times, ale “horkou” telefonní linku pro příkaz odpálit jaderné zbraně měl na svém nočním stolku – dle jeho mluvčího k Jelcinovi směla jen jeho manželka ) .

Během puče generála Ruckoje proti Jelcinovi  v 10/93 ukrajinský prez. Leonid Kravčuk prohlásil, že by Ukrajina mohla ke své obraně použít rakety SS-24.

V 3/99 Kreml opět silně tlačil na Kyjev, aby mu odprodal osm kusů  strategických těžkých bombardérů Tu-160 + tři kusy Tu-95 MS, které Kyjev zdědil po SU, +  Kh-55 a Kh-55SM strategických střel s plochou dráhou letu – v 10/99 byla o odprodeji podepsána dohoda v Jaltě, + ruské ministerstvo obrany v 6/99 nakoupilo jen částečně dokončený nadzvukový těžký bombardér Tu-160 Blackjack, který vyráběla letecká továrna v tatarstánské Kazani.

21. – 26. 6.99 Kreml uskutečnil gigantické vojenské manévry Zapad 99, největší od roku 85, po jejich skončení gen. Jurij Balujevský uvedl, že ruská vojenská doktrína bude must být přehodnocena ( zastánci jaderných zbraní mají významnou  převahu nad zastánci konvenčních zbraní, dnes Kreml vyvíjí vojenskou uniformu Ratnik ze zvláštních mj.  nehořlavých aramidových vláken, která zároveň ruského vojáka ochrání před granátovými střepinami ).

Gen. Viktor Barynkin, veterán z Afghánistánu,  zastánce použití jaderných zbraní, výhružně prohlásil, že ruská základna v Kaliningradě/ukradený Königsberg bude příštím nástupním bojištěm, kdyby se Německo začalo chovat protirusky, a že se bude muset ruská armáda připravit i na jihu pro případný boj sTR, protože nejpřesvědčivějším diplomatickým argumentem jsou dle něho zbraně – “ Rusko nebylo připravené na válku 1612, 1812, 1914, 1941 – je načase, aby tentokrát připravené bylo, “ prohlásil Barynkin, jenž tvrdil, že ve válce o Falklandy 1982 byl LON odhodlán použít jaderné zbraně.

Gen. Kornukov, jenž v 9/83 vydal rozkaz k sestřelení civilního KAL 007, je i dnes přesvědčen, že učinil správně, a zdůraznil, že během US intervence do Iráku v 3/03 byly ruské jaderné síly v bojové pohotovosti pro případ nouze …