Olof Palme II, ultrapravice jej varovala

Na místě činu nebyla nalezena ani vražedná zbraň, ani žádné fyzické stopy. Místo činu bylo velmi nedbale zajištěno, jedinou páskou v okruhu pouhém 15 m.  00.06 je OP v nemocnici prohlášen za mrtvého. 00.45 je uveden do funkce

premiéra první náměstek Ingvar Carlsson. V 1.10 rádio oznámilo zastřelení OP, v 5.15 vláda uspořádala tiskovou konferenci.

Náboje

Třebaže komisař Hans Ölvebro tvrdil, že nešlo o profesionálního vraha, protože vražda byla dle jeho názoru amatérsky provedená ( nebyla zastřelena Lisbeth Palme jako svědek), vrah nebyl nikdy identifikován, jediné stopy, které zanechal na místě činu, byly údajně dvě kulky ráže 357 Magnum ( byly nalezeny až 37 hodin po vraždě ve sněhové závěji kolemjdoucím, třebaže Hans Holmer/HH ve své zprávě tvrdí, že je našla policie).

Kulky hledali nejlepší policejní experti Börje Moberg +Torsten Kviberg detektory kovu od 0.10 do 2.00, poté znovu ráno po celých 7 hodin, a nic nenašli – jen knoflík od košile OP.
Moberg prohlásil, že když je nenašli, tak zde žádné kulky nebyly – o to více byl udiven, když je za 38 hodin po vraždě našel obyčejný kolemjdoucí, navíc pouhý metr od místa, kde OP padl k zemi.

Bývalý policejní šéf Wincent Lange, nejzkušenější švédský kriminalista, v té době již v důchodu, „ neprofesionalitu“ vyšetřování již nemohl snést, proto údajné smrtící kulky podrobil vlastní analýze, kterou zveřejnil list Evening Post 29.10.88.

Lange v analýze prohlásil, že obě kulky jsou podvržené, což dle něho dokazuje, že šlo o puč, se kterým pomohla policie.

Experti usoudili, že byly vypáleny z hlavně delší než 10.16 cm, šlo tudíž o velkou zbraň – Smith and Wesson , model 28 s ráží 357 Magnum.

Poslední zápis o zbrani vyšetřovací komise provedla v roce 99 na straně 152 vyšetřovací zprávy : “ Kulky z místa činu jsou ráže 357, a mají shodné technické vlastnosti jako S+W, proto policie (HH) došla k názoru, že vražda byla spáchána podobnou zbraní.”

Mezi nalezenými kulkami byl rozdíl 0.26 gramů, byly tudíž rozdílné.

Vyšetřovatelé tvrdili, že tyto náboje pro ně představují velkou záhadu, třebaže stejné náboje prodával nedaleký obchod se sportovními potřebami.

Z 10 v době vraždy ukradených zbraní tohoto typu policisté našli 9 z nich, nenašli revolver, který byl v roce 77 ukradený filmaři Arne Sucksdorffovi.

Osoba, která tento revolver ukradla, byla přítelem drogového dealera a majitele herny Sigvarda „Sigge“ Cedergrena, jenž na smrtelné posteli v 3/96 přísahal, že jí dva měsíce před vraždou půjčil Christeru Petterssenovi.

Dalším podezřelým revolverem byl revolver z „Mockfjärd“, ukradený při loupeži v roce 83, a použitý při další loupeži v témže roce – vykradení pošty v Mockfjärd, Dalarna, kdy na podzim 06 švédská policie na tip, který dostal list Expressen, našla tento revolver Smith and Wesson ráže 357 v jezeře v Dalarna.

Národní forenzní laboratoř v 5/07 konstatovala, že revolver je příliš zrezivělý, takže nemůže určit, zda s ním byl OP zastřelen. Vražedná zbraň se stále hledá, potápěči se stále potápějí do řek a jezer, naposledy se bez výsledku potopili do jezera Gävle severně od STO.

Pitevní protokol OP si přečetl např. prokurátor a vyšetřovatel KG Svensson, jenž v rozhovoru pro list Expressen z 30.6.94 prohlásil :“ Nevylučuji, že náboje našel někdo, kdo byl zapojen do vraždy OP, a že byly na místo činu vnesené, protože šlo o atentát na velmi vysoké politické úrovni„ ( list Dagens Nyheter z 5.11.92 píše, že noc před vraždou se policejní šéf setkal se 4-5 prominentními představiteli policie a armády – HH tvrdil, že bezpečnost OP byla ohrožena, a že s OP tento problém chtěl probrat v pondělí ).

Vražda zůstala nevyšetřena ( na podzim 87 švédská vláda zvýšila vypsanou odměnu na hlavu pachatele z 50.000 na 50 mil. švédských korun ),vláda rozhodla o jejím nepromlčení, zlý sen tudíž pokračuje, přiznalo se k ní však 130 lidí.

I po 30 letech vyšetřování  se policejní „tým OP „  utápí v labyrintu navzájem propojených stop.

Verze

Christer Pettersson

Navzdory tomu, že experti od samého počátku Petterssona jako vraha vyloučili, pro švédskou policii zůstal hlavním podezřelým bezvýznamný alkoholik a narkoman Christer Pettersson /1947-2004/, jenž byl již 1970 usvědčen z vraždy (nožem), kterého za pachatele (až) v 12/88 ze skupiny několika mužů označila Lisbet Palme*1931, dětská psycholožka, šéfka UNICEF, sociální demokratka jako Palme -  v době vraždy však vykřikla „Ustašovec!“ ( Dle Anéra byli střelci dva, jednoho viděla Lisbeth Palme, skutečný vrah přišel z jiného směru ).

Identifikace proběhla tragikomicky – jedině Pettersson měl odpudivou drogami a alkoholem narušenou tvář, ostatní vypadali jako andílci, jedině Pettersson měl světlé boty, ostatní měli černé. Lisbeth Palme jej vybrala slovy :“ Copak nevidíte, kdo z nich je alkoholik ? Přece číslo 8 !“ ( The Economist z 29.7.89 )

Dvě FS dívky, které s Avsanem*1958 mluvily před Dekorima butikem, nebyly švédskou policií/Hansem Ölvebro k identifikaci pachatele přizvány ( Annelli poté, co vyšla z jeho kanceláře, brečela ), nebyly ani vyšetřovány, veřejnost se o těchto FS dívkách dozvěděla až v 12/92 od novináře Olle Olsena, jenž je v 11/92 kontaktoval ( ale již v 11/86 Avsan v rozhovoru pro švédské rádio, které poslouchala Anki, jen tak na okraj uvedl, že „ by se rád znovu setkal s FS ženami, se kterými mluvil v centru STO „, Anki a Annelli tím vystrašil, měly děti ).

Anki Avsana ( narozený ve Švédsku estonským emigrantům ) poznala jako jednoho z ultrapravicových finských řečníků z tělocvičny v Upplands Väsby, kde Anki žila, proto se jej Anki finsky ptala, kolik je hodin, odpověděl teprve, když jej chytla za ruku, ve které pod kabátem držel revolver. Ukázal na hlaveň, a řekl :“ Tedˇ neotravuj!“

Dívky poté v autě v radiopřijímači slyšely důležitý hovor ve finštině ( podivná shoda finsky mluvících kolem místa vraždy OP- za krutých mrazů oné zimy tři muži spali celé tři týdny před vraždou OP v bílém karavanu, který přijel z FS, aby se vyhnuli registraci v hotelu ), jak Avsan finsky hovoří vysílačkou s mužem, jenž stál na Dekorimahörnet/na rohu butiku D. , jenž oznamoval „Tedˇpřicházejí „, a Anti Avsan se ptá :“ Co mám dělat ?“ Onen muž, policejní důstojník Carl Östergren, jenž mluvil finsky, či dle jiných, rovněž finsky mluvící policista, obchodník se zbraněmi ( zejména do JAR), a šéf klubu bojových umění pro pokročilé  v jedné osobě Carl-Gustaf Östling, odpovědˇbyla : „ Kašlu na to, dělej si, co chceš“  (Carl-Gustaf Östling zemřel ve svých 50 letech náhle na „ rakovinu“, na místě činu bylo několik policistů, kteří byli členy jeho klubu ) .

Investigativní švédský novinář Sven Anér uvedl, že jeho přítel Olle Alsén si nahrál mnoho rozhovorů s vyšetřovatelem vraždy Hansem Ölvebro a jeho zástupcem Larsem Jonssonem, v jednom z nich se Jonsson brání navrhované konfrontaci oněch dvou mladých Finek s Avsanem, a to nejen s živým Avsanem, ale ani s jeho fotografií s tím, že vraha již mají, třebaže přiznává, že obě dívky „ možná mohly něco vidět „ …

V roce 99 po husté kouřové cloně, kterou policisté kolem Avsana vyrobili, nová vyšetřovací komise Avsanovy aktivity s revolverem pod kabátem před butikem Dekorimou 28.2.86 ignorovala, a trvala na střelci Petterssonovi ( viz Anérova kniha The Palme Murder, The Anti Avsan Affair ).

Sven Anér zaslal gen. prokuratuře ( která jeho iniciativy nikdy nezpochybnila, ale vždy je ignorovala) kopie zfalšovaných telefonních odposlechů ze strany švédské policie, které měly usvědčit Petterssona ze zavraždění OP.

Hlavní svědek obžaloby proti Petterssonovi Roger Östlund na místě činu nikdy nebyl, údajně volal drogovému dealeru Sigge Cedergrenovi, ale policejní protokol o odposlechu byl zfalšován, protože nevolal Östlund, ale Roger C e d e r g r e n , mladší bratr Siggeho.

Pettersson, jenž s vraždou OP neměl nic společného, byl poté odsouzen na doživotí, ale po odvolání byl 1989 viny zproštěn, a prohlášen za nevinného (neměl žádný motiv, smrtící zbraň se nenašla, + nesrovnalosti ve výpovědi Lisbeth P.), třebaže se v následných placených rozhovorech pro média v TV3 přiznal, že Palmeho zabil, aby vzápětí prohlásil, že ho měl naopak rád ( jeho vystoupení v TV mnozí kritizovali  s tím, že jej TV předvádí jako cirkusového koně ).

Pettersson poté dostal tučné odškodnění, a ti, kteří o něm jako o vrahovi OP napsali knihu, také nepřišli zkrátka ( zejména někteří členové Palmeho vyšetřovací komise, např. Ingemar Krusell „ Palmeho vražda, holá fakta „), a je tak zaručeno, že budou do smrti tvrdit, že vrahem je Pettersson.

1998 Nejvyšší soud odmítl návrh prokurátora, aby byl Pettersson znovu za vraždu OP postaven před soud, protože se objevili další dva svědci – muž, jenž byl svědkem OP vraždy, když seděl ve svém zaparkovaném Chevroletu ( v 5/92 měl podivnou smrtelnou autonehodu ), a drogový dealer Sigge Cedergren, jenž se na smrtelné posteli v roce 96 svěřil, že dal Petterssonovi revolver Smith and Wesson.357 Magnum (který nebyl nalezen), aniž by tušil, že chce zabít OP.

Duševně nemocný narkoman Pettersson postrádal charakteristiky profesionálního střelce mířícího na premiéra státu, v neposlední řadě schopnost zachovat klid, duchapřítomnost a koncentraci, byl zbrklý a impulzivní, a již z toho důvodu nemohl být střelcem.

Petterson v 9/04 kontaktoval syna OP Märtena s tím, že mu něco musí říci, ale Märten mu řekl, že se s ním setká, jen když se k vraždě přizná, setkání se neuskutečnilo, a vzápětí byl Pettersson napaden - 15.9.04 Pettersson oznámil, že byl napaden policií ( Anti Avsanem ?), 16.9.04 byl nalezen v bezvědomí s poraněním mozku, 29.9.04 Pettersson v nemocnici zemřel (57).

Podle dokumentu švédské TV/SVT z 2/06 kumpáni Petterssona uvedli, že jim Pettersson svěřil, že v kauze sehrál jedinou úlohu – chtěl zavraždit drogového dealera jménem Lars Tingström, který byl oblečen úplně stejně jako OP, a kterému dlužil spoustu peněz – kdopak jej asi přesvědčil, že dealer půjde stejnou trasou jako šel OP ...

( V 9/86 byl ubit k smrti Tommy Asklöf, člen podsvětí, jenž prohlašoval, že ví, kdo  zabil OP + 36letý agent SÄPO  madˇarského původu byl zastřelen dvěma výstřely do hlavy, v 3/88 skončil s injekční stříkačkou v krku 32letý narkoman, policejní informátor, jenž prohlašoval totéž co Asklöf.)

Palmeho blízký přítel diplomat Anders Ferm*1938, v letech 82-88 stálý představitel Švédska u OSN,  pro list Svenska Dagbladet z 16.2.03 prohlásil :     “ To, že Christer Pettersson  byl označen za vraha OP, je pádným důkazem toho, že vyšetřovatelé chtěli zakrýt pravdu. Já osobně mám naprosté jasno v otázce, kdo OP zavraždil, ale jméno nevyslovím, protože Švédové na pravdu nejsou připraveni „ …

Švédská policie se chovala divně - pečlivě sledovala drogové aktivity na této hlavní třídě, 24 hodin monitorovala, co se na ní děje, měla na ní několik konspirativních bytů a auta v její celé délce, ale 45 minut před vraždou OP byl policejní monitoring zastaven. Policie slíbila vše vysvětlit, ale nic nevysvětlila.

V případě, že střelcem byla švédská policie, je obtížné nepodezírat Lisbet Palme, že byla informována o útoku proti OP - v opačném případě by LP nepřežila, ale potkal by ji stejný osud jako OP.

Ve Švédsku se děly i jiné podivné věci ( list Expressen z 29.9.96) :

Heine Hüman (45), Švéd jihoafrického původu, jenž přijel do Švédska počátkem 80.let, žil v době vraždy na předměstí Uppsaly, vlastnil autoopravnu, a nikoho nezajímal.

14 minut po zavřaždění OP postarší manželský pár ve STO obdržel záhadný telefonický hovor se zprávou :“ Vykonáno, Palme mrtev“ ( STO má předčíslí 08, Uppsala 018 ). Jejich telefonní číslo odpovídalo telefonnímu číslu místnosti v klubu posilovny  v Uppsale ( od roku 82 zde u bezpečnostní služby pracoval i budoucí šéf SÄPO Klas Bergstrand ), od které měl klíč pouze Hüman, jenž po zavraždění OP opustil spěšně Švédsko, aniž by se rozloučil se sousedy.

Švédští novináři vypátrali, že Hüman sídlí na Floridě v Miami, kde žije mnoho penziovaných agentů. Hüman popřel jakékoliv zapletení do vraždy OP, ale potvrdil, že byl JAR agentem, a již dříve uvedl, že byl zapleten do vraždy Dulcie September, která byla jako aktivistka ANC zavražděna v PAR v 3/88.

ANC zpravodajci jej vyslýchali v Harare, kde v té době žil i Tor Sellström, kterému poskytl rozhovor, ale nikdo mu nevěřil, protože jeho tvrzení bylo velmi zmatené.

Švédská média tvrdila, že JAR major Craig Williamson byl v době vraždy ve STO ( stejně jako Wedin), kde ve dnech 21-23.2.86 probíhala protiapartheidní konference tzv. švédského lidového parlamentu, které se zúčastnili klíčoví předáci ANC a SWAPO ( Oliver Tambo, Thabo Mbeki, Abdul Minty ).

Dle informací dvou švédských policistů si najal pokoj pod falešným jménem v ulici Kammakargatan 36, 200 m od místa, kde byl OP zastřelen ( je  to nepravděpodobné, protože CW byl ve Švédsku známý každému policistovi ).

Třebaže byl Pettersson jednomyslně osvobozen odvolacím soudem, Lisbet Palme a bývalý premiér Ingvar Carlsson nadále poskytují exkluzivní rozhovory o vraždě Palmeho s tím, že OP zastřelil Christer Pettersson, čemuž dnes ve Švédsku věří jen oni dva, + bývalý zástupce šéfa tajné služby Ingemar Krusell, jenž byl i vyšetřovatelem  vraždy OP, + bývalý šéf policie Tommy Lindström, rovněž vyšetřovatel vraždy OP.

Jugoslávská tajná služba

V 1/011 německý čas. Focus uvedl, že v souvislosti s jiným vyšetřováním v Německu z roku 08 vyplynulo, že OP zastřelil agent YU tajné služby/UDBA, Lisbet Palme po vystřelení bizarně zvolala : „ Ustašovec ! „ ( chorvatský fašista ), s tím, že byl organizátorem vraždy pouze najatý, YU tajná služba za to dostala obrovské peníze. YU námezdní vrah Vinko Sindičič tvrdil, že střelcem byl Ivo D. Tito ze Záhřebu.

8.2.86, 20 dní před vraždou, bývalý YU žoldnéř Ivan von Birchan na policii oznámil, že se jej CIA agent Charles Morgan ( za CIA agenta se vydával i Birchanův přítel Gunnarsson ), Morgana se nikdy nepodařilo vypátrat, pokusil v 11/85 najmout k zastřelení OP za částku ve výši 2.8 mil.dolarů, a že jej Birchan odmítl.

21.7.92 spáchal podezřelou „sebevraždu“ YU bodyguard a námezdní žoldák Danilo.

Viz také ubodání ministryně zahraničí Anny Lindhové v 9/03 srbským psychopatem .

Švédská ultrapravice OP nenáviděla, za jeho vlády nemohli ani své špinavé vyprané peníze přemístit do zahraničí, aby se vyhnuli placení daní, přesto někteří z nich před vraždou veřejně varovali.

V roce 95 týdeník Die Zeit uveřejnil článek Klause-Dietera Knappa, jenž vraždu předkládal jako puč ultrapravicových policejních důstojníků ( boj mezi frakcemi uvnitř tajné služby SÄPO ).

Vyšetřovací komise, navzdory nesouhlasu vedení policie, v roce 96 vyšetřovala 6 policistů, příslušníků ultrapravice, kteří pravidelně jezdili do Afriky v letech 85-87, a působili na policejní stanici, sousedících s hotelem, kde bydlel JAR zpravodajec Craig Williamson.

Ultrapravicoví policejní důstojníci byli sdruženi v Baseballové lize, ve skupině Piket 3230 a ve skupině Norrköping ( krátce před vraždou OP měli „ konferenci „ ) . Měli klubovnu na Wallingatan 34.

Ake, profesor na policejní akademii, byl navíc členem rasistické pro-apartheidní asociace WACL/Světová liga pro svobodu a demokracii, a tvrdil, že byl iniciátorem i tajné skupiny "Leon", jejíž existenci potvrdil bývalý šéf SÄK Olof Franstedt, později šéf Securitas.

Někteří policejní důstojníci byli členy ultrapravicové strany Demokratická aliance (DA), jejímž prominentním představitelem byl Anders Larsson, švédský zástupce WACL, člen ultrapravicového uskupení EAP, a přítel několika klíčových postav pravicového časopisu Contra.

Osm dní před vraždou 20.2.86 Larsson poslal Olofu Palme výstrahu složenou ze tří slov „ Olof Palme Smrt „ ( písmenka byla vystříhána z novinových titulků ).

Když byl OP za 8 dní skutečně zavražděn, nejprve tvrdil, že to byl žert, poté v rozhovoru s médii naznačil, že obdržel informaci, že někdo ze SÄPO plánuje zavraždit OP, a že o tom slyšel od svého přítele Bo Stahl, jenž vlastnil knihkupectví u policejního ústředí, pohyboval se v ultrapravicových kruzích, a v SÄPO měl kontakty – Stahlovo varování nikoho nezajímalo, sám byl zavražděn v roce 88 ( 43 let ), kdy oficiálně skonal na cukrovku.

V roce 91 v rozhovoru v rozhlase Larsson znovu potvrdil, co slyšel.

Larsson začal psát svoji vlastní teorii o vraždě, šest měsíců poté byl nalezen mrtvý ve svém bytě (52 let), oficiální příčinou smrti byly prasklé vředy – jeho soukromé archívy z bytu zmizely.

21.2.90 po sérii článků o vraždě OP spáchal záhadnou „sebevraždu“ redaktor týdeníku Víkend, kterému bylo vyhrožováno smrtí.

PC expert Ulf Lingärde, poradce SSI/Vojenské zpravodajství, zaslal v 3/93 TV novináři Olle Alsenovi dopis o vraždě OP s tím, že viděl dokument, který popisoval smrt OP – někdo se mu vloupal do bytu, byl odposloucháván, a náhle zemřel na „infarkt“, také Lars Christiansson, policejní komisař z VD1, zemřel za nejasných okolností.

Sven Anér*1921( a jeho přítel Olle Alsen ) tvrdí, že OP zabil na objednávku pučistů švédský policista estonského původu Anti Avsan, mj. zapletený do obchodu se zbraněmi, jehož alibi na noc vraždy, že byl doma, potvrdila jen jeho manželka . Sven Anér v roce 013 uvedl, že Avsan stále požívá státní ochranu.

Policejní důstojník Anti Avsan byl členem neonacistické  neformální policejní „ baseballové ligy „ , kteří v civilu v baseballových čepicích baseballovými pálkami vraždili bezdomovce. Členy této ligy mohli být i členové  soukromých bezpečnostních firem, byli napojeni na ilegální obchod se zbraněmi ( s ruskou GRU spolupracovaly stovky Švédů ).

Někteří švédští policisté byli členy IPA/Mezinárodní policejní asociace, která měla ve Švédsku výcvikový tábor v Rydsford, v 80.letech několikrát navštívili JAR, kde se setkali s představiteli JAR bezpečnostní policie (DNR 15384, zápis ve vyšetřovací zprávě z 15.11.95).

Švédští členové IPA měli mít ve Švédsku i tajné výcvikové tábory, sklady zbraní a ústředny, např. ve Wallingatan 32 (Stockholm), nedaleko od místa, kde byl OP zastřelen. Ve stejné budově sídlila i Světová Protikomunistická liga/WACL  ( ultrapravicové skupiny v Evropě sponzorují i ruské tajné služby ).

Když se v roce 96 jistý švédský novinář vypravil do JAR, aby si prohlédl archívy IPA, bylo mu řečeno, že již neexistují (Dagens Nyheter 10.10.96).

K Avsanovi 93letý Anér podotkl : „ Celý život jednám poctivě, nenapadlo by mne říci „ mne, a je nás víc, nikdy nedostanete „, jak řekl Avsan , když se jej jeden policejní důstojník přímo zeptal, zda zastřelil OP.

Den po vraždě se dle Anéra konal bouřlivý večírek zhruba 100 švédských policistů u Reinhardta na Apelbergsgatan 47 ve STO, který údajně nešlo odvolat, protože byl naplánovaný dlouho předem.

Po vraždě OP kariéra Avsana prudce stoupala, vystudoval práva ( odkud vzal na studia peníze, neřekl), stal se stockholmským soudcem, od roku 06 je poslancem za konzervativce švédského Riksdagu.

4.12.86 TV NBC (FBI) informovala o novém vývoji ve vyšetřování s tím, že švédská policie nyní sleduje stopu ultrapravicového ( proruského) hnutí LaRouche, protože FBI předala švédské policii materiály dokumenty, kterých se zmocnila při razii v sídle Hnutí ze 6.10.86, a které komentovaly i zavraždění OP.

Spolu s FBI označoval od prvního dne vraždy za jejího iniciátora Lyndona LaRouche i Irwin Suall, šéf prokremelské Anti-Defamation League/ADL,a za vykonavatele švédskou pobočku jeho Evropské dělnické strany/ELP, v klasické KGB dezinformační kampani, kterou řídil Georgij Arbatov, šéf moskevského Kanadsko-Amerického Institutu.

OP ani nevychladl, a Arbatov se již vyjádřil, že neví, kdo nejlepšího přítele SU zabil, „ale zcela určitě to byli fašističtí náckové ve Švédsku „ …

16.3.86 švédský list Aftonbladet z iniciativy SU ambasády zveřejnil nezřetelnou fotografii, na které údajně Viktor Gunnarsson demonstruje proti OP  - ve skutečnosti byl na fotografii sociální demokrat, jenž se snažil strhnout pomlouvačný plakát proti OP, jak list Aftonbladet přiznal malými písmenky druhý den v omluvě.

Anders Helin /1931-2014/, člen vyšetřovací komise, navrhl za střelce Viktora Gunnarssona „Třiatřicetiletý“, což byl člen švédské pobočky ultrapravicového Hnutí LaRouche s názvem Evropská dělnická strana, jenž proti OP psala vulgární pamflety.

Základem pro obžalobu Gunnarssona byla výpovědˇ tří dam z kavárny, které uvedly, že Gunnarsson v den vraždy před nimi v kavárně prohlásil, že „ OP nenávidí, a že OP bude zastřelen“ , poté si ještě povídali, on jim dal telefonní číslo, z kavárny odešel ve 22.40 s tím, že ještě půjde od 23.00 do nočního kina, kde jej viděl manželský pár, který uvedl, že si spěšně sedl na sedadlo až na konci filmu ve 23.45.

Poprvé byl Gunnarsson vyslýchán 8.3.86 Borje Wingrenem, zatčený byl 12.3.86 pro účast na vraždě O.

Krátce po zatčení byl propuštěn, o krátce poté se přestěhoval do US, kde již žil, a kde byl v roce 94 zastřelen  na samotě v lese dvěma výstřely do hlavy údajně expartnerem své milenky Kay Wedenové, policejním důstojníkem Larmontem C. Underwoodem, odsouzeném na doživotí + ke 40 letům navíc, protože obvinění odmítl - za obnovení procesu se zasazují některá občanská hnutí ( 4 dny po nalezeném těle Gunnarssona, byla nalezena dvěma výstřely do hlavy zavražděná matka Wedenové ).

Také Gunnarsson napsal knihu „ Vražda OP a já „, kde např. píše : „ Osud chtěl, aby OP přešel ulici dříve, než se očekávalo, přešel do mého úseku, takže na mne bylo, abych to dokončil „ ( že zavraždil OP tvrdil i svým milenkám ) .

Kurdskou stopu /PKK, bez jakékoliv analytické studie, sledoval policejní komisař Hans Holmér /1930-2002/, jenž v letech 86- 2/87 vyšetřování zvláštního týmu samozvaně a velmi neprofesionálně vedl – vyšetřování se jako šéf švédské Národní bezpečnostní služby SÄPO ujal sám, aniž by ho k tomu někdo zmocnil, a aniž by měl zkušenosti s vyšetřováním  - měl však  přátele ve vedení sociální demokracie, a s OP mnoho let úzce spolupracoval.

V rámci vyšetřování švédská policie na podzim 86/jaře 87 pozatýkala několik kurdských aktivistů PKK, které obvinila z napomáhání vraždě, ale vzápětí je propustila, dva Kurdy však odsoudila za zabití dvou kurdských disidentů na švédské půdě, kteří nesouhlasili s politikou PKK .

V té době švédská policie neudělila jistému prominentnímu vůdci PKK vízum ke vstupu do Švédska.

OP však jako první v Evropě uznal legitimitu PKK jako „ národněosvobozenecké“ organizace a právo Kurdů na stát ( na rozdíl od PKK Lidová strana Kurdistánu byla v TR legální, což znamená, že v rámci této stopy by byli ve hře i antiPKK TR nacionalisté, mj. Šedí vlci ).

OP v 70. + v 80.letech přijal tisíce nejen kambodžských  (PolPotova genocida 76-79), ale i kurdských uprchlíků, kteří prchali před Saddámem Husajnem –  (v 3/03 po US intervenci v Iráku  STO přijal 18.000 iráckých Kurdů, PAR jen 120  ).

Holmér médiím tvrdil, že kurdská stopa je správná, ale brzy se ukázalo, že vyšetřování nikam nevede, přesto Holmér na kurdské stopě i nadále trval, takže byl z vyšetřování odstaven.

V 4/01 se švédský policejní tým pokusil promluvit s uvězněným Öcalanem, ale nic se nedozvěděl, Ankara tvrdila, že OP zavraždila disidentská skupina PKK, vedená Öcalanovou ex manželkou, což Ankara znovu uvedla v 10/08 při procesu „Ergenekon“. PKK obvinění odmítla.

Iniciátorem kurdské stopy byl Bertil Wedin, téhož času propagandista Severoturecké republiky.

JAR stopa

Švédsko v 70/80.letech platilo přes 50% rozpočtu ANC, zbytek Kreml.

Švédsko nejenže na sankce proti JAR naléhalo stejně intenzívně jako Kreml, ale bylo i zemí, která tyto sankce od roku 85, kdy de facto začaly platit, rozsáhle realizovala. Tor Sellström souvislosti vidí v konžské provincii Katanga (diamanty,uran), kterou drancovali mj. JAR společnosti, chráněné žoldáky, pojítkem je jistý „poručík Erik“  ( Lasse Bergův dokumentární film), od něhož nitky vedou do Rhodésie, k převratu na Seychellách, a k Světové protikomunistické lize.

Avšak zavraždění jednoho člověka (OP), ani dvou lidí ( Carlssona) nedávalo smysl, nová vláda (Carlsson) politiku vůči JAR nezměnila, a to ani následující vláda konzervativní.

Pár dní po vraždě MI6 dostala zprávu, že OP zavraždila JAR tajná policie v operaci Long Reach, její trestní komando Koevoet /COIN, vraždu zorganizoval Craig Williamson, kterému pomohli ultrapravicoví švédští policejní důstojníci, přímo se na akci zúčastnil jeden z nich (Avsan).

Švédská média v 10/96 psala, že ve stejné době Karla-Gunnara Bäck, šéfa švédské Asociace jednotek civilní obrany, konktaktoval jeho známý z Británie, a informoval jej, že MI6 zná vraha OP.

Bäck si rozhovor nahrál, a kazetu poslal švédské bezpečnostní policii Säpo v Uppsale, nikdo jej však nekontaktoval, nechtěli ani jméno jejho informátora.

Až v létě 96 se mu SÄPO po 10 letech ozvala s tím, že jeho stopa nikam nevedla, a že se jim kazeta ztratila, takže ji nemohli zaslat vyšetřovatelům.

V 2/97 švédský gen. prokurátor Jan Danielsson JAR stopu odmítl s tím, že její sledování policii jen zdrželo.

Britské SAS/Special Air Services. 14. bezpečnostní a zpravodajská rota, které velel kpt. James Renne, jenž napsal knihu „The Operators“ ( proti IRA spolupracovala s polovojenskými milicemi „loajalistů „, IRA byla sponzorována Kremlem). SAS měl dokonalý přehled o bodyguradech OP, protože je sice najímala SÄPO, ale jejich bojovou schopnost pravidelně prověřovaly britské SAS, které své služby Švédsku samy nabídly – NATO se obávalo, že by SU výsadkové jednotky Švédsko obsadily během jednoho dne, zejména za „ mírotvůrce „  OP ( vysoké UK funkcionáře +  zahraniční diplomaty chrání Královská vojenská policie, ostatní prominenty soukromé bezpečnostní firmy, zejména KMS Ltd Davida Walkera) .

26.2.86, když byl OP služebně na severu Švédska, jeho manželka a sousedi si všimli, že se před jejich domem pohybovali muži s vysílačkami, mluvili švýcarsko-německým nářečím, a jeden z nich byl zhruba 190 cm vysoký, plavovlasý, 25-30 let, kterého si sousedé všimli i v den vraždy hodinu předtím, než OP s manželkou odešli do kina.

KGB tvrdila, že OP zastřelil Renne, ale i Lisbeth Palme v prvním rozhovoru s novináři uvedla, že vrahem byl člověk, který se pár dní před vraždou pohyboval kolem jejich domu ( později tvrdila, že to byl Pettersson).

Jiné zdroje uváděly jako střelce kpt. Simona Haywarda, příslušníka SAS, jenž byl vylákán do Švédska v roce 87 svým bratrem Christopherem z MI-6, která potřebovala, aby byl ve Švédsku zatčen a odsouzen jako drogový dealer – nechala jej přijet do Švédska s Jaguárem, kterého Christopher údajně potřeboval prodat ( bylo v něm ukryto 50 kg heroinu ), Simon Hayward byl odsouzen v 7/87.

Cílem této společné akce MI-6 a vojenské rozvědky/British Army´s  Force Research Unit/FRU bylo během honu švédské policie na Simona Haywarda nerušeně pokračovat se zásilkou UK zbraní ( 150 tun těžké výzbroje ) pro Írán, která byla naložená na rybářské lodi Exsund ( vozila i čsl. zbraně pro IRA).

V 3/87 soukromý detektiv Daniel Morgan poskytl rozhovor 10.3.87 Daily Mirror, byl poté brutálně zavražděn sekerou do hlavy, zatímco švagrová  Christophera Haywarda Chantal H., která vyhrožovala, že vše oznámí na policii, byla v 7/87 nalezena mrtvá,údajné předávkování drogami, které nikdy nebrala ( navíc měla vpich do levé ruky, třebaže byla levák). Mezitím v Německu politik Uwe Barschel z Hamburku se o dodávkách Íránu na účet OP doslechl, a začal tropit povyk.

Hamburský přístav byl ideálním přístavem, spojeným se skandinávskými státy, zejména se Švédskem ( Travemunde, Trelleborg , Helsingborg, Malmö ), také Kiel ( Göteborg).

Bezpečnostní služba BfV se postarala, aby mlčel. V 5/87 s ním neúspěšně spadlo letadlo v Lübecku ( totéž se stalo Willy Brandtovi v roce 74, poté BfV nechala Brandtovu kancelář infiltrovat špiónem Kremlu Günterem Guillaume, načež Brandt zůstal ve funkci jen z důvodu, že uplatil Julia Steinera z CDU, aby pro něj hlasoval ( bonnský Watergate).

Barschela pravděpodobně zabil John Shackley, jehož tým stál v roce 80 za vraždou Johna Lennona ( zavraždil jej Mark David Chapman 8.12.80 ), která měla  zajistit Reaganovi výhru ve volbách ( a atentát ze 30.3.81 popularitu ).

Barschel byl vylákán do Ženevy, kde na něho v hotelovém pokoji čekal Shackleyův tým - nadrogoval jej koktejlem drog, zejména Lorazepamem, a nechal jej oblečeného ve vaně, kde jej našli novináři.

Viktor Ostrovský, ex agent Mossadu, ve své knize The Other Side of Deception mylně tvrdí, že Barschela zavraždil Mossad, Mossad proti vylepšení svého skóre nic nenamítá.

Felipe Vidal Santiago ( „ Charles Morgan „ ), obchodník s narkotiky a nájemný vrah v žoldu CIA, byl nebezpečnější, když byl bez „ mise „ ( v 4/63 JFK zakázal veškeré protikubánské CIA mise z území US ).

V době vraždy OP byl Vidal ( „ Charles Morgan“ ) ve STO, a požádal kolegu z občanské války v Rhodesii Jovana von Birchama, zda by za 2.8 mil. dolarů zastřelil OP s tím, že policie je na jejich straně.

Ve stejné době byl požádán další agent CIA „ Milan „, aby rovněž najal střelce  ( zpráva ze 4.4.86 vojenského zpravodajského důstojníka Joela Haukka ), „ Milan“ požádal narkomana Kennetha Neilberga, informátora Säpo.

Ani jednomu z nich se střelce nepodařilo sehnat, všichni oslovení odmítli, tak šli hledat (dle ruských zdrojů + dle čas. New Statesman ze 17.6.88) mezi žodnéře do LON, zejména mezi ex příslušníky SAS, ale všichni oslovení odmítli ( dle ex příslušníka SAS, Rollo Wattse, jenž pracoval pro bezpečnostní agenturu Saladin, pobočku KMS ).

MI-6 varovala SÄPO s tím, že nikdo práci nevzal.

Šéf MI-5 Peter Wright (chtěl vědět, o čem si povídají Švédové se Sověty) svého času řídil akci proti ruskému křižníku Ordzonikidze (50-73),  který kotvil v přístavu Portsmouth, kdy vyslal potápěče, aby rozluštili jeho šifru, potápěč Buster Crabbe byl při akci zabit.

1959 Ordonikidze kotvil ve STO, odehrálo se to samé .

Knihy přeběhlíka KGB na Západ (1961) Anatolije Golicyna „potvrdily“ , že vraždu OP plánovaly západní tajné služby, v roce 84 Golicyn předpověděl blízký pád berlínské zdi a SU.

Proruské zdroje uvádějí, že Krjučkov vyslal Gordijevského ( stejně jako Vitalije Jurčenka + pluk. KGB Viktora Gundareva ) jako přeběhlíka na Západ, aby potvrdil, že OP pracuje pro MOW.

CIA, OP jako obětˇ CIA projektu Pegasus ( získávání prominentů pro US cíle, či naopak vydírání či likvidace nepohodlných )

CIA se mladého OP z prominentní švédské rodiny snažila za jeho US studií najmout, a OP s CIA a s US ambasádou několikrát jako studentský vůdce, jenž v 50.letech odsoudil komunistické totalitní režimy ( viz fingovaný sňatek s Rennerovou) , spolupracoval, a předával US ambasádě seznamy komunisticky smýšlejících švédských studentů ( odtajněné dokumenty CIA), např. v roce 50, když se vrátil z konference Kremlem řízeného Mezinárodního svazu studentů v Praze, nahlásil US ambasádě ve STO tři švédské prokomunistické studenty, kteří v Praze byli s ním.

Formálně jej však CIA jako svého agenta nikdy nenaverbovala, protože věděla, že by to OP urazilo, a spolupráci by přerušil.

Ingemar Engman, ex zaměstnanec švédské vojenské rozvědky IB/Informační byro, uvedl, že spolupráce mezi OP a CIA v 50.letech  byla vojenské rozvědce známá.

OP aktivně spolupracoval v 50.letech i se švédskou vojenskou rozvědkou, a poskytoval ji nejen informace ze svých cest po totalitních komunistických státech ve své funkci studentského předáka, ale pomáhal ji i budovat přísně tajné sítě Gladio „Stay Behind“, spící odbojové buňky pro případ SU okupace.

Ve Švédsku byly např. polovojenské milice Arla Dawn, IB-Války, Suomenlinna, v jejich čela stál např. šéf pojištˇovny Thule/pozdější Skandia Alvar Lindecrona, či Sven Aspling, bývalý tajemník Sociálnědemokratické strany v 50.letech, jenž byl posledním člověkem, jenž v den vraždy mluvil po telefonu s OP.

OP byl zavražděn nedaleko vchodu pojištˇovny Scandia (dříve Thule), pod kterou vede sítˇpodzemních chodeb ( setkávali se v ní šéfové milic stay-behind). Zakladatelem pojištˇo vny Thule byl dědeček OP.

Spolupráce OP s CIA

V 12/50 OP zorganizoval ve STO konferenci, která vedla k vytvoření Mezinárodní studentské konference, pro změnu sponzorované US, které chtěly, aby se OP stal jejím šéfem – ten však odmítl a zůstal jen řadovým členem, protože svoji budoucnost viděl na švédském zamini ( podle nejstaršího syna OP Martena byl OP zklamaný, že by studenty měla řídit tajná služba ).

OP kritizoval US válku ve Vietnamu, kterou US vnutil svými aktivitami v Indočíně Kreml, a podporoval US vojenské dezertéry. Na přímý pokyn OP Švédsko přijalo 20.00 dezertérů z US armády, a vybudovalo jim malé US městečko na švédském území.

21.2.68 se ministr školství OP osobně účastnil protestního pochodu, organizovaného Švédským výborem pro Vietnam, proti US válce ve Vietnamu po boku severovietnamského velvyslance ve STO, se kterým pronesl projev, takže Washington odvolal svého velvyslance ze STO.

Ve skutečnosti však OP i za války ve Vietnamu spolupracoval s US tajnými službami, a tvrdě a emocionálně odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR 21.8.68.

23.12.72 již premiér OP pronesl v rozhlasu projev, ve kterém přirovnal opětovné US kobercové bombardování Hanoje k bombardování Guerniky, k masakrům v Oraduru, v Lidicích aj. např. k vyhlazování Židů v Treblince.

US vláda (Nixon) toto srovnání nazvala „ velkou urážkou „ , a na jeden rok se Švédskem přerušila diplomatické styky ( velvyslanec Hubert de Besche).

OP, jakožto prostředník OSN pro ukončení irácko-íránské války, odmítl spolupracovat s viceprezidentem Bushem Seniorem na nelegálním vývozu zbraní do Íránu, z toho někteří usoudili, že jej zabila CIA, ale skandál IranContra propukl až na podzim 86 ( k tomuto tématu dva největší švédské listy – Svenska Dagbladet, který vlastní Wallenberg + Aftonbladet, který vlastní Sociálně demokratická strana, zveřejnily článek listu The NYC Times z 1.3.87 Richarda Reeves ). Zbraně se proto ze Švédska do Íránu vyvážely nelegálně, což švédským zbrojařským kruhům vyhovovalo ( zbrojní inspektor Charles Algernon byl zavražděn 15.1.87,11 měsíců po vraždě OP).

Bez ohledu na rétoriku sociální demokracie Švédsko bylo s US úzce vojensky propojené, US ručily za švédskou neutralitu.

Ruské zdroje tvrdí, že šéfka rezidentury CIA na US ambasádě ve STO Jennone Walker vybízela jeho odpůrce ve velení námořnictva k puči proti OP, který se měl konat na vánočním večírku v 12/85, a když se nekonal, údajně zařídila, aby k doživotí odsouzený vlastizrádce Stig Bergling ze SÄPO ( prodával informace GRU) 28.2.86 na propustce u své ženy uprchl přes FS do RF ( CIA počítala s tím, že zavolá o pomoc stockholmskou rezidenturu KGB, kterou odposlouchávala, ale KGB o plánu věděla, takže žádný telefonát nebyl ), dle jiných zdrojů uprchl do RF až v 10/87.

Pravým vrahem, kterého CIA kontaktovala, měl být známý žoldák  ( dle Kremlu ultrapravicový, dle jiných měl kontakty na KS Itálie ), povoláním policista s kontakty v JAR, norský Fin, Bror Perä, jenž však zakázku odmítl, protože by byl hlavním podezřelým – také on, v satiře „Framtidsvision“ , kterou napsal proti OP, tvrdil, že je OP kremelským agentem, „ jehož užitečnost pro Kreml již vypršela „.

Švédská policie se jej rozhodla vyslechnout až 7 let po vraždě – před výslechem údajně „ spáchal sebevraždu „ .

CIA spolupracovala se švédskou námořní zpravodajskou službou FRA s odposlouchávacími stanicemi vůči SU ( jsou především v Norsku, mj. v Oslo, v Madlamoen  před Stavangerem, v Heimdal na předměstí Trondheim ), obří odposlouchávací stanice je na ostrově Gotland , odkud FRA odposlouchávala, co se děje v pobaltských republikách, ale i v PL, NDR a ČSSR, jejichž šifrovací a diplomatické kódy rozluštila.

FRA ( švédský protějšek US NSA) získané údaje z odposlechů poskytovala vojenskému atašé UK velvyslanectví.

Zbrojovka Bofors a její nelegální vývoz zbraní

V souvislosti s nelegálním vývozem zbraní (Bofors mj. pašoval zbraně přes NDR jako tranzitní zemi) záhadně zemřeli policejní inspektor Ragnar Ivarsson a bývalý šéf vyšetřování Celní správy Gunnar Wide.

Švédský spisovatel Jan Bondeson v knize z roku 05 „Krev na sněhu, vražda OP“ tvrdí, že OP využil svého přátelství s Rádžívem Gándhím ( zavražděný v 5/91 ), aby švédské zbrojovce vyjednal zbrojní kontrakt v částce 8.4 mld švédských korun, ale netušil, že zbrojovka Bofors přes UK firmu AE Services podplatila indickou vládu ( skandál Bofors).

Od roku 84 firma Bofors porušovala embargo na vývoz zbraní do Iráku/Íránu,17.11.85 OP zadržel (což musel již z důvodu své funkce zprostředkovatele OSN ukončení irácko-íránské války) dodávku 82 kusů ručních protiletadlových střel RBS-70 a jinou výzbroj firmy Saab Bofors Dynamics,pašovanou z Izraele přes Švédsko do Íránu v rámci IranGate,načež údajně odmítl vydat firmě Bofors povolení k vývozu zbraní ( ruské zbraně např. pro IRA či RAF se zase pašovaly mj. přes Kaddáfího ).

Do STO poté přijížděly íránské delegace, a jedna za druhou proti zastavením dodávek zbraní protestovaly.

Bondeson tvrdí, že v den své vraždy se OP ráno setkal s iráckým velvyslancem Mohamedem Sajídem al-Sahhaf ( v 3/03 ministrem propagandy ), kterého znal dobře, protože v irácko-íránské válce Palme posílal zbraně Iráku ( jako US, zatímco Kreml a Peking vyzbrojovaly obě strany), jenž jej z vděčnosti upozornil na podraz firmy Bofors a firmu AE Services.

Admirál Carl-Frederik Algernon, jenž za vlády OP odpovídal za veškerý vývoz zbraní ze Švédska, byl 15.1.87 ve STO zavražděn – někdo jej strčil pod přijíždějící vlak metra ( vraždu viděli dva svědci ) – 6 dní předtím, kdy měl svědčit před speciálním vyšetřovacím výborem o ilegálním vývozu zbraní v rámci aféry IranGate, která vypukla poté, co nad Nikaraguou bylo 6.10.86 sestřeleno letadlo, které je převáželo ( Reagan prodával nelegálně zbraně Íránu, a z výtěžku financoval nikaragujské contras).

Skandál měl vyšetřit Lawrence E.Walsh, proti čemuž marně protestoval jeho hlavní organizátor Oliver North, jehož šéfem byl Robert McFarlane, poradce národní bezpečnosti. Je zajímavé, že Izrael odmítl jakoukoliv pomoc při vyšetřování ( viz můj článek Je Írán skutečně nepřítelem Izraele ?).

Admirál Carl-Frederik Algernon byl kolegou Carla-Ulrik Winberga, bývalého šéfa Bofors, a předsedy švédského Svazu zaměstnavatelů, jenž rovněž tragicky zemřel spolu se svoji manželkou Kristýnou při „autonehodě“ 31.5.89.

Bývalému špiónovi  SAPÖ Antonu Modenovi bylo pro jeho zásluhy umožněno přečíst si složku OP z archívu Národního bezpečnostního úřadu. Moden tvrdí, že mj. četl, že Anders Glock (alias Martin Ardbo), ex šéf Bofors, měl kontakty na agenty STASI ve Švédsku, a že OP byl ve svých studentských letech pod vlivem US prof. Philipa Guthrie Hansmana, údajně dvojího agenta tajné služby US a KGB.

Další verze :

Teroristé z RAF/Red Army Fraction sponzorovaná a cvičená východoněmeckou STASI, skupina Baader-Meinhof

Palestinská teroristická skupina abú Nidála

Irácká tajná služba, třebaže OP dodával zbraně za irácko-íránské války Saddámovi Husajnovi, irácká tajná služba jej vinila z toho, že jako zprostředkovatel konce války nadržuje Íránu.

Olof Palme,Lisbeth Palme,Fidel Castro

1 fotografie