Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Okupace Československa byla připravena již v červnu 1967 I.

7. 09. 2018 10:49:28
Koncem 50.let měl již Kreml pod svoji kontrolou důkladně integrované jednotky svých satelitních států, období konzultací mezi Kremlem a jeho satelitními loutkami bylo nahrazeno jednotným sovětským/SU vojenským velením.

7.11.92 zavražděný Dubček, s osudem á la Gagarin, viz můj článek Gagarin a ti druzí - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová + Gagarin versus Iljušin II - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová ), měl na příkaz Kremlu vyměnit Antonína Novotného, jenž dostatečně rychle nenaplnil SU jadernou doktrínu, v níž se s čsl. územím počítalo jako s místem, na kterém budou dopadat ruské atomové bomby.

Volba Dubčeka se však Andropovovi /1914-1984/, šéfovi KGB 67-82, nepovedla, stejně jako Chruščovovi volba Gagarina .

Jurij ANDROPOV :

Co byl Andropov, pocházející z židovské rodiny, za člověka, vypovídá fakt, že jako komsomolský mládežnický aktivista v kariéře rychle postupoval za Stalinových „moskevských „ procesů/čistek 36-39, do Strany byl přijat za Stalinova teroru cíleného do vlastních řad proti Stalinovým potenciálním odpůrcům ( generálům, interbrigadistům aj. ).

Ve funkci SU velvyslance v Budapešti Andropov potlačoval madˇarskou protiruskou „kontrarevoluci „ (říjen-listopad 1956 ) tak aktivně, že mu jeho brutální činy vynesly přízeň Chruščova.

Nejprve vypuklo východoněmecké povstání, které začalo v BER 16.6.53 stávkou stavebních dělníků, a rozvinulo se v rozsáhlé protesty proti východoněmecké vládě - pomalá rekonstrukce rozbombardovaných měst, nedostatek bytů zhoršen přílivem německých uprchlíků z PL záboru Německa, metody SU okupační správy se řídily stachanovským systémem zvyšování pracovních norem a tuhým centralismem, který nedovoloval soukromá hospodářství, takže byl nedostatek jídla, věcí denní potřeby a paliv.

Východní Němci odváděli reparace, a zařízení jejich průmyslových podniků bylo demontováno a odvezeno do eurasijského SU.

Do západního Německa každoročně až do postavení ZDI (166 km) v 8/61 uprchlo zhruba 230.000 Němců, od roku 45 do 8/61 uprchlo ke „kapitalistům„ do NSR 3 milióny východních Němců – dnes viz Promývaní mozků v Rusku : US občané masově emigrují do Ruska https://www.youtube.com/watch?v=XWu1wmTHpVM&feature=youtu.be .

Východoněmecké povstání bylo násilně potlačeno SU okupačními vojsky a východoněmeckou policií.

Bertolt Brecht /1898- 1956 NDR, zemřel nejspíše na KGB vyvolaný infarkt, v letech 41-48 žil v US /po povstání 1956 napsal báseň s názvem „Řešení „ – „Po povstání 17. června nechal tajemník Svazu spisovatelů na Stalinově aleji rozhazovat letáky s informací, že lid přišel o důvěru vlády a jen dvojnásobnou prací ji může získat zpátky. Nebylo by lepší, aby vláda rozpustila lid a zvolila si jiný?“

28.6.56 vypuklo povstání dělníků ( 100.000, 300 z nich ozbrojených ) v Poznani ze Stalinových závodů, kteří osvobodili místní věznici s politickými vězni – nastoupilo proti nim 10 000 vojáků Polské „lidové“ armády a příslušníků státní bezpečnosti s 360 tanky a 30 obrněnými transportér.

Akci proti „ kontrarevoluci „ osobně řídil sovětsko-polský generál Stanisław Popławski /1902-1973 MOW, od roku 1920 jako vlastizrádce věrně sloužil RA, do PL armády přešel až 1944 jako kremelský agent /, výsledkem jeho akce bylo 78 zastřelených demonstrantů.

V Budapešti se tak jednalo již o třetí násilně potlačený konflikt LIDU s komunistickým režimem, kdy demonstrace solidarity s Polskem v Budapešti přerostla ve výbuch odporu proti bolševickému režimu.

Po krvavém potlačení madˇarského povstání ruskými tanky a střelbou do demonstrantů ( oficiálně bylo 2652 mrtvých a 19 226 zraněných, dle některých historiků se počet mrtvých odhaduje do statisíců, padlo i 722 SU vojákůpro srovnání v BER 1953 bylo 55 zastřelených, při okupaci Československa/CZ dle Ústavu pro studium totalitních režimů přišlo od 21.8.68 do konce roku 68 o život 108 lidí, nejvíce první den okupace, zejména při obraně Čsl. rozhlasu + zhruba 500 osob utrpělo těžká zranění ). Po střelbě do demonstrantů následovalo rozsáhlé zatýkání, a padaly rozsudky smrti nad organizátory protestů.

Popraven v Kremlem řízené justiční vraždě byl mj. premiér Imre Nagy /1896-1958/, reformní komunista, jenž se během povstání postavil na stranu povstalců a 1.11.56 vyhlásil neutralitu Maďarska a vystoupení Madˇarska z Varšavské smlouvy ( pražští reformisté, prolezlí STB/KGB agenty, byli se svým socialismem s lidskou tváří jen velmi vybledlým odvarem výše zmíněných reformních počinů ).

Vojenským vůdcem povstání byl pluk. Pál Maléter/1917 Prešov-1958 popraven/, studoval medicínu v Praze, 1938 přestoupil na Vojenskou akademii v Budapešti, bojoval na východní frontě, po SU zajetí vstoupil do KS a bojoval na straně RA. Při povstání velel tankové divizi v Budapešti, která byla vyslána povstání potlačit, ale Maléter se spojil s vůdci povstání a připojil se k nim. „ Povstaleckou „ vládou byl jmenován generálem a ministrem obrany.

3.11.56, den před kremelským potlačením povstání, Kreml Malétera vylákal na jednání na ruskou základnu, kde jej zatkl, a porušil tak mezinárodní právo ...

4.11.56 vyslal Kreml proti povstání tanky, na jednom z nich z MOW dorazil János Kádár / 1912-1989 /, jenž se jako stalinský kolaborant podílel na nástupu stalinistického Rákosiho režimu, i na přípravě vykonstruovaného procesu s László Rajkem v roce 1949.

Ve dnech 3.-4.6.61 se Chruščov setkal s JFK ohledně statusu Berlína, požadoval pro Kreml celý BER.

Ultimativně hrozil jadernou válkou, tak jako dnes Putin, hrozil, že bude situaci v BER „ normalizovat „ , nestáhnou-li se US jednotky z BER do 6 měsíců, a začal blokovat přístup spojenců do BER.

V 8/61 SU inženýři pomohli východoněmeckým bratrům postavit Zedˇ. Po postavení Zdi Chruščov neveřejně vyzval JFK, že mírovým řešením by bylo učinit ze západního BER „ Svobodné město „ , JFK mu neodpověděl, situace vyvrcholila 16hodinovým střetem SU a US tanků na hranicích Berlína ve dnech 27-28.10.61.

Kauza Rudolf Barák /1915-1995/

Za 1. rep. sportovec, po válce spoluzakladatel komunistického Gestapa STB (viz StB nebyla zločinecká organizace, ale služba státu, tvrdí Vojtěch ...,

náměstek předsedy vlády a agenta NKVD/KGB Viliama Širokého od roku 53, poté se v jeho vládě stal ministrem vnitra.

Podílel se tak na všech formách komunistického teroru, později od roku 55 v čele tzv. Barákovy komise i na zdržování rehabilitací.

Ve druhé a třetí vládě Viliama Širokého byl místopředsedou i ministrem vnitra, a počítal s tím, že jako muž číslo dvě ve straně a státu bude po Novotném prezidentem, protože ani Barák ani Novotný nechtěli, aby se novým prezidentem stal předseda vlády a agent NKVD/KGB Viliam Široký.

Barák proto v roce 57 s vědomím Novotného nechal unést z Rakouska někdejšího vyšetřovatele Ústredny štátnej bezpečnosti (ÚŠB) Imricha Suckého /1899-1973 VIE/, který měl v době Slovenského štátu na starosti odhalování komunistických skupin, a zatýkal i vyslýchal jak Viliama Širokého tak Gustava Husáka ( v 5/45 byl Sucký zatčen, po propuštění emigroval 1948 do Rakouska ). Výpověď uneseného Suckého ( propuštěn v roce 68 na amnestii ) měla potvrdit, že agent NKVD Široký ochotně prozrazoval své soudruhy.

Jenže Barák nasbíral jako šéf stranické komise pro revizi čistek z 50.let kompromat i na Novotného, zejména o tom, jak se zbaběle choval v KL Mauthausen, a o jeho podílu na procesech v 50.letech.

Tažení proti Barákovi Novotný zahájil v 6/61, když jej z ministra vnitra učinil jen náměstkem premiéra ( vnitrem pověřil Judr Štrougala*1924).

V 1/62, když byl Barák na návštěvě v Moskvě, kde na Novotného Chruščovovi žaloval, že neliberalizuje ani nedestalinizuje, Novotný a nový ministr vnitra Lubomír Štrougal nechali otevřít tajný sejf Rudolfa Baráka, kde byly materiály na Novotného.

V Barákově vile se našly peníze, šperky, obrazy, Barák tvrdil, že je dostal darem při státních návštěvách. Barák umělce podporoval, Otakaru Kubínovi a Janu Zrzavému zajistil „vyhovující" byty - ti mu na oplátku darovali obrazy, nebo ho na cenná díla upozornili.

Jednoho Picassa získal od německého obchodníka s obrazy, který chtěl propašovat Picassův obraz z Československa – Barák mu dal dvě možnosti : obraz mu levně prodat, nebo jít do vězení, tak Barák získal Picassa.

„Umělecký mecenáš“ Barák dal souhlas k založení divadla Semaforu, a požadoval pro umělce více „ liberalismu“.

Barák nebyl sám - straničtí funkcionáři z éry komunismu získávaly takto obrazy , šperky, vily, byty běžně , z židovského majetku, po odsunutých Němcích, po emigrantech či pod politickým nátlakem – a mohli si je nechat nejen po roce 45,48, 68, ale i po roce 89. Zdroj: https://opavsky.denik.cz/zpravy_region/historie-rudolf-barak18062017.html ( Viz mj. majetek v Úněticích malíře Jana Kristoforiho /1931-2004 Praha/, jenž uprchl po 21.8.68 do CH ).

Barák byl obviněn z rozkrádání státního majetku, zatčen a odsouzen na 15 let ( Novotný ve svém projevu v BTS 22.2.62 původně prohlásil, že Barák organizoval politický puč, ale slova o puči byla z RP 23.2.62 vyjmuta, jednak by Chruščov v roce 62 další stalinský proces nedovolil, jednak Baráka proti Novotnému podporoval ruský velvyslanec v Praze, fanatický brežněvista Michail Zimjanin /1914-1995, zemřeli s Barákem ve stejném roce/, a jednak měl Barák ve Straně solidní základnu přívrženců – Novotný ve svém projevu z 12.4.62 jeho přívržence ve Straně opovržlivě nazval, podobně jako činí Zeman, „ bezvýznamnou nesouhlasící menšinou„, takže Strana rozhodla, že bude souzen jen za činy obecné kriminality ).

Pro podílnictví a nadržování byli odsouzeni i jeho manželka a oba synové. V roce 68 jeho rozsudek Nejvyšší soud zrušil jako nezákonný, rozsudky nad členy rodiny zůstaly v platnosti.

Normalizační soud Baráka uznal vinného, a Barák se do politického života již nesměl vrátit ( podobně maršál Tito obvinil v roce 66 muže číslo 3 ve Straně Srba Alexandra Rankoviče z toho, že ho nechal odposlouchávat, a zbavil jej kontroly nad bezpečnostními složkami. Rankovič se stáhl z veřejného života a Srbové jeho odstranění vnímali jako slovinsko-chorvatský komplot/ otec Tita byl Chorvát, matka Slovinka – v YU vojenské velení stálo nad stranickým, což se Kremlu nepodařilo zvrátit ).

V roce 06 potomci Rudolfa Baráka marně požadovali navrácení „ rodinné „ sbírky obrazů, které byly předány Národní galerii v Praze.

Pro Novotného bylo již kritické jaro 1963, kdy Kolderova komise, která vznikla v 12/62, zveřejnila výsledky svého šetření ohledně vykonstruovaných procesů z 50.let.

Chruščovův reformní rok 56 se v KSČ neprojevil, komunisté i nadále věznili své odpůrce, popravovat je nakonec přestal i Novotný, posledním popraveným 17.11.60 byl odpůrce komunistů Vladivoj Tomek /1933-1960/, jenž 16. 12.52 v rámci studentské odbojové skupiny se třemi dalšími přepadl 4 „lidové“ vojáky, jednoho zastřelili, druhého těžce zranili.

V důsledku šetření Kolderovy komise proběhly některé rehabilitace, samozřejmě jen komunistů ( mj. Clementise, poprvé ale také padlo tabu o čsl. interbrigadistech ve španělské občanské válce 36-39 ) , a po bitvě mezi Novotným a Dubčekem z 4/63 z funkcí odešli někteří ti, co se na nich podíleli ( Novotného muži Karol Bacílek, Pavol David ), ale jejich hlavní strůjce, agent NKVD, jenž spolu s dalším agentem NKVD Václavem Kopeckým již od Gottwaldova bolševického puče v KSČ z roku 29, dohlížel především na Gottwalda, Viliam Široký /1902-1971/ ve funkcích pod ochranou ruské ambasády zůstal.

Tání v oblasti kultury v samotném SU prosáklo i do ČSSR, v 1/63 slovenské listy Plamen a Slovenské pohlady zorganizovaly ve dnech 10.-12.1.63 schůzku s účastí východoevropských spisovatelů a novinářů.

S požadavkem depolitizace literatury na ni vystoupila komunistická spisovatelka Jarmila Glazarová /1901-1977/, která v letech 46–48 působila jako kulturní atašé na čsl. velvyslanectví v MOW, a při stalinistických soudních procesech se podílela na kampaních s nimi spojených, mj. podpořila trest smrti pro Miladu Horákovou /1901-1950/, za což 1951 dostala Státní cenu a 1959 byla jmenována národní umělkyní. V roce 68 na schůzi vedení Svazu čsl. spisovatelů vyjádřila lítost nad svou angažovaností v době procesů, 1970 podepsala petici za osvobození politických vězňů, ale záhy svůj podpis odvolala s tím, že petici podepsaly i osobnosti opozice ...

Vystoupil zde i Milan Kundera, jenž si stěžoval na izolovanost spisovatelů socialistických zemí, kteří nemohou vyjíždět do zahraničí, dále na schůzce vystoupil filozof a historik Karel Kosík/1926-2003, 17. 11.44 zatčen Gestapem a vězněn v Terezíně, kde pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem, po vystudování FF v PRG 1947, odjel studovat na leningradskou a moskevskou univerzitu, bolševické pozice opustil až koncem 50. let., účastnil se činnosti YU skupiny Praxis, existující v letech 63-75 ( kritika stalinismu, návrat k autentickému marxismu ), kdy byla zakázána , v letech 68-69 byl členem ÚV, 1970 byl ze Strany vyloučen ).

Projev měl i literární kritik Milan Jungmann /1922-2012/, jenž byl od roku 55 redaktorem Literárních novin a šéfredaktorem od roku 64 do jejich zrušení v roce 69, kdy dostal zákaz publikační činnosti.

11.1.63 skalní marxisticko-leninský filozof Ladislav Szanto /1894-1974/, od roku 53 univerzitní profesor, v článku v bratislavském listu Pravda zkritizoval rozdělení společnosti na straníky a nestraníky.

Téhož dne 11.1.63 spisovatel Ladislav Mňačko /1919-1994 nejpřekládanější slovenský spisovatel, na počátku 50.let prominentní bolševický novinář, poté odpůrce komunistů, mj. kniha Jak chutná moc z roku 67 či kniha Opožděné reportáže, jejíž význam bývá srovnáván s pracemi Solženicyna, v týdeníku Kulturní život požadoval rehabilitaci slova „ svědomí „ .

Mňačko 1967 emigroval do Izraele na protest proti postoji Československa v izraelsko-arabské válce, odkud se však po několika měsících vrátil, po 21.8.68 emigroval do Rakouska, 1989 se vrátil do Československa, vystupoval proti Klausově/Mečiarově rozdělení státu a po jeho rozpadu v roce 93 si za své bydliště zvolil Prahu.

16.2.63 prof. Eduard Goldstücker /1913-2000, 1948 jmenován velvyslancem v Izraeli, 1951 zatčen, 1955 rehabilitován, jako komunista ostře odsoudil 21.8.68 a emigroval do LON, 1990 se vrátil do ČR /, sám potichu rehabilitovaný, v Literárních novinách rehabilitoval Franze Kafku, viz Liblická konference o Kafkovi, na které měl hlavní projev, Kafka jako obětˇstalinismu.

Kulturní život z 23.3.63 zveřejnil článek slovenského historika Samuela Faltana /1920-1991/, jenž požadoval důstojné místo v historii pro SNP ( a navzdory svému pozdějšímu kolaborantskému postoji, žádal i o uznání významné role v SNP čsl. jednotek, řízených čsl. exilovou vládou ), a Slovenskou národní radu, která byla v 50.letech obviněna z buržoazního nacionalismu.

Debatu odstartoval Husák, jenž se v 60. letech po propuštění z vězení vracel do politického života - v roce 64 vydal Paměti, v nichž rekapituloval události okolo SNP. Na knihu zareagoval v roce 66 český komunistický historik Václav Král, a Faltan se „ reformního „ Husáka veřejně zastal.

Jádro sporu bylo v tom, zda SNP mělo i specifický slovenský národněosvobozenecký rozměr. V roce 67 se Faltan účastnil debaty pořádané Ústavem dějin KSS v Bratislavě na téma česko-slovenských vztahů, ve které kritizoval ideu čechoslovakismu.

Během pražského jara se jako člen odborných komisí podílel na přípravě federalizace Československa, kterou Dubčekovi/ Husákovi slíbil Brežněv, svrhnou-li Novotného, tj. výměnou za SU vojenskou základnu na území CZ.

Po okupaci byl Faltan spojencem Husáka a na mimořádném sjezdu KSS 27.8.68 přesvědčoval delegáty, aby se distancovali od výrazně protiokupačního Vysočanského sjezdu KSČ ( přesto musel v 5/70 na svůj poslanecký mandát rezignovat ).

Na článek Faltana navázaly Slovenské pohlady z 4/63, které odsoudily pronásledování slovenských komunistů pod záminkou boje proti buržoaznímu nacionalismu ( přesto Jiří Hendrych v této době ještě vykřikoval, že „ ani rehabilitovaní slovenští nacionalisté nikdy nevkročí do ÚV „) .

27-28.5.63 se v Bratislavě konal sjezd Svazu slovenských novinářů ( viz Kulturní život z 1.6.63 ), kde zazněla omluva neprávem stíhaným komunistům, a v referátu, který v bezprecedentním útoku na stalinisty Širokého, Kopeckého, Koehlera a Gustava Bareše, přednesl Mieroslav Hysko, byl ostře připomenut hlavní podíl Širokého a výše jmenovaných na tažení proti tzv.slovenským buržoazním nacionalistům. Hyskův referát, nejtvrdší protibolševický projev z roku 1963, otiskla 3.6.63 i Pravda, oficiální deník slovenské KS. Demisi však Široký podal až 19.9.63, v roce 68 přišel o členství ve Straně, které mu „šlechetně“ za své uvěznění v roce 71 vrátil Husák.

Na sjezdu byla uctěna památka advokáta Vlada Clementise/1902-1952 oběšen, odsoudil Stalinův pakt s Hitlerem, za války v LON, od roku 45 tajemníkem ministra zahraničí Masaryka, po vraždě Masaryka do roku 50 vystřídal ve funkci ( viz mé 3 články k vraždě Masaryka, mj. Jan Masaryk, hra rozvědek, zbrojní kontrakty I - Andrea Kostlánová + Jan Masaryk, hra rozvědek a zbrojní kontrakty II - Andrea Kostlánová ) v 1/51 byl zatčen, a funkci po Masarykovi/Clementisovi převzal agent NKVD Viliam Široký, jeden ze zosnovatelů Masarykovy vraždy.

Uctěna byla i památka spisovatele Otta Katze ( alias André Simone ve Francii, US a Mexiku, v protinacistickém odboji měl pseudonym Rudolf Breda /1895-1952 oběšen, ve 20. letech jako německý kominternista byl poslán do MOW, stal se agentem OGPU/NKVD, podílel se na vraždách komunistů i nekomunistů, zejm. je zmiňován jeho záhadně zesnulý blízký spolupracovník Willy Münzenberg, šéf propagandy německé KS /1889-1940/, z Mexika se s manželkou do ČSR vrátil v 3/46, děj filmu Casablanca se částečně inspiroval jeho životem , dle agenta britské tajné služby Edward Spiro „E. H. Cooridge“ se podílel na zinscenování „sebevraždy“ Jana Masaryka v 3/48, v roce 63 byl Otto Katze rehabilitován, 1968 mu prezident Ludvík Svoboda udělen in memoriam Řád republiky, který převzala vdova Ilsa Katzová-Simonová /.

Sjezd slovenských novinářů zatleskal i stranickému spisovateli Ivanu Horvathovi /1904-1960, vězněném v letech 50-59 jako buržoazní nacionalista, 1947, stejně jako straník Laco Novomeský, se podílel na útocích proti nekomunistickým slovenským politickým stranám/, Ladislavu Holdošovi /1911-1988/, interbrigadistovi a vězni z Buchenwaldu 43-45, členu ÚV, jenž po roce 48 prosazoval, aby centrální vláda v Praze neměla pravomoc zrušit nařízení slovenského Sboru pověřenců, což mělo smysl jen před Únorem, zatímco Zápotocký tvrdil, že v poúnorových podmínkách již zvláštní postavení Slovenska není opodstatněné ... 1951 zatčen, odsouzen na 13 let, v Jáchymově ručně třídil uranovou rudu pro SU reaktory, ve vězení strávil 3 roky /54-57/, když byl podmínečně propuštěn, do smrti kulhal, když mu při nucených dřepech praskla šlacha v kolenu. 1963 rehabilitován, 1969 velvyslancem na Kubě, 1970 jej Ludvík Svoboda na žádost Brežněva odvolal.

Básník Laco Novomeský /1904-1976/, rehabilitován 1963, ve 30. letech patřil s Husákem a Clementisem do okruhu slovenských komunistických intelektuálů (tzv. davisté), kteří se vymezovali národně proti koncepci čechoslovakismu. 1954 byl odsouzen na 10 let v procesu Husák a spol., spolu s Husákem se nejvíc zasloužil o vznik federace, za normalizace zastával prestižní kulturní posty, byl předsedou Matice slovenské.

Daniel Okáli /1903-1987/, literární kritik, do KSČ vstoupil 1945, od 3/48 byl pověřencem vnitra, zaslal dopis ministru vnitra Václavu Noskovi, ve kterém protestoval proti tomu, aby celostátní ministerstvo vydávalo pasy občanům ze Slovenska bez vědomí pověřence. Historik Jan Rychlík upozorňuje, že šlo čistě o kompetenční spor, Okáli, ačkoliv vyrůstal v evangelickém sirotčinci, byl zodpovědný za provádění Akce K – likvidace katolických klášterů a řeholních řádů, a měl podíl na budování sítě pracovních táborů nucených prací.

Kampaň proti buržoaznímu nacionalismu spustil Viliam Široký v 4/50, ve vyšetřovací vazbě se Okáli přiznával ke všemu, co mu bylo kladeno za vinu (na rozdíl od Husáka, který polemizoval a trval na své nevině).

Obžaloba např. tvrdila, že jako poválečný předseda Československé přesídlovací komise v Maďarsku vykonával špionáž proti Maďarsku, že hájil sionisty a umožňoval jim vysídlení do Izraele, třebaže v poválečné době byla židovská emigrace oficiálně povolena, aby Židům nemusel být vrácen majetek. 1954 byl odsouzen na 18 let, odseděl si 6 let.

Tlak Chruščova Novotného dovedl k jeho projevu z 22.9.63, kdy Novotný jako hlava KSČ konečně odsoudil vykonstruované politické procesy z let 49-54, na kterých se Novotný podílel, zejména na procesu se Slánským, jak mu připomněl čas. Der Stern z 10.10.63 v rozhovoru s ním ( verze deníku RP obsahovala jen Novotného poznámky k Německu ) ...

Po projevu Novotného z 22.9.63 byli povýšeni reformisté, mj. Dubček /1921-1992 zavražděn jako nepohodlný svědek pro KGB a její agenty v ČR, z auta zmizel Dubčekův kufřík, pravděpodobně s dokumenty k blížícímu se soudu, kde měl svědčit o kriminální činnosti KGB při obsazování Československa, stejně tak v den Dubčekovy „autonehody“ byl zavražděn bývalý PL premiér Piotr Jaroszewicz, jenž měl spolu s Dubčekem svědčit u stejného soudu, viz mj. můj článek Vraždy jsou již 100 let oficiální součástí ... - Andrea Kostlánová, Čestmír Císař /1920-2013, v roce 45 vstoupil do KSČ, v roce 48 ukončil studium na FF, vysočanský sjezd KSČ jej zvolil za člena ÚV, vyloučen z KSČ v roce 70, Chartu nepodepsal /, František Penc /1921-1972 zemřel nečekaně ve funkci velvyslance ve WAW, ministr dolů /.

Novotný za prohlubující se ekonomické krize, kdy Kreml Československo hospodářsky vysával, byl nucen přehodnotit i striktní centrální plánování, koncept ekonomické reformy „ třetí cesty „ člena ÚV Oty Šika /1919-2004 CH, 41-45 KLMauthausen/, šéfa Ekonomického ústavu ČSAV, pověřeného jejím vypracováním, Strana schválila již 14.9.63 ( viz RP ze 17.10.64 - návrhy Evžena Löbla /1907-1987 NYC, ve straně od 1931, za války poradce Jana Masaryka, v roce 49 zatčen, souzen v procesu se Slánským za velezradu, odsouzen na doživotí, 1955 prodělal infarkt, propuštěn 1960, 1963 rehabilitován a stal se spolupracovníkem Oty Šika, po okupaci emigroval, přednášel ekonomii / a Zdeňka Háby*1929 byli považováni za příliš radikální ).

Po Novotného projevu z 22.9.63 Chruščov zářil spokojeností, 25.11.63 Novotný přijel do Kremlu, kde jej Chruščov velkolepě přivítal jako komunistického státníka, jenž příkladně po vzoru Chruščova destalinizoval, a zajistil tak své zemi politickou stabilitu . Velkolepé přivítání nebylo zadarmo – o 14 dní později Chruščov vyslal na Hradčany Brežněva, aby obnovil čsl.- sovětskou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci.

Spisovatel Pavol Števček /1932-2003/, v letech 63-64 šéfredaktor Kulturného života, 21.12.63 nazval rok 1963 „ rokem humanizace socialismu „ ( Števčekova kariéra skončila 1970 ).

Administrativní změny, které zaváděl Chruščov, ohrožovaly i kliku kolem Brežněva, která se uchýlila k palácovému puči.

Nástup Brežněva-Suslova v 10/64 Andropova ohrozil, ale Brežněv jeho pomoc potřeboval proti svým nepřátelům Šeljepinovi, Podgornému a Kosyginovi, a když se v roce 67 zbavil Vladimíra Semičasného, šéfa KGB, dosadil do této funkce Andropova.

Bývalý šéf KGB Semičasný za pěrestrojky poskytl rozhovor čas. Ogoňok, ve kterém prohlásil, že mu Brežněv v 60. letech řekl, že by bylo mnohem snazší Chruščova otrávit než jej dostat od moci politicky, načež si jej na kobereček pozval Gorbačovův šéf KGB Viktor Čebrikov, a žádal, aby mu písemně referoval o speciální laboratoři KGB, která měla na starosti vraždy jedy, což Semičasný odmítl.

Biojedy KGB ( laboratoř KGB pracovala i se smrtelnými viry typu Ebola/krvácivá horečka, problém byl, že by virus zabil i všechny kolem, virus Ebola spadá do klasifikace „ preparáty bioterorismu „, letos 2018 znovu ebola řádí v Kongu Kinshasa, kde ve službách spřátelených těžebních firem působí i Putinovi žoldnéři „ vágnerovci „ ) umístěné mj. v krabičkách cigaret, např. Marlbora, se dávaly nepříteli do odpadkového koše ( viz Boris Volodarský a jeho kniha Továrna na jedy KGB, strana 39 ).

Putin si v 7/06 nechal sobě podřízenou Dumou schválit zákon, který ruskému prezidentu umožňuje zmocnit tajné služby k likvidaci nepohodlných osob, „ nepřátel režimu „, a to i v zahraničí. Zákon neřeší, kdo zařazuje osoby do této kategorie, očividně samotný prezident – zákon byl přijat v příhodnou dobu, v 11/06 byla nejprve k Putinovým/Kadyrovým narozeninám zastřelena Anna Politkovská ( Putin před novináři v reakci na její vraždu prohlásil, že „ neví, kdo to je „ ), a posléze byl radioaktivním poloniem v čaji otráven Litviněnko, se kterým Politkovská pátrala po autorech teroristických útoků proti panelákům 1999, Dubrovce aj. Putinových teroristických akcích.

Viz mj. mé články

Politkovská, Ramzan Kadyrov, a soutěž o ... - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=411861

Anna Politkovská II, zatýkání těch, co žádali ... - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=410893&setver=touch

Zrození Putinem nechtěného - Andrea Kostlánová - iDNES.cz

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=451579

Anna Politkovská I., kauza Erkel - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=410858

Rusko mezi státní propagandou a státní cenzurou - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=470271

Politkovská a útoky proti panelákům - Andrea Kostlánová - iDNES.cz

Politkovská a tajná válka mezi GRU a FSB - Blog ... - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=411586

Beslan, Den Prvý a Druhý - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=154399

Celoroční Halloween v Kremlu - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=248512

Rusko-NATO, tzv. prištinský incident - Andrea Kostlánová - iDNES.cz

https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=475674

Andropov byl hlavním aktérem nejen krvavého potlačení madˇarského povstání 1956, ale i invaze kremelských armád do Československa v roce 68 a Afghánistánu v roce 79, avšak poté, co se Čína po smrti Mao Ce-tunga 1976 a zatčení Gangu čtyř ( vedeného Maovou vdovou Ťiang Čching ) po převzetí moci Teng Siao-pchingem otevřela Západu a ekonomicky rostla, věděl, že ekonomicky zkrachovalý SU ve své bolševické podobě skončil - proto začal se Suslovem podporovat reformní kruhy v SU ( mj. Romanov, Alijev, Gromyko, ministr obrany Ustinov - jeho podpora zajistila Andropovovi nástupnictví po Brežněvovi, roce 92 Jelcin zveřejnil 5 tajných dokumentů z roku 83/sestřelení KAL 007, viz mé dva články o KAL007, dle kterých Ustinov společně se šéfem KGB Čebrikovem, doporučili Andropovovi, aby nalezení černé skříňky nezveřejňoval, protože obsah nahrávky nepodporoval SU tvrzení, že let KAL 007 byl na US špionážní misi, Ryžkov, Jegor Ligačov, Solomencev a Vorotnikov , a oba dovedli k moci Gorbačova ).

Andropov začal přes KGB Prognostické ústavy ( Klaus,Zeman ) v satelitních zemích, které KGB založila, připravovat předání moci KGB reformátorům - mj. Lechu Walesovi, proto Andropov odmítl přes naléhavé žádosti Jaruzelského vojensky zasáhnout v protiruské krizi v Polsku/Walesovo hnutí Solidarita v letech 80-81, a nesouhlasil s vyhlášením výjimečného stavu v 12/81 Jaruzelským.

Brežněv chtěl za svého následníka Andreje Kirilenka /1906-1990/ (svého dlouholetého spolupracovníka) nebo Konstantina Černěnka /1911-1985/.

Po smrti ideologa Strany Suslova v 1/82 a Brežněva v 11/82 se cesta do čela státu Andropovovi otevřela, třebaže se proti němu postavil Černěnko a Tichonov.

Hned po svém nástupu do funkce gen. tajemníka Strany Andropov medializoval „ nepředstavitelné „, tzv. bavlníkovou aféru, ve které představitelé středoasijských svazových republik, zejména uzbecké a tádžické, po celou dobu Brežněvovy éry falšovali údaje o dodávkách bavlny s účastí Brežněvových blízkých spolupracovníků, včetně jeho zetě Jurije Čurbanova.

Andropov zemřel na selhání ledvin v 2/84 (69 ), po něm byl zvolen gen. tajemníkem Černěnko, jenž zemřel o 13 měsíců později. Po sérii stranických pohřbů nastala éra Gorbačova, viz Pětiletka nádherných pohřbů – Wikipedie.

Pouze Titova Jugoslávie a Hodžova Albánie zůstala mimo vliv Kremlu, a také Ceausescovo Rumunsko, kterému nedovolila účastnit se agresí Varšavského paktu ústava, ledaže by takovou agresi schválil „ lid“ . Stranickou nezávislost Albánie a Rumunska jistila Čína, která jejich režimy financovala.

Autor: Andrea Kostlánová | pátek 7.9.2018 10:49 | karma článku: 15.53 | přečteno: 681x


Další články blogera

Andrea Kostlánová

1968 a falšování historie ze strany Putinova Ruska

Politicky nejistý rok 1968 provázelo mnoho záhadných sebevražd a úmrtí, likvidovali se zejména poslední svědci v souvislosti s vraždou Jana Masaryka ( 10.3.48 v den, kdy se poprvé měla veřejnosti představit nová poúnorová vláda ),

12.9.2018 v 15:12 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 553 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968, generál Šejna a válečné zločiny čsl. komunistů

V 2/68 byl zatčen pro podezření z „hospodářské“ kriminality Šejnův spolupracovník politický gen. Miroslav Mamula /1921-1995/, vedoucího 8. oddělení ÚV na ministerstvu obrany, jenž měl se Šejnou plánovat vojenský puč na podporu

10.9.2018 v 14:35 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968, generál Prchlík proti ruským generálům a celé Varšavské smlouvě

Klíčovým spojencem Kremlu v boji proti Západu bylo do roku 68 Československo/CZ, jehož nejvýnosnějším průmyslovým odvětvím byl uranový průmysl pod kontrolou Kremlu, Praha ani nevěděla, kolik uranu její političtí vězni holýma

10.9.2018 v 4:45 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 581 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jakub Ondrušek

Vynucená “solidarita” jako fenomén dneška?

Je solidarita vynutitelná a proč se o to někdo vůbec snaží? To už jsme dospěli tak daleko, že si budeme "dobro" diktovat?

22.9.2018 v 18:35 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 556 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Týden v kostce - „sirotci“, Merkelová, Zeman a Putin a co říká feldkurát Katz na rozpočet?

50 „sirotků“ naší scénou hýbalo více, než je zdrávo. Co má společného Angela Merkelová a Miloš Zeman? A čím nás překvapí Dlouhý, Široký a Bystrozraký?

22.9.2018 v 18:00 | Karma článku: 18.12 | Přečteno: 375 | Diskuse

Petr Burian

Carthago delenda est

Kartágo musí být zničeno, tímto zvoláním prý římský státník Marcus Porcius Cato zakončoval každou svou řeč, byť se týkala čehokoliv. A přesně takto v duelu o zákazu reklam na spotřebitelské úvěry působil i Marek Výborný z KDU-ČSL.

22.9.2018 v 14:09 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 326 | Diskuse

Karel Stýblo

Mravokárci.

Myslím, že toto silné a trapné téma se bude prodírat mediálním prostorem, dokud ho neukončí volby. Anebo, až paní euro-poslankyně za KDU-ČSL Šojdrová přestane mást veřejnost citovým vydíráním.

22.9.2018 v 14:01 | Karma článku: 33.82 | Přečteno: 807 | Diskuse

Jan Dvořák

Nezakuckal se premiér Babiš v Salcburku, když slyšel Macronovy hrozby?

Zdánlivě by to mohla být nepatřičná otázka vzhledem k tomu, že má až příliš osobní ráz, neboť co komu z voličů do toho je, kdy premiérovi zaskočí – jenomže v tomto případě je ve veřejném zájmu to vědět.

22.9.2018 v 10:30 | Karma článku: 25.76 | Přečteno: 798 | Diskuse
Počet článků 974 Celková karma 15.24 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz





Najdete na iDNES.cz