Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

1968, generál Šejna a válečné zločiny čsl. komunistů

10. 09. 2018 14:35:54
V 2/68 byl zatčen pro podezření z „hospodářské“ kriminality Šejnův spolupracovník politický gen. Miroslav Mamula /1921-1995/, vedoucího 8. oddělení ÚV na ministerstvu obrany, jenž měl se Šejnou plánovat vojenský puč na podporu

Novotného. Na základě Mamulovy výpovědi byl vydán zatykač i na Šejnu, jenž se rozhodl společně se svým 18tým synem a mladou milenkou emigrovat.

23.2.68 gen. Egyd Pepich /1923-2006/ v armádním deníku „Obrana lidu“ informoval, že po listopadovém plénu 67 připravoval Novotný v 12/67 vojenský puč se seznamem osob, které měly být zatčeny.

Jednotky armády v okolí Prahy, policie a Lidové milice byly údajně uvedeny do stavu bojové pohotovosti, o čemž gen. Václav Prchlík /1922-1983/, náčelník hlavní politické správy/HPS armády, informoval Dubčeka.

Pozdější komise MNO šetřením u všech svazů armády nezjistila konkrétní opatření ke zvýšení bojové pohotovosti, tj. nepodpořila teorii puče, jen konstatovala, že cvičení spojené s částečnou mobilizací a provedené ve dnech 5. – 9. 12.67 ve středních Čechách se nekonalo ve vhodném termínu .

Dle výpovědi zatčeného asistenta Šejny důstojníka Jaroslava Moravce, došlo 21.12.67 k noční schůzce, na níž se jistý člen ÚV setkal s generály Šejnou, Jankem a Rytířem. Moravec teprve později naznačil, že šlo o setkání spiklenců, kteří chystali vojenský puč ve prospěch Novotného, což popřel náčelník genštábu Rytíř, a ani oficiální vyšetřování z iniciativy gen. Prchlíka, přípravu puče nepotvrdilo ( Moravec tvrdil, že gen. Prchlík patřil k pučistům a pracoval pro US).

Zatčený Šejnův asistent Jaroslav Moravec naopak trval na teorii puče, a tvrdil, že Šejna neuprchl pro ekonomickou trestnou činnost, ale pro organizování státního převratu, v němž se podle Moravce angažovali vedle Šejny mj. gen. Janko, Prchlík, Procházka, a ministr obrany Lomský /56-68/, kteří však, když mělo dojít k zatčení členů ÚV, selhali, akce se musela odložit, a Šejna podle Moravce už generálům nevěřil, a utekl z republiky.

Gen.Bohumír Lomský / 1914-1982/ Z oprátky do ministerského křesla. Příběh vojáka Lomského - Aktuálně ...

Lomský bojoval pod Ludvíkem Svobodou, byl nadřízeným kpt. Otakara Jaroše, všechny bitvy, jimiž Čechoslováci na východní frontě prošli, jsou spjaty s Lomského jménem. Byl "věčným náčelníkem štábu": nejprve praporu, pak brigády, nakonec i armádního sboru. Operace připravoval, a pak jim i de facto velel, už té první - bitvě u Sokolova (+ při osvobození Kyjeva, v Korsuň-Ševčenkovské operaci, v bojích o Bílou Cerekev, Fastov, Dukelský průsmyk, ostravské operaci ). " A oba velitelé 1. čs. armádního sboru Svoboda a poté Karel Klapálek /1893-1984/ vždy respektovali jeho názor," vzpomíná Lomského spolubojovník gen. Miroslav Šmoldas, kvůli obrovským obětem kritizovaná dukelská operace by podle historika Brože byla pro Čechoslováky mnohem krvavější, nebýt Lomského.

NKVD místo aby byla Lomskému vděčna, jej vedla jako důstojníka loajálního prezidentu Benešovi, přesto byl 1945 vyslán do Vorošilovovy akademie v Moskvě, aby si jako frontový velitel doplnil teoretickým studiem praktické zkušenosti (které stejně již získal na Vojenské akademii v Hranicích).

Problém byl v tom, že svou studijní pílí a schopností nalézat i v kritických situacích nápaditá řešení zaháněl do úzkých i zkušené stalinské profesory.

Vojenská kontrarozvědka/VKR založila na Lomského svazek, v němž je označován za "sabotéra výstavby armády podle SU vzoru, a zrádce".

V době loutkového procesu s protistátním spikleneckým centrem v čele s gen. tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským přibyl poté do jeho svazku další cejch – „rejcinovec“ (Bedřich Reicin, agent NKVD, šéf obranného zpravodajství, byl spolu se Slánským jako nepohodlný svědek popraven ).

Nikdo z historiků nenalezl odpověď na otázku, proč na popravišti neskončil i Lomský.

1953 po smrti Stalina se Lomský stal 1. náměstkem ministra obrany neschopného Gottwaldova zetě Alexeje Čepičky, kterého po jeho odvolání v roce 56 vystřídal. Lomský s Novotným odmítal poskytnout Kremlu souhlas s rozmístěním RA v CZ, a odmítl SU okupaci z 21.8.68, byl proto 1970 penzionován.

Na schůzi ÚV ze dne 19.12.67 se Novotný pohádal se svým spolupracovníkem z Mauthausenu Jiřím Hendrychem /1913-1979/, jehož úkolem byl boj proti ideologické diverzi zejm. v kultuře, a který nesouhlasil s Husákem ohledně jeho hodnocení SNP. V 12/67 přešel Hendrych na kremelskou stranu kritiků Novotného, a umožnil tak sesazení Novotného z postu gen. tajemníka.

V 6/1967 Hendrych vedl represe proti reformním komunistům, kteří kriticky vystoupili na 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů ( 27.—29.6.67 ), jehož se Hendrych zúčastnil jako vedoucí delegace ÚV. Jednání sjezdu demonstrativně opustil, když vystřízlivělý stalinista Pavel Kohout*1928, četl dopis Alexandra Solženicyna ( se svoji první manželkou herečkou Alenou Vránovou se na vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin ).

V 12/67 předložil po několikaměsíčních diskuzích Oto Šik na zasedání ÚV návrh na odvolání Novotného z funkce prvního tajemníka Strany, Novotný se spoléhal na Brežněva, jenž však Novotnému nezapomněl, že v roce 64 projevil nesouhlas s jeho pučem proti Chruščovovi.

Prchlík svolal Dubčekovy stoupence do VPA KG/Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, kde k nim Dubček, právě zvolený prvním tajemníkem ÚV, promluvil a požádal armádu, aby zůstala neutrální (takto armádu politicky ku svému puči z 25.2.48 zneužili i bolševici – přes ministra obrany „ nezávislého „ gen. Svobodu, jenž k tomuto účelu využil gen. Karla Klapálka, vojenského velitele Prahy 45-48, jenž se setkal se Svobodou na východní frontě v roce 44 ), načež gen. Prchlíka jmenoval šéfem 8.oddělení.

Vojenský puč z 12/67, který údajně měl proběhnout, neproběhl, ale fámy o něm poškodily Novotného i důvěru v armádu.

Gen.Šejna, jenž se stal v 10/67 nejmladším „politickým „ generálem z příkazu Novotného, i syn Novotného, tvrdili, že žádný vojenský puč ( který by se hodil Kremlu k diskreditaci Novotného), neplánovali, Condoleezza Rice ve své dizertační práci Šejnovi nevěří.

Šejna na Západě v rozhovoru pro list The New York Times odmítl, že připravoval puč proti Dubčekovi. Tuto úlohu mu prý připsali brežněvisté ( Kolder, Šalgovič, Jan Piller), kteří předstírali, že Dubčeka podporují, a místo toho proti němu na příkaz Brežněva osnovali spiknutí.

Šejna několikrát v emigraci naznačil, že věděl ( tj. již v 2/68 ) o chystané okupaci, a chtěl Dubčeka varovat. V dopise manželce napsal, že se několikrát pokoušel o telefonické spojení s Dubčekem, ale Dubčekův osobní tajemník jej odmítl spojit.

V souvislosti s teorií puče jsou bizarní schůzky Šejny s gen. Jankem ( které zajímaly i Pillera se Šalgovičem ), jenž Šejnu neměl v lásce, ale oba podpořili Novotného. Pokud Šejna vojenský puč na podporu Novotného plánoval, bez gen. Janka by se neobešel.

Podle poznámek gen. Janka se mezi 19. a 31. 12.67 setkal se Šejnou 13x, Šejna mu údajně referoval o situaci v ÚV.

Po jednání s Jankem odjížděl Šejna vždy do bytu syna Novotného, kde zůstával dlouho do noci.

Šejna se údajně sešel s Jankem ještě dvakrát na počátku ledna, den před odstraněním Novotného z čela strany a den poté, kdy k tomu došlo, krátce před svoji „ sebevraždou „ ( 14.3.68 ) se gen. Janko o Šejnovi vyjádřil pohrdavě.

Gen. Vasil Valo /1921 Podkarpatská Rus-1979/, bojoval u čsl. jednotky v SU, povýšený za normalizace, uvedl, že 4.1.68, den před sesazením Novotného z funkce gen. tajemníka, si jej do Prahy kvůli prověrkám bojové pohotovosti zavolal gen. Janko, před ním od Janka z kanceláře vycházel Šejna, a pozval ho po skončení jednání s Jankem k sobě do kanceláře, kam Valo nakonec nedorazil. Téhož dne si Janko ještě zavolal pluk. Mazala, a ptal se na názory „Slováků“ na Novotného.

Podle výpovědi Mazala Janko zdůraznil, že je v každém případě nutné zachovat prezidentovi věrnost, ale na pluk. Mazala nijak nenaléhal, ani na Vala, jak Valo uvedl. Janko zřejmě měl určité meze, za něž by nikdy nešel ( puč).

Na organizaci vojenského puče měli vedle Šejny pracovat i tajemník výboru KSČ na MNO Miroslav Mamula, gen. Rytíř, jednalo se s gen. Širůčkem.

Pučisté ( ministr obrany gen. Bohumír Lomský /1914-1982/, ministr vnitra Josef Kudrna, náčelník genštábu gen. Otakar Rytíř, Mamula a gen. Jan Šejna ) se údajně v budově ministerstva obrany sešli počátkem ledna 1968.

Zatčený Jaroslav Moravec uvedl, že se 4.1.68 v bytě Novotného juniora dozvěděl o chystaných změnách v armádě, ministrem obrany se měl stát gen. Rytíř, Šejna měl řídit Hlavní politickou správu (HPS), generál Janko měl být náčelníkem genštábu, a gen. Prchlík měl být degradován a šéfovat Svazarmu ( 9.5.68 bylo Moravcovi, korunnímu svědkovi proti Šejnovi, prezidentskou amnestií prominut 1 rok z tříletého trestu odnětí svobody, 13.11.69 byl podmíněně propuštěn z vězení - Moravce ve vězení v 2/68 pravidelně navštěvovali prominentní straníci Piller a Šalgovič, kteří jej soukromě vyslýchali ).

23.2.68 gen. Pepich v armádním deníku Obrana lidu informoval, že Novotný v 12/67 připravoval vojenský puč, a Dubček, aby jeho slovům dodal kolorit, odvolal ohlášenou přehlídku lidových milicí.

Armáda vůči liberalizaci samozřejmě nebyla imunní, třebaže však armáda byla napojena na Stranu, a tím i na nové stranické vedení, svými tužšími vazbami na Kreml byla od národa izolována, vojenská elita změny ve společnosti sledovala jen zpovzdálí, třebaže existovaly snahy stalinistů použít armádu proti „ kontrarevolucionářům„ již v 1/68 po tzv. lednovém usnesení UV Strany, viz slova politruka pluk.( a pozdějšího gen.) Jiřího Reindla ( náčelník politického oddělení 69-72) ve smyslu, že armáda byla v bojové pohotovosti, aby proti lidu ubránila KSČ, což Šejna popřel.

Teorii puče podpořil 3.3.68 i Šejnův dlouholetý známý režisér Pavel Juráček, jenž tvrdil, že Šejna měl v 12/67 sestavit pro Novotného seznam lidí, kteří měli být zatčeni, nakonec však Novotný příkaz nepodepsal, a gen. Prchlík pučisty Dubčekovi nahlásil, takže Mamula musel opustit funkci a Šejna utéct.

Prchlík byl však prvním mužem, kterého Dubčekovo vedení Kremlu obětovalo. V předsrpnovém období Prchlík Kreml nesmírně popudil, když na tiskové konferenci požadoval, aby členské státy Varšavské smlouvy byly rovnoprávné. Za tuto „drzost“ vůči Kremlu musel gen. Prchlík opustit ÚV, za normalizace byl degradován a uvězněn.

Gen. Václav Prchlík usiloval již za Novotného a proti vůli Novotného, jenž se na nezákonných soudech podílel, o důkladnou rehabilitaci čsl. generálů, a o profesionalizaci armády s odbouráním stranické kontroly.

O rehabilitaci slovenských generálů usiloval gen. Egyd Pepich, který se po Prchlíkovi v roce 68 stal překvapivě náčelníkem Hlavní politické správy/HPS, a po 21. 8.68 byl na Slovensku ministrem vnitra, a poté degradován na předsedu Svazarmu/ Svazu pro spolupráci s armádou.

Akci pučistů prý zastavil Dubčekův slovenský přítel gen. Martin Dzúr /1919-1985/ ( Šejna jej nazýval „ fašistou“- Dzúr v 1/43 ze služby Slovenského státu přeběhl k RA ), jenž po varování gen. Prchala telefonicky informoval gen. Pepicha, a ten Mamulovu akci na záchranu Novotného sabotoval.

Dzúr, jenž vystudoval Vojenskou akademii genštábu obrojených sil RF, i Pepich byli na údajném seznamu vojáků, kteří měli být zatčeni.

Gen.Janko /1917-1968/, náměstek ministra obrany, se snažil situaci pro Novotného zachránit, a na 2.1.68 svolal do Prahy poradu velitelů vojenských okruhů a jejich štábů. V polovině ledna 68 si gen. Janko pozval do kanceláře ministra vnitra Josefa Kudrnu, Janko se zmínil o tom, že chce zorganizovat veřejné vystoupení.

Zklamání generála Janka ( z Brežněva ) vyústilo v depresivní stavy, jak o tom podal svědectví náčelník genštábu gen. Otakar Rytíř, jenž se s Jankem setkal 12.3.68, Janko měl černý sešit, do něhož po skončení jednání napsal poznámku: „Chtěl bych se s tebou sejít.“ Rytíř byl překvapen, chtěl odpovědět, ale Janko ukázal na telefon, aby nemluvil. Rytíř tak napsal do sešitu: „Sejdeme se 13. 3. v 19 hodin na Letenské pláni.

Poté do sešitu vepsal poznámku gen. Janko: „Oto, věř mi, nemám v ničem žádné prsty.“ Podle Rytířova svědectví byl gen. Janko krajně rozrušený, a měl v očích slzy. Když vycházeli z kanceláře, Janko neobjasnil důvod požadované schůzky, jen pouze podotkl, že nevěří telefonům.

Drahomír Kolder /1925-1972/, jenž se 8.12.67 radil s Brežněvem, dal Novotnému ultimátum, aby svolal zasedání ÚV – sešlo se 5.1.68, a „na žádost Novotného“/tj. na žádost Brežněva, jej zbavilo funkce gen. tajemníka, a zvolilo do funkce Dubčeka, s nímž Brežněv v 12/67 rovněž konzultoval, a podpořil jeho kandidaturu.

Šejna přesto na podporu Novotného svolal dvě stranické schůze, 3.1 + 5.1.68 , ale vzápětí byl zatčen Šejnův tajemník pplk. Jaroslav Moravec ( dle gen. Burdy se Šejna a Moravec pokoušeli zabránit dalšímu šetření přes gen. Babku ), jenž potvrdil, že republiková JZD s ním poškozoval i Šejna, obviněn byl Šejna 12.2.68, NS bylo požádáno o zbavení poslanecké imunity Šejny 21.2.68, ale Šejna byl týž den někým varován ( v dopise manželce z US uvedl, že byl varován, a bylo mu doporučeno odjet ) v den, kdy Leflerová převzala žádost o jeho vydání od náměstka gen. prokurátora a hlavního vojenského prokurátora plk. JUDr. Samka.

Viz Politický gen. Jan ŠEJNA /1927-1997 NYC/ , viz Jan Kalous Generál Jan Šejna – předmět zájmu vojenské ... - CS Magazin

18. 10. 1941 se jako 14letý spolu se svým spolužákem pokusil obohatit o 100 korun v obchodě Karla Kukly, po jehož manželce požadoval zmíněnou částku jako pokutu poté, když jim prodala rohlíky bez potravinových lístků, a vykázal se falešným průkazem, který si vyrobil z listu vytrženého ze sešitu. Když si Kuklová si chtěla tento doklad podrobněji prohlédnout, Šejna a jeho společník začali utíkat, ale byli chyceni četníky, kteří je udali. Německý soud v Českých Budějovicích ho 29. 4. 1942 odsoudil k trestu odnětí svobody na 4 týdny, soudní líčení trvalo 15 minut, účastnil se ho otec Šejny, a zástupce německé organizace mládeže, Jugendhilfe. Jednání bylo neveřejné. Že by Šejna poté spolupracoval s Gestapem STB vyloučila s tím, že razítko Gestapa na Šejnových spisech nebylo.

V 11/1950 začala Šejnova vojenská kariéra, když narukoval k ženijnímu pluku do Terezína, a již o 2 roky později byl u téhož pluku zástupcem velitele pro věci politické, údajně funkci dostal donášením na vojáky.

V roce 54 byl již zástupcem velitele pro věci politické ženijního vojska na ministerstvu obrany, v roce 56, kdy již Šejna jezdil na pstruhy s Novotným mladším, náčelníkem sekretariátu nového ministra obrany Bohumíra Lomského, a v roce 64 tajemníkem výboru KSČ/ nejvyšším politrukem na MNO.

V roce 70 mladý Novotný vypověděl: „Šejna se stal někým, až když jsem se o něm zmínil otci. Do té doby to byl člověk bez peněz, bez ambicí a bez vztahu k ženám „ , zatímco Novotný senior prohlásil, že jediný Šejna mu podával pravdivé informace o situaci v armádě.

V roce 56, po svém nástupu do čela sekretariátu ministra obrany Lomského dostal Šejna od svého předchůdce gen. Josefa Strašila do správy trezor, údajně to byl trezor popraveného agenta NKVD a šéfa vojenského zpravodajství Bedřicha Reicina s kádrovými materiály na nejvyšší vojenské prominenty.

Šejna poté, co jej mladý Novotný uvedl do života vyšších kruhů, nabyl velké dluhy, vydržoval si mladé milenky, 1959 se jeho milenkou stala jeho sekretářka praporčice Míla Votrubová, která se kvůli němu rozvedla, ale Šejna se rozvádět nechtěl, proto ji nechal přeřadit do zálohy, a zařídil ji místo v ČSAV, Votrubová jej však dál vydírala, aby jí ještě platil.

1965 začal chodit se studentkou a pracovnicí TV Evženií Musilovou, kterou svezl autem, když stopovala. V 4/67 Správa zahraničních styků armády na základě intervence Šejny požádala tajemníka Národního výboru hlavního města Prahy JUDr. Kiesewettera o přidělení garsoniéry v Praze jeho milence Musilové. Požadavek podepsal Šejnův dobrý známý pluk. Rudolf Babka. Musilová dekret na byt dostala v 5/67 v kategorii „K“, tj. na byt, který měla armáda využívat ke konspiračním účelům. V 10/67 se stal Šejna bez vojenského vzdělání nejmladším generálem.

Šejna potřeboval další peníze, proto se zapojil do podvodů s nedostatkovými jetelovými semeny, které místo Státním vojenským lesům pokoutně prodával předsedům JZD, podílel se na nezákonných obchodech s nemovitostmi, které byly zkonfiskovány třídním nepřátelům ( vilky z tohoto seznamu nabízel i mladému Novotnému a ministru Lomskému, odhadce mu dělal tajemník pražského primátora Kiesewetter, jenž si od syna Novotného sliboval funkci hlavního vojenského prokurátora, kterou paradoxně dostal až od Dubčekova režimu), auty a tuzexovými korunami. ( Třebaže VKR nesměla sbírat informace o stranických prominentech, na Šejnovu manželku nasadila agentku, kterou Šejnová považovala za svoji nejlepší přítelkyni, šéfem VKR byl v letech 53-71 gen. Josef Stavinoha, profesí prvorepublikový důstojník s rodiči zakládajícími členy KSČ, nekonfliktní úředník za nacistů, stalinistů i za Dubčeka, za Dubčeka rehabilitoval pronásledované vojáky, od 1/69 stíhal protisovětsky zaměřené vojáky).

12.1.68 Šejna opět požádal Moravce, aby vzal všechno na sebe, což Moravec odmítl, ale napsal Novotnému dopis s žádostí o milost. Aféru se semeny na radu advokáta Hlouška nakonec vysvětlil sháněním peněz pro zpravodajské účely.

12.1.68 policie odeslala zprávu o machinacích se semeny ministru vnitra Kudrnovi, a žádala o povolení předat materiály k vojenské prokuratuře.

Kudrnovi vzápětí volal náčelník genštábu gen. Rytíř, zda neví něco o machinacích se semeny s tím, že o případ jeví zájem zpravodajská služba, Kudrna materiály zapřel, a nechal je ležet na stole 2 týdny, aby Šejna získal čas.

13.1.68 se náčelník HPS a stoupenec Dubčeka gen. Prchlík dozvěděl, že už v 12/67 se policie z Trebišova dotazovala na Šejnu kvůli machinacím se zahraničními auty, a že dokumenty ukryl ve svém trezoru na ÚV Mamula.

Gen. Prchlík se dále dozvěděl o machinaci s travními semeny – den předtím

Šejna žádal ministra Lomského, aby nechal trestně stíhat gen. Prchlíka, protože v době zasedání pléna narušoval bojeschopnost armády.

Prchlík si však , přes svoji nevraživost k Šejnovi, od Kudrny příslušnou zprávu o semínkové aféře vyžádal až za 10 dní23.1.68. Jediné vysvětlení je, že Prchlík 13.1. čekal na odvolání Mamuly, k němuž došlo 16.1.68. Teprve potom jako nově jmenovaný náčelník 8. oddělení ÚV měl Prchlík Šejnu zcela pod kontrolou, a mohl nahlédnout do Mamulova trezoru s tajemstvími.

13.1.68 Šejna zorganizoval v Horského bytě schůzku Moravce ( jako pomocný dělník sympatizoval se sociální demokracií, ale 4 dny po bolševickém puči vstoupil do KSČ, stejně jako Šejna neměl ani jeho asistent Moravec žádné vzdělání, brzy se však stal šéfem lokální ZO KSČ, podílel se na olupování rolníků a zakládání JZD z majetku okradených. V armádě se, stejně jako Šejna, prosadil jako vedoucí politruk ) , bývalého pracovníka VKR Kováře a Horského, aby se poradili, jak aféru s lučními semeny sprovodit ze světa.

Horský přišel s nápadem, aby jim pomohl vojenský přidělenec v US podpluk. Horák, s nímž se v roce 65 v US seznámil. Horský navrhl, aby Horák prohlásil, že přijal od Moravce peníze na fond KS US, načež Horský zařídí, aby za tuto službu dostal stejnou sumu v US dolarech.

Moravec toto řešení odmítl a vyhrožoval, že řekne vyšetřovatelům pravdu. Horský jej uklidňoval, že se Šejna ještě sejde s náčelníkem genštábu Rytířem, který jim pomůže, protože Šejna na něho něco ví.

Šejna přichází s další variantou - se zpravodajskými zájmy, kterou navrhuje advokát Hloušek. Zpravodajské zájmy by měly policii znemožnit úplné vyšetření kauzy, a zahájení trestního řízení s Moravcem a Šejnou.

V roce 67 zemřel náhle po oslavě Šejnových čtyřicátin zpravodajský důstojník podpluk. Žák, Moravec měl vyšetřovatelům sdělit, že právě jemu předal vysoké částky na zřízení konspiračních bytů ( tím nakonec Moravec odůvodnil žádost Novotnému ze 17.1.68 o zastavení trestního stíhání, podle podacího razítka žádost došla 26.1.68, v den, kdy došlo k zatčení Moravce, Šejna se naposledy setkal s Novotným Juniorem 14.1.68, žádost mladému Novotnému přinesl řidič Šejny, žádost byla doručena pouze v druhopise, co se stalo s originálem není známo ) , anebo může Moravec spáchat sebevraždu, což by bylo úplně nejlepší, nejlépe autonehodou. Navléklo by se to tak, aby byla rodina zajištěna.

16.1.68 navštívil Šejna náčelníka Správy pro zahraniční styky genštábu generála Babku.Ten se Moravce zeptal, zda zná někoho v Rakousku nebo v západním Německu. Moravec mu předal dva zpravodajské typy, západoněmeckého podnikatele, jenž v NSR prodával výrobky českých skláren, a vědeckého pracovníka. Šejna Moravcovi ještě poradil, aby se setkal s náčelníkem vojenské rozvědky generálem Burdou, jenž však „ nebyl k zastižení „. 16.1.68 byl z funkce odvolán šéf 8. oddělení ÚV a Novotného stoupenec Mamula, a z kauzy vycouval i náčelník genštábu Rytíř, kterému Šejna vyčetl, že neintervenoval u ministra vnitra Kudrny, jenž materiály „semínkové“ kauzy nakonec odeslal vojenské prokuratuře.

Rytíř se pokusil prověřit Moravcovu zpravodajskou variantu přes pluk. Dronga, protože mu z prezidentské kanceláře přišla žádost o vyjádření k Moravcovu dopisu. Pluk.Drong prohlásil, že se o zpravodajské zájmy nejedná, a tudíž nemohou být ohroženy.

Šejna se pokusil s Rytířem dohodnout ještě 20.1.68, ale hned po schůzce volal MUDr. Bednářovi, aby Moravce umístil na psychiatrii, ale Moravcovi tvrdil, že jim gen. Rytíř pomůže. Pak se Šejna od gen. Babky dozvěděl, že novým šéfem 8. oddělení ÚV se stane jeho nepřítel gen. Prchlík. Šejna poté 22.1.68 volal manželce mladého Novotného, jenž odcestoval do Cannes, aby zjistil postoj Hradu k dopisu Moravce, ta mu sdělila, že se dopis „ ztratil „ .

Šejna požádal Moravce o kopii dopisu s tím, že se originál ztratil, když se Novotný stěhoval z budovy ÚV .

26.1.68 byl Moravec zatčen.

7.2.68 Šejna požádal o diplomatickou doložku k pasu pro svého syna, 12.268 byl na Šejnu vydán zatykač, ale mohl být uplatněný až po zbavení Šejny poslanecké imunity.

20.2.68 generální prokuratura schválila návrh žádosti, aby byl Šejna zbaven poslanecké imunity, a hlavní vojenský prokurátor Samek navštívil místopředsedkyni NS Helenu Leflerovou, a sdělil ji, že dotyčným poslancem je gen. Jan Šejna. Samek zdůrazňuje nutnost přísného utajení.

Leflerová Samkovi sdělila, že plenární zasedání NS, které může Šejnu zbavit poslanecké imunity, se sejde až za týden – 27.2.68.

Mezitím si Šejna nechal vystavit mezinárodní pojišťovací kartu na vůz zapůjčený z továrny v Mladé Boleslavi. Zároveň poslal svou sekretářku do sekretariátu gen. Janka, aby převzala 10.000 Kč na odměny pro zasloužilé členy strany, které si nechal.

21.2.68 hlavní vojenský prokurátor Samek požádal o předběžný výslech Šejny spojený s následnou vazbu, což gen. prokurátor Bartuška odmítl.

Tajemník primátora Kiesewetter, přítel Samkova podřízeného Hüblera, Šejnovi tvrdil, že předseda NS Laštovička se bude snažit, aby Šejna nebyl vydán k trestnímu stíhání, od Kiesewettera Šejna nejspíš získával klíčové informace, Samek mezi dalšími možnými zdroji uvedl i gen. prokurátora Bartušku a Počepického.

21.2.68 se Šejna v pracovně dr. Kešnera v budově NS setkal s poslancem Kuropkou, po kterém chtěl, aby dosvědčil, že vozy vyslané Šejnou nejely na Moravu pro semena, ale na Slovensko pro řezivo, a při této příležitosti vzaly i semena.

22.2.68 Šejna jednal u Prchlíka o zmíněném dopisu ÚV a o přechodu na jiné pracoviště. Zároveň žádal komisi stranické kontroly o vyřešení pomluv vůči své osobě.

23.2.68 se na Betlémském náměstí Šejna sešel s neznámým mužem, s nímž poté odjel do NS, muž zůstal před budovou. Z pozdějšího svědectví řidiče Trnky vyplývá, že se s největší pravděpodobností jednalo o jednoho z policejních šéfů - podplukovníka Počepického, jenž v posledních dnech před útěkem Šejnu zoufale, ale marně sháněl. Důvod Počepický Horskému odmítl prozradit. Zda se Šejna den před svým útěkem s Počepickým sešel, je záhadou. Výpovědím Horského věřit nelze, Počepického se Šejnou seznámil právě on.

Večer 23.2.68 šel ještě na recepci na Hrad, třebaže podobné akce nevyhledával. Gen.Babka prohlásil, že se Šejna zúčastnil recepce, aby upozornil, že je v nebezpečí, neřekl ale, koho měl Šejna upozornit. Podle Šejnové mu někdo naznačil, aby rychle zmizel. Podle svědků se Šejna objevil na recepci jako persona non grata, nikdo se s ním nebavil. Hovor se mu podařilo navázat až kolem deváté večer, když se potkal s náčelníkem Ústřední vojenské hudby podplukovníkem Holým.

Šejna se Holému svěřil, že dostává telefonické výhružky od lidí spojených s Novotným.

V průběhu recepce na Hradě hovořil i s gen. Prchlíkem ( opětovné setkání Šejny s proreformním Prchlíkem je bizarní, setkali se již na recepci u Sovětů, přičemž se nesnášeli ), a pravděpodobně s gen. prokurátorem Bartuškou, jenž ještě 29.2.68 odmítl požádat jugoslávské úřady o pomoc při zadržení Šejny, čímž ve funkci skončil.

Naposledy se poté sešel s Horským.

Pak se Šejna nechal odvézt na Václavské náměstí, kde nakupoval. Před rozloučením upozornil svého řidiče, ať pro něho v pondělí nejezdí, což byla obrovská neopatrnost.

Kdo Šejnu varoval ?

V podezření byl mj. Jan Horský, předválečný obchodník s koloniálním zbožím z Podkarpatské Rusi, hlavní zásobovač Svobodova armádního sboru v SU, vlastním jménem Herman Berger, jenž si po válce, kdy se stal národním správcem na Liberecku, poté vedoucím v PZO Koospol a následně v národním podniku Pramen, změnil jméno na Horský ( bylo proti němu vedeno řízení pro zpronevěru, ale hlavně pro svoji práci v PZO se v 3/56 stal spolupracovníkem StB ).

Se Šejnou se Horský znal od roku 65, kdy se v jeho spise STB objevuje podezření ze spolupráce s US, která mu nikdy nebyla prokázána.

Horský měl na Šejnu velký vliv, třebaže Šejna občas ironizoval jeho židovský původ. Stal se pro něho nepostradatelným, dokázal všechno zařídit, sehnat tuzexové bony, aby si Šejna mohl pořídit Mercedes - Šejna na oplátku zařídil Horskému povýšení na majora v záloze ( Horský však chtěl vyšší hodnost) a udělení vysokého státního vyznamenání.

Po útěku Šejny byl Horský 1.3.68 zatčen pro nadržování, ale brzy byl z vazby propuštěn, a v 1/ 1970 mu bylo povoleno soukromě vycestovat do US, kde již pod dohledem STB zůstal, a údajně s sebou přivezl některé patenty a důležité zprávy, za které dostal peníze.

Šejna začal podle mladého Novotného kšeftovat, až když byl bez peněz – a znenadání se objevili lidé ( Horský), kteří mu riskantní kšefty přihráli, aby jej zkompromitovali, a připravili jej tak pro zájmy cizích rozvědek.

Podezřelým se stal i JUDr. Doleček (po útěku Šejny byl vazebně stíhán ), plk. JUDr. Zbyněk Kiesewetter ( za Dubčeka nejvyšší vojenský prokurátor ), přítel Šejny. Podezření potvrdili major Kovář a Šejnův řidič. Důvěrník Bílý uvedl, že na jednom setkání Šejny, Kiesewettera, Novotného ml. a Horského se Kiesewetter vyjádřil, že Laštovička se bude snažit, aby k Šejnově trestnímu stíhání nedošlo. Agent VKR informoval, že Šejnův US zubař Zelenka mu řekl o varování od prezidenta Novotného. StB a vojenská kontrarozvědka/VKR nedokázaly zjistit, kdo Šejnu varoval.

Den před útěkem se Šejna s manželkou domluvil, že odjede druhý den na Šumavu pro neteř, na Šumavu chtěl odvézt i manželku, ta z Prahy nechtěla odjet. V noci ještě Šejna telefonoval milence Musilové *1946, ujištˇoval se, zda jejich domluva ohledně zítřejšího odjezdu na Slovensko platí. Evženie Šejnovi řekla, že onemocněla, a že nikam nepojede, ale Šejna ji přemluvil.

V neděli 25.2.68 manželka, dle svých slov, zastihla Šejnu se synem Janem *1950 , studentem, těsně před jejich odchodem. Šejna se tvářil jakoby nic a pokračoval v odchodu, syn stál jako zařezaný, byl viditelně rozrušený.

V neděli večer Šejnovou napadlo, že její muž utekl ( před zatčením Moravce hovořila Šejnová s jeho manželkou, která jí sdělila, že je Šejna zapletený do aféry jejího muže, což Šejna popřel ), a oznámila to svému synovi z prvního manželství Vladimírovi.

Viktorie Šejnová, po 1. manželovi Medinská, rozená Zemeková *1921, jejíž matka pocházela z ruské rodiny zámožného mlynáře, byla starší než Šejna .

S manželkou vyženil dceru Marii*1941 a syna Vladimíra *1945, jejichž otec, kpt. RA, padl ve válce, taktéž bratr Viktorie. Děti své manželky Šejna adoptoval.

1947 Viktorie s dětmi, sestrou (provdanou za dělníka Václava Končelíka ) , s matkou a s otcem, zemřelým 1950, přijeli osídlit čsl.pohraničí po vyhnaných Němcích (ani otec ani matka, před bolševickým pučem bohatí lidé, nebyli údajně ve Straně ), kam se po válce přestěhovali i Šejnovi rodiče – rolníci - na lepší pozemky po vyhnaných Němcích.

Podle Šejnové se manžel pro útěk rozhodl náhle, protože stále opravoval chatu v Úštěku, při prvním výslechu však Šejnová některé podstatné věci zamlčela, např. nezmínila se o dopise, který jí manžel údajně poslal z Bratislavy.

Šejnová tedy nejspíš věděla o manželově útěku už v době, kdy ji navštívila STB, alespoň to řekla své přítelkyni, která byla, aniž to Šejnová tušila, důvěrnicí VKR „ Carmen „ , která Šejnovou považovala za výbornou herečku. Přítelkyni také sdělila, že dopis přesně podle instrukcí od manžela spálila. Šejna v něm údajně psal o tom, že mu zbývají jen dvě možnosti, zabít se nebo čekat, až ho zabijí jiní. Neustále prý čelil hrozbám, aby na některé osoby nevyzradil, co o nich ví.

Týž den 25.2.68 přejeli hranici Maďarska, a přes YU a Terst, kde nechali auto, odjeli do Říma, a na US velvyslanectví požádali o vízum.

Šejna se synem měli diplomatické pasy, Musilová výjezdní doložku, třebaže platnou výjezdní doložku zanechala doma. Úřady si marně lámaly hlavu, na jaký doklad Musilová vycestovala.

V jeho pražském bytě 25.2.68 neustále vyzváněl telefon, Horský hledal Šejnu.

Pracovník VKR Kovář byl přesvědčen, že Šejnovi k útěku do US pomohl Horský, jenž se se Šejnou sešel den před útěkem.

Nejenom Moravec, ale také Šejnová se domnívala, že Šejna musel vycestovat minimálně s nějakým dopisem nebo doporučením pro strýce Horského, který byl v US bohatým továrníkem.

Horský se v 1/1969 setkal se synem Novotného na oslavě narozenin jeho ženy. Horský se zmínil o své nadcházející cestě do US, a zeptal se Novotného: „Tondo, co chceš, abych vyřídil Šejnovi ? „ Horský mohl čile komunikovat se zahraničím prostřednictvím kurýrní služby letecké společnosti Pan American nebo za pomoci stewardky, která byla jeho milenkou.

V 1/1970 Horský „utekl“ do US, VKR tvrdila, že se Horský po svém příjezdu do US se Šejnou setkal, slíbil mu zprostředkovat spojení do CZ, a od něho nebo od Američanů měl Horský získat peníze za zprávy a patenty, které vyvezl z Československa. Své sestře do Košic Horský napsal, že odjel do Austrálie, aby se vyhnul jakémukoliv vyptávání v souvislosti se Šejnou.

Šejnův útěk riskantní trasou z Bratislavy přes Maďarsko a týž den přes hranice YU ( hraniční přechod Letemy–Hodošan, 26. 2.68 překročili jugoslávsko-italské hranice na hraničním přechodu Koper ( dokumentováno šifrou čsl.vojenského přidělence v Bělehradě ) naznačuje, že nebyl agentem Západu, to by jel do Říma přes Rakousko či NSR, tento závěr konstatoval ve vyšetřovací zprávě šéf vyšetřovací komise Oldřich Černík .

Rezidentura CIA ve Vídni 26.2.68 odeslala do Washingtonu telegram ve znění: “Gen. Šejna OK.” 27.2.68 byl Šejna zbaven poslanecké imunity, do US všichni tři odletěli 29.2.68, kde požádali o politický azyl. Šejna byl nejvýše postaveným přeběhlíkem, jenž ze SU satelitů emigroval na Západ.

7. 3. 68 vojenský přidělenec Itálie v US plk. Agostino Sorce k útěku Šejny uvedl, že se Šejna spojil s US velvyslanectvím v Římě z Terstu. Italská vláda 2. den požádala US o odvoz Šejny ze svého území.

V 9/1970 Viktorie Šejnová řekla své přítelkyni/důvěrnici VKR o dopisu, který jí předal advokát Řípa, spolupracující s VKR. Šejna v dopise tvrdil, že byl z Itálie Američany unesen v předem připraveném letadle.

Šejna nepochybně přemýšlel o útěku do US delší dobu, v 1/67 si prostřednictvím Horského vyžádal schůzku s vojenským a leteckým přidělencem v US podpluk.Horákem, schůzka se však neuskutečnila.

V roce 93 v rozhovoru s novinářem a historikem Tomášem Sniegoněm, žijícím od roku 91 ve Švédsku, Šejna uvedl, že před svým útěkem na počátku února 68 kontaktoval US velvyslanectví, kde mu slíbili, že se o něho postarají, pokud zmizí z republiky.

Šejna, jehož diplomatický pas platil pouze do socialistických zemí, možná, aby se pojistil, sháněl italské vízum. VKR se totiž dobrovolně přihlásil svědek, který se v druhé polovině ledna 68 potkal na italském velvyslanectví s neznámým mužem, ve kterém počátkem března 68 v deníku Práce poznal Šejnu na fotografii.

Závěrečná zpráva VKR uvádí, že podíl západních rozvědek na útěku Šejny nebyl zjištěn, podíl Kremlu nebyl zkoumán - List Lidová demokracie přetiskl článek listu The NYC Times, který tvrdil, že gen. Šejna přicestoval na diplomatický pas, který mu obstaral Kreml, což Kreml popřel.

Šejna byl po svém příletu do US ubytován na velitelství CIA v Langley, a byl podroben výslechu DIA a CIA. Šejna vypovídal ochotně, US si z něho udělaly experta na Československo ( o Husákovi Američanům řekl, že ve vězení byl udavačem vězňů ). Šejna dostal 100 000 dolarů, aby si koupil dům.

CIA mu zajistila ochranku, Šejnu však nikdo neunesl ani nezlikvidoval. V listu New York Times vyšla v polovině roku 1969 informace o motelu, který Šejna vlastnil v rekreační oblasti Lake George ( z dopisu manželce z roku 69 vyplývá, že po propuštění z izolace se Šejna se synem a Musilovou stali majiteli motelu v oblasti Lake George).

10.4.68 se v budově US zamini uskutečnilo setkání Evženie Musilové a mladého Šejny (oba se později vzali, v 11/81 se jim narodila dcera, zatímco Šejna si vzal za manželku francouzskou mulatku, což Šejna potvrdil 1993 v rozhovoru s Tomášem Sniegoněm) s pracovníky čsl. velvyslanectví ( Turek + Janout), oba prohlásili, že ČSSR opustili dobrovolně, a že jsou v US finančně zajištěni. Cestovní doklady neměli u sebe, Šejna mladší měl pas, Musilová neuvedla, na jaký doklad cestovala. Věděli, že jsou v US bez povolení čsl. úřadů, ale neměli zájem si pobyt zlegalizovat s tím, že budou-li mít zájem o návrat, obrátí se na ambasádu. Na tom trvali i po vysvětlení, že legalizace jejich pobytu v zahraničí je „k ničemu nezavazuje“, ale ponechává jim cestu k návratu.

Šejna, obávající se o svůj život, zpočátku používal jméno své milenky Musilové, zatímco jeho syn se obával, že bude muset narukovat do Vietnamu.

V 11/68 emigrovali přes Vídeň do US matka Šejnovy milenky úřednice Musilová se svým synem Janem Musilem, spolu s přítelkyní Musilové Evou Lörincovou, TV produkční, která se den po útěku Musilové přihlásila k trvalému pobytu v bytě Musilové, který Musilové opatřil Šejna, třebaže tvrdila, že jí Musilová před odjezdem řekla, že se za pár dní vrátí.

Lörincová tak lhala, a budˇse o útěku dozvěděla od Musilové nebo od Šejny, se kterým se setkala pár dní před jeho útěkem ( při výslechu tvrdila, že jej neviděla několik měsíců ), a po schůzce byla prý očividně rozrušená, vypověděl Šejnův řidič.

Poslední informace o synovi Šejny a jeho manželce Evženii Musilové (bývalá milenka Šejny) zprostředkovávala Milada Turečková, která pravidelně vyjížděla do US za svoji dcerou, u které bydlela Eva Lörincová, dcera se však 1981 přestěhovala do NSR, čímž skončily možnosti získávání informací z prostředí Šejny a jeho příbuzných.

Lörincová při výslechu důstojníku VKR nabídla, že pokud jí bude povolen odjezd za příbuznými do US, byla by ochotná po Šejnovi a Musilové v US pátrat. Když byla upozorněna na rizika této akce, rozmyslela si to, ale přesto zanedlouho v 11/68 spolu s matkou Musilové uprchla, když vycestovaly za hranice na konkrétní pozvání z Vídně, které jim opatřil známý. Na dotyčné vídeňské adrese se však nikdy neobjevily, a pokračovaly v cestě do US.

Ministerstvu vnitra se nikdy nepodařilo zjistit přesnou adresu Šejnova pobytu, jen tři „ možná „ adresy uprchlého Šejny (New York, Washington, Lake George).

Kategorie lidí udržujících kontakt s uprchlým Šejnou, kteří se dostali pod kontrolu STB a VKR: manželka Viktorie Šejnová, nevlastní dcera Marie Kopřivová, zeť Miroslav Kopřiva *1939 ( armádní kpt, po útěku Šejny taxíkář ) , nevlastní syn Vladimír Šejna, manžel Šejnovy sestry Marie Josef Jindříček, otec Jan Šejna*1900, matka Růžena Šejnová*1902, Elfrída Musilová (matka jeho milenky), Vladek Musil *1921 (její bývalý manžel ), Hana Musilová (jejich dcera), Eva Lörincová (přítelkyně Musilové), Marie Lörincová (její matka), Štefan Lörinc (její otec), Štěpán Lörinc (jejich syn), Anna Popsteinová (její teta), Milan Procházka (přítel Lörincové) , Petr Hubený ( přítel Lörincové ), Jaroslav Moravec*1928, Jan Horský*1919 v SU ( utekl do US v 1/70 ), Josef Kovář*1928, ex příslušník VKR, bytem Roztoky u Prahy, František Čvanda*1927, armádní důstojník.

Prověřován pro údajné styky s Šejnou byl i dr. František Ledvinka, dr. Georg Rueckert, a vojín základní služby (Klatovy) Petr Patik, u kterého byla zjištěna adresa na Šejnu do US. Generál Jan Šejna – předmět zájmu vojenské ... - CS Magazin

Později VKR pro možné styky se Šejnou sledovala v armádě již jen 8 osob: gen. Romočuský Štěpán, gen. Růžička Václav – Praha, plk. Vrána Josef – MNO, plk. Máša Oldřich – Brno, plk. Bednář Milan – Praha, pplk. Němec Josef – Pardubice, nprap. Hruška Ludvík, Čárková Cecilie – Kancelář ministra obrany.

K lidem majícím z Šejnovy činnosti užitek údajně patřili: pplk. Počepický, Horský, předseda JZD z Litoměřic, předseda MNV Úštěk, lidé z ÚVN, hlavně MUDr. Bednář z Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích, Šejnův lékař, jenž se Šejnou seznámil přes politruka majora Kyselku, přítele Šejny). Jaroslav Moravec (po útěku Šejny se z hlavního obviněného stal pouze svedený) a Judr Zbyněk Kiesewetter ( pozdější Dubčekův hlavní vojenský prokurátor).

Podle bývalého příslušníka VKR Josefa Kováře Horský zprostředkoval Šejnovi kontakt na náčelníka vyšetřovacího odboru VB Počepického, jehož role v Šejnově kauze není jasná, po generálu Jankovi spáchal i on sebevraždu.

Poslední výslech podstoupil 24. 4. 68 během léčení v Mariánských Lázních, od následujícího dne byl pohřešovaný. Za tři dny odpoledne 27. 4.68 byl pplk. Počepický nalezen oběšený v lese, 2km nad vojenskou zotavovnou, našel se údajně dopis na rozloučenou, v němž naznačil, že si bere život kvůli kauze Šejna.

5.3.68 byla zveřejněna zpráva, že Šejna uprchl.

Ministr obrany Lomský vytvořil speciální komisi na MNO, byl odvolán ministr vnitra Kudrna a gen. prokurátor Bartuška. Po útěku Šejny byla ustavena vyšetřovací komise KSČ ve složení: Černík (předseda), Piller, Šalgovič, Hlína, gen. Prchlík, gen. Pepich. Sekretariát komise tvořili: bývalý pluk. Bizík (ÚV KSČ), býv. plk. Padrůněk (MV), pplk. Dupkala (HPS ČSLA), plk. Kaucký (sekretář Prchlíka), mjr. Jankrle (MV).

V průběhu vyšetřování zařadil plk.Dupkala mezi důvěrné Šejnovy styky gen. Babku (náčelník KVS Ostrava), plk. Paluše (zástupce náčelníka KS MNO), gen. Širůčka (náčelník OZ GŠ), gen. Janka ( „sebevražda“), plk. Jaška (náčelníka štábu VVO), pplk. Kauška (ÚV), Květu Foralovou (pracovnice Dukly), plk. Čunáta (vojenská katedra ČVUT), plk. Kiesewettera, pplk. Čecha (MVS Praha), plk. Solfronka (GŠ). Horského, pplk. Počepického („sebevražda“), Josefa Kováře, Novotného a jeho syna.

Osoby, které Šejna znal - plk. Kokošku (náčelníka 1. odb. S-VKR) a pracovníky S-VKR gen. Stavinohu, plk. Pitru a plk. Šorala. V občasném styku se s ním nacházeli pplk. Kalina (zástupce náčelníka 1. odb. S-VKR), pplk. Melnyčok (náčelník 1. odd. 1. odb. S-VKR), pplk. Burian (náčelník 2. odd. 1. odb. S-VKR) a pplk. Selement (náčelník organizačního oddělení kádrového odb. S-VKR). Šejna osobně znal pracovníky S-VKR: pplk. Míla, pplk. Zahálku, mjr. Lacinu, mjr. Boučka, mjr. Kučeru, mjr. Dlouhého a mjr. Jareše. Do 9/ 1963 přicházel do služebních a soukromých kontaktů se Šejnou i bývalý náčelník 1. odboru S-VKR plk. Solfronk Osobní styky s uprchlým generálmajorem udržovali pplk. Čech a mjr. Kovář.

Komunisté v Praze dle vzájemné smlouvy o vydání osob obviněných ze zločinné činnosti z roku 1926 marně 13.3.68 požádali US vládu o vydání Šejny s tím, že je pachatelem majetkové trestné činnosti. 26.4.68 založila VKR spis HONZA/ svazek č. 4634 ( 9.11.83 doporučil plk. Lubomír Prejda svazek HONZA ukončit) , uvažovalo se i o vylákání Šejny z US a jeho unesení (jako v případě Bohumila Laušmana).

Šejna byl 17. 4. 1970 v nepřítomnosti odsouzen za trestné činy (rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a zběhnutí do ciziny) k 10 letům odnětí svobody a k propadnutí majetku.

Šejna, komicky, nebyl vyšetřován, obžalován ani odsouzen pro žádný protistátní trestný čin (to by komunisté museli veřejnost informovat o zrůdných lékařských pokusech ). O tom, že spolupracuje s tajnými službami US, uvedli v 3/68 vojenští přidělenci pplk. Horák (US) a pplk. Solfronk (Rumunsko).

Šejna se 24.4.70 prostřednictvím svého advokáta Řípy proti rozsudku odvolal, ale za 3 měsíce své odvolání stáhl, nemělo smysl.

Byl Šejna přínosem pro CIA ?

V letech 69-76 Šejna v emigraci pracoval jako analytik VKR v CIA, později jako poradce DIA. Škody byly obrovské, Šejna znal osobně armádní špičky nejen v Praze, ale i v Moskvě, dle Memoranda DIA měl Šejna „ vynikající pamětˇ “.

Oficiálně dle CIA/DIA a čsl. úřadů, které spolu ochotně spolupracovaly, přínosem nebyl, podle výpisu VKR znal mj. dokumenty předkládané vojenské komisi ÚV, účastnil cvičení VÍTR, ŠÍP95, VLTAVA, výpis uváděl, že chybělo 15 přísně tajných a tajných spisů.

V letech 56–61 se Šejna jako tajemník účastnil zasedání branné komise ÚV, do které měl přístup prezident, ministr obrany Bohumír Lomský /1914-1982, důstojník východní fronty/, ministr vnitra Rudolf Barák /1915-1995/, předseda vlády Viliam Široký /1902-1971/ a gen.Václav Vitanovský/1916-1996/.

Šejna pravděpodobně vyzradil údaje o chráněných pracovištích zvláštní důležitosti předurčených pro dislokaci nejvyšších stranických, státních a vojenských orgánů, a to: technické parametry jako odolnost, kapacita, technické vybavení u těchto pracovišť: K-116, K-16, K-111, S-1, 2, 3; K-111, K-116, K-16, přesné umístění K-116, K-16, K-111, a pravděpodobně i S-1. Kromě toho pravděpodobně znal i objekt TRNOVANY.

Gen. Ernest Vasiljak ve výpovědi z 5/1972 uvedl, že na žádost gen. Šejny zhotovil od roku 62 3059 kusů fotografií tajných materiálů z činnosti MNO. Genštáb však prohlásil, že se existenci těchto materiálů nepodařilo prokázat.

Oficiální zpráva komise MNO ke kauze Šejna z 12/68, bagatelizuje Šejnův přínos pro Západ, avšak tehdejší vedoucí tiskového odboru NS Judr Oldřich Manďák/1912-1998/ napsal ve svých nepublikovaných Pamětech, že Šejna uprchl s mobilizačními plány ( z jiného soudku viz jeho článek v týdeníku Vlasta/Ústřední svaz žen ze 23.1.63, kritizující stále přetrvávající stalinistický dogmatismus). Mandˇák žádal na šéfovi NS Laštovičkovi, aby se semínková kauza vyšetřila, ale Šejnův přítel Laštovička naopak nechal Manďáka přeřadit do nižší funkce. S mobilizačními plány Šejna neuprchl, sdělil CIA/DIA jiné významné informace, viz níže.

1997, kdy Šejna zemřel, vyšel v listu The NYC Times nekrolog od Davida Stout :

Jan Šejna, 70, bývalý čsl. generál bez vojenského vzdělání a přeběhlík, kterého US nevydaly, zemřel v Bethesda, Maryland.

V roce 70 VKR získalo agenturní zprávu od jedné čsl. emigrantky, která se od strýce svého manžela, který byl zaměstnaný na US zamini, dozvěděla, že Šejna předal US mnoho cenných informací, mnohem více než se objevilo v novinách – načež ministerstvo obrany opět pro čsl.novináře rozjíždí kouřovou a dezinformační clonu, jaké poznatky by to asi mohly být, od značky toaletního papíru gen. tajemníka Strany po mobilizační plány.

Gen. Kužel tvrdil, že se Šejnova aféra úmyslně zamlčuje, a že Šejna se svými kontakty do orgánů Varšavské smlouvy je lepší agent než byl Richard Sorge, viz můj článek Richard Sorge, vyzvědač, jenž ztratil zájem o ... - Andrea Kostlánová, zatímco gen. Vosáhlo tvrdil, že Šejna nemůže být po odborné stránce cizí rozvědce užitečný, protože nemá přehled o vojenských otázkách.

V 4/74 agent VKR hlásil, že v pořadu západoněmecké TV zaznamenal rozhovor se Šejnou. Na obrazovce se prý objevily originály dokumentů přísně tajného charakteru, které byly označeny razítky MNO.

VKR monitorovala i otevřené zdroje – o vystoupení Šejny ve sdělovacích prostředcích tvrdila, že jsou to dezinformace, např. v Paris Match se 14.8.71 objevil titulek: Český generál odhaluje ruský plán k obsazení Evropy a Francie.

1971 se VKR dozvěděla, že se chystá vydání Šejnových Pamětí (neškodné historky o Chruščevovi a další zajímavosti ), že Šejna byl v Londýně, kde jednal s vydavatelem, navštívil i Francii a Japonsko, k cestování využíval jen vojenských letounů.

V záznamu VKR uvádí, že Šejna má stálé kontakty do ČSSR. Právě československými přáteli měl být upozorněn, že v nejmenované skupině sportovců, která byla vyslána do US, byli 4 lidé, kteří měli zajistit jeho likvidaci. V připravované knize a v publikovaných článcích prý Šejna uvádí pouze osoby, které buď zemřely nebo odešly do zahraničí. Zaměřuje se hlavně na SU generály, zvláště na maršála Andreje Grečka.

Náčelník VKR gen. Stavinoha v souvislosti s Šejnovou knihou We will bury you ( podrobnosti ze zákulisí Novotného režimu ) zahájil ideologickou protiofenzívu, která Šejnu líčila jako zrádce, zloděje, a zbabělce. Šejna na své Paměti + 5 dalších článků se souhlasem CIA podepsal smlouvu s časopisem Reader ́s Digest.

Šejnův přínos byl naopak velký, ale nikoliv ve výše zmíněných oblastech - US tajným službám např. sdělil, že Severní Korea v 1/68 zkonfiskovala v Pacifiku US špionážní lodˇ Pueblo na žádost a za spolupráce Kremlu.

US tajným službám ani Bílému domu se však Šejnovy informace v době vietnamské války nehodily, byly rozhořčeny, co jim to Šejna vykládá s tím, že takových věcí, jako je vývoj psychoaktivních látek pro psychochemické válčení, si vůbec nemá všímat, a hledaly u čsl. tajných služeb podporu pro svoji tezi pro veřejnost, že je Šejna komediantem ( viz čas. Stern ze 24.3.68 „Dobrodružství dobrého vojáka Šejny“) . V 12/71 vyšla studie prof. politologie na univerzitě v Edinburghu Johna Ericksona, jenž nazval Šejnu nevěrohodným.

Šejna mj. tvrdil, že se čsl. vojenští lékaři z Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích, z Výzkumného vědeckého ústavu letectva v Hradci Králové, z Fakulty vojenského zdravotnictví, a vědci z čsl. Akademie věd podíleli na lékařských pokusech ( drogy a ozařování, proškoleni v Institutu atomové medicíny v Dubně u Moskvy ) na US válečných zajatcích z Koreje a Vietnamu ( viz také můj článek 50.léta, čeští lékaři v roli bolševických mučitelů - Andrea Kostlánová ). Testovali na nich biologické a chemické bojové látky, a trénovali na nich amputace, znetvořená těla pálili v krematoriu , přiléhajícím k nemocnici, které rovněž postavili čsl. odborníci ( po prostudování příslušných zařízení nacistických a japonských ).

Ti zajatci, co pokusy odmítli podstoupit, byli zastřeleni.

V nemocnici bylo obvykle 600 pacientů, nikdo z nich z ní nevyšel živý – těch 100 živých pacientů-válečných zajatců, kteří z ní vyšli, byli jen převezeni na další testy do SU, a to čtyřmi letadly přes ČSSR, kde jim byly provedeny další testy, a na jejich základě byli rozesláni do nejrůznějších vojenských zařízení v SU.

Zastávka v Praze vždy činila 1 týden, aby Sověti mohli případně tvrdit, že do SU US zajatci převáženi nikdy nebyli.

Za vietnamské války se opakovalo to samé, ale pokusy na zajatcích se konaly i v severním Vietnamu a Laosu, a do SU byli vybraní zajatci převáženi vedle ČSSR i přes Severní Koreu a NDR. A navíc byli „ zasíláni „ i k pokusům do Číny, ČSSR, na Kubu, viz zejm. Robert Kenneth Dorman*1937 Accounting for POW/MIA ́s from the Korean War and the Vietnam War z roku 98.

Šejnova zpráva byla dodána Kongresu až 24 let po jeho původní výpovědi, tj. až v roce 92, kdy zprávu senátor Dorman (R ) předal senátorům Johnu Kerry a Smithovi s tím, aby připravili Šejnovo slyšení před Senátem.

Šejna poté vypovídal před komisí Kongresu v roce 92 a v roce 96, rok před svojí smrtí v roce 97, kterými potvrdil své výpovědi z roku 68, které se US tajným službám tehdy nehodily, protože pracovaly na vlastních podobných projektech ( mj. projekt MKULTRA, schválený 1953 Dullesem, viz mé články Max Spiers varoval před Čtvrtou Říší - Andrea Kostlánová - iDNES.cz

Mimozemský původ létajících disků Pentagonu ... - Andrea Kostlánová

9/11 let 93 a jeho cestující z firmy Raytheon - Andrea Kostlánová

Poválečná recyklace nacistických vědců I. - Vojsko.net

Výsledkem podávání psychotropních látek US zajatcům byla jejich prohlášení pro severokorejskou propagandu o krásách komunismu a hnusném kapitalismu.

CIA/ DIA ještě před kongresovým slyšením začaly Šejnu opět špinit jako před 24 lety, a odmítly provést nový důkladný debriefing Šejny s tím, že pád berlínské zdi a pokračující přátelství s ruskými tajnými službami již překonaly nutnost vyslechnout Šejnu před Kongresem, zatímco ruské tajné služby začaly vyhledávat svědky a likvidovat je.

CIA/DIA odmítly poskytnout jména lidí, kteří Šejnu vyslýchali, a překrucovaly Šejnovy výpovědi, když tvrdily, že Šejna sám řekl, že nic podstatného ze zpravodajství neví, když ve skutečnosti řekl, že „ nemá informace z taktických záležitostí, jako jsou jména čsl. agentů v US a na Západě „, ale že má informace strategické, např. že Kreml finančně a vojensky podporuje mezinárodní terorismus ( IRA,ETA + teroristy z ultralevice i z ultrapravice).

Navíc Šejna vypovídal v češtině, takže se mohla při překladu vloudit nesprávná interpretace jeho slov.

CIA/DIA v roce 92 popřely, že by se Šejna jakýmkoliv způsobem zmínil o US válečných zajatcích v Koreji či Vietnamu, a nazvaly jej lhářem.

Šejna se však i po 24 letech pevně držel toho, co vypověděl v roce 68, a nezměnil své výpovědi, ani když jej CIA/DIA o to žádaly.

Šejna před Kongresem požadoval, aby US tajné služby předložily audionahrávky z roku 68, což CIA/DIA odmítly, a nejprve tvrdily, že již byly zničeny, poté je přinést slíbily, ale nikdy je nepřinesly, a ty, které předložily, zfalšovaly, jak potvrdili experti, včetně českých jazykových lingvistů, které přivedl senátor Dorman.

DIA v roce 68 Šejnovi řekla, že si jej nechá jako experta na Evropu, ale nikoliv na US válečné zajatce, Šejna tudíž řekl něco, co US tajné služby vystrašilo.

Zprávu o výpovědi Šejny o lékařských pokusech pro senátora Dormana v létě 92 zpracoval bývalý DIA expert John F. McCreary, jenž v memorandu vyjádřil obavy o život dvou svědků – Šejny a přeběhlého severovietnamského diplomata Le Quang Khai (o něm viz kniha Roberta Egana Eating with the enemy z roku 2010), načež se na US zamini sešla společná US-ruská komise, která projednala informace, poskytnuté Šejnou ( zatímco v roce 71, po přeběhnutí severovietnamského vojenského lékaře do US, Dang –Tana, CIA dokonce svolala 11.5.71 tiskovou konferenci ) ...

CIA zašla v roce 92 v diskreditaci Šejny tak daleko, že tvrdila, že Šejna lže, protože jeho informace nepotvrdila čsl. vláda, třebaže čsl. nemocnici, krematorium a čsl. zdravotnický personál potvrdili přeběhlíci.

US velvyslanec Malcolm Toon, vedl pro CIA US delegaci, která odjela do spřátelené Prahy „ projednat“ Šejnovy informace, zatímco „ vyšetřování „ DIA spočívalo v tom, že si v 3/92 vyšetřující zprávu vyžádala od pražské vlády ...

Kreml čsl. vládu požádal, aby v severní Koreji postavil vojenskou nemocnici pro experimentální vojenskou medicínu a pro praxi vojenských lékařů hned na počátku války v roce 50. Postavilo ji i s krematoriem ministerstvo obrany, Vojenský projektový ústav, oficiálně pro léčení severokorejských raněných vojáků.

Jedním z blízkých Šejnových přátel byl šéf Správy pro zahraniční styky genštábu gen. Rudolf Babka, jenž Šejnovi pomáhal při obstarávání konspiračního bytu, který využívala Šejnova milenka Musilová, a po zatčení Moravce podpořil Šejnovo tvrzení, že podvody byly spáchány ve prospěch zpravodajských služeb, proto, na oko, zajišťoval styk podpluk. Moravce se zpravodajským důstojníkem Svobodou. Babka také dělal Šejnovi ručitele v Čsl.spořitelně, a po jeho útěku musel část dlužné částky splácet.

Babka byl očividně Šejnovým zdrojem o mučení válečných zajatců, protože byl v 12/51 jako stalinista nejtěžšího kalibru formálně převeden k zamini a vyslaný jako první tajemník čsl. velvyslanectví do severní Koreje, kde ve skutečnosti v hodnosti plukovníka úřad i vojenskou operaci „Nemocnice„ vedl ( a začal těžce pít ).

Samotnou nemocnici řídil prof. pluk. Dufek, kardiolog, bývalý SU občan, jenž emigroval do ČSSR a pracoval v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích.

Šejna provoz nemocnice služebně probíral s oběma, Babkou i Dufkem, a byl přítomen jejich ústním zprávám pro Kolegium ministra obrany, které předprojednávalo věci, které se měly probírat v Obranné radě. Šejna byl v letech 56-64 jejím tajemníkem a šéfem jejího sekretariátu. Členem Kolegia byl až do svého útěku.

Pro nemocnici v Koreji bylo vyčleněno 18 vojenských lékařů, a přes 20 ruských, někteří z nich ještě před odjezdem procházeli speciálním výcvikem v Institutu pro jadernou medicínu v MOW – byli to ti, co podepsali prohlášení, že se budou dobrovolně účastnit výzkumu při ozařování pacientů.

V roce 54 po uzavření příměří Kreml nemocnici předal Severokorejcům.

V 3/53 ve Fenjanu napsal Rudolf Babka posudek na jednoho zpravodajského důstojníka, jenž byl přidělen k čsl. lékařské skupině v KLDR v nemocnici, kterou čsl. komunisté vybudovali na přání Kremlu pro US válečné zajatce ( archív zpravodajské služby genštábu). Objektový svazek Ústřední vojenské nemocnice, který by mohl objasnit poslání čsl. nemocnice za korejské války, obsahuje jen údaj o skartaci.

Babka píše, že „ze širšího hlediska mu činnost byla znesnadňována náčelníkem čsl. lékařské skupiny, který si jeho přítomnost ve skupině vysvětloval jen jako zabezpečení ochrany skupiny“.

Babka dále píše, že „ dotyčný soudruh ihned po svém příjezdu do Koreje navázal spolupráci s korejskými orgány, a zúčastňoval se společně s nimi některých akcí do doby, než se to mohlo stát politicky neúnosným, a kdy na moji radu od této jinak prospěšné činnosti upustil.“

Po odvolání z Koreje byl za své zásluhy jmenován vojenským a leteckým přidělencem v Moskvě, aby byl pod kontrolou.

Babka v Koreji zřejmě zažil věci, které jím otřásly. Ve svodce z roku 59 je uvedeno, že po návratu odmítal veřejná vystoupení a propadl alkoholu.

„Z velmi společenského Babky se po návratu z Koreje stal uzavřený člověk se sklonem k pití. Musel tam zažít něco hodně ošklivého,“ soudí Milan Macák.

V Šejnově svazku však byly veškeré záznamy, které se vztahují k tomuto období ( např. ze spisu VKR Honza vyplývá, že se Šejna setkal se severovietnamskou vojenskou delegací v roce 61 ), v roce 88 pečlivě vymazány a skartovány.

Svazek vedený na gen. Babku byl skartovaný 22.3.88, viz Milan Macák ]EJNA ZLOM.indd - Vojenské zpravodajství

V 5/56 přijel do Prahy gen. Kalašnikov ze SU HPS, aby na ministerstvu obrany pronesl přednášku o nevojenských zbraních ( drogy, které ovlivní psychiku miliónů lidí, dezinformace, propaganda, která západní společnost rozeštve proti sobě, viz dnes kremelská antiimigrantská hnutí ), Šejna byl jednání s Kalašnikovem přítomen. Po jeho odjezdu Kreml zaslal oficiální požadavek, aby se Praha účastnila experimentů vojenských lékařů.

Oficiální odpovědˇ připravil Šejna s Lomským za dohledu stále přítomného SU vojenského poradce na ministerstvu obrany gen. Bojkova.

Kreml Šejnův -Lomského plán schválil, souhlas do Prahy přivezl šéf SU Lékařské vojenské správy, jediný problém byl, že Kreml chtěl všechno okamžitě. Vybrané lékaře a vědce musela schválit čsl. i SU vojenská kontrarozvědka, jejíž agent dorazil do Prahy, protože telefonická komunikace v této věci nebyla povolena.

Po odsouhlasení SU VKR byl seznam vyvolených poslán k orazítkování Vojenské obranné radě.

Bylo vybráno zhruba 18 lékařů z Vojenské ústřední nemocnice, z Výzkumného vědeckého institutu letectva v Hradci Králové, v němž se vyvíjely experimentální drogy ( zajatci, vystaveni drogám, měli těžké mentální následky, končili na pozorování v SU psychiatrických léčebnách, které trvalo i 20-30 let, dokud nezemřeli ) a z Fakulty pro vojenské lékaře. Vědci byli z Čsl.Akademie věd.

O co skutečně jde, nevěděli všichni, jen gen. Evžen Chlad, šéf Zdravotní správy gen. Černý a šéfové výše zmíněných lékařských zařízení a institutů.

Šéfem celé skupiny byl šéf Výzkumného vědeckého institutu letectva z Hradce Králové, skupinu doprovázel i důstojník VKR.

V MOW se skupina rozdělila na dvě části, jedna prodělala výcvik v Institutu pro jadernou medicínu v MOW – US zajatce v MOW ozařovali nejen radioizotopy, ale i atomovými reaktory v Institutu.

Informace Šejny potvrdili i US experti, pluk. Philip Corsa a Joseph D. Douglas., jenž ve svých knihách Šejnovy informace použil, čeští historici se však drží teze , že „ šetření ÚDV v této věci takovou účast nepotvrdilo „ ...

Za války ve Vietnamu byly základy k lékařským pokusům na zajatcích položeny 1961, když do Prahy přiletěl náčelník genštábu Severního Vietnamu gen. Quong ( „nezávislost „ byla vyhlášena Ho Či Minem 9/45, obě části se spojily 1976, kdy Kreml/Hanoj dobyly Jižní Vietnam ) a jeho družina 10 vysokých důstojníků. Pluk. Šejna byl jejich hostitel.

Vietnamská delegace požadovala vojenskou spolupráci a dodávky zbraní, a Kreml Praze nařídil, že Hanoj čsl. zbraně dostane.

Šejna se zúčastnil velmi choulostivého jednání s náčelníkem hanojského genštábu, spolu s ministrem obrany Lomským, náčelníkem genštábu Rytířem a SU vojenským poradcem ministerstva gen. Alexandrem Kuševem ( 1989 Michail Fridman, 2.nejbohatší muž v Rusku s rusko-izraelským pasem, založil společnost Alfa-Eco ( s portfoliem mj. Alfa Bank +TNK-BP ), společně s Germanem Chanem, Alexejem Kuzmičovem, a Alexandrem Kuševem - syn ? ).

Na této schůzce gen. Kušev hanojskému náčelníku genštábu vysvětlil, jak by se US váleční zajatci Kremlu hodili na lékařské pokusy, a tento výměnou za čsl. zbraně souhlasil s tím, že US zajatce bude posílat do MOW.

Za tímto účelem byla dohodnuta spolupráce severovietnamské, sovětské a čsl. vojenské kontrarozvědky ( vojenské kontrarozvědky v satelitních státech Kremlu spadaly pod ministerstvo vnitra, SU VKR spadala pod KGB ).

Za splnění úkolu Kremlu odpovídal náčelník genštábu/58-68/, gen. Otakar Rytíř /1913-1979/, severovietnamský náčelník genštábu, a SU náčelník genštábu Matvěj Zacharov/1898-1972/.

V roce 61 navštívil Prahu náčelník genštábu vietnamské armády jednal v Praze s generály Rytířem a Lomským, a s pluk. Šejnou. SU vojenský poradce ministerstva obrany gen. Alexander Kušev vysvětlil vietnamské straně korejské experimenty s cílem obnovit „dodávky“.

Ve skupině pro plnění tohoto plánu byl 1. náměstek ministra vnitra Josef Kudrna, šéf vojenské kontrarozvědky gen. Stavinoha, šéf vojenské rozvědky gen. Oldřich Burda /1924-1988/, jehož jediným vzděláním byla Vysoká stranická škola při ÚV v MOW /57-60/, a od doby jejího ukončení byl náčelníkem vojenské rozvědky.

Přesto Burda po 21.8.68 odmítl být kolaborantem, a vyjednával se SU důstojníky, takže na podzim 68 jej Kreml zbavil funkce náčelníka VR, a učinil jej náčelníkem VR velitelství Středního vojenského okruhu.

V 4/70 byl vyhozen z armády i z KSČ, třebaže se za své chování z roku 68 „ omluvil „ s tím, že bylo chybné.

Ve skupině byl i zástupce Burdy pro strategické zpravodajství gen. Vasil Valo /1921-1979/, za celou operaci odpovídala GRU.

Výše zmíněná skupina úkol Kremlu splnila do 6 měsíců.

Kreml informoval o „ zásilkách“ teprve, když již letadlo s nimi bylo ve vzduchu, teprve tehdy kremelský vojenský poradce gen. Kušev informoval ministra obrany Lomského, jenž si k sobě okamžitě zavolal Šejnu, a jakmile tento přišel, Lomský zavolal Novotnému, že k němu jde Šejna s důležitou depeší.

Šejna poté začal organizovat pro válečné zajatce a jejich SU doprovod ubytování ve vilách vojenské rozvědky.

Šejna tvrdil, že v první „zásilce“ ze 8/61 bylo 4-5 lidí z Vietnamu ubytováno ve vile blízko Hradu, a 6-7 Američanů v někdejší prezidentské vile ve Slunné ulici v Praze, která dříve patřila armádě, přičemž nejvyšší důstojník mezi nimi, asi 40letitý, kterého měl osobně na starosti Šejna, byl od ostatních oddělen, a byl ubytován ve vile Rooseveltově ulici 1.

Nejvyšším severovietnamským důstojníkem, jenž zajatce doprovázel, byl gen. Quong, kterého přijal gen. Bohumír Lomský, gen. Rytíř a Burda.

Výslechy zajatců prováděla VKR, vedená gen. Josefem Stavinohou.

Poprvé a naposledy bylo dle Šejny v této „ zásilce „ i 5 jihokorejských zajatců.

Kreml byl dle Šejny rozladěn věkem válečných zajatců, Kreml chtěl jen mladé, a preferoval piloty, kteří byli cvičeni ve zvládání stresu.

2. vietnamská zásilka dorazila na jaře 62 ( v 6/62 se Šejna zúčastnil zasedání Vojenské rady Varšavského paktu, na kterém gen. Antonov odmítl návrh severokorejské delegace, aby se testy na US válečných zajatcích konaly v Severní Koreji/SK, aby je SK nemusela posílat do SU – gen. Antonov prohlásil, že by se o testech mohla dozvědět Čína ( také Vietnam na Kremlu požadoval, aby se testy na válečných zajatcích prováděly na jeho území, nakonec se prováděly v Laosu a v Číně ).

Třetí zásilka došla v 11/62, první velká zásilka v roce 63, kdy zajatci byli ubytováni v kasárnách VKR.

Na testech s US válečnými zajatci se aktivně podíleli východní Němci, kteří experimentovali s psychodelikami, některé výsledky východoněmecký ministr obrany gen. Hoffmann diskutoval se Šejnou, se kterým chodil na ryby ( na základě dohody o sdílení informací mezi ČSSR a NDR ).

SU výzkum psychodelik byl založený na východoněmeckém ( nacistické pokusy ).

Koncem roku 63 byla mezi Kremlem a Hanojí uzavřena formální dohoda o přímé vojenské pomoci ze strany Varšavského paktu/VP, která byla zástupcům VP oznámena počátkem ledna 64, také Novotný dostal od Chruščova formální dopis.

Jednání mezi Prahou a Hanojí na základě tohoto dopisu o konkrétní pomoci byla završena v první polovině roku 64. Jednání vedl Vladimír Koucký /1920-1979 Řím, náhle skonal/, tajemník ÚV pro mezinárodní styky ( syn legionáře, za 2.sv.v. byl redaktorem ilegálního RP, v 12/44 zvolen do 4. Ilegálního ÚV KSČ, v 50.letech šéfredaktor RP, brežněvovec proti Novotnému, 68-70 velvyslanec v SU, poté velvyslanec na Západě ).

2.dohoda o vojenské pomoci mezi Prahou a Severním Vietnamem byla podepsána 1965, do Hanoje odletěl Josef Lenart a gen. Prchlík.

Po listopadu 89 Komise, která Šejnovo tvrzení prověřovala, prohlásila, že Šejnova fakta jsou „neověřitelná“ , k čemuž se připojila i CIA, která prohlásila, že první US váleční zajatci se objevili až v 8/64 - CIA však do válečných zajatců nezapočítávala US civilisty, kteří ve Vietnamu pracovali pro CIA, a nezvěstné US vojáky z tzv. černých programů v jihovýchodní Asii, kdy byli US vojenští piloti od roku 61 verbováni do misí, před kterými museli podepsat prohlášení, že po celou dobu mise budou v civilních šatech, a padnou-li do zajetí, nikdy nepřiznají, že jsou US vojáci ( viz Richard Reeves : President Kennedy, Profiles in Power ).

Příběh dr. Sommera, českého Mengeleho, začal v den vraždy Jana Masaryka 10.3.48, komunistický ministr vnitra Václav Nosek zakázal další policejní šetření vraždy Masaryka bezprostředně po pohřbu.

Hlavní vyšetřovatel dr. František Borkovec ( koncem roku 48 obviněn, že zorganizoval povstání v Litoměřicích, a bez řádného soudu popraven ) pátral dál na vlastní pěstˇ, a odhalil spojení mezi majorem Franzem Schrammem, styčným důstojníkem STB a NKVD, podle Michaela Randa organizátorem vraždy ( Schramm byl „záhadně“ zavražděn v létě 48, nebyl pitván, obviněni byli studenti, kteří po únoru přešli hranice, a skončili v pohraničním uprchlickém táboře ), a Václavem Sedm, členem stráže v Černínském paláci, zavražděn v 6/48 při „záhadné“ autonehodě, nebyl pitván.

Policejní komisař Josef Kadlec na základě Borkovcova pátrání mezi těmi, kdo na patologii přišli do styku s Masarykovou mrtvolou, navrhl exhumaci a expertízu, a vzápětí zemřel při výslechu ( smrt při výslechu nazývali čsl. komunisté sebevraždou). Komunistický „lékař“ Mudr Josef Sommer/1910 Klatovy- 4/1968/ nahradil ze strany STB zavražděného dr. Teplého, jenž ohledal tělo Jana Masaryka na nádvoří. Sommer byl vzápětí povýšen na pluk. STB a šéflékaře ruzyňské věznice ( zavražděn byl na jaře 68, kdy „ spáchal sebevraždu“ , jako celá řada dalších posledních svědků vraždy Jana Masaryka) ...

Sommer měl při svých pokusech na politických vězních spolupracovníka, experta na chemikálie, svého budoucího nadřízeného ing. Vratislava Podzemského, pluk. STB, kterého protežoval Antonín Novotný, a jenž v roce 68 u STB stále pracoval.

Československá vojenská mise v Koreji (1950–1953) představovala vojenskou nemocnici ( 2.000 lůžek ) působící za korejské války v severokorejské vesnici Sogam /od 4/53 ve vesnici Ousara u Chičonu, která zahájila provoz v 4/52, 2 měsíce poté, co o jejím vytvoření rozhodl politický sekretariát ÚV KSČ.

Tvořilo ji 29 lékařů, ošetřovatelek a zdravotníků. Velitelem byl MUDr. Josef Barták.

V 4/53 došlo nejen k jejímu přemístění, ale i k vystřídání většiny personálu, novým velitelem se stal MUDr. Bedřich Placák. V 10/53 pak byla přesunuta do Čondzinu, kde už sloužila pouze civilnímu obyvatelstvu. Šejna tvrdil, že v této nemocnici prováděly pokusy na US zajatcích, které pokračovaly i ve vojenské nemocnici ve Střešovicích. Podle Šejny byl jedním z účastníků /6/54-3/55 / i tehdejší vojenský lékař stomatolog a později známý spisovatel science-fiction Ludvík Souček /1926-1978/, 1969 přeložil Vzpomínky na budoucnost Ericha von Dänikena, jímž se inspiroval.

Souček se rovněž z Koreje vrátil jako alkoholik, propadající depresím, prodělal několik infarktů, ve svých 50 letech odešel do invalidního důchodu, a ve 52 letech 1978 zemřel poté, co odevzdal nakladatelství rukopis Tušení světla, závěrečný díl Součkovy záhadologické trilogie Tušení ( této trilogii přikládal klíčový význam, jelikož v ní zpracoval pouze “fakta”,k nimž nepřimíchával žádnou fikci ), načež jeho rukopis zmizel.

Podle Šejnovy výpovědi byl velitelem čsl. operaci v Koreji pluk., později generál, Rudolf Babka ze zpravodajské služby vojenské rozvědky genštábu, který v Koreji působil pod pláštíkem diplomata.

Šéfem nemocnice byl dle Šejny pluk. profesor MUDr. Vladimír Dufek, kardiolog, pracující v různých funkcích v Ústřední vojenské nemocnici v letech 48–88, jenž v roce 93 podepsal prohlášení, že v Koreji nikdy nebyl, a o žádných pokusech na válečných zajatcích neví ani o nich neslyšel ...

Podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) se nikdo se jménem Dufek nevyskytuje v archivních materiálech v souvislosti s nemocnicí v Koreji.

Podle ÚDV v nemocnici pracovalo 22 čsl. lékařů, materiály jsou však dostupné jen pro 19 z nich. Podle nich se 3 lékaři zúčastnili školení v SU, z toho dva po návratu z Koreje.

Zpráva z 12/75 informuje o pobytu severokorejské vojenské delegace ve Vietnamu, kde jednala o předání zajatců z jižní Koreje orgánům KLDR, ale neuspěla. Vietnam měl podle zprávy prohlásit, že bude dodržovat mezinárodní úmluvy, a zajatci budou předáni tam, kam sami požádají. Ve věci zajatců vietnamská strana postupovala podle toho, jakým způsobem US přispěly na poválečnou obnovu země.

Ze zpráv jsou patrné i další aspekty experimentování na zajatcích - chaos v údajích o počtu zajatců.

Když byl v roce 73 Vietnamem vráceno 586 US válečných zajatců, Američané byli šokováni, že mezi nimi nebyl ani jeden, kdo měl amputovanou končetinu.

Nedávno zemřelý senátor John McCain, jehož otec i děd byli vysokými námořními důstojníky, byl ve Vietnamu sestřelen 26.10.67, držen byl ve vězení v Hanoji, vrácen do US v 3/73. Jeho otec se v létě 68 stal velitelem všech US jednotek ve Vietnamu, synovi bylo nabídnuto propuštění, ale odmítl preferenční zacházení.

Od 8/68 byl mučen každé 2 hodiny, dokud nepřečetl protiUS propagandistické prohlášení. Od roku 70 se zacházení s US zajatci výrazně zlepšilo.

Američané byli podle Douglase znepokojeni politickými procesy v komunistických zemích, na kterých se jejich oběti přiznávaly ke zločinům, které nespáchaly (viz proces s kardinálem Mindszentym v Maďarsku v roce

49). Podivné chování zaznamenali u US válečných zajatců, kteří nekladli žádný odpor, nepokoušeli se o útěky a aktivně spolupracovali s nepřítelem.

( Hitlerův pobočník Otto Günsche při poválečných výsleších v SU vypověděl, že se dostavil počátkem prosince roku 43 na pohovor k Hitlerovi, jenž mu oznámil, že jej odvolává z Ruska, kde Günsche působil jako styčný důstojník u elitní divize SS Leibstandarte Adolf Hitler. Hitler mu sdělil, že se dozvěděl, že Rusové dávají zajatcům speciální injekce, aby je přinutili mluvit. Hitler sdělil Günschemu, že kvůli tomu nechal odvézt z východní fronty každého, kdo byl zaměstnaný v jeho osobním štábu nebo sloužil jako osobní stráž, ale sám Hitler dostával od roku 36 svůj denní příděl drog od svého osobního lékaře Theodora Morella /1886-1948/, jenž píchl drogu přátelství i prezidentu Háchovi, aby smlouvu o zřízení Protektorátu podepsal , viz mj. můj článek Okultní socialismus a NSDAP - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová ).

Šejna v roce 68 vyzradil i informace o SU programu psychochemického válčení psychoaktivními látkami, ovládajícími lidskou mysl ( studovali, stejně jako CIA i psychotroniku/parapsychologii, o které se jako o futuristických zbraních zmínil Putin v článku ve své předvolební prezidentské kampani v roce 011). Ty byly vyzkoušeny nejen na US zajatcích, ale také na členech vietnamských vojenských delegací. Vietnamci podle Šejny žádali od Československa stále větší vojenskou pomoc, ale své plány udržovali v tajnosti, dokud jim nebyly čsl. komunisty podány drogy.

Šejna hovořil mj. o využívání drog k navození přátelství/ SU program Družba narodov, rozšiřování drog na ulicích západních velkoměst mělo zničit soudržnost západní společnosti ( Lajos Rosza A psychochemical Weapon , 09 strana 173, dále vojenská neurochirurgie a nadcházející neurologické válčení ).

V roce 99 vyšla kniha Biohazard od Kena Alibeka alias pluk.Kanatžana Alibekova *1950, zástupce ředitele/velitele státního podniku Biopreparat, odpovědného za podstatnou část SU zločinného programu výzkumu a výroby biologických zbraní, jenž v roce 92 uprchl do US.

Alibekov, kazašský lékař a mikrobiolog, potvrdil Šejnovy informace, jak fungovaly programy na ovládání lidské mysli ( v SU fázu byly tři klíčové fáze 1917-1937, 1955-1980, a 1980-2003, ale již ruský psychiatr J.L. Ochotrovič od roku 1867 používal magnetickou hypnoterapii, založenou na specifickém magnetickém poli každého živého tvora, 1894 vydal knihu Tajné znalosti Egyptˇanů/paranormální úkazy jsou jen převodem nízké energie, bolševická OGPU/NKVD sponzorovala další výzkum, financovala expedice A. Barčenka na Krym a na Kolu, zřizovala vlastní neuro-energické laboratoře, sponzorovala výzkum mikrovlnné radiace lidského těla ) .

Douglas Šejnu označuje za „vzácný zdroj“ citlivých informací, které v roce 68 US tajné služby nechtěly slyšet.

Ve své knize Biohazard Alibekov uvádí, že se Kreml zajímal o drogy, měnící chování lidí, a jak přední SU psychiatři a anesteziologové zájmům KGB fanaticky sloužili ( SU program Flétna, viz Alibekov-Handelman 1999, strana 171-2).

Stejný program mělo na žádost Kremlu Madˇarsko /62-73, Rosza strany 174-5/, které experimentovalo s halucinogenním metylamfetaminem, viz také Nacisté hnali do boje vojáky na pervitinu – Novinky.cz.

CIA ( viz také DARPA/výzkumné oddělení v Pentagonu, které bylo zřízeno 1958 po šoku se Sputnikem, aby Pentagon již žádná SU technologie nepřekvapila, dnes bio a neurotechnologie ) experimentovala mj. s LSD, kterou za vietnamské války její agenti vynášeli na ulice mezi US narkomany, které pak sledovali. Pro vysokou cenu výroby nešlo LSD použít jako psychochemickou zbraň, proto se vojáci zaměřili na laciný, ale mnohonásobně silnější halucinogen 3-quinuclidinyl benzilate/BZ, který používali v 60.letech ve Vietnamu v tříštivých bombách.

Protože US tajné služby experimentovaly navlas stejně, byly zděšeny tím, že Šejna tyto informace s takovou lehkostí vyzrazoval.

Ihned po inauguraci Richarda Nixona/R v 1/69, jenž se chystal „ normalizovat „ vztahy s Čínou i s Kremlem, navzdory jeho okupaci ČSSR, CIA dostala od Bílého domu příkaz, aby okamžitě přestala s debriefingem Šejny.

Nixon ( s ministrem zahraničí Kissingerem, opustili směnitelnost US dolaru za zlato 1971) navázal bratrství nejen s Kormidelníkem Maem, kterému potvrdil politiku jedné Číny s tím, že Tchajwan je jen čínskou provincií, ale stal se i velkým přítelem Brežněva - do MOW Nixon dorazil v 5/72 ( o měsíc později vypukla aféra Watergate ), kde podepsal dohodu SALT I, a pozval Brežněva do Bílého domu, kam tento dorazil v 6/73 , navzdory tomu, že Nixon v rámci stahování US vojsk z Vietnamu od roku 70 rozšířil do roku 73 bombardování i na Kambodžu a Laos ( Brežněv ale netušil, že 11.9.73 CIA podpoří puč Pinocheta proti Kremlem sponzorovanému prezidentu Allende, ve stejném roce OPEC vyhlásilo embargo na vývoz ropy do US aj. zemí ). Ani ne o rok později aféra Watergate Nixona smetla, a jeho úřad převzal Gerald Ford(R), jediný nezvolený US prezident /74-77/.

Nixon, přítel Brežněva, CIA nařídil, aby Šejnovi neposkytla žádné zaměstnání ve státních institucích, a aby se ho co nejrychleji zbavila.

CIA/DIA se proto neuvěřitelně obrátily na čsl.zpravodajskou službu, aby Šejnovo tvrzení vysvětlila, a přestože Šejna úspěšně prošel detektory lži, nebyla jeho zpráva předána Kongresu ( teprve 92-93 si Šejna slyšení před Kongresem vymohl ), naopak CIA/DIA se všemožně snažily ve spolupráci s čsl. úřady Šejnu zdiskreditovat.

US tajným službám se však nehodily ani další Šejnovy přesné informace, a to o obchodování s drogami v Latinské Americe ( přes státní přístavy a letiště , tajné služby a armádu , viz Breeve : Latin America Political Yearbook 2002), viz list Sunday Times z 28.1.90, + rozhovory z let 83-85 mezi Šejnou a historikem, spisovatelem a zpravodajským expertem Brianem Crozier /1918-2012/, jenž jako jeden z prvních pochopil, že alfou a omegou zničení kremelského impéria je boj s jeho agresívní propagandou a dezinformacemi, v čemž mu bránili UK ministři zahraničí David Owen a Lord Carrington, naopak , podporu našel u Reagana a Thatcherové.

Rozhovory Šejny s Crozierem list L ́Express z 26.12.86 shrnul do věty :“Chruščov zapojil a najal Fidela Castra do mezinárodního obchodu s drogami „.

O účasti Castra a jeho režimu na mezinárodním obchodu s drogami nejen v Latinské Americe nesměl Šejna v 60.a 70.letech mluvit veřejně ( mj. Šejnovy informace neodpovídaly „ uvolnění „ , které nastalo po SU okupaci ČSSR mezi Kremlem a Washingtonem/helsinský proces, jinak mu CIA hrozila , že ho vyškrtne ze seznamu ochrany svědků.

Šejnovo svědectví bylo klíčové a nedocenitelné pro vykreslení Castra jako mezinárodního kokainového lorda (Douglass kniha Red Cocain ). Šejna prozradil, že Chruščov, nadřízený jeho šéfa Novotného, v roce 59 ustavil Výcvikové středisko pro obchod s drogami a jeho pobočky v satelitních státech. 1962 Kreml Praze nařídil, aby pro Castra vybudovala na Kubě stejnou pobočku, která byla na Kubě zřízena v letech 62-63 ( Valtr Komárek, jenž vystudoval Ekonomický institut v MOW, působil ve Státní plánovací komisi, jejíž sejfy byly supertajné, a v ekonomické sekci politbyra ÚV, byl v letech 64-67 ekon. poradcem Che Guevary, ministerstvo za něj de facto vedl, zatímco Guevara realizoval politickou subverzi nejen v okolních státech, viz můj článek Che Guevara, Robespierre Castrovy revoluce - Andrea Kostlánová. 1968 se Komárek podílel na přípravě ekonom. reforem pražského jara, 1971 byl sice pro své reformní postoje z roku 68 z šéfa Ekon. Rady odvolán na neprestižní Federální Cenový úřad, ale od roku 78 již působil v Ekonom. Ústavu ČSAV, a od roku 84 byl šéfem Prognostického ústavu, KGB založeným , který měl připravit „ další fázi reformovaného socialismu „ , a který republice dodal dva reformované prezidenty – Klause a Zemana. Po rozpadu OF přešel k sociální demokracii a vymezoval se proti ekonom.reformám v podání Klause i proti rozpadu Československa v režii Klause-Mečiara ).

Zlatým trojúhelníkem narkoobchodu se stalo území zahrnující dnes RF + Společenství nezávislých států ( mj. kouření hašiše v Tádžikistánu a Turkmenistánu, v Uzbekistánu je zdejším neodmyslitelným koloritem, drogy se napříč Střední Asii intenzívně pašovaly již ve 30.letech, i dnes má Střední Asie nadprůměrné množství narkomanů, mezi nimi se nabírají „ islámističtí teroristé „ ), + Čínu.

Zlaté vejce ovládala GRU, která ani po rozpadu SU nepřestala spolupracovat s kolumbijskou FARC ( ruské zbraně za kokain ).

Při dělení Ruska na počátku 90.let mezi gangy KGB a GRU hrála GRU hlavní roli, ale jen do příchodu Putina, jenž se s ní brutálně vypořádal stejně jako s ruskou zahraniční ortodoxní církví.

Přelomovým zlomem společného panování KGB-GRU nad Ruskem byla gangsterská schůzka v Nice v 6/01, po které se muž číslo dvě skupiny GRU stáhnul ze své evropské vily do své vily u kolumbijské FARC. Šéf bandy GRU spoléhal na úmluvu s Putinem, v jejímž rámci byla Putinovi v roce 06 domluvena užší spolupráce s Hugo Chavezem, v roce 09 byl však otráven v Iževsku při sjednávání zbrojního kontraktu ( v roce 08 byl v Thajsku zatčen člen jeho skupiny Viktor But, odsouzený v US v 4/012 za ilegální mezinárodní prodej zbraní, v 3/013 zemřel Chavez ).

Z odsouzení Buta vyplývá, že se Putin nedokáže o megazisky s nikým dělit, od dob SU až do příchodu Putina KGB/GRU spokojeně ku vzájemnému prospěchu spolupracovaly se CIA/DIA, viz obří dodávky zbraní, doslova letecké mosty, největší v roce 78, přes které Kreml prostřednictvím kubánských jednotek dodával zbraně protivládním skupinám nejen v Angole a v Mosambiku, aniž by US zasáhly.

Nejintenzívněji spolu výše zmíněné tajné služby spolupracovaly v 80.letech Afghánistánu ( viz jejich společný agent Marc Rich, kterému Clinton poslední den funkce udělil milost ).

Šejna hostil fanatického Raula Castra před jeho návštěvou Kremlu 2.7.62 a v druhé polovině 60.let.

Stejně jako skončil africký maršál Hitlera , skončil i africký „Rommel“ Fidela Castra, gen. Ochoa.

Za pěrestrojky byla situace Kuby na přední příčce mezinárodního obchodu s drogami neudržitelná, proto byl gen. Ochoa a jeho skupinka (pluk. Antonio de la Gardia ) odvolána z Afriky na Kubu, kde byli okázale zatčeni pro provozování mez. obchodu s drogami a pro vlastizradu ( gen. Ochoa byl oblíbenější než Castro ).

Castrův viceadmirál Aldo Santamaria ( jenž byl sám v US odsouzen za mez. obchod s drogami v kauze Guillot ) je odsoudil k trestu smrti, byli zastřeleni 13.7.89.

Castrův režim se zbavil politického konkurenta, a očistil se z nařčení, že provozuje mezinárodní obchod s drogami ( náklady drog byly shazovány do kubánských pobřežních vod, Castro tvrdil, že se tyto letouny naložené drogami , „ marně „ snažil z kubánských pobřežních vod odehnat ).

V 70.letech Šejna marně US tajné služby upozorňoval, že Kreml organizuje a financuje mezinárodní terorismus, že vycvičil a financuje západoněmeckou teroristickou skupinu Baader-Meinhof a italské Rudé brigády, a že Praha dodává zbraně a poskytuje výcvik nejen teroristické IRA a OOP.

7.3.68 nové stranické vedení, aby získalo podporu veřejnosti, položilo věnce k hrobu TGM.

V roce 69 Šejna zaslal z New Yorku dopis svému pražskému advokátovi dr. Řípovi, protože proti němu bylo vedeno v nepřítomnosti soudní řízení. Šejna v dopise naznačuje, že se mnohým funkcionářům jeho případ hodil a využili jej k tomu, aby zakryli vlastní minulost a přihlásili se k obrodnému procesu.

Autor: Andrea Kostlánová | pondělí 10.9.2018 14:35 | karma článku: 18.33 | přečteno: 1084x


Další články blogera

Andrea Kostlánová

1968 a falšování historie ze strany Putinova Ruska

Politicky nejistý rok 1968 provázelo mnoho záhadných sebevražd a úmrtí, likvidovali se zejména poslední svědci v souvislosti s vraždou Jana Masaryka ( 10.3.48 v den, kdy se poprvé měla veřejnosti představit nová poúnorová vláda ),

12.9.2018 v 15:12 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 553 | Diskuse

Andrea Kostlánová

1968, generál Prchlík proti ruským generálům a celé Varšavské smlouvě

Klíčovým spojencem Kremlu v boji proti Západu bylo do roku 68 Československo/CZ, jehož nejvýnosnějším průmyslovým odvětvím byl uranový průmysl pod kontrolou Kremlu, Praha ani nevěděla, kolik uranu její političtí vězni holýma

10.9.2018 v 4:45 | Karma článku: 13.83 | Přečteno: 581 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Okupace Československa byla připravena již v červnu 1967 I.

Koncem 50.let měl již Kreml pod svoji kontrolou důkladně integrované jednotky svých satelitních států, období konzultací mezi Kremlem a jeho satelitními loutkami bylo nahrazeno jednotným sovětským/SU vojenským velením.

7.9.2018 v 10:49 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 681 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jakub Ondrušek

Vynucená “solidarita” jako fenomén dneška?

Je solidarita vynutitelná a proč se o to někdo vůbec snaží? To už jsme dospěli tak daleko, že si budeme "dobro" diktovat?

22.9.2018 v 18:35 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 554 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Týden v kostce - „sirotci“, Merkelová, Zeman a Putin a co říká feldkurát Katz na rozpočet?

50 „sirotků“ naší scénou hýbalo více, než je zdrávo. Co má společného Angela Merkelová a Miloš Zeman? A čím nás překvapí Dlouhý, Široký a Bystrozraký?

22.9.2018 v 18:00 | Karma článku: 18.12 | Přečteno: 375 | Diskuse

Petr Burian

Carthago delenda est

Kartágo musí být zničeno, tímto zvoláním prý římský státník Marcus Porcius Cato zakončoval každou svou řeč, byť se týkala čehokoliv. A přesně takto v duelu o zákazu reklam na spotřebitelské úvěry působil i Marek Výborný z KDU-ČSL.

22.9.2018 v 14:09 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 326 | Diskuse

Karel Stýblo

Mravokárci.

Myslím, že toto silné a trapné téma se bude prodírat mediálním prostorem, dokud ho neukončí volby. Anebo, až paní euro-poslankyně za KDU-ČSL Šojdrová přestane mást veřejnost citovým vydíráním.

22.9.2018 v 14:01 | Karma článku: 33.82 | Přečteno: 806 | Diskuse

Jan Dvořák

Nezakuckal se premiér Babiš v Salcburku, když slyšel Macronovy hrozby?

Zdánlivě by to mohla být nepatřičná otázka vzhledem k tomu, že má až příliš osobní ráz, neboť co komu z voličů do toho je, kdy premiérovi zaskočí – jenomže v tomto případě je ve veřejném zájmu to vědět.

22.9.2018 v 10:30 | Karma článku: 25.76 | Přečteno: 798 | Diskuse
Počet článků 974 Celková karma 15.24 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz





Najdete na iDNES.cz