Čtvrtek 4. června 2020, svátek má Dalibor
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 4. června 2020 Dalibor

Stalin zničil komunistický protinacistický odboj nejen v Moskvě, ale i v Německu

1. 04. 2020 18:10:50
Kreml neměl v západní Evropě jen profesionální sítě, ale i amatérské, věci zcela oddané, kteří na rozdíl od bolševických zpravodajských profesionálů, z nichž někteří s Gestapem po zatčení spolupracovali, šli na popravu s hlavou

vztyčenou, viz důstojnílk Luftwaffe Harro-Schulze-Boysen /1905-1942 oběšen ve věznici v Plötzensee, jeho 29letá manželka stˇata gilotinou/.

Harro Schulze-Boysen /HSB, syn námořního důstojníka a prasynovec admirála Alfréda von Tirpitz, vedl nejvýznamnější proruskou amatérskou sítˇ na ministerstvu letectva, druhou významnou sítˇ vedl Arvid Harnack z prominentní akademické rodiny, vysoce postavený úředník na říšském ministerstvu hospodářství.

Obě sítě byly sbírkou amatérských zpravodajců – akademiků, spisovatelů, umělců, komunistů a pacifistů, které spojovalo levičáctví a odpor k nacismu.

HSB se již na univerzitních studiích stal členem kominternistické Mezinárodní studenské asociace, 1928 vstoupil do nacionalistické polovojenské milice Mladý německý pořádek Jungdeutscher Orden ( od 1930 Německá státní strana), a 1930 do politické skupiny Schwarze Front Otty Strassera /1897-1974/, kterou Otto Strasser založil po svém odchodu (1930) z NSDAP, když Hitler ustavil říšským propagandistou nikoliv jeho, ale Goebbelse ( Goebbels si u Hitlera, kterého velebil na každém kroku, stěžoval na list Otty Strassera Nationaler Sozialist, kvůli kterému nikdo nečetl Goebbelsův deník) .

S bratrem Gregorem /1892-1934 zavražděný za Noci dlouhých nožů/ byli Strasserovi dominantními vůdčími členy NSDAP, právě bratři Strasserovi ve 20.letech NSDAP zásadně rozšířili o nové členy, od světové hospodářské krize 1929-33, kdy v Německu bylo 6 mil. nezaměstnaných a KS získala ve volbách téměř 5 mil. hlasů, vedli antisemitské levicové a revoluční křídlo NSDAP ( Strasserova verze nacismu, obviňovali Hitlera, že stranu odvedl od třídního boje ).

Když v 8/1932 Hitler odmítl funkci vicekancléře, Gregor Strasser Hitlera zkritizoval, jejich roztržku chtěl využít kancléř Kurt von Schleicher k rozdělení NSDAP, proto funkci vicekancléře nabídl Gregoru Strasserovi, což rozběsnilo Hitlera – 7 týdnů před Hitlerovým převzetím moci musel Gregor složit všechny funkce v NSDAP.

16.1.33 Hitler dal Gregora Strassera veřejně do klatby a donutil ho, aby odešel z politiky, Strasser poslechl a vzdal se svého křesla v Reichstagu (Otto emigroval v 1/1933 do ČSR, poté do CAN).

Gregor Strasser dlouhodobě kritizoval Hitlera, Himmlera a Göringa, v tzv. Noci dlouhých nožů ve dnech 30.6.-2.7.1934 Hitler ( jako předtím Stalin ) povraždil své kritiky a konkurenty, nejen prominenty z SA, zejm. Ernsta Röhma, ale i další, kteří byli zatčeni a ve svých celách zastřeleni členy Schutzstaffel (SS) a Gestapa. Heydrich, jenž se vraždy Gregora Strassera osobně účastnil, rozkázal, aby jej nechali vykrvácet, umíral celou hodinu.

Harro Schulze-Boysen /HSB publikoval v levicově liberálních listech, které byly po nástupu Hitlera zakázány, v 2/1933 mu komando SS při razii v redakci časopisu Der Gegner/Protivník, který HSB vydával, a který nacisté zakázali, před očima ubilo k smrti židovského spolupracovníka, ostatní redaktory zbili a uvěznili.

1934 se HSB seznámil s 20letou Libertas Haas-Heye, vnučkou pruského diplomata prince Phillipa Eulenburga, která 1933 vstoupila do NSDAP, v 7/1936 za přítomnosti Hermanna Göringa se vzali v zámecké kapli hradu Liebenberg, který patřil jejím předkům, viz mj. můj článek Hermann Göring, sběratel židovského majetku I - Andrea ... https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog ).

Libertas z NSDAP vystoupila v 1/1937, plně podpořila manžela v protinacistickém odboji, mj. fotograficky dokumentovala nacistické zločiny. V letech 1936-39 HSB všechny informace o německé podpoře Franka, které shromaždˇoval na ministerstvu letectví, předával komunistům z KPD ...

V 2/1938 informoval nejen o rozmístění německých jednotek ve Španělsku, ale i o přípravě sabotážní provokace v Barceloně sekcí Wehrmachtu "W", kterou založil gen. Luftwaffe Helmuth Wilberg k analýze taktických zkušeností, které získala Legie Kondor, bojující na straně Franka, ale která měla na starosti veškerou pomoc Frankovi ( zbraně, munice, dobrovolníci ).

HSB zpočátku nevěděl, jak informace z ministerstva letectví Moskvě předat, napadlo ho, že dopis pro sovětskou ambasádu v Paříži pošle po své sestřenici Gisele von Pöllnitz, která měla odjet do Paříže na výstavu Exposition Internationale des Arts et Techniques dans la Vie Moderne, která v PAR probíhala od jara do podzimu 1937. Gisele von Pöllnitz svůj úkol splnila a dopis vhodila do poštovní schránky sovětského velvyslanectví, netušila však, že ji Gestapo v Paříži sleduje – po návratu v 11/1937 byla zatčena.

Před okupací ČSR Gestapo aktualizovalo své seznamy nepřátel státu, HSB v nich byl veden jako nepřítel NSDAP. V 10/1938, krátce před obsazením Sudet, HSB s Küchenmeisterem vyrobili a rozšířili letáky s nadpisem Úderná jednotka /Der Stoßtrupp.

V 8/1938 HSB pomohl komunistovi Rudolfu Bergtel /1897-1981/, jenž uprchl z KL a schovával se v sochařském ateliéru Kurta Schumachera, vycestovat do Švýcarska, aby mohl vyvézt informace o objemu výroby německých tanků a letadel, a o plánech nacistů učinit si z Kanárských ostrovů ponorkovou základnu.

2.9.1939 se HSB setkal s průmyslníkem Hugo Buschmann, kterého požádal, aby mu sehnal bolševickou literaturu o Leninovi,Stalinovi a Trockém, předstíral, že ji potřebuje jeho oddělení na ministerstvu letectva, které odebíralo i listy Pravda a Izvěstija, ve skutečnosti HSB Stalinovi nevěřil, a chtěl si ujasnit, jaký systém bolševici předkládají po rozbití kapitalismu. HSB uvedl, že jeho oddělení analyzuje situaci v Rusku, a „ konec konců jsme tedˇ po uzavření paktu spojenci „ ... viz mj. mé články Lži kolem tajného protokolu sovětsko-německého paktu o ... https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog + Den Černé stužky 23.8.1939 - Andrea Kostlánová – iDnes https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog

1936 Libertas Schulze-Boysen a Walter Küchenmeister, na radu Elisabeth Schumacher, manželky sochaře Kurta Schumacher /1905-1942 oběšen ve věznici v Plötzensee, manželka stˇata gilotinou /, kontaktovali členku KPD doktorku Elfriede Paul /1900-1981 NDR/, která se stala členem skupiny ( v té době pomáhali ohroženým lidem uprchnout za hranice) a své aktivity kryla jako lékařka Ligy německých dívek, což byla dívčí odnož Hitlerjugend, mnohé dívky skončily jako dozorkyně v KL.

Ordinaci měla ve stejném patře, ve kterém sídlil říšský ministr kultury a důstojník SS Hans Hinkel /1901-1960/, 1947 vydán do PL, kde za války vyraboval PL národní památky, do NSR se vrátil 1954, kde nebyl trestně stíhán.

Walter Küchenmeister byl 1933 Gestapem zatčen a poslán do KL Sonnenburg, kde dostal TBC, kterou si od roku 1936 léčil u doktorky Elfriede Paul, kvůli které opustil ženu a dva syny. 1937 se k ní nastěhoval, na jaře 1939 mu zařídila na 7 měsíců sanatorium v Zürichu, což byla jen záminka pro předání vojenských zpravodajských informací pro Kreml Elfriedou Paul a Schumacherovými přes exilovaného šéfa KPD herce Wolfganga Langhoff /1901-1966/, zatčeného Gestapem 1933, ale z KL byl propuštěn již 1934, podílel se na vzniku známého protestního songu Moorsoldaten, která se stala hymnou španělských republikánů /36-39/.

V 9/1942 byla Elfrieda Paul s Küchenmeisterem a jeho synem zatčena, Elfrieda s jeho synem byli odsouzeni za přípravu vlastizrady k 6 letům káznice, Walter Küchenmeister dostal trest smrti, byl převezen do KL Dachau, popraven v 5/1943 v berlínském vězení Plötzensee. Protože dle nacistů rodina sdílí kolektivní vinu/Sippenhaft, byl i jeho syn Rainer z káznice přemístěn do KL Moringen, v 3/1945 poslán na frontu v trestním oddílu, válku přežil.

V 2/1945 Elfrieda Paul, která se rovněž nakazila TBC, byla spolu s 300 dalšími ženami v dobytčích vagónech převezena do Lipska, kde jí bylo umožněno pracovat ve vězeňské nemocnici, ve které se to hemžilo červy, protože kvůli bombardování nebylo možné pohřbívat zemřelé, proto mrtvá těla tlela v nemocnici.

HSB a jeho manželka Libertas, kteří po vypuknutí války učili na Humboldtově univerzitě, nejstarší berlínské univerzitě, začali přímo spolupracovat s důstojníky GRU v 8/1941, kdy Libertas jeden důstojník GRU vyhledal, a ona mu zprostředkovala setkání s manželem - o pouhých 8 měsíců později se zatčením GRU agentů v Paříži a v Bruselu, kteří začali s Gestapem spolupracovat, Gestapo prolomilo šifry jejich zpráv.

HSB na univerzitě naverboval 3 významné členy své skupiny – studentku Evu Maria Buch /1921-1943/, bigotní katoličku, která překládala ilegální časopis skupiny Arvida Harnacka Die innere Front do francouzštiny ( mj. o otrocké práci nasazených v muničních továrnách ), zatvrzelého nacistu a člena HitlerJugend Horsta Heilmann, a Herberta Gollnow, důstojníka Luftwaffe.

Když v 9/1942 začalo rozsáhlé zatýkání německého protinacistického odboje, bigotní katolička Eva-Maria Buch ukrývala před zatčením komunistického novináře Wilhelma Guddorfa /1902-1943/, redaktora Die Rotte Fahne, jenž byl v letech 1934-39 vězněn v KL Sachsenhausen. 11.10.42 byla zatčena, o pár dní později i Guddorf.

Horst Heilmann, kterého HSB odvedl od nacismu, se s HSB poprvé setkal na univerzitním semináři HitlerJugend, kde přednesl svoji studii Sověti a Versailleský mírový systém. HSB poté Heilmanna seznámil s geografem a diplomatem Albrechtem Haushofer /1903-23.4.45/, se kterým se účastnil politických diskusí v bytě historika a antikomunisty Rainera Hildebrandta /1914-2004, po válce založil známé soukromé Muzeum Berlínské zdi – Das Mauermuseum an Checkpoint Charlie /.

Zatímco HSB věřil ve spolupráci s Kremlem i ve správnost bolševickonacistického paktu ze 8/1939, Haushofer bolševiky nemohl vystát, proto nepřežil.

Haushoferovým spolužákem byl Rudolf Hess, syn bohatého bavorského obchodníka, jenž až do svých 14 let žil s rodiči v Egyptě, student jeho otce Karla Haushofera /1869-3/1946 podivná sebevražda /, prominentního geopolitika s vazbami na britské tajné služby. Karl Haushofer Hesse a Hitlera často navštěvoval v jejich cele, ve které skončili po nezdařeném Pivním puči 1923, v níž Hitler Hessovi údajně nadiktoval Mein Kampf.

1936 byl Albrecht Haushofer podle Rosenbergových norimberských rasových zákonů ( vyhlášeny 1935 s účinností od 1936) klasifikován jako Mischling ( matka byla poloŽidovka ), Hess, Führerův zástupce od 1933 ( a druhý Hitlerův následník po Hermannu Göringovi ), mu však opatřil Certifikát o německé krvi – Albrecht Haushofer byl zatčen Gestapem 1941 po utajeném odletu Hesse do Skotska 10.5.41, kde měl vyjednávat s Brity a s Francouzi o ukončení války na Západě. Gestapo Albrechta obvinilo, že byl spoluorganizátorem Hessova letu. Albrecht se účastnil i spiknutí z 20.7.44 proti Hitlerovi, otec s druhým synem a vnukem skončili v Dachau.

1940 začal HSB přes Gretu Kuckhoff, která se přátelila s Harnackovou manželkou Mildred, spolupracovat se skupinou Arvida Harnacka /1901-1942/.

27.3.1941 se HSB v bytě Arvida Harnack setkal s Alexandrem Erdberg, ve skutečnosti 3.tajemníkem sovětské ambasády Alexandrem Korotkovem /1909-1961/, prominentním špiónem NKVD, ilegálně operujícím na Západě od 30.let.

HSB ( tak jako mnoho jiných ) mu předal informaci, že útok proti SU bude zahájen na jaře 1941.

V 7/1942, po zatčení profesionálních bolševických agentů v Paříži a v Bruselu, se dešifrujícímu oddělení Oberkommando des Heeres podařilo rozluštit vysílací kódy skupiny HSB, 31.8.42 byli zatčeni HSB s manželkou, odsouzeni k smrti a popraveni. Jejich těla byla předána oddělení anatomie Humboldtovy Univerzity k rozřezání pro vědecký výzkum. Hroby nemají.

Günther Weisenborn /1902-1969/, spisovatel protiválečných protinacistických knih byl členem sítě HSB od roku 1937, kdy se vrátil ze své roční emigrace v US.

V 8/1942 byl zatčený spolu se všemi členy sítě, ale měl štěstí na obhájce, kterého poprvé uviděl až v soudní síni, kdy mu tento řekl :“ Jsem váš oficiální obhájce, znám váš spis. Zbytečně se nenervujte, maximálně dostanete trest smrti. Uvidíme se poté.“ Weisenborna zachránilo svědectví spoluvězně – dostal „jen“ 10 let káznice.

Adolf Grimme /1889 –1963/, sociální demokrat/SPD a bývalý ministr kultury, se hájil tím, že nebyl členem žádné sítě, ale odbojáři se mu sami vnucovali – protože Gestapo nevědělo, že je autorem letáků sítě HSB, dostal u soudu jen 3 roky káznice za neohlášení protistátní činnosti.

V 9/1945 Grimme a přežilí členové skupin HSB a Harnacka podali na prokuratuře trestní oznámení na soudce Manfreda Roedera, jenž odsoudil 49 členů jejich odbojové skupiny na smrt - prokurátor Hans-Jürgen Finck 6 let věc protahoval, aby v 5/1951, jak bylo tehdy běžné, rozhodl, že „ rozsudky smrti za vlastizradu a špionáž soudce vynesl ve shodě s právem (ordnungsgemaß) „ ...

Ve zdůvodnění uváděl, že „ i vojenská opozice byla právem odsouzena za vlastizradu a špionáž, protože mnoho německých občanů nesouhlasilo s Hitlerem ani s válkou, a přesto vykonávali řádně svoji službu v armádě či ve státní správě, a odmítali spolupracovat s vlastizrádci jako byl Beck, Canaris, Oster a von Dohnanyi „ ...

Bundestag levicový odboj rehabilitoval 2009 s tím, že se nedopustili vlastizrady.

Günther Weisenborn přivedl do skupiny herečku a komunistku Marthu Wolter-Husemann /1913-1960/, třebaže se svým manželem byla pod dohledem Gestapa -1936 byla zatčena a dána do „ ochranné vazby „ v KL Moringen, odkud byla propuštěna 1937, kdy vstoupila do sítě HSB.

Wolter-Husemann spolupracovala i s manželi Gerhard a Gerda Sredzki, kteří pracovali pro sítˇ komunistických pohlavárů Saefkow-Jacob-Bästlein, které šéfoval Anton Saefkow /1903-9/1944/, zatčen v 4/1933, deportován do KL.

V 3/1933 byl zatčen jeho přítel Edgar André /1894-1936/ z okruhu Ernsta Thälmanna, mučen Gestapem tak, že mohl chodit jen o berlích, popraven 1936 ( po nacisty založeném požáru Říšského sněmu Zmocňující zákon ze 27.3.33 učinil z Hitlera diktátora – 18.000 komunistů a 12.000 sociálních demokratů ( které Stalin/Kominterna označili za sociálfašisty a zakázali komunistům s nimi spolupracovat ), a členové dalších politických stran skončili v KL v „ preventivní ochranné vazbě „, např. v Sachsenhausenu, stovky odpůrců nacistů napříč politickým spektrem byly povražděny.

Saefkow, na rozdíl od Andrého, byl propuštěn v 7/1939, měsíc před podepsáním nacisticko-bolševického paktu o napadení a rozdělení Polska – typicky pro komunistický odboj Saefkow založil protinacistickou sítˇ až po napadení SU v 6/1941, do té doby měly KS příkaz nevystupovat proti nacistům, dle bolševickonacistického paktu Stalinovým spojencům.

Safkow, Bernhard Bästlein a Franz Jacob/1906 -1944/ šéfovali síti, která v berlínských muničních továrnách nabádala dělníky k sabotážím – byla po zradě pozatýkána po atentátu na Hitlera v 7/1944.

Další komunisté v síti HSB

Historik Heinrich Scheel /1915-1996, dlouholetý šéf východoněmecké Akademie věd / se svými spolužáky Hansem Coppi a Hansem Lautenschläger byli aktivní již jako komunističtí mládežníci.

1930 se Scheel ( nesouhlasil s bolševickonacistickým paktem, HSB pakt obhajoval ) setkal s HSB a Kurtem Schumacher přes akademickou knihovnici Lotte Berggtel-Schleif /1903-1965 NDR/, která po Hitlerově převzetí moci dělala kurýra protinacistické sítě Johna Sieg /1903 US-1942 oběsil se v cele, aby nezradil při mučení, manželka přežila v KL Ravensbrücku /, a převáděla ohrožené lidi přes hranice do ČSR, Scheel byl spojkou mezi HSB a Coppim, zatčeným 1934 a uvězněným v KL Oranienburg.

John Sieg spolupracoval s novinářem Adamem Kuckhoff /1887-1943/, jenž byl spolu s manželkou Gretou zatčen v Praze 12.9.42 v době, kdy byli v Německu pozatýkáni příslušníci komunistických protinacistických sítí. Kuckhoff 1937 publikoval válečný román Der Deutsche von Bayencourt/Němec z B.

Greta Kuckhoff /1902-1981 NDR/ pocházela z velmi chudé katolické rodiny, přesto vystudovala v Berlíně Humboldtovu univerzitu ( sociologii a ekonomii), univerzitu ve Würzburgu a Wisconsin University v Madison. S Kuckhoffem se setkala 1933, 1937 se vzali, a 1938 se jim narodil syn.

S manželem spolupracovali se sítěmi HSB, se skupinou Herberta Bauma /1912-1942 umučen k smrti ve vězení Moabit / a jeho manželkou Marianne /1912-1942 stˇata v Plötzensee /.

Žid Baum musel od roku 1940 pracovat jako otrok pro koncern Siemens-Schuckertwerke ( dnes Siemens AG), s několika dalšími 1941 uprchl a založil odbojovou skupinu ( mj. Heinz Birnbaum /1920–1943/, Lothar Salinger /1920–1943 /, Hella Hirsch /1921–1943/, Hanni Meyer /1921–1943/, Heinz Rotholz /1922–1943 /, Marianne Joachim /1922–1943/, Helmut Neumann /1922–1943/, Hildegard Löwy, Siegbert Rotholz /1922–1943/.

V 9/1942 byla většina z nich pozatýkána, včetně Scheela a Lotte Berggtel-Schleif. Scheel unikl trestu smrti před Reichskriegsgerichtem důmyslnou obhajobou, dostal jen 5 let nucených prací v KL Aschendorf, v 7/1944 byl podmíněně propuštěn a poslán v trestním praporu na frontu, koncem roku 1944 byl zajat a skončil v US táboře pro válečné zajatce.

Komunisté Hans /1916-1942/ a Hilde Coppi /1909-1943 stˇata/, učitelka jazyků, ukrývali pronásledované, 1934 byl Hans na 1 rok odsouzen za roznášení letáků do KL Oranienburg.

Vzali se 1941, Hilda poslouchala Radio Moskvy, a šířila kremelskou propagandu a dezinformace v letácích, věřila „ sovětskému ráji „ a nevěřila výjimečně pravdivé nacistické propagandě, že RA nebere válečné zajatce a střílí zajatce na místě.

Manželé provozovali vysílačku, starali se o sovětské agenty výsadkáře.

Byli zatčeni v 9/1942 s Hansovými rodiči a bratrem, a s Hildinou matkou. Hilda byla těhotná, v 11/1942 porodila syna, proto byla popravena až v 8/1943, aby ho mohla odkojit.

Právník Arvid Harnack/1901-1942/ byl synem známého literárního historika profesora Harnacka. Harnack vystudoval US univerzitu, přesto od 1931 spolupracoval se sovětskou ambasádou v Berlíně, která pro něho a jeho přátele ( revoluční nacionalisté Klaus Mehnert, Ernst Jünger, + komunističtí intelektuálové George Lukacz a Karl August Wittfogel ) zorganizovala třítýdenní pobyt v Moskvě.

Harnack se svoji manželkou však Stalinovi nevěřili, a udržovali paralelní a vřelejší vztahy s US ambasádou.

Všechny komunistické protinacistické sítě v Německu byly pozatýkány v létě/na podzim 1942, když Sověti „omylem„ rozeslali jména a adresy členů komunistických protinacistických sítí po všech pobočkách Rudé kapely ( první seznam komunistů, kteří měli být krátce po obsazení Čech a Moravy 15.3.39 pozatýkáni Gestapem, vznikl tak, že jej do Moskvy uprchlé vedení KSČ „ zapomnělo „ v jednom ze šuplíků svého Sekretariátu ).

Navíc po zatčení Židů Gureviče a Treppera z GRU, kteří s Gestapem začali spolupracovat, Gestapo začalo číst depeše německých komunistických sítí.

Dalších několik tisíc německých antinacistů z KPD, kteří uprchly do Moskvy, nechal Stalin v letech 36-39 popravit, mj. Heinze Neumanna, další němečtí komunisté zahynuli v gulazích. Stalin odmítl žádost manželky nacisty vězněného šéfa KPD Ernsta Thälmanna, aby byl po uzavření nacistickobolševického paktu o vzájemném přátelství převezen do Moskvy, naopak na základě tohoto paktu NKVD s Gestapem spolupracovala a do Ruska uprchlé německé komunisty Gestapu vydávala.

Poslední přeživší protinacistické komunisty v Německu zlikvidovala bolševická komanda RA 1945 – Stalin nechal přežít jen slepě mu oddané nemorální fanatiky typu Gottwalda, viz zcela bezcharakterní služebníky sovětských poradců, kteří zde hybridně přebírali moc od 9.5.45.

Tito bezcharakterní služebníci Stalina, kteří válku přežili v kremelských hodokvasech ve Stalinových vilách, dokonali dílo Stalinovy Rudé armády : pokud ještě nějaký nestalinistický německý komunistický funkcionář přežil i sběrné seznamy RA z roku 1945, dostal v Sověty okupované zóně 25 let vězení, mj. Kurt Müller ( v 5/1949 vznikla NSR, ve které Konrád Adenauer 1950 členům KPD zakázal pracovat ve státním aparátu, 1952 KPD přišla o status parlamentního klubu, takže nemohla předkládat návrhy zákonů, a 1956 ji Spolkový ústavní soud prohlásil za protiústavní, „ protože chce zničit stávající společenské zřízení „ – touto cestou měla jít i ČR po roce 1989.

Poté se opakovala historie velkého byznysu – tak jak US firmy spolupracovaly ve 20. a 30.letech se Stalinem ( zejména Ford ) , chtěly i velké západoněmecké firmy v 60.letech obnovit velký byznys s Kremlem, a tak byla 1968 KSN/KPD opět zlegalizována.)

1939 do sítě HSB vstoupili i spolužáci ze soukromé střední školy Liane Berkowitz, Friedrich Rehmer, Ursula Goetze, Maria Terwiel a Fritz Thiel, většina z nich zatčena v 9/1942, popravena v 12/1942 či během roku 1943, těla popravených „ vlastizrádců “ byla dána anatomům k rozřezání na výzkum.

Liane Berkowitz /1923-1943/ mluvila plynně rusky a vyznávala pravoslaví, zatčena v 9/42, Friedrich Rehmer byl Gestapem v 11/1942 odveden přímo z nemocničního lůžka, kde se jako příslušník Wehrmachtu zotavoval z těžkého zranění z bojů na východní frontě, v 1/1943 byli oba odsouzeni k trestu smrti za vlastizradu ( rozsudek smrti nad těhotnou Berkowitzovou potvrdil Hitler a maršál Keitel, milost, jakož i v dalších podobných případech, odmítli ), Liane porodila v 4/1943, popravena po odkojení v necelých 20 letech v 8/1943, holčičky, kterou měla s Rehmerem, popraveným v 5/1943, se ujala babička, holčička však zemřela za nejasných okolností v 10/1943.

Liana Berkowitz se přátelila s Evou Rittmeister /1913-2004/, dětskou zdravotní sestrou ze zámožné rodiny, jejíž manžel neurolog a psychoanalytik John Rittmeister /1898-1943 popraven/, přesvědčený komunista, jenž podnikl na pozvání Kremlu „ studijní „ cestu do Moskvy, si ji 1939 vzal, protože byla vyhlášená optimistka, zatímco on trpěl depresemi.

Když byl 1937 vypovězen jako německý protinacistický emigrant ze Švýcarska, vrátil se navzdory varování přátel do Německa, s manželkou byl zatčen v 9/1942, byla mu dána volba, zda chce oběsit či stít, rozhodl se pro gilotinu, manželka kupodivu dostala jen 3 roky káznice.

Maria Terwiel /1910 – 1943 popravena/, otec bigotní katolík a sociální demokrat, matka Židovka. Chtěla se provdat za svého spolužáka zubaře, avšak norimberské rasové zákony to nedovolovaly, protože byla poloŽidovka/ Halbjüdin", ve skupině HSB psala a roznášela letáky.

Ursula Goetze /1916 –1943 popravena stětím/ byla zatčena při roznášení protitinacistických letáků, které převážela z ČSR a z Francie (do Paříže se 1933 přestěhovalo celé vedení KPD, Ursula mluvila francouzsky ), pomáhala pronásledovaným Židům a rodinám politických vězňů tím, že pro ně vybírala peníze, a spolu s komunistickým akademikem Wernerem Kraussem /1900-1976 NDR/ ( neplést si jej s hercem Wernerem Kraussem /1884-1959/) se neúspěšně pokusila založit odbojovou skupinu mezi v Berlíně totálně nasazenými Francouzi.

Ursula Goetze byla zatčena v 10/1942, akademik Krauss v 11/1942, odsouzeni k trestu smrti, Goetze se snažila vzít celou vinu na sebe, aby Krausse, jenž s roznášením letáků nesouhlasil, zachránila. Znamenalo to zpochybnit veškerá prohlášení, která pod mučením učinil Fritz Thiel, jenž na Goetzovou a Krausse prozradil úplně vše, načež byl popraven.

Ursula Goetzová uspěla, třebaže se toho nedožila – v 9/1944 byl Kraussův rozsudek trestu smrti změněn na 5let káznice.

21.4.45 byl akademik Krauss s ostatními vězni vojenského vězení v Torgau poslán na pochod smrti, ale pochodující kolony vězňů si všiml vojenský předvoj Američanů, kteří je nemocničním vlakem poslali do Karlových Varů, odkud byli převezeni do US tábora válečných zajatců v Chebu/Eger.

( Antisemita herec Krauss hrál v nacististickém propagandistickém filmu Jud Süß ( „ Jsem jen herec“, tvrdil, „ co hraji, mne nezajímá „ ) a přátelil se s Goebbelsem, jenž jej 1934 jmenoval zasloužilým státním umělcem. Hitler i Goebbels Krausse považovali za kulturního velvyslance Třetí říše, a 1944 byl na seznamu „ kulturních prominentů Říše, kteří byli vyjmuti z výkonu vojenské služby ve Wehrmachtu. Po válce byl z rodného Rakouska vyhoštěn, směl se vrátit poté, co v letech 47- 48 podstoupil denacifikační program, dostal i německé občanství, a stal se opět prominentním hercem ).

V 5/1942 v parku Lustgarten nacisté uspořádali výstavu fotografií, pořízenými jejich jednotkami, „ Sovětský ráj „ , HSB a jeho přátelé, mj. Fritz Thiel a John Rittmeister, odpověděli nočním přelepením nacistických plakátů svými plakáty : „ Trvalá výstava : Nacistický ráj – Gestapo, válka, lži, hlad, jak dlouho ještě ?“

Autor: Andrea Kostlánová | středa 1.4.2020 18:10 | karma článku: 18.10 | přečteno: 670x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Jediný vážný pokus o zavraždění Stalina a projekt Nemesis 2012-13

Stalinovy vrahy opěvuje major KGB Putin, v 12/2019 na Stalinovy narozeniny Putin vypravil jednu soupravu moskevského metra polepenou Stalinovými portréty, masového vraha Stalina oslavuje i jeho vojenská úderná jednotka Noční vlci

20.5.2020 v 21:48 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 445 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Jak KGB agenti přiměli Thatcherovou ke kandidatuře na šéfku strany

Cambridgská Pětka: V 12/1939 se Maclean seznámil s bohatou Američankou Melindou Marling, studující na Sorbonně francouzskou literaturu, která v 50.letech v moskevském exilu prohlásila, že věděla, že s Macleanem skončí v Moskvě

16.5.2020 v 20:31 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 536 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Západ v obležení Stalinových vrahů : Krádeže vojenské technologie

V 11/1944 šéf zahraničního zpravodajství NKVD Pavel Fitin /1907-1971/ Vsevolodu Merkulovi hlásil, že navzdory velkému počtu vědeckých organizací a dělníků, kteří se v US podílejí na ( ruském ) problému Enormoz,

12.5.2020 v 15:38 | Karma článku: 18.26 | Přečteno: 606 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Zdeněk Bárta

Zakázáno: Tchaj - wanu se děkovat nesmí.

Kdo nám to zakázal? Čínští soudruzi? Ne. Zakázali jsme si to sami. Aktivně a patolízalsky. Čínský velvyslanec by se zase mohl zlobit a opět vyhrožovat. Je tedy třeba stát preventivně v poslušném pozoru a už nyní poslouchat....

4.6.2020 v 17:43 | Karma článku: 24.10 | Přečteno: 290 | Diskuse

Petr Burian

Lež jako názor, část první, Miloš Zeman

Pryč jsou doby kdy se v politických diskuzích používaly argumenty a určité protiargumenty. Kdy se vlastní průšvihy bagatelizovaly a pochybení oponentů zveličovalo. Nová politická garnitura už natrvalo ustavila lež jako normu.

4.6.2020 v 17:14 | Karma článku: 26.67 | Přečteno: 436 | Diskuse

Ivo F. Cilich

Copak je asi v pozadí té koronavirové bubliny a současných protestů?

Opatření proti koronavirové "epidemii" byla ekonomicky přehnaná skoro všude včetně naší země a když nyní vidím jak se násilné protesty převalily z USA k nám do Evropy, nemohu se zbavit dojmu, že je tam možná nějaká souvislost.

4.6.2020 v 14:39 | Karma článku: 21.16 | Přečteno: 603 | Diskuse

Jan Dvořák

Povinných osmdesáti pěti procent domácích potravin se nedočkáme

Skvělá vlastenecká idea, prosazovaná některými poslanci, aby v obchodech povinně nabízeli 85 procent českých potravin, byla ve sněmovně udušena všemocnou řetězcovou lobby.

4.6.2020 v 14:00 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 319 | Diskuse

Libor Čermák

Ať se nám laskavě tzv. pokrokáři do českého jazyka nehrabou!

Dnes mne na idnes dopálil článek o tom, jak by nám někteří rádi chtěli diktovat, jaké, kvůli jakési korektnosti, máme užívat slova a jaké ne. S jedním takovým nápadem přišla zástupkyně ombudsmana, s druhým zas někdo z OSN.

4.6.2020 v 13:45 | Karma článku: 33.14 | Přečteno: 640 |
Počet článků 1013 Celková karma 16.62 Průměrná čtenost 1408

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Najdete na iDNES.cz