Rusko-gruzínská "abcházská" válka a " neutralita" RF

Gruzie (Sakartvelo) od vyhlášení nezávislosti v 4/91 nekontrolovala autonomní republiku Abcházii, ani autonomní oblast Jižní Osetii /JO, území, která  kontrolovaly ruské tajné služby (sovětské/SU autonomie byly pátými kolonami v dané republice, ve kterých si ruské tajné služby pěstovaly své elity ), a jen částečně kontrolovala bohatou Adžárii ( viz můj článek Ruské tajné služby a jejich politická ruleta v Gruzii I.)  

http://cyxymu.livejournal.com/1230463.html  odkaz na knihu "Šturmovik" zmiňovanou níže v článku.

Abcházie /Apsua (za byzantské říše Kolchida)

V bolševické ústavě z roku 1925 bylo stanoveno, že SU republika Abcházie/A.  je spojena s Gruzií svazovou smlouvou, ale 1931 Stalin a Berija, etničtí Gruzínci ( přesto vysídlili i 150.000 Gruzínů muslimského vyznání)  v rámci „konečného“ vyřešení národnostní otázky, kdy se Stalin rozhodl, že některé národnosti budou muset být asimilovány pro něho perspektivnějšími národy, Abcházskou republiku degradovali na autonomní republiku.

Lavrentij Berija, tehdy šéf KS Gruzie, začal Abcházce od roku 1931 brutálně gruzifikovat  - do Abcházie byli nastěhováni z moci úřední nejen Gruzínci a Rusové, ale i sousední Megrelové, abcházština byla zakázána, mluvit se muselo jen gruzínsky.

Z přímořské A., „Perly Černého moře“ , se stalo prominentní bolševické letovisko s přepychovými „stranickými“ sídly a vilami funkcionářů, sovětské „ Azurové“ pobřeží …

Po válce v rámci destalinizace se naopak vyplatila příslušnost k abcházskému etniku díky národnostním kvótám ve státní správě  - v Abcházii menšinoví Abcházové převládali ve stranických a úřednických funkcích, a proto mnoho  „ Abcházů “ má gruzínská příjmení, protože se jejich nositelé z prospěchářských důvodů hlásili k abcházské národnosti.  

Když Gorbačov a Ševarnadze nechali v 4/89 brutálně potlačit pokojnou demonstraci v Tbilisi ( 8.4.89  SU vládní vojska  Gorbačova a Ševardnadzeho zastřelila 21 demonstrantů, z toho 10 žen), začal v Gruzii boj proti MOW, při němž 13.10.89  přišel o život v podivné autonehodě Merab Kostava (50) .

V roce 89 se do rodné Abcházie v žoldu ruských tajných služeb vrátil z moskevské Akademie věd zatvrzelý komunista nejhoršího ražení Vladislav Ardzinba, jenž si protigruzínskou rétorikou a vyzýváním k etnickým čistkám získal v Abcházii přes noc popularitu u Abcházců ve městě Gudauta (50.000 Abcházců)  s ruskou leteckou základnou, a stal se hlavním bojovníkem za odtržení Abcházie od Gruzie, a její připojení k Rusku …  

Jako na Ukrajině šlo o uměle vyvolaný konflikt ze strany ruských tajných služeb ( jediným ohniskem  „separatismu“  bylo město Gudauta, líheň a štáb separatistů byl na zdejší ruské letecké základně ) s cílem vyvolat v Gruzii chaos občanské války, aby do Kremlu přišla  prosit o pomoc proti „ separatistům „ , a byla nucena s Kremlem uzavřít dohodu o spolupráci na věčné časy.

Oficiálně Jelcin, jenž v letech 91-93 čelil v MOW pokusům o své svržení, vyhlásil v „abcházské“  válce, která ve skutečnosti byla rusko-gruzínskou válkou,  „ neutralitu “ , stejně jako dnes Putin tvrdí, že je „ v ukrajinské občanské válce neutrální „ …

16.7.89 došlo v Suchumi kvůli zdejšímu zřízení pobočky Tbiliské státní univerzity (aby gruzínští profesoři a studenti nemuseli docházet na Abcházskou státní univerzitu , kde byli šikanováni)  k šarvátkám s bodnými a střelnými zbraněmi mezi studenty při zápisu na univerzitu, při kterých 14 studentů zahynulo (9 Gruzínů, 5 Abcházů), 15 bylo těžce zraněných.

Gorbačovova armáda nastolila „pořádek“ vyhlášením stanného práva …

Když abcházský parlament přijal ústavní dodatek, podle kterého mělo být v abcházském  parlamentu 28 Abcházů ( v A. byli v menšině) , 26 Gruzínů + 11 zástupců ostatních národů, vůči Kremlu „ občansky neposlušná „ Gruzie v 8/90 schválila zákon, který zakázal regionální politické strany, na což abcházský parlament pod vedením arcikomunisty Ardzimby z KGB reagoval Deklarací o nezávislosti Abcházie, a za peníze ruských tajných služeb vytvořením Národní Gardy z etnických Abcházců dobrovolníků …

Boj Tbilisi proti MOW vyvrcholil volbami v 10/90, v nichž Gamsachurdiova strana drtivě vyhrála nad gruzínskými komunisty.

Také protiruský disident Zwiad Gamsachurdia /ZG, první gruzínský prezident (1/91) vytvořil jednotky Národní gardy, do jejichž čela postavil Tengize Kitovaniho, když však zjistil, že Kitovaniho šéfem je ruský ministr obrany Pavel Gračov, kmotr gruzínské energetické mafie, propustil jej v 8/91 za bolševického puče v MOW.

31.3.91 proběhlo referendum o obnovení nezávislosti v hranicích, jaké měla Gruzie 1922,  v 4/91 vyhlásila nezávislost, kterou Gorbačov ani západní státy neuznaly - Gorbačov odstoupil 25.12.91, SU padl 31.12.91, teprve tehdy, v 12/91 byla Gruzie uznána ze strany OSN, včetně její svrchovanost nad Abcházií a Jižní Osetií.

Třebaže se ZG s abcházským vedením snažil dohodnout, a navrhl jim většinu v abcházském parlamentu ( přestože  v Abcházii žilo 46 % Gruzínců a jen 18% Abcházů  ( + 7% Ázerbájdžánců, 6% Arménů, 3% Řeků, 1.5 % Rusů - proto bylo etnickými čistkami v letech 92-93  250.000 Gruzínců vyhnáno, převážně ze Suchumi) výměnou za slib, že nevyhlásí nezávislost, soudruh Ardzina nechal v abcházském parlamentu v 6/91 odhlasovat ústavu z roku 1925, podle níž byla Abcházie svazovou republikou, a připojil Abcházii ke Konfederaci kavkazských národů   …  

Svoji nespokojenost vyjádřili v petici i Arménové z arménské enklávy Samtskhe –Javakhetia  (250.000 obyvatel, z toho 60% Arménů, v této enklávě je i několik řeckých vesnic ), která leží na pomezí tureckých a arménských hranic …

Školním jazykem je v této enklávě arménština, jednotkou měny je arménský dram (a ruský rubl, stejně jako v JO), ale v úřadech jsou státními zaměstnanci jen Gruzíni …

Situaci vůči arménskému národnímu cítění mnohdy narušuje i gruzínská pravoslavná církev, která se pokusila o převzetí několika arménských kostelů v centru Tbilisi …  

Protiruský ZG byl za pomoci Kitaniho svržen Eduardem Ševardnadzem , azyl se mu odvážil nabídnout jen čečenský gen. Džochar Dudajev  - ZG byl zavražděn 31.12.93, Dudajev byl zavražděn FSB/GRU v 4/96 dvěma střelami s laserovým naváděním, když použil satelitní telefon …

Od  příchodu EŠ probíhala  „leklá“/pro zásadní rozpory nikam nevedoucí jednání o rusko-gruzínské smlouvě o přátelství a spolupráci, opozice proti EŠ kvůli jeho jednáním s MOW sílila ( na EŠ byly spáchány 2 pokusy o atentát , v roce 95 + 98, v obou případech byli atentátníci přes ruskou základnu Vaziani dopraveni do MOW ).

V 6/92 bylo v ruském Dagomys uzavřeno příměří mezi proruskými ortodoxními Osety ( kterým však Kreml nedovolil připojit se k Severní Osetii, pod kterou do Stalinova rozhodnutí vždy patřili)  a gruz. armádou, na základě kterého byli na území Jižní Osetie/JO povoláni ruští vojáci do „mírového“ sboru SNS (Rusové, Osetové a Gruzíni) - čím se ruské „ mírové“ jednotky zabývaly, dokládá to, že v 7/ 92 se za těžkých pohraničních bojů od Gruzie odtrhla pod vedením agentů KGB/FSB i chudá provincie JO bez strategického významu, nehodící se pro svůj horský reliéf ani ke kladení ropovodů či plynovodů …

13.8. 92 Kitovaniho KGB/FSB oddíly gruzínské  Národní gardy (10.000) vtrhly do abcházského Gali, gruzínské enklávy, pod záminkou, že chtějí osvobodit zajaté vládní úředníky a obnovit hlavní silniční spojení z Tbilisi do měst na pobřeží , a to v úseku Kutajsi –Soči přes Suchumi, které zničily exilové jednotky ZG .

Poté však  bez souhlasu EŠ Kitovani a jeho KGB/FSB Národní garda postupovali na přístav Suchumi, který 14.8. 92 obsadili - Ardzinba se svojí „vládou“ ruských důstojníků prchl do bašty abcházského „ separatismu“ na ruskou leteckou základnu Gudauta na severu Abcházie, odkud vyhlásil všeobecnou mobilizaci – Kremlu se tak podařilo rozpoutat 13 měsíců trvající válku mezi Gruzínci a  „Abcházci „ , kterou, stejně jako na Ukrajině, vedli ruští důstojníci ( mj. Šamil Basajev ) s ruskými vojáky, s ruskými těžkými zbraněmi a s ruským letectvem .

18.8.92  Konfederace severokavkazských národů na svém setkání v čečenském hlavním městě Groznyj vyhlásila Ševardnadzemu, za přítomnosti Džochara Dudajeva a jeho přítele Zviada Gamsachurdii/ZG, válku.

BITVA O GAGRU (říjen-prosinec 92)

Konfederace horských národů Sev. Kavkazu vyslala na pomoc „abcházským separatistům „  do bitvy o Gagru  4000 -10.000  (různé odhady) žoldáků z řad kriminálních živlů ze Sev. Kavkazu, zejm. z Čečenska, několik set kozáků z Kubáně, a žoldáky z čerkeské a abcházské diaspory v Turecku (v TR žije přes jeden milión Čerkesů  a 500.000 Abcházců, kam je vyhnali Rusové po rusko-turecké válce 1877-78), v Sýrii a Jordánsku.

Národní garda Abcházie vycvičila i jednotku složenou z abcházských Arménů s názvem Bagramjana.

Většinou všichni tito bojovníci již prodělali křest ohněm ve válce proruských „separatistů“/ruských důstojníků  v moldavském Podněstří  (Nězavisimaja Gazeta 9.2.93) .

 V bitvě o Gagru v 10/92, obydlenou převážně Gruzíny, abcházské milice spolu s žoldáky ze Severní kavkazské aliance při první ofenzívě neuspěly.

Gagru se jim podařilo dobýt až v 12/92, když z RF přišly nové zbraně a nové voj. posily ( mj. Šamil Basajev, důstojník 104.ruské elitní výsadkové divize , jenž byl pověřen velením severokavkazských žoldáků, a byl po dobytí Suchumi v 9/93 od abcházské vlády vyznamenán za hrdinství …) …

Etnické čistky ( genocida Gruzínů )

Když Gagra padla, začal pod taktovkou ruského velení z letecké základny Gudauta hon kriminálních živlů z milic jak abcházských tak severokavkazských na gruzínské civilisty, kteří zde uvízli v pasti .

Mnozí z nich paradoxně přežili jen díky pomoci svých abcházských sousedů (ne všichni etničtí Abcházci byli proruští, jako např. stoupenci Výboru pro záchranu Abcházie, kteří chtěli zůstat pod Tbilisi ), kteří je ukryli, a poté pomohli vyvézt z města .

Žoldáci ze Severní kavkazské aliance je obrali o poslední věci z ranců – hledali šperky, zlato, peníze, brali jim léky ( viz  výpovědi  civilistů, kteří se uchýlili pod ochranu Mezinárodního Červeného kříže : jedna sedmiletá dívenka vypověděla, že mamince rozpárali jizvu po nedávné operaci, při které jí kvůli rakovině odebrali prso , zda tam neschovává peníze - maminka po namáhavé cestě přes hory z vyčerpání a stresu zemřela ) …

Koncem ledna 93 abcházská vláda na ruské letecké základně Gudauta podepsala smlouvu o přátelství a vzájemné vojenské pomoci s proruskou  „separatistickou republikou Podněstří „ , patřící Moldávii .

BITVA O SUCHUMI  (leden-září 93)

V Suchumi, 467 km od od Tbilisi, ze 150.000 obyvatel žilo 100.000 Gruzínů, a jen 8.000 Abcházů, které se do Suchumi stěhovali na jeho nová sídliště od 70.let z města Gudauta s ruskou leteckou základnou, jejímž předákům ruské tajné služby slíbily majetek bohatých gruzínských rodin, které žily ve vilách v historické části města.

V lednu a v únoru 93 se výše zmíněná žoldnéřská vojska placená Kremlem ve dvou rozsáhlých ofenzívách neúspěšně pokoušela dobýt Suchumi.

V 1/93 v Teheránu EŠ uzavřel smlouvu o přátelství a o dodávkách íránského zemního plynu do Gruzie s pragmatickým prez. Rafsandžáním, první pokus Gruzie vymanit se z energetické závislosti na MOW.

V 2/93 podepsal stejnou smlouvu s Ázerbájdžánem ( v té době Á., podporovaný TR, bojoval s Arménií, podporovanou MOW, o Náhorní Karabach).

V Baku se EŠ tajně setkal i s čečenským prezidentem Džocharem Dudajevem, jehož návrh na vytvoření společné protiruské koalice bohužel nepřijal, ale jednání prohlásil za „užitečná“ …

20.2.93 ruské letouny demonstrovaly svoji sílu nad přístavem Suchumi, a ruský ministr obrany Gračev vyhlásil Abcházii a Adžárii za sféry ruských strategických zájmů …

23.2.93 EŠ na zasedání parlamentu prohlásil, že před uzavřením smlouvy s Ruskem o přátelství by ruská vojska měla z Gruzie odejít, a v tomto smyslu byla odhlasována parlamentní rezoluce.

Prudce se zhoršily vztahy s gruzínskou Adžárskou autonomní republikou, v níž bolševik Aslan Abašidze, poslanec gruzínského parlamentu, zasedání gruz. parlamentu několik let ignoroval, zatímco za Pavlem Gračevem do MOW si jezdil pro žold každý týden, a činil zde cynické poznámky o megalomanství gruzínských představitelů  a jejich agresivních choutkách .

Přímou válku s Tbilisi Aslan Abašidže zahájil, když  nechal zaminovat dva mosty  podél společných administrativních hranic …

Situace v JO byla rovněž napjatá.

Ruské „mírové“ jednotky měly dle dohody ze Soči odejít z JO již v 1/93, ale dohodu nedodržely, a mandát si jednostranně prodloužily.

Když v této době chtěla oficiální gruz. delegace s delegací OSN navštívit Cchinvali, proruští ozbrojenci jim zabránili do provincie vstoupit, zato o pár dní později soudruh Ardzimba nadšeně vítal Gračeva, jenž se ani nenamáhal požádat EŠ o svolení k návštěvě Gruzie, při jeho inspekční cestě po základnách ruských vojsk …

V 3/93 žoldnéřská vojska placená Kremlem uskutečnila další neúspěšný pokus o dobytí Suchumi, načež gen. taj. OSN vyslal do Suchumi svého emisara  Eduarda Brunnera, aby se pokusil vyjednat dohodu o příměří . 

Fronty v Abcházii byly v té době dvě – přes řeku Gumista u Suchumi, a kolem města Tkvarčeli, které bylo obležené gruzínskými jednotkami ( mez. humanitární pomoc tomuto městu blokovaly obě strany, „ separatisté“ ji podmiňovali propuštěním  „abcházských „ válečných zajatců, Gruzíni požadovali evakuaci Gruzínů z tohoto města ) .

V 12/92 Gruzínci sestřelili nad Tkvarčeli ruský vrtulník, načež ruské letectvo provedlo odvetný nálet na Suchumi.

Abcházci nebyli Gruzíny plánovaně vyvraždˇováni, většina Abcházců padla v boji s gruzínskou suchumskou domobranou na řece Gumista, když se se severokavkazskými žoldáky a ruskými důstojníky snažili za podpory ruského letectva a námořnictva probojovat do Suchumi.

Obě strany v této statické a poziční válce významnější zisky než vesnice, které si navzájem přebíraly, nevybojovaly - problémy mělo jen civilní obyvatelstvo, které bylo bez elektřiny a vody, terorizování, brutální vraždy a rabování bylo běžné, v mimořádné míře se jej zúčastňovaly i soukromé polovojenské jednotky z řad kriminální galérky Mchedrioni mafiána Joselianiho, jenž měl dohodu s EŠ, avšak do města Gudauta nikdy nevstoupili ( čili Abcházci nebyli jejich oběti), zato rabovaly v Suchumi v domech Gruzínů, kteří bojovali, nebo se svými rodinami ukrývali mimo město.

Stejně jako ukrajinští „separatisté“  neměli ani „ abchazští separatisté „  na počátku války žádnou těžkou výzbroj, koncem války však již měli tanky, děla, obrněné pěchotní vozy, těžké dělostřelectvo, voj. lodě, vrtulníky – v obou případech  vše z „ neutrálního „ Ruska , které jim rovněž zajištˇovalo leteckou podporu, jak o tom svědčí sestřelení ruského stíhacího letounu SU-27 u Suchumi v 1/93, o kterém Kreml tvrdil, že to byl gruzínský letoun přestříkaný na ruské barvy - a třebaže gruz. armáda žádný SU-27 nevlastnila, Kreml v odvetu za toto „nařčení“ bombardoval postavení gruz. armády …

20.2.93 ruské bitevní letouny SU-25 bombardovaly obytnou čtvrtˇ v Suchumi, přičemž ruské velení nejprve tvrdilo, že to byla odvetná akce za to, že gruz. armáda bombardovala ruskou vojenskou laboratoř v Ešera, což Tbilisi rozhodně popřelo, a později MOW tvrdila, že letouny nepatřily ruské armádě, ale že přiletěly ze Severního Kavkazu …

O přímé letecké válce RF proti Gruzii vypráví vzpomínková kniha ruského letce Alexandra Koškina „ Šturmovik“ ( Su-25 + 27), ve které  popisuje ostřelování civilního města Suchumi ruskými raketami SAM-8 a bombardování Suchumi ruským letectvem z Moskevského vojenského okruhu pod velením generála Michailova se štábem na letecké základně Gudauta, odkud vzlétávali, využívali i hlavní ruskou vojenskou základnu na Severním Kavkaze v Severní Osetii Mozdok (letecká ).

Chlubí se svým přínosem, „ jak „ kropil“ civilisty pod sebou, popisuje, jak ruští letci nerozlišovali cíle civilní od vojenských, jak konvoje s uprchlíky „ spálili na padrtˇ „ , popisuje jednoho nervově labilního kolegu, který 500kg bomby spěšně shazoval „ kdekoliv po cestě „, jen aby se jich zbavil …

Po třetím neúspěšném útoku žoldnéřů ze Severokavkazské aliance na Suchumi, EŠ , jenž měl v patách i jednotky ZG (které obsadily tři největší západogruzínská města, jejichž funkcionáře drželi jako rukojmí ) podepsal s „ abcházskými separatisty“  za zprostředkování MOW v ruském Soči 27.7.93 třetí  dohodu o zastavení palby, a o stažení jednotek z Abcházie obou stran pod dohledem OSN do 15 dnů.

Ani Putin by nevymyslel úskočnější plán než gen. Pavel Gračev ( Kreml si nepřál, aby konflikt skončil ) : pod dohledem ruských  „mírových „ vojsk  (vojska OSN MOW vetovala) měla být z okolí Suchumi stažena veškerá těžká bojová technika, a pozorovatelé OSN/UNOMIG  ( s velmi omezeným mandátem díky přítomnosti MOW v RB OSN) měli poté dohlížet na  plnění dohody o zastavení palby (jejich misi zřídila rezoluce RB OSN  č.858 z 24.8.93) .

Současně byla zřízena ryze  „dekorativní“  koordinační skupina (OSN, KBSE, RF + představitelé znepřátelených stran) , … 

Zvláštním emisarem pro  „abcházský „  konflikt gen.taj. OSN jmenoval švýcarského diplomata Eduarda Brunnera (ukázal se být nadměrně pasívním vyjednavačem ) , kterého 97 vystřídal akčnější rumunský diplomat Liviu Bota ( do 01 , kdy nastoupil Němec Dieter Boden).  

Sotvaže gruz. armáda těžkou bojovou techniku vyvezla z okolí Suchumi, a vrhla se na zviadovce v regionu Semegrelo v záp. Gruzii, severokavkazská vojska s ruskými důstojníky 16.9.93 úskočně zaútočila rozsáhlými ofenzívami na tři  jihoabcházské regiony : Suchumi, Očamčiri a Tkvarčeli  …

S ruskými důstojníky z místní ruské  letecké základny Gudauta, státu ve státě,   a s ruským letectvem a dělostřelectvem Suchumi po 11 dnech krvavých bojů dobyli na překvapené gruz. armádě, jejíž těžká bojová technika byla již odvezena …

Dobytí Suchumi se účastnil i Šamil Basajev, jenž zde byl " abcházskou " vládou vyznamenán.

V 9/93 byla tak gruzínská armáda abcházsko-čečensko-ruskými jednotkami zákeřně poražena, přičemž  jednotky, které dobyly Suchumi, v rámci etnických čistek vyvraždily na 30.000 Gruzínů ( viz zprávy OBSE ), zatímco 250.000 gruzínských civilistů prchalo v panice spolu s gruz. armádou přes Kodorskou soutěsku do gruz. regionu Svaneti, který sousedí s Abcházií … 

Několik set z nich přechod přes hory za mrazivého počasí nepřežilo ( viz mj. separatizm.narod.ru/spiski/spiski sukhumi ).

Po etnickém vyčištění Suchumi od Gruzínů se do jejich rodinných vil a domů nastěhovali jejich vrazi.

Zhrubá 23.000 Gruzínců uprchlo i z JO, zatímco mnoho osetinských rodin bylo donuceno opustit své domovy v Borjomi, a přestěhovat se do RF.

Zajatí abcházští politici, jak gruzínského tak abcházského původu, loajálníTbilisi, byli mučeni a popraveni (včetně progruzínské  „ hlavy“ Abcházie Žiuliho Šartavy ).

Tyto etnické čistky a porušení dohody ze 27.7.93 odsoudila RB OSN  v rez. č. 876 ze dne 19.10.93.

Válka skončila totálním vítězstvím Severokavkazské muslimské aliance ( většinou žoldnéřské milice Kadyrova staršího),financované, řízené a vyzbrojené Rusy (proti které o dva roky později bojovali v Čečensku …)

8.9.08  Tbilisi a MOW zahájily právní bitvu  před 15 soudci v haagském Paláci míru , který urovnává spory mezi státy .

Gruzie obvinila MOW, že od roku 1990 systematicky diskriminuje etnickými čistkami gruzínské obyvatelstvo  - její tajné služby systematicky  najímají žoldáky z řad kriminálních živlů, kozáků a Čečenců, kteří spolu s polovojenskými milicemi „separatistů“, Moskvou placenými, terorizovaly a terorizují gruz. obyvatelstvo  v separatistických provinciích a na okupovaném gruz. území …

Svoji žalobu Tbilisi postavila na Mez. konvenci o potlačování všech forem rasové diskriminace z roku 1965.

MOW jako vždy obvinění popřela a vznesla námitku nepříslušnosti soudu, ale na rozdíl od jiných kauz, kdy zasedání soudu jednoduše svojí nepřítomností ignorovala , se v této kauze rozhodla veřejně bránit (např. tím , že ještě nebyly vyčerpány všechny diplomatické prostředky k vyřešení sporu … jako např. odstranění Saakašviliho ) .

Tbilisi požadovala, aby soudci přikázali MOW, aby etnické čistky přestala provádět, a okamžitě umožnila návrat gruz. uprchlíků do jejich domovů … ¨

Podobné procesy se vlečou mnoho let, a soud nemá k dizpozici žádné donucovací prostředky, ale jde o odsouzení v diplomatické sféře v oblasti image, a soudci tohoto soudu potvrzují, že se „ státy odsouzení, a tím poskvrnění své pověsti , brání všemi prostředky … „  

Jejich právní bitva pokračuje u dalšího soudu v Haagu, a to u Mez. trestního dvora, který soudí jednotlivce za spáchání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, kde se navzájem obvinili ze spáchání genocidy.

Nesnází Ševardnadzeho využil ZG, jenž se tajně v 9/93 vrátil do Gruzie, a proti  „rudé juntě „ ustavil „exilovou“ vládu v západogruzínském městě Zugdidi v kraji Semegrelo při hranicích s Abcházií. V 10/93 se vojska ZG úspěšně střetla s decimovanými vojsky EŠ (Joseliani nasadil do bojů proti ZG i stovky vězňů ), ale ZG učinil hrubou chybu, když místo pochodu na nechráněné Tbilisi obsadil významný gruzínský přístav Poti, čímž sice přerušil zásobovací tepnu do Tbilisi, ale na kterém byla závislá i Arménie a Ázerbájdžán, a nechtěla o něj přijít ani MOW, takže se všichni proti němu spojili .

Ševardnadze s rozprášenou gruzínskou armádou, jejíž pozice bombardovalo ruské letectvo, byl nucen ustoupit tlaku MOW, a souhlasit se vstupem Gruzie do SNS, a musel Kremlu povolit, aby rozmístil v nejstrategičtějších bodech Gruzie ruské /SNS „mírové“ jednotky, a to podle ženevských gruzínsko- „abcházských“ jednání pod dohledem OSN … 

Na oplátku Kreml 20.10.93 vyslal do Gruzie ruské vojáky, kteří 6.11.93 dobyli baštu ZG Zugdidi, a pomohli EŠ zpacifikovat i abcházské a osetské „separatisty“  …

EU začala  „pumpovat“  do Abcházie milióny dolarů na rekonstrukci, kde skončily nikdo neví  …

31.12.93 byl ZG, zákonný prezident Gruzie, ve vesnici Šibula v kraji Semegrelo zastřelen jednou kulkou do hlavy, FSB, hlavní podezřelá, tvrdila, že spáchal sebevraždu při obklíčení vesnice milicemi Mkhedrioni mafiána Joselianiho, či že jej po hádce zastřelil jeho vojenský velitel - EŠ jeho smrt oznámil až 5.1.94 ( ZG „rehabilitoval“ v 1/04 Michail Saakašvili, a propustil 32 Gamsachurdiových prominentních stoupenců, které EŠ nechal uvěznit ) …

V 4/96 byl dvěma laserovými střelami navedenými na jeho satelitní telefon FSB/GRU zlikvidován druhý na FSB/GRU nezávislý prezident, jenž vyšel ze svobodných voleb  - první čečenský prezident Džochar Dudajev, a 8.3.05 dostali dalšího čečenského prezidenta zvoleného ve svobodných volbách - Aslana Maschadova, viz můj článek Hon na Maschadova.

V 3/94 Gruzie oficiálně vstoupila do SNS, a Abcházie byla nucena 4.5.94 v MOW podepsat gruzínsko-abcházskou dohodu o příměří/zastavení palby , která upřesňovala podmínky, na základě kterých byly do Abcházie vyslány ruské  „mírové „ jednotky/oficiálně jednotky SNS, ale s výlučně ruskými vojáky, které měly dohlížet na dodržování příměří ve 24 km širokém narázníkovém pásmu mezi Gruzií a Abcházií, aby na demarkační čáře podél řeky Inguri obě strany oddělily .

Ruské jednotky se tak uhnízdily ve strategických přístavech Suchumi a Batumi, kdežto US jednotky, vyslané OSN na žádost EŠ jako mez. pozorovatelé /MONUG, sídlily od 27.7.93 v Tbilisi.

Dohoda dále stanovila, že budou repatriováni gruzínští uprchlíci, repatriace se však nekonala, protože Suchumi dle instrukcí Kremlu otázku repatriace spojilo s otázkou politického statusu Abcházie …

Suchumi vyloučila jakoukoli formu (federace,konfederace) v rámci Gruzie, max. byla ochotna podepsat bilaterální smlouvu o vzájemných sousedských vztazích  ( sporadické boje probíhaly nadále v abcházském okrese Gali, který byl gruzínskou enklávou v Abcházii, kam se po občanské válce živelně vrátilo asi 50.000 Gruzínců, kteří si vytvořili domobranu, Bílou legii a Bratrstvo lesa, vyzbrojené jen ručními zbraněmi a granátomety, která se sebevražedně utkávala s těžce vyzbrojenými abcházskými milicemi, nejznámější  jsou boje z jara 98 ) .

 Ve své ústavě z 12/94  (a v nové z 99) se Abcházie pod vedením Kremlu prohlásila za samostatný stát, a svým prezidentem zvolila bolševika Ardzimbu, který jím byl až do 1/05 (v 10/04 byl zavražděn jeden z prezidentských kandidátů Garri Aiba )  …

Kitovani po své demisi odjel na instruktáž  k tajným službám do MOW, a po návratu z MOW s kapsami plnými peněz od FSB/GRU vytvořil  na podzim 94 spolu s Borisem Kakubavou, etnickým Gruzíncem a extrémistou z Abcházie, Národní frontu za osvobození Abcházie.

Po nástupu Putina do čela FSB v 7/98 byl téhož měsíce v Suchumi sniperem odstřelen jeden pracovník OSN, 21.9.98 byli postřeleni tři pozorovatelé OSN v Suchumi, a protože šlo o US pozorovatele, Washington je k radosti Putina z mise UNOMIG stáhl, a zakázal US občanům cestovat do Abcházie …( viz můj článek Ruské tajné služby a jejich politická ruleta v Gruzii I. – IV.)