Generál George Custer, vojenská legenda nebo mýtus ?

Jeho chudý otec pocházel z Německa, správné nepoameričtěné jméno je Küster, jeho matka z Anglie. Custer byl provokatér, lidé jej budˇměli rádi, nebo jej nenáviděli. Válečnou akademii West Point  „ s odřenými zády “ ukončil 1861, krátce po zahájení občanské války, neměl dobré studijní výsledky, několikrát jej chtěli vyloučit pro nekázeň.

V občanské válce /1861-1865/ si získal pověst neohroženého velitele, jenž pro svoji kariéru udělá i cokoliv zbrklého.

1862 pobočník generála Custer/1839-1876/ stál s generálem před řekou, kterou generálovo vojsko potřebovalo přebrodit, a uslyšel, jak si generál pro sebe říká :

„ Kdybych tak věděl, jak je ta řeka hluboká „, načež Custer bez zaváhání se svým koněm skočil do řeky, a na zkoprnělé štábní důstojníky zakřičel „ Takhle je hluboká, generále !“

Když byl gen. McClellan v 11/1862 zbaven velení, Custer opět „ spadl “ do své hodnosti poručíka, a dostal se do společnosti gen. Pleasontona, jenž jej uvedl do světa politických intrik, a jehož protežencem se stal – Custer před novináři vychloubačně  prohlásil : “  Generál mne miluje jako svého syna „  …

V 6/1863 se ve svých 24 letech stal nejmladším (čestným) generálem, když se v bitvě u Gettysburg statečně a bezhlavě vrhal proti nepříteli.

Jeho přívrženci tvrdí, že si své útočné akce pečlivě připravoval, jeho odpůrci tvrdí, že se vůbec nepřipravoval, a spoléhal na štěstí.

Po bitvě u Gettysburgu, ve které Custer skutečně zazářil, Custer ve své zprávě napsal :“  Svým skvělým efektivním velením jsem pokořil celou historii válčení „ …

1864 se oženil s dcerou soudce, jenž byl proti sňatku, protože Custer byl synem chudého kováře, teprve po čestném titulu „ generála“ soudce se sňatkem souhlasil.

1865 za velení v několika bitvách získal další čestná ocenění.

Custer velice dbal na svůj image - pro zviditelnění své osoby zval na svá tažení významné dopisovatele US listů …

Veteráni z jeho velení neměli radost, bouřili se proti němu, nenáviděli jej.

Považovali jej za „ slávy chtivého a marnivého“ - Custer nosil parádní uniformy, napomádované vlasy, byly z něho cítit výrazné voňavky, při pozdějších taženích proti Indiánům nosil kožený oblek s typickou červenou kravatou -  několik veteránů se  jej v 11/1865  pokusilo zlikvidovat, ale byl před léčkou varován.

Po skončení občanské války Custer, v hodnosti kapitána, krátce zvažoval kariéru u železnic či v důlních společnostech, nakonec si zažádal u armády o roční neplacené volno, aby mohl přijmout finančně výhodnou nabídku ( 10.000 dolarů  ve zlatě)  na funkci pobočníka generála Benito Juareze, jenž válčil s mexickým císařem Maxmiliánem I, jenž byl loutkou francouzského císaře Napoleona III …

Zatímco US ministr obrany nebyl proti, US ministr zahraničí se proti myšlence, že by US důstojník vedl zahraniční vojsko, vzepřel, takže Custer se této lukrativní nabídky vzdal.

Custer se poté nejrozličněji mediálně zveřejňoval, účastnil se veřejných diskusí, byl aktivistou nejrůznějších spolků, byl zvolen šéfem Svazu vojáků a námořníků.

V 9/1866 Custer se svoji manželkou doprovázel vlakem na okružním výletě po jižanských zemích prezidenta Andrew Johnsona , aby si tento jižanské země naklonil.

Některé listy Custera obvinily, že si za podporu volební kampaně Johnsona řekl o povýšení do hodnosti plukovníka, což Custer popřel, třebaže jeho dopis s touto žádostí existoval.

Vzápětí byl Custer na žádost svého protektora gen. Sheridana povýšen do hodnosti podplukovníka, v 6/1867 se účastnil tažení gen. Hancocka  proti Indiánům, ale tažení považoval za velmi pomalé, Custer byl mužem činu, vyčkávání jej nebavilo.

Po tomto tažení byl postaven před válečný soud, protože na několik dní  bez svolení opustil svoje velitelské stanoviště, údajně jel za svoji manželkou ( 1868 jej někteří jeho kolegové obvinili, že se zapletl s dcerou indiánského náčelníka, která mu porodila dvě děti – historici tvrdí, že šlo o Custerova bratra Thomase, protože Custer byl, podle nich, poté, co na West Point prodělal příjici, neplodný, děti neměl) …

Custer byl degradován, a na jeden rok z armády suspendován, ale gen. Sheridan, který s ním počítal pro své tažení proti Indiánům v 11/1868, zařídil, že se mohl vrátit již po pár měsících.

V tomto tažení za vyhnání Indiánů z jejich zbytků území, která jim US vláda potvrdila, bitva u Washita River z 11/1868 byla první zásadní bitvou US armády proti Indiánům, která drtivou většinu z nich zahnala do jim přidělených rezervací .

Útok vedl Custer, ale zatímco Custer ve zprávě uvedl 103 zabitých indiánských bojovníků, velení Indiánů tvrdilo, že bylo zabito jen 11 bojovníků, zbytek byly ženy a děti, další ženy a děti Custer vzal jako válečné zajatce s sebou.

1873 Custer podnikl „mediální“ expedici Yellowstone se svým oficiálním fotografem …

V 3/1876 podpluk. Custer svědčil před Kongresem proti US ministru obrany Wiiliam Belknap, proti bratrovi prezidenta Granta Orvillovi, a proti obchodním dodavatelům zbraní US armády s tím, že za indiánské zlato dostávali Indiáni lepší pušky než US vojáci v pevnostech na nepřátelském indiánském území, jejichž pušky byly velmi často vadné a selhávaly  …

Belknap byl pro Custerovo svědectví postaven před senátní soud, zatímco Custer, místo aby se vrátil do své posádky ve Fort Abraham Lincoln, Dakota, se rozjel do NYC ke svým vydavatelům ( 1874 mu vydali knihu Můj život v prérii, v níž popisuje svá protiindiánská tažení, spíše napsanou jeho manželkou ).

Brzy byl zadržen a předvolán k novému slyšení do Kongresu s tím, že svědčil lživě, jak psaly washingtonské deníky.

Gen. Sherman požádal nového ministra obrany Tafta, aby Custera uvolnil pro tažení proti Indiánům, ale prez. Grant Taftovi zakázal Custera z Washingtonu propustit s tím, aby jej Sherman nahradil jiným velitelem.

Custer byl šokován, že jej nechtějí jmenovat velitelem  „ jeho vlastní“  Sedmé kavalérie nového protiindiánského tažení, a prosil gen. Terryho, aby mu pomohl ( předtím žádal o setkání s prezidentem, ale Grant se s ním odmítl setkat) …

Grant nakonec gen. Terrymu vyhověl, protože Terry navrhl opětovné Custerovo suspendování až po protiindiánském tažení, vyzdvihoval Custerovu nemilosrdnost vůči Indiánům, která nelze nahradit jiným velitelem, a ujistil Granta, že Custera nespustí z očí, že bude bojovat jen pod jeho přímým velením ( navíc se Grant obával, aby v případě neúspěchu tažení, nebyla vina svalena na něj ).

Kpt. Ludlow ve své výpovědi uvedl, že jakmile se Custer o poručnictví gen. Terryho dozvěděl, řekl :“ Zbavím se ho při nejbližší příležitosti, bitvu vybojuji sám “ …

V této době napětí mezi Washingtonem a Indiány vrcholilo, indiánské rezervace/nepostoupená území bránily stavbě nových železnic, na území Siouxů bylo nalezeno zlato, takže dohody s Indiány Washington pravidelně cynicky porušoval, a cíleně postupoval na západ - úvodníky ve smyslu  listu NYC Tribune z roku 1865 „ Go West, young man, and grow up with the country !“  však v úrodné půdě na Západě viděly i řešení obrovské nezaměstnanosti lidí, kteří se kupili ve velkých městech  (později John Steinbeck ve svých Hroznech hněvu nabídl i další variantu tohoto hesla pro 20.stol. : „Američané budˇte mobilní, cestujte a žijte v karavanech, nebudˇte jako usedlí inertní Evropané“ , finanční krize z roku 08 tento poměr obrátila, jak nasvědčuje rada časopisu Washington Monthly v revidovaném hesle Go West z 21.stol  „ Stay put, young man! /Zůstaň tam, kde jsi )…

Porazit indiánské „ vojsko“  měli generálové Terry, Gibbon a Crook, Crook se střetl s Indiány u Bighornu, kde zjistil, že jich je daleko více, než US generálové předpokládali .

Crook se s těžkými ztrátami musel stáhnout,Terry a Gibbon, když Crook nedorazil, vyslali na průzkum oddíl podplukovníka Custera ( jenž byl pár týdnů před bitvou opět degradován na svoji původní hodnost ) .

Custer odmítl nabídku gen. Terryho na přidělení dalších 300 mužů s tím, že jeho jednotka dokáže „ vypráskat“  Indiány „ jakékoliv a odkudkoliv“ , a vydal se k Little Bighornu, přičemž po cestě, třebaže na průzkumu, jen tak mimochodem, „ aby na sebe upozornil“ , zničil jednu indiánskou vesnici ( Indiány Custer považoval za podlidi) .

Vzápětí nedaleko Little Bighorn River, Montana, 25.6.1876  narazil na nepřítele, a třebaže již bylo jasné, že nestačí provést obklíčení indiánského vojska, rozdělil svoje muže na tři skupiny – nejprve se s Indiány střetl major Reno, jenž se pro přesilu Indiánů za těžkých ztrát stáhl za své postavení na kopec, a tím jeho skupina přežila (vysvobodil ji gen. Terry).

Indiáni se v této bezvýznamné bitvě vyřádili na zbylých dvou Custerových skupinách, přežil jen jeden kůň, který se stal doživotním čestným členem nové 7. kavalérie, nikdo jej nesměl osedlat, ani na něm jezdit …

Zemřeli i dva Custerovi bratři, švagr a synovec, a mj. i dopisovatel agentury AP, kterého na svoji výpravu Custer, jak měl ve zvyku, přizval.

Když dorazilo vojsko gen. Terry, nalezli jen skalpovaná a zmrzačená mrtvá těla.

Custerovo tělo mělo jedno kulku ve spánku a jednu v srdci.

Telegram o smrti 36letého Custera dorazil do Washingtonu 6.7.1876, v době,  kdy Američané slavili 100 let od vyhlášení nezávislosti, a 200 let od zrození „kolébky“ amerického „ pokroku“ ( viz  mj. US film Šarlatové písmeno z roku 95)  , kdy se mladá kolonie začala dravě prosazovat proti všem.

Třebaže jej gen. Terry na veřejnosti prezentoval jako hrdinu, nechal jej nedbale zahrabaného v přikrývkách v mělkém hrobu přímo na bojišti, teprve až po roce jej řádně pohřbili na hřbitově ve West Pointu …

K medializaci Custera jako hrdiny přispěla významným dílem i jeho manželka, která jej provázela na mnohých taženích, o kterých po jeho smrti vydala tři knihy.

Ohledně velitelských schopností Custera dodnes existují sporná hodnocení.

Po jeho smrti prez. Grant, úspěšný generál, Custera ostře napadl , že naprosto zbytečný masakr sám vyprovokoval, a svoje lidi bezohledně obětoval, protože předpokládal, že jej štěstí v bitvě neopustí.

To samé prohlásil gen. Phillip Sheridan s tím, že Custer „ frajersky odmítl nejen posily, ale  nevzal si s sebou ani nové účinnější ( ale těžší ) pušky, a ani důstojnické šavle “ , zatímco jeho příznivci vinu svalili na neschopnost jeho podřízených důstojníků.

Pro historiky Custer zůstává jedním z hlavních problémů US historie - za jakou cenu se Spojené státy staly tím, čím jsou ( vyvraždění Indiánů a zavedení otroctví v moderní době)  …