Strategický Ázerbájdžán destabilizovaný Kremlem a jeho dilema

  TR bylo členem minské skupiny OBSE, která měla vyjednat smír o Náhorním Karabachu/NK, když jeho parlament 20.2.88 vyhlásil připojení NK k Arménii ( stejně jako krymský parlament vyhlásil 16.3.014 připojení k RF, ten však pod

dohledem pluk. Girkina „ Strelkova „ a neusnášeníschopný, viz plukovníkovo přiznání ).

Chodžaly: Chvíle pravdy | Orer News Site

V 2/92 došlo k dosud nevyjasněnému masakru Azerů v Chodžaly, k největšímu masakru civilistů tohoto konfliktu. Thomas de Vaal udává počet 485 zabitých civilistů, který byl zveřejněn po vyšetřování vedeném ázerbajdžánským parlamentem. Tento počet zahrnuje všechny lidi, kteří zahynuli během chodžalské operace, včetně těch, kteří umrzli při útěku.

Ázerbájdžán využíval vesnici Chodžaly, která oddělovala jižní Karabach od severního, jako odpalovací základnu pro dělostřelecké a raketové ostřelování Stěpanakertu a arménských vesnic v okolí. Kontrolou Chodžaly Ázerbájdžán znemožnil přístup k jedinému karabašskému letišti.

1926 bylo Chodžaly arménskou vesnicí s 888 obyvateli, Ázerbajdžán v roce 89 poskytl v Chodžaly útočiště asi tisícovce meschetských Turků, kteří byli vyhnáni z Uzbekistánu, čímž se uměle zvýšila populace města, které 1989 mělo 1600 obyvatel, v roce 91 dosáhl počet obyvatel 6 300.

Úřady NK informovaly civilisty o nadcházejícím útoku rozhlasovým a TV vysíláním, tlampači, letáky. Civilní obyvatelstvo dostalo možnost opustit tuto oblast vytyčeným bezpečnostním koridorem. Ázerbájdžánské vedení v Baku, místní úřady a vojenští velitelé v Chodžaly o existenci koridoru, o jeho šířce a směřování věděly. Ázerbájdžánský prezident Ajaz Mutalibov i starosta Chodžaly Elman Mamedov v poskytnutých rozhovorech z roku 92 tento fakt potvrdili. Během dvou týdnů předcházejících útoku karabašské jednotky sledovaly masový exodus civilního obyvatelstva z Chodžaly tímto koridorem.

Přeživší přiznali, že několik dní před útokem Arméni megafony opakovaně upozorňovali obyvatelstvo na nastávající operaci, a žádali civilisty, aby opustili obklíčené město koridorem podél řeky Karkar. Pár dní po tragédii starosta Chodžaly Elman Mamedov přiznal: „Věděli jsme, že civilnímu obyvatelstvu byl poskytnut únikový koridor.“

Když v Chodžaly začala vojenská operace, velké skupiny civilistů a ozbrojenců využily koridor k opuštění bitevního pole, a začaly se přesouvat směrem k Ázerbájdžánci kontrolovanému Agdamu.

Podle svých slov arménští vojáci na vzdáleném břehu po nich nestříleli.

"Nějací ázerbájdžánští" vojáci z jednotek Lidové fronty však z neznámých důvodů evakuovali některé obyvatele Chodžaly mimo koridor směrem k Nakhichevaniku ( 8 km od Chodžaly) , který byl pod kontrolou arménského askeranského pluku, kde tito ozbrojenci záměrně vyprovokovali střelbu s obránci této vesnice, jejímž důsledkem byly početné oběti na obou stranách.

28.2. a počátkem března roku 92 na území tehdy plně ovládaném Ázerbájdžánci poté ázerbájdžánští a TR novináři natočili záběry stovek zabitých, a během druhého natáčení i zohavených těl.

Od té doby ázerbájdžánské úřady zneužívají tuto tragédii k vyvolávání protiarménské hysterie a volání Ázerbájdžánců po vymazání Arménů jako etnické skupiny.

Stanovisko Jerevanu :

Ázerbájdžánské vedení záměrně zabraňovalo civilistům v opouštění militarizované vesnice. Je nepochopitelné, proč nebylo civilní obyvatelstvo evakuováno, když pád Chodžaly byl naprosto předvídatelný.

Ti, kteří měli stálý přístup do uzavřené zóny, mají odpovědnost za masové zabíjení stovek civilistů a následné barbarské zohavení jejich těl, ke kterému došlo v oblasti blízko Agdamu (11 km od Chodžaly) na území kontrolovaném ázerbájdžánskou armádou. Volný přístup ázerbájdžánských a TR novinářů je toho důkazem.

Během rozhovoru  s bolševikem Mutalibovem měsíc po chodžalské tragédii se jej česká reportérka Dana Mazalová zeptala:  „Co byste řekl o chodžalských událostech, po kterých jste odstoupil? Mrtvá těla lidí z Chodžaly byla nalezena nedaleko Agdamu. Někdo je napřed střelil do nohou, aby nemohli utéci, potom byli rozsekáni. 29.2. je moji kolegové nafilmovali. Když jsme je filmovali znovu 2.3., těla byla skalpována. Co to bylo za divnou hru?“

Mutalibov ( žil poté v exilu v MOW) : „Jak říkají přeživší obyvatelé Chodžaly, všechno to bylo zorganizováno, aby se vytvořil důvod pro mou rezignaci. Nemyslím si, že by Arméni Ázerbajdžáncům dovolili získat důkaz, který by je spojoval s fašistickými činy.“

Ázerbajdžánský kameraman Chingiz Mustafayev filmoval v blízkosti Agdamu 28. 2. a poté 2.3., záběry byly ukazovány na zvláštním zasedání ázerbajdžánského parlamentu. Místo, kde Mustafayev mrtvoly natočil, bylo pod kontrolou jednotek ázerbájdžánské Lidové fronty, před druhým filmováním 2.3. byla mrtvá těla znetvořena.

Mustafayeva poslal nafilmovat dějiště tragédie proruský prezident Mutalibov, oblast, kde byla těla znetvořena, se nalézala ve vzdálenosti několika set metrů od pozic ázerbájdžánské Lidové fronty, a byla kontrolována ázerbájdžánskými odstřelovači.

O pár měsíců později byl Mustafayev zabit během rutinního natáčení v sektoru vojenských operací kontrolovaném ázerbájdžánskými jednotkami Lidové fronty.

Během chodžalské operace byl krátce ministrem obrany Ázerbajdžánu Tair Aliyev. V průběhu šesti měsíců v letech 91 – 92 se v Ázerbajdžánu vyměnili čtyři ministři obrany - prvním byl generál SU armády Valeh Barshadly, vystřídán Tejeddinem Mehtiyevem po porážce v Karintaku. Mehtiyev vystřídal Tair Aliyev, 17.3. po rezignaci Mutalibova se stal ministrem obrany Rasim Ghaziyev.

Když 9.5.92 arménské jednotky ( s ruskými vojenskými poradci ) dobyly město Šuša, vztahy Jerevanu s Ankarou se vyostřily, ale premiér Sulejman Demirel odmítl vyslat jednotky na pomoc Baku, poslal mu však TR vojenské poradce a zbraně.

Rezoluce RB OSN č. 822 z 30.4.93 potvrdila NK za ázerbájdžánské území, a vyzvala arménské jednotky k odchodu z NK.

Ázerbájdžán i TR přerušily diplomatické styky s Arménií, vyhlásily vůči Arménii obchodní embargo, a uzavřely s Arménií své hranice, čímž byla Arménie ekonomicky „ zlikvidovaná“ a politicky opět vrácená do ruského sevření, o to více, že nemá žádné vlastní energetické ( veškerý plyn dovážela z Ázerbájdžánu  ) ani vodní zdroje, což potvrzuje, komu jedinému se válka v NK  „vyplatila“.

Jerevan tak musel znovuotevřít svoji zastaralou jadernou elektrárnu Metsamor, 30 km od Jerevanu ( a 17 km od TR hranic), jejíž dva SU zastaralé jaderné reaktory byly zavřeny v roce 88 ( zemětřesení ve Spitak), stále však Arménii dodávají 40% energie, a zbytek Arménie vyváží do Gruzie.  Po blokádě ze strany TR a Ázerbájdžánu se jaderné palivo pro elektrárnu potají na jerevanské letiště převáží ruskými letadly (Turci je označují za „ létající atomové bomby „ ) …

Republiku NK, která byla s ruskou pomocí vyhlášená 16.5.94 poté, co Rusové zprostředkovali příměří, nikdo mezinárodně neuznal ( v 4/016 ji navštívil Jaromír Štětina ) …

TR si jako předběžnou podmínku znovuotevření hranic klade odchod arménských jednotek z NK + ze sedmi Armény okupovaných oblastí, sousedících s NK.

Arménie se v roce 01 navzdory Putinovi stala členem Rady Evropy, od čehož Jerevan očekával zrušení TR –ázerbájdžánské blokády a pomoc EU při výstavbě plynovodu spojující Arménii s Íránem ( v seizmicky citlivé oblasti ).

V 7/01 byla v Ženevě zřízena usmiřovací arménsko-TR komise,  v 1/02 TR zrušilo restrikce pro arménské občany při vstupu do TR, arménští dělníci začali jezdit do TR za prací ilegálně přes Gruzii.

V 1/08 TR prezident navštívil Arménii (Gül), v roce 09 TR prezident navštívil Ázerbájdžán a Kreml, který Arménii zakázal vstup do EU.

10.10.09 byla v Curychu ministry zahraničí podepsána smlouva mezi TR a Arménií, která však nebyla nikým ratifikována, protože Erdogan požadoval odchod arménských jednotek z NK, což by Kreml nikdy nedovolil.

Zmrazené konflikty znamenají, že se jimi nikdo nezabývá, proto se dnes používá slovo „ vleklé „  /“ protracted „ ( konflikty, které vytvořil Kreml : Afghánistán, Náhorní Karabach/NK, Podněstří, gruzínská Abcházie + tzv. JO,  Donbas, Krym) , které pošlapávají územní integritu  a popírají mezinárodně uznané hranice.

Projekt Nabucco měl do Evropy přivádět 80 mld metrů krychlových plynu ročně z ložisek Ázerbájdžánu a  Kazachstánu ( který si pro sebe urychleně nasmlouval Putin, přebral tak EU veškerý kazachstánský plyn ), a z ložisek Iráku + Egypta přímou trasou přes Kaspické moře a Jižní Kavkaz ( RF z něho byla vynechána ).

EU by mohla dostat turkmenský plyn ( viz také můj článek Izraelské poradenské služby Turkmenistánu - Andrea ... ).

Plynovod, vedoucí z východního Turkmenistánu ( má 4.největší zásoby zemního plynu na světě, ze SNS vystoupil v 8/05 ) ke Kaspickému moři, byl otevřen 23.12.015, čeká se jen na realizaci projektu Transkaspického plynovodu ( další plynovod Turkmenistán staví do jižní Asie ), který naráží na to, že v Kaspickém moři nejsou delimitovány hranice, zejména mezi Íránem a Ázerbájdžánem.

4.1.016 Turkmeni prohlásili, že je Gazprom nesolventní, a odmítli mu prodávat zemní plyn :  http://glavnoe.ua/news/n255210

Jižní Kavkaz a Kaspické moře považuje za svoji sféru zájmu Kreml, proto potřebuje ovládnout Gruzii (  viz Existence Gruzie, luxus, který si Rusko nemůže dovolit z 4/016  http://www.apn.ru/publications/article21290.htm )  i Ázerbájdžán, který rozvrací konfliktem v NK.

Od koho Gruzie v letech 95-015  dostávala finanční pomoc, kdy od RF nedostala ani korunu - finanční pomoc jí poskytovaly US, Německo, NL, Japonsko, Čína a Ukrajina http://www.apsny.ge/2015/eco/1451354546.php

Turecko z důvodu ruské hrozby navrhuje přijmout Gruzii do NATO okamžitě (20.4.016)

http://www.unian.net/world/1324379-turtsiya-predlojila-prinyat-gruziyu-v-nato-bez-plana-deystviy-po-chlenstvu.html

TR premiér podpořil územní integritu Gruzie s tím, aby RF vrátila Gruzii Abcházii a tzv. JO.

https://eadaily.com/ru/news/2016/04/20/bakradze-davutoglu-gruziya-vypolnila-obyazatelstva-po-repatriacii-musulman-meshetincev 

Turkofonní Ázerbájdžán je stále členem kremelského SNS, Kreml jej, aby si udržel vliv, i vyzbrojuje. V 9/014 Baku uspořádalo 1. mezinárodní zbrojní veletrh na svém území, Baku mj. nakoupilo protiletadlové systémy Buk-MB, modernější varianta vyráběná v Bělorusku, Alijev projevil zájem o ruské bitevní vrtulníky nasazené v Iráku Ka-52 Alligator/v kódu NATO  „Hokum B“ +  obrněná bojová vozidla palebné podpory BMPT-72 „ Terminátor -2“ ,  která mají podvozek tanku T-72, ale novou pohyblivější věž, + dva kanóny ráže 30 mm + 4 protitankové střely, jsou určeny pro městskou gerilu.

V 4/016 uvedl Baku do velkých rozpaků Rijád, který se snaží ázerbájdžánskou vládu zapojit do své  „ protiteroristické „  koalice islámských zemí ( s tím, že v ISIS bojuje, dle oficiálního odhadu samotného Baku, kolem 300 ázerbájdžánských teroristů ( Putin tvrdí, že jich je 1.000, a vyhrožuje, že až se tito islámisté  vrátí do Baku, rozvrátí zemi, - proto Baku v 5/014 novelizovalo TZ novým TČ – účast v bojích na území cizího státu trestá  až 12 lety vězení ).

Za vstup do koalice s Rijádem by se na Baku snesl hněv Kremlu i Teheránu ( o to více, že Rijád v 1/016 popravil šíitské prominenty, mj. al-Nimra, čímž vyvolal diplomatickou roztržku s Teheránem, takže Alijev v 1/016 vyjádřil své „ silné „ znepokojení nad prohlubujícím se nepřátelstvím mezi Rijádem a Teheránem ) .

Rijád se snaží zapojit převážně šíitský Ázerbájdžán do své „ protiteroristické „ koalice z důvodu mediálního, aby jeho koalice nebyla jen sunnitská ( íránští Azerové jsou šíité , Ázerbájdžán má 9 mil. obyvatel, íránských Azerů je zhruba 25 mil. ) .

Baku zatím požadavek Rijádu, který podporuje i největší spojenec Baku Turecko/ TR, člen saúdskoarabské koalice, obešlo tím, že se v 2/016 zapojilo do mezinárodní sponzorské konference o budoucnosti Sýrie, která proběhla v LON, takže předhazuje Rijádu svoji angažovanost v humanitární oblasti ( přes Ázerbájdžánskou mezinárodní rozvojovou agenturu rozdává potravinové balíčky syrským uprchlíkům v Jordánsku, avšak syrské ani žádné jiné muslimské uprchlíky Ázerbájdžán nepřijímá ).

K otázce Sýrie se Baku zatím jasně nevyjádřilo, pouze v době, kdy v letech 011-013 zasedalo v RB OSN jako nestálý člen, podpořilo veškeré rezoluce o Sýrii, a v 8/012 hlasovalo pro pozastavení členství Sýrie v Organizaci islámské spolupráce /OIC.

Baku také podpořilo teritoriální integritu Sýrie ( stejně jako v 3/014 při zcizení Krymu Putinem územní integritu Ukrajiny ) , ani nemohlo jinak z důvodu NK ( viz také   http://orer.eu/en/news-nkr-foreign-minister-received-member-of-the-european-parliament-jaromir-stetina/ ) - 17.4.016.

Před svojí intervencí v Sýrii se Kreml marně pokusil sjednotit veškeré zpravodajské služby jednotlivých států SNS pod své velení v tzv. Protiteroristickém centru, které Putin za tímto účelem založil již v roce 00, ale žádná země SNS své zpravodajské služby Kremlu neposkytla ( většinou trvaly na podmínce, že „ jejich tajná služba nebude provozovat proruskou výzvědnou činnost, a jejich území nebude zneužito ke zpravodajským účelům jiného státu „  ), takže Putinovo Protiteroristické centrum existovalo jen na papíře ( veškeré „ protiteroristické „ koalice zahrnují sdílení zpravodajských informací ).

Putin osobně opět vyzval ke spojení zpravodajských služeb na summitu SNS v 10/015, a když Alijev opět odmítl, vypukl z Putinovy iniciativy ( předání kompromatu) skandál  na ministerstvu  pro ázerbájdžánské zpravodajské služby, v jehož důsledku byli jeho četní prominenti propuštěni ( oficiálně z důvodu, že provozovali výnosnou vyděračskou činnost vůči ázerbájdžánským podnikům ), a ministerstvo v čele s ministrem Eldarem Mahmudovem + 200 dalšími jeho kolegy bylo v 12/015 zrušeno.

Místo něho byla ustavena Státní bezpečnostní služba pro vnitřní záležitosti, a Zahraniční bezpečnostní služba.

Ruská média tvrdí, že Mahmudov byl vyhozen z důvodu, že za podpory Izraele ( se kterým Baku úzce spolupracuje ) a Rijádu dovážel z TR zbraně, kterými jejich propašováním do Dagestánu vyzbrojoval severokavkazské “wahhábity”, což se ázerbájdžánským šíitům nelíbilo.

Proto si alijevovci vymysleli fiktivní propagandistickou krizi “ nepokoje v Nardaranu ”( radikální šíitská čtvrtˇ v Baku ) , která měla zastínit kauzu Mahmudova, kterou nakonec příhodně zastínily události v NK ( opětovné vyhlášení bojů ), takže se na Mahmudova zapomnělo …

Baku Putinovu výzvu odmítlo, zatímco nabídku ke spolupráci se Saúdskou Arábií   “ stále zvažuje “, protože v době, kdy jsou ceny ropy na dně, je Rijád pro Baku lákavým investorem ( viz Alijevovu návštěvu v Rijádu v 4/015 ), navíc jsou arabské země skalními podporovateli Ázerbájdžánu v otáce NK.

Baku se však nelíbí, že by pod saúdskoarabským velením mělo případně i vyslat      “ mírové “ sbory do Iráku či Sýrie, protože jeho předchozí “ mírové “ mise měly souhlas Washingtonu, který si nové vedení v Rijádu pro svoji “ protiteroristickou “ misi neopatřilo.

Baku by mělo s účastí v saúdskoarabské koalici i vnitropolitický problém, protože by s ní nesouhlasili ázerbájdžánští šíité.

Baku by se mohlo k saúdskoarabské koalici připojit jen tehdy, kdyby fungovala pod praporem Organizace pro islámskou spolupráci/OIC  ( to egyptský maršál Sisí si vrásky nedělá, a již sdělil Izraeli, že Saúdské Arábii  v 4/016  "postoupil " dva egyptské ostrovy v Rudém moři ).