Kremelskou mafii ve Španělsku zradilo ruské ministerstvo vnitra, odbojné vůči Kremlu

„Vorové v zákoně“/“ zloději dle zákona „ čili „ profesionální zločinci, vládli již v bolševických gulazích, podporováni správou gulagů v terorizování třídních a politických nepřátel, Stalin je poslal na frontu, a po skončení války

zpět do gulagů, kde je ti vorové, co na frontě odmítli bojovat, považovali za zrádce/suki, protože porušili hlavní zákon vorovského mira/světa : nikdy nespolupracovat s vládou.

Aby tito zločinci z fronty v gulazích přežili, museli opět spolupracovat s vězeňskou správou. Po smrti Stalina bylo z gulagů propuštěno zhruba 10 miliónů vězňů, vorové z řad „ suk „ již nebyli vázáni heslem starého světa vorů „ všichni za jednoho „ , ale řídili se heslem „ každý za sebe „, přičemž spolupráce s úřady byla pro ně již samozřejmostí ( od 70.let je KGB pod záminkou povolené emigrace exportovala do US a Izraele, aby tyto státy zaplavili ), zatímco pro bolševickou nomenklaturu bylo přijímání úplatků od těchto zločineckých struktur samozřejmostí.

Za Brežněva skončili ovládáním dvou třetin SU ekonomiky.

Různé bolševické mafiánské skupiny vznikaly i jako sídlištní bandy z mládeže z dělnických rodin, která volný čas trávila pěstováním bojových sportů, viz Putinovo mládí, byl jedním z nich.

Krátce před rozpadem SU se konal „ národní sjezd „ ruských struktur organizovaného zločinu, který rozhodl, že Vjačeslav Ivankov „ Japončik „  ( Solncevskaja bratva) bude vyslán do US, aby převzal kontrolu nad ruským zločinem v Severní Americe, čehož se úspěšně ujal, a ze svých sídel v Miami a v Los Angeles navázal obchodní styky s kolumbijskými drogovými kartely.

V US skončil v 6/95, kdy jej zatkla FBI poté, co vydíral dva ruské podnikatele, Alexandra Volkova a Vladimíra Vološina, o 3.5 mil. dolarů, dostal 10 let, propuštěn byl v roce 04, v MOW byl uvězněn za údajnou vraždu dvou TR obchodníků z roku 92, ale v roce 05 byl obvinění zproštěn a propuštěn, v roce 09 jej zavraždil odstřelovač.

Ještě předtím v roce 94 se Vjačeslav Ivankov pokusil koupit dovozní drogový byznys od gruzínského kmotra Valerije „Globuse“ Glugech – když tento odmítl, byl spolu se svými společníky zastřelen, načež na summitu ruské mafie ve Vídni v 5/94 byl Ivankovi slavnostně předán „Globusův“ byznys.

O dva měsíce později se Ivankov dostal do podobného sporu se šéfem Orechovského gangu Sergejem „ Sylvestrem „ Timofejevem, jenž byl zastřelen o měsíc později.

V 5/95 kmotr Semjon Mogiljevič uspořádal další summit ruských kmotrů v pražské restauraci U Holubů pod záminkou narozenin Viktora Averina, zástupce kmotra Solncevského gangu.

Policejní major Zdeněk Macháček údajně dostal tip, že se zde chystá vražda Mogiljeviče ( vedl spor se šéfem Solncevského gangu, Sergejem Michailovem, o 5 mil. dolarů ), proto se svojí elitní jednotkou uskutečnil v restauraci razii a zatkl 200 ruských zločinců, ale nesetkal se s pochopením svých nadřízených ( Jan Ruml/ODS byl ministrem vnitra od roku 92-11/97 za premiéra Klause, policejním ředitelem byl na návrh Rumla Oldřich Tomášek ).

Hlavní ruští kmotři (20 z nich ) byli vyhoštěni ( přesunuli se do Madˇarska ), ostatním zatčeným ruským zločincům se tehdejší policejní představitelé „omluvili „ a z ničeho je neobvinili ( Michajlov byl zatčen v 10/96 ve CH, ale byl pro nedostatek důkazů s omluvami rovněž propuštěn ), naopak, obviněn byl major Macháček, ředitel odboru zločineckých organizací na policejním Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jenž svojí akcí pomohl FBI ( viz kauza celník Balín a spol., jenž Macháčka obvinil, že jej vydíral, třebaže Macháček byl v té době na dovolené, viz také kauza Josef Doucha, advokáta hlavního svědka proti Macháčkovi, jehož advokátní kancelář se specializuje na ruské klienty).

Zvláštní bylo, že se na „summit“ nedostavil jeho organizátor Mogiljevič, jenž dle svých vlastních slov proseděl celou noc v baru  hotelu vedle restaurace U Holubů ( Mogiljevič byl v RF zatčen v roce 08 pro daňové podvody, ale do US vydán nebyl, protože RF nemá s US dohodu o extradici, proto byl propuštěn na kauci) .

Globální rozsah ruského zločinu ( drogy, zbraně) vyšel najevo až se zatčením Ludwiga „Tarzana „ Fainberga ( GRU, nelegální obchod se zbraněmi) v 1/97, jenž do Miami dorazil v roce 90 jako přítel Juana Almeida, kolumbijského obchodníka s kokainem, kterému dělal prostředníka v jeho obchodech s GRU ( v roce 93 si Almeido koupil i ruskou ponorku ). K zatčení Fainberga přispěl DEA agent Alexandr Jasevič, Fainberg, aby nedostal doživotí, svědčil proti Almeidovi, a dostal jen 33 měsíců …

Moskevská izmailovská ( čtvrtˇ Izmailovo ) mafie byla založená v polovině 80.let KGB plukovníkem, pozdějším šéfem Jelcinovy prezidentské gardy, Olegem Ivanovem ( šéfem Solncevské mafie, rovněž z MOW, Solncevskaja bratva, byl Sergej Michajlov, šéfem petrohradského Tambovského gangu byl Vladimír Kumarin alias Vladimír Barsukov, s Putinem, pracujícím na radnici, spolupracovali přes petrohradský palivový podnik/PTK) a Antonem Malevským.

Byla nejstarší a nejvýznamnější zločineckou sítí v MOW, měla 200-500 členů, většinou bývalých armádních a KGB důstojníků, veteránů z Afghánistánu a později z čečenských válek, byla rozdělena na dvě skupiny Izmailovskou a Goljanovskou s vojenskou strukturou ( každá podstruktura měla vlastního velitele) , v letech 96-97 byla většina jejích šéfů pozatýkána.

Specializovala se na nájemné vraždy, vydírání a infiltraci legálních firem, poskytovala ostrahu legálním firmám.

Anton Malevský, vlivná postava postSU ekonomiky a Izmailovské mafie, ovládl banky a hliníkový průmysl, obchodoval s Romanem Abramovičem i s Olegem Děripaskou.

Malevský byl v roce 01 oficiálně prohlášen za mrtvého, spekuluje se, že v JAR pouze změnil identitu. 

Zato Vjačeslav Ivankov „ Japončík „ byl v roce 09 (69let ) zastřelen v centru Moskvy prokazatelně, zemřel o několik měsíců později v nemocnici ( US, kam v roce 92 dorazil, jej mylně označovaly za kmotra veškeré ruské mafie, která však sjednocena nikdy nebyla).                           .

Jevgenij Dvoskin, po-okupační bankéř Krymu

Vjačeslav Ivankov„ Japončík“ sdílel společnou celu v US vězení s Jevgenijem Dvoskinem *1966,proslulým Putinovým přepíračem špinavých peněz.

Dvoskin přijel do US s matkou v roce 77 v tzv. třetí KGB imigrační vlně, žili v NYC ve čtvrti ruských gangsterů v Brighton Beach, kde již jako mladistvý pracoval jako informátor pro FBI, v US poprvé zatčený byl v roce 89 pro loupež a držení drog, v roce 91 byl odsouzen pro podvody, kdy spolu s ruskou mafií  bohatl na podvodu s mazacími oleji, ale protože se s FBI podílel na dopadení moldavského kmotra Molnja Elsona, dostal mírný trest.

Až v roce 95 byl odsouzen k 27 měsícům nepodmíněně, kdy jeho další život nastartoval Vjačeslav Ivankov, jenž mu při propuštění z vězení vystavil pro ruskou mafii doporučující dopis – pral poté peníze nejen pro Vjačeslava Ivankova, ale i pro kmotra Aslana Usojana „ Deda Chasana „ , které oba využívala i FSB ( využívání mafie k účelům FSB prováděl Direktorát  „M“, tehdy pod vedením Vladimíra Krjučkova ( odlišný od posledního šéfa KGB, jenž zemřel v 11/07 (84) ).

To se již FBI vymkl z kontroly, a v roce 01 byl vyhoštěn pro padělání dokumentů, a protože US občanství nikdy nezískal, vrátil se do rodné Oděssy,kde dostal ruské doklady na matčino příjmení Dvoskin.

Stal se asistentem MOW kmotra Elbakidze, jenž měl k roku 03 pod kontrolou přes 30 bank ( mj. AKA Bank, Centurion, dagestánské banky, bank Discount + VIP se zmocnili vydíráním jejich majitele Frenkela, kterého poté Kreml označil za vraha Kozlova a veškerý majetek mu zkonfiskoval, tradiční Putinův modus operandi ).

Pro Elbakidze pracoval i Dvoskinův partner Ivan Mjazin *1964, několikrát trestaný za loupeže, jenž pomáhal ruskému senátoru Andreji Iščukovi zbavovat se lidí, kteří mu bránili v přebírání vytipovaných podniků. S Mjazinem Dvoskin pracoval v bance MigrosFalkon ( viz ruská firma Falkon, které Zeman prodal ruský dluh ) a v Sibiřské rozvojové bance.

Dvoskin poté pracoval pro firmy založené či sponzorované FSB, takže byl nepotopitelný, viz kauza s Prombankou, v níž byla odsouzena jeho spolupracovnice šéfka odboru auditu Jelena Černychová, ale hlavní pachatel Dvoskin se v kauze jen mihl.

Po anexi Krymu Putinem se stal Putinovým krymským bankéřem číslo dvě.

Dvoskin, Mistr v ukrývání peněz na Západě (dle portálu Russian Mafia.ru  Dvoskinovy kontakty sahaly do vedení ruské Ústřední banky, v níž pracoval v 9/06 zastřelený Kozlov – Dvoskin je mj. na fotográfii se zástupcem gen. ředitele banky Gennadijem Melikjanem, se zástupcem šéfa banky pro MOW Dmitrijem Janem, a s agentem FSB Alexandrem Kornešovem, šéfem 5.odd. moskevské sekce banky, spolupracoval i s AlfaBankou ).

Dvoskinova GenBank, jejíž správní radě šéfuje jeho manželka, má na Krymu 175 poboček ( Putin jej ocenil za jeho služby, třebaže poté, co byl 14.9.06 zastřelen bankéř Kozlov, jenž na bankovní konferenci v Soči týden předtím vyhlásil přepíračům špinavých peněz válku odnímáním bankovních licencí, Dvoskina speciální komise ruského ministerstva vnitra, šéfovaná Dmitrijem Celjakovem, označila za největšího přepírače špinavých peněz v RF, zatímco na pohřbu Alexej Kudrin a Anatolij Čubajs označili Kozlova za nejpoctivějšího člověka, kterého znali ) …

Dvoskin byl „ finančním proradcem „ ex KGB důstojníka Andreje Lugovoje, kterého LON označil za vraha Litviněnka ( 11/06 ).

Na podzim 06 zemřeli krátce po sobě 4 úhlavní Putinovi nepřátelé  - 14.9.bankéř Andrej Kozlov/MOW,7.10. Anna Politkovská /MOW, nepohodlný svědek z bombových útoků FSB proti panelákům, z Čečny a z Dubrovky, 23.11. důstojník KGB Alexandr Litviněnko /LON + a na konferenci v Dublinu byl 24.11. otráven neznámou látkou Jelcinův první ministr financí Jegor Gajdar,spolustraník Borise Němcova ve Svazu pravicových sil, jenž zkolaboval vzápětí po pozření snídaně, a poté veřejně obvinil Putina, že jej otrávil jako Litviněnka, Gajdar, jenž se již nikdy neuzdravil, umíral velmi pomalu, zemřel náhle na plicní edém v 12/09.

2007, boj mezi kremelskou FSB a ministerstvem vnitra

Dvoskinovy banky, + Alfa Banku, v létě 07 vyšetřovala speciální komise ministerstva vnitra, vedená Gennadijem Šantinem.

Vyšetřovateli byli bývalý SU KGB důstojník z 9.Direktorátu a ex Gorbačovův bodyguard v jedné osobě Dmitrij Celjakov a Alexandr Nosenko.

Policisté prohledali Dvoskinův palác ve vesnici Trusovo, kde našli nelegálně držený samopal, FSB jim obratem vzkázala, aby si hleděli svého a neohrožovali bezpečnost RF, načež kontrašpionážní divize FSB obvinila Celjakovova kolegu a přítele Alexandra Šarkoviče alias služebně „  Alexandra Solověva „, důstojníka z Útvaru pro boj s organizovaným zločinem, z toho, že spolu s Celjakovem požadovali za přerušení vyšetřování úplatek ve výši 1 miliónu dolarů ( jejich nadřízeným byl Nikolaj Aulov, pozdější šéf Útvaru pro kontrolu narkotik, jenž je na seznamu 12 Rusů z Putinova okolí z 5/016, na které španělské soudy vydaly zatykač, mj. známý mafián Vladislav Reznik,viz kauza Russkoe Video, a jeho manželka,Igor Sobolovský, ex zástupce šéfa Putinova Vyšetřovacího Výboru ), avšak Šarkovič s FSB odmítl na „ usvědčení „  Celjakova spolupracovat, brzy byl Vyšetřovacím výborem/VV generální prokuratury obžaloby zproštěn.

V 1/08 FSB zaútočila znovu a vyslala do VV Prokuratury svého důstojníka z Direktorátu M, Vladimíra Maximenkova, Dvoskinova ochránce,aby šetření GP prošetřil, což zatrhl Alexej Anišin, šéf VV ministerstva vnitra, který nařídil, aby byly spisy vráceny VV Prokuratury, což nařídil i zástupce gen. prokurátora Grin. FSB nařízení nejprve ignorovala, poté spis vrátila, ale bez hlavního důkazu – ilegální zbraně, která byla nalezena v domě Dvoskina, kterému FSB, jako „ oběti“ Celjakovovy vyšetřovací komise ( Celjakov, Alexandr Nosenko, Gennadij Šantin )  poskytla ochranu z Direktorátu M.

Do roku 010 Direktorát M vedl Vladimír Krjučkov, byl přímo podřízený zástupci šéfa FSB Sergeji Smirnovovi, kterým je dodnes, v roce 010 byl Krjučkov převeden do auditu, a Direktorát M byl podřízen přímo šéfovi FSB Alexandru Bortnikovovi, čímž opět stoupl význam Direktorátu K, který vedl Viktor Voronin, jenž byl v roce 011 z MOW přesunut do Petrohradu, kde se v 10/011 stal zástupcem gubernátora petrohradské oblasti policejního generála Georgije Poltavčenka ( předtím byl zástupcem Putina pro Centrální federální okruh ), svého přítele z dob, kdy oba za Putina sloužili u petrohradské KGB/FSB ekonomické protišpionáže /celní policie pod šéfem Alexandrem Karmackým.

V petrohradském FSB oddělení ekonomické protišpionáže pracovali Sergej Smirnov, Vladimir Krjučkov, Viktor Ivanov, šéf protidrogové služby, Sergej Černyšev, šéf odboru dopravy FSB. Společně všichni služebně monitorovali všechny příslušníky petrohradské tambovské mafie Vladimíra Kumarina alias Barsukova , jehož příkazníky mnohdy byli, zejména Smirnov.

Všechny čtyři ( Ivanova, Smirnova, Krjučkova a Černyševa) si Putin v roce 96 vzal s sebou do Kremlu ), kde se jejich „ přátelství „ rozpadlo.

V MOW Viktor Voronin za Putina šéfoval FSB Direktorátu K ( který v roce 08, navzdory Krjučkovi, jenž nad nimi držel ochrannou ruku, zatkl a vsadil do bezpečné vazby, aby se k nim žádný španělský vyšetřovatel nedostal, mafiánské podnikatele Leona Lanna + kmotra Vladimíra Tjurina, které Španělsko v roce 08 požadovalo vydat ), a nesnášel se se zástupcem šéfa FSB Sergejem Smirnovem, proto se připojil ke klanu jeho nepřátel.

Voronin je na US seznamu sankcionovaných, protože právě po jeho veřejném prohlášení, že US vydaly Magnitskému vízum ke vstupu do US, byl Magnitský zatčen FSB a zavřen do vazby, kde byl ubit k smrti (11/09).

Viktor Ivanov se stal šéfem vlastního klanu.

Všichni čtyři se spojili jen ve dvou kauzách – v kauze jejich bývalého šéfa Alexandra Karmackého, který se stal jednou z nejhledanějších osob Interpolu, a podruhé když museli zlikvidovat kmotra Vladimíra Kumarina, jenž o Putinovi věděl příliš mnoho ( Kumarinově mafiánsky získané  petrohradské firmě PTK Putin udělil výlučné právo zásobovat město palivem, a kontakty měl i v německé firmě SPAG, která Kumarinovi prala špinavé peníze, viz vyšetřování německého Kriminálního úřadu) . Kumarina zatklo 300 příslušníků  útvaru elitní policie v 8/07 ( údajně se nechtěl vzdát byznysu ve prospěch jistého Putinova přítele ), odsouzen byl na 14 let.

K Dvoskinovi:

Celjakov pokračoval ve vyšetřování a přes dokumenty zabavené v Alfa bance a v jiných bankách, prokázal jasné spojení mezi Dvoskinem a Alexandrem Malyševem, jenž měl na starosti španělský sektor praní špinavých peněz.

Celjakov předal informaci ruské pobočce Interpolu, a ta ji předala španělské policii – teprve tím bylo odstartováno španělské vyšetřování …

Proto Putin Vyšetřovací výbor Generální prokuratury zrušil, a v 1/011 ustavil svůj vlastní Vyšetřovací výbor, který odpovídá jen jemu, vedený Alexandrem Bastrykinem, mluvčím je Vladimír Markin, jenž v 12/015 oznámil celoplanetární pátrání po Chodorkovském, jenž se ze svého CH exilu nedostavil k výslechu do Vyšetřovacího výboru, který jej obvinil z organizování vraždy primátora města Něftějuganska, z atentátu na Vjačeslava Kokoškina,jenž ho doprovázel, a z atentátu na šéfa společnosti East Petroleum Handelsgas Jevgenije Rybina, viz Putinova výrobna dezinformací agentura Sputnik .

FSB si v protiúderu opatřila od mafiánských partnerů Dvoskina, bankéřů Germana Gorbuncova ( + od jeho v RF zatčených lotyšských obchodních partnerů ) + Petra Čuvilina, svědectví o tom, že Celjakovova komise úplatek dostala ( Gorbuncov a Čuvilin později sehráli roli v kauze „Antonov a okradené Ruské železnice „, v níž se jich FSB již chtěla zbavit ).

Po zatčení Celjakovova a Noskova Gorbuncov a Čuvilin tvrdili, že jim vyhrožovala Noskovova teta Tatˇjána Moskalniková, důchodkyně, která svého času byla prominentním generálem ministerstva vnitra a poslankyní Dumy.

Putinova FSB se snažila obžalovat a dostat do vězení i šéfa komise Šantina, ale to ministerstvo vnitra nedovolilo – přistoupilo však na požadavek FSB, že se Šantin již nikdy žádného vyšetřování nezúčastní, byl proto přeřazen do archívu, v roce 010 odešel do důchodu, a současně v 12/010 bylo ve prospěch Dvoskina ukončeno vyšetřování, že těžce zranil a málem ubil šéfa banky Intelfinans – jedinou obviněnou v této kauze zůstala zaměstnankyně banky a Dvoskinova blízká spolupracovnice Jelena Černychová ( tak jako v dalších budoucích kauzách ).

V 8/08 měl však Dvoskin namále – během jeho pobytu v Monaku FBI požádala monackou policii, aby jej zatkla, takže Dvoskin opět čelil dilematu, zda má obnovit spolupráci s FBI, nebo zůstat věrný Putinovi.

Zatímco US vláda požadovala na Monaku jeho extradici, ruská vláda Monaku vyhrožovala, bude-li Dvoskin do US vydán – monacká vláda nakonec rozhodla ve prospěch Putina/Dvoskina s tím, že monacké zákony žádné „ konspirativní podvody „, ze kterých Dvoskina vinila FBI, neznají, ale umožnila FBI, aby Dvoskina před jeho odjezdem do MOW vyslechl FBI agent.

Dvoskinovu bankovní pračku, ve které hrají významnou roli moldavské banky, využívá skupina ruských bank přímo kontrolovaná Putinovým bratrancem Igorem Putinem, zejména petrohradská banka Baltica, šéfovaná Oxanou Černjakovou, největším akcionářem banky Baltica je podnikatel Oleg Vlasov ( 20%), který byl vyšetřován Celjakovem, protože je napojený na všechny ruské pračky špinavých peněz, ale vyšetřování ministerstva vnitra bylo Kremlem zastaveno, a Celjakov byl uvězněn ( proto Putin pro pocit vlastního bezpečí zlikvidoval nejen elitní jednoty GRU, ale i ministerstva vnitra, a místo nich si vytvořil jednotky Národní gardy, které podléhají jen jemu ) …

Oleg Vlasov s několika obchodními partnery kontroluje Věrchněvolžskou banku ( v 12/014 byla pokutována ruskou Ústřední bankou za praní špinavých peněz ), založenou v roce 90,která se usídlila na Krymu vzápětí po Putinově agresi vůči Ukrajině ( obsazení Krymu ruskou armádou ).

Další Putinovou bankou na Krymu je Tempbanka, založená 1989, která je se svým šéfem Michailem Gaglojevem na US seznamu sankcí kvůli finanční podpoře Asádova režimu, a malá banka K2, založená v roce 94 ve Vladikavkazu, která se na Krymu rovněž usadila až s příchodem Putina, kontroluje ji 14 lidí, největší 10% podíl má Margarita Čukanová, která byla menšinovým vlastníkem nebankovní úvěrové instituce RK-Centre, které v roce 06 zavražděný Kozlov odňal pro praní špinavých peněz licenci.

Putinovou bankou na okupovaném Krymu je i moskevská banka AdelantBank, založená v roce 92 jako Lesopromyšlennyj Bank, jedním z vlastníků je Maxim Lipský, jenž v roce 014 držel přes UK firmu Brys Worldwide významný podíl v MOW bance Sovinkom, které ruská Ústřední banka odňala licenci v roce 014 pro praní špinavých peněz.

Dalším vlastníkem AdelantBank je Anna Lyga, jež v roce 013 byla přes řadu ruských firem vlastníkem 6.6%  Dvoskinovy banky GenBank …

Putin si tak z Krymu učinil pračku špinavých peněz.

(Viz článek Controversial Russian Bankers Target Crimea)

Poradce „Jak prát špinavé  peníze „ Dvoskin, figuruje i v kauze „ bankovního domu rodiny Antonových „ , která mj. ( se společníkem Raimondas Baranauskas) vytunelovala litevskou banku Snoras, 5.největší v zemi, kterou mu Litva v 11/011 pro jistotu znárodnila ( v 6/011 za tyto vytunelované peníze nakoupil UK Portsmouth Football Club, třebaže již v roce 010 jej ruské ministerstvo vnitra vyšetřovalo za vytunelování Investbanky, za jejíž peníze se snažil koupit akcie v automobilce Saab, ale švédská tajná služba před ním varovala ).

Peníze odléval přes CH banky HSBC Private Bank + Julius Baer and Co. Antonov Junior *1975, vystudovaný ekonom, si jako zaměstnanec Sběrbanky koupil 49% akcií Akademchembanky, jejímž zástupcem ředitele byl KGB důstojník Vladimír Jampolský, takže se tato banka mohla v klidu věnovat praní špinavých peněz.

Antonov Junior byl  v 11/011 zatčen ve CH , propuštěn na  kauci, zatčen na žádost Litvy v 11/011 v LON, kde má trvalé bydliště.

„Bankéři“ Antonovi vytunelovali i Ruské železnice, když s jejich šéfem Vladimírem Jakuninem v roce 06 dohodli, že si Ruské železnice „ uloží „ 660 mil. dolarů do jejich moskevské ConverseBank, kterou však v témže roce zastřelený Kozlov odmítl zapsat do seznamu depozitních bank.

Antonovi Kozlova obešli tak, že se obrátili na své obchodní partnery, výše zmíněného Germana Gorbuncova a Petra Čuvilina ( + Dvoskina ), na které svoji banku ( původně Academchembank ) převedli pod jménem Capital Commercial Bank, kterou Kozlov do seznamu zapsal.

Problém nastal v roce 08,  když si Ruské železnice chtěly své peníze ( které v té době již narostly na daleko vyšší částku ) vybrat.

Čuvilin a Garbuncov každý zaplatili 500 mil. dolarů, Dvoskin 300 mil. dolarů, šéf banky Sergej Mendělejev 200 mil. dolarů.

Antonovi odmítli platit, vybudovali si již kolem své Investbanky jiné bankovní impérium, které sestávalo z pobaltských a britských bank.

11.3.09 byl v MOW spáchán pokus o vraždu Antonova staršího, Alexandra A., jenž přežil, třebaže byl 5x střelen do břicha a jednou do hrudi, takže je dodnes na vozíku. Vladimír Antonov byl postřelen lehce, a prchl do LON.

S Kremlem však zůstal zadobře, protože vydíráním svého ex přítele Gorbuncova zařídil, aby Gorbuncov Ruským železnicím vyplatil jednu miliardu dolarů, kterou měl uloženou na účtu své manželky.

Dle webové stránky rumafia.com je Gorbuncov převedl na účty manažérů Ruských železnic tak, že Gorbuncov s manželkou měli hlaveň pistole přiloženou ke spánku.

Stále ještě však zbývalo Ruským železnicím uhradit 215 mil. dolarů, Antonovi vypracovali plán, jak je získat na ruské Ústřední bance – skoupit několik středně velkých bank, zapsaných v Záložním systému pojištění, jakmile by se dostaly do potíží, zaplatila by za ně Ústřední banka.

Tento plán však zhatil Gorbuncov, jenž Putinovu Vyšetřovacímu výboru v 2/012 zaslal své přiznání, že v roce 09 spolu s Petrem Čuvilinem a Sergejem Mendělejevem zaplatili za vraždu Alexandra Antonova.

V 3/012 byl Gorbuncov v LON 6x postřelen, ale také on přežil.

Viz the finanser.com How the Russian mafia use the banking system including Britain´s.

V LON  ( kde jim s off-shore výběrem pomáhal Seann Quinn ) se dále mj. usadili kazachstánský miliardář Muchtar Abljazov ( odsouzený ke 22 měsícům pro pohrdání britským soudem), gruzínský oligarcha Badri Patarkatšvili ( zavražděn v LON v roce 08), obchodní partner Borise Berezovského (zavražděn v LON v roce 013),  Patarkatšviliho obchodní partner  Evžen  Jaffe, lotyšský miliardář Jevgenij Tichonov, Igor Cukanov, Dmitrij Sergejev, ukrajinský Rinat Achmetov.