Zavraždil Sarkozy Kaddáfího ?

23. 07. 2018 14:43:02
Poté co obchodníka se zbraněmi a prostředníka mezi Kaddáfím a Sarkozym Takieddineho v 3/011 zadrželi na letišti Bourget s celně nepřihlášenou hotovostí v částce 1.5 mil euro, libyjská agentura JANA 10.3.11 oznámila, že

„ ještě dnes bude zveřejněno tajemství o tajném financování Sarkozyho volební kampaně, které nejen přivodí Sarkozyho pád, ale dostane jej i před soud (Sečin a Juppé parafovali dohodu o prodeji velitelských a výsadkových lodí třídy Mistral 25.1.11 ) „ , večer pluk. Kaddáfí v libyjské TV oznámil :“ Já jsem dostal Sarkozyho k moci, financoval jsem jeho volební kampaň.“ Jeho syn Sajíf na Euronews šel ještě dále : “Nejprve musí Sarkozy do halíře vrátit peníze, které od nás dostal na volební kampaň „ ...

Pluk. Kaddáfí obvinění zopakoval před francouzskou novinářkou z listu Le Figaro, který však Kaddáfího prohlášení zveřejnil až o 4 měsíce později ( vlastník listu, zapletený do kauzy).

Obvinění proti Sarkozymu potvrdil i bývalý libyjský premiér Choukri Ghanem, jenž ve Vídni uvedl : “29.4.07 jsem obědval s kancléřem Bašírem Sálehem a s premiérem Baghdadím. Bašír Sáleh nám sdělil, že vyplatil 1.5 mil. euro Sarkozymu, Kaddáfího syn Sajíf 3 milióny euro, a Kaddáfího švagr Abdallah Senoussi, šéf zpravodajských služeb, Sarkozymu vyplatil 2 milióny euro „ ...

Vyplacení libyjských miliónů v roce 011 před odvolacím soudem v Tunisu Baghdadi potvrdil s tím, že na „ výplatu libyjských miliónů na volební kampaň Sarkozyho osobně dohlížel z Tripolisu „.

Také Kaddáfího švagr Senoussi před Mezinárodním trestním soudem v roce 012 potvrdil, že šéfovi kanceláře ministra vnitra Sarkozyho Guéantovi přes svého prostředníka Takieddineho v letech 06-07 vyplatil 5 mil. euro, což Takieddine přiznal v roce 016 s tím, že Guéantovi peníze předal během tří setkání, přičemž posledního setkání se zúčastnil i Sarkozy, což Sarkozy popřel.

6 týdnů poté, co Sarkozy v roce 2012 skončil ve funkci prezidenta a přestala se na něho vztahovat imunita, začal být trestně stíhán v kauze „Karáčí“.

Podnět k trestnímu stíhání podali právní zástupci rodin obětí bombového útoku v Karáčí z roku 02 pro podezření, že bombový útok souvisel s korupcí a s ilegálním financováním Sarkozyho politické strany a Balladourovy prezidentské kampaně v roce 95 ( byl poražen Chirakem), kdy byl Sarkozy ministrem pro rozpočet ve vládě svého ochránce premiéra Édouarda Balladura *1929 (arménského původu), a současně pokladník a mluvčí jeho prezidentské kampaně.

1994 PAR s Pákistánem uzavřela dohodu o prodeji tří ponorek Agosta 90 za 950 miliónů dolarů. Kontrakt zajistily úplatky pro pákistánské politiky a generály, a provize pro zprostředkovatele, kterou zákony povolovaly, ale Sarkozy byl obviněn, že se k vládě vrátily nezákonné provize ve výši dvou miliónů eur, které byly použity na prezidentskou kampaň Balladoura.

Pumový útok v Karáčí z roku 02, při kterém zemřelo 11 Francouzů, mohl být odvetou za to, že PAR přestala do Pákistánu posílat úplatky. Žaloba tvrdí, že Sarkozy a jeho spolupracovníci vyšetřování zmanipulovali a zasahovali do nezávislosti vyšetřovatelů.

Sarkozymu přitížila výpověď Jeleny Karadjordjevičové, vnučky bývalého YU regenta, prince Pavla, z 9/011, která prohlásila, že její manžel Thierry Gaubert, dlouholetý přítel Sarkozyho, odjel roku 95 několikrát do Švýcarska a vracel se s kufry plnými peněz na financování Balladurovy prezidentské kampaně.

Přitížily mu i výpovědi spolupracovníků, mj. Jean-Francois Copé, kteří všichni byli obviněni v kauze Bygmalion s tím, že Sarkozyho straně UMP v roce 07 přicházely milióny neznámého původu ( co věděl Kaddáfí, věděl samozřejmě Putin, jenž Sarkozyho vydíral při jeho vyjednávání za EU v 8/08 v Kremlu, které mělo za cíl dosáhnout stažení ruských jednotek z Gruzie - vyjednaná dohoda vypadala, jako by ji Sarkozy podepsal v opilosti - týkala se mj. i Abcházie, kde ruské jednotky vůbec nebyly ).

V roce 011 se Bašír Sáleh, Kaddáfího pokladník, snažil zorganizovat mezinárodní konferenci, po které by Kaddáfí formálně odstoupil z čela státu. Po pádu Kaddáfího byl Sáleh exfiltrován do Paříže/PAR, zatímco Kaddáfí byl zavražděn při útěku v Syrtě 20.10.11.

Protože má Sáleh klíč od několika miliard dolarů, které nové vládě nepředal, Interpol na něho na přání nové vlády vydal zatykač pro zpronevěru fondů, takže je od roku 011 na útěku.

Zatímco v Libyi v 9/011 již 7 měsíců zuřila válka, Villepin a Djouhri se v tuniské Džerbě spolu s pokladníkem Kaddáfího Bašírem Sálehem slunili na lehátku.

V roce 012 de Villepin napsal dopis, v němž se zaručoval za morální integritu Djouhriho, jenž lobboval za zrušení sankcí, které EU uvalila na Libyi.

Villepin však nepřiznal důvod, pro který byl i on 6.9.16 vyslýchán v kauze libyjských peněz pro Sarkozyho – 1.10.09 mu ze Sarkozyho libyjských peněz na bankovním účtu přistálo 489.000 euro od společnosti Bedux Management Inc., sídlící v Panamě, která je dle policie jen zástěrkovou firmou k zakrytí prodeje z roku 08 značně nadhodnocené vily v Mougins (Alpes-Maritimes) švýcarské pobočce libyjského fondu spravovaného Bašírem Sálehem, Kaddáfího pokladníkem . Vilu jako prostředník prodal Djouhri, kterému byla na účet vyplacena stejná částka jako Villepinovi.

Villepin při výslechu uvedl, že s Djouhrim neudržuje žádné obchodní kontakty a nezná ani firmu Bedux, která mu 489.000 euro poslala, ale že tato částka odpovídá částce, kterou Villepin zaslal saúdskoarabskému miliardáři Khalidu Bugshanovi, kterého policie ve vyšetřovacích spisech označuje ze „ pokladníka organizace Djouhri „ .

Současně na jeden z Bugshanových účtů přišlo od firmy Bedux 600.00 euro, a dalšímu prostředníkovi „Kardinálovi„ Claude Guéantovi,šéfovi prezidentské kampaně Sarkozyho, kterého Sarkozy po svém zvolení učinil svým kancléřem, a od roku 011 ministrem vnitra, tato firma přes panamský účet poslala 500.000 euro ...

Guéantovi, jenž zastával proputinovské názory Le Penové, psal ultrapravicové projevy Sarkozyho proruský poradce politolog Yves Roucaute, jenž na Sorbonně šéfoval Svazu komunistických studentů, poté se záhadně stal „přítelem“ krátce před 9/11 zavražděného šéfa Severní aliance velitele Ahmada Šáha Masúda, jenž jej pozval do Kábulu, v roce 04 byl pozván do Bagdádu na oslavu pádu Saddáma ...

Za jeden nenávistný protiimigrační projev byl Guéant interpelován v NS s tím, že chce ve Francii zavést koncentráky pro francouzské občany tmavší pleti.

Byl to Guéant, jenž 22.3.12 nařídil útok proti bydlišti „ islámistického „ teroristy alžírského původu Mohamada Meraha, jenž při zásahu ve stylu putinovských „ protiteroristických „ akcí , zemřel.

17.3.15 Djouhri na žádost Michel Gaudina (Sarkozyho) se obrátil na Rudi Roussillona, poradce Dassaulta a šéfa dozorčí rady listu Le Figaro, aby Guéantovi pomohl – list Le Figaro začal vzápětí napadat metody „ á la STASI “ - odposlechy Sarkozyho a jeho věrných.

V roce 013 Villepin v listu Le Monde tvrdil, že s Bugshanem neudržuje žádné obchodní styky, což vyvrátila policie, která našla záznamy, dle kterých Villepin v letech 08-010 Bugshanovi vyplatil celkem 2 milióny euro.

Již v letech 60.tých a 70.tých, kdy se stal Rijád regionální mocností s hlubokými bankovními sejfy, se státy snažily získat si jeho obchodní přízeň přes prostředníky neboli korupčníky – nejprve přes obchodníka se zbraněmi Adnana Khashoggiho ( figuroval mj. i ve smrti princezny Diany či na „ summitu „ postSU kriminálních mafií v Nice z 6/01 ), jenž francouzský trh delegoval na své dva žáky : Akrama Ojjeha, jenž v 70.letech pracoval pro firmu Thomson, Matra a Dassault.

Adnan Khashoggi byl jako spolehlivý investor vyznamenán prezidentem d ́Estaingem a poté ministrem obrany za Mitterranda Charlesem Hernu.

Druhým prostředníkem v éře Khashoggiho byl libanonský podnikatel Samir Traboulsi (byl několikrát postřelen ), jenž v 80.letech pracoval jako poradce u firmy Thomson a poté Elf, a rovněž dostal řád Čestné legie jako Ojjeha ( třebaže byl zapleten do politicko-finančního skandálu francouzské firmy Pechiney z konce 80.let).

Profese prostředníka je sice výnosná ( Takieddine má v centru PAR luxusní byt o 700m2 v mramoru a ve zlatě), ale nebezpečná – Takieddine obvinil Djouhriho, že se jej na soukromém karibském ostrově Moustique, kde Takieddine trávil dovolenou, pokusil v roce 04 zavraždit.

Jeden z konkurentů Khashoggiho sítě Walid Koraytem byl ubit k smrti ve svém bytě, další libanonský prostředník Antoine Kamouh, blízký kruhům SAC, byl unesen v PAR den před podepsáním velkého zbrojního kontraktu, a je od té doby nezvěstný.

V kauze prodeji fregat Tchajwanu došlo k jedné vraždě a k 5 záhadným úmrtím.

Pro všechny prostředníky a jejich úplatkový balet hrály důležitou roli jejich sítě na Korsice a Etienne Leandri, vzešlý z kolaborantských kruhů za německé okupace, jenž měl kontakty na gaullistické sítě z let 1960-1995 ( Elf, fregaty na Tchajwan ), konkrétně na sítě Charlese Pasqua, s nímž se znal ze SAC.

Od 1985 se na chodbách ministerstev objevoval známý saúdskoarabského prince Ali Ben Mussalam s překvapivým sponzorem – Francois de Grossouvre, zvláštní poradce Mitterranda – duo se soustředilo na firmy Thomson a Dassault.

Změna ve vedení z roku 86 (nástup Chiraka) jejich postavením neotřásla, naopak, připojil se k nim i Alfred Sirven, finančník politiků.

V roce 92 byl Ali Ben Mussalam jmenován oficiálním vyjednavačem firmy Thomson pro Saúdskou Arábii, několikrát jej přijal premiér Balladur (bývalý poradce Pompidoua) i ministr obrany Francois Léotard ( kontrakty s Rijádem Mouette + Sawari 2 ). Na kontraktu Sawari 2 spolupracoval i mladý učedník Mussalama Ziád Takieddine ( viz mj. i můj článek Jak firma Thomson škodila firmě Matra - Andrea Kostlánová - iDNES.cz).

Všeobecně platí, že tajné služby (SDECE v 70.letech, DGSE či DST v 80.letech ) prostředníky „ chránily“ jen do doby, než přišel problém ( např. šéf DGSI Squarcini chránil Djouhriho, kterého chránil i Alain Marsaud, bývalý protiteroristický soudce, a Hervé Sereno z finanční policie, Le Monde ze 23.3.18 ).

Balladur ( jako premiér se negativně projevil za genocidy ve Rwandě 1994 ), původně poradce Chiraka, v roce 95 kandidoval na prezidenta, zvítězil však Chirak, jenž si na Mussalama stěžoval u krále Fahda s tím, že oba kontrakty měly financovat Balladurovu prezidentskou volební kampaň, Mussalama nesměl poté vytáhnout paty ze CH ( ani to mu nebylo nic platné, v roce 04 bylo jeho tělo nalezeno v jezeře Leman ).

Chirak poté Balladurovy přívržence ( mj. Sarkozyho ) odstavil z funkcí.

28.4.12 online deník Mediapart zveřejnil zápis ze schůze ( pravděpodobně šlo o zápisník ministra ropy Ghanema, jenž byl 29.4.12 nalezen utopený v Dunaji v Rakousku, o deníku experti francouzských tajných služeb prohlásili, že je pravý) napsaný v arabštině, který údajně potvrzuje, že Kaddáfího režim, financující všechny teroristy na světě, v roce 07 podpořil i prezidentskou kandidaturu Sarkozyho částkou 50 miliónů euro.

Schůze z roku 07 se účastnil Kaddáfího ministr zahraničí Moussa Koussa, šéf Kaddáfího zpravodajských služeb Abdallah Senoussis, Bašír Sáleh ( později tuto schůzi vždy popřel s tím, že se nekonala ), Brice Hortefeux ( blízký přítel a pozdější ministr vnitra Sarkozyho, byl mu svědkem na svatbě a je kmotrem jeho nejstaršího syna, předtím Chirakův ministr pro místní správu ) a Ziad Takieddine, libanonský Drúz s francouzským občanstvím, zprostředkovatel prodeje francouzských zbraní na BV, hlavní podezřelý v aféře Karáčí/ prodej ponorek Pákistánu.

Ziad Takieddine Sarkozyho po Putinově „znovuzvolení„ na jaře 04 seznámil s Kaddáfím ( Sarkozy tvrdí, že Takieddineho nezná ).

Takieddine soudci uvedl, že Claude Guéantovi, libyjskému vyjednavači Sarkozyho v letech 05-07, jenž pendloval mezi Paříží a Tripolisem, kde pod zástěrkou boje proti mezinárodnímu terorismu tajně vyjednával zbrojní a ropné kontrakty pro firmu Total, předal tři kufry plné libyjských peněz pro Sarkozyho od Kaddáfího. Takieddine uvedl, že Guéant vydával pokladníkovi Kaddáfího Sálehovi příkazy k finančnímu plnění, což Guéant popřel.

Libyjci peníze v drtivé většině vypláceli přes nebankovní sektor v hotovosti – nejen Takieddine se nechal nachytat celníky s vyplacenou libyjskou hotovostí, a to v 3/011 na letišti Bourget s částkou 1.5 mil euro, ale i ex francouzský velvyslanec v Iráku a v Tunisku Boris Boillon - ten na Severním nádraží 31.7.13 s částkou 350.000 euro a 40.000 dolarů v batˇohu.

Takieddine, jenž od roku 05, kdy Kaddáfí prohlásil, že se zříká terorismu, hostil klíčové sarkozysty ve své přepychové vile na Antibách, mj. pravou ruku Sarkozyho Brice Hortefeux a Guéanta.

Klíčové sarkozysty pomocí cílených dárků od Kaddáfího Takieddine postupně dovedl do Tripolisu, kam v 10/05 nejprve odjel ministr vnitra Sarkozy /05-07/, oficiálně vyřešit otázku migrantů.

V návštěvách, zorganizovaných Takieddinem, pak pokračoval Sarkozyho ministra vnitra Claude Guéant, který se setkal se Senoussim, jenž požadoval, aby PAR zrušila zatykač, který na něj vydala, a Brice Hortefeux, jenž svůj výlet ke Kaddáfímu jako ministr pro zámořská území, těžko vysvětloval ( v 9/013 odposlouchávaná bývalá ministryně spravedlnosti Rachida Dati, otcem jejíž dcery, narozené v 1/09, je Sarkozyho starší bratr Guillam, hrozila Brici Hortefeux, že jej udá pro úplatky, které bral za domlouvání schůzek s prezidentem Sarkozym, a pro jeho styky s Takieddinem ).

Claude Guéant byl klíčovým vyjednavačem v kauze Abdallaha Senoussi, Kaddáfího švagra a šéfa libyjské vojenské rozvědky, v roce 99 v Paříži odsouzeného k doživotí za atentát z roku 89 proti DC10 UTA (171 mrtvých ), na kterého byl vydán mezinárodní zatykač.

Guéant byl od roku 77 poradcem všech ministrů vnitra, byl 1. náměstkem Charlese Pasqua, zejména byl blízký Sarkozymu ( nesnášel se s Alainem Juppé, „ dauphinem „ Chiraka ), v roce 02 se stal šéfem Sarkozyho kanceláře, následoval Sarkozyho na ministerstvo financí a vnitra, sám byl jmenovaný ministrem vnitra Sarkozym v letech 011-012.

Guéant byl v 11/015 odsouzen za zpronevěru veřejných prostředků – 34 mil. euro, a v 11/016 byl Guéant, spolu s Michelem Gaudinem, Sarkozyho kancléřem, odsouzen k pětiletému zákazu vykonávání veřejných funkcí.

Nejen Faltýnek, ale i Guéant se zabýval „ prodejem obrazů „, alespoň tak vysvětloval soudci, jak k saúdskoarabským penězům ze dne 3.3.08 na svém kontě přišel - prodal prý přes malajsijského advokáta saúdskoarabské miliardářské rodině Bugshan dva cenné obrazy vlámského malíře, ve skutečnosti z těchto peněz platil „náklady“ vyjednavače Djouhriho.

Khaled Bugshan vyšetřujícímu soudci Serge Tournaire uvedl, že za převodem peněz na účet Djouhriho stály finanční machinace bankéře a experta na finanční podvody švýcarské/CH pobočky Crédit agricole Wahiba Nacera, francouzského finančníka v důchodu džibutského původu ( Nacer je bratrancem a švagrem advokáta Mohameda Arefa – všichni tři Djouhri, Aref + Nacer žili vedle sebe ve CH vilách v Chene Bougeries u Ženevy ).

K účtu Guéanta se Bugshan odmítl vyjádřit s tím, že jde o velmi choulostivou záležitost.

Soudce Tournaire jim všem nechal odposlouchávat mobily, včetně Sarkozymu a jeho advokátovi Thierry Herzogovi, mj. se v roce 014 dozvěděl, že se Sarkozy snažil přes jednoho úředníka dostat k přísně tajným informacím Kasačního soudu.

27.9.16 webová stránka Mediapart zveřejnila ( čas. Le Point o zápisníku informoval již v 7/015 ), že existuje zápisník bývalého Kaddáfího ministra ropy a ropné policie Choukriho Ghanem ( pravidelného účastníka summitu OPEC) , který vykazuje vyplacení několika plateb ve prospěch Sarkozyho v celkové výši 6.5 mil. euro.

29.4.07, v době před 2.kolem francouzských voleb, si Ghanem do zápisníku napsal :“ Dnes jsem obědval s premiérem Bagdádím, a Bašírem Sálehem a jeho manželkou v Sálehově vile. Sáleh nám sdělil, že poslal 1.5 mil. euro Sarkozymu, a že Saíf al-Islam Kaddáfí poslal Sarkozymu 3 mil. euro, ale PAR jim sdělila, že peníze nedorazily, a že je pravděpodobně defraudovali prostředníci, kteří již o 2 milióny obrali šéfa libyjských zpravodajských služeb Abdallaha Senoussiho.“

V pečlivě vedeném zápisníku, který norská policie předala francouzské, Choukri Ghanem uvedl, „ že pochybuje, že libyjské peníze dokáží francouzskou zahraniční politiku změnit, protože 6.5 mil. euro není v evropském kontextu moc, jiným státním aktérům platí Libye daleko více „ .

Tělo Choukri Ghanema vyplavil Dunaj v Rakousku 29.4.12 mezi dvěma koly francouzských prezidentských voleb, rakouská policie vyšetřování uzavřela putinovsky s tím, že při plavání dostal Ghanem infarkt „.

70letý Bašír Sáleh, jenž žil nedobrovolně v Johannesburgu pod ochranou prezidenta Jacoba Zumy, přítele Kaddáfího, jenž Zumu financoval, na otázku listu Le Monde v 11/016 odpověděl, že si na žádnou schůzku nevzpomíná.

( 3 měsíce poté, co Nelson Mandela vyšel po 27 letech z vězení v roce 1990, zajel na svoji první zahraniční návštěvu k pluk. Kaddáfímu, oba byli vyrobeni Kremlem, aby ve světě podporovali mezinárodní ultralevicový i ultrapravicový terorismus. Kaddáfí Mandelův ANC na přání Kremlu významně financoval, poskytoval výcvik jeho vojenským komandům, vojenskou větev ANC v Libyi vedl Jacob Zuma, jenž byl v letech 09-018 jihoafrickým prezidentem ).

V 9/011 Bašír Sáleh francouzské rozvědce DGSE svěřil, že chce Sarkozymu poděkovat za to, že jej i s rodinou dostal z Libye do bezpečí ( část jeho rodiny u sebe ubytoval i Djouhri, zda z důvodu, aby Sáleha mohl vydírat, není známo ).

Když povstalci dobyli Tripolis, byl Sáleh v 8/011 v rukou kmene Zinten, jenž se chystal přidat k povstalcům, ale francouzská rozvědka přes Djouhriho kmen na žádost Sarkozyho kancléře Guéanta uplatila, aby Sáleha nechali odjet do tuniské Džerby, kde na něj čekal Villepin, jenž jej 15.11.011 převezl do Tunisu, kde si Sáleha převzal francouzský velvyslanec v Tunisku Boris Boillon, jenž jej u sebe ubytoval.

Z Tunisu do PAR do luxusního bytu jej přes Djouhriho exfiltroval šéf francouzské kontrarozvědky DCRI (od 2014 DGSI) Bernard Squarcini, jenž podrobnosti této operace novinářům nesvěřil. Pár dní strávil Sáleh i na Korsice u Squarciniho bratrance Michela Scarbonchi. V 2/012 Scarbonchi Squarciniho informoval, že syn jednoho libyjského diplomata jej seznámil s Libyjcem, který vlastní důležité dokumenty o Kaddáfího financování Sarkozyho prezidentské kampaně. Jeho kontakt však před druhým setkáním záhadně zemřel.

Poté, co po vydání mezinárodního zatykače začala být po Sálehovi poptávka, tandem Squarcini-Djouhri Sáleha ( jenž jim mezitím podepsal prohlášení, že Kaddáfí Sarkozyho nefinancoval, takže mu Squarcini opatřil diplomatický pas ) mezi 1. a 2. kolem prezidentských voleb 2012, na příkaz Guéantova poradce Huguese Moutouha, 3.5.12 exfiltrovali z PAR přes nigerskou Niamey do Johannesburgu, kam dorazil 26.6.12 navzdory tomu, že s tím Sáleh nesouhlasil.

Fakturu za záchranu Sáleha zaplatil francouzsko-džibutský advokát ve službách Djouhriho Mohamed Aref, což tento u soudu odmítl s tím, že byl jen Squarcinim-Djouhrim zneužit.

V 1/011 padl profrancouzský tuniský režim Ben Aliho, kterému chtěl Sarkozy poskytnout výzbroj proti demonstrantům, v 2/011 proUS Mubarakův režim, a 17.2.11 začala na východě Libye „ libyjská revoluce „, načež Sajíf al-Islam Kaddáfí slíbil „ potoky krve „ , a Muamar Kaddáfí, jehož tanky vstoupily do Benghází, povstalcům v Benghází slíbil, že je „ zlikviduje jako krysy , ulici po ulici „ .

Sarkozy, jenž zareagoval pozdě v případě tuniského převratu, nechtěl nic ponechat náhodě v Libyi. Pobídl jej mediální intelektuál Bernard Henri Levy ( člen dozorčí rady listu Le Monde), jenž mu představil členy Prozatimní národní rady, politického orgánu povstalců, složené z laiků i islámistů, z bývalých diplomatů a vysokých vládních úředníků, ustavené 27.2.11. kteří na Sarkozyho udělali tak velký dojem, že Sarkozy Prozatimní národní radu uznal za „ jedinou představitelku Libye „ již 10.3.11.

Vojenská intervence v Libyi ( na pomoc povstalcům v Benghází ) byla zahájena na základě rezoluce č. 1973 RB OSN ze 17.3.11, kdy OSN oprávnila členské státy k použití síly k ochraně civilního obyvatelstva, zejména prostřednictvím prosazení bezletové zóny nad Libyí.

Sarkozy si to ale vyložil po svém, a svržení Kaddáfího režimu 14.4.11 označila za prioritní cíl , bytˇ mimo mandát OSN, i US ministryně zahraničí Hillary Clintonová ( Christopher Stevens se stal velvyslancem US v Libyi 7. 6.12, zavražděn byl za záhadných okolností 11.9.12 v Benghází ).

Pár dní před zahájením britsko-US-francouzské intervence v Libyi ( BER účast odmítl, zúčastnil se jí však Katar aj. státy ) 19.3.11, pluk. Kaddáfí a jeho syn Seif el-Islam v TV uvedli, že Sarkozymu financovali prezidentskou kampaň z roku 07.

Vyšetřování Sarkozyho bylo v PAR zahájeno v 4/013 ( vyšetřovací soudci se specializací na finanční delikty Serge Tournaire + Aude Buresi ), aby jejich tvrzení bylo ověřeno.

Zatímco pluk. Kaddáfí veřejně prohlásil, že „ zná Sarkozyho tajemství, které přivodí nejen jeho pád z prezidentského trůnu, ale i jeho postavení na lavici obžalovaných za nekalé financování své prezidentské kampaně“, Kaddáfího syn Seif o pár dní později v rozhovoru pro EuroNews zašel ještě dále, a na Sarkozyho , kterého označil za šaška, tvrdě uhodil, aby vrátil Libyi peníze, které dostal na financování své prezidentské kampaně, s tím, že má o tomto financování důkazy, dokumenty o převodech i čísla bankovních účtů, které brzy zveřejní “ – neměli však již příležitost, přímé důkazy proti Sarkozymu nebyly nikdy zveřejněny.

Sarkozy proto potřeboval odstranit Kaddáfího, NATO Kaddáfího lokalizovalo, když po pádu Tripolisu telefonoval s Bašírem Asadem. Zjistili, že je v rodné Syrtě, a vyslali letoun, který zaútočil na kolonu aut, v níž se Kaddáfí pokoušel z města odjet. Kaddáfí byl objeven v odvodňovací rouře, kde se skrýval.

Francouzský tajný agent se vmísil do lynčujícího davu, Kaddáfího mučil, aby to vypadalo jako lynčování, a poté střelil do hlavy, uvedl v egyptské TV prozatímní libyjský premiér Mahmúd Džibríl, dle italského listu Corierre de la Serra agent jednal na příkaz Elysejského paláce.

Bin Umran Šaaban, 22letý Libyjec, jenž se 20.10.11 na útoku na Kaddáfího podílel, zemřel v 9/012 v rámci likvidaci svědků na následky přepadení z 7/012, kdy byl postřelen, v Paříži ( domníval se, že jej přepadli kaddáfisté ).

Kaddáfí si tak vzal do hrobu desítky mysteriózních kauz, v nichž účinkoval.

Zatímco francouzské letouny bombardovaly, Sarkozy přes Djouhriho udržoval kontakty s Kaddáfího pokladníkem Bašírem Sálehem, kterého Djouhri v 8/011 propašoval na tuniský ostrov Džerba, kde jej převzal Djouhriho přítel Dominique de Villepin. Sáleh poté vyjednal podmínky své exfiltrace do PAR a ochranu své rodiny se sarkozysty Guéantem a Squarcinim (DCRI), kterým poskytl citlivé informace.

Sarkozyho zpravodajská sítˇ stále pro Sarkozyho pracuje, jen ze státního sektoru přešli do soukromého, a stále se se svými kontakty v nejvyšší státní správě snaží o to, aby se Sarkozy, jejich šéf, vrátil k moci.

Summity pořádají ve svých klubech na Korsice, jde mj. o Squarciniho, Guéanta, Michel Gaudina, Frederika Pechenarda, Ange Manciniho, Laurenta Marcadiera, Christiana Flaesch (Flaesch s vazbami na Hortefeux a Squarciniho byl z ústředí pařížské justiční policie pro únik informací v libyjské kauze propuštěn koncem roku 013), viz Le Monde z 5.11.2016 „ Nebezpečné známosti Sarkozyho „.

Squarcini, odposloucháván od 4/013, byl 28.9.16 soudci Serge Tournairem a Aude Buresim vyšetřován pro své neortodoxní metody, a obviněn z defraudace veřejných prostředků, z rozšiřování veřejných dezinformací, bránění vyšetřování a z ovlivňování svědků.

Odposlechy Sarkozyho sítě dokládají, že si Sarkozy vytvořil paralelní soukromou zpravodajskou agenturu ( viz mj. kauza Wagram z 6/011, v níž hlavní roli sehrála korsická barmanka Marie-Claire Giacomini a Squarcini).

Když byl v 5/12 Squarcini vyhozen z DCRI ( 4 roky po jeho vyhození mu kolegové z DCRI stále říkali Šéfe, včetně jeho nástupce Patricka Calvara, se kterým trávil víkendy v klubech na Korsice, a kterého s Djouhrim úkoloval, mj. aby obstarával povolení k pobytu pro Putinovy zámožné kolegy, kteří chtěli ve Francii podnikat ), založil v 3/013 bezpečnostní agenturu Kyrnos Conseil, a bezpečnostní společnost Arcanum, která mj. zajištˇovala ochranu rodině Arnault, ale tahal za nitky i v politice, mj. se snažil veřejně očernit své nepřátele – Rachidu Dati a Francois Fillona.

Vyšetřovatelé našli v sejfu Squarciniho i poznámky k aféře CH banky HSBC, daňových úniků francouzských poplatníků, kterou rozvířil PC expert a bývalý zaměstnanec banky Hervé Falciani, jenž v 1/08 finančním úřadům poskytl seznam zhruba 9.000 obskurních bankovních účtů francouzských občanů ( seznam se nejprve pokusil prodat v Libanonu ).

V sejfu Squarciniho byla k poznámkám k aféře připojena vizitka Guéanta, jenž se dotazoval, zda má k aféře něco nového, zejména potřeboval skandální údaje o socialistech.

Policie v sejfu našla i Squarciniho poznámku k nainstalovaným odposlechům v bytě Segolene Royal, kterou DCRI odposlouchávala od 7/08 (Sarkozyho éry).

4.4.13, 2 dny poté, co Jerome Cahuzac veřejně přiznal své bankovní účty v zahraničí, tajemník Sarkozyho Gaudin pověřil Squarciniho, aby sehnal něco „ hmatatelného v písemné formě „, co by v této aféře dokázalo Hollandeho stáhnout ke dnu – „ Zkusím to, „ odpověděl dle odposlechů Squarcini, a odstartoval Operaci Victor Hugo „.

16.4.13 Squarcini hlásil, že „ něco našel „ – písemná poznámka Squarciniho z 15.4.16 byla policií nalezena v jeho bankovním sejfu. V sedmi odstavcích informuje, že ony CH peníze nepatřily Cahuzacovi, ale sloužily k nelegálnímu financování Socialistické strany a bývalého ultralevičáka Dominika Strausse-Kahna, v 60.letech šéfa Svazu komunistických studentů.

V 9/07 se s podporou Sarkozyho stal šéfem MMF, v 2/011 začal na příkaz Kremlu vystupovat proti US dolaru coby nestabilní světové měně pro mezinárodní obchod, zejm. s ropou, 14.5.11 byl zatčen v NYC a obviněn ze sexuálního obtěžování pokojské (Nafissata Diallo), 18.5.11 na svoji funkci šéfa MMF rezignoval.

(26.9.16 Gaudin při výslechu jakoukoliv operaci Victor Hugo popřel, a tvrdil, že se Squarcinim naposledy mluvil v roce 012, poté v konfrontaci s odposlechy uvedl, že svými slovy mínil úplně něco jiného, a že jej Squarcini špatně pochopil ).

9.6.014 Franck Houndete z Beninu, jeden z „nosičů zavazadel „, přes svůj odposlouchávaný telefon informoval Sáleha, že obdržel 20.000 dolarů od muže s přezdívkou „ Alfa“ ze sítě Djouhriho.

17.9.014 jeden z Kaddáfových bratranců časopisu L ́Express potvrdil, že Kaddáfí Sarkozyho kampaň financoval – Sálehovi, jenž se mezitím snažil o podepsání mírových dohod mezi kmeny ve své rodné oblasti Fezzan na jihu Libye, tak znovu začalo jít o život.

Choukri Ghanem kontroloval i oběh špinavých peněz, které byly vypláceny během jednání o ropných kontraktech, uzavřených s Kaddáfím, mj. během jednání s prostředníkem firmy Total Ziadem Takieddinem o těžbě libyjské ropy.

Kontrakt s Kaddáfím prosazoval šéf Total Christophe de Margerie, obchodní partner PutinaMargerie byl zavražděn v MOW po jednání s Putinem týž den 20.10.14, viz můj článek Rusko, záhadná smrt šéfa ropné firmy Total - Andrea Kostlánová.

Choukri Ghanem věděl i o další výbušné kauze – v roce 93, kdy byl Kaddáfí v OPEC se sídlem ve Vídni páriou, Kaddáfí sháněl studijní víza pro svého syna Sajífa al-Isláma, které mu nechtěla poskytnout žádná evropská země. Choukri Ghanem, jenž v sídle OPEC šéfoval sekci výzkumu, oslovil rakouského ultrapravičáka Jörga Haidera z populistické FPÖ/ liberální Svobodná strana Rakouska, kterého poté Kaddáfí štědře financoval, tak štědře, že Haider z FPÖ odešel, a založil svoji vlastní populistickou stranu - Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ)).

Haider byl zavražděn (autonehoda)11.10.08.

Protože byl zapleten i do aféry Karáčí ( nelegálního financování volební kampaně Balladura ), Takieddine se sám v 12/012 vydal do rukou justice poté, co byl 29.4.12 z Dunaje vyloven zavražděný Choukri Ghanem , a to do rukou známého vyšetřujícího a protiteroristického soudce Renauda Van Ruymbeke, kterému uvedl, že Kaddáfí poslal Sarkozymu na volební kampaň 50 mil. euro.

V 11/016, kdy v době primárek Sarkozyho Republikánů Ziád Takieddine u soudu uvedl, že osobně v letech 06-07 doručil do PAR Guéantovi a tehdejšímu ministru vnitra Sarkozymu, 5 miliónů euro v hotovosti, byli pro fiskální podvody ( zatajili Finančnímu úřadu 13 mil. euro, propírali peníze na svých anonymních off-shore účtech) odsouzeni další fantomové sarkozysmu – manželský pár Patrick a Isabela Balkany, vyšetřovaní spolu se svým synem Alexandrem od roku 015.

Dalším prostředníkem, jenž dostal za zprostředkování libyjských miliónů Sarkozymu dobře zaplaceno, byl playboy a diplomat Boillon.

V 7/013 ex diplomatickou kometu Sarkozyho Boillona s batˇohem na zádech zadrželi na hlavním PAR nádraží celníci, když se z Iráku vracel do Bruselu - nepřihlásil, že má u sebe hotovost v částce 350.000 euro a 40.000 dolarů, čerstvě vydaných iráckou Ústřední bankou.

Boillon prohlásil, že je v Iráku vydělal za poradenskou činnost své firmy Spartago, a cynicky prohlásil, že irácká Ústřední banka nepředpokládala, že bude chtít být vyplacen v dinárech, které utratí v Iráku.

Další balíky hotovosti byly nalezeny, pečlivě ukryty, v jeho pařížském bytě.

Zdroje naznačovaly, že Boillonovy černé peníze pocházely z kontraktu na rekonstrukci fotbalového stadionu v Nassiríji ( v rámci strategie „ chléb a hry „, rekonstruován ještě nebyl ), či z rekonstrukce nemocnice v Benghází ( dle dohody o osvobození BG zdravotních sester ) z roku 08, kterou Boillon neprůhledně organizoval.

O korupci kolem nemocnice v Benghází informoval čas. Sang-froid v 3/016, který připomněl, že v 7/013 útočníci z jedoucího vozu vypálili 10 kulek na francouzského honorárního konzula v Benghází Jean Dufriche, jenž finanční machinace kolem rekonstrukce nemocnice odsoudil ( 11. 9.12 byl v Benghází zavražděn US velvyslanec Christopher Stevens ), viz Libération z 5.7.13.

Boillon prohlásil, že si svoji „ mzdu strachu plně zasloužil „ - když se jej soudce zeptal, proč peníze nepřihlásil u celníků na bagdádském letišti, Boillon prohlásil, že „ jej varovali, aby u celníků nic nehlásil“ , „ A proč jste peníze nepřihlásil po přistání u celníků ve Vídni?“ „ Byl jsem v mezinárodní tranzitní zóně.“ „ V PAR jste také nic nepřihlásil.“ „ Řekl jsem si, že nemusím nic hlásit, když jsem přiletěl unijním letem „ – „ Vy, bývalý diplomat, jste takhle uvažoval ? Proč jste si v PAR peníze neuložil do banky ?“ „ Protože to byla jen záloha na kontrakt, peníze mi ještě nepatřily, peníze jsem chtěl přihlásit až v Belgii, kde mám hlavní bydliště “.

21.12.16 byl Boillon obžalován z fiskálních podvodů, ze zpronevěry sociálních fondů, a z praní špinavých peněz, přesto jej na jeho vlastní žádost francouzské zamini začlenilo do své delegace při OSN v NYC, což mezi diplomaty vyvolalo rozhořčení, takže byl odvolán.

20.5.016 bylo zahájeno vyšetřování prodeje ponorek Brazílii, kontraktu v částce 6.7 mld euro , který byl podepsán v roce 09 za Sarkozyho a Luly, a který provázely vysoké úplatky.

22.5.17 se s Boillonem konal proces, byl obviněn i z toho, že v roce 07 zorganizoval okultní financování prezidentské kampaně Sarkozyho z Kaddáfího fondů přes Bašíra Sáleha, jenž pro Kaddáfího po Lockerbie z 12/88 vyšlapával cestičku přátelství se Západem.

Bašír Saleh schůzku ze dne 29.4.12 popřel, Nicolas Sarkozy 30.4.12 podal na Mediapart žalobu, ale Sarkozyho ministr vnitra Francois Fillon musel veřejně vysvětlovat, proč je mezinárodně hledaný Bašír Sáleh na francouzském území.

Fillon uvedl, že má Sáleh od 12.3.12 nigerský diplomatický pas, a popřel, že na něho byl vystaven zatykač Interpolu.

V době, kdy to již nemohl popřít v roce 013 v době prezidentských voleb, Squarcini a Djouhri Sáleha 3.5.13 exfiltrovali z PAR přes Niger do JAR. Soukromý tryskáč společnosti Datco zaplatil Salehovi a jeho rodině Mohamed Aref, francouzský právník z Džibuti, přítel Djouhriho. Aref však své zapletení do kauzy v roce 016 popřel s tím, že nikdy nebyl sarkozysta, vždy podporoval Hollandeho, a že jisté osoby jeho jméno v této kauze zneužily, aby po sobě zahladily stopy ( týdeník Les Inrockuptibles + viz Djouhri, l’agent trouble du pouvoir /Libération 29.1.18 ).

Podle listu Le Canard enchaîné a senegalských médií se Sáleh ukrýval v Senegalu, od roku 013 žil v JAR, kde na něho byl spáchán pokus o atentát, 7.9.16 dostal předvolání k francouzskému soudu, v 7/017 byl Sáleh odsouzen ke 12 měsícům nepodmíněně za fiskální podvody a k 5letému zákazu vykonávání jakýchkoliv veřejných funkcí.

V 9/017 Bašír Sáleh v rozhovoru pro list Le Monde a čas. Jeune Afrique uvedl, že si přeje vrátit se do politiky a usmířit Libyjce, což potvrdil i v rozhovoru pro France 24.

Sáleh navštívil několik afrických zemí, a v roli diplomatického poradce prezidenta Jakoba Zumy odjel i do MOW, kde jednal s náměstkem Lavrova

FSB diplomatem Michailem Bogdanovem ( vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v MOW, mluví plynně arabsky), ex SU velvyslancem v Jemenu, Libanonu a Sýrii, ruským velvyslancem v Sýrii (91-94) a v Izraeli, od 10/014 zvláštním zmocněncem ruského prezidenta pro BV.

Před květnovými prezidentskými volbami 2017 se oba prezidentští kandidáti Sarkozy a Hollande zavázali, že Sáleha, jenž diplomatický pas musel vrátit, nechají zatknout, načež Dočasná národní rada Libye/ NTC požádala o jeho vydání.

Zatímco Ahmed Djouhri dostal v LON po svém zatčení v 1/018 3x za sebou „infarkt“, Sáleh byl v JAR 23.2.18 5x střelen do hrudníku, načež byl exfiltrován do Dubaje.

Bernard Squarcini, policejní prefekt Marseille, byl Djouhriho policejním patronem, zaručoval se za něho a vystavoval mu reference o „morální bezúhonnosti“ všude tam, kde nestačila jen vizitka a Djouhriho kontakty na diplomata Maurice Gourdault-Montagne, či Djouhriho tvrzení, že je příbuzným alžírského prezidenta Bouteflika.

Se Squarcinim odjel proputinovský Djouhri ( kontaktem na Putina byl Dassault a Gajdamak, jejich společní známí, viz mé články AngolaGate, ale i průmyslníci ze skupiny EADS ) v roce 06 do Alžíru, aby zde přesvědčili Bašíra Sáleha, aby Kaddáfí financoval nadcházející kandidaturu Sarkozyho (07).

Když se Squarcini stal šéfem civilní kontrarozvědky/DCRI, Djouhri mu dluh splácel protislužbami v nejrůznějších delikátních misích., např. pomohl po pádu Kaddáfího exfiltrovat z Libye 2012 Bašíra Sáleha, Kaddáfího kancléře, a jeho rodinu ( Djouhri po svém pádu tvrdil, že socialistická vláda Vallse nabídla Sálehovi, že nechá zrušit na něj vydaný mezinárodní zatykač, jestliže u soudu potvrdí, že za Sarkozym stály libyjské peníze ).

Dle odposlechů Djouhri v telefonickém rozhovoru se Squarcinim 13.5.13 prohlásil, „ Bernarde, neboj se, zajdu za Vallsem, nejprve do něj nacpu veškerý kokain z Marseille, a pak jej rozstřílím kalašnikovem „ – Djouhri byl v 11/011 odsouzen k finanční pokutě za napadení svého konkurenta-zprostředkovatele výnosných obchodů Mohameda Ajroudiho (zprostředkovatelé jsou klíčoví, viz, jak jel Chirak v 3/06 na oficiální návštěvu do Rijádu jen se svým zdejším velvyslancem Maurice Gourdaultem, bylo to největší obchodní fiasko v dějinách Francie, neuzavřel jediný kontrakt ).

Ahmed Djouhri, jenž byl v Putinovu Rusku jako doma ( Djouhri zprostředkoval Putinovi prodej útočných lodí Mistral, převod technologií ale neprošel, prodej po Putinově obsazení Krymu zrušil Hollande ) v roce 017 v kauze ilegálního financování Sarkozyho prezidentské volební kampaně a neoprávněného zadržování libyjských veřejných fondů nereagoval na výzvy dostavit se k francouzskému soudu poté, co v jeho ženevské vile policisté 24.3.15 zabavili dokumenty, které jej usvědčují, že byl v Sarkozyho libyjské kauze jedním z klíčových aktérů, stejně jako jeho rival prodejce zbraní Ziad Takieddine.

23.10.17 proces začal, a protože se k němu Djouhri nedostavil, byl na něj na žádost PAR 22.12.17 vydán evropský zatykač pro defraudaci veřejných fondů a pro korupci ( je prokázáno, že z bank v letech 06-010 vybral 4 milióny eur).

Sarkozy a Djouhri, Putinovi agenti

Poté, co Putinovi Djouhri zprostředkoval prodej útočných, výsadkových a velitelských lodí Mistral byl Djouhri při návštěvě Putina v PAR (!) Sarkozym vyznamenán, stejně tak jako v roce 04 Chirak ve světové premiéře vyznamenal stužkou Čestné legie agenta KGB Putina, Sarkozy vyznamenal i gen. ředitele státního megaholdingu Rostechnologii, založeného v roce 07 - Sergeje Čemezova, jenž byl jako agent KGB v NDR Putinovým nadřízeným.

Čemezov má 3 syny + 1 adoptovanou dceru Anastázii Ignatovnu, v hotelu Bristol uspořádal státní mejdan ruských podnikatelů s francouzskými průmyslníky – mj. Louis Gallois z EADS, Luc Vigneron z Thales, Jean Charles Naouri (Casino), Henri Proglio z Veolia + EDF, kterého se Djouhri zúčastnil, taktéž Yazid Sabeg - oba BV mafiáni se zúčastnili i státního oběda Sarkozyho s Putinem.

Na podřízenost Sarkozyho Putinovi ( vydírání Sarkozyho ze strany Kremlu ohledně financování jeho kampaně Kaddáfím ) ukazovalo nejen jeho katastrofální vyjednávání s Putinem během Putinovy agrese vůči Gruzii v 8/08, ale i pozdější spojení Sarkozyho s Putinem placenou LePenovou.

Syn BV mafiána Djouhriho ( v Alžírsku se přátelil s šéfem tajných služeb s gen. Larbi Belkheirem, zesnulým v roce 010 ) Germain Djouhri se v 3/09 oženil s dcerou ruského oligarchy Sergeje Njazova, starosty uralského NižnyhoTagilu a přítele mocného Čemezova z KGB, jehož přítelem byl na oplátku Claude Guéant z Elysejského paláce - o rok později začalo vyjednávání o prodeji Mistralů, největším kontraktu Kremlu se zemí NATO, klíčové téma, které řešil Medvěděv na státní návštěvě u Sarkozyho v PAR.

Germain Djouhri kontakty svého otce rozšířil, přátelí se dlouhodobě s Jeanem-Charles Charki, příbuzným Claude Guéanta ( mj. byl kandidátem na post šéfa Arevy po Anně Lauvergeon ), postavení „ šedé eminence“ /získávání ekonomického zpravodajství pro Kreml se očividně přenáší z otce na syna. Ředitelem odboru ekonomického zpravodajství Sarkozy v roce 09 jmenoval Hervé Séveno, bývalého šéfa Protiteroristického útvaru .

V 1/015 Kreml přes jistého ruského oligarchu v LON nabídl důchodci Squarcinimu a Djouhrimu k odprodeji dvě ropná pole v Kazachstánu.

Bez převodu technologie nebyly Mistraly pro Kreml zajímavé, proto Putin z vyjednávání Medvěděva odvolal, a jmenoval svým osobním vyjednavačem tvrdého Igora Sečina, ani tomu se však nepodařilo převod technologií vyjednat, a nakonec po obsazení Krymu Hollande lodě Putinovi nedodal – PAR Putinovi v roce 015 vrátila zálohu 840 mil. eur i s odškodným.

V roce 09 Putin přes Djouhriho zachránil francouzskému výrobci letadel Serge Dassaultovi ( Dassault spolupracoval již s oligarchou Arkadijem Gajdamakem, viz mé články Angolagate ), jeho volební okrsek, když v něm zkrachoval hlavní zaměstnavatel, zdejší továrna Altis – převzal ji Germain Djouhri se svojí ruskou manželkou, ale protože ani mladý Djouhri nemůže původ svého majetku prokazatelně doložit, továrnu vzápětí od Djouhriho koupil další Putinův BV mafián, francouzský občan alžírského původu, Yazid Sabeg, jenž rovněž nedoložil, kde vzal 40 mil. dolarů na její odkup.

Sabeg podniká hlavně ve financích, v ropě a v obranném průmyslu ( sledovací a monitorovací systémy ), v choulostivých záležitostech dělá Djouhrimu „ šoféra „ a „ svědka bezúhonnosti „.

V roce 00 byl Sadeg vyšetřován v rámci skandálu AngolaGate ( viz mé články o AngolaGate ), a třebaže byl, jako všichni do kauzy zapletení, ve spojení s Arkadijem Gajdamakem (KGB/FSB) a Pierre Falconem ( zapleten ve skandálu byl i Serge Dassault ), byl v 10/015 časopis Le Point soudem odsouzen k omluvě a k pokutě za to, že zveřejnil článek, který Yadega s výše zmíněnými spojoval, což Yadegův advokát označil za „ mediální lynč na národní úrovni „ .

Bývalý právní poradce Sarkozyho Patrick Quart zažil hněv Djouhriho staršího, když se postavil proti jeho požadavku, aby Elysejský palác ochránil proruského obchodníka Pierre Falconeho, až po uši namočeného v aféře Angolagate.

Angolská vláda, pro kterou tehdy Djouhri pracoval, si nepřála, aby Falcone, napojený na ruského Gajdamaka, skončil ve vězení. Quartovi Djouhri vyhrožoval, že jej nemine kulka.

Také Yadegovy prokremelské služby jsou očividné – jeho politickým idolem je známý proputinovský senátor Chevenement, na francouzské politické scéně přezdívaný Pan Rusko, jenž Putinovi zatleskal za obsazení Krymu, a účastnil se „voleb“ na Krymu „ jako „ mezinárodní pozorovatel „ .

Putinův přítel Sarkozy Yadega v 12/08 jmenoval vládním zmocněncem pro „ diverzifikaci a rovnost šancí “, ve funkci skončil spolu se Sarkozym.

Snem Yadega je, aby byl jmenován šéfem společnosti Areva ( jaderná energetika ), což by se Kremlu velmi hodilo.

Djouhri chodil na oběd nejen se svým přítelem Dassaultem, ale i se synem zbrojaře Lagardera/ Matra + Hachette, Arnaudem Lagarderem, jeho otec záhadně zemřel 27.2.03, Jean-Louis Gergorin z EADS tvrdí, že jej zabil Kreml, že mu v nemocnici Putinovi agenti otrávili krev, oblíbená metoda KGB.

Djouhriho prokremelskou sítˇ ́od diplomatů přes obchodníky, prostředníky, policisty , soudce a novináře, vedoucí k Sarkozymu, obnažily 3 články v listu Le Monde v rozmezí dnů od 4.-7.11.17.

Le Monde vedl vlastní vyšetřování, měl možnost nahlédnout do spisů vyšetřujícího soudce Serge Tournaire.

Sarkozy svoji soukromou zpravodajskou sítˇ založil, když se stal v roce 02 ministrem vnitra ( viz , jak Zemanem dosazení „ levicově orientovaní „ se snaží obsadit ministerstvo vnitra, které si dohodou z roku 44 obsadili i gottwaldovci, aby mohli páchat své stalinské zločiny proti lidskosti ). Po svém nástupu do prezidentského křesla v roce 07 tuto prokremelskou sítˇ vyztužil, od moci ji odstřihl až Hollande.

Vila Nabila

Bizarní prodej ještě bizarnější vily s vysokými zdmi a těžkými kovanými železnými dveřmi jménem Nabila ( pojmenovaná podle dcery mezinárodního a saúdskoarabského obchodníka se zbraněmi Adnana Khashoggiho, se kterým spolupracoval i Putinem milovaný ruský občan Viktor But, oficiálně prodávající „ mražená kuřata „ ) v Mougins (Alpes-Maritimes), v tiché ulici lemované platany.

Djouhri, třebaže nikde nebyl uveden jako vlastník, ji i s 12 zaměstnanci koupil za 762.000 euro od rotterdamského holdingu Aklal BV, na který měl od roku 98 výlučné předkupní právo, a v roce 09 ji prodal za přemrštěně závratnou částku 10 mil. euro jednomu libyjskému fondu, spravovaném pokladníkem Kaddáfího Bašírem Salehem pod hlavičkou Zarf Trust Corp. BV, imatrikulované na jednom z ostrovů Malých Antil – třebaže klíče od vily měl Bašír Saleh, jenž se však ve vile nikdy neobjevil, vyšetřující soudci tvrdili, že pravým vlastníkem vily byl vždy jen Djouhri.

Podle dokumentů, které policie našla v ženevské vile Wahiba Nacera, chtěl Djouhri vilu v roce 06 prodat saúdskoarabskému miliardáři Ahmedu Bugshanovi, z prodeje ale sešlo. V roce 07 Djouhri založil v Panamě společnost Bedux Management Inc., které šéfoval Ahmed Bugshan, a kterou právně zastupoval Wahib Nacer. Společnost Bedux koupila Aklal BV, a dala vilu, odhadnutou na 4.4 mil. euro, na prodej – za 10 mil. euro ji koupil přítel Bugshana , Kaddáfího pokladník Sáleh, šéfující švýcarské pobočce Libya Africa Investment Portfolio/LAP.

Podepsat převodní smlouvu však do Tripolisu 21.5.08 nepřijel teoretický vlastník vily Bugshan, ale Djouhri (od kterého nitky vedou ke Guéantovi, se kterým se Djouhri seznámil v roce 06, a jenž dostal 500.000 euro za vlámské obrazy, které neexistovaly, a k Dominiku de Villepinovi ).

Sáleh za svoji roli v transakci dostal 5 mil. euro – na účet mu je v 9/09 převedla Bugshanova banka. V dalších měsících se přes účty Bugshanovy banky a společnosti Bedux několik miliónů euro přesunulo na účet Djouhriho.

Podle DGSE Saíf al-Islam Kaddáfí podezíral Sáleha ze zpronevěry, a vyhodil jej z funkce šéfa švýcarské pobočky LAP.

Vila byla drahá i srdci Sarkozyho přítele, jenž mu byl na 1. svatbě za svědka a stal se kmotrem jeho nejstaršího syna Jeana, Brice Hortefeux, jenž Sarkozyho vystřídal v křesle europoslance.

Již v 8/04 Brice Hortefeux vyžehlil záhadnému vlastníkovi vily jeho problémy s ministerstvem financí pro dlouhodobé neplacení daně z nemovitosti.

Hortefeux se stal Sarkozyho ministrem pro imigraci a integraci, v letech 07-09 ministrem vnitra, od roku 011 byl Sarkozyho politickým poradcem. V roce 017 byl vyšetřován pro zpronevěru veřejných fondů, v 3/018 vypovídal v aféře Sarkozy–Kaddáfí.

V rámci vyšetřování proti Sarkozymu je podezřelá i nejbohatší saúdskoarabská rodina Bugshan, že Djouhrimu poskytla pro úkryt jeho miliónů, které dostal od Kaddáfího, některé své účty.

Ahmed Djouhri v sobě nosí mnohá státní tajemství Francie, zejména za Sarkozyho prezidentování byl nejobávanějším mužem, jak se do vysokých politických kruhů od banditismu dostal, je opředeno záhadami, viz kniha novináře Pierre Péana „Les mallettes de la République/ zhruba Mafiáni republiky s diplomatickými kufříky „, aneb velká tajemství a drobné úsluhy mezi přáteli.

Djouhri z chudého pařížského předměstí z rodiny kabylských imigrantů, která měla 10 dětí, byl mladým delikventem ( v roce 81 (22) byl vyslýchán v souvislosti s ozbrojeným přepadením klenotnictví ), ze kterého si místní policie učinila informátora.

V 80.letech se Djouhri přátelil se stejně ztraceným Delonovým synem Anthony Delonem, kdy se spolu proháněli v luxusních kradených BMW či v Jaguárech.

Anthony Delon si odseděl 1 měsíc vězení pro krádež BMW a nelegální držení pistole.

Djouhri poté pomáhal Anthonymu jako jeho „ technický poradce „ prosadit obchodní značku Delon, ve svém podnikání se však dostali do ostrého sporu s Anthonyho otcem Alainem Delonem, jenž svého syna Anthonyho obvinil, že parazituje na jeho - Alainově obchodní značce Delon.

V roce 85 spolu se svým přítelem tuniského původu Davidem Tordjmanem, skrytým majitelem několika pařížských diskoték , a v 4/86 byl Djouhri obětí pokusu o vraždu v rámci vyřizování účtů mezi Delonem otcem ( v roce 84 se rozešel s Mireille Darc ) a synem Anthonym.

Tordjman nepřežil, Djouhri unikl kulce do hlavy v restauraci, ale dostal kulku do zad na ulici, střelbu opětoval pistolí ráže 9 mm, třebaže policii tvrdil, že zbraň neměl ( na ruce však měl střelný prach ).

Anthony Delon byl vyslýchán jako svědek.

V obou případech ( 1985 + 1986 ) Djouhri, jak je v podsvětí zákonem, prohlásil, že nic neví, a nemá ani tušení, proč by jej a jeho přítele chtěl někdo zabít. V trestním spisu stojí, že si obskurní gang Tordjman-Djouhri vyřizoval účty s jiným gangem.

Viz také můj článek o Delonu starším AngolaGate IV : Chirak vs Pasqua, Delon a Řád Slunečního chrámu ...

Alain Delon si nenalezl cestu k žádnému ze svých tří synů - fotografa Christiana Aarona *1962, kterého měl s německou modelkou Niki, a který je Delonovi podobný jako vejce vejci, vychovala Delonova matka Edith (v roce 77 jej adoptovala, proto má příjmení Boulogne ) proti Delonově vůli, jenž ho nikdy neuznal za vlastního, ještě v roce 86 Delon prohlásil, že není jeho otcem, (Christian má 1 syna Charlese*1999 a dceru Blanche*2006).

Od syna Anthonyho*1964, (3 dcery) utekl k Mireille Darc, když Anthonymu bylo 5 let.

Delon si rozumí jen se svojí dcerou a se svými dvěma vnučkami od Anthonyho, třetí nemanželskou dceru Anthonyho nepřijal, v roce 013 Alain Delon k hněvu Anthonyho Delona podpořil Marinu Le Pen a ultrapravici.

Delonův nejmladší syn Alain-Fabien *1994 o svých rodičích a životě s nimi prohlásil, že to bylo peklo, a když se v jeho 12 letech rozvedli, utekl od matky a bral drogy.

V 15 jej otec dostal do péče, ale vztah nenavázali, dodnes s otcem nemluví, v 17 letech Delonovou pistolí v Delonově bytě postřelil do břicha při rvačce o mejdanu, když otec nebyl doma, svoji 17letou kamarádku.

Za vztahy Alaina Delona se objevovaly dramatické tečky, v 5/1982 zemřela záhadnou smrtí ve vaně, údajně sebevraždou, Romy Schneider (Delon ji opustil vzápětí, co se s ní zasnoubil ), 1979 se oběsil otec jejího syna, a smrtelný úraz měl v 7/81 i její 14letý syn David Haubenstock, kterého jí navíc psychicky odloudil její 2. manžel Biasini, se kterým měla dceru Sarah Biasini *1977, byl to Delon, kdo jí vystrojil pohřeb.

14 dní poté, co po 14 letech Delon opustil Mireille Darc, která nemohla mít děti, měla tato 8.7.83 dramatickou autonehodu v tunelu s těžkým poraněním páteře, Delon v autě nebyl ).

Djouhri se z pouličního gangu vyšvihl do diplomatické franko-africké smetánky s jejími nekonečnými zpravodajskými sítěmi, ovládanými francouzskými tajnými službami (Charles Pasqua), poté, co se začal přátelit se Senegalcem Farahem McBow, synem ex gen. ředitele UNESCO.

Djouhri se stal obratným prostředníkem obchodů všeho druhu Daniela Léandriho, muže Charlese Pasqua pro „Frank-Afriku „/Monsieur Afrique.

Přátelil se syny franko-afrických prezidentů ( zejména se synem prezidenta Francouzského Konga /Brazaville, jehož otec Marien Ngouabi byl 1977 zavražděn).

Ve všech pádech skloňoval kouzelná slůvka „ ropa, barel, koncese, kolik za to „ , uměl slibovat i vyhrožovat. Djouhriho milióny jsou nevystopovatelné, bankovní konta má přes zástěrkové společnosti skryté v daňových rájích .

Brzy byl pro politiky i šéfy francouzských firem nepostradatelný – byl prostředníkem Chirakova muže Michela Roussin, Alfreda Sirven, Andrého Tarallo, šéfa ropné společnosti ELF a klíčového aktéra pozdějšího skandálu,

Serge Dassaulta, kterého nazýval Sergio bin Marcel, Patricka Krona (Alstom), Francois Roussely, Henri Proglio z Veola, poté EDF, Antoine Frerot ( Veolia ).

V letech 06-07 si Djouhriho najal Jan-Paul Gut, odpovědný za zahraniční politiku EADS (dnes Airbus Group ), aby vyjednal kontrakty v Libyi a v Kataru.

Djouhri však nedokázal spolupracovat s Marwanem Lahoudem z EADS, jenž mu odmítl vyplatit provizi ve výši 12 mil. dolarů za to, že prodal Airbusy dvěma malým libyjským leteckým společnostem – Lahoud před soudem vypověděl: „ Když mám kontrakt, provizi vyplatím, když kontrakt nemám, nic nevyplatím. Začal se ohánět jmény Jacques a Nicholas, dobře jsem pochopil, že jde o Chiraka a Sarkozyho.“

Lahoud soudci uvedl, že v roce 09 zakročil Claude Guéant, Sarkozyho kancléř, jenž Lahoudovi naznačil, že Djouhri o něm prohlašuje, že mu dluží peníze, Lahoud odpověděl, že žádný kontrakt pro něho nezprostředkoval. Od té doby EADS zprostředkovatelům nevyplácela žádné provize.

Djouhri se stal důvěrníkem i několika ministrů vnitra, mj. Villepina, Sarkozyho, velkopodnikatelů ( mj. Proglio, šéfa Veolia ) a šéfů tajných služeb ( v této kariéře mu konkuroval Libanonec Ziad Takieddine), nejmenoval se již Ahmed, ale Alexandr, jméno, pod kterým byl znám v podsvětí.

V roce 95 Djouhri založil dvě malé jen formální tiskové agentury EuroAfrickou a Euroarabskou, údajně proto, aby se pod jejich krytím mohl setkávat s kancléřem Kaddáfího Bašírem Salehem. V Alžíru zastupoval Tag Aeronautics Ltd. saúdskoarabského miliardáře Akkrama Ojjeh, prodejce zbraní, jenž dlouhodobě spolupracoval s Francií.

Ve svém soukromém tryskáči Djouhri létal mezi PAR a Ženevou, Dubajem a Rijádem, mezi MOW a Džibuti, zprostředkovával, prodával, mj. v roce 04 prodal 12 Airbusů + střely Milan Kaddáfímu, pořizoval zpravodajské informace, urovnával spory. Všude vystupoval pod jednoduchým jménem „ pan Alexandr „ .

V Rusku u Putina byl jako doma.

Po svém zvolení chtěl Sarkozy podepsat tučné zbrojní kontrakty v Libyi, zejména Serge Dassault/1925-2018/ doufal, že prodá střely Rafale, prodej Rafale Sarkozy svěřil prostředníku Alexandru Djouhrimu.

S Villepinem se Djouhri podílel i na politicky choulostivých záležitostech, např v Libanonu v roce 011, společně si utahovali ze Sarkozyho, a byl to Djouhri, jenž je nakonec usmířil.

28.11.13 Djouhri koupil za 43.000 euro vzácný výtisk knihy Tintin v zemi Sovětů, o kterou svého času Villepin přišel. Tato jejich vášeň pro tento výtisk motala hlavu vyšetřovatelům Sarkozyho nelegálně placené kampaně – co na výtisku bylo tak zajímavého, v odchycených telefonních rozhovorech bylo slyšet, jak si Djouhri stěžuje : „Je mi jedno, že si tu knihu hlídá, zaplatím, a prostě mi ji dá „ , ale z hovorů také vyplývá, že se Djouri obával, aby v souvislosti s touto knihou neuniklo jeho jméno do tisku.

Vyšetřování v Sarkozyho kauze odhalilo obchodní kontakty, které pojily Djouhriho a Guéanta s nejbohatší saúdskoarabskou rodinou Burgshan, ale také s Villepinem, jenž si v roce 08 založil advokátní kancelář, která rodinu Burgshan zastupovala.

Tato saúdskoarabská rodina vlastní mj. banky, kde měl Djouhri účty, a v rámci saúdskoarabského trhu obchoduje s francouzskými zbraněmi ( Thales, Sofresa, Dior ) a s luxusními výrobky.

Burgshan Group je citována v soudních spisech v kauze Karáčí z důvodu, že v roce 96 přes skupinu Parinvest a z nařízení Elysejského paláce profitovala z provizí kontraktu z roku 94 na dodání fregat Sawari II Saúdské Arábii.

Chálid a Ahmad, bratranci „ patriarchy“ zemřelého v roce 08, často jezdili do PAR na rady do advokátní kanceláře Villepina.

Vyšetřovací soudci byli přesvědčeni, že Kaddáfího peníze pro Sarkozyho proudily přes tuto banku.

Zcela prokázané je, že 3.3.08 přišlo z této banky 500.000 euro na účet Claude Guéanta, oficiálně z důvodu, že prodal dva ( neexistující ) obrazy vlámských malířů ( viz Faltýnek a jeho poslední prodejní výstava obrazů ) malajsijskému advokátu Siva Rajendram.

Z účtů této saúdskoarabské banky byly zaplaceny i faktury ve výši 60.000 dolarů za pobyt v hotelu Ritz Kaddáfího pokladníka Bašíra Sáleha, hostitele Djouhriho v roce 011 v době převratu.

Chálid Burgshan, jenž byl v PAR vyslýchaný 7.3.15, uvedl, že zjistil, že podezřelé transakce na účet Djouhriho prováděl bankéř francouzsko-džibutského původu Wahid Nacer, jenž má u Ženevy ( Chene-Bougeries) vilu hned vedle Djouhriho, obě byly policií prohledané týž den 7.3.15.

V roce 013, kdy aféra naplno propukla, Villepin tvrdil, že s touto rodinou neudržuje žádné styky, třebaže finanční audit potvrdil, že Villepin této rodině naúčtoval za své služby v letech 08-010 částku 4.2 mil. euro, jedna naúčtovaná zpráva z 1/09 vyšetřovatele překvapila - měla nadpis Úvahy nad možnou adaptací asijského urbanistického trhu ve světle současného vývoje, šlo o Villepinovu zprávu z teheránského fóra asijských měst o urbanizaci.

Putin potřeboval, aby Sarkozy před záborem Krymu a definitivním dodání útočných lodí Mistral zvítězil ve volbách i v roce 012, to se nestalo, zvítězil socialista Hollande, takže zhasla i hvězda Djouhriho, jenž to sám přiznal v 3/013 s tím, že má kontakty jen na pravicové strany, proto nemohl vyhovět některým libyjským zájemcům, aby jim dělal prostředníka se socialistickou vládou.

Djouhri obchodoval i nadále, ale již jen v menším měřítku.

Djouhri vypomáhal i svému příteli Alainu Marsaud, protiteroristickému soudci, dnes poslanci za Republikány, jenž vyvolal nevoli, když prohlásil, že se mu chce zvracet z toho, že rodina islámistického teroristy Mohamed Merah (viz kauza Merah, 7 mrtvých + Merah (21), zastřelen policií, „ islámistický terorismus „ měl před volbami napomoci Sarkozymu, jenž se ztotožnil s antiimigračními výroky další ruské kandidátky Mariny Le Pen ) odjela do Sýrie za peníze socialistů.

S Djouhrim konzultoval i další prominentní bývalý protiteroristický soudce Jean-Louis Bruguiere.

Djouhri nepochodil jen u Hollanda a Macrona, s nímž se chtěl marně sblížit během jeho návštěvy Alžírska.

20.1.15, 10 měsíců po vpádu Putina na Krym, Djouhri telefonoval Sarkozymu, aby mu zprostředkoval setkání s Putinem, že to spěchá. Sarkozy, bojící se odposlechů, mu opatrně řekl :“ Domluvíme se zítra“ . Sarkozyho okolí nechápalo, čím Djouhri Sarkozyho fascinuje, neustále si telefonovali, společně obědvali.

7.3.15 přišla bouře, která Djouhriho veřejnou morální integritu smetla. Švýcarská/CH policie prohledala jeho vilu v Chenes-Bougeries u Ženevy.

27.3.15 francouzské tajné služby odposlechly rozhovo , ve kterém francouzsko-džibutský advokát Mohamed Aref v rozhovoru se svým znepokojeným malajsijským protějškem Siva Rajendram , jenž Gueantovi poslal na účet oněch 500.000 euro za prodej dvou neexistujících obrazů Andriese van Eertvelta, mj. uvedl „ Ano, hledají spojení s Kaddáfím, ale hledají na nesprávném místě, prostě jim řekni, že s tím nemáš nic společného „ .

Djouhri poté jezdil do Francie jen tajně, aby nebyl vzat do vazby.

V 10/016 byl Djouhri spatřen v Džibuti, odkud pochází jeho advokát Mohamed Aref, přítel džibutského prezidenta. Co dělal v Džibuti, jeho advokát odmítl komentovat, někteří tvrdí, že se zde setkal s šéfem Ústřední banky.

7.1.18 byl 58letý Djouhri zatčen na letišti Heathrow, kam přiletěl ze Ženevy, což mezi sarkozysty vyvolalo paniku.

Ve vazební cele, kde čeká na vydání do Francie, dostal 9.3.18 těžký srdeční infarkt, ale podařilo se jej zachránit, načež byl 16.3.18 postižen dalším infarktem ( L'Express), Britové jej nepropustili ani na vysokou kauci, protože se báli, že uprchne - čekalo na něj připravené soukromé letadlo jednoho ruského oligarchy ( týdeník l ́Obs/ ex Nouvel Observateur).

18.2.18 v cele oslavil své narozeniny s Dominikem de Villepinem ( čas. L ́Express) + s ex ministrem kultury Renaudem Donnedieu de Vabres, jen Bernard Squarcini nedorazil , protože „ zmeškal vlak „.

23.2.18 bylo auto Bašíra Sáleha (71), když se vracel se svým šoférem z letiště v Johanneburgu , kam přiletěl ze Zimbabwe, skropeno sprškou střel, Sáleh však vyvázl bez zranění.

19.3.18 byl Sarkozy, třebaže všechna obvinění popřel a všechny dokumenty proti němu označil za podvrhy, vsazen do policejní vazby, a vyslýchán kvůli ilegálním peněžním darům z Libye na volební účely v letech 06-07, kdy byl ministrem vnitra ( současně byl v libyjské kauze vyslýchán i Brice Hortefeux ). Bylo to poprvé, co byl vyslýchán v této kauze od doby, kdy bylo v 4/013 zahájeno její vyšetřování, mj. vyšetřujícím soudcem Serge Tournairem, jenž Sarkozyho poslal před soud již v kauze Bygmalion ( společnost, přes kterou Sarkozy nelegálně financoval svoji prezidentskou kampaň z roku 2012 ).

Z mlčení vyšel po 7 letech i Kaddáfího syn Sajíf al-Islam s tím, že znovu upozorňuje na to, že je ochotný předat policii dostatečné důkazy pro usvědčení Sarkozyho.

Sarkozy je dále vyšetřován v korupční aféře „Paul Bismuth“, prokuratura jej chce postavit před soud, a v kauze „Azibert“ by proces se Sarkozym mohl začít v roce 2019.

Soudkyně Patricia Simon a Claire Thépaut 26.3.18 obvinili tři protagonisty kauzy Azibert z uzavření korupčního paktu, Sarkozy je obviněn i z pokusu ovlivnit soudce Kasačního soudu Gilberta Aziberta, kterému v 1/014 za procesní informace v kauze Bettencourt přes svého advokáta ( a přítele ) Thierry Herzoga slíbil prestižní post v Monaku.

Pokus se proces uskuteční, bude první svého druhu v 5. republice.

Po zatčení Sarkozyho byl Djouhri poprvé ochoten odpovídat na otázky soudce, aby vysvětlil „ spiknutí socialistů „ proti němu, jak oznámil jeho advokát Pierre Cornut-Gentille, a navrhl, aby se výslech uskutečnil videokonferencí, protože Djouhri byl po infarktech z 1/18 stále hospitalizován v LON nemocnici.

Britové se ještě nerozhodli, zda Djouhriho do PAR vydají, ale Dominique de Villepin měl jasno, a 3.3.18 se pustil do britské justice s varováním, aby „ chlapci, jenž vyrostl na pařížském předměstí, a dokázal se vypracovat na obchodníka,neubližovala „.

Djouhriho dále podpořil bývalý šéf Veolia /2002-012/ Henri Proglio, jenž s Djouhrim důvěrně obchodně spolupracoval poté, co je seznámil společný přítel Philippe Faure, francouzský velvyslanec.

Při domovní prohlídce Djouhriho ženevské vily policisté našli přísně důvěrné dokumenty banky Crédit agricole Suisse z 11/05, adresované Henrimu Proglio, a dokumenty o vytvoření společného podniku mezi Veolia Environnement a saúdskoarabským podnikem rodiny Bugshana.

Djouhri vlastnil nejen kopii protokolu o vytvoření podniku, ale i o bankovních účtech Ahmada Salema Bugshana a jeho bratra Khalida.

28.3.18 soudkyně Emma Arbuthnot odročila řízení o extradici Djouhriho na 9.7.18, třebaže je v kauze libyjských fondů jedním z klíčových svědků.

6.4.18 byl již potřetí (05, 07, 018) před soudem v Durbanu vyslýchán ex jihoafrický prezident/09-018/ Jacob Zuma ( pro skandály rezignoval 14.2.18 ) spolu se zástupci francouzské firmy Thales, od které měl přijmout úplatek při podepisování zbrojního kontraktu z roku 99.

Na počátku skandálu s úplatky ze strany Thales stál jeden zašifrovaný fax, poslaný z JAR Alainem Thétard, šéfem jihoafrické pobočky Thales, který sekretářka, svým despotickým šéfem terorizována, sebrala z odpadního koše a předala médiím.

Fax z 3/00 informoval o soukromé schůzce Thétarda s jistým J.Z. (Zuma), jenž za „ svoji podporu kontraktů s Thales ( 1999 prezident Thabo Mbeki podepsal kontrakt s Thales na nákup 9 bitevních letounů, 12 cvičných letounů, 30 lehkých vrtulníků, 3 ponorek a 4 válečných lodí v celkové částce 426 mil. euro, jednotlivé evropské podniky, které se na kontraktu podílely, zaplatily přinejmenším 320 mil. randů na úplatcích, čímž Zumovi v roce 99 přispěly na jeho volební kampaň ) „ požadoval 500.000 randů (79.000 euro).

V JAR šlo o první post apartheidní velký korupční skandál.

Vyjednávání s úplatky zařídil Šabir Shaik, finanční poradce Zumy, jenž firmu Thales do JAR přivedl, a zařídil setkání jejího představitele se Zumou – v roce 05 byl Shaik odsouzen k 15 letům vězení pro korupci, a Zuma byl vyhozen z funkce viceprezidenta, v roce 09 však vyhrál volby.

Kauza by utichla, ale opoziční strana Demokratická aliance v roce 016, usilující o svržení Zumy, dosáhla vítězství, když soudce prohlásil, že prokuratura přehlédla jistý fakt, a nařídil třetí jednání.

Proti Zumovi a firmě Thales svědčil i bývalý jihoafrický advokát skupiny Thales Ajay Sooklal, jenž v roce 03 doprovázel prezidenta Mbekiho v PAR, kde jej kontaktoval gen. ředitel Thales Denis Ranque ( dnes šéfuje správní radě Airbusu ) a šéf Thales International Jean-Paul Perrier s tím, že o jeho služby ( upuštění od trestního stíhání v kauze úplatků ) má firma Thales zájem. Také Chirak tlačil na Mbekiho, aby kauzu zametl pod koberec.

Počátkem roku 08 navštívil Kapské Město Sarkozy a setkal se se Zumou, tehdy čerstvě zvoleným za šéfa ANC, což byl skokanský můstek pro zvolení za prezidenta JAR.

Sarkozy požadoval, aby se jihoafrický soud přestal kauzou proti Thales zabývat, a Zuma slíbil, že se o to postará, načež Ajay Sooklal byl několikrát svědkem toho, jak jihoafrický představitel firmy Thales, Pierre Moynot ( i jako důchodce stále žije v JAR ), Zumovi předával peníze.

A nejen Zumovi, uvedl před soudem Sooklal, jenž dosvědčil, že Thales vyplatil na CH účet jihoafrického ministra dopravy Macovi Maharaj 180.000 euro, 50.000 euro ex ministru spravedlnosti, a milión euro na nejrůznější účty ANC, uvedl Sooklal před soudem v Pretorii v roce 016.

Sarkozy ani advokát Zumy Mickael Hulley se k obvinění Sooklala odmítli vyjádřit, a firma Thales rovněž s tím, že vedla se Sooklalem spor, ve kterém Sooklal prohrál ( Le Monde z 11/2016).

Autor: Andrea Kostlánová | pondělí 23.7.2018 14:43 | karma článku: 17.24 | přečteno: 1202x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 478 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 478 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 19.73 | Přečteno: 317 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.10 | Přečteno: 508 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 464 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2304 | Diskuse

Bohumír Šimek

Je Babiš bezpečnostní riziko?

Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?

25.3.2024 v 18:15 | Karma článku: 22.86 | Přečteno: 651 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...