"Diskrétní " spolupráce mezi Ruskem a Izraelem

17.5.1948 Stalin uznal stát Izrael, který vznikl o tři dny dříve – bylo to velké vítězství sionistů, kteří s ruskou ambasádou navázali první kontakt v 1/1941 v LON ( viz Laurent Rucker: Staline, Israel et les Juifs , 1948-1953, PAR 01 ), když byl Stalin ještě spojencem nacistů.  

Chaim Weizmann, jenž usiloval o vytvoření židovského státu, se setkal s tehdejším ruským velvyslancem Ivanem Majským /1887-1975/, jenž působil v LON letech 1932-1943 ( v 50.letech neušel zatčení ) -  David Ben Gurion, pozdější první izraelský premiér,  v rozhovorech pokračoval o několik týdnů později.

Navzdory historickému zatracování sionismu ze strany komunistického hnutí,  sionisté  Stalinovi v jeho plánech nepřekáželi, a proto mu nevadili – protože  však anglosaské „spojence“ ještě potřeboval, na spolupráci se sionisty přistoupil až v roce 46.

Bod zlomu nastal v 3/47, když LON, pověřený v roce 1922 mandátem nad Palestinou, předložil palestinskou kauzu RB OSN – Stalin se ústy náměstka ministra zahraničí Andreje Gromyka vyslovil pro rozdělení Palestiny na dva státy …

Od té doby měli sionisté Stalinovu veřejnou politickou a vojenskou podporu, třebaže v SU a v zemích , které okupoval, rozpoutal proti „sionistům“ štvavou kampaň …

Kreml poté sehrál klíčovou roli při hlasování o rozdělení Palestiny, protože rezoluci OSN o vytvoření státu Izrael  29.11.47 spolu se svými satelity, které „ osvobodil“ , podpořil ( „z doposud nezjištěných“  důvodů se hlasování zdržela Titova Jugoslávie, třebaže i YU poskytla sionistům muže a zbraně ) …

Izraelci museli vyhrát nejen vojenskou, ale i demografickou bitvu, protože v roce 46 tvořili v Palestině jen 1/3 obyvatel (600.000).

Také demografickou bitvu Stalin pomohl sionistům vyhrát, když přes 150.000 polských Židů, kteří přežili nacistické koncentráky, umožnil odejít do US a britské/UK okupační zóny v Německu, kde se připojili k dalším „ bezdomovcům“ .

Čsl. vláda se podřídila Stalinovu ultimátu, že nesmí přistoupit k Marshallovu plánu 10.7.47, třebaže zoufale potřebovala tvrdou měnu - Kreml odsouhlasil prodej čsl. zbraní rodícímu se státu Izrael po projevu Gromyka z 30.11.47, rámcová smlouva o prodeji čsl. zbraní byla podepsána 1.12.47 – dohoda se syrskou delegací byla podepsána o 4 dny dříve.

Ehud Avriel uvedl, že ministr zahraničí Jan Masaryk hrál při sjednávání kontraktů druhé housle, jednání většinou vedl přímo Gottwald s Vlado Clementisem.

Zatímco čsl. strana kapitolu vyzbrojování Izraele navzdory přísnému embargu OSN nikdy veřejnosti neotevřela, izraelská strana neměla problém probírat nelegální prodej čsl. zbraní během embarga OSN na veřejnosti.

Výcvik izraelských výsadkářů v Žatci se přes protesty US konal až do 11.8.48, kdy Praha žateckou výcvikovou základnu náhle uzavřela v den, kdy US velvyslanec pohrozil, že US „izraelskou základnu“ v Žatci předloží k projednání RB OSN i s důkazy v podobě leteckých snímků – Stalin v tom Prahu zcela nechal s tím, že MOW zbrojní embargo neporušuje, a zda jej porušuje Praha, o tom nic neví  …

Od 1/49 začal Stalin výhradně podporovat pouze Egypt, takže čsl. brigádního gen. Antonína Sochora ze Svobodovy armády, jenž byl pověřen vytvořit pro Izrael brigádu „ interbrigadistů „, a právě se vrátil z Izraele,  přejel na tankovém cvičišti na přehledné rovině v 3/50 jediný zdejší tank ( oficiálně měl autonehodu ).

Viz můj článek Jan Masaryk a zbrojní kontrakty + Jan Masaryk trnem v oku Britům pro vyzbrojování Izraele ( Jan Masaryk byl bolševiky zavražděn 10.3.48, generál Heliodor Píka byl bolševiky popraven  21.6.49, v souvislosti s porušováním embarga OSN to byl přítel generála Píky z Bukurešti, rumunský podnikatel židovského původu Robert Adam Abramovič,  šéf bukureštˇské pobočky  České zbrojovky, jenž vystupoval jako prostředník mezi čsl. vládou a Ehudem Avrielem ).

27.3.014, kdy se v RB OSN hlasovalo o odsouzení Putinovy anexe Krymu, a rezoluce RB OSN vyzývala, aby státy tuto anexi neuznaly, se izraelský delegát zdržel hlasování, navzdory tomu, že se Izrael, obležená pevnost v mezinárodní izolaci, s Kremlem neshodne ani v íránské ani v syrské kauze  …

Rozvrácení Sýrie vrátilo Kreml po „ arabském jaru „ na blízkovýchodní scénu, a pragmatický postoj Tel Avivu k tomu přispěl.

Izrael je s RF spojen  „ lidským mostem „  -  přes 1 milión izraelských občanů pochází z ruského či postsovětského prostoru ( již tradičně - bývalá premiérka Golda Meyer se narodila v Kyjevě, ex ministr zahraničí Avigdor Lieberman v moldavském Kišiněvě) , a neustále pendlují tam a zpět.

Od konce 80.let státní příslušníci Izraele s duálním izraelsko-ruským občanstvím tvoří sedminu obyvatel hebrejského státu, takže Putin Izrael veřejně nazývá   „ rusofonním „ , a je otázkou času, kdy jej Kreml ovládne …

Ruská komunita je na jednu stranu autonomní, a současně plně začleněná do izraelského politického života.

V posledních 20 letech se Izrael stal oblíbeným místem i pro ruské turisty, kteří jsou počtem na druhém místě po Američanech - přispěli tak ke zrušení víz mezi oběma státy.

Izrael z RF dováží především surové diamanty a hydrokarburáty, RF od Izraele kupuje potraviny, léky a elektroniku.

V 12/013 se obě země dohodly na zřízení pásma svobodného obchodu s tím, že bude uzavřena dohoda mezi Izraelem a Celní unií ( RF, Bělorusko, Kazachstán).

Izrael Putinovi pomáhá překonat jeho technické zaostávání ve vývoji dronů, zatímco Izrael patří v této sféře ke světovým špičkám.

V 4/09 Kreml / Oboronprom s izraelskou firmou Israel Aerospace Industry podepsal kontrakt na nákup 12 dronů varovné výstrahy v částce 53 mil. dolarů.

V 10/010 Oboronprom uzavřel další kontrakt na nákup dalších dronů ( Searcher Mk-Il + Bird Eye-400 ) v částce 400 mil. dolarů, a na otevření montážní továrny dronů v Jekatěrinburgu, která začala ruské armádě dodávat drony v roce 012.

Před pobřežím Izraele byla v roce 09 objevena obrovská ložiska zemního plynu, na jehož těžbu dostaly licenci nejen US firmy, ale v 2/013 Gazprom podepsal smlouvu s izraelskou firmou Levant LNG Marketing Corp.o výlučném nákupu po dobu 20 let zkapalněného zemního plynu /LNG z ložiska Tamar před Haifou.