Varšavské povstání, humor madˇarských spojenců Hitlera

30.7.44, premiér Stanislaw Mikolajczyk dorazil s PL delegací na nátlak Churchilla do Kremlu na jednání ( o nových Stalinových hranicích ). Mikolajczyk hned po svém příjezdu sdělil Molotovovi, že 1.8.44 vypukne VP,

Stalin s polskou/PL delegací jednal s pohrdáním, musela 5 dní čekat ( do 3.8.), než se Mykolajczyka uráčil přijmout, a přijal ji jen z důvodu, že ji ke Stalinovi poslal Churchill.

Stalin Mykolajczyka bezohledně Varšavským povstáním vydíral, Stalin počítal s tím, že se mu Mykolajczyk podřídí a vstoupí do Stalinovy lublinské vlády, protože mu Stalin jasně řekl, že exilovou vládu neuzná, že má připravenou vlastní PL vládu, a pokud Mykolajczyk neuzná lublinskou vládu a nepřijme za PL hranici Curzonovu linii, a nestvrdí to dohodou mezi Londýnem/LON a lublinskou vládou, RA pro VP nehne ani prstem (Mikołajczyk Stalina 3.8.44 požádal o pomoc pro VP ). Mykolajczyk Stalinovo vydírání 3.8.44 odmítl a Stalin vydal rozkaz k zastavení postupu RA. Přesto ještě v den svého odjezdu z Moskvy/MOW 9.8.44 Mykolajczyk Stalina požádal alespoň o shoz zbraní povstalcům.

Dokud byl Mykolajczyk v MOW, SU tisk se o vypuknutí VP nezmínil, jakmile 9.8.44 odjel, SU tisk a rozhlas VP odsoudily jako zločinný akt, se kterým Kreml nechce mít nic společného ( třebaže ve VP bojovalo i 500 příslušníků Stalinovy PLA/PL lidové armády).

Komunistka a vlastizrádkyně Wanda Wasilewská v rozhovoru s premiérem Mikolajczykem spolu s Kremlem tvrdila, že se ve WAW žádné boje nevedou, povstalci tudíž žádnou pomoc nepotřebují ( třebaže celý den vysedávala s uchem na povstalecké rozhlasové stanici  „Bouře“ /„Burza", která vysílala každý den informace z bojů ).

30.7.44 večer Stalinův rozhlas, který k VP vyzýval celý červenec 44 ( + o den později, 31.7., i rozhlas PL komunistů jménem “ vlasteneckého “ sdružení "Kosciuszko" ) vyzval občany Varšavy k boji: "Lidé ve Varšavě, chopte se pušek ! " – a když se zbraní 1.8. chopili, Stalin nazval VP politickým zločinem a velitele AK  “ hrstkou kriminálníků “ ( viz  vlastenectví AK a činy Kremlu : mj. vražedná NKVD operace v PL 37-38, vražedné deportace PL občanů do gulagů v letech 39-46, Katyň ).

Kreml 30.7.44 úskočně vyzval k vyhlášení VP a přislíbil v rozhlase VP pomoc, kterou neposkytl, třebaže RA stála necelé 2 km od WAW před předměstím Praga na pravém břehu Visly, zatímco povstalci ve městě měli za úkol nejen vyhnat Němce, ale i v něm nastolit místní nebolševickou správu.

Zatímco britská/UK vláda se rozčilovala, že vyhlášení VP mělo být zkonzultováno s britskou/UK stranou, velvyslanec Raczynski ( byl pro vypuknutí VP ) na její dopis odpověděl, že premiér Mykolajczyk a PL ministr zahraničí  Tadeusz Romer UK vládu informovali, a připomněl , že SU rozhlas několikrát vyzval varšavský “lid”, aby povstal v ozbrojeném boji proti Němcům, se kterými se Stalin již přestal kamarádit ( setkání nacistických a bolševických důstojníků se nekonalo jen 27.9.39 v Brestu-Litevském, ale i  20.9.39, 3 dny po vpádu RA do PL + 22.9.39, na nacisty okupovaném území, viz fotografie z BundesArchívu s úsměvy a plácáním po zádech).

30.7.44  gen. Jan Nowak-Jeziorański, jenž s povstáním nesouhlasil, dorazil do WAW s tragickou zprávou pro gen. Komorowského „Bóra“ o nemožnosti (jak diktovala dohoda z Teheránu ) poskytnout AK výsadkovou brigádu ani větší zbraně, a dodal, že dle dohody z Teheránu je PL v ruské zóně vlivu a bude obsazeno Rudou armádou/RA ( proto se Američané museli v Plzni zastavit, a čekat, až dle dohody Anglosasů se Stalinem ČSR “ osvobodí “ RA ).Velitelé AK nevěděli, že FDR poskytl v Teheránu Stalinovi dokonce záruky, že získá východní PL, které Stalinovi daroval Hitler v Ribbentropově-Molotovově paktu ze 8/39.

A protože o výsledcích jednání v Teheránu velitelé AK nevěděli, domnívali se, že dobytí WAW je cílem jarní ofenzívy Kremlu, Stalinovým politickým cílem však bylo eliminovat ve WAW kotli všechny nepřátele stavící se proti poválečné bolševické vládě ve WAW.

Gen. Jan Nowak-Jeziorański brzy pochopil, že s tragickými informacemi přišel příliš pozdě  ... O VP gen. Jan Nowak-Jeziorański později řekl :" Po katyňském masakru bylo VP největším zločinem stalinského režimu vůči Polsku. „

Gen. Kazimierz Sosnkowski v Pamětech uvádí zajímavý rozhovor, který 2.8.44 vedl s UK maršálem Henry Maitlandem Wilsonem /1881-1964/ v Římě  ( Sosnkowski v době vyhlášení VP pobýval u Anderse ), jenž navrhl přemístění celého armádního leteckého sboru do WAW.

Když Mussolini 10.6.40 vyhlásil válku LON, Wilsonova vojska pronikla z Egypta do Libye, čímž začala válka v Severní Africe. V 2/41 velel britskému/UK expedičnímu minivojsku , vyslanému na pomoc Řecku proti italské a následné německé invazi, takže nikoho nepřekvapilo, když místo pomoci musel urychleně ustoupit na Krétu, kde UK vojska v 5/41 čelila německému výsadku. V 9/43 se neúspěšně za těžkých ztrát pokusil obsadit menší řecké ostrůvky, v 1/44 se stal Vrchním spojeneckým velitelem ve Středomoří, stejně jako Sikorski prosazoval invazi do Německa z jihu přes Madˇarsko a Rakousko, kterou nepovolil Stalin.

Maj. Eugeniusz Arciuszkiewicz z PL 301. perutě : "Rusové nám ve své zóně nedovolili přistávat, vyčkávali, dokud Němci nezničí Varšavu/WAW, asi si tím hojili rány za svoji porážku ve WAW v roce 1920 " ( pouze jedna posádka z PL 301.perutě z počátečního stavu 15 posádek VP přežila ).

Přes německé přeskupování na východ na schůzi velitelů AK v bytě v centru WAW pluk.Kazimierz Wincenty Iranek-Osmecki "Heller"/1897-1984 LON /,odpovědný za zpravodajství a kontrašpionáž AK, 31.7.44 odsoudil “váhání“ vrchního velitele AK Komorowského “Bóra” ( třebaže den předtím Komorowského informoval o probíhajícím protiútoku německých pancéřových divizí u předměstí Praga, a o blížících se nových obrněných jednotkách ).

Pluk.Iranek-Osmecky, pracující pro exilový genštáb v LON, byl na území PL 13.3.43 vysazen UK letounem na výslovnou žádost gen. Roweckého, a později jako zmocněnec Komorowského vyjednal 1.10.44 kapitulaci s Němci, kterou podepsal 2.10.44  ( vstoupila v platnost 3.10. ) s podpluk. Zygmuntem Dobrowolskim ( genštáb VP uvažoval o kapitulaci již  10.9.44 , kdy RA vstoupila na WAW předměstí Praga, a opět jen přihlížela zoufalému boji Poláků ).

1965 pluk. Iranek-Osmecki nepřijal své povýšení do hodnosti generála s tím, že povýšení z podpluk. na pluk. v době války bylo pro něj daleko důležitější.

Také pluk. J. Szostak "Filip" na jednání velitelů AK 31.7.44 prohlásil, že  "Je lepší začít o týden dříve než o hodinu pozdě.", zatímco nejen pluk. Stanislaw Weber, náčelník štábu varšavského velitelství, tvrdil, že VP mělo vypuknout již o týden dříve.

Pluk. Antoni Chruściel "Monter" /1895-1965 US/ poukázal na naprosto nedostatečnou výzbroj povstalců a na to, že Němci nejsou na ústupu, jak se předpokládalo, jen se přeskupují, proto vyhlášení VP nedoporučil ( jako štb.kpt. Václav Morávek /1904-3/1942/ nesouhlasil s atentátem na Heydricha, a snažil se tuto akci parašutistům vymluvit – takže paradoxně až jeho smrtí 21.3.42 se parašutistům uvolnily ruce).

Generálové Okulický + náčelník genštábu  a zástupce velitele AK gen.Tadeusz Pełczyński "Grzegorz“ ( 4.9.44 byl gen.Pełczyński /1892-1985 LON/ během bombardování budovy genštábu těžce zraněn, 17.9.44 padl ve VP jeho syn, student architektury ), však trvali na okamžitém zahájení povstání , protože uvěřili ruským dezinformacím, že RA stojí na pravém břehu Visly a již bojuje o předměstí Praga, a počítali s její pomocí, protože nevěděli o obchodě spojenců z Teheránu. Když se gen. Komorowski-Bór Pelczynského zeptal, co se stane, když se Rusové zastaví a nepřekročí Vislu, Pełczyński odpověděl: "Pak nás dostanou Němci."

Komorowski “Bór” ( mluvil plynně německy,vynikající sportovec z OH, za okupace přespával každou noc v jiném domě ) na základě této ruské dezinformace kremelského rozhlasu vydal rozkaz k VP, když předtím požádal delegáta Jankowského, aby jeho rozhodnutí o vyhlášení VP schválil. Týž den později Komorowského varovaly nejrůznější zprávy potvrzující příjezd nových německých obrněných jednotek, ale gen. Komorowski-Bór prohlásil, že rozhodnutí o vyhlášení VP již nelze zrušit.

Situace ve WAW navíc hrozila, že se štábu AK vymkne z rukou, protože  příslušníci a sympatizanti AK hořely nedočkavostí, aby si mohli s německými okupanty vyřídit účty.

Gen. Kazimír Sawicki /1888 – 1971 LON/ o VP uvedl : "Až do posledního červencového týdne nikdo na povstání nepomyslel.VP nebylo povstání, byla to neplánovaná improvizovaná vojenská bitva, avizovaná týden dopředu. Důvod povstání byl politický, nikoliv vojenský, rozhodnutí bylo učiněno pod vlivem gen.Okulického, zdrceného zprávou, že jeho jediný syn padl v Andersově armádě v Itálii” .

Náčelník genštábu a zástupce velitele AK gen.Tadeusz Pełczyński, učinil chybu, když změnil hodinu vypuknutí povstání z noci až na odpoledne 17.00 1.8.44., protože silnější body odporu mohly být dobyty pouze v noci (každý rok se 1. 8. ve WAW v  17.00 hodin na několik minut zastaví doprava ) .

Podpluk. Roman M. Niedzielski, "Rezident" v Pamětech uvádí : "Všichni jsme si mysleli, že akce začne v noci, a ona začala za bílého dne ! Byli jsme v obytné čtvrti se zahradami s otevřenými velkými plochami. Byla to sebevražda! "

Bylo to rozhodnutí, které stálo životy 220.000 Poláků ( 200.000 civilistů + 20.000 vojáků AK), a jeho předurčení k záhubě naznačoval i fakt, že Němci již ve své  přípravě na VP, aby zabránili spojení povstalců s RA, čemuž bránila i řeka Visla, z WAW učinili neprodyšně uzavřené město ( povstalcům přetnuli zásobovací trasy ), když bez ohledu na blízkost fronty, sem vyslali další jednotky Wehrmachtu a SS.

Poměr sil (zhruba)

50. 670 polo-ozbrojených vojáků AK proti 20.000 po zuby vyzbrojených vojáků Wehrmachtu, 5.710 příslušníkům SS, 3.500 vyzbrojeným policistům + několika pancéřovým jednotkám. Němci vrhli proti WAW povstalcům 5 divizí, včetně Waffen-SS divizí Totenkopf + Wiking, a převzali iniciativu, těžíce z naprosté technické převahy.

Kvůli nedostatku munice (měli munici jen na 2-3 dny povstání, přesto trvalo celé dva měsíce ) platilo u povstalců pravidlo “Jedna kulka jeden Němec”, tj. vojáci mohli střílet jen tehdy, když byl zásah zaručený. Vojáci AK byli vynalézavější než Němci, spoléhající se jen na techniku – svými léčkami vojáci AK přiváděli vniveč pracné, ale průhledné německé ofenzívy. Během týdne se z WAW stalo bojiště opotřebovávací války.

Ztráty

18.000 zabitých vojáků AK, 25.000 zraněných, 200.000 civilistů zabitých, německé ztráty 20.000 zabitých vojáků ( vysoký počet vzhledem k neozbrojenému nepříteli ), 9.000 zraněných ( zločinecká Dirlewangerova brigáda ze 3.360 mužů ztratila 2.715 ).

Himmler prohlásil, že jediná bitva, kterou lze srovnat s bitvou u Stalingradu, je bitva o WAW, největší městská bitva.

Elegance bez naděje

Již celý týden po atentátu na Hitlera po WAW ulicích od rána do večera pobíhali náctiletí chlapci a dívky, a přenášeli záhadné balíky a balíčky. Očitý svědek vzpomínal :”  V tramvajích jezdili náctiletí s batˇohy na zádech a nevzrušeně seděli na přední platformě, třebaže tam visela cedule “Vyhrazeno jen pro Němce/Nur Für Deutsche,’ aniž by je němečtí cestující okřikli – ruské dělostřelectvo bylo ve WAW již slyšet, Němci se báli.

 “ Jednomu z chlapců z batˇohu vyčnívalo něco podobného holi zabalené v novinách a převázané provázkem. Každý mohl vidět, že je to hlaveň pušky, nikdo však policii nezavolal.”¨

Vedení AK, které si učinilo genštáb v továrně na nábytek, určilo začátek VP na 17:00 1.8.44, ale již před touto hodinou propukly ozbrojené střety a přestřelky na místech držených komunisty pluk. Juliana Skokowského ( měl pod 500 mužů) , čímž byl ztracen moment překvapení. S provokacemi komunistů velení AK nepočítalo, takže VP vypuklo v chaosu, přičemž v chaosu byla i německá strana, takže během několika hodin se AK zmocnila několika strategických míst, od Hlavní pošty a Hlavní elektrárny až po několik klíčových německých zbrojnic. Ve čtvrtích, které ovládla, se lidé objímali, opojení svobodou, a dosazovali si do úřadů vlastní správu.

Mladí lidé, vyzbrojeni jen pistolemi a podomácku vyrobenými bombami, se dokonce 2.8. zmocnili i 4 tanků Panther a 1 obrněného vozu, jeden z nich využili k osvobození malého ale dobře z vnitřku i vnějšku opevněného KL Gęsiówka/“Husí farma„ na pozemku WAW ghetta, srovnaného se zemí, v němž bylo vězněno 383 Židů z Řecka, Holandska, Německa a Maďarska, jejichž úkolem bylo zlikvidovat na pozemcích ghetta stopy po zločinech nacistů. Útok 5.8.44 provedl na vlastní žádost harcerský/skautský prapor Zoška ( rudoarmějci z ukořistěných tanků Tiger montovali na tanky T34/85 německé kanóny ráže 88 mm, esteticky to nevypadalo, po obsazení ČSR 15.3.39 nacisté ukořistili 120 lehkých tanků 33 + 34, které vyřadili, ale nechali si 244 tanků Lt.35 a několik rozpracovaných tanků Lt.38 ).

Po celém městě vyrostly barikády s ukazateli pro civilisty, kde se mají vyhnout odstřelovačům. 1.den VP padlo 2.000 Poláků, především mladých lidí, a 500 Němců, eufórie přesto trvala – Poláci osvobodili několik ulic ( prostor v délce 2 km), které lemovaly tisíce lidí, házeli po PL vojácích kytky, křičeli a plakali.

Hlavní cíl – zmocnit se letiště a dvou mostů přes řeku, však dosažen nebyl, největších úspěchů AK dosáhla ve Starém Městě, v centru a v části čtvrti Wola, kterou však pro silné německé opevnění nedobyla celou ( policejní jednotky + jednotky SS poté 4.8.44 zmasakrovali v této čtvrti všechny civilisty  ).

V jiných čtvrtích se AK nepodařilo dobýt nic, např. ve čtvrti Mokotów, viz PL film Kanal.

Německá posádka ve WAW čítala k 1.8.44  16.000 mužů, posily dorazily 4. + 5.8.44. Největší vojenské úspěchy AK dosáhla 4.8.44, což byl však i den příjezdu německých posil, a den jmenování vojenským velitelem WAW gen. SS Ericha von dem Bacha, jenž se 5.8.44 vrhl do protiútoku útokem na Ochotu a Wolu, jehož cílem bylo znovuovládnout dvě komunikační tepny WAW, obnovit spojení se skupinou gen. Reinera Stahela, a odříznout AK od řeky Visly.

Jednotky, seskupené v Korpsgruppe gen. Ericha von dem Bacha, měly 50.000 vojáků. Wehrmacht podporovaly policejní jednotky, SS i kolaborantské jednotky, složené z vojáků Ruska, Ukrajiny, Litvy, Lotyšska, Ázerbajdžánu a Maďarska.

Do boje v samotném městě bylo mobilizováno 38.000 vojáků AK  (nedokázali však  mezi sebou udržet spojení, bojovali izolovaně, čímž byla znemožněna koordinace bojů ), + dalších 11.000 pro okolí WAW, z těchto 49.000 vojáků bylo jen 23.000 ozbrojených ( chyběly ty zbraně, které AK nesmyslně poslala svým příslušníkům na východ PL v rámci operace Bouře, aby zde tvořili protiváhu “ osvobozovací “ RA, která je za jejich snahu popravila, a nejen je , viz SU spisovatel Lev Kopelev, jenž dostal 10 let gulagu za " buržoazní humanismus " poté, co kritizoval chování RA k civilistům ve Východním Prusku ).

  ???????? ????????? ????? ?? ?????????? ????????. ??????? ????????https://www.youtube.com/watch?v=S1J6KWXCGks&feature=share 

Po boku AK bojovali Židé/ŽOB, kteří  útěkem přežili povstání ve Varšavském ghettu ( mj. básník Krzysztof Kamil Baczyński/1921-1944/, jenž zahynul jako voják AK ve VP již 4.8.44.), skauti, 600 příslušníků Narodowe Siły Zbrojne/ NSZ, 500 příslušníků  proruské PLA, a jiné menší odbojové organizace.

Ve VP bojovali na straně povstalců i cizinci, nejpočetnější z nich byli Slováci, Madˇaři a Francouzi, bojovali v něm i Belgičané, Holandˇané, Řekové, Britové a Italové, jeden Rumun a jeden Australan.

V okupované WAW žilo 80 slovenských rodin, které měly pasy “spřátelené země”, proto se Slováci mohli pohybovat po celé WAW.

Velitel 535.slovenské čety AK podporučík pocházející ze smíšené PL-slovenské rodiny Mirosław Iringh „Stanko“/1914 WAW-1985 WAW/, šéf Slovenského národního výboru/SNV 6/42-43, v 6/43 zorganizoval samostatnou slovenskou četu 535, podřízenou AK, s níž byli její příslušníci vázáni vojenskou přísahou do ukončení války s Němci.

Ve slovenské četě bojovali i lidé z Gruzie, Arménie, Ázerbajdžánu, z Čech a Ukrajiny. V rámci seskupení Kryska četa mj. bránila pozici na Czerniakowu, což byl jeden z nejtěžších bojů VP.

Slováci jako jediní z cizinců měli právo bojovat pod vlastní/slovenskou vlajkou, národní barvy nosili i na opascích, vlajka slovenské čety je jednou z povstaleckých vlajek, které se dochovaly.

Humorně se zachovali madˇarští spojenci Hitlera (pragmatický admirál Horthy, kterého pro jeho pragmatismus museli nakonec němečtí spojenci uvrhnout do domácího vězení a unést mu syna ) - maďarské jednotky,které byly ve 2.polovině srpna německým velením vyslány VP potlačit a „ vyčistit „ od povstalců Kampinoský prales ( dnes Národní park ), s povstalci bojovat nechtěly, velení maďarského pluku proto polskému velení vzkázalo: „Nechceme s vámi bojovat. Přejdeme přes prales, a když nás nebudete obtěžovat, nechceme nic vědět ani vidět.” ( Muzeum VP)

Himmler se o vypuknutí VP dozvěděl za půl hodiny, a s potěšením a uspokojením informoval Hitlera.

“VP je pro nás požehnáním, Varšavu, která nám blokovala cestu na východ po 700 let, srovnáme se zemí, přestane existovat ”, k čemuž dal Himmler příkaz 3.8.44. Každý dům měl být vyhozen do povětří, každý obyvatel WAW zastřelen.

K podpoře tohoto rozkazu Himmler poslal do WAW posily z hrdlořezů – nejen nejnechutnější jednotky SS z Běloruska a Ukrajiny, ale i kozáky, a Ázerbájdžánce ( měli zkušenosti s genocidou Arménů ), kteří měli jediný úkol - zavraždit každého Poláka, na kterého narazí, ženy i děti.

Britský poručík John Ward /1918-1995/ byl 10.5.40 sestřelený nad Francií, v 1/41 byl převezen do pracovního tábora v Horním Slezsku, ze kterého utekl v 4/41, byl zadržen policií, ale té utekl týž den v noci, katolický kněz jej dovedl k právníkovi Otto Gordzialowskému z AK, jenž byl šéfredaktorem deníku Dzien (AK), pro kterého poté Ward pracoval jako dopisovatel BBC. V 9/41 Gestapo pozatýkalo tiskaře a distributory, Gordzialowského a Worda nedopadlo. Word poté sestrojoval pro AK vysílačky a cvičil radisty. Až do roku 45 zajištˇoval rádiové spojení mezi AK a LON, byl také dopisovatelem listu The Times.

John Ward píše o “ těžce zraněných mužích, ženách a dětech na každém kroku , které měly těžké popáleniny nebo strašlivé rány po šrapnelech, kterým nebylo pomoci”.

Nacističtí elitní střelci  „golebiarzi“ /ostřelovači na ulicích rozsévali smrt, nacisté vraždili všechny živé Poláky, kteří se jim dostali do cesty bez ohledu na věk, vypalovali dům od domu i s obyvateli, nemocnice s personálem a s pacienty - během prvních dnů povraždili 38.000 civilistů.  PL vojáky, třebaže měli uniformy PL armády, mučili a upalovali zaživa, jako s válečnými zajatci, v rozporu s MP, s nimi zacházeli až po podepsané kapitulaci.

Nemocnice byly prioritním cílem nacistického řádění, mj. nemocnice Sester Elżbietanek na Mokotowě, která byla 29.8.44 po dvouhodinovém dělostřeleckém ostřelování a bombardování zničena i s pacienty a s lékaři, operujícími pod přímou palbou,  navzdory tomu, že byla v době celého povstání výrazně označena vlajkami Červeného kříže … ( Podrobné svědectví z Čečenska, jak Rusové za Putina bombardovali a rabovali nemocnice během Putinova tažení do Čečenska 99-03 /referendum na ruských bodácích – 05/ „normalizace“ pod Kadyrovem, přinesl čečenský chirurg Hassan Bajev v knize „Přísaha, chirurg pod palbou“ ).

Kaplani

Kaplani bránili civilisty, zůstávali až do konce s raněnými povstaci, mj. dominikán Jan Czartoryský / „Ojciec Michał“, kaplan skupiny „Konrad“, zůstal v nemocnici až do příchodu Němců 6.9.44 (47), kdy byl se všemi v nemocnici zastřelen.

Kaplan skupiny „Kryska“, kněz Józef Stanek/ „Rudy“, se pokusil vyjednat životy civilistů a povstalců na Czerniakowie, a byl okamžitě zastřelen (28), od roku 04 je patronem kapličky Muzea VP.

68tunové tanky Tiger II přejížděly po barikádách jako po bábovičkách z písku, zatímco na železnicích kolem města obrněné vlaky vybavené těžkými děly, město devastovaly, stejně tak samohybná děla (moždíř) Karl-Gerät, lafetovaná na pásovém podvozku, i s ním vážící 154 tun. Jeho nejtěžší náboj měl ráži 60 cm, vážil 2 170 kg. Dostřel nejlehčího náboje (1 250 kg) byl přes 10 km.

Nejúčinnější zbraní však byli rukojmí (válečný zločin), civilisté přivázáni k tankům, anebo nuceni jít před německou pěchotou.

Wehrmacht ve WAW také k vytvoření průchodu používal proti barikádám roboticky dálkově ovládané minitanky Goliáš naložené výbušninami – obránci WAW se však velmi brzy naučili přeřezávat kabely dálkového ovládání.

Kanály

Vojáci AK se skrývali ve sklepích, strhávali zdi a vytvářeli tunely, které vedly od jedné budovy ke druhé, z kanalizace pod WAW učinili rušné stezky, pohybovali se přes střechy domů.

Využívání městské kanalizace v takovém rozsahu bylo světovou premiérou, poprvé to byla Elżbieta Ostrowská „Ela“, která v noci z 5./6.8.44 pronikla ze Śródmieścia na Mokotów a otevřela tak kanálové spojení mezi čtvrtěmi. Podzemní síť chodeb umožňila nejen zachovat spojení, ale i přemisťovat zásoby a evakuovat raněné. Povstalci zprovozňili nejdůležitější trasy - na zem položiĺi prkna, na stěny připevňili provazy, označili směr trasy. Za provoz v kanálech byly zodpovědné speciálně školené skupiny spojek – “kanalówek” i nezletilí chlapci/ družina „kanálových krys“ ( viz Muzeum VP).

Dokud se Němci nezorientovali, panoval v nich živý ruch, po 14 dnech je však nacisté začali ničit pomocí vozidel plných výbušnin “ tajfunów”, stavěli železné hráze v přechodech, blokovali vchody do tunelů, vpouštěli do kanálů plyn nebo vodu.

Např. evakuační trasa kanálem na Środmieście (2 km) zabrala 4 hodiny – kanály zde byly nižší , povstalci se ve tmě brodili  v nečistotách a obávali se, že je uslyší Němci, hlídkující u otevřených vchodů. Tragicky dopadli vojáci pplk. Jozefa Rokickiego „Karola“, kteří se pokusili opustit Mokotów 26.9.44. Protichůdné rozkazy i německé útoky seshora způsobily, že do cíle došlo jen 800 zcela vyčerpaných vojáků.

Vojáky kanály převáděly ženy, většinou skautky, někdy však z poklopu vylezli přímo pod nohami Němců.