Saúdskoarabská koalice s Izraelem a Jaredem Kushnerem

8. 01. 2018 18:18:53
Rijád si proti Teheránu brání „ blízké zahraničí „ – Jemen Vliv Teheránu, podporovaného Pekingem a Kremlem, roste, proto se stupňuje boj Rijádu s Teheránem – boj o přežití současné saúdské dynastie. Přímo na válečném poli se Rijád

s Teheránem utkal v Jemenu, v ráji pro archeology.

Geostrategicky důležitý jihojemenský přístav Aden leží u průlivu Bab-al-Mandab/Brána slz o šířce 26 km a délce 50 km, kterým proplouvají lodě z Adenského zálivu do Rudého moře, a dále do Suezského průplavu. Denně se tudy přepraví 4 milióny barelů ropy ( na druhé straně průlivu je Eritrea a Džibuti ).

Většina jemenských měst leží při pobřeží na jihu, na severu při hranicích se Saúdskou Arábií je jen pouštˇ, z Adenu na sever do Saúdské Arábie vedou dvě silnice, jedna podél pobřeží Rudého moře, kterou je možno dostat se až do přímořské saúdskoarabské Džeddy (Džedda jako 1.saúdskoarabské město zavedla zákaz kouření na veřejných prostranstvích ).

Do roku 67 měli Britové v Adenu námořní základnu, kterou kontrolovali cestu do Indie, svojí subverzí ji vybojoval Kreml jako svoji námořní základnu v době, kdy byl Aden hlavním městem Jižního Jemenu/ Jemenská demokratická rep. pod kontrolou Kremlu ( US a Kreml si rozdělily nejen Německo, Koreu, Vietnam, ale i Jemen, zaostalejší byl severní Jemen/Jemenská arabská rep., ovládaný šíitskými kmeny při hranicích se Saúdskou Arábií, v jižní části britská nadvláda kmenovou soudržnost potlačila ).

Putin, jenž prohlásil, že v 21.stol. bude vládnout světu ten, kdo ovládne moře a oceány, se Adenu musí zmocnit, proto se angažuje v rozvracení Jemenu – prozatím Adenský záliv ovládají somálští piráti.

V letech 1990 - 2010 se stal 1. prezidentem sjednoceného Jemenu bývalý severojemenský diktátor Alí Abdalláh Sálih, jenž jako dlouholetý spojenec Saddáma jej v 8/90 podpořil při obsazení Kuvajtu, takže Saúdská Arábie vypověděla ze země na 700 000 Jemenců.

V 6/90 byl Sálih těžce zraněn při atentátu.

Po 9/11 Sálih podepsal s US finančně výnosnou dohodu o boji proti terorismu ( zatímco lid je velmi chudý, Sálih si za 30 let vládnutí vydělal 60 mld dolarů ).

V 1/011 po protivládních demonstracích Sálih oznámil, že již nebude kandidovat, rezignoval po demonstracích v 2/012, kdy jeho funkci převzal viceprezident maršál Abdar Hadí.

Poté, co jemenští šíité/Húsiové dobyli tři největší města, Sálih, aby se opět zmocnil vlády, se s nimi spojil, což vedlo k válce mezi jeho přívrženci a spojenci prosaúdskoarabského prezidenta Hádího ( pomineme-li zahraniční sponzory, o Jemen bojují navzájem si konkurující banditské frakce podporované či nepodporované místními úplatnými šejchy ), jenž poté, když se Saná v 9/014 zmocnili Húsiové, třebaže město arabská koalice neustále bombardovala, uprchl lodí do Rijádu, načež následoval saúdskoarabský vojenský zásah v Jemenu z 3/015, vedený princem Mohamadem bin Salmanem /MBS.

Vojenská intervence arabských monarchií v čele s Rijádem humanitární katastrofu v zemi ( nemá potraviny ani pohonné hmoty ) svoji námořní blokádou dokonala ( v létě 017 vypukla cholera a hladomor, třebaže vody Adenského zálivu oplývají rybami, a úroda v Jemenu se sklízí 2x do roka, na většině úrodné půdy se však pěstuje keřovité narkotikum „qat“ /Kata jedlá, byznys, na kterém bohatnou jemenští boháči. Žvýkání katy je v Jemenu a v Somálsku velkým problémem, katové domy nahrazují hospody ).

4. 12.17 ex prezident Sálih, jenž opět změnil strany a přešel ke koalici vedené Rijádem, byl po střetech mezi Húsii a svými milicemi zabit šíitským sniperem nedaleko Saná.

13.12.17 delikátní setkání s jemenskými islámisty v Rijádu

Setkání se dvěma představiteli jemenské pobočky Muslimského bratrstva al- Islah se konalo po zavraždění exprezidenta Sáliha, kdy se Rijád snaží sjednotit všechny rozhádané frakce zavražděného exprezidenta pod svoji kontrolu, formálně pod kontrolu jeho syna Ahmada Aliho Sáliha, jenž žije v přísně střežené vile v Abu Zabí.

S korunním princem MBS a s korunním princem Abu Zabí emírem Mohamedem bin Zayedem, zástupcem velitele ozbrojených sil UAE ( vystudoval Královskou vojenskou akademii v Sandhurst, 55km od LON), de facto mužem číslo jedna, jenž UAE vládne ( 1 manželka, 9 dětí ), se sešli dva prominenti z jemenské pobočky islámistického Muslimského bratrstva al-Islah, a protože Mohamed bin Zayed spolu s MBS vyhlásili boj islámistickým extrémistům, krátce po schůzce bylo zveřejněno, že se pluk. Mohamed Abdallah Yadoumi spolu se šéfem strany al-Islah zřekli svého svazku s islámistickým Muslimským bratrstvem, a mohli se tak začlenit do saúdskoarabské /UAE koalice intervenující v Jemenu proti Húsiům.

Komické, protože egyptské Muslimské bratrstvo nemá mezinárodní strukturu, které by se jemenská pobočka mohla zříci, jen pobočky v zahraničí, takže ve skutečnosti se Rijád a UAE ve svém boji proti Teheránu s organizací Muslimského bratrstva spojily ( třebaže Rijád a spol. nesnášejí egyptské Muslimské bratrstvo/MB, označující královské rodiny monarchií Zálivu za zaprodance Západu - MB založil v Egyptě roku 1928 šejch Hasan al-Banná /1906–1949/, jehož vnuk, Tárik Ramadán, je ideologem „ umírněného „ evropského islámu ).

Oba výše zmínění princové označili Muslimské bratrstvo za „ teroristickou „ organizaci v roce 014, protože právě pro Muslimské bratrstvo bylo tzv. arabské jaro obrovským vítězstvím.

Po svých vojenských neúspěších v Jemenu si Rijád v roce 017 začal Muslimské bratrstvo namlouvat, v Rijádu se střídali prominentní „ Muslimští Bratři „ z Palestiny, Tuniska a Jemenu (mj. viceprezident al-Islah Ali Mohsen al-Ahmar ).

Korunní princ MBS očividně svého blízkého přítele prince z UAE přemluvil, aby na spojeneckou hru s jemenskou pobočkou Muslimského bratrstva přistoupil, přestože také emír Mohamed bin Zayed vyhlásil vůči islámistickým extrémistům nulovou toleranci.

Vojenské neúspěchy arabské koalice v Jemenu, jehož celou severní část s hlavním městem Saná od 9/014 ovládají Húsiové, jej však k ústupkům vůči jemenským islámistům donutily, třebaže vliv Muslimských bratří v Jemenu v důsledku občanské války radikálně poklesl, a stejně tak prořídly i milice jeho strany.

Rijád potřebuje mj. dobýt město Taiz, třetí největší město v Jemenu s mezinárodním letištěm, středisko stejnojmenné provincie, poseté horskými vesnicemi vklíněnými do skal, s dobrými podmínkami pro zemědělství.

Protiíránské sbližování monarchií Zálivu s Izraelem

Za irácko-íránské války /1980-1988/ Izrael podporoval Teherán, stejně jako Háfiz Asád, Kaddáfí a Jásir Arafat, Arafata však ajatolláhové brzy odvrhli.

Izrael ekonomicky vlastní téměř polovinu Sjednocených arabských emirátů, dnes Teherán podporuje Katar, sdílící s Teheránem obří plynové ložisko, proto dal Rijád Katar do mezinárodní klatby ( Katar „ovládl“ i mezinárodní burzy, takže Rijád pomalu nemá kde investovat, viz také můj článek Kuvajt a Katar, vojenská dohoda s Teheránem, fenomén al-Džazíra ...

+ Šíitský Bahrajn a nezadaný "proizraelský" ománský sultán - Blog ... ).

Saúdská Arábie byla vždy oficiálním nepřítelem jak Izraele ( pod rouškou ochrany palestinských zájmů ), tak Teheránu ( Saddám Husajn bojoval proti íránským ajatolláhům pro její zájmy, a Rijád mu za to štědře platil, a když platit přestal, Saddám obsadil 1990 Kuvajt, bývalé irácké území, kterého se musel vzdát, protože Rijád odtržení Kuvajtu odsouhlasil Britům).

Nové vedení v Rijádu je ochotno se proti Teheránu spojit, bez ohledu na zájmy Palestinců ( které monarchie Zálivu v rámci pomoci svým chudým levicovým arabským bratřím, na své území hromadně nikdy nepřijímaly ) i se satanem – Izraelem, se kterým Rijád sice neudržuje diplomatické styky (např. v 12/017 izraelští šachisté neobdrželi saúdskoarabská víza na MS v šachu v Rijádu ), ale se kterým neveřejně vždy spolupracoval ( jejich společným nepřítelem jsou islámističtí a židovští extrémisté ).

Od nástupu prince MBS sbližování s Izraelem již není veřejným tabu, např. v 7/017 Rijád nekomentoval bezpečnostní závory, které Izrael nainstaloval před jeruzalémskými mešitami, zatímco Palestinci mohutně protestovali.

V 9/017 zakladatel Střediska Simona Wiesenthala v Los Angeles Marvin Hier uvedl, že vládce Bahrajnu Hamad bin Issa al-Chalífa si přeje, aby arabské státy přestaly Izrael bojkotovat, což Manama radostně potvrdila.

V 10/017 se stala další nepředstavitelná událost, když se veřejné debaty v židovské synagoze v NYC s Efraimem Halévy, bývalým šéfem Mossadu, účastnil prominentní saúdskoarabský princ Turki al-Fajsal al-Saúd *1945, bývalý šéf saúdskoarabské rozvědky ( důkaz, jak spolu obě služby spolupracovaly, zejména na 9/11, stejně jako KGB s CIA ).

21.11.17 gen. tajemník Světové islámské ligy, Mohamed Abdelkarim Issa, navštívil Velkou pařížskou synagogu.

Světová islámská liga, založená Rijádem 1962 v Mekce k „ mírovému „ šíření islámu a k propagaci mezikulturního dialogu, je náboženským „ odborem „ saúdskoarabské diplomacie.

Mohamed Abdelkarim Issa, bývalý ministr spravedlnosti, je jedním z ulemů, které korunní princ MBS pověřil reformou wahhábismu, který vykládá islám rigorózním a formalistickým způsobem, jak stanovuje dohoda o dělení vládnutí mezi královskou rodinou a saúdskoarabskou náboženskou elitou.

Sbližování s Izraelem probíhá i u hlavních spojenců Rijádu v Zálivu, takže není překvapením, že Abú Zabí Izraeli povolilo, aby si v Abú Zabí otevřel své zastoupení na půdě Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje, a s Izraelem se začíná přátelit i Bahrajn, kde sunnitská dynastie vládne šíitské většině terorem – šíitské opoziční předáky popravuje či vsazuje do kobek.

Trumpovo uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele v žádném případě nebylo náhodné .

Teherán v roce 017 obnovil své finanční a vojenské aliance nejen s libanonským Hezbolláhem, se syrskými šíitskými milicemi a iráckou vládou, ale jeho finančnímu mámení začíná podléhat i palestinský islámistický Hamas – Teherán pásmo Gazy zásobuje nejen nevojenskými produkty, ale především zbraněmi.

Z tohoto hlediska (sbližování arabských petromonarchií s Izraelem) je nutno pohlížet na Trumpovo uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele, aniž by na sebe strhl hněv Rijádu ( korunní princ MBS je důvěrným přítelem Trumpova židovského zetě Jareda Kushnera, Kushner je stoupencem a sponzorem izraelské pravice, tchán jej pověřil přemodelováním BV, zatímco Deutsche Bank Kushnerovi poskytla stovky miliónů dolarů pro jeho realitní impérium).

Poté, co Trump 4.12.17 veřejně prohlásil, že uznává Jeruzalém za hlavní město Izraele, Palestinci 6.12.17 rozhořčeně pálili US vlajky a portréty Trumpa, jenž prohlásil, že US ambasáda bude do Jeruzaléma v průběhu několika let přestěhována, což Trump sdělil premiéru Netanjahu, šéfovi palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi, jordánskému králi Abdalláhu II ( Rijád nesnáší hášimovskou dynastii ), saúdskoarabskému králi Salmanovi a egyptskému maršálu Sissi.

Trump píchl do vosího hnízda, ale očividně po předchozí domluvě s petromonarchiemi Zálivu.

Status Jeruzaléma, jednoho z nejstarších měst na světě ( přinejmenším ze 4.tis. př.n.l. , kolébka judaismu i křestˇanství, později byl prohlášen i za 3. nejsvětější místo islámu, nejsvětější místa tří monoteistických náboženství se rozkládají ve Starém Městě, je na seznamu UNESCO, 4 čtvrtě – židovská, arménská, křestˇanská a muslimská, v průběhu dějin byl 52 x napaden, 44x dobyt, 2x zničen ), byl dle plánu z roku 1947, který byl OSN předložen, dočasně ponechán stranou, měl se na půdě OSN vyřešit později.

V 5/48 po vpádu arabských vojsk ( všechny arabsko-izraelské války začali Arabové ) do čerstvě vyhlášeného Izraele, Izrael ubránil jen západní část s většinovým židovským obyvatelstvem , východní se Starým Městem byla obsazena Jordánskem, po příměří mezi Izraelem a Jordánskem z roku 49 západní část zůstala pod správou izraelských úřadů, východní část s většinovým arabským obyvatelstvem přešla pod správu jordánských úřadů, přičemž se museli odstěhovat Arabové ze západní části a Židé z východní části.

V letech 1949 až 1967 byl západní Jeruzalém hlavním městem Izraele, ačkoliv tak nebyl mezinárodně uznáván kvůli rezoluci VS OSN č. 149, která počítala s Jeruzalémem jako s mezinárodním městem (corpus separatum).

Teprve po tzv. šestidenní válce, která vypukla 5.6.67, kdy jordánská armáda ostřelovala židovskou část a dobyla budovu velitelství sil OSN, izraelská armáda (Cahal) zahájila protiútok, ve kterém odřízla Jeruzalém od Ramalláhu. Následně se Izraelci dostali do Starého Města a ovládli celý Jeruzalém. Palestinští obyvatelé získali trvalý pobyt, ne však izraelské občanství.

Anexi Východního Jeruzaléma z 6/67 mezinárodní společenství neuznalo.

Izraelský zákon z roku 1980 Jeruzalém charakterizuje jako „ věčné a nedělitelné hlavní město hebrejského státu „ , doposud žádný stát se však neodvážil Jeruzalém za hlavní město Izraele uznat, takže tato jednostranná izraelská iniciativa zůstala mezinárodně bez odezvy.

Podle Mírových dohod z Osla (9/93) měl být konečný status Jeruzaléma určen jednáním s Palestinskou samosprávou, která požaduje východní Jeruzalém jako hlavní město svého budoucího palestinského státu.

US zákon z roku 95 „ Embassy Act „ počítá s přesunutím US ambasády do Jeruzaléma, Trump tento svůj volební slib hodlá údajně naplnit (cedulku „ US konzulátu „ nahradí cedulkou „ US ambasády „ - saúdskoarabský král Salman ve svém telefonickém rozhovoru s Trumpem Trumpa varoval před přemístěním US velvyslanectví do Jeruzaléma, a US občanům se po Trumpově prohlášení doporučuje, aby se Starému Městu a Předjordánsku vyhýbali), třebaže všichni dosavadní prezidenti z důvodu „ národní bezpečnosti „ toto přemístění odkládali, jak jim tento zákon umožňuje.

Avšak ani Trump svým uznáním Jeruzaléma za hlavní město Izraele o ničem podstatném nerozhodl, nebot ˇ také on ponechal „ definitivní status města na bilaterálním jednání „, čímž nevyloučil, že by se Východní Jeruzalém mohl stát hlavním městem případného Palestinského státu.

2.1.18 izraelský Knesset schválil novelu k zákonu z roku 1980, kterou ztížil jakékoliv budoucí územní rozdělení Jeruzaléma ve prospěch „ cizí entity „ - hlasovací kvórum z 61 poslanců zvýšil na 80 poslanců ( ze 120).

Zákon zároveň usnadnil novou delimitaci hranic města, aby v něm zajistil demografickou převahu Židům, jak o to usiloval návrh novelizace zákona o Jeruzalému z 7/017 ministra pro Jeruzalém Zeeva Elkina z pravicově nacionalistického Likudu a Naftaliho Bennetta, který měl z Jeruzaléma vyloučit arabské čtvrtě situované na druhé straně Zdi – uprchlický tábor Chaoufat, a přilehlé čtvrtě Kafr Aqab a al- Walaja, v nichž žije 120.000 Palestinců z celkového počtu 300.000 z Východního Jeruzaléma.

Text zákona ze 2.1.18 umožňuje, aby byl paragraf 5 zákona z roku 1980 o Jeruzalému, který stanovuje, že hranicemi Jeruzaléma jsou hranice z 6/67, změněn prostou většinou hlasů přítomných poslanců místo 61 hlasy.

Tato novelizace je však pro Židy i hrozbou – bude záležet na tom, kdo bude ve vládě, navíc arabské čtvrtě vyloučené z hranic Jeruzaléma, nedostanou finanční příspěvky, které poskytuje jeruzalémská radnice, zchudnou a stanou se z nich slumy.

Trump, jenž je ve vleku Kushnera, svým uznáním Jeruzaléma za hlavní město Izraele zaskočil jordánského krále Abdalláha II, jenž Trumpa varoval, že na následky Trumpova uznání doplatí i křestˇané. Také maršál Sissi Trumpa přemlouval, aby nekomplikoval již tak složitou BV situaci.

Arabský poslanec Knesetu Ayman Odeh Trumpa nazval „ pyromanem, jenž podpálí celý BV „.

Saúdskoarabská diplomacie, která Trumpovo uznání Jeruzaléma s Kushnerem zosnovala, Trumpovo uznání pokrytecky prohlásila za „ provokaci namířenou vůči všem muslimům „ , zatímco Erdogan Izraeli, se kterým se za oponou sbližuje, pohrozil opětovným přerušením diplomatických vztahů.

Podle listu The NYC Times duo MBS-Kushner počátkem listopadu 017 nabídlo Mahmúdovi Abbásovi palestinský stát s omezenou suverenitou bez územní celistvosti, bez práva návratu palestinských uprchlíků a bez Východního Jeruzaléma.

Abbás samozřejmě návrh odmítl (Abbás je pod velkým tlakem navzájem znepřátelených palestinských frakcí, které spojuje pod jedním praporem jen Chrámová hora s mešitou al-Aksá, která je třetím posvátným místem islámu ), Kushnerův-MBS plán by neměl úspěch ani za hranicemi monarchií Zálivu, protože arabské elity by měly strach z hněvu lidu a z místních islámistů ( proto jordánský král označil Trumpovo rozhodnutí za porušení mezinárodního práva ).

Trump 2.1.18 pohrozil Palestinské samosprávě, že jí US nebudou přispívat milióny dolarů na její rozpočet ( na rozdíl od OSN, na jehož rozpočet přispívají nejvíce US, Palestinskou samosprávu finančně vydržuje EU ).

K Trumpově hrozbě se připojila Nikki Haley, která varovala, že US nepřispějí ani do fondu OSN humanitární pomoci pro palestinské uprchlíky, bude-li Palestinská samospráva odmítat usednout k mírovým jednáním, přerušeným v roce 014, při kterých se status Jeruzaléma již nebude řešit.

Mahmúd Abbás se proto obrátil na své spojence jordánského a marockého krále, taktéž na Putina, aby se Trumpovi postavili.

Lékař (Stanfordova univerzita, původně byl palestinským komunistou) Mustafa Barghouti, bratranec Marwana Barghoutiho, mj. kandidát na prezidenta Palestinské samosprávy, varuje před novou intifádou, a doporučuje Abbásovi, aby přestal komunikovat s Trumpovým týmem, vedeným Kushnerem, protože jde o tým, který BV destabilizuje.

Třebaže sbližování mezi Arafatovou/Abbásovou „ ex marxistickou „ al Fatah a islámistickým Hamásem pokračuje, Hamás, koketující s Teheránem, prohlašuje, že je Trumpa nutno „ rázně „ zastavit, v čemž ministr pro zpravodajství Israel Katz v rozhovoru pro list The Jerusalem Post vidí „ neochotu Palestinců uznat právo Židů na vlastní stát „.

4.12.17 v rozhovoru pro list Politico izraelský velvyslanec ve Washingtonu Ron Dermer, blízký poradce Netanjahu, prohlásil, že „ Trumpovo rozhodnutí je v 70.leté historii kauzy historickým obratem o 180 stupňů, které konečně položí pevné základy mírového procesu, protože v jakýchkoliv budoucích mírových dohodách bude Jeruzalém vždy hlavním městem Izraele „ .

Trumpovo rozhodnutí na summitu islámských zemí nepochválil ani Erdogan, jenž vyzval všechny státy na světě, aby uznaly Jeruzalém za hlavní město Palestiny ( Židé, a od roku 48 izraelský stát, aby přežili, doposud neuznali vyhlazování Arménů ze strany Turků/Ázerbájdžánců za genocidu s ohledem na své TR/voda a ázerbájdžánské/ropa ekonomické přátele, pro německé peníze v izraelském rozpočtu ze stejného důvodu v mnohých případech po roce 48 nespolupracovali se Simonem Wiesenthalem ).

Monarchie Zálivu Palestince vždy financovaly, jen aby se neřeklo, navzdory oficiálním kampaním podpora palestinské otázce byla vždy slabá, Palestinců, „ levicových intelektuálů „ se bohatí Arabové báli, a na své území je hromadně nepřijímali.

Jak v listopadu 017 prohlásil Jakov Nagel, bývalý bezpečnostní poradce Netanjahu, „ Rijád miluje Palestince stejně jako my, proto když jim nabízí vlastní stát, nemyslí to vážně „.

Poté, co palestinský islámistický Hamás odmítl uznat libanonský proíránský Hezbolláh za teroristickou organizaci, za kterou byla na přání Rijádu označena v deklaraci Ligy arabských států 19.11.17, saúdskoarabský intelektuál Abdallah Ghadhani 15.11.17 na sociálních sítích prohlásil, že „ Palestinci Saúdskou Arábii zradili, a že Rijád je důležitější než Jeruzalém „.

Ghadhani tak oznámil, že Palestinci již nejsou na 1. místě arabské solidarity ( proti čemuž demonstrovali Tunisané ).

Premiér Benjamin Netanjahu 23.11.17 současný trend potvrdil :“ S arabskými státy jsme vždy udržovali velmi čilé a plodné vztahy, třebaže kontakty probíhaly tajně „ ...

Netanjahu se domnívá, že po normalizaci vztahů Izraele se sunnitskými státy se palestinská otázka vyřeší sama o sobě, Liga arabských států doposud zastávala opačnou linii, kterou v roce 02 nastolil král Abdalláh svojí mírovou iniciativou podmiňující jakoukoliv normalizaci vztahů ukončením okupace palestinských území ( pouze Egypt a Jordánsko podepsaly s Izraelem separátní mírovou smlouvu ).

Saúdskoarabští představitelé tvrdí, že jejich monarchie jako strážce sunnitské ortodoxie, má morální odpovědnost za všechny Araby, protože na jejím území jsou dvě posvátné mešity ( nemůže nechat obranu Palestinců na Íránu či Turecku). Dokud nebude vytvořen palestinský stát, nemůže žádný příslušník královské rodiny navštívit Izrael, jinak by to byla politická sebevražda ( v samotné královské rodině není sbližování s Izraelem 100% podporováno ).

Avšak BV 2017 není BV 2002, dnes ve zlatých sunnitských palácích převládá strach z íránského expanzionismu více než z izraelského militarismu, Izrael navíc těmto státům nikdy nehrozil přímo.

Monarchie Zálivu potřebují pro odstrašení Teheránu nejen izraelské jaderné zbraně, ale i izraelskou špionáž, což v ojedinělém rozhovoru z 15.11.17 pro saúdskoarabský web Elaph uvedl náčelník izraelského genštábu Gadi Eizenkot s tím, že „ Izrael je připraven vyměňovat si protiíránské zpravodajství s umírněnými arabskými státy „.

Teherán, protiarabský šíitský „ satan“

5.2.03 US ministr zahraničí /01-05/ gen. Colin Powell teatrálně mával na zasedání RB OSN lahvičkou s údajným antraxem s tím, že Saddám Husajn vyrábí chemické zbraně, zbraně jaderné a je napojený na al-Qajdu ( třebaže Saddám s Kaddáfím a s Asádem představovali poslední hráze proti islámistům v oblasti, a třebaže al-Qajda byl US výcvikový tábor v Afghánistánu pro mudžahedíny, Taliban, sponzorovaný pákistánskou tajnou službou, napojenou v té době na CIA, byl již za hrozbu pro „mezinárodní mír a bezpečnost „ označen rezolucí OSN v roce 01).

V 3/03 následovala US intervence v Iráku.

4.11.17 balistická raketa dopadla na letiště u Rijádu, údajně byla odpálená z Jemenu húsiskými jednotkami.

11.12.17 US zástupkyně při OSN Nikki Haley si nechala přinést obrovský železný úlomek rakety, údajně, dle Trumpa, íránské, a tvrdila, že byla z Jemenu vypálena na letiště u Rijádu „jistou zemí z G20“, aby zabila stovky nevinných civilistů – „ představte si, že by byla odpálena na letiště ve Washingtonu či v NYC, v PAR, v LON či v BER „ , zvolala ( stejně teatrálně účinkoval i Vitalij Čurkin, dnes již mrtvý Putinův představitel u OSN, zemřel v NYC záhadně s proraženou lebkou 20.2.17 poté, co vypukl skandál ruského vměšování se do US prezidentských voleb ) ...

Že by si US, 14 let poté, co uvedly do chaosu Irák, chtěly vyzkoušet invazi do Íránu ? Viz můj článek

Připravuje se Washington a Moskva na válku s ... - Andrea Kostlánová

Gen. Colin Powell před RB OSN obvinil v roce 03 Saddáma ze spolupráce s bubákem al-Kajdou – mohlo by to pro historii zůstat komickou nadsázkou, kdyby CIA 1.11.17 nezveřejnila tuny pytlů dokumentů, které údajně posbírala v bin Ládinově domě v Abbottábádu, ve kterém byl, dle tvrzení Obamy, 2.5.09 Obamovým komandem UBL zavražděn, za války proti SU okupantům v Afghánistánu podřízený CIA ( 27.12.07 byla zavražděna pákistánská premiérka Benazír Bhuttová, tři týdny poté, co veřejně uvedla, že UBL byl zavražděn již koncem roku 01 ).

CIA neuvěřitelně uvedla, že tyto dokumenty dosvědčují kontakty ( šíitského ) Teheránu se (sunnitskou ) al-Kajdou ...

Trump, trávící v Bílém domě většinu času před TV ( nechal si jich do své ložnice instalovat několik, co má ve své ložnici asi Miloš, barely absintu, nočník a soukromou JIP ? ), asi neví, že US za Reagana a jeho premiéra Bushe Seniora dodávaly Teheránu US zbraně, a z výtěžku financoval nikaragujské jednotky bojující proti levicově-sovětským jednotkám Daniela Ortegy ( sandinisté v roce 79 svrhli proUS diktátora Somozu ).

Trumpův původní kandidát na post šéfa CIA válečnický Tom Cotton ( šéfem CIA šéfem se nakonec stal Mike Pompeo ) požadoval válku se všemi potížistickými státy – se Severní Koreou, s Íránem, Ruskem i Čínou .

Dle Toma Cottona je Teherán větším nebezpečím pro svět než ubuovská Severní Korea – třebaže vojenský rozpočet Íránu činí jen osminu vojenského rozpočtu US spojenců v BV regionu, a čtyřicetinu US vojenského rozpočtu.

18.12.17 se k této protiíránské štvanici připojil i francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian, jenž ve Washingtonu odsoudil „ snahu Íránu o světovládu „ ...

28.12.17 vypukly ve druhém největším městě v Mašhadu (správní centrum provincie Chorásán ) protivládní nepokoje, které se rozšířily do dalších měst, včetně Teheránu, kde jako vždy demonstrovali studenti z Teheránské univerzity, stejně jako v roce 09, třebaže hlavní organizátoři protestů z roku 09 chyběli z důvodu svého pobytu ve vězení - na rozdíl od demonstrací v roce 09 letošní demonstrace zasáhly celý Írán.

Íránci nejsou Arabové, Írán má nejrozvinutější střední třídu a nejvzdělanější obyvatelstvo z BV, mladí lidé jsou frustrováni limity reforem.

Při zásahu bezpečnostních jednotek zahynulo celkem 12 lidí – Trump se jednoznačně postavil za demonstrující, zatímco při rozsáhlých demonstracích z 6/09, které vypukly po zfalšování voleb (Kremlem), které do prezidentského úřadu znovu vynesly Putinova přítele Ahmadinedžáda, „Mírotvorce „ Obama mlčel ( a mlčel, i když byli pozatýkáni představitelé opozice, tři z nich byli popraveni ).

21.6.17 byl princ Mohamad bin Salman /MBS navzdory zavedeným politickým pravidlům svým otcem jmenován následníkem trůnu ( korunním princem byl vždycky nevlastní bratr krále ), v 11/017 pod rouškou zatýkání korupčníků princ MBS zneutralizoval své protivníky.

Jedním ze zadržených je Valíd bin Talál, liberální saúdskoarabský podnikatel, mj. mediální magnát, jenž požadoval rozsáhlé reformy království.

Princ Talál, bývalý ministr financí, v 60. letech vedl skupinu princů, která prosazovala práva žen a zavedení konstituční monarchie, takže musel odjet do exilu do Káhiry.

Byl zatčen poté, co v 10/017 prohlásil, že princ MBS pod záminkou protikorupčních opatření usiluje o získání veškeré moci ve státě, což je pravda.

Někteří saúdskoarabští liberálové, mj. spisovatel Turki al-Hamad, však prince MBS podporují.Saúdskoarabský princ a jeho nejen mediální ... - Andrea Kostlánová

Ve vězení skončilo zhruba 200 princů, některým bylo dovoleno se vykoupit (princ MBS se učil u Putina ), mj. princ Talál bin Abdalazíz, nevlastní bratr krále Salmana.

Ve svém protiíránském tažení princ MBS neváhal vyostřit BV krizi a učinit libanonského premiéra Sajída Haririho ( rodina Hariri své miliardy získala podnikáním v Saúdské Arábii ) svým „ vězněm „, kterého 4.11.17 donutil, aby z Rijádu oznámil svoji překvapivou rezignaci na svůj post libanonského premiéra ( v jeho koaliční vládě zasedá jako hlavní koaliční partner proíránský Hezbolláh , kterého Rijád viní z vměšování se do vnitřních věcí arabských států, mj. vyzbrojování húsistů v Jemenu a z podpory Asáda - princ MBS chce nového libanonského premiéra, jenž by Hezbolláh, kterému stále šéfuje Hassan Nasrallah, z vlády vypudil ), čímž princ MBS v libanonském psychodramatu rozhořčil všechny libanonské politické frakce, včetně křestˇanských Libanonských sil.

Z Rijádu Sajída Haririho „ exfiltroval“ až Emmanuel Macron, jenž v Rijádu v jeho prospěch intervenoval, a osobně jej vyvezl do PAR.

5.12.17 Sajíd Hariri, syn zavražděného prezidenta Rafika Haririho (2/05), svoji demisi odvolal a jeho vláda znovu prohlásila, že se nebude vměšovat do regionálních konfliktů. Svým návratem k moci ukončil ústavní krizi, tentokrát Libanonu bez premiéra, když předtím ústavní krize trvala 2.5 roku, když byl Libanon bez prezidenta (014-016).

Hlavní koaliční partner Haririho , Hezbolláh, který měl největší zájem na návratu Haririho, nad ukončením ústavní krize jásal, ale k jásání není důvod, protože Libanon stojí na prahu další občanské války (první trvala 15 let - 1975-1990).

Libanon je příliš strategický na to, aby jej okolní mocnosti nechaly v klidu, navíc se nedokáže ubránit sám, proto střídavě umožnil Sýrii-Íránu/Saúdské Arábii ( která přes jí sponzorované Hnutí 14.března dosadila Haririho) , aby ovlivňovaly jeho vnitrostátní politiku.

Hariri pronášel dnes oblíbená hesla typu „Libanon především !“, nikoliv však Libanonci především - 27 let od konce občanské války Libanon nemá obnovenou infrastrukturu, především elektrickou sítˇ , do Bejrútu je elektřina dodávána 20 hodin denně, do Tripolisu 12 hodin denně, v zásobování proudem je Libanon dle Světového ekonomického fóra až na 115. místě za Nepálem a Beninem, Libanon nemá ani pravidelný komunální odvoz odpadu ( viz bouřlivé demonstrace za odvoz popelnic pod heslem namířeným proti poslancům „Smrdíte ! „ z roku 015, přesto svoz odpadu nebyl dosud vyřešen – sváží se dál na dvě přeplněné skládky na břehu moře – kam pravděpodobně po jejich přeplnění bude i smeten ).

Rijád návrat Haririho k moci nekomentoval, ale lze předpokládat, že při prvním faux pas jeho vlády vznětlivý princ MBS vyhlásí proti Bejrútu ekonomické sankce , a především vypoví ze země celou armádu libanonských podnikatelů. O vyhlášení protilibanonských ekonomických sankcí princ MBS usiloval již na summitu Ligy arabských států 19.11.17 v Káhiře, čemuž na poslední chvíli zabránil Egypt.

Aby současná dynastie přežila, princ MBS musí dostat pod svoji kontrolu více politické moci a odstranit současný kontrolní systém, kterým se navzájem vyvažují a kontrolují stovky frakcí konkurenčních princů a kmenových frakcí, který však zásadně oslabuje bezpečnostní systém země ( otázkou je, až uloupí všechnu moc ve státě, zda nedopadne jako íránský šáh ).

V komickém saúdskoarabském bezpečnostním systému si navzájem konkuruje armáda, patřící jedné části královské rodiny, Národní garda, patřící jiné části královské rodiny, a policie, podléhající církvi.

Rijád se dnes nemůže spoléhat ani na egyptskou armádu, která by íránskou armádu zadržela, protože armáda maršála Sissiho dnes není schopná ani vyčistit od islámistů pás o rozloze 1.000 km čtverečních na Sinaji, oblast mezi Al-Arish a Rafah.

Mezi Íránem a Saúdskou Arábií tak stojí jen politicky roztříštěný většinově šíitský Irák, kterému vládnou šíitské loutky Teheránu, které bohatší sunnity marginalizovaly – tento stav překvapivě nastal do tří let po US nekompetentní intervenci v Iráku pod Bushem II proti Saddámovi Husajnovi v 3/03.

V tehdejším Iráku CIA neměla, na rozdíl od Teheránu a Kremlu, vybudované hluboké podzemní sítě ( Kreml ovládal sunnitské baasistické důstojníky – viz podivná bitva u Fallúdži Fallúdža 04 – US námořní pěchota proti ... - Andrea Kostlánová, skupiny, které uvrhly Irák do protiUS teroru).

CIA vsadila jen na některé významné Saddámovy baasisty, kteří ji následně zradili a přeběhli, viz jí jmenovaný premiér Ajád Aláví.

Saúdskoarabský král Abdalláh tehdy neposlechl Washington, aby v Iráku vyvážil rostoucí vliv Teheránu ( který zavinily US ) saúdskoarabskými investicemi s odůvodněním, že by tehdejší nechtěný irácký režim investicemi legitimizoval.

Místo toho Rijád financoval sunnitské nepřátele ústřední vlády v Bagdádu, a přispěl k iráckému chaosu.

Proto Rijád financoval jako nárazníkový stát Saddáma Husajna v jeho agresi vůči Teheránu ( financoval válku, při které zemřely milióny Arabů a milióny Peršanů, jen aby se saúdskoarabská dynastie udržela u moci ), třebaže Rijád nesnášel ani hášemitskou dynastii, která Iráku vládla, ani baasisty, kteří přišli po ní.

Získat vliv v Iráku je úkolem Rijádu číslo jedna, a jak jinak, než financemi na jeho rekonstrukci .

V 2/017 saúdskoarabský ministr zahraničí Džubeir navštívil po 27 letech od Saddámovy okupace Kuvajtu (90) Bagdád – s celou řadou investorů a podnikatelů, kteří do Iráku od té doby jezdí pravidelně.

Saúdskoarabské investice umožnil v 8/014 příchod nového iráckého ( prosaúdskoarabského ) premiéra šíitu Hajdara Abadiho, jenž vyhrál nad šíitou Malikim, kterého nesnášeli sunnité arabského i kurdského původu, nové US angažmá a nástup „ pragmatického „ krále Salmana v 1/015.

Abadi je z šíitské Íránem sponzorované strany Dawa, která byla za Saddáma krutě pronásledována, dva jeho bratři byli popraveni, třetí byl ve vězení.

Rijád, když zjistil, že Teheránu nemůže v Iráku konkurovat, začal spolupracovat se šíitskými vůdci, kteří si udržují od Teheránu jistý odstup jako Hajdar Abadi, a snaží se získat na svoji stranu i v Iráku vlivného šíitského klerika Moqtada al-Sadra, šéfa milic Mahdího armády, jenž vedl za Teherán boj proti US vojákům v Iráku ( Moqtada je synem baasisty zavražděného populárního ajatolláha Sadra ), jenž byl v 7/017 na pozoruhodné a překvapivé návštěvě v Rijádu.

V 8/017 Rijád otevřel při hranicích s Irákem pohraniční přechod Arar a vyčlenil 10 mil. dolarů pro irácké uprchlíky, a přislíbil znovu otevřít ropovod, který přes Saúdskou Arábii spojuje Irák s Rudým mořem.

V 10/017 začaly saúdskoarabské letecké společnosti znovu létat do Bagdádu.

22.10.17 král Salman a irácký premiér Haider Abadi v Bagdádu slavnostně za přítomnosti US ministra zahraničí Tillersona otevřeli Společnou koordinační radu pro vzájemné bilaterální vztahy, založené na rekonstrukci Iráku a boji proti terorismu. Současně bylo podepsáno několik ekonomických dohod, zejména o rekonstrukci silnic a přístavů ( rekonstrukce Iráku si údajně vyžádá přinejmenším 100 mld dolarů ).

V 11/017 dorazil do Bagdádu nový saúdskoarabský velvyslanec, jenž na plnění hospodářských dohod bude dohlížet.

Aby své znovunalezené přátelství s Bagdádem utvrdil, Rijád ostentativně 10.12.17 slavil „ irácké vítězství nad teroristickou organizací Islámský stát“.

Zatím saúdskoarabské iniciativy v Iráku Rijád nic nestály, jsou to jen gesta, protože Rijád čeká, jak v Iráku dopadnou parlamentní volby, které se mají konat 15.5.18, a v nichž ani vítězství Abadiho nemusí stačit, aby Rijád v Iráku získal vliv. Navíc Rijád vyžaduje konkrétní záruky, např. jaká bude budoucí role šíitských milic placených Iránem, zda budou odzbrojeny a politicky marginalizovány – což se sotva stane, protože Teherán otěže kontroly nad Irákem drží pevně v rukou, proto se námluv ze strany Rijádu nebojí. Čím více bude Irák normalizován, tím více bude sloužit íránským zájmům.

Irák se tak opět dostal mezi dvě mlýnská kola, která by jej jako nárazníkový stát mohla opět semlít.

V Sýrii Putin svojí agresí upevnil moc Asáda, jehož odpůrce Rijád financoval, Asádova syrská armáda spolupracuje s íránskými šíity a s jejich iráckými protějšky.

Princ MBS ve svojí snaze o absolutistickou moc se snaží ovládnout nejen doménu politickou , diplomatickou a ekonomickou, ale aby ve svých absolutistických snech uspěl, musí ovládnout i nejsymbolističtější sféru království – náboženství.

Princ povolil znovu otevřít kina a organizovat koncerty, popouští uzdu vůči ženám, které budou smět od roku 018 řídit auto – nejde mu o ženy, ale o rozmělnění moci náboženských duchovních, se kterými se saúdskoarabská dynastie dělí o moc.

Princ MBS vyzývá k praktikování umírněného islámu, zavázal se bojovat proti extrémistům – v žádném případě proti wahhábismu. Jeho reformy neusilují o vytěsnění wahhábismu ze společnosti, jde mu jen o dohody s wahhábitskými duchovními, kteří se vždy dokázali přizpůsobit jakýmkoliv vnitrostátním změnám kontrarevolucí v revoluci.

Princ MBS není prvním prominentem, jenž chtěl banalizovat wahhábismus, jehož kořeny sahají do 2.pol. 18.stol.. , kdy se malá sunnitská marginální wahhábistická teokracie ze střední části Arabského poloostrova opírala o doslovný výklad Koránu a rigoristickou a mesiášskou doktrínu, aby zakryla svoje hegemonistické cíle na ovládnutí celého poloostrova.

Wahhábismus je avatarem hanbalismu, právní a teologické školy sunnismu.

Jeho zakladatel Mohamed Ibn Abdal Wahhab /1703-1792/tvrdí, že správný muslim je jen ten, jenž myslí a jedná v souladu s doktrínou hanbalismu. Muslimové, kteří tak nejednají, především súfisté/mystici, musí být ze společnosti vyloučeni a zatraceni (al-takfir).

Svatou válkou/džihádem je nutno islám šířit a bránit, a přivádět touto válkou pomýlené na pravou cestu, čímž Wahháb emírovi Saúdů posvětil a legitimizoval expanzi, takže tento počátkem 19.stol. ovládl většinu Arabského poloostrova.

Poté, co Wahhábova doktrína byla mečem rozšířena do dalších oblastí, Mohamed Wahhab své postoje změnil, zejm. již nebyl zastáncem vyobcování „ nespořádaných „ muslimů, z důvodu, aby wahhábismus zastřešil co nejvíce z nich.

Jeho následníci ze stejného důvodu mnohé aspekty wahhábismu zbanalizovali ještě více, a přispěli tak k založení dominantního náboženského řádu, který, když saúdský emír na počátku 19.stol.dobyl Mekku a Medínu, nabyl na významu i ve světové muslimské komunitě /umma.

Změna nastala, když saúdskoarabští ulemové byli nuceni bojovat proti Osmanským Turkům, tj. proti muslimskému nepříteli, kdy začali prosazovat ultrakonzervativní wahhábismus, na základě kterého Abdalazíz Ibn Saúd 1932 založil monarchistickou Saúdskou Arábii (vládl až do své smrti v roce 53).

Abdalazíz Ibn Saúd uzavřel s wahhábistickými ulemy dohodu o spojenectví, což mu nezabránilo v tom, aby wahhábismus opět nezbanalizoval, tentokrát z důvodu nové funkce monarchie – ochránce muslimských svatostánků v době, kdy Saúdská Arábie byla jedním z mála nezávislých arabských států, a z důvodu svého postavení ochránce všech etnicky a nábožensky velmi heterogenních komunit na území Arabského poloostrova.

Proto Abdalazíz Ibn Saúd uskutečnil dvě operace – za vylepšení mediálního obrazu wahhábismu, a současně se jej snažil zreformovat, rozpustit jej v širším politicko-náboženském proudu, umírněnějším a modernějším, aby byl přijatelnější pro všechny komunity.

Tyto reformátorské snahy Zakladatele monarchie dokazují, jak dokáže být wahhábismus elastický, aniž by se oslabil.

Za cenu několika ústupků ve sféře školství, státní správy a v doktríně samotné ( předefinování džihádu a ústupky ve vztazích s nemuslimy ) si wahhábističtí duchovní uchovali ústřední „ morální „ roli ve společenském životě monarchie, která jim umožnila překonat nejen veškeré krize ( v období 1950-60 zejm. hegemonistickou snahu egyptského prezidenta Násira ), ale od vlády krále Fajsala /1964-75/ utvrdit i svůj vliv v muslimské ummě, přestože opět za cenu modernizace wahhábistického státu, a tím dalšího rozmělnění wahhábismu – umožnění vzdělání dívkám, masívní import zahraniční pracovní síly, rozšíření TV a kin, snížení rozpočtu náboženským entitám a snížení pravomocí náboženské policie ( při prvním TV vysílání ulemové vyštvali do ulic desetitísíce svých oveček, ale nepokoje byly státem potlačeny ).

Za krále Fajsala a přílivu petrodolarů se obnovil i blahobyt wahhábistických ulemů.

Další modernizaci státu se se ulemové opět přizpůsobili po svém – aby čelili vlně sekularismu také oni vytvořili desítky institucí, administrativních i vzdělávacích, organizací a sdružení všeho druhu, včetně právních a „ občanských „., dokonce si vytvořili i vlastní mediální sféru.

V zahraničí vytvořili panislámské wahhábistické organizace, mj. Světová islámská liga, Islámská univerzita v Medíně.

Od 70.let 20.stol. ulemové „ jen kvetli „ na dilematu monarchie – jak naložit se zkostnatělým wahhábismem, viz také můj článek Sunnitský islámský fundamentalismus - Andrea Kostlánová - iDnes

V roce 1979 monarchii zasáhlo několik nepříjemných událostí, především svržení šáha a nastolení Islámské republiky v Íránu, vzetí rukojmích v Mekce samozvanou „ mesiášskou „ skupinou, vpád Kremlu do Afghánistánu, a finanční problémy.

Saúdská Arábie byla na pokraji destabilizace.

Příležitosti se chopili nejen ulemové, ale i zdejší implantované kádry Muslimského bratrstva, kteří se pokoušejí naroubovat svoji islámistickou ideologii na wahhábismus, což se jim občas podařilo - vznikla hybridní uskupení saúdskoarabského islámismu Sahwa/ Probuzení a džihádismu , který financovaly některé bohaté saúdskoarabské rodiny.

Ulemové vyžadovali opětovné zavření kin a absolutní segregaci mužů a žen na veřejnosti.

Po 9/11, US nátlaku, snížení cen ropy, demografickém růstu, a ohrožení monarchie ze strany džihádistů Rijád znovu vyzval k praktikování islámu tolerantního a otevřeného, a dovolil některým novinářům „ v míře rozumné „ kritizovat wahhábismus, opět okleštil pravomoci náboženské policie, obnovil dialog o právech žen, která malinko posílil, když jim rozšířil možnosti studovat na univerzitách, podpořil mezináboženský dialog, vyslal kohorty saúdskoarabských studentů na Západ a umožnil stáže v Saúdské Arábii zahraničním badatelům, kteří začali mluvit o dewahhábizaci země.

Jakmile se však ceny ropy zvýšily, Rijád opět ostrůvky svobody potlačil, a po arabském jaru 2011 přišel k preventivní kontrarevoluci, jejímž hlavní zbraní byl ortodoxní wahhábismus - tělesné tresty a tresty smrti, nenávistné projevy vůči šíitům. Ulemové za to opět v něčem ustoupili, dovolili, aby ženy mohly hlasovat v místních volbách ( jediné, které se v monarchii pořádají ), a aby za jistých podmínek mohly zastávat některé vládní funkce pro vylepšení image království.

Rijád podstatně navýšil rozpočet náboženských institucí, zatímco sekulární opozici a místní islámisty pronásledoval.

Od roku 2015 monarchie prošla výraznými politickými změnami. Podporovaný svým otcem, princ MBS během dvou let zbavením se svých odpůrců zásadním způsobem překonfiguroval politickou scénu ( možná opět dočasně ).

Na podzim 017 princ MBS zmocnil ženy od roku 018 řídit auto, a po 35 letech zákazu opět povolil veřejná kina.

Povolit ženám řídit auto chtěl již král Abdalláh ( regentem od 1/96, králem 05-015 ), ženy se jednak stávají stále vzdělanější, a monarchie potřebuje, aby alespoň ve sféře služeb nahradily zahraniční pracovní sílu, jednak řidičský průkaz, po kterém celá léta toužily, zajistí monarchii jejich podporu a vylepší obraz monarchie na Západě.

24.10.17 během svého projevu na ekonomické konferenci v Rijádu Future Investment Initiative princ MBS veřejně odsoudil „ náboženský extrémismus „ a přísahal, že jej zničí, aby islámu opět umožnil stát se umírněným, otevřeným a tolerantním náboženstvím, tj. wahhábismus ( jediný světový produkt, kterým Rijád po ropě disponuje ) má být v jeho podání tolerantní vůči ostatním náboženstvím ( nikoliv vůči šíitům ).

Historickou spolupráci mezi monarchií a ulemy princ MBS neohrožuje - ulemové se jako vždy skvěle přizpůsobí, mnozí z nich již v předchozích letech hlásali, že poskytnutí řidičského oprávnění ženám není náboženský problém, ale společenský, protože ženy budou muset i nadále získat pro řidičské oprávnění souhlas otce, manžela, bratra či strýce/ svého právního poručníka, protože ženy nemají způsobilost k právním úkonům.

Ulemové tak další změny odkývají, aby se nic nezměnilo.

Arabské monarchie Perského zálivu nečeká nic dobrého ani po ekonomické stránce, Rijád a UAE již oznámily, že spolu s dávno zašlou érou 100 dolarů za barel ropy v jejich státech skončila i bezdaňová éra – od 1/018 k vylepšení státního rozpočtu zavádějí nepatrnou 5% daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, potraviny a služby, jejíž zavedení jim doporučil MMF místo varianty, aby sáhly do svých pohádkových finančních rezerv a nic nedělaly.

MMF svoji radu odůvodnil tím, že budou moci veřejné výdaje plánovat na několik let dopředu, aniž by je trápila cena ropy, a navíc tímto pedagogickým přístupem saúdskoarabské rodiny šetrně seznámí s pojmem úspornosti – ve skutečnosti zvýšení cen postihne jen zahraniční pracovníky z Pákistánu, Indie a z Filipín, kterým saúdskoarabští zaměstnavatelé vyplácejí skromnou mzdu, protože o saúdskoarabské „ pracující „ se stát znovu postaral, a daň z přidané hodnoty jim vyrovnal většími subvencemi ve sféře zdravotnictví, školství a soukromého podnikání.

Tyto polo-otrokářské státy seškrtaly i některé luxusní kapitalistické vymoženosti, které lidem neposkytl ani socialismus – benzín, voda a elektřina již nebude téměř zdarma, v létě 017 navíc „prudce“ vzrostly ceny cigaret a sody, a byly zavedeny daně i pro expatriované a jejich rodiny, kteří v Saúdské Arábii tvoří jednu třetinu obyvatelstva.

Viz také můj článek Saúdská Arábie, terra incognita - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová .

Autor: Andrea Kostlánová | pondělí 8.1.2018 18:18 | karma článku: 13.51 | přečteno: 608x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

1968 a falšování historie ze strany Putinova Ruska

Politicky nejistý rok 1968 provázelo mnoho záhadných sebevražd a úmrtí, likvidovali se zejména poslední svědci v souvislosti s vraždou Jana Masaryka ( 10.3.48 v den, kdy se poprvé měla veřejnosti představit nová poúnorová vláda ),

12.9.2018 v 15:12 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 642 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968, generál Šejna a válečné zločiny čsl. komunistů

V 2/68 byl zatčen pro podezření z „hospodářské“ kriminality Šejnův spolupracovník politický gen. Miroslav Mamula /1921-1995/, vedoucího 8. oddělení ÚV na ministerstvu obrany, jenž měl se Šejnou plánovat vojenský puč na podporu

10.9.2018 v 14:35 | Karma článku: 18.59 | Přečteno: 1240 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968, generál Prchlík proti ruským generálům a celé Varšavské smlouvě

Klíčovým spojencem Kremlu v boji proti Západu bylo do roku 68 Československo/CZ, jehož nejvýnosnějším průmyslovým odvětvím byl uranový průmysl pod kontrolou Kremlu, Praha ani nevěděla, kolik uranu její političtí vězni holýma

10.9.2018 v 4:45 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 638 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Okupace Československa byla připravena již v červnu 1967 I.

Koncem 50.let měl již Kreml pod svoji kontrolou důkladně integrované jednotky svých satelitních států, období konzultací mezi Kremlem a jeho satelitními loutkami bylo nahrazeno jednotným sovětským/SU vojenským velením.

7.9.2018 v 10:49 | Karma článku: 15.56 | Přečteno: 724 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Bartošek

Čelíme novým hrozbám a musíme na ně umět reagovat

Tisíc policistů posílí řady policie tak, jak to před několika týdny schválila vláda. Šest stovek rozšíří řady základní služby, zhruba 150 dalších čeká boj s kyberkriminalitou, terorismem, extremismem nebo finanční kriminalitou.

14.11.2018 v 22:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Karel Trčálek

Andrej Babiš nesmí odstoupit! Nesmí! Nesmí! Je to puč! Puč Palermo!

„Babiš nesmí odstoupit! Nesmí! Nesmí!“ hřímám jako bolševici v padesátých letech, ale, naštěstí, v obráceném gardu

14.11.2018 v 18:56 | Karma článku: 21.04 | Přečteno: 933 | Diskuse

Jan Ziegler

Izrael se pouze brání teroristům z Hamásu

Židovský stát není tím, kdo provokuje násilí v pásmu Gazy. Tím jsou fanatičtí muslimové, kteří tam zapalují pneumatiky, využívají dětí jako živých štítů při útocích na vojáky IDF a odstřelují izraelské území.

14.11.2018 v 18:36 | Karma článku: 24.84 | Přečteno: 421 | Diskuse

Karel Trčálek

Povedená štvanice na lidskou hyenu

Mně se štvanice libí. Člověk se při nich nádherně odreaguje, vyčistí hlavu, jak se říká. A taky občas, což je v mém případě obzvláště důležité, vytáhne paty z té své čajovny, kde sedí a čučí do magoráku

14.11.2018 v 17:39 | Karma článku: 17.68 | Přečteno: 699 | Diskuse

Zdeněk Macura

Nechte toho Babiše na pokoji aneb neřešme tolik dávnou minulost

Vážení přátelé, jsem znechucen a to velmi, jak se neskutečně řeší, že Babiš někde něco, před deseti lety nebo třiceti lety. Mě to vůbec nezajímá. Mě zajímá, co dělá teď .

14.11.2018 v 15:23 | Karma článku: 36.54 | Přečteno: 1576 | Diskuse
Počet článků 974 Celková karma 16.42 Průměrná čtenost 1386

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Najdete na iDNES.cz