na rozdíl od Ruska, nebrání.
Čína tyto tři státy investicemi do jejich bankovního, důlního a stavebního průmyslu finančně podpořila již v roce 91, kdy se SU rozpadl ( v 12/91 ).
Čína prosazuje, aby Jižní Kavkaz přestal být oblastí tří enkláv a vzájemně se propojil, aby mohl z čínského projektu nové Hedvábné stezky profitovat, třebaže na projektu jako trasa nefiguruje.
30.10.17 byla na předměstí Baku otevřena strategická železnice BTK/ Baku -Tbilisi-Kars ( Baku má přímé železniční spojení mj. s Moskvou, Petrohradem, Rostovem na Donu, s Tbilisi ). Kars je správní středisko stejnojmenné TR provincie ve Východní Anatolii, v 10.stol. bylo hlavním městem Arménského království, 1877 jej dobyli Rusové, 1921 jej Atatürk získal zpět.
A New Asia-to-Europe Railway Route Is Opening Up - Baku-Tbilisi-Kars /
10.11.17 dorazil do sídla NATO v Bruselu ázerbájdžánský ministr obrany gen. Zakir Hassanov, jenž zde přesvědčoval o užitečnosti železnice BTK pro “ mezinárodní mise k udržení míru v Afghánistánu “ – EU železnici BTK již pochválila, zatímco Putin v ní vidí ošklivý remake plynovodu BTC z roku 06, spojující Baku a Tbilisi s TR, který z trasy ostentativně vynechal ruské území, a který Kreml jako gigantickou provokaci a urážku Gazpromu ještě nestrávil.
Čína otevření této železnice oslavovala jako “ nejkratší cestu z Evropy do Asie “, taktéž Ilham Aliev se svým TR přítelem Erdoganem, a nadšený byl i gruzínský premiér Kvirikašvili.
O 2 dny později po jejím slavnostním otevření, se v Teheránu 1.11.17 setkali Putin, íránský a ázerbájdžánský prezident, a mj. prohlásili, že urychlí výstavbu vlastní železniční a silniční infrastruktury/ Projekt koridoru Sever-Jih /Transkaspický projekt , která tyto tři země propojí podél Kaspického moře, aby se mohly napojit na čínský projekt nové Hedvábné stezky.
“Zajímavé” o to více, že Írán a Čína chtějí realizovat další gigantické projekty, a to bez Ruska, zejména železnici a dálnici, která spojí Asii s Evropou přes Turkmenistán, Írán, Arménii a Gruzii /TIAG.
Putin sice Transkaspický projekt Pekingu a Teheránu odkýval, ale nezaručil jim, jak kvalitní infrastrukturu vybuduje a jak přemůže tradiční ruskou nevraživost vůči zemím “ svého blízkého zahraničí “/ Ближнее зарубежье, termín označující země SNS a Pobaltí/ bývalé svazové republiky, který od 1/94 “zlegalizoval “ bývalý Jelcinův ministr zahraničí Andrej Kozyrev, jenž postsovětské státy zcela veřejně označil za “ oblast životně důležitých zájmů Ruska “.
Potřebuje Dagestán vybudovat dopravní tepnu do Gruzie ? ( Ruská armáda ano, proto se Gruzie takovýchto projektů přes hlavní hřbet Kavkazu bojí, a veškerá jednání s Dagestánem o transkavkazské silniční magistrále utichla po ruské agresi vůči Ukrajině v roce 014, ale dle Machačkaly se projektu nedostalo schválení ani v Kremlu, který s Gruzií neudržuje diplomatické styky, zatím se místní obyvatelé musí přes hlavní hřbet Kavkazu spokojit s "cyklistickou" stezkou, taktéž ruská armáda ) /Нужна ли Дагестану дорога в Грузию? http://www.kavkazr.com/a/nuzhna-li-dagestanu-doroga-v-gruzyu/28231455.html (1/017)
Také pokud jde o projekt TIAG, který ruské území obchází, má Putin velké výhrady, ale není se čemu divit, že Peking a Teherán usilují o diverzfikaci své Hedvábné stezky, a nechtějí se spoléhat na nepředvídatelné Rusko.
Proto se domluvily, že Putinovi za souhlas s projektem TIAG nabídnou “ úlitbuˇ” – transkaspickou odbočku.
I tato úlitba má podstatný háček – pobřežní státy se neshodnou na právním statusu Kaspického moře, zda je mořem nebo jen jezerem, a tím ani na delimitaci vzájemných hranic, a tudíž není ani možná těžba z offshorových ložisek.
Turkmenistán, Kazachstán, a Ázerbájdžán tvrdí, že je to moře, Írán tvrdí, že je to jen jezero, a Kreml to nemá ujasněné ani ve vlastní hlavě – ruské zamini tvrdí, že je to jezero, ruské ministerstvo energetiky tvrdí, že je to moře.
Další velkou překážkou čínským plánům na ovládnutí jihokavkazské oblasti jsou zdejší “ zmrazené konflikty “, které vyvolal Kreml a pro svoji potřebu je udržuje v doutnajícím stavu - ženevská jednání o Kremlem okupovaných gruzínských provincií Kreml blokuje, naposledy se zúčastněným účastníkům arogantně vysmál na již 41. schůzce z 10.10.17, v jejímž rámci tak jednání opět k ničemu nevedla.
Mírová jednání Kreml blokuje i v konfliktu Náhorního Karabachu mezi Arménií a Ázerbájdžánem.
Kreml, stejně jako v Abcházii , usiluje ve svých zmrazených konfliktech o pozici “ zprostředkovatele/mediátora” , prostřednictvím které vnutí stranám svoji představu “urovnání “ ( takto Kreml svým zprostředkovatelstvím donutil Arménii v roce 013 ke vstupu do Eurasijské unie ) , aby se znepřátelené strany nedomluvily samy, např. v Ženevě.
Stejnou taktiku uplatňuje Kreml v Sýrii.
Putin tak bude usilovat o rozšíření Koridoru Sever - Jih ( donucením ke vstupu do Eurasijské unie Gruzie a Ázerbájdžánu, nejlépe z kremelského hlediska i Íránu a Pekingu ) na úkor Koridoru Východ –Západ, bude-li na to mít sílu.