Úterý 21. ledna 2020, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. ledna 2020 Běla

Leninovy výzvy k masovému teroru v jeho spisech nenajdete

4. 10. 2019 8:19:07
Lenin šokoval jak Bolševickou stranu, tak zahraniční komunisty, když ruskou revoluci rozdrtil protiústavním rozpuštěním Ústavodárného shromáždění v 1/1918 a svými výzvami k masovému teroru proti „nepřátelům revoluce“, který

genocidami úspěšně završil Stalin, jenž navázal i na Leninovu spolupráci s Berlínem svým spojenectvím s Hitlerem.

V době bolševického puče byla bolševická strana ještě strana bez vůdců - Lenin v té době Straně ještě nevládl jako diktátor, vedení Strany se rozhodovalo kolektivně, a postavilo se proti Leninově požadavku zmocnit se moci ve státě násilím – bolševici by povstání v posledních hodinách před 2.Všeruským sjezdem sovětů nezahájili, kdyby Prozatímní vláda den předtím nevyslala vojenské oddíly k zastavení dvou jejich deníků, což si vyložili jako likvidační úder.

Okamžité přebírání moci sověty/radami dělníků a vojáků bolševici Leninovi také odsouhlasili až na poslední chvíli pod vlivem chaosu v terénu ( jinak by čekali na rozhodnutí 2. Všeruského sjezdu ). Bolševici, včetně za souhlasu Trockého, který byl členem vlády, začali rozpouštět sověty, ve kterých neměli většinu. Lenin v 4/1917 kritizoval dvojvládí Prozatimní vlády a Petrohradského sovětu s tím, že rozděluje národ.

Leninovo označení socialistů za zrádce revoluce mnozí bolševici odmítli, protože socialisty podporovala významná část petrohradských a moskevských dělníků, a zejména jejich odbory když odbory železničářů hrozily stávkami, vedení Strany přistoupilo na požadavek všesocialistické koalice.

Nakonec se bolševici rozhodnout nemuseli, rozhodnutí za ně učinili umírnění socialisté ( eseři a menševici ), když krátce po zahájení 2. sjezdu sovětů na protest proti právě proběhnuvšímu bolševickému převratu sjezd demonstrativně opustili a odmítli jakékoliv vyjednávání.

Když i Leví eseři, příslušníci radikálního křídla strany eserů, kteří doposud stáli na straně bolševiků, odmítli vstoupit do koalice s bolševiky, dokud tak neučiní i ostatní, neměli bolševici jinou možnost než sestavit novou vládu /„Radu lidových komisařů“ - pověřenců) sami, z čehož neměli radost ti dělníci, kteří podporovali socialisty.

K ultimativnímu požadavku vedení odborového svazu železničářů pod pohrůžkou zastavení dopravy v zemi, včetně dodávky potravin do měst, aby byla ihned zahájena vyjednávání o všesocialistické koalici, se připojila celá řada dalších dělnických organizací.

Také vedení bolševiků bylo rozpolcené, část vedení o dohodu se socialisty stála ( v Orwellově Animal Farm je zastupuje starý skeptický osel Benjamin ), a vzhledem k náladě ulice byli ve výhodě - kdyby umírnění socialisté netrvali na koalici bez bolševiků.

Strana eserů, jako před nimi Narodnaja volja, se orientovala na rolníky, v jejichž vesnické občině spatřovala národní demokratickou tradici.

Sociální demokraté požadovali znárodnění zemědělské půdy a její soustředění do demokraticky řízených velkostatků, eseři chtěli přerozdělení půdy podle rovnostářského principu mezi těmi, kteří na ní pracují, přičemž půda neměla být předmětem koupě, prodeje ani směny, a vesnická občina měla půdu přerozdělovat pravidelně, aby mezi rolníky zůstala zachována majetková rovnost ( jejich rolnický program jim 1917 ukradli bolševici ).

Na rozdíl od sociální demokracie ( která se v roce 1903 rozštěpila na bolševiky a menševiky), strana eserů zůstala až do únorové revoluce 1917 jednotná. Po únorové revoluci 1917 však Leví eseři již otevřeně spolupracovali s bolševiky proti politice vlastní, nyní vládní strany, od které se však neodtrhli ani po bolševickém puči, aby mohli s pravými esery ovládnout venkov – ani praví eseři nebyli jednotní, středový proud ( vůdce strany Černov) byl ochoten s bolševiky spolupracovat.

Po volbách v 5/1917 se eseři se 40% hlasy stali nejsilnější stranou, ale v létě 1917 se rozštěpili na pravici a probolševickou levici. Zbylá část eserů se postavila na stranu bolševiků až koncem roku 1918 po zradě admirála Kolčaka, jenž provedl puč proti prozatímní socialistické vládě ( Ufa Direktorát ) socialistických předáků, kteří nesouhlasili s bolševickým převratem ( uralská Ufa, hlavní město Baškortostánu, je důležitým dopravním uzlem na cestě z evropského Ruska na Sibiř ), v níž byl ministrem války. Tehdy eseři podepsali spojeneckou dohodu s bolševiky a jejich armáda splynula s bolševickou RA, která je následně zlikvidovala, většina jejich vůdců emigrovala.

Během listopadových voleb do Ústavodárného shromáždění 1917 se všechny eserské proudy ještě snažily udržet zdání jednoty.

26. 11.17 proběhl Druhý všeruský sjezd rolnických zástupců, mezi kterými získali většinu Leví eseři Marie Spiridonové, podporující bolševiky.

Praví eseři se uchýlili ke stejné taktice jako o měsíc dříve na Sjezdu dělnických a vojenských sovětů : když zjistili, že jsou v menšině a neprosadí své návrhy, sjezd opustili a odmítli uznat jeho platnost ( jejich vojenské milice však dostaly příkaz nezasahovat a dodržovat neutralitu, třebaže milicionáři z Rudých gard po nich stříleli a na dlažbě zůstaly ležet stovky mrtvých eserů, pro bolševiky to byli „ jen „ kontrarevolucionáři - zbylí praví eseři požádali o pomoc čsl.legie ) .

Menševici se snažili být politicky korektní opozicí, Lenin však na jejich adresu prohlásil : „ Postřílejte je, jestli vystrčí nos „ ...

Po původním odmítnutí 9.12.17 do Leninovy menšinové vlády jako koaliční partneři vstoupili dva Leví eseři Marie Spiridonové, když bolševici Levým eserům ustoupili a přislíbili pouze přerozdělení půdy, nikoliv její znárodnění, které by mezi rolníky narazilo na odpor - malorolníci se skromným majetkem tvořili drtivou většinu obyvatel Ruska – a i tento skromný majetek jim bolševici zamýšleli vzít. Bolševici neměli na venkově žádnou podporu, proto potřebovali esery.

Sjezd dělnických a vojenských sovětů ( s převahou vojenských zástupců, dělníci netvořili ani 3% obyvatelstva ) zvolil Výkonný výbor o 101 členech, který vykonával nad lidovými komisaři do příštího sjezdu kontrolu, od 13.12.17 v něm bylo i 7 rolníků. Bolševici Radu lidových komisařů ovládli a Výkonný výbor obcházeli, což se nelíbilo eserům.

Eseři, kteří dostali i Lidový komisariát pro spravedlnost ( který byl Komisi pro boj s kontrarevolucí/Čeka pro smích ), protestovali proti oficiální bolševické politice Rudého Teroru proti třídním nepřátelům, třídní příslušnost nepovažovali za důležitou, naopak důraz kladli na svobodnou vůli jednotlivce. Protestovali proti zákazu nebolševických novin, proti zákazu veřejných shromáždění a zatýkání opozičních prominentů, které čekisté zatýkali i po volbách do Ústavodárného shromáždění navzdory jejich poslanecké imunitě.

Bolševici před svým pučem lživě obviňovali Prozatimní vládu, že zdržuje vyhlášení voleb do Ústavodárného shromáždění (parlamentu), třebaže Lenin od Únorové revoluce 1917 úlohu parlamentu zpochybňoval s tím, že jej plně nahrazují dělnické sověty ( Lenin nevěřil, že by se bolševici mohli do parlamentu dostat, nevěřil, že je lidé budou volit, proti bolševikům byla i část dělnictva, která neschvalovala heslo Všechnu moc sovětům, proto se chtěl vlády zmocnit násilím a násilně i vládnout diktaturou proletariátu, který netvořil ani 3% obyvatelstva ).

Volby se nakonec konaly, ale bolševické stranické milice a Rudé gardy ( policie byla rozpuštěna a nahrazena milicemi ) rozháněly opoziční volební shromáždění, pozastavovaly opoziční tisk a falšovaly volební seznamy, tak jak to dělá Putin, dnes mj. prostřednictvím Nočních vlků. Ve městech přišla k volbám zhruba polovina oprávněných voličů, na venkově, na kterém eseři vedli, byla účast vyšší, volily ženy i frontové jednotky.

Vítězem voleb z 11/1917 se bezkonkurenčně stali eseři, kteří dostali zhruba 39,5% hlasů ( ve městech se eseři umístili třetí, ve vojenských jednotkách druzí ).

V Ústavodárném shromáždění tak eseři získali nadpoloviční většinu, ale ze 428 mandátů měli 81 ukrajinští eseři s jiným programem, a 39 mandátů drželi Leví eseři, prohlašující, že se připojí k bolševikům.

Bolševici skončili daleko za esery jako druzí s 22.5% hlasů ( od dělníků z velkých měst - v dvoumiliónovém Petrohradu získali bolševici od dělníků 48% hlasů, v MOW 45% + od frontových vojáků pro jejich dekrety ze 26.10.17, v nichž slibovali ukončit separátním mírem válku ), a získali tak pouhých 175 křesel ze 703.

Menševici ve volbách zcela propadli ( 3% hlasů, nejvíce získali v Gruzii, kde se orientovali i na rolníky, zatímco v Rusku menševici na venkově nevedli žádnou kampaň + od gruzínských vojáků na kavkazské frontě ), a ještě více začali kolaborovat s bolševiky, zejména menševici–internacionalisté, kteří, stejně jako Leví eseři, ve volbách podpořili bolševické kandidáty.

Liberální Konstitučně–demokratická strana („ kadeti “) vyšších a středních vrstev s výlučně městskými voliči získala jen 4.5 %, ve městech byla druhou nejsilnější stranou po bolševicích, ale politicky ze strany socialistů (menševici, eseři) a bolševiků zcela izolována.

Kadeti, mezi nimiž bylo mnoho židovských intelektuálů a Povolžských Němců, vystupovali proti rusifikaci.

Monarchisté, podporováni pravoslavnou církví, se do parlamentu nedostali.

Zbytek křesel v Ústavodárném shromáždění byl rozdroben mezi množství malých stran, včetně stran národnostních menšin – pouze v průmyslovém Lotyšsku vyhráli bolševici ( na Ukrajině eseři, v Gruzii menševici ) !

Zatímco po únorové revoluci 1917 proti sobě stály Prozatímní vláda a Petrohradský sovět (od 6/1917 i Všeruský sjezd sovětů), po bolševickém puči proti sobě stálo řádně zvolené Ústavodárné shromáždění a bolševické sověty, které z Leninovy vůle začaly hlásat, že lid parlament nepotřebuje, když si volí sověty, což byla obrovská lež, protože parlament byl volen všemi občany, kdežto sověty byly volené jen „ pracujícím lidem „.

Bolševické sověty prosazovali odvolání „ lidem“ jakéhokoliv poslance, jenž neplní „ vůli lidu“ /, tj. vůli bolševiků.

Protože kolovaly zvěsti, že bolševici Ústavodárné shromáždění nikdy nesvolají, Lenin 18.12.17 oznámil, že bude svoláno, jakmile do Petrohradu dorazí alespoň polovina jeho delegátů ( ale již neřekl, že bude zničeno, nepodřídí-li se menšinovým bolševikům, protože Lenin tvrdil, že „ zájmy revoluce/Strany stojí nad formálními právy Ústavodárného shromáždění „ ) ...

„Proslavený“ námořník Dybenko proto den před jeho zahájením 5.1.1918 ( v západním gregoriánském kalendáři 18.1.18) přivedl do Petrohradu 5.000 námořníků, kteří zablokovali všechny přístupové cesty do Tauridského paláce, v němž se mělo konat. A nejen přístupy – obsadili pod záminkou ostrahy celý Tauridský palác.

Předsedou parlamentu byl zvolen eser Viktor Černov /1873-1952 NYC /, původně narodnik, křestˇanský socialista, ministr zemědělství v Kerenského vládě, o kterém se předpokládalo, že bude i premiérem nové vlády ( 1920 Černov emigroval, žil v Estonsku, v Německu, v letech 1921-39 v Československu, kde se jako antibolševik přátelil s TGM a Benešem.

Krátce před okupací ČSR odjel do Paříže, odtud roku 1940 do Portugalska, odkud roku 1941 emigroval do US ).

Dybenkova banda námořníků znemožnila zvolenému předsedovi Ústavodárného shromáždění eserovi Černovovi, aby se ujal slova - místo něho se k řečnickému pultu nahrnul Sverdlov, jenž předložil Deklaraci práv pracujícího a vykořistˇovaného lidu jako ústavní základ pro Federaci sovětských národních republik ...

Deklarace prohlašovala, že veškerá státní moc bude v rukou dělníků, vojáků a rolníků, zmocňovala k vytvoření armády z dělníků a rolníků ( proti ruským občanům, protože požadovala „ naprosté vyvlastnění a odzbrojení vlastnických tříd „ ) , a oznamovala, že národnostní otázky budou řešit výlučně sověty.

Již v 4/1917 Lenin prohlásil, že Strana musí podpořit právo na sebeurčení až do úplného odtržení všech neruských národů, Stalin ve svém prvním veřejném prohlášení ze 27.11.17 uvedl, že Strana prosazuje bezpodmínečné právo na sebeurčení, a na jednání o separátním míru s Němci v Brestu-Litevském ruská delegace právo národů na sebeurčení 22.12.17 vyhlásila základem pro jednání s Němci, aby souběžně hrozila ukrajinské Radě ( ultimátum ze 16.12.17), atˇse neopováží od Ruska odtrhnout ...

31.12.17 Rada lidových komisařů pod německým tlakem neochotně uznala FS za samostatný stát, třebaže se finským sociálním demokratům nepodařilo zmocnit se moci ve státě ( a ani se o to příliš nesnažili, třebaže k tomu byli bolševiky hrubě vybízeni ), což Stalin nazval „ tragédií FS proletariátu „ .

Poté byla jednání v Brestu-Litevském na 10 dní přerušena, protože se čekalo na odpovědˇ členů Dohody, kterým bolševici adresovali nabídku na uzavření celosvětové mírové smlouvy s hlavní zásadou práva na sebeurčení ( s podmínkou, že v nových národních státech bude vládnout proletariát řízený ruskými bolševiky ) ...

Když delegáti Leninovu deklaraci práv pracujícího a vykořistˇovaného lidu většinově zamítli s odůvodněním, že parlament má zavést socialistické zřízení a držet se v mezích vytyčených sověty, tj. odmítli převést na Leninovu vládu své prerogativy/kompetence v době, kdy Lenin již bezostyšně změnil propagandistické heslo Všechnu moc sovětům na heslo Všechnu moc bolševikům, odešli bolševičtí poslanci ze sálu.

Zbylí poslanci pak oficiálně Rusko vyhlásili demokratickou republikou, a přešli ke schválení zákona pozemkové reformy v duchu eserského programu, který bez kompenzací přerozděloval velkostatkářskou, státní a církevní půdu rolníkům – to, co rolníci od podzimu 1917 již sami dělali, a co bolševici slíbili v říjnových dekretech.

Dalšímu jednání parlamentu na příkaz Lenina zabránil šéf Rudých gard námořník Dybenko, jenž poslance úskočně přiměl, aby jednání odročili na zítřek s tím, že stráže jsou již unavené, a když poslanci odešli, Rudé gardy z příkazu Lenina parlament obklíčily, a když ráno poslanci chtěli v jednání pokračovat, našli všechny vchody zablokované a bylo jim řečeno, že Ústavodárné shromáždění bylo (protiústavně ) rozpuštěno dekretem Rady lidových komisařů ( stejným způsobem pluk. Girkin“ Strelkov“ pro Putina zorganizoval schválení referenda na Krymu v 3/2014, poslance přitáhl do simferopolského parlamentu s pistolí u spánku, a to ještě neusnášeníschopnou hrstku, která schválila zákon o uspořádání referenda o odtržení Krymu od Ukrajiny, třebaže ústavně k tomu nebyl simferopolský parlament oprávněn).

Rudé gardy ráno řádně zvolené poslance nejen nevpustily do budovy, ale pokud protestovali, zmlátily je, včetně těch bolševických poslanců, kteří s rozpuštěním Ústavodárného shromáždění nesouhlasili.

Násilí proti politickým oponentům bolševici použili již při puči, když vtrhli do „ buržoazních „ redakcí, zmlátili novináře a „ buržoazní „ tisk zakázali vydávat – Lenin místo aby svobodu tisku bránil, stigmatizoval Zinověva, jenž se novinářů zastal ...

Když petrohradská ČEKA, politická policie vytvořená 7.12.17, zadržela bolševické dělníky, kteří chtěli odpovědět masovým terorem na zavraždění bolševika Volodarského ze dne 20.6.18 pravým eserem ( čekisté často vraždy sami inscenovali, aby k teroru měli záminku ), Lenin rozhořčeně napsal:

„ Důrazně proti jejich zadržení protestuji, protože se zkompromitujeme, když v našich prohlášeních masovým terorem kontrarevolucionářům hrozíme, a když chce proletariát přejít od slov k činům, tak ho pozavíráme. Rudý masový teror proti kontrarevolucionářům je zapotřebí zejména v Petrohradu, aby si teroristé nemysleli, že jsme zbabělci.“ ( Le Monde ze 7.9.2017 ).

V sebraných Leninových spisech samozřejmě toto teroristické prohlášení chybí.

10.1.18 se v Tauridském paláci konal 3. všeruský sjezd sovětů, který bolševickou Deklaraci práv pracujícího a vykořistˇovaného lidu přijal, čímž vznikla Ruská socialistická federativní sovětská republika /RSFSR.

Reakce lhostejné veřejnosti na zrušení parlamentu nebyly výrazné, proti bolševikům a rozpuštění parlamentu se demonstrovalo jen ve městech, na venkově se rolníci zabývali jen pozemkovou reformou, zatímco umírnění socialisté, menševici a eseři, byli bolševiky vyšachováni i z vedení odborů.

Mnozí zahraniční komunisté však s rozehnáním Ústavodárného shromáždění nesouhlasili, Lenina a jeho stoupence za tuto podvratnou akci kritizovala zejména Rosa Luxembourgová ze svého vězení ve Wroclawy/Vratislav, historické hlavní město Slezska a Dolního Slezska ( proto byla zavražděna již v 1/1919 v Leninově spřáteleném Berlíně, viz můj článek Rosa Luxemburgová trochu jinak - Andrea Kostlánová https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog ).

Luxembourgová se ve své knize Ruská revoluce tázala, „ zda se Lenin a jeho bolševici chystají zrušit i demokracii samotnou , a zavést diktaturu „ .

Luxembourgová a jiní zahraniční komunisté, ale i Maxim Gorký, chtěli univerzální demokratické instituce jako je všeobecné hlasovací právo, parlament, a svoboda tisku, převzít.

Luxembourgová v Ruské revoluci dále napsala :“ Demokratické instituce mají své chyby, ale lék, který nasadil Lenin a Trocký, je ještě horší než zlo, které má vyléčit „ .

Belgický libertář ruského původu Viktor Serge napsal : “ Představoval jsem si revoluci jako naprosté sebeobětování jednotlivce pro lepší budoucnost všech, jejíž zásadní podmínkou je však duchovní svoboda jednotlivce“ ( Victor Serge: Paměti revolucionáře 1908-1947 ).

Autor: Andrea Kostlánová | pátek 4.10.2019 8:19 | karma článku: 12.14 | přečteno: 425x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Štědrovečerní prosba : pomáhejte slabším

Je velký rozdíl mezi katolickým kostelem a kostelem protestantským s pobíhajícími dětmi, psy a kachnami, děti občas strefí míčkem faráře, jenž jim míč hodí zpátky, aniž by přerušil kázání.

24.12.2019 v 16:03 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 612 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Jak Stalin rozpoutal občanskou válku ve Španělsku

V 12/1933 skončil Hitlerův Lipský monstrproces s údajnými žháři Říšského sněmu, jenž se Stalinovi tak líbil, že se rozhodl zorganizovat vlastní monstrprocesy. Dimitrov byl zproštěn obžaloby a vyhoštěn do Moskvy, kde se v roce

21.12.2019 v 16:26 | Karma článku: 40.00 | Přečteno: 10190 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Prof. I.P.Pavlov, nositel Nobelovy ceny, o Leninovi

Stalin se svým prokurátorem Vyšínským připravoval moskevské monstrprocesy 1936-39, na kterých měl být jako jeden z prvních odsouzen Bucharin, a protože si na sebe předivo obžaloby musel sám vyrobit, aniž by to tušil, Stalin poslal

14.12.2019 v 19:26 | Karma článku: 24.81 | Přečteno: 983 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Gorkého strmý pád

Na podzim 1933 Gorký do Sorrenta již vyjet nemohl, Kreml mu nedovolil ani účast na Mezinárodním sjezdu spisovatelů, ve vládním tisku se začaly objevovat kritické články proti Gorkému. Ustala i korespondence mezi ním a Jagodou.

13.12.2019 v 20:01 | Karma článku: 20.25 | Přečteno: 592 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Dušan Póč

ODS v sobě skrývá nového Biĺaka

Tak nám ODS nabízí nového Biĺaka, Indru, Koldera, Švestku či kapka, paní Müllerová. I tak si lze vysvětlit volbu Alexandra Vondry do vedení partaje, která, jak ukázal její 29. kongres, netouží po ničem jiném, než po bezbřehé moci.

21.1.2020 v 11:44 | Karma článku: 30.08 | Přečteno: 860 |

Marek Zeman

Jsme už konečně velmoc?

Česká republika je v hledáčku dalších velmocí a konečně jsme prorazili v celosvětovém měřítku, nic si nenecháme líbit!

21.1.2020 v 11:29 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jan Hink

Chceme znát svého diktátora! Demokracie je podvod!

Jsme zvyklí na jména diktátorů v jiných zemích. Hitler, Kim-Čong-Un, Kaddáfí, Husajn, Erdogan, Putin, Asad. Kdo však stojí za prosazováním zákonů u nás, zákonů, které lidé nechtějí? Ani královské rodiny to zřejmě nejsou.

21.1.2020 v 10:17 | Karma článku: 17.80 | Přečteno: 281 | Diskuse

Jan Dvořák

Víceministr Havlíček zasahuje

„Jiřinko, bylo by kafíčko?“ oslovil ministr Havlíček sekretářku, když podepisoval štos různých rozhodnutí, která se týkala..ale to je jedno, čeho. Hlavně, aby papíry podepsat stihnul.

21.1.2020 v 8:55 | Karma článku: 17.97 | Přečteno: 418 | Diskuse

Vlastimil Kraisl

400 mega za eshop? Amatéři...

Ať byla firma na e-shop k prodeji dálničních známek vysoutěžena nebo ne, ať je cena vysoká či není, pořád to je ve srovnání s největším tunelem v IT oblasti jen takové menší plácnutí do vody.

21.1.2020 v 8:26 | Karma článku: 28.60 | Přečteno: 985 | Diskuse
Počet článků 1004 Celková karma 22.92 Průměrná čtenost 1405

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Najdete na iDNES.cz