Sýrie, klíč k nové éře Gazpromu

Současné století „ plynu „ je i stoletím politického pseudoislámu, prostřednictvím kterého mocnosti, chtějící se zmocnit kontroly nad ropou a plynem východního Středomoří, šíří chaos a pseudoidentitární krize, aby se středozemní

ropy a plynu zmocnily, viz mj. Robert Kaplan „ The Coming Anarchy „, Atlantic Monthly, 2/94.

Gigantická ložiska zemního plynu se nacházejí uprostřed Perského zálivu v pobřežních vodách Íránu ( North Pars) a Kataru ( North Field, 3. největší po Rusku a Íránu). Zatímco Katar již plyn těží, Íránu sankce v těžbě bránily, v přípravě nikoliv. Protože US evropské firmy od íránských ložisek mj. prostřednictvím sankcí OSN odhánějí, vyplnila prostor Čína, která v roce 06 přes svoji státní firmu CNOOC s Teheránem podepsala dohodu o přípravě ložiska  North Pars k těžbě a o vybudování infrastruktury pro zkapalňování plynu.

V 70.letech museli stoupenci ajatolláha Chomejního do Íránu pašovat audiokazety s jeho kázáními, dnes extrémisté jako diverzní protivládní metodu používají internet. Jejich politická agenda je však výlučně zaměřena na vnitrostátní agendu, nikoliv na džihád proti Západu, navíc pro vytvoření světového kalifátu nejsou političtí vůdci muslimů jednotní (sunnité vs šíité ). Viz mj. Samuel Huntington „The Clash of Civilizations? “ Foreign Affairs, léto 93.

O rozložení Západu usilují evropští extrémisté v mešitách v Ženevě a v Curychu, viz můj článek Tárik Ramadán a jeho „ evropský „ islám. Tárik Ramadán a jeho "evropský" islám - Andrea Kostlánová - iDnes

Ruská chapadla nad Blízkým východem /BV

Chaos v klíčových státech tohoto století ( Írán, Alžírsko, Egypt, Libye,TR, Sýrie ) Kreml prosazuje svými loutkami ve vládních postech či v opozici.

V Libyii Kreml udržuje chaos přes jím sponzorovaného polního maršála Chalifu Haftara*1943, US občana, aktivního účastníka Kaddáfího puče z roku 69 ( Saddám Husajn sehrál klíčovou úlohu při puči z 7/68).

V letech 90-2011 žil gen. Haftar v US, kdy byl v roce 93 Kaddáfím odsouzen k trestu smrti. Získal US občanství, v roce 011 se podílel na svržení Kaddáfího, v 3/015 byl mezinárodně uznanou vládou jmenován velitelem armády, načež začal pod záminkou boje proti IS bojovat za sebe a za Kreml.

V 8/016 se odmítl podřídit libyjské vládě uznané RB OSN,  a již zcela veřejně jezdil do Kremlu za Lavrovem a Šojgu, kteří mu dodávali zbraně, léčili v MOW jeho zraněné důstojníky, a tiskli mu libyjské dináry pro jeho vlastní trucovládu v Tobrúku u egyptských hranic – Haftar za to Kremlu přislíbil dvě vojenské základny ve východní Libyi.

Ropný sektor s vyčerpanými stávajícími ložisky, ovládaný US, Putinovi kýženou geostrategickou nadvládu nenabízel, proto vsadil na ekologicky čistý plyn, hlavní energetickou surovinu 21.stol., o kterou se bude krvavě bojovat ( viz Jižní Súdán, Nigérie, ve kterých se o kontrolu nad surovinami bojuje skrze nasazené teroristické skupiny, mj. Boko Haram nejen v Nigérii, a nadnárodní boj o suroviny se předkládá jako místní náboženský boj, v Sýrii mezi sunnity a šíity, v Nigérii mezi muslimy a křestˇany, či jako boj etnický či tribální, zejména v Jižním Súdánu – IS by si bez ropy, které se zmocnil, ani neškrtl , za jeho fanatismus by nikdo bez žoldu nebojoval, IS byl za svůj na odiv stavěný terorismus placen, otázkou je Kým ).

Ruský vliv v Německu

Gazprom v 90. letech podepsal celou řadu obchodních dohod s německými podniky, mj. s giganty E.ON Energy a společností BASF, která kontroluje 18% německého trhu s plynem a s ropou, a s její pobočkou Wintershall vytvořil 1993 společnou firmu Wingas, pokrývající 20% německého trhu. Tehdejší šéfové Gazpromu Černomyrdin a jeho náměstek Rem Vjačirev Berlínu mazali med kolem úst, když pronášeli, že respektují německou sféru vlivu ( Rakousko, CH, ČR ), a přes Německo chtěli plynem ovládnout celou Evropu.

V Německu žijí minimálně 3 mil. lidí mluvících rusky, což je druhá největší komunita po turecké. Bývalí příslušníci KGB a STASI sítí v NDR a v NSR se postarali o prosazování zájmů ruských podniků v Německu, viz personální obsazení managementu Gazpromu Germania či finančního ředitele konsorcia Nord Stream (2011 /1.222km, začíná ve Vyborgu/Viipuri [vi:puri], ukradeném Finsku, a končí v ex východoněmeckém Greifswaldu ), Matthiase Warnig, jehož mj. list The Wall Street Journal označil za agenta KGB, jenž Putinovi pomáhal s rekrutováním Němců do služeb KGB.

Za podpluk. KGB Putina pobočku Gazprom Germania řídil Hans-Joachim Gornig, ex KGB důstojník (Der Spiegel z 25.8.08). Do 10/011 zodpovídal bývalému /04-010/ ruskému velvyslanci v BER Vladimíru Kotenjovi z Moskevského institutu mezinárodních vztahů, KGB sloužil již jeho otec-diplomat, viz Der Stern z 19.12.06 Putinův muž v Berlíně.

Der Spiegel 25.8.08 zveřejnil výsledky šetření šestičlenného novinářského týmu, který několik měsíců prověřoval společnost Gazprom Germania.  Výsledek šetření odhalil sérii neprůhledných mini-společností a maskované platby ve prospěch Gorniga, jenž zadával zakázky Gazpromu Alexeje Millera, kterého si přivedl Putin, svým soukromým firmám.

BASF a E.ON ( RWE je její pobočka ) dostaly nevídané - čtvrtinu podílu na jednom z největších ruských plynových polí JužnoRusskoje, proto není náhodou, že německý protějšek Gazpromu drží 40% akcií rakouské firmy Centrex Co, specializující se na skladování plynu, která podniká na Kypru, což se nelíbí Ankaře, která se obává, aby ze hry o plyn nebyla vyšachována.

Christian Lindner (FDP), šéf Německého výboru pro ekonomické vztahy s východní Evropou, jenž prosazuje nové vztahy s Putinem bez ohledu na Putinem okupovaný Krym, s humorem sobě vlastním prohlašuje, že NordStream není německo- ruským projektem, ale celoevropským.

Gazpromu se podařilo usadit nejen v Rakousku, v Německu/Gazprom Germania, ve Francii a v Británii, kde si zařízení pronajímá, ale i v Austrálii, kde si zřídil pobočku.

Okupací Krymu si Putin zdvojnásobil offshorovou zónu, kterou v Černém moři kontroluje, a která obsahuje miliardy barelů ropy a rozsáhlá naleziště zemního plynu.

Putin oznámil, že bude hlavním dodavatelem plynu Číně v rámci „ šanghajského bloku „ přes nejdelší plynovod na světě „Síla Sibiře“ ( 3.000 km, 55 mld dolarů ). Ruskou část začal Putin stavět v 9/014 u Jakutska, poté, co s Čínou podepsal dohodu v 5/014, čínskou část začala Čína stavět v 6/015, má být uveden do provozu 20.12.019 a plyn má přivádět ze dvou nových polí, ale je možné, že Putinovy ambice skončí na malém projektu Altaj, který dodává plyn do západní Číny, protože ceny plynu od podepsání „ megadohody“ klesly o polovinu, takže jednání o pokračování stavby byla v 6/017 pozastavena.

Projekt South Stream ( 20 mld eur), který Putin připravil spolu s Berlusconim na jeho luxusní jachtě v roce 07, Putin údajně pro odmítavý postoj Bulharska a Evropské komise zrušil 1.12.014 za své návštěvy Ankary s tím, že bude nahrazen menším projektem TurkishStream ( rozzářený Erdogan za TurkishStream Putina 1.12.14 na tiskovce málem políbil ), jehož realizaci Putin zastavil v 11/015 pod záminkou sestřelení ruského bombardéru u syrsko-tureckých hranic ( Putin TR zrušením projektu SouthStream podrazil, protože v 12/011 s TR, které je 2.největším zákazníkem Gazpromu,  podepsal dohodu o tranzitu SouthStream přes TR ) .

TR je závislé na plynu od Gazpromu a z Íránu, a jeho ambicí je stát se hlavním strategickou křižovatkou pro export ropy a plynu z RF, Kaspického moře a Střední Asie, z Íránu a z Iráku.

Otázkou je, zda Turecko v čele s Erdoganem by pro Evropu bylo spolehlivým „kohoutkem“, spíše lze očekávat, že TR by dříve či později pouštělo či zavíralo plyn podle stejného návodu, s jakým do Evropy pouštělo běžence.

TR navíc postrádá infrastrukturu, aby se mohlo stát klíčovým energetickým uzlem, má jen dva LNG terminály, nedostatečné skladovací kapacity, a naprosto nedostatečnou právní úpravu oblasti energetiky.

Erdoganovi nikdo neřekne jinak než paša jako Putin je pro všechny carem. Erdoga¨novo stále autokratičtější chování, kterým si hojí své vzpomínky na maloměštˇácké prostředí, ve kterém vyrůstal, může EU přimět, aby si vyjednala lepší ropné kontrakty se svými klíčovými dodavateli Norskem a Alžírskem, dovážela zkapalněný plyn z US a začala vážně přemýšlet o těžbě z břidlic.

Po objevení ložisek ropy a plynu na celých 200 let ve východní části Středozemního moře ( + před Krymem ) Kreml do této oblasti horečně nasměroval své aktivity, protože kdo ovládá Sýrii, ovládá nejen BV, ale i vstupní dveře do ruské říše a přes Hedvábnou stezku i do Číny ( stejný boj o plyn a ropu podstoupí Čína v Jihočínském moři ). Sýrie, která má z východního Středomoří nejvíce zemního plynu, má klíčovou geostrategickou pozici pro ty, kteří chtějí obchodovat s Evropou bez TR.

7.8.07 admirál Vladimír Masorin na ruské základně v Sevastopolu prohlásil, že Rusko má nejen ambiciózní plány modernizace svých černomořských základen ( nová přístavní zařízení  a kasárna v přístavu Novorosijsk, který je  důležitým uzlem pro pašování zbraní a drog, a přestavuje se, aby mohl přijímat i jedinou ruskou letadlovou lodˇ Kuzněcov ), ale byl i prvním, který veřejně přiznal, že Rusko buduje „stálou“ námořní základnu v syrském přístavu Tartus. Poté, co o 3 týdny později dostal US medajli, byl Putinem poslán do důchodu.

V druhém největším syrském přístavu Tartus, kde Putin hloubí dno, ministerstvo obrany provozuje „servisní opravy“ pro lodě černomořské floty již od dob spolupráce s Háfizem Asádem (má zde tři doky a obslužné zařízení PM-61).

Do přístavu Tartus Rusové převedli své těžké lodě, lehké lodě byly přesunuty do přístavu Novorosijsk.

V roce 06 začali Rusové horečně rozšiřovat i největší syrský přístav Latakia.

Ruská vojenská přítomnost na syrském pobřeží je dle Putinova vyjádření z roku 07 „ nutná k ochraně plynovodu Blue Stream a budoucího ropovodu Burgas-Alexandroupolis „.

Dle Izraele, Rusové v přístavech Tartus a Lakatija vyvíjejí ještě další činnost – obsluhují zde Íránem subvencovaný, a Sýrii již údajně dodaný ruský systém protiraketové obrany S300, který je podobný izraelskému protiraketovému systému obrany Arrow ( viz můj článek Andrea Kostlánová Ruský medvěd je zpět na BV a v Maghribu ).

Na Golanských výšinách vodovod dnes používaný k zavlažování byl součástí US projektu Transarabského ropovodu/Tapline ( firma Bechtel)  – 1.214 km dlouhého, kterým měla ropa proudit ze saúdskoarabské Kasjumy do libanonského středozemního Sidonu, původně do Haify ).

Ropovod sloužil od roku 50, v roce 67 Izrael v šestidenní válce dobyl syrské Golanské výšiny, ale ropovod nechal v provozu. S neustálými hádkami arabských států o tranzitní poplatky bylo ekonomicky výhodnější ropu načerpat do obřích tankerů a dopravit ji na západní trhy přímo, což neplatí pro plyn, který se přes moře může dopravovat až po zkapalnění, takže plynovod je jednodušší.

Izrael se stal svými ložisky zemního plynu velmocí, konkurující Rusku ( viz také můj článek 
Izraelsko-ruské vztahy - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová). Putin Izraeli nezištně nabídl, že mu Gazprom „lacino“ postaví jakékoliv plynovody „ na míru“ .

Když v roce 09 Izrael oznámil objevení obřích podmořských nalezištˇ ropy a plynu ve své výlučné ekonomické zóně v Levantinské pánvi ( plynové ložisko Tamar 1 + 2 je 80 km od Haify, ještě větší je ložisko Leviatan, od roku 016 Izrael plyn i vyváží, menší ložiska byla objevena již v roce 99 ), začala hra o Sýrii a Libanon ( ve hře jsou i gigantická ložiska před pobřežím Kypru a Řecka, takže se přiostří konflikt mezi TR/Severokyperskou republikou, vyhlášenou po TR vojenské invazi z roku 74 poté, co zde řecká vojenská junta provedla puč a chtěla Kypr připojit k GR, a řeckou částí Kypru/Kyperská republika od roku 04 v EU ).

Izraelci si budˇ vybudují terminál na zkapalnění plynu na svých turistických plážích či plovoucí přímo na moři, nebo povedou plynovod přes chudé Jordánsko k Akabskému zálivu či přes Libanon do TR, odkud by mohl vést i podmořský plynovod pod Kyprem, který by vyšel laciněji, než stavba izraelského terminálu na Kypru, odkud by izraelský plyn pokračoval do Evropy.

Izrael o plynovodu jednal úspěšně s Asádem i s TR, ale proti jednání s TR pravidelně protestuje Kypr, který s TR neudržuje diplomatické vztahy, což by se mohlo změnit v případě , že by na takovém plynovodu měl zájem Kreml, sponzor Kypru.

Od roku 013, kdy zdejší proruský prezident ve volbách prohrál, Izraelci spolu s US vyjednávají s vládou v kyperské Nikosii, kterou do té doby ovládali putinovci se svým kapitálem ve zdejších bankách.
V roce 09 začal s Asádem vyjednávat i Katar, který Asádovi navrhl, že bude financovat výstavbu plynovodu z Kataru přes Bahrajn a Saúdskou Arábii do Jordánska, a z Jordánska přes Sýrii (vedl by přímo přes Rusy rozbombardované Aleppo ) do TR, a odtud do Evropy.

Katar, vyvážející zkapalněný zemní plyn do Asie, chtěl vlastní přímý plynovod do Evropy, kam dnes vyváží přes plynovod UAE a Ománu/plynovod Dolphin.

Když Asád tuto nabídku pod tlakem MOW a Teheránu ( jeho otec Háfiz Asád byl jediným spojencem Íránu za války se Saddámovým Irákem /80-88/,  poté co od spojenectví s ajatolláhy ustoupil i Arafat a Kaddáfí ) odmítl, byla zahájena válka o plynovod přes Sýrii mezi Katarem (US), Kremlem a Teheránem.

Proč Katar po Asádově odmítnutí nepřistoupil na variantu B přes Saúdskou Arábii a Kuvajt - plynovod přes Kuvajt odmítl Rijád, který nechce, aby Katar přes plynovod Kuvajt ovládal, a který Kataru nikdy nezapomene jeho historickou podporu Muslimskému bratrstvu, a od roku 011 podporu palestinskému Hamásu, a jiných islámistických hnutí, která  se podílela na  tzv. arabském jaru – Kataru se nepovedlo jen svržení Asáda ( v 6/017 monarchie Zálivu + Egypt přerušily diplomatické styky s Katarem pro jeho podporu „ islámistických extrémistů „ , třebaže Katar je OSN považován za nejmodernější zemi Zálivu ).

V době úspěšné US břidličné revoluce s tragickými ekologickými dopady Kreml nejprve vtrhl na Ukrajinu, kde se měla břidličná revoluce také konat, a poté do Sýrie, mj. z důvodu, aby Evropě znemožnil dostávat katarský plyn plynovodem přes Sýrii a TR, kdyby zvítězila  proUS koalice, čímž by ruský stát zkrachoval, protože plynovody s katarským plynem by z plynového bohatství Kremlu učinily trpaslíka.

Také Írán zamýšlí svůj plyn vyvážet do Evropy přes Sýrii – ale jeho projekt plynovodu přes Irák a Sýrii / „ šíitský „ plynovod z ložiska South Pars z íránského Assalouyeh blokovaly sankce, které mu neumožnily získat od zahraničních bank potřebné finance na stavbu plynovodu, který Bagdád i Damašek v 7/011 odsouhlasily ( proto TR poskytlo útočiště protiasádovské opozici/Syrské národní radě, a v 8/011 US, jejich spojenci a OSN vyzvalo Asáda, aby odstoupil ).

 „Šíitský „ plynovod blokuje prodej katarského plynu Evropě v době, kdy dodávky katarského plynu US totálně ustaly poté, co US zvýšily těžbu vlastního plynu, a kdy se předpokládá, že k roku 020 bude Evropa odebírat přes polovinu zemního plynu z US.

Proto se Erdogan Kataru zavázal podporovat v provincii Aleppo, kudy by katarský plynovod procházel, protiasádovské povstalce.

Kreml však nezůstal nečinný, Turecko/TR okupací Krymu ze tří stran obklíčil, vyslal vojenské posily do Arménie, a rozmístil v Sýrii protivzdušné systémy S-400, čímž zde pro TR vytvořil „ bezletovou zónu „, a pro případné zájemce o katarský plyn „ zónu katarského tabu „ …

První obětí „arabského jara 2011 „, které propuklo v 12/010 v Tunisku, poté v Egyptě, a v 3/011 vypukly demonstrace proti Asádovi, byl projekt Arabského plynovodu, který měl egyptský zemní plyn dodávat Izraeli, Jordánsku, Sýrii a Libanonu, a poté přes TR do Evropy. Zařízení a potrubí na Sinaji bylo několikrát zdemolováno, a dohodu s Izraelem o dodávkách plynu postmubarakovská vláda ( Katarem sponzorovaný islámista prez. Muhammad Mursí, jenž po svém svržení 013 armádou, sponzorovanou Rijádem, dostal za údajnou špionáž pro Katar 25 let  + 20 let za mrtvé demonstranty z roku 012 ) vypověděla, čímž byl postižen nejen Izrael a Jordánsko, ale i TR, které se snaží snížit svoji závislost na dovozu íránského a ruského plynu.

Navíc je TR ohroženo Sýrií ve své ambici stát se ropným a plynovým tranzitním uzlem z BV do Evropy, kterým Sýrie již jednou byla, když firma Iraq Petroleum Co. těžila ropu, která tekla ropovodem Kirkúk-Haifa, do doby než ji Saddám Husajn po svém nástupu k moci znárodnil, načež Sýrie produktovod na svém území zkonfiskovala. Později byl znovu otevřen, a znovu Damaškem uzavřen v roce 80 jako gesto solidarity s Íránem, který byl vojensky napaden Saddámem Husajnem /1980-88/. Při US invazi do Iráku v 3/03 byl tento ropovod US letouny bombardován.

Přitom v roce 010 Izrael se Sýrií v rámci jednání o produktovodech tajně vyjednávaly o navrácení Golanských výšin Sýrii výměnou za bezpečnostní záruky, jednání přerušilo tzv. arabské jaro.

V roce 012, když rostlo napětí mezi Bagdádem a kurdskou regionální vládou v Arbílu o těžbu ropy v severním kurdském Iráku, přístup ke Středozemnímu moři přes Sýrii se stal pro Bagdád klíčovým, protože ropovod Kirkúk-Ceyhan prochází Kurdy kontrolovanou iráckou provincií Dohuk.

Bagdád Ankaře vyčítá  i její  vměšování  - „špinavé „ obchody s kurdskou regionální vládou/ ilegální obchody s ropou a s plynem.

Nový produktovod přes Sýrii by vyhovoval i iráckým Kurdům, kteří by se zbavili své závislosti na produktovodech do TR a na TR samotném.

Produktovod přes Sýrii tak chce nejen Teherán, ale i Bagdád ( šíitské vyznání je v Iráku většinové ) a Kurdové, aby se zbavili závislosti na TR.

Jejich přání vést produktovod přes Sýrii však záleží na tom, kdo bude v Damašku vládnout – Asád, Teheránem finančně vydržovaný, dohodu s Teheránem navzdory Putinovi podepsal - kdyby se v Damašku chopili moci sunnité, sponzorovaní Rijádem, Katarem či TR, Teherán, Bagdád i Kurdové by o svůj přímý přístup ke Středozemnímu moři přišli, a velkou neznámou je Putinova vláda v Sýrii.

Proto si Teherán hájí své zájmy v Sýrii i vojensky, o to více, že po zrušení sankcí zamýšlel zásobovat i Evropu výměnou za moderní těžební technologie, které k novým ložiskům potřebuje ( stejně je potřebuje Kreml, ten ale na západní technologie po okupaci Krymu může zapomenout ).

Stávající geostrategickou důležitost BV silně destabilizuje demografický růst, zejména v Sýrii, počet jejíž obyvatel se má do 10 let zdvojnásobit, tak jako se za posledních 10 let zdvojnásobil v Egyptě, v celém Maghribu a v monarchiích Zálivu.

Počet obyvatel v jižním a východním Středomoří údajně do konce století dosáhne 350 mil. obyvatel, počet obyvatel zemí EU nepřekročí 300 mil.

Populační exploze muslimů vymaže křestˇanské maronity v Libanonu a Židy v Izraeli, zatímco populační exploze šíitů v monarchiích Perského zálivu ohrozí zde vládnoucí sunnity, stejně jako demografický růst kurdského etnika ohrozí vládní elity v TR a  arabské v Iráku.

Populační exploze způsobí větší chudobu, lidé z venkova se budou stěhovat do městských slumů, Káhira, Damašek, Istanbul budou praskat ve švech, nezaměstnaná zradikalizovaná mládež v nich bude tvořit většinu,  a islámisté v nich budou vládnout. Kdo bude kontrolovat města, bude kontrolovat stát.

Julian Assange /Putinovy WikiLeaks / v pořadu Putinovy TV Russia Today komentoval demonstrace proti Asádovi: „ O rok později v roce 012 tíž aktivisté vyjádřili lítost, že jim mírové demonstrace ukradli agenti CIA, a přeměnili je v ozbrojené akce nesyrských skupin, které do Sýrie propašovala CIA, zatímco spolu s Rijádem, Katarem a TR vyzbrojovala Svobodnou syrskou armádu" , načež Assange na WikiLeaks zveřejnil ruskými hackery ukradenou depeši saúdskoarabské zpravodajské služby potvrzující jeho slova.

Média, aby zamaskovala ekonomickou podstatu konfliktu, konflikt v Sýrii servírovala jako šíitsko-sunnitský náboženský konflikt s tím, že menšinoví syrští alávité vládnou sunnitské většině,  třebaže alávité jsou menšinovou sektou, se kterou šíité nechtějí mít nic společného, a v realitě existují paradoxy -  nejbohatší ropný region Saúdské Arábie je domovem saúdskoarabských šíitů, kteří v něm převládají, a jejichž inženýři pracují v ropném komplexu Ras Tanura , stejně jako v nejbohatší ropné íránské provincii Chúzestánu při hranicích s Irákem převládají šíité arabského původu ...

 Ve stejné době probíhaly demonstrace většinových šíitů  ( 75% ) proti sunnitské vládě na Bahrajnu, rodinnými svazky spřízněné s Rijádem, aby bylo světové veřejné mínění utvrzeno v tom, že viník Teherán exportuje svoji šíitskou revoluci napříč BV, zejména po plánované trase katarského plynovodu.

Hned po podepsání smlouvyTeheránu se Sýrií a Irákem, kdy Muslimské bratrstvo vyhlásilo válku všem šíitům na světě ( vedle íránských je jich 61% v Iráku ), Teherán v roce 012, kdy US Asáda sankcionovaly, vyslal na pomoc Asádovi jím řízený libanonský Hezbolláh, který měl hlavně zabránit tomu, aby se válka nepřelila do Libanonu.

Asádova rodina, třebaže pochází z alávitské menšiny ( např. v TR tvoří alávité  23% ), je navíc sekulární, náboženské spory jí nezajímají, jen dolary.

V Asádově armádě převládají z 85% sunnité ( rozhádání navzájem vytvářejí frakce typu „ všichni proti všem  „  ), a válčící protiasádovské sunnitské skupiny  nerozlišovaly mezi šíity a sunnity, útočily proti asádovcům bez rozlišení, zda jsou šíitského, sunnitského, křestˇanského či židovského vyznání, na rozdíl od IS, který pro utvrzení oficiální mediální linie teatrálně popravoval z náboženských důvodů křestˇany, jezídy, šíity, Židy.

Zhruba do roku 012 byli v Sýrii jen íránští a ruští vojenští poradci ( v 1/015 byl při leteckém útoku zabit íránský gen. Mohammad Issa, jeden z vojenských velitelů Hezbolláhu, Hezbolláh z leteckého útoku, který se opakoval i při pohřbu, jako obvykle obvinil Izrael ), kteří Asádovi pomáhali s represemi proti obyvatelstvu.

Ropa

400.000 barelů ropy denně ( Syria Petroleum Co,), které Bašír Asád těžil před válkou, nebylo hodně, ale značně mu vylepšovaly jeho osobní rozpočet a přinášely tvrdou měnu až do podzimu 011, kdy sankce EU vůči Asádovi zakázaly dovoz ropy ze Sýrie. Asádovi, jehož finance v zahraničí byly zmrazeny, pomohl Teherán, který mu poskytl úvěr ve výši 7 mld dolarů, z toho 3 mld dolarů bylo na nákup íránské ( těžké) a irácké  (lehké ) ropy. Ropou Asáda dotoval i Kreml a spřátelená Venezuela.

Od konce roku 012 ropa vylepšovala rozpočet nejrůznějších povstaleckých organizací, a když již hrozilo, že Asád přijde o veškerou ropu, vynořil se ze své blízkovýchodní obskurity na mezinárodněpolitické scéně v 6/014 po Putinově záboru Krymu a vpádu na východní Ukrajinu obskurní IS, který s islámem neměl nic společného.

Ropný byznys povstalce nejrůznějších frakcí vesměs sjednocoval: společným ropným tržištěm bylo západosyrské město Homs/Hims v provincii Hims (nad severolibanonskými hranicemi), kde byla rafinérie, odkud se zpracovaná ropa vozila v cisternách přes severozápadní Aleppo/Halab v provincii Halab do města Manbij nad Aleppem, nedaleko TR hranic, kde se za vyšší ceny prodávala v TR ( u hranic je TR  kurdské město Gaziantep ).

V severním Libanonu, který syrské sunnitské povstalce neochvějně podporoval, docházelo k častým útokům na konvoje cisteren s pohonnými hmotami pro Asáda.

Východněji u TR hranic nedaleko syrského pohraničního města Tal Abyad v provincii Raqqa měli povstalci 6 rafinérií. Správní středisko této provincie, stejnojmenné město, leželo na dopravní tepně, vinoucí se kolem řeky Eufratu, vedoucí z Iráku přes syrský ropný Deir az-Zor ( s ropným polem) přes Rakku a Aleppo do TR.

Zatímco pro nekurdské skupiny ropa znamenala nákup vojenské techniky, pro Kurdy dobytí ropných polí znamenalo získání něčeho, co by případně mohli vyměnit za větší autonomii.

Nejpočetnější kurdské milice PYD s kontakty na v TR zakázanou ex marxistickou stranu PKK, která se několikrát vojensky střetla i se syrskými povstalci, žijící v severovýchodní provincii al-Hasakah/Hassake, poté, co se vládní jednotky v 10/012 stáhly z Rumeilan, ovládly ropné pole Sweidiyeh při iráckých hranicích ( lacinější těžká ropa, která se nesnadno těží a rafinuje ).

IS se stal dominantním provozovatelem ropných polí po „dobytí“ syrské Rakky stejnojmenné provincie ( starořecky Kallinikos, dobyto na syrských křestˇanech v roce 639 ).

Rakka byla prvním větším městem, které v roce 013 dobyli protiasádovští povstalci, kteří jej v 1/014 údajně po dohodě předali IS ( s IS spolupracovaly i některé místní sunnitské kmeny, včetně kurdských ).

IS se zmocnil i ropných polí v sousední východosyrské provincii podél iráckých hranic Deir az-Zour/Ezzor, což opět nebylo obtížné, když z nich syrská armáda uprchla, a zanechala IS i své zbrusu nové ruské zbraně, stejně jako irácká armáda uprchla v 6/014 z Mosulu, který tak předala IS, a zanechala mu zbrusu nové US zbraně.

Ti, co obchodovali s ropou IS z provincie Deir Ezzor, tvrdí, že spojenecké nálety necílily na cisterny převážející ropu, jak uváděla oficiální komuniké Pentagonu, ale snažily se zabránit její těžbě.

Poté, co džihádistickým žoldnéřům US nálety rozbombardovaly pojízdné rafinérie, místní obyvatelstvo jim muselo postavit nové. IS měl své vlastní cisterny, a dle obchodníků, i vlastní obchodní kontrakty s plynárnami a s jinými rafinériemi.

IS prodával ropu přes prostředníky  - jakmile byla ropa rafinována, byla obchodníky a dealery nakoupena a dopravena na ropné trhy v Sýrii, Iráku a v TR (IS najímal inženýry a manažéry, a spolu s platem ve výši, o kterou sami požádali, jim předal titul emíra/prince, šéf IS Bagdádí vyzýval ke vstupu do IS nejen inženýry, ale i lékaře, aj. odborníky).

Před US nálety putovala polovina vytěžené ropy na irácká území kontrolovaná IS, další polovina na území, kontrolovaná IS v Sýrii, kde bylo velké tržiště s ropou ve městech aleppské provincie Manbij + al-Bab ( obchodníci mohli nakoupit ropu bez přirážky, když předložili potvrzení, že zaplatili zakat ).

Po Putinových náletech putovala většina ropy do Iráku, do oblasti Mosulu, kontrolovaného IS.

Ropa se navíc pašovala do TR Guvecci, včetně na koních/mezcích, které měly na hřbětě 4-8 kanystrů, člunech, i pěšky, kde jí bylo možno prodat za vyšší ceny.

Města v provinciích pod kontrolou IS/povstalců , jejich nemocnice apod., přežívala jen z dodávek energie ze strany IS/povstalců , nikdo jiný je energií nezásoboval, proto spolupracovala. Bez dodávek energie by byla mrtvými městy, diesel potřebovali i k čerpání pitné vody.

Dodávky energie sloužily i k vydírání, viz investigativní reportáž  listu The Financial Times z roku 2017.

Severosyrská province Deir az-Zour ( kterou syrská Asádova armáda dobyla zpět v 11/017)  se v 9/07 stala dějištěm podivné izraelské akce Operation Orchard, viz můj článek¨Izraelská operace Orchard 6.9.07 - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová.

Mnozí političtí pozorovatelé a místní lidé z Rakky tvrdí, že IS spolupracoval s Asádem, se kterým si ropu vyměňoval za zbraně a „ letecký klid nad hlavou „ – Asád bombardoval nejrůznější povstalce, ale nikdy IS, zejména nikdy hlavní ústředí IS, stejně jako Putin, maximálně předvedli tu a tam „kosmetický“ nálet pro mezinárodní veřejnost, viz můj článek Jak Kreml s Asádem podporují IS - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová

V každém případě islámisté spolupracovali s Asádem v závodu na zpracování plynu Conoco v údolí Eufratu,  kdy webová stránka povstalců Kuluna Shuraka/“Jsme všichni spojenci“  ( existovala již před občanskou válkou ) v 1/014 oznámila, že místní soud šaríja fronty Al-Nusra  popravil muže, jenž útokem na Conoco přerušil dodávky elektrického proudu v provincii Deir az –Zor, což dokazuje, že byl plyn vládním potrubím dodáván do elektráren ve střední Sýrii pod kontrolou vládních jednotek.

Budoucí íránský ropovod, který Bašír Asád v 7/011 odsouhlasil, nevyhovuje ani Kataru ani Kremlu.

Kreml v Sýrii bojuje za to, aby nevyhráli povstalci, kteří by odsouhlasili katarský plynovod, a za zkrocení proíránského Bašíra Asáda – aby byl Kremlu zavázanější než Teheránu, jinými slovy, Kreml musí v Damašku nastolit vládu, která íránský plynovod přes Irák a Sýrii s možnou odbočkou do Libanonu, zacílený na Evropu, zamítne.

Jaderná dohoda s Teheránem ze 16.7.015  (výměnou za omezení jaderného programu budou zrušeny sankce ve všech oblastech ), kterou byl Putin formálně nucen podpořit, situaci pro Kreml zásadně změnila – Putin 30.9.015 vtrhl do Sýrie, aby v ní vojensky rozdrtil jakoukoliv sílu, která by realizovala katarský či íránský plynovod, Putin již bez cavyků dal světu najevo, že jeho vláda v Sýrii dosazená bude bránit jen ruské zájmy - Gazprom a ruský plyn, viz také mé články  Připravuje se Washington a Moskva na válku s ... - Andrea Kostlánová + Boj o íránský plyn, RF nemá plyn pro Čínu - Andrea Kostlánová - iDNES + 11/9 Mejdany s talibanci v Kandaháru a v Houstonu - Andrea ...+ Izraelské poradenské služby Turkmenistánu - Andrea Kostlánová.

Proklamovaným cílem ruského vpádu do Sýrie ze 30.9.015 bylo zničení IS, hlavním cílem bylo zabránit stavbě neruských produktovodů, zničení všech protiasádovských skupin, zejména Svobodné syrské armády, vedené zběhlými Asádovými důstojníky, podporované Západem, a dostat pod svoji kontrolu ložiska ropy a plynu ve východní, severovýchodní a střední Sýrii.

Velké ložisko plynu je u rozbombardovaného města Homs (západní Sýrie) .

Je zajímavé, že na rozdíl od ropy, těžba zemního plynu nebyla během občanské války narušena, protože obě strany měly zájem na nepřerušených dodávkách elektřiny …

Teherán svoji ropu vyváží zejména do Indie a Číny ( Peking dováží ropu i z Afriky ), kterým sankce proti Teheránu vyhovovaly, protože Teherán pod sankcemi jim prodával ropu se značnou slevou.

Šéf francouzské společnosti Total, Christophe de Margerie, jenž 20.10.14 zemřel na MOW letišti vzápětí po jednání s Putinem, na které přiletěl netradičně úplně sám, poté co se jeho letadlo srazilo s „ opilým „ řidičem sněžného pluhu, viz můj článek   
 Rusko, záhadná smrt šéfa ropné firmy Total - Andrea Kostlánová - iDnes, na setkání s představiteli Výboru pro zahraniční vztahy/CFR v NYC tvrdil, že Teherán vyváží do Číny a Indie více, než kolik mu v rámci sankcí povoluje výjimka k vývozu, zatímco šéf italské ENI Paolo Scaroni tvrdil opak.

Scaroni ve službách Gazpromu, se kterým v 6/07 podepsal smlouvu o účasti na stavbě plynovodu SouthStream, 2014 tvrdil, že US břidlicová revoluce zahnala Evropu do úzkých, protože Evropa, ve které jsou ceny plynu 3x vyšší než v US a cena elektřiny 2x vyšší než v US, není s těmito cenami schopna zahájit nezbytnou novou průmyslovou revoluci.

Scaroni prohlašoval, že břidličná ropa a plyn budou závratně drahé, že US náhrada ruského plynu EU ani Japonsku nepomůže, protože Washingtonu nedokáží mj. konkurovat potřebnou technologií, pracovním trhem, řešením vlastnických práv k pozemkům, benevolentními obchod podporujícími zákony, a že je na tom EU v konkurenceschopnosti hůře než Katar a Írán. Jediná země, které by břidlicová revoluce prospěla, by byla Británie, tvrdil Scaroni.

Scaroni svůj projev zakončil slovy, že Evropě doporučuje, aby investovala v evropském „Texasu“ – v Putinově Rusku s jeho „ neomezenými „ zdroji plynu.

O plynovodu Nabucco /3.900 km, který by vedl plyn z oblasti Kaspického moře a BV, podepsali smlouvu zástupci EU a TR v 7/09 ( tzv. turecko-rakouský plynovod ), Putin jim však středoasijský plyn, zejména turkmenský, spěšně vykoupil, čímž Západ politicky zesměšnil. Plynovodu Nabucco tak poté, co Teherán  v 7/011 podepsal tranzitní dohody pro svůj plyn přes Irák a Sýrii, zbývá jen ázerbájdžánský plyn.

Trasa plynovodu byla naplánovaná přes GR (vypuštěna pro nesouhlasTR ), BG, Rumunsko, Rakousko, odtud do ČR, Chorvatska, Slovinska a Itálie. Zásobníky plynu mají být v Rakousku, kde jimi disponuje i Gazprom.

Gazprom postavil společné zásobníky v Srbsku, ze kterých má být plyn poskytován i Bosně-Hercegovině. Studie Gazpromu počítají i se společnými zásobníky ve Francii, v Belgii, Rumunsku, Slovensku, ČR, TR a GR.

Viz mj. mé články Geostrategický význam Černého moře - Andrea Kostlánová - iDnes  + Geostrategický kavkazský kotel - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová

US chtěly do projektu zapojit Sýrii, Libanon a Izrael. Libanon vznesl výhrady, Sýrie se tak měla stát hlavním překladištěm s podzemními zásobníky plynu.

Teherán se k plynovodu Nabucco měl připojit v TR Erzurum, v němž končí Jihokavkazský plynovod ( Baku-Tbilisi-Erzurum, zprovozněn v 5/06 ), a v němž měl začínat plynovod Nabucco, ale místo tohoTeherán Ankaru zradil a v 7/011 podepsal dohody o transportu svého plynu přes Irák a Sýrii, které ovládal.

Alávita Asád pod vlivem Teheránu tak odmítl podepsat tranzitní dohody s Katarem a s TR, ve kterém měl katarský plynovod, procházející Saúdskou Arábií a Jordánskem, před svojí cestou do Evropy, končit.

Katarský plynovod by znamenal smrt Gazpromu.

Vzhledem ke zrušení Putinova světovládného projektu SouthStream, na který by Putin po okupaci Krymu ani nesehnal peníze, může projekt Nabucco ( 22 mld dolarů, konsorcium německý REW, rakouský OML, turecký Botas, bulharský Energy Holding Company a rumunský Transgaz ) teoreticky počítat i s íránským plynem, v každém případě s plynem ázerbájdžánským ( česko-slovenská firma Eustream, provozující slovenský plynovod, nabídla plynovod Eastring, který by ze slovenského uzlu ve Velkých Kapušanech propojil již existujícími plynovody celý Balkán a TR, od roku 015 projekt studie Evropská komise ).

Ankara, která se chce stát strategickým uzlem pro tranzit ropy a plynu, potřebuje íránský ( a jakýkoliv jiný)  projekt, který ji obchází, zablokovat, stejně jako Kreml, jenž se snaží dostat budoucí Eldorádo zemního plynu  - „ provincii východního Středomoří „/TR, Kypr, Izrael, Libanon, pod svoji kontrolu, aby odtud nevedl žádný plynovod, který by konkuroval stávajícím a budoucím ruským plynovodům.

Ve vztazích s TR poskytuje Kremlu dominanci ruský plyn. Kreml a ruští oligarchové v žoldu Kremlu zcela ovládli Kypr, dokonce jednali i o vybudování ruské námořní základny na Kypru, což se jim nepodařilo ani za úplatky ve formě úvěrů.

Ruské firmy, stejně jako firmy Shell + Total, se snaží podepsat kontrakty na těžbu kyperského offshorového zemního plynu.

V Libanonu působí kremelská pobočka Gazprom Bank-Invest, která se snaží získat slovo v libanonských projektech na těžbu plynu.

Putinovi to s plynem nevyšlo v Izraeli, kde se Gazprom ucházel o těžební licenci přímo přes Putina, a nezískal ani jednu těžební licenci.

Nejvážnější hrozbou pro Nabucco zůstává Gazprom, kdyby se stal jedním z investorů ( nemá peníze ) či provozovatelů plynových polí v Sýrii ( 16.8.011 syrský ministr energetiky oznámil rozsáhlé naleziště plynu v Qara u Rusy později rozbombardovaného města Homs ) či v Libanonu.

Také gigantické zásoby břidlicové ropy vysvětlují, proč Putin za Asádem stojí. V 4/013 Asád v rozhovoru prohlásil, že „ z čistě ekonomického hlediska Kreml podepsal s Damaškem několik obchodních dohod „ . Pokud jde o ruské úvěry, které Asádovi poskytl, ty vyhovují rovněž oběma stranám, zejména ruským firmám, které syrskou ropu Asádovi pomáhají prodávat na světových trzích, prohlásil ve svém svědectví před Kongresem v 3/013 šéf US zpravodajství James Clapper.

11.9.014  John Kerry dle listu The Wall Street Journal údajně uzavřel tajnou dohodu s králem Abdalláhem, za kterým přijel do Rijádu. Na schůzce, které se účastnil ex šéf zpravodajských služeb princ Bandar, král Abdalláh požehnal US koalici letecké údery v Sýrii výměnou za to, že Obama pomůže Rijádu odstranit Asáda, spojence Teheránu a Kremlu, jenž Rijádu brání ovládnout ve spolupráci s UAE evropský trh s plynem.

V 1/015 90letý král Abdalláh, jenž v 6/013 podpořil svržení prokatarského islámisty Morsího v Egyptě,  zemřel na zápal plic. Nastoupil po něm 79letý bratr Salman, jenž novým nástupcem/korunním princem jmenoval svého bratra Mukrína, bývalého šéfa tajné policie ( spadl s ním vrtulník 5.11.17 v době čistek , které prováděl nový korunní princ ), aby jej v 4/015 nahradil svým 55letým synovcem Mohamadem bin Najifem a v 6/017, v době, kdy Rijád přerušil diplomatické styky s Katarem pro jeho sbližování s Teheránem, svým vlastním 31letým synem Mohamadem bin Salmanem ( v 9/17 bylo oznámeno, že od 1.1.18 budou smět saúdskoarabské ženy řídit auto ).

V 5/016 John Kerry v Rijádu údajně s králem Salmanem vyjednal tajnou dohodu o převzetí kontroly nad veškerými ropnými a plynovými zdroji Sýrie, která byla stvrzena při setkání Kerryho se saúdskoarabským králem Salmanem v 12/016, kde bylo rovněž údajně dohodnuto, že laciná saúdskoarabská ropa zaplaví čínský trh, aby Putinovi a Teheránu poklesly příjmy.

To samé US udělaly v roce 86, když saúdskoarabská ropa zaplavila svět v ceně pod 10 dolarů za barel, kdy zkolabovala nejen SU ekonomika, ale i ekonomika Saddámova baasistického režimu  ...

Putin v protiútoku oprášil svůj starý rozkaz, aby KGB/FSB smetla dolar ze světového obchodu, a nahradila jej rublem.

S předstihem před Asádovými jednotkami s ruskými veliteli, které také spěchaly k ložisku al-Omar, US letectvem podporované jednotky SDF/Syrské demokratické síly (do nichž patří i Kurdské obranné jednotky /YPG ) 23.9.17 dobyly na IS největší syrské ložisko plynu al-Omar v severovýchodní provincii Deir Ezzor, která hraničí s Irákem, s největší syrskou plynárnou Conoco na předměstí správního střediska provincie se stejným jménem Deir Ezzor na východním břehu Eufratu (místní ji nazývají al-Tabiya podle jejího hlavního pole ).

Povstalci město s plynárnou kontrolovali od 12/012, extrémisté od roku 014, kdy ji dobyli na syrské armádě, která se stáhla do západní části města, zatímco džihádisté obsadili východní část, ve které žilo 300.000 obyvatel.

Od 5/015 již nebylo možno z města odejít, extrémisté kontrolovali veškeré přístupové cesty k němu  - civilisté, stejně jako v Aleppu, uvízli mezi oběma bojujícími stranami.

Z města se dalo dostat jen z letiště, které armáda, posílena leteckými výsadky o milice Hezbolláhu, dostala za úkol bránit do posledního muže jako jediné spojení se světem. Na letiště proto umístila dělostřelectvo.

Vojenskými letouny se však z města dostali jen prominenti a lékaři, kterých byl v Damašku nedostatek, ostatní se do letounů dostali, jen když zaplatili velkou částku, leteckým mostem byly do města shazovány i potraviny a léky pro vojenskou nemocnici.

Od 1/016, kdy bylo ve městě stále uvězněno 180.000 civilistů, nešla elektřina, i nemocnice byla závislá na generátorech, na podzim 016 jich zde přežívalo jen 90.000, chléb, který měl cenu zlata, nahrazoval platidlo.

Ke dni znovudobytí v roce 017 bylo ruským letectvem zničeno 40% města, Rusové na město shazovali 500 kg bomby.

V Deir Ezzor, v provincii plovoucí na ropě a plynu, byly ruské jednotky na západním břehu Eufratu ( ruské jednotky se do provincie Deir Ezzor musely probojovat ze západní Sýrie za podpory proíránských milic ), SDF byly na východním břehu, kde se nacházejí i ložiska plynu.

„ Mezinárodní konference“ za zády veřejnosti

Na bezprecedentní přímé tajné schůzce US a ruských vrchních velitelů, kterou Pentagon potvrdil, za účasti Putinova osobního emisara Michaila Bogdanova z MOW KGB Institutu mezinárodních vztahů, a za účasti šéfa Asádovy zpravodajské služby ( spatřen v té době v Qamishli v zóně Rojava, kterou si syrští Kurdové za nevraživosti iráckých Kurdů vyhlásili za autonomní oblast, Ankara se od této zóny oddělila vysokým plotem ) a prominentních kurdských předáků na neznámém místě v severní Sýrii (v Qamishli ?, kde byl ve stejnou dobu spatřen i náměstek ruského ministra zahraničí ), Kreml varoval Washington, aby SDF podporované US, nenapadly ruské speciální jednotky ve strategické ropné provincii Deir Ezzor.

19.10.17 Syrské demokratické síly/SDF,podporované US, v bezprecedentním kroku předaly obří ložisko zemního plynu al-Omar, které 21.9.17 dobyly,  ruským jednotkám, načež 3.11.17 Asádova propaganda oznámila, že elitní vládní jednotky za ruské letecké podpory a pozemní podpory libanonského Hezbolláhu dobyly na IS město Deir Ezzor, které je klíčem k celému syrskému východu ...

Jako první o tom informovalo bejrútské online zpravodajství Al-Masdar News/AMN *2014, které se specializuje na BV ozbrojené konflikty, a často, jakož i v tomto případě, uvádí syrské vládní vojenské zdroje.

AMN uvedlo, že „ syrské vojenské velení tvrdí, že mezi Ruskem a US podporovanými povstaleckými SDF byla zprostředkována dohoda, na základě které  bylo ložisko plynu  al-Omar i s plynárnou Conoco, dobyté kurdskými milicemi na IS, předáno vládě v Damašku „, zatímco ruská média tvrdila, že Asádovy jednotky ložisko plynu i s plynárkou „ dobyly „ .

Většinu ropných ložisek dobyli na IS v Sýrii Kurdové ( US poskytly „ svým „ syrským kurdským milicím zbraně i přes protesty Ankary ), o které je poté připravili Arabové.

Otázkou je, co si US počnou s načatou iniciativou, když stejně jako Putin tvrdily, že jediným cílem jejich intervence je zlikvidování IS, a když Putin v Sýrii svým bezohledným bombardováním měst i s civilisty na celé čáře vyhrál ( v 12/99-+/00 srovnal se zemí i s civilisty Groznyj ).

Iráčtí Kurdové dopadli po svém referendu stejně jako svého času íránští Kurdové, na rozdíl od Teheránu Bagdád pešmergy nevsadí do vězení, ale bude jim vyplácet žold.

Syrští Kurdové již také pochopili, že se US pro jejich zájmy nenechají upálit, a že je v závěrečné fázi předhodí Damašku/Kremlu, aniž by splnily své sliby, jak koncem září 017 naznačil mluvčí US koalice pluk. Ryan Dillon ve svém rozhovoru pro Reuters :“ Nejsme tu pro zcizování území, bojujeme jen proti IS, nikoliv proti Damašku  či proti Rusům „ .

Navzdory dušování pluk. Dillona US podporované SDF jednotky ze Sýrie stále neemigrovaly ( jako syrští fotbalisté do Iráku ), naopak kontrolují část energetických zdrojů, a US speciální jednotky mají stále k dizpozici celou řadu operačních základen napříč syrským severem – získat tyto základny v syrském Kurdistánu natrvalo by bylo pro US nejlepším scénářem – lze z nich ovládat syrský plyn.

Zatím to však vypadá, že syrští Kurdové uzavřou dohodu o základnách s Putinovým Ruskem.

Na rekonstrukci zejména Ruskem rozbořené Sýrie již začínají ve velkém vydělávat ruské, čínské a íránské firmy – za předpokladu, že Asádovi bude vydělávat ropa a plyn ( o rekonstrukci Rakky se údajně ucházejí US a saúdskoarabské firmy v čele s bývalým velvyslancem Rijádu v Bagdádu Thamerem al- Sabhanem, známým svým ultrasektářským antišíitským postojem ).

V 1/017 íránská vláda, která od roku 012 stála „ neochvějně „ za Asádem, a skupiny napojené na Íránské revoluční gardy, jejichž milice za Asáda bojovaly, podepsaly s Asádem klíčové kontrakty v oblasti telekomunikace a těžby nerostného bohatství Sýrie.

25.10.17 (Reuters), měsíc po uspořádání kurdského referenda o Kurdském státě ( 25.9.17), irácká armáda a Teheránem sponzorované šíitské milice v čele s íránským generálem Qassem Soleimanem, nejvlivnějším generálem na BV, vkročily v oblasti Kirkúku do klíčového ropného zařízení sunnitského Kurdistánu, které zpracovává 350.000 barelů ropy denně, a které bylo kurdským personálem spěšně opuštěné ještě před příchodem irácké armády.

Veterán irácko-íránské války gen. Qassem Soleimani 1957 dlouhá léta šéfuje elitním jednotkám pazdaránů „alQuds“, které Teherán nasazuje v zahraničí pro export íránské šíitské revoluce ( nejsou určeny jen pro vojenské nasazení, ale i pro politickou práci, viz palestinský Hamas, libanonský Hezbolláh ). Jako mladistvý gen. Soleimani pracoval jako dělník ve stavebnictví, aby svému otci pomohl splácet dluh, a navštěvoval kázání disidentského kazatele, jejichž sítě v Íránu podléhaly vedení exilovaného kroužku kolem ajatolláha Chomejního.

Ztráta kirkúkských ropných polí, které pešmergové dobyli 17.9. 17 (?), připraví kurdské milice o hlavní příjem, a působí vrásky společnostem, které kirkúkskou ropu prodávají, zejména Putinovo švýcarské Glencore, což je ex firma Marka Rich and Co. - Marc Rich vlastním jménem Reich, antwerpský Žid, byl dlouholetý spolupracovník CIA + ruských tajných služeb z dob SU s několikerým státním občanstvím, jenž prodával ruskou ropu ilegálně po dohodě s ruskými tajnými službami k jejich financování.

Ve spolupráci s CIA + s ruskými tajnými službami byl zapleten do všech jejich kauz, zejména do celosvětového prodeje narkotik, odsouzen pro daňové úniky v US, Bill Clinton jej omilostnil, údajně za 1 milión dolarů, poslední den ve své prezidentské funkci 20.1.01.

Šéfem Glencore se po smrti Riche v 6/013 („infarkt“) stal Ivan Glasenberg z JAR, rovněž z židovské rodiny, po otci pocházející z Litvy, jenž byl v Glencore Richovou pravou rukou od roku 84.

Kurdové si vypůjčili miliardy dolarů od společností, prodávajících jejich ropu ( mj. Vitol, Glencore, Petraco, Trafigura napojena na Marka Rich), včetně od ruského státního Rosněftu ( 1.2 mld dolarů ).

Blesková operace irácké armády následovala poté, co kurdská regionální vláda zde 25.9.17 vyhlásila referendum za samostatný kurdský stát ( ropa z Kirkúku a z Erbílu irácký Kurdistán učinila finančně nezávislým na Bagdádu ), před kterým irácké kurdské vládce gen. Soleimani ještě před akcí irácké armády varoval.

Akce irácké armády snížila export kirkúkské ropy přes TR o dvě třetiny, US vyzvaly obě strany,aby se domluvily, Bagdád požádal kurdské inženýry z ropného zařízení, aby se vrátili a těžbu ropy zprovoznili ( čerpací a provozní stanice jsou pro obě ropná pole ve městě Dahuk, které je stále pod kontrolou pešmergů, navíc Kurdové vyměnili hesla ).

S dobytím Kirkúku a Mosulu v 10/017 irácká armáda ( která bez Kurdů nedokázala dobýt na IS  Mosul, „dobytý“ v 6/014 IS poté, co irácká armáda z dvoumilionového města utekla, stejně jako z Kirkúku  ) převzala pod kontrolu veškeré irácké území, a US musely opět irácké Kurdy zradit a Bagdádu poblahopřát, stejně jako mu poblahopřál k vítězství Rijád.

Kreml, který je spolu s Teheránem pánem vojenské situace v Sýrii, se dnes snaží „pročistit“ ( náhodnými úmrtími ) řady povstaleckých šéfů,  aby do delegace pro vyjednávání s Damaškem byli vybráni jen zástupci opozice, kteří prošli Putinovým sítem, tj. Putin chce ještě před jednáními v Ženevě (28.11.17) opět naservírovat světu faits accomplis/hotové věci, tak jako je naservíroval při zabrání Krymu.

Umožňuje mu to Trumpova US diplomacie ( Trump ještě neobsadil US zamini, Tillerson nemá zaměstnance ), která Putinovi v Sýrii vyklidila pole, zatímco Putinova ve dnech 30.-31.10.17 zorganizovala  již 7.kolo jednání o Sýrii v kazašské Astaně spolu s Teheránem a TR, kde se dohodli na vytvoření 4 „ deeskalačních „ zón – Ghouta u Damašku, v Homsu (střední Sýrie), v Idlibu na severu a v Deraa na jihu, což jsou jediné zóny, které ještě kontrolují povstalecké skupiny, přesněji, co z nich zbylo.

Putin dále vítězoslavně pozval do Soči ( doufejme, že v Soči některé delegáty nepřejede sněžný pluh) na kongres „ národního syrského dialogu „  (18.11.17) 1.500 delegátů nejrůznějších syrských uskupení, včetně kmenových. Také kurdské frakce podporované US, které jsou páteří prozápadních Syrských demokratických sil, ale které byly na žádost TR vyloučené z ženevských jednání pod záminkou, že spolupracují s PKK, v TR zakázanou.

Putin se v Ženevě chystá syrským Kurdům nabídnout federalizaci, pokud se Kurdové usmíří s Asádem.

Hlavní syrské opoziční uskupení, uznané v 3/016 OSN za jediného zákonného představitele opozice, Nejvyšší vyjednávací výbor, 2.11.17 oznámil, že do Soči nepojede, protože jednání v Soči je nezákonné - jediné přípustné jednání je dle rezoluce 2254 jednání konané na půdě OSN v Ženevě, a že Putin nemá syrské opozici co navrhovat. Dle Výboru do Soči jede asádovský režim vyjednávat sám se sebou.

Také Rijád se před jednáním v Ženevě snaží protiasádovskou opozici, která je v žalostném stavu, stmelit, protoj její šéfy pozval na 10.11.17 do Rijádu.

Putin zase usiluje o to, aby OSN Nejvyššímu výboru pro vyjednávání nařídil, aby mezi sebe přijal delegáty doporučené Putinem.

Přestože již nikdo veřejně nevznáší požadavek, aby Asád odstoupil, Západ a OSN považují za vyloučené, aby Asád, kterého zpráva OSN z konce října 017 znovu obvinila z použití sarinu 4.4. v lokalitě Khan Cheykhoun (83 mrtvých ), hrál jakoukoliv roli v budoucím uspořádání země.

Putin 1.11.17 v Teheránu prohlásil, že společný boj proti mezinárodnímu terorismu se úspěšně chýlí ke konci, a k vyjednávání za opozici mohou být připuštěni jen „ zodpovědní „ lidé prověření Putinem, zatímco íránský duchovní guru Alí Chameneí prohlásil, že „ o tom si rozhodnou samotní Syřané „ …