Idealistické představy EU o US demokratech

V době každých US voleb představitelé EU vysílají signály, jako by od US voleb očekávali, že vítězství proevropštějších demokratů ve Sněmovně či Senátu znamená ipso facto změnu politické orientace, či nějaký průlom ve vztazích EU s Washingtonem.

Politické tsunami způsobily jen volby v roce 94, kdy vítězství republikánů od základů změnilo zahraničněpolitickou orientaci Washingtonu, protože Grand Old Party po 40 letech prolomila většinu Demokratické strany ve Sněmovně.

Republikánská většina pod vedením Newt Gingrich Clintonovi znemožnila prosadit cokoliv na domácí scéně, a v roce 98 dokonce vůči němu vznesla impeachment /parlamentní obžalobu.

Clinton jen o vlásek unikl vynucené demisi, a vrhl se, jako všichni US prezidenti  ve stejné situaci před ním, na zahraniční politiku, která mu vynahradila jeho nemohoucnost v politice domácí.

Třebaže výkon prezidentské moci je ústavně vyvážen schvalovacím procesem  ze strany Kongresu, zahraničněpolitická praxe se vyvíjí zcela opačně, takže prezident má rozhodující slovo, a udává v zahraniční politice tón.

Nadvláda republikánů v Kongresu v Bushovi za jeho prvního mandátu posílila pocit, že stojí „nad zákony“ , protože na city  „ kongresmanů „ se s většinovým Kongresem nemusel ohlížet.

9/11 přineslo Republikánské straně absolutní výkonnou i zákonodárnou moc.

Z jejího vlivu unikala jen moc soudní, třebaže i v Nejvyšším soudu měli republikáni lehkou převahu.

V roce 06 po dílčích volbách do Kongresu koloval v US kreslený vtip, kdy se "a lame duck"/chromá kachna Bush dívá lupou do volební urny, a konstatuje :“ Tak mi ještě zbývá polomandát na plné dva roky.“

US ústavní systém „checks and balances“ byl tak v roce 06 po čtyřech letech „zatmění “  obnoven.

Citát vévody de Noailles z roku 1886 „ Každý dílčí prvek rovnováhy moci ( koncepce hraběte Montesquieu, zakladatele moderního ústavního práva ) má své okamžiky síly a slabosti - rovnováha mezi nimi je rovnováhou po sobě jdoucích kompenzací …“ tak stále platí.

Představitelé EU si značně idealizují své představy o US demokratech, třebaže je očividné, že demokraté, třebaže jsou smířlivější v aspektech multikulturalismu (s tím, jak roste americká bigotní kulturní ustrnulost a zkostnatělost, se mezi EU a US již desítky let prohlubuje kulturní propast),  a mezinárodního (kontinentálního ) práva, neskoncují s dosavadní bezpečnostní politikou prováděnou v posledních 12 letech v rámci „ 9/11“ (  „bezpečnostní politika země ve válce „ , viz US Department of Homeland Security, více než proti „islámistickým teroristům“ je od počátku namířená proti vnitřním občanským nepokojům, v rámci tohoto cíle toto ministerstvo bedlivě studuje mj. opatření nacistické okupační správy v protektorátu Böhmen und Mähren za heydrichiády ) …

Proto demokraté Bushovi intervenci v Iráku odhlasovali, a proto se v kauze Irák odlišovali jen jiným časovým harmonogramem, nikoliv jinou politickou strategií.

Stále však zaráží schopnost politiků apelovat na voliče v kategoriích  „morálních hodnot“, schopnost ve které vynikají ( viz doporučení českých poslanců, kteří pobírají platy i za mřížemi, důchodcům, aby se  nesoustředili na malé důchody, ale na vyšší morální hodnoty, a viz odvetný názor paní Kamily Moučkové), a jejich schopnost nemyslet si, že skandály strany voliče odradí.

(Legrační je i poslanec Boris Štˇastný, jenž bude hlasovat s popleteným Václavem Klausem pro Zemana, protože Zemana oba pánové pokládají za  „ méně levicového a ekonomicky liberálnějšího než knížete Schwarzenberga“ ,  třebaže Zeman sám sebe označuje za levicového a knížete za pravicového , a rozšafně vyzývá sociáldemokraty a komunisty, aby jej volili, a třebaže slovo liberální  mj. v US považují za synonymum pro levicový )  …

Avšak voliči při výběru svého zástupce do Kongresu zásadně přihlížejí k lokálním úvahám, nikoliv k hlediskům morálním či mezinárodním.

7.11.06 US voliči hlasovali ve 208 referendech, protože se konaly i místní volby ( v 8 státech se hlasovalo o zákazu sňatků homosexuálů, v Jižní Dakotě o zákazu potratů,  v Arizoně v rámci boje za zlepšení volební účasti se konalo referendum o zavedení výhry pro náhodného voliče v částce jednoho miliónu dolarů ) ...

Bez ohledu na výzvy, aby se voliči zaměřili na  „ morální “ hodnoty (tzv. value voters, hlasující  dle  „ morálních “ hodnot), se do potíží  dostali i umírnění republikáni , např. senátor za Rhode Island Lincoln Chafee.

US voliči, kteří se ještě v roce 04 nechali ovlivnit „morálními hodnotami“,  jenž jim vštěpoval Bush II, např.  křestˇanský integrismus kandidátů , se  při dílčích volbách do Kongresu v roce 06 již starali o daleko prozaičtější věci, např. zdravotní pojištění či závratné částky za studium na univerzitách .

Volební štáb republikánů musel dokonce  v roce 06 platit za reklamu i v takových republikánských státech jako je Nebraska .

Skandál senátora Toma DeLay, jenž porušoval zákon o financování stran ( viz jeho snídaně, obědy a večeře s lobbistou Jack Abramoff) , znejistil i pro republikány vždy hlasující texaský volební obvod Sugarland.

V Pennsylvánii úpěnlivě volal o pomoc republikán Curt Weldon, obviněný ze zneužití svého vlivu k tomu, aby získal výhodné zakázky pro svoji dceru, avšak Bush se cílevědomě volebním obvodům, ve kterých byli republikáni v nesnázích, vyhýbal, zato si přihříval svoji vlastní volební polívčičku, a při každém TV vystoupení tvrdil, že „válka v Iráku je těžištěm boje proti světovému terorismu „  ...

Bushovi se však nepodařilo udržet debatu o Iráku jen v rámci této koncepce, a brzy se dostal do úzkých, ve volebních soubojích poté vykřikoval :“ A jaká je vaše strategie ?“

To, že jen v 10/06 bylo v Iráku zabito 103 US vojáků, Bush nešikovně předkládal  jako záměr svých nepřátel, aby byly ovlivněny US volby.

Týdeník Time ze 6.11.06 přinesl titulek s názvem „Bush, osamělý Ranger“ , protože v posledních předvolebních týdnech boj za Grand Old Party vedl už jen Bush , jelikož ti republikánští agitátoři, kteří chtěli voliče získat slibem, že po volbách odejdou velmi neoblíbené postavy Donalda Rumsfelda či  Dicka Cheney, byli prezidentem napomenuti s tím, že obě černé ovce budou v jeho vládě i nadále kralovat až do 1/09 ( nakonec ustoupil, a hodil je přes palubu, hlavu ministra obrany Donalda Rumsfelda vydal jistým kruhům v Pentagonu, které jeho demisi požadovaly v časopise Army Times ze 6.11.06, který je sice soukromý, ale v Pentagonu velmi čten ) …

Bush však v kampani z roku 06 bojoval „ osaměle „ i z jiného úhlu pohledu  - Bush a Republikánská strana horlivě hledali  „následníka trůnu“, a jejich preference  nebyly totožné.

Zejména u republikánů platí, že jakmile se úřadující prezident stane pro další volby zátěží, strana se jej bez milosti zbaví, a nechá jej padnout.

Prezident National Endowment for Democracy Vin Weber Bushovu izolaci potvrdil s tím, že „ již nevládnou dvě politická tělesa (Bush a Republikánská strana v jedné osobě  proti demokratům v opozici ), ale tři ( Bushova vláda, osamostatnělé vedení Republikánské strany, a demokraté v opozici  ) …

Touto hořkou zkušeností si Bush prošel právě v listopadových volbách z roku 06, kdy se s ním republikánští kandidáti nechtěli na mítincích setkávat, a pečlivě se mu vyhýbali, aby se s ním nezkompromitovali, jako např. republikánský kandidát na místo guvernéra na Floridě Charlie Crist.

Zatímco Bush byl v Pensacola, Crist spolu s John McCainem se účastnili volební kampaně v Palm Beach, a Bush hrál komedii, jako by se nic nestalo.

Na konci mítinku v Pensacola Bush teatrálně zvolal :“ Kdo zde má děti ? Ztratí-li republikáni v Kongresu většinu, demokraté zvýší daně o 500 dolarů na každé dítě . Jejich filozofie je : „ Jestliže ještě někdo dýchá, zvyšte mu daně, jestliže již nedýchá, zdaňte mu děti ! “

Poté,co Bush odvolil v Texasu, odletěl do Washingtonu, zatímco Dick Cheney se zúčastnil tradičního mysliveckého lovu v Jižní Dakotě .

Oběma pánům v podstatě o nic nešlo, protože Bush již před volbami prohlásil, že i kdyby demokraté Kongres ovládli, on svoji zahraniční politiku nezmění …

Podle listu The Washington Post se republikáni po letech absolutní  moci „vyčerpali“ , a  proto „hříšníci“  vyhráli nad „ moralisty „ .

Vyčerpala je nejen intervence v Iráku, ale především vlastní skandály nejrůznějšího druhu  – od úplatkářského kroužku kolem lobbisty Jacka Abramoffa v čele s 71letým rančerem Burnsem, senátorem z Montany, přes kongresmana z Floridy Marka Foley, jenž činil neslušné návrhy mladým stážistkám v Kongresu, až po defraudisty prostředků ze státního rozpočtu .

Republikánská koalice byla navíc velmi nejednotná :

a) nacionalisté nesouhlasili s imigrační politikou Bushe a obchodních kruhů, a vyhrožovali, že  se budˇ zdrží hlasování, nebo budou volit demokraty

b) liberální konzervativci byli konsternováni mírou byrokracie, kterou zavedla Bushova vláda po 9/11, a náklady na válku v Iráku

c) evangelíci z náboženské pravice byli sice spokojeni s nominací dvou evangelických soudců do Nejvyššího soudu, ale vyčetli Bushovi , že v rámci sebeočistné kůry nedodržel  „ své sliby při zavádění „morálních hodnot„ do praxe .

Proto své ovečky vyzvali, aby šli volit, aby prošlo referendum o zákazu sňatků homosexuálů, nikoliv aby prošli republikáni.

V roce 06 se počítalo s následujícími možnými republikánskými uchazeči v klání o prezidentský stolec pro rok 08

a)     John McCain

Demokraté ocenili jeho kategorické odsouzení mučení při výsleších , ale vzápětí jej zavrhli za to, že se odebral na integristickou univerzitu Jerry Falwell, aby si získal přízeň ultrakonzervatistů

 b)  mafián Rudy Giuliani

těžil ze své lidové popularity „odvážného“ newyorského starosty za 9/11 , ale konzervativci jej nenáviděli ještě více než McCaina, mj. proto, že se nepostavil za zákaz  potratů

c)      Mitt Romney

byl náhradou za zbankrotovaného senátora z Virginie George Allena *1952  s ekologickými a rasistickými prohřešky,  nevýhodou Romneyho bylo, že je mormon

d)     Newt Gingrich, bývalý předseda Sněmovny reprezentantů

e)     Duncan Hunter, kongresman z Kalifornie

f)        Colin Powell, bývalý ministr zahraničí

g)     Condoleezza Rice, ministryně zahraničí

h)      Jeb Bush, bratr GB, guvernér Floridy

Úspěch Demokratické strany z roku 06, která  v roce 04 oplakala prohru  senátora Johna Kerry, však vycházel z pouhé neoblíbenosti republikánů, třebaže „morálním hodnotám“ se přizpůsobili i demokraté ( proti republikánům, kteří si z „pro-life“/stop potratům“  učinili hlavní volební téma, postavili kandidáty, kteří byli také proti potratům, čímž republikánům vzali vítr z plachet .

Demokraté z roku 06 navíc upustili od prosazování zákazu střelných zbraní, protože všichni rančeři jsou vášnivými nimrody, a např. Montana je státem pouze rančerů  …

Demokraté v roce 06 převzali i republikánskou taktiku  „otázku víry“ - jako první ji převzala Hillary Clintonová, která tak nahlodala republikánský monopol v otázkách náboženství .

Clintonová, a po ní i jiní demokratičtí kandidáti, začala se svými voliči v republikánských baštách pěstovat „ malé modlitební obědy “ .

Zejména v jižanských státech tak demokraté začali vystupovat jako „ti, kteří Vám nikdy nesáhnou na Bibli a na vaši brokovnici „ ( poučili se z chyby, že v roce 04 John Kerry působil přemíru „elitářsky „, když se zaměřil jen na severovýchod  a Kalifornii, mimochodem, „pravicovější“ demokraté se nazývají „ blue dog democrats“ ) …

Možnými kandidáty na prezidenta za Demokratickou stranu byli v roce 06

a)     Hillary Clintonová

b)     showman Barack Obama, jenž  v 10/06  překvapivě prohlásil, že nevylučuje, že bude protikandidátem Clintonové, v průzkumu veřejného mínění byl jen o 10% za Clintonovou, s tím, že se nechce jen zviditelnit, ale psát historii

b)     Al Gore

neúspěšný kandidát z roku 00,  v průzkumu popularity byl na třetím místě za Obamou

c)      John Kerry

d)     John Edwards, spolukandidát Kerryho z 04

e)     Bill Richardson, guvernér Nového Mexika

f)        Joseph Biden, senátor z Delaware

Po dílčích volbách z roku 06 demokraté pod vedením Nancy Pelosi, první ženy ve funkci předsedy (Speaker) Sněmovny reprezentantů,  již  Bushovi nedali šanci, aby realizoval své ekonomické a fiskální představy.

Nancy Pelosi vyzvala Bushe ke spolupráci na řešení patové situace v Iráku , protože vybřednutí z iráckého angažmá potřebovaly obě strany – republikáni věděli, že zabředli v bahně občanské války ve stylu libanonské z let 80tých, a demokraté si  byli dobře vědomi toho, že nejsou schopni předložit jakékoliv fungující alternativní řešení, jak z iráckého bludiště vybřednout.

Najít řešení, „jak ven z Iráku“  se posléze marně snažila smíšená republikánsko -demokratická komise , vedená společně Jamesem Bakerem, bývalým ministrem zahraničí Bushe Seniora, a  demokratem Lee Hamiltonem, bývalým předsedou zahraničního výboru Senátu.