Jurij Felštinský : Pátá Internacionála :Případová studie jménem Miloš Zeman 4

Investigativní studie Jurije Felštinského exkluzivně napsaná pro gordonua.com 1.5.2020, do češtiny přeložená na žádost autora Andreou Kostlánovou, část 4  Zdeněk Zbytek a Martin Nejedlý.  

Zdeněk Zbytek představil Jakunina další užitečné osobě – Martinu Nejedlému, bývalému šéfovi české pobočky s Kremlem spojené firmy Lukoil – Lukoil Aviation Czech.

Zdeněk Zbytek
Armádní plukovník byl vždy blízkým přítelem Kremlu. Vystudoval vojenskou akademii generálního štábu ruských ozbrojených sil, a od konce 90.let pár let vedl Sdružení absolventů Akademie genštábu.
V roce 2002 ( poznámka překladatele :  poté, co Zeman Putinovi odpustil většinu ruského dluhu vůči ČR ) vytvořil Klub Zemanových přátel ( poznámka překladatele : a 2009 byl strůjcem Zemanovy strany, spolu s Miroslavem Šloufem, Zemanovým šéfporadcem, jenž figuroval v celé řadě politických skandálů, a s Martinem Nejedlým, pro jehož Lukoil pracovala Šloufova soukromá lobbistická firma Slávia Consulting, Šlouf zemřel v únoru 2018 (70), údajně se slovy „ I ty Miloši „ …  ).

Podle novináře Ondřeje Soukupa ruská ambasáda ve svém areálu Zbytkovi pronajímá pro kanceláře jeho firem Benešovu vilu ( poznámka překladatele : Zbytek zde zaměstnával i Zemanovu manželku – ne tu první, která ze strachu před Zemanem neposkytovala žádné rozhovory ).

Pluk. v záloze Zdeněk Zbytek je přítelem bývalého KGB rozvědčíka Jakunina a je zástupcem předsedy Obchodní rady podnikatelů ČR pro spolupráci s Ruskem, aktivně obchoduje s ruskými podnikateli v ČR a se zeměmi bývalého Sovětského svazu, zejména s Moldavskem, ve kterém, dle Ondřeje Soukupa, bývalí sovětští plukovníci a generálové spolu se Zdeňkem Zbytkem řídí společně 5 firem. Mezi transakcemi, které Zbytek pomohl klientům uzavřít, byl export elektrické energie a přepravního zařízení, včetně pro regionální pobočku Gazpromu.

2009 Zbytek založil Zemanovu stranu, která se stala hybnou sílou Zemanovy úspěšné prezidentské kampaně v roce 2013. Zbytek se následně stal zástupcem šéfa její regionální pobočky.

Martin Nejedlý
(poznámka překladatele : Volejbalista ) Nejedlý před svým jmenováním do funkce Zemanova poradce strávil 90. léta v Rusku, kde se mj. zabýval prodejem automobilů Opel ( poznámka překladatele: do Ruska se přestěhoval z Německa 1996?, kde do Ruska prodával auta ). 

Kolem roku 1998 byl najat českou firmou Plynostav Pardubice, aby ji v Rusku zastupoval při jednání se státními podniky, včetně s Gazpromem. „ Žil v Rusku ještě předtím než jsme se setkali … Měl vynikající sociální dovednosti, které mu umožnily získávat cenné informace … Byl zdatným expertem, a především mluvil plynně rusky,“ uvedl František Fišer, jenž byl výkonným ředitelem firmy, která Nejedlého jako svého jednatele v Rusku najala. Poté, co František Fišer odešel do důchodu, firma přestala podnikat.
Nejedlý se vrátil do Prahy počátkem milénia,  a v roce 2007 se stal jednatelem Lukoil Aviation Czech, která dodávala letecký benzín pražskému letišti a dalším českým letištím. Firma zkrachovala, její dluhy činily 7.5 mil. dolarů, včetně 1.4 mil. dolarů, které Nejedlý osobně dlužil české vládě ( Správě státních hmotných rezerv ) za nevrácený letecký petrolej. Lukoil Aviation Czech vstoupil do likvidace 2015, Nejedlý, jenž vlastnil 40% této firmy, nezaplatil vládě nic ( za Nejedlého později zaplatil Lukoil ).

Martin Nejedlý. Photo by Martin Nejedlý / Twitter

Podle novináře Rádia Svobodná Evropa Jaroslava Šimova ( se kterým jsem se v Praze setkal 9.5.2019 ) Zemanovi Nejedlého představil Miroslav Šlouf, bývalý komunistický funkcionář, jenž se po Sametové revoluci 1989 přidal k Zemanovi a stal se jeho důvěrníkem. Ondřej Kundra rovněž potvrdil, že Nejedlého k Zemanovi přivedl Miroslav Šlouf, jenž se na oplátku stal hlavním poradcem premiéra Zemana.
V roce 2009 Zbytek a Nejedlý na podporu Zemana spoluzaložili a vedli politické hnutí, které se stalo odrazovým můstkem pro Zemanovu prezidentskou kandidaturu. Zeman se na politickou scénu vrátil až 2013 ( poznámka překladatele : když prognostik Klaus již nemohl na prezidenta potřetí kandidovat, ruská ambasáda připravila dalšího prognostika  ).
Vítězství v prezidentských volbách mu zajistil organizátor finanční stránky kampaně Nejedlý, kterou částečně financovala česká pobočka ruského Lukoil se svým jednatelem Nejedlým.
Zeman vždy popřel, že by jeho prezidentskou kampaň z roku 2013 ruská firma Lukoil financovala, ale dle Jaroslava Šimova je to naopak v ČR všeobecně zastávaný názor, že Zemanovu kampaň 2013 Lukoil částečně financoval.

Jakmile se Zeman stal prezidentem, Nejedlý se stal Zemanovým oficiálním zahraničněpolitickým poradcem s několika kancelářemi na Pražském hradě, třebaže Nejedlý jako poradce působí bez smlouvy jen na „ dobrovolnické „ bázi, protože je českými tajnými službami podezírán ze spolupráce s ruskými tajnými službami, a proto nemohl o tuto funkci žádat oficiálně, protože by nedostal bezpečnostní prověrku.
„Nejedlý je propojený s ruskými finančními institucemi, kterým své závazky splácí plněním ruských příkazů,“ uvedl novinář Jaroslav Šimov. Novinář Ondřej Soukup tvrdí, že v českých tajných službách bylo dokonce vytvořeno zvláštní oddělení, které se zabývá Zemanovými lidmi v prezidentské kanceláři, kteří nemají řádnou bezpečnostní prověrku z důvodu, že je tajné služby podezírají z udržování pochybných kontaktů.
Od roku 2015 Nejedlý změnil svůj modus operandi, a již se veřejně se Zemanem neobjevoval. V lednu 2015 byl Nejedlý viděn, jak na Hradě konverzuje s Jakuninem, jenž byl na Pražský hrad pozván u příležitosti konference o Holokaustu za přítomnosti vysoce postavených prominentů. Nejedlý také doprovázel Zemana na zahraniční východoevropské cesty, a mnohokrát se účastnil schůzek Zemana s Putinem, včetně oné z 9.5.2015 v Moskvě, na které byl Nejedlý přítomen jako Zemanův ekonomický poradce, zatímco český velvyslanec v Moskvě na tuto schůzku pozván nebyl, zdůraznil novinář Ondřej Soukup.

Nejedlý Zemana doslova izoloval – kontroluje informace, které Zeman dostává, a především lobbuje za Rosatom, aby firma dostala strategický kontrakt na stavbu nového bloku jaderné elektrárny Dukovany.

Jeden z analytiků vysvětluje, proč je pro Rosatom tendr Dukovany důležitý :
“ V roce 2012 téměř nikdo neočekával, že bývalý premiér v důchodu (1998-2002)) a bývalý postkomunistický předák ČSSD v důchodu se úspěšně vrátí na politickou scénu. Přesto se vrátil, a to po prezidentské kampani zorganizované Martinem Nejedlým, jenž nedávno odešel z funkce jednatele Lukoil Aviation Czech, pobočky ruského gigantu. Když byl Zeman do prezidentského úřadu uveden, stal se jeho nejbližším poradcem, a stále jím je, navzdory tomu, že nemá bezpečnostní prověrku … „

Zestárlé Dukovany představují na obzoru hmatatelnou hrozbu: brzy budou potřebovat modernizaci a přistavení nového bloku. Jaderná elektrárna je v chodu od roku 1985 s plánovanou životností do roku 2035.
Protože se česká vláda zavázala, že sníží závislost ČR na uhlí podporou jaderné energetiky, rozšíření Dukovan o nový jaderný reaktor se zdá být logickým krokem. Zeman, aniž by tím někoho překvapil, aktivně lobbuje za ruský Rosatom. Nejedlý vedl tajná jednání o Dukovanech s generálním ředitelem Rosatomu Alexejem Lichačevem. Při své nedávné navštěvě Dukovan se Zeman nechal slyšet, že „ osobně není proti tomu, aby byl postaven stejný model, který Rosatom předvedl v jaderné elektrárně Paks v Madˇarsku.“

V Madˇarsku ovšem Orbánova vláda přidělila kontrakt v částce 13.7 mld dolarů firmě Rosatom, aniž by vyhlásila veřejný tendr. Financování elektrárny Paks v drtivé většině poskytly ruské banky formou půjček, a podrobnosti dohody  byly prohlášené za státní tajemství z důvodu národní bezpečnosti ( poznámka překladatele : jako Zemanova dohoda s Kremlem z roku 2001 o vymazání ruského dluhu vůči ČR ).
Zeman se pokouší o stejnou strategii „ tvrdé ruky“ , aby Rosatom do ČR protlačil. Jak napsal Jakub Janda, šéf pražského think-tanku Evropské hodnoty „ , prezidentova kancelář vydírá premiéra, že v případě, že kontrakt v částce 150-200 mld Kč (6.6-8.8 mld dolarů ) neudělí Rosatomu, ztratí Zemanovu podporu, a ten zničí vládní koalici prostřednictvím komunistů a některých sociálních demokratů „ …

Kauza kolem Dukovan je daleko složitější, protože Zemana nepřesvědčuje jen Nejedlý a Rosatom, ale také Peking, jehož dlouhodobé přátelství se Zemanem vyvrcholilo návštěvou prezidenta Si Tˇin - pchinga v roce 2016 a jmenováním Jie Ťien-minga, zakladatele čínského investičního konglomerátu CEFC, v roce 2015 Zemanovým poradcem ( poznámka překladatele : kterým je i nadále, třebaže byl 2018 zatčen pro hospodářskou kriminalitu, Zeman jej prý vyhodí jen v případě, bude-li odsouzen ).
Kdyby ČR svoji jadernou energetiku rozšiřovala pod vedením Ruska nebo Číny, její geopolitické volby by to ovlivnilo na celá příští desetiletí. Skončí-li Dukovany v rukou Číňanů nebo Rusů, přijde ČR o svoji prozápadní politickou orientaci.

Aby se plán Zemana a Nejedlého mohl uskutečnit, bylo nezbytné rozdělit pseudostátní gigant ČEZ, sdružující sektor jaderný a uhelný, jednak částečným zestátněním a jednak částečnou privatizací (poznámka překladatele: Zeman chtěl ČEZ privatizovat již jako premiér v roce 2000-2001).
Vedení ČEZ v čele s Benešem a Nejedlý tento kontroverzní plán Zemana a Nejedlého podporují.
Je zcela jasné, že s realizací tohoto Zemanova plánu by se ekonomicky životaschopnější struktury ČEZ privatizovaly způsobem, aby se z těchto ex státních struktur vytunelovaly obří částky peněz na účty nových soukromých firem. Současně by toto rozdělení mohlo vést k subordinaci české jaderné energetiky Rusku, o což Zeman s Nejedlým dlouhodobě usilují.
Proto Babišova vláda rozhodla odložit rozdělení a privatizaci ČEZ, což byla pro Zemana a Nejedlého velká porážka.

V jistém okamžiku bylo postavení Nejedlého jako Zemanova poradce a místopředsedy Zemanovy strany ohroženo, a to v době, kdy prohrál svoji právní bitvu ohledně vysoké vládní pokuty, kdy Zeman nemohl jinak než jej varovat, že pokud dluh ve výši téměř 1.4 mil. dolarů nezaplatí, přijde o svoji funkci prezidentova poradce. V říjnu 2016 Lukoil pokutu zaplatil za Nejedlého, a Nejedlý si své postavení na Hradě udržel.

Alexej Beljajev a Michal Lazar
Dle novináře Jaroslava Spurného začaly od roku 2013, kdy se Zeman stal prezidentem, do banky Creditas z Ruska proudit vysoké finanční částky, a současně Creditas začala půjčovat peníze Strnadovi.

V říjnu 2014 byla společnost Czechoslovak Group (CSG) založena v nynější podobě a zaregistrovaná v Nizozemí. Byla vybudována jako vertikálně členěný „ průmyslově technologický holding, věnující se obranné i civilní výrobě a obchodu „ s ústředím v ČR a se silnou přítomností na Slovensku.
Výrobní portfolio holdingu podle jednoho popisu mj. zahrnuje „výrobu a prodej vojenských a speciálních vozidel, terénních vozů, zbraní a zbrojních systémů, munice, obráběné výrobky pro automobilový, železniční a letecký průmysl, vlakové brzdy, silniční dopravu a služby logistiky.“ (Poznámka překladatele : dále mj. radarové a navigační systémy pro civilní i obranný průmysl ).

Slovenská větev CSG je mimořádně důležitá. Strnadův životopis, napsaný pro české tajné služby, které jej ověřovaly, jako příloha žádosti o vydání bezpečnostní prověrky, uvádí, že byl zhruba od roku 2000 spoluvlastníkem několika společností společně se slovenským občanem Alexejem Beljajevem.
Beljajevovo slovenské impérium bylo vybudováno kolem společnosti Optifin Invest se sídlem v Bratislavě, kterou Beljajev spoluvlastnil s Michalem Lazarem.

Optifin Invest se stal klíčovým spolu-investorem ve Strnadově CSG holdingu. Expert na český průmysl uvedl: „Všeobecně se předpokládá, že Strnad k roku 2016 spojil své síly s Beljajevem a založili společný obchodní podnik. Dle mého názoru to bylo opačně. Celou obchodní strategii od samého počátku řídil a koordinoval Beljajev, jenž již od počátku 90.let získal kontrolu nad slovenským těžkým strojírenstvím, slévárnami a ocelárnami.“
V jedné publikaci se uvádí, že se Beljajev „ v podnikání dostal výše než kdokoliv jiný, a že jeho byznys sahá až do ČR. Je spolumajitelem několika společností řízených zdejším prominentním zbrojařem Jaroslavem Strnadem. Podle některých zdrojů Strnad pomohl české expanzi Beljajeva v době, kdy bylo ministerstvo obrany řízeno Martinem Stropnickým, členem ANO, kdy dostal, aniž by byl vypsaný tendr, několik zakázek v částce miliard.“
Beljajev dnes patří mezi top 10 slovenských podnikatelů s majetkem odhadovaným přes 5 mld Kč ( 200 mil. eur ), a je spoluvlastníkem společností  DAKO-CZ, ZŤS Dubnica nad Váhom a Tatravagónka Poprad.
Beljajevova rodinná historie je dobře známá. Jeho děda, carský důstojník,  uprchl před bolševiky a usadil se v Československu. Jeho syn se oženil se Slovenkou, 1956 se narodil Alexej Beljajev.  Beljajev mluví plynně rusky a udržuje osobní přátelské vztahy s ruskými podnikateli a politiky, zejména s bývalým šéfem ruských železnic a kremelským emisarem Jakuninem.

S Jakuninem Beljajev navázal úzké obchodní a osobní vztahy přes klíčovou Tatravagónku Poprad, kterou Beljajev a kontroverzní Michal Lazar spoluvlastní přes společnou firmu Optifin Invest ( poznámka překladatele : podvozky dodává i ruské státní železniční společnosti ).

V 80.letech Beljajev pracoval v čsl. státním ropném podniku Petrimex, který byl pod kontrolou STB. V 90.letech úzce spolupracoval s rodícím se oligarchou a budoucím českým premiérem Andrejem Babišem. „ Andrej Babiš a Alexej Beljajev měli hodně společného, oba využili svých privilegovaných pozic z dob totality, a po sametové listopadové revoluci (1989) se jako jejich kolegové vrhli do podnikání v jedné z komunistických enkláv, organizované agenty STB „, napsala jedna publikace s odkazem na fakt, že jak Babiš tak Beljajev se slovenskou STB spolupracovali.

„ Ve svém podnikání expandovali, protože oba využívali kontaktů svých klientů s předními politiky, kteří jim otevřeně asistovali. S oběma se táhne pověst o predátorských „ nepřátelských“ přebíráních podniků, některé firmy ovládli za velmi podezřelých okolností. Oba tyto kontakty a minulou spolupráci využívají dodnes.“
Julius Šuman nazval Beljajeva jedním z „ hochů Andreje „, jedním z hráčů Babišova týmu, kteří vytunelovali Petrimex a podřídili si Agrofert na samém počátku podnikání.

Jak komentoval jeden příslušník české tajné služby pod podmínkou anonymity, „ po kolapsu komunismu Babiš, Beljajev a další prominenti z Petrimexu začali Petrimex privatizovat a rozdělovat si jej mezi sebou. Babiš se zaměřil na vybudování vlastního konglomerátu Agrofert, a Beljajev na vybudování vlastního strojírenského konglomerátu. Oba spolu spolupracovali již za komunistického režimu v Petrimexu, což byl čsl. podnik zahraničního obchodu, spojený s KGB obchody na bázi „chemikálie výměnou za zbraně“ na Blízkém východě a v Africe. Až do této doby sahají Beljajevovy kontakty s Andrejem Babišem, kdy skupina bývalých manažérů Petrimexu, včetně Babiše a Beljajeva, postupně rozmělnila státní podnik Petrimex na soukromé firmy – tehdy si vybudovali svá dnešní impéria a využívali k tomu vzájemných půjček „ , napsal český tisk.

1992 Beljajev získal strojírny ZTS Sabinov, a stal se poté i obchodním partnerem slévárny v Hronci.
2000 se Beljajev stal partnerem rakousko-slovenské společnosti Express Slovakia – International Transportation, která pronajímala vozy státní přepravní společnosti Cargo. Beljajev byl i členem skupiny EBA Group, která likvidovala nebezpečné odpady od Ministerstva obrany a od jaderných elektráren.

Beljajevův společník JUDR Michal Lazar pracoval za komunismu pro státní společnost Omnia, která vyvážela zboží do Afriky a Asie, poté pracoval pro rakouskou Giro Zentrale Bank.

1990 Lazar a jeho rakouští obchodní společníci založili první a velice úspěšnou firmu IT company, Columbex International. Postupem času se jeho původní 10% podíl ve firmě navyšoval, až firmu převzal – od té doby již na Slovensku v 90.letech téměř žádná konkurence v IT průmyslu nebyla ( poznámka překladatele : v roce 1997 se Columbex spojila s firmou Ditec Petra Lukeše, viz Biztweet : Michal Lazar: Spolumajiteľ Tatravagónky, Ficov priateľ a podľa Wikileaks tunelár z podsvetia, firmu Columbex vyšetřoval Brusel pro zmanipulování tendru ).

Lazar, stejně jako jemu podobní, rostl a prosperoval ze státních zakázek, které dostával ( spolupráce s Mečiarem a s Ficem, na oplátku sponzoroval jejich hnutí ).

1997 se stal Lazar šéfem Slovenských železnic ( poznámka překladatele : pro KGB Putina jedna z klíčových funkcí, proto do čela ruských železnic dosadil KGB generála v aktivní záloze Jakunina.  Beljajev a Fico prosazovali Putinovu snahu napojení širokorozchodné kolejové dráhy z Ukrajiny do Vídně ).
Noví majitelé firmy Columbex State Railways, která krachovala, ji restrukturalizovali a přeměnili v úspěšný podnik, kterému se podařilo získat významné zahraniční kontrakty.
2006 Beljajev s Lazarem koupili popradskou Tatravagónku s vládním dluhem v částce zhruba jedné miliardy korun.
Beljajev v rozhovoru pro Motejlek TV, uvedl, že jim továrnu nabídli k převzetí věřitelé kvůli jejímu miliardovému dluhu, odmítl však s věřiteli diskutovat.
Akvizice byla údajně provedena za 20 mil. euro firmou Optifin Invest přes britskou firmu Alliot Enterprises Limited, za kterou stál Lazar, jenž potvrdil, že „ na účtu firmy je 83% akcií Tatravagónky. ”

Michal Lazar. Photo by hlavne.sk

Všichni pozorovatelé se shodují, že tato akvizice byla pro ekonomickou kariéru Beljajeva nejdůležitější.
Během první Ficovy vlády (2006-2010) Tatravagónka s ruskou firmou Transkontajner založili společný podnik na vývoj podvozků pro širokorozchodnou  ( ruskou) železnici. Mezi jinými kontrakty, zejména desetiletý kontrakt s Jakuninovými Ruskými železnicemi, se Tatravagónce nových majitelů dařilo i doma – obchodovala se státními železničními společnostmi, kterým Lazar šéfoval.

2010 Tatravagónka pohltila srbskou společnost Bratstvo, a 2012 převzala 50% akcií ruské firmy Transmash. Ve stejné době Optifin Invest koupil madˇarskou  MMV, německou ELH Eisenbahnlaufwerke Halle GmbH & Co., a polskou Fabryka Wagónow Gniewczyna.

Za pomoci bývalého ministra  hospodářství Ludovíta Černáka, Beljajev 2008 koupil Trebišovskou Vagónku ( poznámka překladatele : 2008 se mediálně řešilo napojení Lazara na podsvětí ). Společně s Petrem Lukešem a Lazarem Beljajev založil i nové železniční společnosti, např.  1994 Železniční opravárny a strojírny ve Zvolenu, které dostávaly vládní zakázky k údržbě železnic.
Podnikatel Vladimir Poor byl v této firmě partnerem společnosti Optifin Invest.
2015 Tatravagónka nakoupila 26% akcií indického výrobce kolejových vozidel  Jupiter Wagons. Ve společném podniku s Beljajevem CSG převzala zbankrotovanou firmu Vítkovice Heavy Machinery/VHM.

Tatravagónka se tak stala klíčovým hráčem v evropském železničním byznysu. Vyráběla podvozky železničních vozidel nejen pro slovenské státní firmy -– Railway Company Slovakia and Railway Company Cargo Slovakia, ale také pro významné klienty na východě.
2014 měla společnost obrat 225.7 mil. euro ( téměř 61 mld Kč), od října 2016 Tatravagónka vyráběla v ročném průměru 6.500 podvozků a 2.220 nákladních vozů, vlastnila 7 specializovaných výrobních linek a vyráběla 7 typů nákladních vozů. Každá výrobní linka měla kapacitu 30 nákladních vozů za měsíc, takže pokrývala 30% evropského trhu. Zaměstnávala 2.000 – 2.200 lidí, a měla roční obrat 200 mil. eur.
Převzetí Tatravagónky v roce 2006 nebylo snadným obchodem.
Společnost vlastnili lidé z kriminálního podsvětí. Tělo známého podnikatele Vladimíra Bachledy, jednoho z bývalých spolumajitelů Tatravagónky, přednosty Okresního úřadu v Popradě a politika HZDS, jenž měl blízko k Vladimíru Mečiarovi, bylo nalezeno v lese na horách u vesnice Bystrá ve středním Slovensku až v roce 2015, třebaže byl zavražděn již v květnu 1997, v den, kdy podepsal plnou moc k převodu svých akcií Tatravagónky krátce předtím, kdy se vlastnictví Tatravagónky změnilo.
V této době se o podnik začal ucházet známý slovenský mafián Peter Steinhübel, kterému Bachleba svůj podíl v Tatravagónce odmítl předat, proto Steinhübel vypsal ( poznámka překladatele: dle pokynů shora ) 20 mil. pro podsvětí, když zařídí přepis  Bachlebových akcií.
Slovenský novinář, vyšetřující tuto kauzu, popisuje domněnky policie, co se asi s Bachlebou stalo. Slovenský mafiánský kmotr Mikuláš Černák se svojí bandou Bachlebu unesli, zdrogovali a mučili, aby plnou moc k převodu akcií na Steinhübela a Michala Lazara podepsal, a když to učinil, střelili ho do hlavy. V srpnu 1999 byl zavražděn i Steinhübel ( poznámka překladatele: viz Ukončili vyšetřovanie, vraždu politika HZDS si odpyká jen Mikuláš Černák).

Česká policie podezírala Lazara, jenž měl přímé kontakty na zkorumpovanou vládu Roberta Fica, že je Kmotrem slovenské mafie.

Důkazem může být dokument, který US ambasáda v Bratislavě poslala do USA s tím, že je Lazar podezírán ze „ zločineckých aktivit „, proto mu neudělí americké vízum.
V dokumentu se píše:  „Post  (U.S. ambasáda na Slovensku ) se občas střetává s žádostmi o víza od žadatelů, o kterých se domnívá, že jsou členy organizovaného zločinu.
V současné době má Post jeden otevřený případ, zahrnující takovouto osobu, a přeje si zajistit, aby byla použita ustanovení  9 FAM 40.31 N5.3 -- Žádost INA 212(a)(3)(A)(ii) pro cizince, kteří se podílejí na organizovaném zločinu. Avšak Post obdržela tajné a další informace, týkající se žadatele, které nemohou být zahrnuty do systému Non-Immigrant Visa, a proto žádá, aby jí odpovědˇ byla zaslána přes tajný kabelový systém.
Michal Lazar ( narozen 9.2.1957) je Slovák se styky na nejvyšších místech, jenž na Slovensku, v Mad´arsku a Rakousku vlastní zhruba 24 firem, drtivá většina z nich je spojena s železničním průmyslem. Po pádu komunismu v roce 1989 se Lazar stal výkonným ředitel Slovenských státních železnic. V této době začal pravděpodobně tunelovat státní peníze do smluv, které upřednostňovaly firmy, ve kterých měl osobní investice, protože za toto období, kdy byl státním zaměstnancem, se jeho osobní majetek giganticky zvětšil.

Vyšetřování kauzy Slovenských státních železnic nevyústilo do vznesení obvinění vůči Lazarovi, jenž nemá na Slovensku žádný oficiální zápis v rejstříku trestů. Avšak Post má důvěrné zprávy, uvádějící, že „ Lazar přiznal, že si záznamy v rejstříku trestů nechal za úplatky vymazat“ .

Při nedávném setkání s Jednotkou pro boj s organizovaným zločinem ústředí Slovenské národní policie  CONOFFS [konzulární úředníci] nabyli definitivní dojem, že je Lazar spojený se slovenským organizovaným zločinem. Když se na Lazara přímo zeptali, policejní důstojníci byli očividně uvedeni do velkých rozpaků, vyhýbali se očnímu kontaktu, a uvedli, že v současné době jej ani nestíhají ani nemonitorují. Následně poznamenali, že je Lazar osobně a intenzívně napojený na Ficovu vládu.

V této době má Lazar pouze P2A1 vadu, kterou na něm Post shledává – možné zločiny morální podlosti. Na základě obdržených tajných informací, které má Post k dizpozici, a náznaky policie, že jeho kriminální aktivity, o kterých jsou přesvědčeni, dnes nemohou stíhat z politických důvodů, je Post přesvědčen, že Lazarova žádost o vízum může být zamítnuta na základě ustanovení 9 FAM 40.31 N5.3 dle INA 212(a)(3)(ii). Post očekává, že v budoucnosti bude žádat o vízum daleko více osob napojených na organizovaný zločin.

Slovensko se má začít účastnit programu  bezvízového styku (VWP) od 17.11.2008. Post by rád učinil konečné rozhodnutí v případu Lazar ještě předtím, než se Slovensko programu zúčastní, a žádá si názor ministerstva ohledně své interpretace 9 FAM 40.31 N5.3 a INA 212(a)(3)(ii) v co nejkratší době.“

Je všeobecně známé, že premiér Fico podporoval Lazarovo podnikání, zatímco Lazar, na oplátku, finančně podporoval Fica. V tomto ohledu Evropský úřad pro boj proti podvodům vyšetřoval bratislavskou firmu Columbex International, vlastněnou Beljajevem a Lazarem, a to poté, co v roce 2008 Columbex International obdržel státní zakázku ve výši SKK 900 miliónů, přičemž vyhlášení podezřelého „tendru“ spočívalo v jeho oznámení na nástěnce úřadu, jinde publikován nebyl.

Kontrakt s firmou Columbex International na dodání IT technologií a servisních systémů těchto IT technologií byl uzavřen s tehdejší ministryní zemědělství Mečiarovy vlády Zdeňkou Kramplovou. Beljajev tehdy zasedal v dozorčí radě Columbex International, zatímco další z jeho firem „věnovala“  Mečiarově straně Hnutí za demokratické Slovensko HZDS SKK 11 miliónů.
Kramplová musela kvůli této kauze rezignovat, Beljajevova firma byla několik let vyšetřována, a Brusel nevyplatil Slovensku  EUR700,000, které Slovensko očekávalo, že dostane. Navíc Slovensko muselo zaplatit pokutu ve výši 11 miliónů eur.

Navzdory tomu, že firma Columbex International byla stále vyšetřována, obdržela v roce 2013 další státní kontrakt od Lubomíra Jahnátka, ministra zemědělství ve Ficově vládě, na správu vládních IT systémů. Jahnátek byl členem vládní strany SMER–SD,  sponzorované Beljajevem a Lazarem, a také Vladimírem Poorem.
Ještě předtím Ficova vláda udělila tajné rekordní daňové prázdniny ve výši SKK 1.6 mld Agrofertu za jeho investice v chemičce Duslo Šala.
2016 Fico ve svém druhém období ve funkci premiéra  (2012-2018) udělil Beljajově a Lazarově firmě Železniční odlévané komponenty daňovou úlevu ve výši přes 4.3 milióny eur, protože tato firma sponzorovala SMER-SD.
Jejich továrně ve východoslovenském městě Prakovce, udělil příspěvek ve výši přes 3.1 miliónů eur za to, že zde vytvořila pracovní místa, a subvenci ve výši 2.5 miliónů eur za nákup dlouhodobých aktiv. Továrna vyráběla součástky pro železniční podvozky pro Ruské železnice ( i za ruské agrese vůči Ukrajině 2014). Firma zkrachovala již 10 měsíců poté, co státní subvenci obdržela. Nejprve přestala vyplácet mzdy svým zaměstnancům, poté propustila 334 lidí ze svých 372 zaměstnanců.

Přestože, jak napsal biztweet.eu, firma zbankrotovala a nesplnila podmínky, za kterých ji byla státní subvence udělena, Beljajev subvenci nikdy nevrátil, a Ficova vláda vrácení subvence po něm nikdy nechtěla.

Protože jak zástupci CSG, tak jejich právník Davis, oficiálně popřeli, že by Beljajev udržoval styky s Ruskem, s Putinem a s Jakuninem, stojí za povšimnutí, že český tisk o této kauze opakovaně psal, a samotný Beljajev byl nucen se k ní v několika svých rozhovorech vyjádřit.

Zejména jeden významný český list na Beljajeva pravidelně odkazoval jako na „ ruského podnikatele „ a rusko-slovenského oligarchu. Jiný list informoval, že Beljajev mluví nejen perfektní ruštinou, ale i o své známosti s Vladimírem Putinem a se slovenským premiérem Robertem Ficem.
Prominentní česká novinářka Zuzana Kabátová poznamenala, že za úspěšným startem Tatravagónky stála pomoc z Moskvy: „ Beljajev vyjednal rozsáhlé kontrakty s Ruskými státními železnicemi. Kontakty Beljajeva a jeho partnera Michala Lazara v Rusku sahaly až do Kremlu.“

Sám Beljajev své kontakty s předními ruskými politiky potvrdil. „ V Rusku obchodujeme, Jakunin byl šéfem Ruských státních železnic, samozřejmě se známe dobře. Byl to on, kdo nás pozval do Ruska,“ uvedl Beljajev v rozhovoru pro Motejlek TV, a potvrdil to, o čem se již spekulovalo.
Ve stejném rozhovoru Beljajev vychválil Fica za to, jak podporoval jeho firmy: “ Je třeba vyslovit uznání lidem jako je Robert Fico, se kterým se známe, a který nám podstatně pomáhá rozvíjet naše obchody v cizině. Je to stejné jako když v Německu kancléřka Angela Merkelová podporuje projekty firmy Siemens.“

Beljajev rovněž potvrdil své kontakty s Andrejem Babišem, se kterým pracoval ve vedení firmy Petrimex, které v těch letech bylo rozděleno na sektory vlivu. Beljajev vybudoval impérium na Slovensku. „Začali jsme v naší skupině, ve které byl i Babiš, obchodovat … Zůstali jsme dodnes v kontaktu a občas se sejdeme,“ řekl Beljajev TV Motejlek.

V rozhovoru pro iHNed.cz server v květnu 2016, Beljajev o svém vztahu k Babišovu řekl následující :“ Mnoho let jsme se velmi dobře znali,“ ale dodal, že se svým bývalým kolegou již společně nepodniká. „ Rozešli jsme se před 20 lety. Po revoluci jsme spolu ještě nějaké obchody dělali, zhruba do roku 1993 či 1994. Rozešli jsem se přátelsky, a proto jsme přátelili i zůstali,“ řekl Beljajev a zdůraznil, že již neplánuje s Babišem podnikat. „ Lidé by měli řeči, poněvadž je v české vládě, ale občas se na kafe nebo oběd sejdeme.“

Beljajev se těšil z blízkého osobního přátelství nejen současného českého premiéra Babiše, ale i z přátelství bývalého slovenského premiéra Fica.
V minulosti byl Beljajev i jedním z největších sponzorů  bývalého slovenského premiéra Vladimíra Mečiara a jeho Hnutí pro demokratické Slovensko/HZDS, jenž byl na oplátku ve velmi přátelském vztahu s ruskou vládou, s ruskými tajnými službami a se skupinami organizovaného zločinu, a to přes Ivana Lexu, šéfa slovenské SIS/Slovenské informační služby.
2007 Beljajev přes svoji největší firmu Optifin Invest daroval Mečiarovi pro jeho volební kampaň 10 miliónů SKK, a přes prostředníky posílal peníze i Mečiarovi. Legendární kauzou je příběh 80letého důchodce Rudolfa Trávníčka, jenž v igelitové tašce donesl do ústředí HZDS svůj dárek pro Mečiarovo hnutí – 7 miliónů SKK. Dle slovenských médií peníze Mečiarovi poslal Beljajev.
Asi proto, že „ nikdy neměl problém dostávat bankovní půjčky, které byly pod kontrolou Mečiarovy vlády“. Felštinskij : A zejména za Jakuninovy éry v ruských železnicích Beljajevova Tatravagónka zkvétala.

Jeden ukrajinský autor přesně shrnul informace o ruských stycích Beljajeva a Lazara s ruskými tajnými službami, s ruskými podnikateli a s ruskými pěnězi :  
“Alexej Beljajev nejvíce vydělal na svých transakcích s ruskými železnicemi pro své osobní přátelství s FSB generálem Vladimírem Jakuninem, jenž stál v čele Ruských železnic v letech 2005-2015, pro své osobní přátelství s Putinem a  Dmitrijem Medvedevem.  V době Ruských železnic pod Jakuninem Beljajevova Tatravagónka a na ní napojené firmy prožívaly svůj ekonomický rozkvět, když Tatravagónka a Ruské železnice v letech 20087-2013 podepsaly klíčové dohody, které z Tatravagónky učinily největšího zahraničního výrobce a dodavatele železničních vagónů Jakuninových Ruských železnic.
Jakunin vždycky tvrdil, že nedosáhl hodnosti generála FSB, ale že měl spíše hodnost „ strojního kapitána 1.stupně „, vojenská hodnost námořnictva, odpovídající hodnosti plukovníka ( byly ještě nižší hodnosti 2. a 3. stupně ). V každém případě Tatravagónka na kontraktech Beljajeva – Jakunina v letech jeho kralování (2005-2015) na ruských železnicích významně vydělala.

“ Kapitál CSG se před několika lety náhle navýšil v důsledku investic vložených do CSG Beljajevovými společnostmi. Beljajev je jedním z nejváženějších a nejvlivnějších slovenských podnikatelů, šéfuje správní radě slovenské Tatravagónky a společnosti s názvem Mechanical Engineering Association of Slovakia,” uvádí stejný ukrajinský autor.
“CSG, vlastněná Jaroslavem Strnadem, obchodníkem se zbraněmi, jenž je v Praze známý především jako přítel prezidenta Zemana a jeho sponzor, je společnost, o kterou se zajímají jak orgány činné v trestním řízení, tak zpravodajské agentury a novináři.
V posledních letech se skupina CSG rychle rozrůstala, a to prostřednictvím společného investování se svým strategickým ruským partnerem do letectví, těžkého průmyslu a výroby železničních vozů, a svými rozšiřujícími se aktivitami v Rusku.

O Strnadově obchodním partneru se veřejně píše, že udržuje obchodní styky s prominentními důstojníky ruských zpravodajských služeb, napsalo další české médium ( poznámka překladatele: koncem srpna 2020 se vagónku v Lounech nepodařilo získat společné firmě českého průmyslníka Michala Strnada a slovenského magnáta Alexeje Beljajeva, viz článek  Miliardářské spojenectví Strnad–Beljajev končí. Nepřežilo ... www.seznamzpravy.cz.)
Pro přímé napojení Strnada na Beljajeva český Národní bezpečnostní úřad /NBU zrušil Strnadovi bezpečnostní prověrku, a proto Jaroslav Strnad kvůli ztrátě bezpečnostní prověrky převedl v lednu 2018 své impérium „ nečekaně „ na svého 25letého syna Michala.

Změnu vlastnictví CSG jeden západní vysoce postavený expert obranného průmyslu s kontakty na ČR pod podmínkou anonymity komentoval:“ Hlavním důvodem, proč Jaroslav Strnad odstoupil z vedení firmy CSG ve prospěch svého syna Michala bylo, že Jaroslav Strnad nedokázal získat potřebnou bezpečnostní prověrku na úrovni NATO, kterou potřebuje pro to, aby mohl zůstat dodavatelem výzbroje pro české ministerstvo obrany a armádu ČR.“

Jeden z činitelů BIS, rovněž pod podmínkou anonymity, se vyjádřil zcela bez obalu : “ Je nemyslitelné, aby individuum, jehož společnost má celou řadu stále platných kontraktů uzavřených s českým ministerstvem obrany, a účastní se aktuálních tendrů na další kontrakty, dostalo od NBÚ bezpečnostní prověrku, když udržuje obchodní a osobní styky s cizím státním příslušníkem ( Beljajevem), jenž prokazatelně udržuje styky s mocností nepřátelskou NATO a se skupinami organizovaníého zločinu.“

Další anonymní zdroj, příslušník české rozvědky, zhodnotil bezpečnostní rizika spojené s Beljajevem takto :“ Alexej Beljajev udržuje styky s nejvyšším ruským vedením, včetně prezidenta Putina, ex premiéra Dmitrije Medvěděva, a bývalého šéfa Ruských železnic Vladimíra Jakunina, a se členy jeho rodiny. Beljajev je všeobecně považován za neoficiálního emisara kremelských zájmů v EU.“
“Beljajev uzavřel několik kontraktů s ruskými státními podniky, včetně Ruských železnic. Také se aktivně podílel na kontraktech spojených s budováním infrastruktury pro OH v Soči 2014, které byly dle všeobecně sdíleného názoru jednou z největších politických korupcí v historii ruského státu ( poznámka překladatele :  Putin zkorumpoval již MOV v Guatemale, který 2.7.2007 o uspořádání ZOH v Soči rozhodl ,  viz také můj článek OH v Soči, Putinovo faraonské gesto - Blog iDNES.cz - Andrea ...
https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog.)

OH v Soči byly nejdražšími OH v historii, stály 51 miliard dolarů – Jakuninovy Ruské železnice dostaly zakázku v částce 10 mld dolarů, a staly se tak pro Jakunina zlatým dolem, protože Ruské železnice byly dlouhodobě prodělečné, žádné subkontrakty nedostávaly, naopak byly proslulé tunelováním vlastních financí. OH v Soči tak byly pro příznivce Ruských drah a Jakuninův management obrovským zdrojem příjmů, „ psala média.

Rozšiřování Strnadova impéria : Retia aTatra
2012 Jaroslav Strnad převzal dluh společnosti Tatra výměnou za její akcie za pomoci bankovní půjčky a záruky od J&T bank a Creditas Bank. Do té doby Tatru po téměř 10 let vlastnili americko-indičtí podnikatelé, zastoupeni Ronaldem Adamsem, bývalým nejvyšším manažérem americké společnosti Terrex, která je jednou z největších společností těžkého strojírenství.

Koncem posledního desetiletí Tatra obdržela zakázku od české armády na 1.000 vozidel a vyjednávala s polskou armádou o podobné dodávce. Česká armáda navrhla společný projekt unikátního systému odpružení vozidel, který inženýři Tatry vyvinuli na příkaz Ronalda Adamse.
Vypadalo to, že Tatra bude mít skvělou budoucnost, ale dopadlo to jinak.

Zakázka české armády byla pozastavena, protože senátoři tehdejší vládní ODS  kontrakt kritizovali, přidaly se k tomu i pochybnosti ministerstva obrany. Pozastavení zakázky vypadalo podezřele, česká policie pozastavení vyšetřovala jako pokus o korupci ze strany tehdejšího ministra obrany Martina Bartáka ( z ODS).

Vyvolalo to podezření, že zakázka byla suspendována uměle některými českými úřednickými prominenty, kteří vyžadovali úplatky, aby zablokování kontraktu odstranili. Tehdejší ministr obrany, člen ODS Alexandr Vondra, zakázku o polovinu zmenšil, oficiálně, aby ušetřil. Tatra, která investovala do výroby v očekávání této velké zakázky, začala mít v důsledku zmenšení kontraktu  problémy se splácením úvěrů.
Adams obvinil Bartáka z korupce, Barták ho žaloval, a na oplátku jej obvinil  z toho, že se pokusil získat státní zakázku pro podnik Tatra úplatkem ve výši 20 mil. Kč. Začalo vyšetřování, Adamsovi v případě prokázání viny hrozilo až 8 let vězení.
V tomto okamžiku nastoupil Strnad. Výměnou za odepsání dluhu ve výši 650 mil. Kč, které Tatra Kopřivnice dlužila firmě Composit Com, obdržel akcie firmy, prohlásil ji za zbankrotovanou, a továrnu Tatra, která měla cenu 1.2 mld Kč, získal zhruba za 300 mil. Kč na aukci v Chebu.

Jak Adams poznamenal v únoru 2013  “prodej neovlivní chod továrny, která má zakázky a normálně provozně funguje. Je to jen právní krok, který slibně se rozvíjející výrobě umožní, aby nemusela být zastavena.“ Tři měsíce po prodeji byl Adams odstraněn z týmu manažérů Tatry, a o něco později byl soudem v kauze údajného nabízení úplatku zcela zproštěn obžaloby. Martin Barták byl obžaloby zproštěn o půl roku později.

Časopis Respekt napsal, že „ podle mnohých prohlášení, byl pravým důvodem pro prodej Tatry v aukci Jaroslav Strnad a jeho přání podnik Tatra ovládnout.“

Během dalšího roku Strnad získal od  ministra obrany ( 2013-14 Vlastimila Picka ) zakázku na téměř stoTatra systémů odpružení vozidel, a v následném roce Tatra podepsala kontrakt na dodávku nákladních vozů překonfigurovaných dle specifikací. Od roku 2013 Strnad kupoval ročně minimálně 10 firem, takže k dnešku vlastní 59 společností. Na jaře 2016 CSG koupila firmu Retia, a převedla její vlastnictví na Michala Strnada.

Retia vznikla v závodu Tesla Pardubice. Specializovala se na výrobu radarů, a v té době se účastnila tendru na dodání tzv. 3D radarů protivzdušné obrany pro země, užívající MADR systém. Pro účely tohoto tendru se Retia spojila s izraelským Elta systems, a tendr vyhrály, třebaže jejich návrh byl dražší než navrhoval Omnipol spolu se švédským SAAB. ČR měla za izraelskou technologii zaplatit 5 mld Kč ( bez daně z přidané hodnoty ), tj. přibližně o 600 mil. Kč více, než kolik by stály švédské systémy.

Avšak 16.7.2016 kontrakt na výrobu a dodání radarů nebyl podepsán „ z důvodů četných závažných problémů „ : vítězové tendru Elta a Retia nesplnily armádní požadavek formátu „ vláda vládě „ . Nadto v kruzích obchodníků se zbraněmi prosakovaly zprávy o problému integrace izraelské technologie do NATO systémů a že firmy nesplnily podmínky lokální integrace.

V říjnu 2017 Retia sponzorovala a účastnila se výstavy v Moskvě Interpolitex, jejímž smyslem bylo pomoci ruským úřadům získat nejmodernější  evropské technologie. Výstava byla organizována ruskou FSB, ministerstvem vnitra a federální službou jednotek Národní gardy ( vedenou Viktorem Zolotovem, blízkým společníkem Putina, jehož osobní gardě předtím šéfoval ).