Čtvrtek 4. června 2020, svátek má Dalibor
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 4. června 2020 Dalibor

Bez informací od Hitlerových disidentských generálů by Rudá armáda nevyhrála žádnou bitvu

5. 03. 2020 19:25:49
Novinář Rudolf Roessler/1897-1958 CH/ s kontakty na armádní kruhy již z 1.sv.v., byl v 9/1939 kontaktován dvěma generály z nejvyššího vojenského velení Wehrmachtu, kteří za ním přijeli do Švýcarska, kam jako známý antinacista

1933 uprchl před Hitlerem, a domluvili se s ním na spolupráci.

Přinesli mu šifrovací stroj Enigma a vysílačku napojenou na oficiální zpravodajství Oberkommando der Wehrmacht ( centrum vysílání znalo Roesslera jen pod vysílacím kódem „ německé vojenské stanice „ , který mu tito generálové přidělili, protože jeden z nich pracoval v komunikačním ústředí Wehrmachtu v Bendlerblock, ti, co zprávy šifrovali, neznali jejich příjemce, a ti, co je vysílali, neznali obsah zpráv, Bendlerblock sehrál i ústřední roli v atentátu z 20.7.1944 ).

Do jejich rozsáhlého spiknutí byli zapleteni i jejich nadřízení z Wehrmachtu, Abwehr + nacistické zamini, jejich podmínkou bylo, že nikdy neprozradí jejich jména, Roessler slib splnil, neprozradil jejich jména ani po válce, tři Roesslerovy zpravodajce se identifikovat dodnes nepodařilo - viz můj článek Jak šli Hitlerovi generálové do války s tím, že ji prohrají - Blog ... https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog + navazující články ).

Roessler poté kontaktoval svého přítele dr. Xaviera Schnieper, jenž byl po celou dobu války jeho jediným spolupracovníkem, třebaže s analýzou zpráv mu pomáhal i čsl. pluk. Karel Sedláček/ „ Uncle Tom „ ( alias novinář Tomáš Selzinger ), kterého Schnieper ubytoval ve svém domě s tím, že je to jeho strýc „Tom “, ve skutečnosti byl Sedláček vojenským atašé čsl. vlády v londýnském exilu, přes kterého, za souhlasu Massona, dostávala Roesslerovy informace britská SIS.

Schnieper jako analytik pracoval pro švýcarskou/CH vojenskou tajnou službu, jejímž šéfem byl Roger Masson – Schnieper pracoval pro její neoficiální pobočku Bureau Ha ( pluk. Haussamana ) – paralelní vojenskou rozvědku.

Ve stejné době se Roessler snažil navázat spolupráci s britským vojenským atašé v Bernu, ale gen. West spolupráci odmítl, protože byl přesvědčen, že Roesslerovy zdroje pocházejí od stejných německých disidentů, se kterými Britové odmítli spolupracovat po šoku s incidentem ve Venlo ( únos 2 agentů SIS 9.11.39 z NL města Venlo, 5 m od německých hranic, kteří byli obviněni z naplánování atentátu na Hitlera, únos provedla Sicherheitsdienst, Schellenberg, Heydrich, Himmler - jako záminka k obsazení Nizozemí 10.5.1940 ).

Roessler, jenž nebyl ani komunista ani komunistický sympatizant, se poté obrátil na Rusy – Schnieper jej seznámil s agentkou GRU Rachel Dübendorfer „Sissy“ (od 1944 spolupracovala s MI6), a ta jej 10.6.41 navedla na svého nadřízeného GRU agenta Christiana Schneidera „ Taylora „ , jenž do té doby pro GRU nic nevykonal, ale jeho spojení s Roesslerem mu zvedlo plat na 800 švýcarských franků měsíčně - musel se však vzdát své práce právníka v ILO, aby byl Roesslerovi dostupný 24 hodin denně ( viz Alexandr Foote Příručka pro špióny z roku 1949, NYC, nakladatelství Doubleday + Paddy Ashdown : Nein! Spiknutí proti Hitlerovi 1935-1944 ).

Pouze Sissy a Taylor se s Roesslerem znali osobně, Roessler požadoval za své informace astronomicky vysoký „ plat“ - 7.000 švýcarských franků měsíčně + prémie za mimořádné informace ( od léta 41 do jara 44 mu GRU vyplatila 336.000 franků + 250.000 franků v prémiích ), a dále anonymitu svojí ( jeho jméno Dübendorferová neprozradila ani při mučení v Ljubljance ) i svého zdroje „Werthera „ ( dodnes se neví, kdo byl „ Werther“ ).

Generál Kuzněcov z moskevského ústředí byl ohromen podrobnými a aktuálními informacemi Roesslera, chtěl o něm více informací, ale nikdy je nedostal, Roessler byl záhadou i pro Gestapo. Jeho informace do Moskvy vysílal Alexander Allen Foote, jenž se domníval, že Lucy je Čech "Tomáš Selzinger" ( pluk. Karel Sedláček).

Radó znal Roesslera jen pod pseudonymem Lucy podle města Lucern, kde Roessler žil ( přes den ve svém malém nakladatelství s antinacistickou literaturou Roessler poslouchal zprávy velení Wehrmachtu a v noci je vysílal svému GRU kontaktu ). Sándorovým „Radó“ kontaktem na Roesslera byla Dübendorferová.

Roessler předal GRU mj. kompletní plán Barbarossa s časy a směry úderů, čeho tyto údery mají dosáhnout, se jmény velitelů, seznam důstojnického sboru, velikost a vyzbrojení jednotek – tento plán nejprve předal švýcarské tajné službě z Bureau Ha, aby jej Moskvě předala, ta z důvodů neutrality odmítla.

Roessler plán Barbarossa předal i Britům, a ti jej také předali Stalinovi, vděku se však nedočkali : třebaže plán Barbarossa potvrdili i jiní GRU agenti, zejména Richard Sorge, Stalin jej hodil do odpadkového koše s tím, že Sorge je šarlatán a hlupák, který měl být již zastřelen ( Stalin plánu Barbarossa nevěřil, a ti, co mu zpravodajské informace poskytovali nezkreslené, byli zastřeleni či posláni do gulagu ).

Roessler GRU poskytoval operační plány Wehrmachtu pro každý den, umístění a podrobnosti o každém praporu Wehrmachtu.

Dle knihy Allena Foote Roessler poskytl operační plán Wehrmachtu pro bitvu u Rostova (11/1941), proto maršál Timošenko dokázal postup Wehrmachtu zpomalit, poskytl operační plán Wehrmachtu pro bitvu u Moskvy ( září 41-duben 42 ), podle kterého se zařídil maršál Žukov. Poskytl operační plán pro bitvu u Stalingradu, včetně krizových plánů Göringa na (nepodařený ) letecký most. 1942 Roessler předal GRU operační plány o chystané strategické letní ofenzívě Němců v jižním Rusku ( 6/1942-11/1942 ), tzv. Case Blue.

Foote píše, že Roessler nejen poskytoval denní operační plány Wehrmachtu, ale i odpovídal na specifické taktické otázky GRU, protože velení RA často ztrácelo přehled o německých divizích v terénu. Roessler informoval o každé divizi, která odjížděla na východní frontu, o jejím počtu, výzbroji, kam má přesně dorazit, o jejích operačních plánech. Dodával informace jako na běžícím páse, vojenské i diplomatické.

Roessler vyhrál Rudé armádě klíčovou bitvu u Kurska/Operace Citadela, protože GRU s předstihem v 4/1943 informoval v jakém sektoru a s kolika tanky Němci zaútočí, informoval je o přesné hodině útoku, o počtech vojáků a o vojenské technice, která bude nasazena, kde bude umístěno velitelské stanoviště a rezervy, a odkud přijdou posily.

Nejen Foote píše, že Roesslerovo přispění k vítězství RA nad nacisty je nezpochybnitelné a nevyčíslitelné, ale i zpráva CIA.

Historici se shodují, že bitva u Kurska (5.7.43-23.8.43) byla klíčovým momentem obratu ve válce proti Hitlerovi ( Stalingrad byl bez strategického významu, Stalin z bitvy u Stalingradu 23.8.42-2.2.43, jak měl ve zvyku, učinil zcela nepotřebná jatka rudoarmějců - zhruba 2 milióny Stalinových vojáků padlo či skončilo v zajetí, Stalinovi vojáci, třebaže měli 5.000 tanků oproti 2.5 tisícům německých, jako obvykle v důsledku bezohledné taktiky Stalinových generálů, utrpěli mnohonásobně vyšší ztráty, viz mj. můj článek Andrea Kostlánová Stalingrad, jak byl zajat maršál Paulus ), po které bylo jasné, že nacisté válku prohráli.

Gen. Konstantin Rokossovský z rodiny nižší polské šlechty byl 1937 pro svoji podporu Tuchačevského mechanizovaných divizí ( maršál Budˇonnyj ještě v roce 1935 chtěl pro RA jen koně, stejně jako maršál Pétain, jenž se na toto téma střetl s de Gaullem – koně měli Poláci v 9/1939 ) zatčený ( jeho žena s 12letou dcerou byla 1937 deportována do vnitřního exilu, kde ji nikdo nesměl zaměstnat ), brutálně mučený, uvržený do podzemní kobky Ljubljanky, odkud byl gen. Semjonem Timošenkem povolán zpět po neúspěchu Stalinova přepadení Finska 30.11.39, po kterém byl bolševický stát vyloučen ze Společnosti národů.

Rokossovský po svém propuštění z Ljubljanky spal s pistolí pod polštářem, rozhodnut se již nikdy nenechat bolševiky zatknout a mučit ( zdravotní následky mučení mu komplikovaly zbytek života, zemřel 3.8.68 před okupací Československa 21.8.68).

Gen. Rokossovský přežil, protože nepodepsal přiznání s tím, že ten, kdo jej jako zrádce udal, zemřel již 1920, udání je proto falešné, ale Rokossovský byl velice naivní - stejně jako mnozí jiní bolševici věřil, že za všechna zvěrstva může jen NKVD, nikoliv Stalin, za to, že odmítal přiznání podepsat, mu rozšlapali žebra, vytrhali nehty, zlomily prsty a 2x jej postavili před fingovanou popravu.

Když 5.7.43 operace Citadela za zničení Stalinových jednotek v Kurském oblouku začala, gen. Rokossovský na základě informací od Roesslera věděl o každém kroku a plánu německých jednotek.

Krátce po bitvě byl Radó odměněn Leninovým řádem ( 1945 mu byl jako zrádci odebrán), a ústředí GRU na něj tlačilo, aby podával stejné množství neocenitelných informací jako doposud .

Žádné špionážní síti se nepodařilo dodávat až 1000 zpráv měsíčně, Radó kvůli Roesslerovi musel denně používat všechny tři vysílačky až do fyzického vyčerpání radistů ( Roessler sice ještě v roce 1944 podrobně GRU informoval o raketách V1 + V2, své produktivity z let 39-42 však již nedosáhl ) - všichni věděli, že konec musí brzy přijít : přišel 1943, a to nejen v důsledku neopatrnosti ze strany Radó, jenž pravidla konspirace běžně porušoval ( používal pro styk se Schneiderem i telefon), ale i proto, že na jeho sítˇ žárlily ostatní GRU sítě.

Roesslerův příběh byl poprvé publikován francouzskými novináři Pierre Accoce a Pierre Quet v roce 1968 „ A Man called Lucy „ , 10 let po jeho smrti - 1981 byl zpochybněn britskými novináři Anthony Readem a Davidem Fisherem s tím, že dvoučlennou skupinu Lucy ve skutečnosti založili a řídili Britové, protože plnila jejich 2 cíle a) poskytovala Kremlu vybrané informace z projektu Ultra, které Stalinovi chtěli sdělit, b) kryla jejich projekt Ultra ze zpravodajského centra v Bletchley Park, které dešifrovalo zprávy Luftwaffe a Abwehru z německého kódovacího stroje Enigma .

Tuto verzi odmítl oficiální historik SIS Harry Hinsley a jiní s tím, že Roesslerovy informace nemohly pocházet z projektu Ultra, protože byly do Moskvy odvysílány během 24 hodin, což by z Ultra nebylo realizovatelné. Dešifrování z Ultra nebylo bleskové, a informace z východní fronty nebyly tak podrobné jako Roesslerovy (Roessler byl mj. napojen na zpravodajskou sekci armádní skupiny Střed ). Třebaže některé informace z Ultra pocházet mohly, zejména drtivou většinu podrobných informací o německé strategii u Kurska lze jen těžko přiřadit jinému zdroji, shodují se odborníci.

Založení skupiny Lucy Londýnem jen pro předávání informací Kremlu bylo od 22.6.41 zbytečné, protože Churchill, aby se Kreml nedovtípil, že přes Enigmu čtou německé zašifrované zprávy, oficiálně informoval Kreml přes britskou vojenskou misi v Moskvě, která o všech informacích tvrdila, že pocházejí z „věrohodného zdroje v Berlíně „ .

Zřízení britské vojenské mise v Moskvě 1941 Churchillovi nepomohlo ( Britové nevěděli, že GRU o jejich činnosti z projektu Ultra ví ). Sověti o britskou misi projevili naprostý nezájem, odmítli s Brity sdílet vojenské zpravodajství, které by Britům pomohlo ( např. o silách Luftwaffe na Východě ), a nesouhlasili, aby se předávání informací uskutečňovalo přes sovětskou ambasádu v Londýně.

Britové proto již na jaře 1942 přestali informace přes vojenskou misi poskytovat.

Australský novinář, expert na tajné služby, Phillip Knightley, jenž uskutečnil rozhovory s mnoha důstojníky i agenty rozvědek, uvedl, že Roesslerovým zdrojem byl pluk. čsl. vojenského zpravodajství Karel Sedláček, jenž vystupoval jako novinář Tomas Selzinger s tím, že v rozhovoru před svoji smrtí ( v Londýně 1967 ) naznačil, že přes švýcarskou rozvědku dostával informace od disidentů z nejvyššího velení Wehrmachtu, které předával Britům.

CIA má o skupině Lucy 3 teorie :

  1. Roessler měl informace od protinacistické skupiny v německém genštábu ( z rozsáhlého seznamu nebyly tři osoby z tohoto okruhu dodnes identifikovány, Roessler ani ve svých Pamětech nic neprozradil, zrovna tak nic neprozradí Švýcaři z důvodu své neutrality, a od Kremlu, který si z Berlína odvezl tuny dokumentů a tuny výslechových protokolů, nelze žádnou vstřícnost očekávat ),

  2. Lucy byla jen zástěrkou švýcarské/CH rozvědky, která za války operovala pod neoficiálním „Bureau Ha“ ( pluk. Haussaman, její šéf), aby mohla své informace z německých zdrojů předávat spojencům, aniž by zkompromitovala CH neutralitu ( ve Švýcarsku spolupracoval s bolševiky, US spojenci, Allen Dulles ), přičemž pluk. Haussaman, jenž informace dostával od Roesslera, rozhodoval o tom, která informace bude odvysílána Londýnu přes čsl. pluk. Karla Sedláčka ( „ Uncle Tom „ ) z bývalého 2. ( zpravodajského ) oddělení čsl. genštábu, jenž za války působil ve Švýcarsku, a která do Moskvy přes GRU skupinu „ Dora „.

    Švýcaři informace dostávali přes německé vojenské komunikační kanály – od Abwehru, které až do 20.7.44 byly bezpečné ( kdyby nebyly, tak by spiklenci z 20.7.44 byli odhaleni daleko dříve ).

  3. Lucy byla vytvořena britskou SIS přes sítˇ pluk. Claude Dansey ( do které patřil Alexandr Foote, asistent a hlavní radista Sandora Radó „Dora „ ), aby mohli GRU předávat některé informace získané z projektu ULTRA důvěryhodným způsobem bez odhalení zdroje těchto informací.

    Tuto teorii podporuje jen dlouholetá spolupráce Footeho s pluk. Dansey, a to, že po svém návratu do Británie okamžitě sehnal práci ve vládní instituci – na ministerstvu zemědělství .

    Sověti nejprve lživě tvrdili, že „ Dora dostávala informace jen od německých komunistů „, a když pod tíhou důkazů tuto lež nedokázali prosadit, zejména při procesu s Roesslerem, zatčeným v 5/1944 a v 3/1953, vymysleli další lež, a sice že zprávy nepocházely od jednotlivců, ale od institucí, a hlavně, tvrdili lživě bolševici, zdroje skupiny Dora neměly nic společného s protinacistickou skupinou „20.7.44“, která byla stoprocentně prozápadní a protisovětská, třebaže právě tato skupina jim pomohla vyhrát válku.

    Sandor Radó selhal svým románkem s krásnou Margaretou Bolli z prominentní ženevské rodiny italského původu – nikdo by do ní neřekl, že je komunistka. Agentka švýcarské pobočky Kominterny, která verbovala pro spolupráci s GRU, ji představila Sándorovi Radó, jenž se do ní bezhlavě zamiloval, a navzdory varování ze strany Alexandra Foote trval na tom, aby mu dělala radistku.

    Pracovníci německého konzulátu z kontrašpionáže zámožnou Margaretu jako komunistickou aktivistku sledovali, a předhodili jí mladého pohledného milence, ženevského holiče německého původu Hanse Peterse, jenž se stýkal s německým konzulem. Zamilovaná Margareta Bolli svému milenci řekla úplně všechno, dala mu i svoji knížku s kódy.

    Německý konzul ji nahlásil Švýcarům, a ti ji 14.10.1943 zatkli u milence v bytě, kam na ni Peters zavolal policii, a spolu s ní další radisty sítě - manžele Edmonda a Olgu Hamel, a 20.11.43 byl zatčen i Alexandr Foote, poslední radista sítě Radó „ Dora“.

    Radó skončil jako štvanec v úkrytu, po kterém šli nejen Němci a Švýcaři, začala jej lovit i sama GRU s tím, že zpronevěřil peníze skupiny Dora v částce přes 100.000 dolarů, které ve skutečnosti zproněvěřil mladý Berija.

    Radó se obrátil na britského vojenského agenta v Ženevě Johna Saltera, jenž jej zavedl k UK vojenskému atašé v Bernu pluk. Cartwright, ale dohoda o spolupráci byla jen vágní, zato GRU se o tom dozvěděla, a vypsala na jeho hlavu odměnu.

    Radó s GRU v patách se GRU vzdal v Paříži v 9/1944, která jej spolu s Footem a pravděpodobně i s Trepperem 6.1.1945 přes Káhiru odvezla z Paříže. Radó v Káhiře sice utekl, byl ale Brity, spojenci Stalina, v 8/1945 vydán. Některé zdroje tvrdí, že druhé letadlo mělo mezipřistání v Praze, kde Radó znovu z letadla uprchl na UK ambasádu, a byl Brity vydán podruhé.

    Roessler byl zatčen pro špionáž pro cizí stát 2x – 19.5.44 v Lausanne (propuštěn v 9/1944, Roessler Bernu pomohl informacemi o úmyslech Hitlera obsadit Švýcarsko, obstaral i zápisy soukromých konverzací Hitlera o Švýcarsku, pluk. Roger uvedl, že Roesslerovy informace Bernu v kritických měsících významně pomohly se na případnou německou invazi připravit ), poté byl zatčen v 3/1953 v NSR pro špionáž ve prospěch ČSR, propuštěn v 1/1954, 1958 „předčasně“ zemřel.

    Nacistům se nepodařilo bolševické sítě zcela zničit, již vůbec ne ve Švýcarsku. Studie MI-5 z o Rudé kapele z 4/46, z 11/46 a závěrečná zpráva z roku 1949 ukázaly, že Rudá kapela na Západě funguje vesele dál, protože šlo o dobře zavedené předválečné sítě, které nepracovaly pouze proti nacistům, ale proti celému Západu.

    Po šokujícím veřejném odhalení rozsáhlých bolševických sítí v CAN začala také FBI rozkrývat stalinské sítě v US, sledovala stovky lidí, mj. US milenku prominenta Rudé kapely Anatolije Gureviče ( po svém zatčení s Gestapem spolupracoval ), která s ním za války žila v Bruselu a v Marseille.

    Gurevičova milenka Margareta Barcza byla Židovka, která z ČSR ještě před válkou do US uprchla se svými rodiči Elsou a Bedřichem Singerem, kterého zpráva MI-5 uváděla jako agenta Gurevičovy sítě ve Francii, proto Barcza 1947 do US nedostala vízum.

    Edgar Hoover z FBI 1949 napsal, že krátce po válce se do US stěhovali Židé, kteří bojovali proti nacismu jako Stalinovi agenti, a měli v US pokračovat v boji proti Západu. Hoover uvedl, že v US se nacházejí stovky agentů ze sítí Rudé kapely a jejich příbuzní, kteří jsou všichni napojeni na sítě US KS. Např. finanční partneři Leona Grossvolgela z firmy Raincoat Co., založené GRU v 1/1939 v Paříži ( agentem GRU Leopoldem Trepperem alias kanadským obchodníkem Adamem Milderem , která měla pobočky ve všech velkých západoevropských přístavech), přijeli do US jako uprchlíci již 1941.

    Studie MI-5 byla založena na podrobné zprávě Gestapa – Rudou kapelou se zabývalo jeho detašované pracoviště Sonderkommission Rote Kapelle, které šéfoval Friedrich Panzinger, hlavním vyšetřovatelem byl Kriminalrat Horst Kopkow, kterého Britové zatkli v 5/45.

    Jediné, co Gestapo nevyřešilo, byly finanční toky Rudé kapely, vědělo, že větší částky proudí z US, ale nevědělo, jakým způsobem. Zpráva MI-5 se finančními aspekty zabývá, vyřešit je Britům pomohl Igor Guzenko /1919-1982 CAN/, od 6/1943 šifrant nového sovětského vojenského atašé v Ottawě plukovníka Nikolaje Zabotina, jenž šéfoval obří GRU rezidentuře v Kanadě.

    Guzenko, jenž byl i s rodinou 1945 odvolán do Moskvy, přeběhl 5.9.45 se 108 dokumenty odhalujícími bolševické sítě v US a v CAN, Guzenko podrobně odkryl Stalinovu snahu získat špionáží v US, v CAN a v UK technologii výroby atomové bomby, a bolševickou metodu implantovat v napadených zemích „ spící “ agenty.

    Mnozí historici proto tvrdí, že studená válka nezačala 5.3.46 projevem Churchilla na US univerzitě ve Fultonu s Trumanem po boku ( Fulton Address) , ale v Ottawě kauzou Igora Guzenka, 3 dny po skončení války.

    5.9.45 se Guzenko s kufříkem plným dokumentů ze sovětské ambasády odebral přímo na ústředí ottawské policie, ta mu nechtěla věřit, poté šel k šéfredaktorovi Ottavských novin, toho jeho příběh nezajímal, a na ministerstvu spravedlnosti měli po úředních hodinách – Guzenko svoji rodinu ukryl v bytě u sousedů, a sledoval, jak v noci jeho byt navštívila banda NKVD vrahů, kteří byt začali prohledávat a odešli teprve poté, co do bytu přijela kanadská policie.

    Kanadský premiér King ani poté, co kanadská policie Guzenka ukryla a jeho tajemník Norman Robertson mu sdělil, že Guzenko ministerstvu spravedlnosti 6.9.45 předložil dokumenty o sovětské zradě a proradnosti páchané na kanadské půdě, neměl o Guzenka zájem, a naléhal na diplomatické vyřešení kauzy, aby nerozčílil ex válečného spojence Stalina ( zajímavé, že z jeho pečlivě psaného deníku zmizely všechny stránky od listopadu 1945 do 31.12. 1945 ), zatímco Guzenko hrozil sebevraždou ...

    Robertson naléhání premiéra ignoroval a postaral se o to, aby Guzenko a jeho rodina ( 8 dětí) dostali politický azyl z důvodu, že jim Kreml vyhrožuje smrtí.

    Guzenko poskytl důkazy pro zatčení 39 Kanadˇanů, mj. Agathy Chapman /1907-1963 „ sebevražda „ skokem z okna v Toronto/, prominentní britské ekonomky z prominentní britské rodiny, která pracovala v CAN ve Statistickém úřadě.

    V 7/1946 byla Chapmanová v rámci Guzenkova případu – sovětské špionážní sítě v CAN, kterou vyšetřovala komise Kellock-Taschereau ( členové Nejvyššího soudu ), zřízená v 2/1946, obviněna ze špionáže, během slyšení před komisí přiznala, že navštěvovala marxistický kroužek pod vedením komunistického poslance Freda Rose a že je členem Spolku sovětsko- kanadského přátelství, nic ilegálního, soud ji proto obžaloby ze špionáže sprostil s tím, že nemá důkazy, ale práci v CAN již nesehnala ( zaměstnala ji University of Cambridge ) ...

    Polský Žid Fred Rose /1907-1983 WAW/, kterému Komise dokázala, že vedl skupinu 20 špiónů za účelem získat pro Kreml informace z projektu Manhattan, vyšel z vězení ze zdravotních důvodů již po 4 letech, 1953 emigroval do WAW. Do vězení Guzenkovy dokumenty poslaly i kanadského radarového inženýra a jednoho námořního kapitána.

    V US Guzenkovy dokumenty odhalily Ignace Witczaka ( falešné jméno, na které do US přijel z CAN, pravé jméno bylo Litvin ), studenta a instruktora na univerzitě v Jižní Karolíně, jenž v den přeběhnutí Guzenka beze stopy zmizel z pláže, a vzápětí se objevil v Moskvě.

    Guzenko, jenž 1966 vystoupil v TV s kápí na hlavě, napsal paměti Byla to moje volba .

    Komise Kellock-Taschereau před naivními Kanadˇany rozkryla jen sítě GRU, ke kterým měl Guzenko přístup, ale byla si dobře vědoma, že vedle GRU v Kanadě působí ještě rozsáhlejší sítě NKVD/KGB, jejichž úkolem je vytvořit a řídit zdejší 5. kolonu nejrůznějších spolků a společností, paralelní systémy pracující pro místní ruskou ambasádu ( v Ottawě rezidenturu NKVD řídil 2. tajemník velvyslanectví Vitalij Pavlov ) či konzulát. NKVD byla ve styku s Moskvou ze strany GRU označována kódovým označením „Sousedi“, k vzájemné nevraživosti docházelo často, zejména, když se přetahovali o agenta.

    Guzenko před komisí uvedl ( viz zpráva Komise/The Report of the Royal Commission 1946 ), že pluk. Zabotin, rezident GRU pro Kanadu náhodně přišel na to, že vedle jím řízených GRU sítí, pracují v CAN další paralelní vojenské sítě, řízené přímo z moskevského ústředí GRU.

    V 5/1945 byl ve Švýcarsku zatčen agent Abwehru Hans von Pescatore, a na žádost Allena Dullese, šéfa OSS v Bernu, byl propašován do Itálie.

    Pescatore tvrdil, že sítˇ Duebendorferové je i bez své šéfky stále aktivní, a že se její těžiště přesunulo do US. FBI tudíž začala hledat sovětské agenty, a také ona byla překvapena rozsahem sítí, na které přišla.

    Guzenko prokázal, že Rudou trojku/Rote Drei ve Švýcarsku financovala rezidentura GRU v New Yorku, a to přes Mezinárodní organizaci práce/ILO ( ILO byla již od 20.let personálně obsazena bolševickými agenty ) v Ženevě – přes své agenty s diplomatickou imunitou, kteří v ILO pracovali, mj. přes litevskou Židovku Germinu Rabinowitz s doktorátem z Univerzity v Heidelbergu, která v ILO v Ženevě pracovala v letech 1929-1940, a v letech 1941-44 pracovala v pobočce ILO v Montrealu. Z pobočky ILO v Ženevě se znala s Židovkou Duebendorferovou, která ji v 11/1943, kdy Rote Drei přišla o radisty, a v 4/1944 kontaktovala přes diplomatickou poštu ILO, a žádala ji o peníze (pro Roesslera).

    Rabinowitz kontaktovala sovětskou ambasádu v Ottawě, a zdejší vojenský atašé pluk. Nikolaj Zabotin poskytl Duebendorferové 10.000 dolarů, které Rabinowitz převedla do Švýcarska přes newyorskou firmu Helbros Watch Co., jejíž šéf William Helbein byl GRU agentem ( viz kniha Richard Breitman a kol. US Intelligence and the Nazis ), GRU měla v New Yorku k dizpozici i další finanční kanály.

    MI-5 ve zprávě mj. uvádí, že Rudolf Roessler, na rozdíl od většiny sovětských agentů, byl profesionálním žoldákem – požadoval tisíce švýcarských franků měsíčně ( i kdyby žádal milióny, zprávy, které zprostředkovával od Hitlerových generálů přímo ze štábu nejvyššího velení, byly k nezaplacení ).

    Duebendorferová tak neustále sháněla peníze pro Roesslera, a třebaže jeho identitu neprozradila, ústředí GRU trvalo na kontaktu s ním, ačkoliv mělo velký technický problém, jak dostat vysoké částky pro Roesslera do Švýcarska.

Autor: Andrea Kostlánová | čtvrtek 5.3.2020 19:25 | karma článku: 18.35 | přečteno: 1185x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Jediný vážný pokus o zavraždění Stalina a projekt Nemesis 2012-13

Stalinovy vrahy opěvuje major KGB Putin, v 12/2019 na Stalinovy narozeniny Putin vypravil jednu soupravu moskevského metra polepenou Stalinovými portréty, masového vraha Stalina oslavuje i jeho vojenská úderná jednotka Noční vlci

20.5.2020 v 21:48 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 445 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Jak KGB agenti přiměli Thatcherovou ke kandidatuře na šéfku strany

Cambridgská Pětka: V 12/1939 se Maclean seznámil s bohatou Američankou Melindou Marling, studující na Sorbonně francouzskou literaturu, která v 50.letech v moskevském exilu prohlásila, že věděla, že s Macleanem skončí v Moskvě

16.5.2020 v 20:31 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 536 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Západ v obležení Stalinových vrahů : Krádeže vojenské technologie

V 11/1944 šéf zahraničního zpravodajství NKVD Pavel Fitin /1907-1971/ Vsevolodu Merkulovi hlásil, že navzdory velkému počtu vědeckých organizací a dělníků, kteří se v US podílejí na ( ruském ) problému Enormoz,

12.5.2020 v 15:38 | Karma článku: 18.26 | Přečteno: 606 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Stalin zničil komunistický protinacistický odboj nejen v Moskvě, ale i v Německu

Kreml neměl v západní Evropě jen profesionální sítě, ale i amatérské, věci zcela oddané, kteří na rozdíl od bolševických zpravodajských profesionálů, z nichž někteří s Gestapem po zatčení spolupracovali, šli na popravu s hlavou

1.4.2020 v 18:10 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 670 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Zdeněk Bárta

Zakázáno: Tchaj - wanu se děkovat nesmí.

Kdo nám to zakázal? Čínští soudruzi? Ne. Zakázali jsme si to sami. Aktivně a patolízalsky. Čínský velvyslanec by se zase mohl zlobit a opět vyhrožovat. Je tedy třeba stát preventivně v poslušném pozoru a už nyní poslouchat....

4.6.2020 v 17:43 | Karma článku: 23.35 | Přečteno: 269 | Diskuse

Petr Burian

Lež jako názor, část první, Miloš Zeman

Pryč jsou doby kdy se v politických diskuzích používaly argumenty a určité protiargumenty. Kdy se vlastní průšvihy bagatelizovaly a pochybení oponentů zveličovalo. Nová politická garnitura už natrvalo ustavila lež jako normu.

4.6.2020 v 17:14 | Karma článku: 26.29 | Přečteno: 411 | Diskuse

Ivo F. Cilich

Copak je asi v pozadí té koronavirové bubliny a současných protestů?

Opatření proti koronavirové "epidemii" byla ekonomicky přehnaná skoro všude včetně naší země a když nyní vidím jak se násilné protesty převalily z USA k nám do Evropy, nemohu se zbavit dojmu, že je tam možná nějaká souvislost.

4.6.2020 v 14:39 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jan Dvořák

Povinných osmdesáti pěti procent domácích potravin se nedočkáme

Skvělá vlastenecká idea, prosazovaná některými poslanci, aby v obchodech povinně nabízeli 85 procent českých potravin, byla ve sněmovně udušena všemocnou řetězcovou lobby.

4.6.2020 v 14:00 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 313 | Diskuse

Libor Čermák

Ať se nám laskavě tzv. pokrokáři do českého jazyka nehrabou!

Dnes mne na idnes dopálil článek o tom, jak by nám někteří rádi chtěli diktovat, jaké, kvůli jakési korektnosti, máme užívat slova a jaké ne. S jedním takovým nápadem přišla zástupkyně ombudsmana, s druhým zas někdo z OSN.

4.6.2020 v 13:45 | Karma článku: 32.94 | Přečteno: 625 |
Počet článků 1013 Celková karma 16.62 Průměrná čtenost 1408

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Najdete na iDNES.cz