Andrea Kostlánová

Jak se Hitlerovi generálové v roce 1938 obávali čsl. armády

29. 03. 2018 21:17:29
Reichswehr a jeho vytoužený Wehrstaat Ve 20. letech v době totalitního bolševického státu a Mussoliniho fašistické diktatury Reichswehr usiloval o militarizovaný sociální stát s klíčovou funkcí odborů, v němž by vojenský sektor

splynul s civilním/totalitní vojenský stát - Wehrstaat.

Aby se vymanil z okovů Versailleské mírové smlouvy a Německo se stalo velmocí, byla nutná další světová válka, na kterou se Reichswehr připravoval na tajných pronajatých ruských vojenských základnách, na kterých testoval i nové zbraně.

V roce 1927se náčelníkem genštábu stal gen. Werner von Blomberg /1878-1946 v US zajetí/, jenž 1928 odletěl ke Stalinovi, a vrátil se s obdivem k němu.

V 1/29 Schleicher zahájil politiku pohraniční obrany/Grenzschutz, v jejímž rámci budoval na hranicích s PL tajné sklady zbraní, a přikročil k výcviku dobrovolníků nad povolený limit versailleského rámce. Na západních hranicích Schleicher zakázal jakékoliv provokace, protože Francie oznámila, že se z Porýní stáhne již v roce 1930, o 5 let dříve, než dle Versailleské mírové smlouvy měla.

Blomberg však požadoval Grenzschutz i na západních hranicích, proto v 8/29 Schleicher nechal do tisku proniknout informaci, že se Blomberg účastnil vojenského cvičení po zuby ozbrojených dobrovolníků ve Vestfálsku, což musel Blomberg vysvětlovat ministru obrany gen. Wilhelmu Groener/1867-5/1939/. Blomberg očekával, že Schleicher v rámci armádní tradice všechno popře, byl proto v šoku, když na něho Schleicher před Groenerem řval, že ohrozil odchod francouzských okupačních vojsk z Porýní.

Blomberg byl ve funkci náčelníka genštábu nahrazen Kurtem von Hammerstein-Equord /1878-1943/ a stal se nepřítelem Schleichera číslo jedna, odměnou mu bylo jeho zavraždění v Noci dlouhých nožů v 6/34, za které se Hitler zbavil svých odpůrců, mj. šéfa SA Roehma, Schleicher s manželkou byly jednou z hlavních obětí.

Gen. Kurt von Schleicher/1882-1934/ usiloval o vojenskou diktaturu, v níž měla být NSDAP loutkou v rukou generálů, vyjednával však s „ nadporučíkem“ Gregorem Strasserem (Freikorps), jedním ze zakladatelů NSDAP (nikoliv s „desátníkem“ Hitlerem), rovněž Hitlerem zavražděným za Noci dlouhých nožů. Schleicher spolu s Papenem ( jenž se rovněž domníval, že Hitler bude jeho loutkou ) 20.7.32 zasadili pučem proti sociálnědemokratické vládě Pruska /Preussenschlag Výmarské republice poslední ránu ( viz mj. mé články

Reichswehr, jak přišel o gen. Schleichera a ... - Andrea Kostlánová + Reichswehr a jeho „ gentlemanská“ dohoda s ... - Andrea Kostlánová + Jak Reichswehr, stát ve státě, budoval ilegální ... - Andrea Kostlánová ).

Blomberg se dočkal pomsty i vůči Groenerovi, jenž 1932 zakázal milice SA + SS, třebaže Schleicher nesouhlasil, chtěl je zařadit do národní obrany jako polovojenské milice podřízené armádě, proto tlačil na Hindenburga, aby Groenera odvolal, ten odstoupil v rámci odstoupení celé vlády Heinricha Brüninga a v politice se již neangažoval, zemřel v 5/39.

Blombergovi, po sesazení vojenskému veliteli Východního Pruska, SA milice dodávaly dobrovolníky do pohraniční armády, takže si spolupráci s nimi nemohl vynachválit, a ze stejného vojenského ( nikoliv z ideologického ) důvodu chválil i NSDAP.

V roce 32 byl Blomberg hlavním vojenským delegátem Německa na Konferenci o odzbrojení v Ženevě, kde nešetřil pronacistickými poznámkami pro tisk, zatímco Hindenburgovi psal zprávy, že Schleicher svým přístupem Wehrstaat nikdy nevybuduje, že je nutno se při jeho budování opřít o NSDAP.

Když v 7/32 von Papen v rámci svých mimořádných pravomocí vyhlásil v BER vyjímečný stav k rozpuštění pruské sociálnědemokratické vlády, Rundstedt proti výjimečnému stavu u Papena protestoval, takže tento jej pod hrozbou Rundstedtovy rezignace zrušil.

Koncem ledna 1933 bylo jasné, že se Schleicherova vláda udrží u moci jen vyhlášením stanného práva a příkazem Reichswehru k potlačení lidových demonstrací, což armáda odmítla, protože by přišla o důvěru lidu, bez které by Wehrstaat nemohla vybudovat, proto Blomberg tlačil na Hindenburga, aby jmenoval Hitlera kancléřem s tím, že jen Hitler dokáže s lidovým souhlasem vybudovat Wehrstaat.

28.1.33 prez. Hindenburg (86), aniž by informoval kancléře Schleichera ( po BER kolovaly dezinformace, že chce kancléř provést puč ), posledního kancléře Výmarské republiky, či velitele armády von Hammersteina, odvolal Blomberga z Ženevy zpět do BER. Na nádraží Blomberga čekali dva lidé – major von Kuntzen, jenž měl Blomberga odvézt k Hammersteinovi na ministerstvo obrany, a major Oskar von Hindenburg, prezidentův syn, šedá eminence, jenž měl Blomberga odvézt k prezidentovi. Navzdory Kuntzenovým protestům odjel Blomberg k Hindenburgovi, jenž jej protiústavně jmenoval ministrem obrany ( ministry obrany mohl jen jmenovat na návrh kancléře ).

O 2 dny později na doporučení svého syna jmenoval Hitlera kancléřem s podmínkou, že ministrem obrany bude Blomberg, jenž měl pro armádu zajistit tradiční „ stát ve státě „, kdy armáda nepodléhá vládě, ale koexistuje s ní na stejné úrovni, je odpovědná pouze hlavě státu.

Hitler chtěl nástupcem von Hammerstein-Equorda učinit gen. Walthera von Reichenau, člena NSDAP.

Rundstedt vedl skupinu důstojníků, která protestovala proti tomu, aby armádu vedl člen NSDAP, a spolu s gen. Wilhelmem Ritter von Leeb, Hitlerovi zabránili, aby se Reichenau stal šéfem OKW, vrchním velitelem německých ozbrojených sil, a prosadili do této funkce gen. Wernera Freiherr von Fritsch /1880-22.9.39 PL/ ( Hitler se Fritsche zbavil 1938, kdy jej donutil k odstoupení, ale Rundstedt znovu jmenování gen. Reichenau zablokoval, takže funkci převzal Walther von Brauchitsch /1881-1948/.

Blomberg, manipulovaný Reichenauem, se stal oddaným stoupencem Hitlera, ale jen v rámci „ pokud je to dobré pro armádu „.

Nejprve Blomberg z ministerstva vyhodil důstojníky napojené na Schleichera, především Schleicherova zástupce, bývalého šéfa Abwehru, Ferdinanda von Bredow /1884-1934/, zavražděného spolu se Schleicherem za Noci dlouhých nožů, kterého nahradil Walterem von Reichenau / zemřel v 1/42 v letadle z Poltavy do Lvova, údajně na infarkt /, jenž byl pro svoje angažmá v NSDAP Schleicherem vyobcován z elitního klubu monarchistické důstojnické elity.

Dále Blomberg vyhodil šéfa Wehramt Eugena Otto, když jej poslal jako vojenského atašé do Japonska ( kde nejen v opilosti vyzrazoval tajné informace Richardu Sorge, viz můj článek Richard Sorge, vyzvědač, jenž ztratil zájem o ... - Andrea Kostlánová ), a gen. Wilhelma Adama /1877-1949, napsal Paměti, které ukryl v bavorském klášteře/, náčelníka genštábu, byl nahrazen gen.Ludwigem Beckem /1880-1944/. V 12/33 Blomberg přiměl k rezignaci gen. Hammersteina, vrchního velitele armády.

Proč Becka, známého konspirátora proti Hitlerovi ?

Beck ( nedocenil úlohu tankových divizí jako nové prominentní zbraně ) se poprvé osobně setkal s Hitlerem v roce 30 při soudním procesu se třemi důstojníky, kteří navzdory principu apolitičnosti armády vstoupili do NSDAP a roznášeli její letáky. Beck prohlásil, že „ na něj Hitler učinil pozitivní dojem „.

Po nástupu Hitlera k moci v 1/1933 Beck napsal :“ Celá léta jsem prosil Boha o politickou revoluci, dnes se mi sny splnily. Je to první paprsek naděje od roku 1918 „ ...

O 2 roky později Hitler již jeho důvěru neměl, protože zcela jasně před armádou upřednostňoval SS.

V 2/34 Blomberg z vlastní iniciativy, aby zmařil Röhmovy útoky na armádu ( Röhm vyzvedával rasovou čistotu SA a „rasový odpad“ vojáků Reichswehru ) , propustil z armády všechny vojáky „ s židovskou krví“, třebaže Zákon o obnově profesionální státní služby z 4/1933 výslovně ze své působnosti vyloučil „ válečné veterány židovského původu z 1.sv.v. „ , a nevztahoval se na armádu ...

Proti propuštění 70 důstojníků s židovskou krví z armády u Blomberga protestoval pouze Erich von Manstein.

Blomberg dále z vlastní iniciativy na radu von Reichenaua, aniž by jej o to Hitler žádal, nechal v 5/34 našít na uniformy Reichswehru nacistické symboly, a jako správný Hitlerův Lokaj, jak byl v armádě přezdíván, zajistil, aby dle rasových norimberských zákonů v armádě nesloužili ani židovští „ míšenci „ /Mischlinge.

Stejně jako všichni generálové, včetně Walthera Reichenau,člena NSDAP, Blomberg nesnášel SA /Sturmabteilung + SS, a kategoricky odmítal podřídit armádu NSDAP s tím, že je odpovědná pouze státu.

Blomberg proti jmenování do vlády opilce a homosexuála Ernsta Röhma protestoval v 12/33 u Hitlera, v 2/34 Ernst Röhm požadoval podřídit armádu SA, takže Reichenau, vrcholový sportovec a nejoblíbenější Hitlerův generál, přesvědčil Göringa a Himmlera, že je nutno zatočit s předáky SA a s SA samotnou, má-li armáda Hitlerovu vládu dále podporovat ( armádní elita se netajila svým bytostným odporem k nedisciplinovaným a opileckým SA milicím ), a pohrozil, že jinak armáda proti SA milicím zakročí sama, stejně tak pohrozil Hitlerovi Hindenburg, jenž mu po Blombergovi vzkázal, že neudělá-li si pořádek v obou nacistických milicích, které vyvolávaly potyčky na ulicích, vyhlásí stanné právo a moc převezme armáda .

Proto došlo k Noci dlouhých nožů 30.6.34, armáda likvidaci předáků SA uvítala, ale byla zhrozena zavražděním svých dvou generálů, 2.8.34 zemřel Hindenburg.

Den po Hindenburgově smrti v 8/34 Blomberg, opět na radu von Reichenaua, iniciativně nařídil, navzdory zavraždění obou generálů, že vojáci nebudou skládat přísahu národu a vlasti, ale Führerovi, což později omezovalo vojenskou opozici vůči Hitlerovi – což Blomberg nedomyslel, jak se později přiznal.

Osobní přísahou Hitlerovi měla armáda Hitlera převést na svoji stranu a odvést jej od NSDAP a SS, které ústy Himmlera požadovalo vlastní vojenské křídlo pro potlačení případného komunistického puče, čemuž chtěl Blomberg zabránit, ale nezabránil ( v definitivní fázi z vojenského křídla SS vznikly jednotky Waffen-SS ).

Blomberg se s Himmlerem nesnášel, jejich vztahy se přiostřily na podzim 34, kdy Blomberg zjistil, že SS odposlouchává všechny kanceláře šéfa Abwehru admirála Canarise. Blomberg okamžitě varoval Hitlera, že armáda žádné odposlouchávání nebude tolerovat, a Hitler nařídil Himmlerovi, aby na špehování armádních důstojníků zapomněl, stejně tak na jejich zatýkání či vyslýchání SS policií, působnost vůči armádě měla pouze vojenská policie.

Když Blomberg v 1/33 Hitlera ujistil, že armáda zůstane vůči novému režimu loajální, Hitler, na oplátku, generály lživě ujistil, že se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí Reichswehru – ale již v 12/33 donutil k rezignaci náčelníka genštábu ( Versailleská mírová smlouva povolovala jen „ Truppenamt“ ) a přítele von Schleichera generála Kurta Freiherr von Hammerstein-Equord /1878-1943/, jenž označil Hitlera za psychopata a NSDAP za „ zločineckou bandu kriminálníků a úchylů " /Verbrecherbande und Schweineigel, čímž mínil homosexuální orientaci většiny vůdců SA.

Reichswehr slouží jen státu, nikoliv politické straně, prohlásil von Hammerstein-Equord, a Hitlera v 12/32 varoval před nezákonným převzetím moci s tím, že nařídí armádě, aby proti NSDAP zasáhla, o čemž ujistil i US velvyslance Frederika M. Sackett ( Hammerstein-Equord byl přezdíván Rudým generálem, protože se bratříčkoval s odbory, dvě z jeho dcer působily v tajné službě německé KS/KPD, která o všech záměrech Reichswehru informovala Kreml).

Hammerstein-Equord opakovaně varoval von Hindenburga, aby Hitlera nejmenoval kancléřem. Hindenburg jej ujistil, že „ by toho rakouského kaprála nejmenoval ani ministrem obrany, natož kancléřem „.

Hammerstein-Equord nebyl za Noci dlouhých nožů zavražděn jen proto, že byl v noci na štábu na ministerstvu pod ochranou svých kolegů, kteří se obávali, že bude zatčen.

Hammerstein a polní maršál August von Mackensen /1849 -1945/ chtěli čistky zastavit, a žádali o urgentní schůzku s Hindenburgem, ale nebyli k němu vpuštěni.

Mackensen byl prominentním velitelem 1.sv.v., a po 30.1.33 symbolickým veřejným podporovatelem Hitlera, atentát z roku 44, kdy mu bylo 95 let, veřejně odsoudil ( Hitler mu v roce 35 za jeho „věrnost“ věnoval obří usedlost v Brüssow, když jej v roce 45 na pár dní zatkli Britové, čekali od něho politický proslov, místo toho je břitce požádal, aby mu jejich vojáci v jeho nepřítomnosti neukradli slepice ). Na veřejné mítinky s Hitlerem chodil oblečený v černé husarské uniformě, barvu jeho uniformy převzala PanzerWaffe Guderiana a Hitlerova ochranná jednotka 1.pancéřová SS divize "Leibstandarte SS Adolf Hitler"/ LSSAH.

Monarchista Mackensen odsoudil vražedné čistky z 6/34, zejména vraždu generálů Ferdinanda von Bredow a Kurta von Schleicher, a odsoudil nacistickou štvavou kampaň proti katolické církvi za vymazání jejího vlivu v Německu /Kirchenkampf.

August von Mackensen rovněž odsoudil „zvěrstva“ spáchaná nacisty během polského tažení vůči civilnímu obyvatelstvu, takže jej Himmler a Goebbels vedli na svých seznamech nepřátel, ale neodvážili se proti němu zakročit.

V 7/41 se maršál Mackensen ke konsternaci nacistů objevil ve svých 92 letech v plné parádě v imperiální důstojnické uniformě v NL Doorn na pohřbu svého milovaného císaře Viléma II.

13.7.34 se Hitler ve svém projevu v Reichstagu, který přenášel německý rozhlas, pokusil vraždy z Noci dlouhých nožů ospravedlnit, zejména vraždy armádních generálů Schleichera a Bredowa, které obvinil ze spiklenecké spolupráce s Röhmem za účelem provedení „ nacionálně-bolševického „ puče , který zahájili již požárem Říšského sněmu ze 27.2.33, kterým si Hitler zajistil neomezené pravomoci (jako Putin Dubrovkou a Beslanem ).

Úhlavní nepřítel těchto generálů Blomberg dokonce slíbil, že dodá „ důkazní „ materiál, ale ostatní armádní generálové v čele s Rundstedtem trvali na rehabilitaci Schleichera a Bredowa – Hitler ustoupil jen z poloviny, a na uzavřeném setkání vlády, prominentů NSDAP a armády, jen tak mimochodem neveřejně prohodil, že vyšetřování prokázalo, že oba generálové byli zastřeleni „ omylem „ .

Zúčastnit se jejich pohřbu však bylo všem důstojníkům přísně zakázáno.

Gen. Hammerstein se přesto na pohřeb Schleichera vydal, ale příslušníci SS ani po krátké potyčce mu nedovolili se mše zúčastnit, a zkonfiskovali mu věnce, které přinesl.

General Erwin von Witzleben /1881-8/1944 oběšen, v případě úspěchu atentátu měl převzít velení nad celou německou brannou mocí /, gen. Wilhelm von Leeb/1876-1956/, gen. Rundstedt a gen. Hans Oster /1887-oběšen v 4/45 společně s gen. Canarisem a Dietrichem Bonhoeffer v KL Flossenbürg/ na Hitlerovi požadovali vyšetření vražd obou generálů nezávislým týmem.

( Wilhelm von Leeb, jenž se v roce 1923 zúčastnil potlačení nacistického pivního puče, 1938 odešel na protest proti dehonestování gen. Fritsche z armády, ale v 9/39 byl Hitlerem povolán zpět, aby za něho padl v boji. V době západního tažení jeho jednotka prorazila Maginotovu linii, takže byl povýšen do hodnosti polního maršála, a v 6/41 byl pověřen vedením skupiny armád Sever, která měla postupovat Pobaltím, zajistit přístavy, obsadit Leningrad a dosáhnout Archangelsk. Nejprve se mu podařilo postoupit o 900 km, ale před Leningradem byl zastaven silnou obranou. Leebovi se nelíbilo, jak mu do jeho velení zasahuje Hitler, a proto v 1/42 požádal o uvolnění z funkce, což Hitler přijal ).

1935 bylo ministerstvo obrany přejmenováno na původní název ministerstvo války, 1936 Hitler jmenoval prvního polního maršála - loajálního Blomberga, jenž se stal i vrchním velitelem pozemních sil, kdežto Hitler z titulu funkce Führera byl vrchním velitelem všech německých vojsk.

Gerd von Rundstedt /1875-1953/, o 14 let starší než Hitler

Rundstedt pocházel ze starobylé, ale chudé pruské junkerské rodiny s předky od 12.stol., všichni muži z ní sloužili jako důstojníci v pruské armádě ( byl nejstarší ze 4 bratrů, všichni byli důstojníky ), matka pocházela z rodiny exilovaných francouzských protestantů (hugenotů), viz náboženské války ve Francii z let 1562-1598, podporované Habsburky.

Jako všichni generálové i Rundstedt podporoval Hitlerovo zbrojení a Hitlerovo vypovězení Versailleské mírové smlouvy v roce 35, doprovázené znovuzavedením branné povinnosti a obsazením demilitarizovaného pásma v Porýní v roce 36, kdy byl 61.letý Rundstedt hodností nejvýznamnějším generálem po Blombergovi. Hitler si Rundstedta hýčkal a v 1/36 jej vyslal jako německého delegáta na pohřeb UK krále Jiřího V.

Španělská občanská válka vyvolala krizi mezi Blombergem a Hitlerem

Gen. Wilhelm Faupel /1873-1.5.45 pravděpodobně spáchal s manželkou sebevraždu/

Poté co dělal německým jednotkám tlumočníka (ruština) v Boxerském povstání rolníků v Číně 1900 proti kolonizátorům z US, UK, Japonska, Francie, Německa, Ruska, Rakouska-Uherska a z Itálie, se v letech 1904-1906 jako člen Schutztruppe v německé jihozápadní Africe podílel na genocidním potlačení povstání Hererů a kmene Nama pod vedením Ludwiga von Estorffa, 1911 odešel do Argentiny jako vojenský poradce, kde vyučoval na Válečné akademii v Buenos Aires.

V 5/1918 byl spoluorganizátorem úspěšné Nivellovy ofenzívy „Chemin des Dames“, při které byl použit toxický plyn, který zabil tisíce vojáků ( viz kniha Germany and the Americas ), za což Faupel dostal nejvyšší vojenské vyznamenání.

V 1/1919 založil kontrarevoluční oddíly Freikorps Görlitz/Faupel, v 3/1920 podpořil ultrapravicový puč proti Výmarské rep., a 1921 se vrátil do Argentiny jako vojenský poradce gen. José Uriburu, poradenství vyjednal i pro další německé důstojníky, třebaže Versailleská mírová smlouva německým důstojníkům zakazovala sloužit v zahraničních armádách.

V Argentině založil a řídil tzv. informantes civiles/občanské informátory ( jako Stalin a Putin - Putin zákonem z roku 015 podporuje a zvýhodňuje udavače : dle novely zákona, kterou dne 29.06.2015 Putin podepsal, práce externích informátorů tajných služeb RF bude nyní zahrnuta do odpracovaných let, a těmto osobám bude zajištěn důchod http://www.rg.ru/2015/07/03/pensiya-dok.html.), a organizoval tajný obchod se zbraněmi v Rio de la Plata. Když Uriburu padl, Faupel se přemístil do Peru, a stal se generálem peruánské armády.

Od roku 34 řídil ve spolupráci s SS Ibero-Amerikanisches Institut v BER, tj. ve 30. a 40. letech šířil nacistický vliv v Jižní Americe, v 11/36 jej Hitler vyslal ke Frankovi do Španělska, ale v roce 37 jej musel kvůli diplomatickým neshodám odvolat, do konce války poté vedl Ibero-Amerikanisches Institut.

Krize mezi Blombergem, von Neurathem a Hitlerem vypukla v 12/36, když gen. Faupel naléhal, aby byly na pomoc Frankovi vyslány 3 německé divize, proti čemuž protestoval ministr zahraničí baron Konstantin von Neurath, jenž chtěl německou angažovanost ve Španělsku udržet jen na minimální úrovni, a také Blomberg nebyl ochoten do Španělska vyslat ani jednoho vojáka, aby tím nepobouřil Londýn/LON a Paříž/PAR, a BER nebyl zatažen do války předčasně ještě před přezbrojením. Pomoc Frankovi proto poskytla pouze Göringova Luftwaffe kobercovým bombardováním, armáda u Hitlera, Göringa a Himmlera opět neobstála - Göring již plánoval, že převezme vrchní velení nad všemi armádními složkami, a taktéž Himmler, šéf jednotek SS veškeré policie, si brousil zuby na Blombergovu funkci.

Také gen.Beck varoval před Hitlerovou snahou uspěchat válku, v 5/37 Beck odmítl vypracovat plán na obsazení Rakouska s tím, že Německo není na válku připraveno, a hrozil svojí rezignací, stejně jako rezignací dalších důstojníků.

5.11.37 Hitler před Blombergem, vrchním velitelem armády von Fritschem, admirálem Raederem, Göringem a von Neurathem naznačil svoji bezprostřední vizi své agresívni politiky – ekonomicky vydrancovat sousedy Německa + vybojovat na východě německý Lebensraum, ještě předtím než přezbrojí LON a PAR - podle jména Hitlerova pobočníka se toto memorandum jmenovalo Hossbachovo memorandum.

Blomberg, Fritsch, a Neurath opět žádali Hitlera, aby s válkou ještě počkal do úplného německého přezbrojení, ale Hitler neustoupil, a jako záminku předložil zprávu o neutěšené hospodářské situaci Německa.

Schůzka byla svolána, aby se vyřešily stížnosti a požadavky admirála Raedera, že Kriegsmarine nedostává dostatečné příděly ocele a jiných surovin, takže její přezbrojovací program je před zhroucením. Protože ani Luftwaffe ani pozemní armáda nebyly ochotny přistoupit na snížení svých přídělů, Hitler využil příležitosti ke zhodnocení situace.

Dle Hitlera stav německé ekonomiky dosáhl bodu kolapsu, takže jedinou možností, jak zastavit propad životní úrovně německého lidu je uchvátit hospodářství Rakouska a ČSR, což je třeba co nejdříve, protože Británie s Francií přezbrojují rychlejším tempem než BER.

Hitler zde po 10 letech poprvé přehodnotil svůj postoj k LON, od spojenecké země ( viz jeho kontakty s britskými nacisty, Unity Mitfordová ), která se zúčastní německé expanze, k zemi nepřátelské, ale stále si Hitler nechával vůči LON zadní vrátka – nejlépe stále ještě s Británií, ale i bez ní, a v případě nutnosti proti ní.

Hitler dále prošel jednotlivé položky, v nichž je BER soběstačný či není ( ropa, cín, mědˇ, dřevo, potraviny ), a tvrdil, že LON a PAR zablokují dovoz zboží do Německa, protože ovládají námořní cesty. Proto Německo musí do 5 let dosáhnout soběstačnosti tím, že se zmocní Rakouska, ČSR a východní Evropy ( PL a Litvy ), aby bylo lépe připraveno na válku s LON a PAR.

Blomberg, Fritsch a Neurath argumentovali, že válka proti východní Evropě znamená jistou válku s Francií (systém spojeneckých dohod/sanitární kordon), a Francii nenechá padnout Británie.

Významný UK historik Alan John Taylor tvrdí, že Hitler chtěl tímto memorandem vyvinout tlak na ministra hospodářství 35-37 a dlouholetého prezidenta Reichsbanky bankéře Hjalmara Schachta /1877-1970/, aby na přezbrojení uvolnil více peněz.

Schacht, od roku 34 čestný člen NSDAP, se však snažil o pravý opak - omezit výdaje na armádu, proto na protest proti memorandu rezignoval, do roku 43 byl ministrem bez portfeje, po 20.7.44 byl zatčen Gestapem a vězněn v KL pro politické vězně Ravensbrück a Flossenbürg, v posledních dnech války byl jedním ze 134 vězňů, které SS odvezlo z Dachau do jihotyrolské alpské pevnosti Niederdorf, z níž byli osvobozeni 30.4.45, z Norimberku vyšel osvobozen .

Zatímco většina historiků se domnívá, že to Hitler s memorandem z roku 37 myslel vážně, nejen Taylor tvrdí, že Hitlerovy hrozby byly jen blafem, že přezbrojoval, jen aby LON a PAR zastrašil, aby svých zahraničněpolitických cílů dosáhl bez války jednáním ( Hitler byl přesvědčen, že je mírotvůrcem, a že do války, které se bojí, jej nutí ti, kteří mu své území nechtějí vydat smluvně ), a že toto memorandum bylo jen ad hoc reakcí na propadající se německou ekonomiku z 2.poloviny 30.let.

Beck 12.11.37 ve svém memorandu cynicky uvedl, že by se Německo na světovou válku, navrhovanou Hitlerem, mělo začít připravovat.

K 2/1938 byli generálové Blomberg a Fritsch ze svých funkcí již odstraněni, historici naivně věří, že z důvodu, že nesouhlasili s Hossbachovým memorandem, ve skutečnosti šlo o politický manévr Himmlera a Göringa, kteří si chtěli přisvojit jejich funkce, či si alespoň podstatně vylepšit pozice v NSDAP na účet nenáviděné armády.

Göring a Himmler na vdovce Blomberga udeřili, když se v 1/38 podruhé oženil, a to se svoji 26letou sekretářkou Ernou Gruhn /1913–1978/, jejíž matku BER policie vedla jako prostitutku, a Heydrich pro Himmlera zajistil i policejní složku na Ernu s tvrzením, že nafotila jednu „ pornografickou“ fotografii. Současně vydírali i gen. Fritsche falešnými důkazy, které jim opatřil Heydrich, o jeho homosexualitě.

Tyto lži byly předány šéfovi BER policie hraběti Wolf-Heinrich von Helldorfovi /1896-8/44/, jenž je se souhlasem gen. Wilhelma Keitela, přímého podřízeného Blomberga, který usiloval o Blombergovu funkci ( jeho nejstarší syn měl před svatbou s Blombergovou dcerou, kterou si v 5/38 vzal ), odnesl Göringovi.

Hrabě Helldorf, již od roku 26 člen NSDAP a SA, měl velké dluhy, kvůli čemuž jej opustila manželka, sázel na dostizích, „ zapomínal „ platit nájem, krejčímu za své obleky, a dokonce zapomněl zaplatit i za svůj Mercedes – naštěstí měl „ věštce a jasnovidce „ Erika Jana Hanussena /1889-3/1933/, moravského Žida, jenž o sobě tvrdil, že je DK šlechticem, jenž za Hellldorfa proti směnce všechno platil.

Hanussenův židovský původ byl veřejným tajemstvím, přesto jeho klientela, která si u něho nechala pravidelně věštit budoucnost, pocházela z nejvyšších pater NSDAP a SA. Hitlera ve 20.letech učil veřejně vystupovat a pronášet projevy, aby vyvolal davovou psychózu.

Hanussen, jenž věděl o prominentech NSDAP všechno, to přehnal, když na základě svých informací „ předpověděl „ požár Říšského sněmu, kterým si Hitler uzurpoval absolutní moc ve státě.

Krátce poté byl zavražděn, pravděpodobně komandem SA z důvodu, že na zakázku SA zhypnotizoval Marinuse van der Lubbe, aby Reichstag zapálil, a také proto, že byl překážkou pro Göringa a Himmlera k totálnímu ovládnutí Hitlera, kterého ovládal Žid Hanussen.

Helldorf, jenž se významnou měrou ve 30. letech podílel na všech antisemitských opatřeních v BER, na kterých se obohacoval – nechával zatýkat bohaté Židy, kteří, když mu zaplatili velký obnos, mohli vycestovat, a zásadně přispěl i ke Křišt ́álové noci z 11/38, přesto od roku 37 dle tvrzení diplomata a zpravodajského důstojníka Hanse Giseviuse/1904-1974/, jenž ve CH pracoval i pro US OSS Dullese, patřil ke kroužku protihitlerovských spiklenců, za což byl i v roce 44 popraven.

Göring, (jenž byl Blombergovi na svatbě za svědka, svatby se zúčastnil i Hitler ), upozornil na skandál Hitlera, jenž Blombergovi nařídil, aby nepoškozoval morální bezúhonnost armády a nechal manželství prohlásit za neplatné, což Blomberg odmítl, takže mu Göring dal na vybranou – budˇodstoupí nebo minulost jeho manželky zveřejní. Blomberg odstoupil v 1/38, a otěží nad armádou se chopil Hitler, jenž ministerstvo obrany zrušil a místo něj zřídil vrchní velení pozemních sil/OKW, čímž Wehrmacht podřídil vlastní přímé kontrole – šéfem OKW jmenoval svoji loutku Wilhelma Keitela /1882-10/1946 oběšen/ ( viz můj článek Jak se Hitler zmocnil kontroly nad německou ... - Andrea Kostlánová ). Keitel byl v Norimberku oběšen, třebaže byl vůči své budoucnosti opatrný a 2x Hitlerovi nabídl rezignaci, protože nesouhlasil s tažením ani proti Francii ani proti SU, ale Hitler ji nepřijal.

O pár dní později Göring a Himmler obvinili vrchního velitele pozemní armády Wernera von Fritsch, že je homosexuál, dle svých přátel gen. von Fritsch ve WAW úmyslně vyhledal smrt a zemřel v boji tři týdny po vpádu do PL, zatímco Blomberg odjel na rok na líbánky na ostrov Capri, kam za ním admirál Raeder vyslal svého kpt. von Wangenheima, jenž jej celý rok přemlouval, aby na příkaz Hitlera spáchal sebevraždu, což Blomberg neučinil, zato po válce ve vazbě svědčil v Norimberku proti svým kolegům, kteří jím za to pohrdali a manželka jej opustila. Zemřel v 3/46 v cele na rakovinu, odmítal přijímat potravu.

Po obvinění gen. Fritsche generálové Rundstedt a Beck 31.1.38 dorazili s protestem k Hitlerovi, nebylo jim to nic platné, a na oplátku začaly kolovat informace, že také Rundstedt je homosexuál.

Rundstedt požadoval, aby byl Blomberg postaven před vojenský soud, což Hitler odmítl, Rundstedt kategoricky nesouhlasil ani s obviněním Fritsche s tím, že si Göring a Himmler veškeré důkazy vymysleli či padělali, a že má Fritsch právo na obhajobu před čestným soudem, na což Hitler neochotně přistoupil.

Gen. Beck chtěl, aby Fritsch vyzval Himmlera na souboj, ale Rundstedt odmítl předat Fritschovi Beckův dopis. Rundstedt rovněž odmítl Beckův požadavek, aby převzal funkci po Fritschovi, takže vrchním velitelem Wehrmachtu se stal gen.Walter von Brauchitsch /1881-1948/.

V roce 38 gen. Beck usiloval o svržení Hitlera, protože nejen on se obával, že vyprovokuje-li Hitler válku s LON a s PAR kvůli obsazení ČSR nebo PL, BER válku prohraje, což si myslel i Rundstedt a Brauchitsch, protože nikdo z nich nepředpokládal, že jim jejich spojenci nepřijdou na pomoc.

Proto když se dozvěděl o připravovaném útoku proti ČSR, napsal Hitlerovi v memo z 5.5.38, že Wehrmacht nedokáže zvítězit nad spojenými silami Francie-Británie, Hitler jej 22.5.38 nazval „ generálem starší generace se staromódním myšlením o stotisícové armádě „, na což mu Beck odpověděl 29.5.38 s tím, že čsl.armáda není tak slabá, jak si Hitler představuje, takže útok proti ČSR v roce 38 by znamenal německý neúspěch.

29.7.38 napsal Beck memo, ve kterém uvedl, že německá armáda má nejen povinnost připravit se na vnější válku s nepřítelem, „ale i na vnitřní konflikt, ke kterému může dojít v BER „ – v 8/38 Beck napsal gen. Brauchitschovi, že je „ třeba nacistickou vládu pročistit a zlikvidovat moc SS, Hitler by však měl pro stabilitu země zůstat v čele jako loutka armády.

Beck se snažil pro likvidaci NSDAP získat Rundstedta, ten odpověděl, že sice nacistickým režimem pohrdá, ale dodrží nepsané pravidlo armády, že je armáda za všech okolností apolitická.

Po zkušenosti se zavražděním generála Schleichera a Bredowa Rundstedt o 6 let mladšímu Brauchitschovi doporučil, aby proti Hitlerovi nevystoupil přímo, aby jej Hitler neodvolal a nenahradil gen. Reichenauem. Proto generálové svolali schůzi, na které se jednoznačně shodli, že s Hitlerovým plánem na násilné převzetí čsl. Sudet nesouhlasí.

Když se Hitler o jejich schůzi dozvěděl, byl vzteky bez sebe, a gen. Beck musel ze své funkce odstoupit, ale o odstranění nadvlády NSDAP usiloval nadále, pomáhali mu generálové Erwin von Witzleben a Erich Hoepner, dva blízcí přátelé Rundstedta.

V 11/38, když se Hitlerovi podařilo čsl. Sudety obsadit bez jediného výstřelu, Rundstedt na vlastní žádost odešel do důchodu s tím, že Hitlerovi slíbil, že kdyby vypukla válka, znovu nastoupí do služby ( o odchod do důchodu požádal již i předtím ).

10.8.38 Hitler na schůzce s generály věnoval celý svůj monolog kritice gen. Becka, ten 18.8.38 na svoji funkci rezignoval. Hitler mu nabídl významnou velitelskou funkci v terénu, pokud svoji rezignaci udrží v tajnosti, ale slib nedodržel, a Becka poslal rovnou do důchodu.

Důchodce Beck byl poté středobodem malé odbojové skupiny, která chtěla vyvolat puč, kontaktovala britské zamini a požadovala na UK vládě, aby Hitlera důrazným varováním odradila od napadení ČSR – Chamberlain se svým přívažkem Daladierem však místo varování Hitlera obsazení ČSR vyjednali v Mnichově ...

Během přepadení PL Hitlerem (1.9.39) a Stalinem (17.9.39) Beck kontaktoval celou řadu německých generálů s žádostí o eliminaci NSDAP z vedení státu, ve kterém měl zůstat jen Hitler. Poté by Beckova skupina vyjednala mír s LON a s PAR, což by BER umožnilo ponechat si dobyté západní PL, a Beck by se stal šéfem Regentské rady, dokud by nebyla obnovena monarchie v čele s Hohenzollerny.

V roce 43 Beck již nepočítal ani s Hitlerem, na kterého naplánoval dva neúspěšné bombové atentáty, a v roce 44 byl jedním z hlavních organizátorů spiknutí z 20.7.

Vrchní velitel rezervní armády (Ersatzheer) gen. Friedrich Fromm, jenž jej v 7/44 zatýkal, mu nabídl možnost sebevraždy, což 64letý Beck učinil, ale jen se těžce postřelil, takže zavolali seržanta, jenž jej dorazil kulkou do hlavy. Gen. Ludwig Beck byl jediným generálem z Červencového spiknutí, jenž nebyl zastřelen popravčí četou, paradoxně gen. Fromm byl jako nepřímý účastník spiknutí popravčí četou zastřelen v 3/45.

Nejen gen. Beck /1880-1944/, ale i gen. Hammerstein-Equord /1878-1943/ usiloval o svržení Hitlera, kterého se nespočetněkrát snažil vlákat do své opevněné základny u Siegfriedovy linie – Beckovi otevřeně řekl, že jestliže k němu Hitler přijede, stane se mu smrtelná „ nehoda „ .

Hitler mu však nevěřil, a nikdy jeho pozvání nepřijal, místo toho generála převelel do Slezska, a posléze jej zbavil velení i ve Slezsku pro „ negativní postoje k nacionálnímu socialismu „ ( Hammerstein 1934 vystoupil z Aristokratického klubu poté, co z něj byli vyloučeni členové " s nečistou krví ", své dceři předával jména významných Židů, kteří měli být zatčeni, aby je varovala, dva jeho synové se účastnili 20.7.44 - z Německa se jim poté podařilo utéci, do KL byla deportována matka a mladší sourozenci )..

Hammerstein-Equord se obratem zapojil do protihitlerovské skupiny s kontakty na Londýn/LON demokrata Carla Friedricha Goerdelera /1884-2/45 oběšen/. Hammerstein-Equord byl pod 24 hodinovým dohledem Gestapa, ale Himmler, od roku 36 i šéf policie, Goerdelerovu skupinu nechal fungovat ( Goerdeler byl zatčen až v 8/44, admirál Canaris /1887- 9.4.45/ byl zatčen již v 2/44, kdy Hitler zrušil Abwehr, jeho činnost převzala Himmlerova SS, Himmler si je oba nechal jako prominentní vězně pro své případné soukromé vyjednávání se spojenci, Canaris byl nakonec oběšen, před popravou byl ponižován, k šibenici musel jít nahý).

Gestapem střežený těžce nemocný Hammerstein-Equord přesto přijímal své hosty, kterým svoji kritikou znechucoval nacismus. Jeden z nich, umělecký historik Udo von Alvensleben-Wittenmoor /1897-1962/, si do svého deníku 15.2.43 poznamenal generálova slova :“ Stydím se, že jsem patřil k armádě, která tolerovala všechny válečné zločiny, kterých byla svědkem „ .

Jeho rodina odmítla státní pohřeb, aby jeho rakev nebyla zahalena říšskou vlajkou, Hitler poslal věnec, ale rodina jej „ zapomněla „ v metru.

Gen. Hammerstein-Equord se proslavil klasifikací svých podřízených : “ Rozděluji své důstojníky do 4 skupin, na chytré, pilné, hloupé a líné. Obvykle se u nich prolínají dvě charakteristiky, někteří jsou chytří a pilní, ti patří na genštáb. Další jsou hloupí a líní, tvoří 90% každé armády, plní běžné denní rutiny. Každý, kdo je chytrý a líný, je předurčen do nejvyšších armádních funkcí, protože vládne intelektuální bystrostí a zároveň rozvážností, která je nutná, když se rozhoduje v těžkých situacích. Varuji však před těmi, kdo jsou hloupí a pilní, těm nesmí být svěřena žádná odpovědnost, působí značné škody „ .

Autor: Andrea Kostlánová | karma: 19.31 | přečteno: 1702 ×
Poslední články autora