Čínsko-americký souboj v tichomořské Asii

Zahraniční cesty Obamy naznačují US geostrategické priority – v 11/011 strávil 48 hodin v Evropě ( G20 v Cannes) , 10 dní v tichomořské Asii ( v havajském Honolulu na ekonomickém summitu APEC, poté se přesunul do Austrálie (60 let spolku Anzus/Washington, Canberra, Wellington, tzv. „ miniNATO „  ) …   Na Havlův pohřeb Obama nepřijel, ale podle zdrojů z US Kongresu jej museli držet, aby se nevypravil na pohřeb severokorejského diktátora ( viz Bazar se zbraněmi hromadného ničení, moje poznámka pod čarou " severokorejské návraty americké diplomacie" ) ...  

Za zemřelého severokorejského diktátora OSN drželo , na požádání severokorejské delegace, tři minuty ticha ...

Čínské dilema Austrálie

V Austrálii, ve které je stále formálně hlavou státu britská královna, Obama potvrdil rozšíření vojenské spolupráce, která prozatím spočívala jen v pravidelných vojenských cvičeních na australské půdě , zatímco podle nové vojenské dohody budou mít US na australské půdě poprvé v historii i stálou vojenskou základnu - od roku 012 na základně v Darwin  ne severu Austrálie  bude bdít 250 US vojáků, od roku 016 2.500 vojáků  ( australská armáda má podle údajů londýnského IISS 56.000 vojáků + 20.000 záložníků, pozemní armáda má jen 59 tanků, letectvo má jen 138 letounů, a námořnictvo má 6 ponorek + 12 fregat ) …

A nejen to – US armáda bude s australskou armádou sdílet i záchytné australské vojenské body v Indickém oceánu …

US armáda bude mít snadnější přístup do australských přístavů, a  bude moci svoji bojovou techniku skladovat na dohodnutých místech po celé Austrálii …

Dalším významným aspektem nové australsko-americké vojenské spolupráce je společný boj proti kyberkriminalitě, takže Peking Washington již nařkl z toho, že se chce za pomoci Austrálie oddávat intenzívní elektronické špionáži vůči Číně …

Tato prohloubená vojenská spolupráce koliduje s australskými hospodářskými zájmy, protože Čína je od roku 07 hlavním ekonomickým partnerem Austrálie ( v tomto roce sesadila Japonsko a US) , výnosné kontrakty v desítkách miliard dolarů jsou s Čínou  podepisovány takřka denně - Čína je hlavním a neutuchajícím odběratelem mimořádného nerostného bohatství Austrálie – mj. uran, zinek, mědˇ, zlato, takže čínští odběratelé pustý australský západ, který zažil „ zlatou horečku“ naposledy někdy v roce 1850,  přeměnili do jednoho obrovského rušného  „dolu“ , kdy čínský apetit po australských nerostech dokonce způsobil nedostatek pracovních sil na prosperujícím australském východě …

Austrálie vyváží jeden milión tun železných nerostů denně, v drtivé většině do Číny,  US Chevron zase využívá zařízení na zkapalňování plynu v australském Wheatstone …

Čínský trh stojí od roku 92 za nepřetržitým růstem australského HNP , malou nezaměstnaností, a malým veřejným dluhem (22% z HNP) …

Čína tak z „ odlehlé“ geografické polohy Austrálie učinila její přednost ( blízkost k Číně) …

Austrálie se proto horlivě snaží skloubit svoje zakotvení v čínské ekonomice se svoji proamerickou diplomacií, která začala v roce 42, kdy se Japonci zmocnili Singapuru , takže Australané pochopili, že nikoliv Britové, ale Američané budou zárukou jejich bezpečnosti  …

Austrálie je tak mezi dvěma mlýnskými kameny : je  jedinou západní zemí, která je na Číně ekonomicky závislá,  proto byl v roce 04 australský ministr zahraničí Alexander Downer poté, co prohlásil, že „ Austrálie se nikdy nebude vměšovat do případného konfliktu mezi Čínou a Tchajwanem“ ,  okamžitě Washingtonem pokárán,  a vyzván k  „ umravnění “ …

V roce 09 byla australská vláda pokárána ze strany Pekingu poté, co publikovala zprávu o obranné stratégii Austrálie, kterou Peking nepovažoval za „přátelskou“ …  Austrálie se v ní tázala, co má vlastně Peking za lubem, jaké jsou jeho vojenské ambice, když tak horečně vyzbrojuje svoji armádu  nejmodernějšími útočnými zbraněmi, a z důvodu neexistence jistoty doporučovala pevné vojenské spojenectví s US …

V 6/012 má Canberra vydat novou Bílou knihu o obranné koncepci  s názvem „Austrálie v asijském století“ , která by měla poskytnout odpovědi na australské dilema vůči Číně – po Obamově protičínské výpravě do Austrálie není pochyb, jaké odpovědi přinese …

Po Canbeře se Obama jako první US prezident přesunul na summit ASEAN  na indonéský ostrov Bali, kde se podle US hraje o budoucnost 21.století - americkou, protože právě v této oblasti se ukáže, zda jsou US velmocí na pokraji úpadku ( zatímco Rusko je velmocí již dávno zašlou, viz Myslí Putin  bizarní reformou armády vážně ?) .

Hodně napovídající je článek Hillary Clinton ve Foreign Policy z 11.11.011  „ Století Tichomoří bude stoletím Spojených států „ ( ze všech výše zmíněných summitů Obama vysílal diplomatické narážky a varování Číně, aby se v oblasti asijského Tichomoří, kudy prochází třetina mezinárodních námořních tras a polovina zásob ropy a zemního plynu, moc nerozpínala) , podle toho také dopadlo i setkání Obamy s čínským premiérem Wen Tia-pao, kteréžto schůzky se zúčastnila i Hillary Clintonová …

Žádné společné prohlášení nebylo vydáno, což dokladuje , v jakém mrazivém duchu asi probíhala …

Zatímco Peking chce svoje spory o ostrůvky v Jihočínském moři vyřešit bilaterální cestou po vzoru Ruska, které takovéto vyděračské  smlouvy v oblasti energetiky a obrany prosazuje s evropskými státy, Washington trvá na tom, že vše, co se děje v Jihočínském moři, které je jedním z největších a z nejbohatších pevninských šelfů na světě,  se týká i Washingtonu …

Peking chce převzít suverenitu nad všemi ostrůvkami v jižní části Jihočínského moře, čímž naráží na odpor Vietnamu, Filipín, Malajsie, sultanátu Brunei, který v Jihočínském moři již úspěšně provozuje několik ropných polí , a Tchajwanu, který si veškeré ostrůvky jižní části Jihočínského moře rovněž nárokuje …

Zatímco Peking a Tchajwan si nárokují všechny ostrůvky, ostatní státy jen strategické z nich, pod kterými jsou zásoby ropy a zemního plynu – Paracelské ostrovy ( patřily do Francouzské Indočíny, v roce 74 je obsadila Čína a vyhnala z nich Vietnamce, kteří je obsadili v roce 51, v 3/88 se o ně Peking znovu střetl s Vietnamem, a opět vyhrál ) a ostrovy Spratley, kolem kterých procházejí veledůležité námořní trasy …

Z hlediska ekonomického :

US dluh narůstá, protože hospodářský růst místo na exportu příliš závisí na domácí spotřebě, a zatímco US export klesá, trh asijských ekonomických tygrů expanduje, kam jinam tudíž prodávat, než této mase 600 miliónů asijských konzumentů chtivých zboží „made in USA“  ( kterou se snaží získat i Peking pro zboží „ made in China“)  …

Pro podporu exportu je třeba nenasytný asijský trh nadopovat novou dávkou smluvních pravidel regulujících  „svobodnou“ výměnu zboží …

Proto Obama deseti zemím tohoto regionu ( včetně Austrálie a Japonska, samozřejmě bez Číny) navrhuje, aby s Washingtonem podepsaly nový obchodní pakt -  smlouvu o svobodné výměně zboží, tzv. transtichomořské partnerství/TPP , které by nejen podstatně snížilo dovozní cla, ale, jak prohlašuje Clintonová, „které by bylo vzorovým partnerstvím 21.stol. se sociální a ekologickou klauzulí, a rovněž by obsahovalo přísnou klauzuli na ochranu intelektuálního vlastnictví ( vzory,patenty)  „, což jsou zbraně namířené proti Číně, která vyrábí za neuvěřitelně nízké výrobní ceny na úkor základních práv laciné  pracovní síly, které vyplácí „ podminimální“ mzdu, a na úkor bezohledného ničení životního prostředí, takže  ve vztahu k US firmám Čína de facto provozuje  „ nekalou“ konkurenci  …

Uzavření takovéhoto obchodního paktu  je pro Čínu hrozbou, jde tudíž o nátlak na pravém místě …

Z hlediska vojenského  Obama výhružně prohlásil: „Jsme tady, abychom zůstali, jsme tichomořská velmoc a tichomořskou velmocí zůstaneme „ , tj. všechny vojenské pakty US se zdejšími zeměmi  (  s Japonskem, s Jižní Koreou a s Filipínami, Američané jsou i na ostrově Guam ) budou uchovány, i kdyby US spojenci nechtěli ( viz Integrace  US a japonské armády dokončena + Japonsko/Jižní Korea chtějí diverzifikovat svoji obranu )  …

Bylo by sebevraždou přenechat tento strategický prostor ( i z hlediska budoucích nových námořních tras vedoucích z Arktidy ) Číně .

Ve svém projevu v Canbeře Obama několikrát za sebou opakoval větu :“ Náš vojenský rozpočet nesnížíme, a již rozhodně ne na úkor našich zájmů v Tichomoří“( finance byly proto sníženy pro NATO) …

A jak řekl, tak bude – US svoji zdejší vojenskou přítomnost rozšíří, a vybudují zde novou US vojenskou základnu v australském Darwin, a dostanou další možnosti pro rozšíření svých vojenských přístavních zařízení v Singapuru …

Čína Washingtonu navyšování jeho vojenské přítomnosti zde umožnila svým brutálním nátlakem na převzetí kontroly nad celým Jihočínským mořem, čímž nahnala zdejším pobřežním státům strach …

Protičínské křižácké tažení, jednotná protičínská fronta,  bylo vyhlášeno pod vlajkami Vietnamu a Filipín, jejichž ministři zahraničí požadovali na Washingtonu jménem zdejších států, aby svoji vojenskou přítomnost zde posílil  (ovšem je zde „menší“  problém – tyto státy za svůj hospodářský růst vděčí Číně)   …

Pro Evropu z toho jasně vyplývá, že US  Evropu již dávno nepotřebují ( potřebovaly jí jen v předvečer 2.sv.v. ke svaté alianci pro „ zadržení“ bolševického nebezpečí) , a čím dříve EU procitne ze svého snu o US ochranném deštníku, tím lépe pro její obranu (viz Vojenská emancipace Evropy a její realita) …

Právě tento závěr vyplývá z článku Hillary Clintonové, která se rozepisuje o tom, že se dnes Obama snaží uzavřít podobnou strategickou svatou alianci,-  „ transtichomořskou“  se svými asijskými spojenci k „ zadržení“ nejen Číny, ale i  Indie či Indonésie …

Washington udržuje s Indonésií problematické vztahy , třebaže  Indonésii Obama při své návštěvě na Bali prodal zlevněné stíhačky F-16 …

Obavy indonéských generálů z US armády se projevily v roce 04, kdy indonéskou provincii Aceh, plovoucí na ropě, postihlo zemětřesení a následné vlny tsunami – Washington pár hodin na to indonéské vládě nabídl, že do provincie Aceh jako humanitární pomoc vyšle svoji armádu, což indonéští generálové briskně odmítli …

V roce 010 Indonésie sice s Washingtonem podepsala dohodu o „ strategickém partnerství“ , ale indonéský ministr zahraničí na Bali varoval před „siláckými“ projevy obou stran …

Druhým přiznáním Clintonové v článku je, že válka v Afghánistánu a v Iráku byla z geopolitického hlediska pro US zcela nepodstatná, a je nejvyšší čas se z této srandovní oblasti , tolik důležité pro obohacení firem klanu prezidenta Bushe, stáhnout, a nasadit veškerou US vojenskou váhu do asijského Tichomoří, které se stalo novým těžištěm světové ekonomiky   …

Hillary Clintonová se protičínské fronty ujala ( v Canbeře Obama informoval, že Clintonová odjede na oficiální návštěvu Barmy,  první po 50 letech ), a 16.11.011  v Manille v budově US námořnictva pateticky zvolala : “ 60letá americko-filipínská vojenská spolupráce je příkladným vzorem pro všechny zdejší státy, a Filipíny v jejich boji proti gigantické hrozbě 21.století  odměníme svoji bezednou vojenskou podporou  „ … ( vzápětí 17.11.011 Obama z půdy australského parlamentu  „Číně“  oznámil vyslání 2.500 US vojáků na novou US základnu v Darwinu na severu Austrálie, kde padli US vojáci během bombardování tohoto města Japonskem v roce 42)) …

Peking na melodramatické prohlášení Clintonové a na Obamovo prohlášení v Canbeře ( nebylo překvapením, to samé prohlásil již v 9/011 ministr obrany Leon Panetta) odpověděl, že „ pro Čínu je současná US vojenská politika  vměšování v této oblasti „ nepřijatelná “, takže čínská armáda dostane vše, aby mohla zdejší US přítomnosti čelit „ …

Pod Tichým oceánem, nejvíce kolem Havaje a  Francouzské Polynésie, se nalézají obrovská ložiska vzácných kovů ( mj. platina, zlato, palladium, osmium, rhodium, iridium, yttrium, terbium, neodym ), strategických surovin mj. pro elektroniku.

Tvrzení japonských vědců, že se na dně Pacifiku nalézá 90 mld tun vzácných kovů, zveřejnil UK časopis Nature GeoScience 3.7.011 .

Na souši je zhruba 110 mil. tun vzácných kovů, z toho 55 mil. v Číně, 19 mil, v exsovětských středoasijských republikách, 13 mil. v US, další v Brazilii, v Malajsii,

Hloubky představují problém, těžba z bahna z prvních metrů mořského dna ve hloubce 3.500- 6.000 m údajně nikoliv ( mezi prospektorstvím a těžbou  obvykle uplyne 10 let, mnohdy se těžba vůbec neuskuteční, jako prospektorská horečka pro těžbu polokovů  z podmořských zásob ze 70.let ) .

V Pacifiku jsou i obrovské zásoby mědi, , niklu a manganu, a vzhledem k tomu, že se tuna mědi v roce 09 vyšplhala z 2.000 dolarů na 9.000 dolarů, mořské dno opět nabylo na významu, např. vláda Papua - Nová Guinea udělila licenci k těžbě mědi a zlata  z hloubky 1.600 m z jejího mořského dna kanadské firmě  Nautilus Minerals.

Japonští geologové  v japonských pobřežních vodách objevili ložiska zlata, stříbra, india, ale japonský automobilový a elektronický průmysl zoufale potřebuje vzácné kovy, které dováží v největším množství na světě , a proto rozhodnutí Číny drasticky omezit vývoz svých vzácných kovů z roku 010 Japonsko považovalo za ránu pod pás …

Nicméně budoucí těžba strategických vzácných kovů z mořského dna  vzbuzuje otázku, zda vůbec budou těžební povolení vydávána, protože většina podmořských zásob strategických surovin leží v mezinárodních vodách, které jsou dědictvím všeho lidstva , a spadají pod správu Úřadu pro mořské dno, vytvořeného v roce 94 podle Úmluvy OSN o mořském právu  …

Třebaže tento úřad může rozhodnout o jisté těžbě „ku prospěchu všeho lidstva“, je nemyslitelné, že by se příslušné státy jednomyslně dohodly, navíc US, které úmluvu neratifikovaly, by stály opodál jen jako "nezúčastněný"  pozorovatel , když vody Tichého oceánu především představují gigantické zásobárny strategického helia 3 …