Jak Kreml s Asádem podporují IS

V 6/014 několik set námezdních džihádistů dobylo ropný Mosul v provincii Ninive, a několik oblastí v provincii Kirkúk, načež se IS prohlásil za chalifát. V 1/015 Kurdové (mezi kurdskými bojovníky/pešmergy tradičně bojují i ženy )

za podpory US letectva dobyli zpět na „IS“  kurdské město Kobání/Kobane, které v 10/014 IS obsadil.

V 5/015 IS dobyl pouštní město Palmýru.

Kurdové proti Arabům

V 6/015 syrští Kurdové z YPG/Lidových obranných jednotek, přidružených k PKK, za US letecké podpory dobyli na IS převážně arabské město Tal Abyad na syrsko -TR hranicích, dlouhých 800 km, a  spolu s dalšími kurdskými jednotkami na severovýchodě Sýrie začali opět kontrolovat strategickou silnici mezi  Rakkou ( 80 km od Tal Abyad ) a TR ( Kadyrova 900 km dlouhá džihádistická dálnice z Grozného do Sýrie je stále rušná ).

1.7.015 Kurdové navzdory útoku IS město Tal Abyad udrželi.

Syrští Kurdové však potřebují kurdské enklávy kolem Kobane a Tal Abyad spojit se třetí kurdskou enklávou Afrin, což znamená získat kontrolu nad syrským pásem turkmenských a arabských vesnic podél TR hranic, které leží mezi těmito enklávami,  a zasahují až 35 km do TR vnitrozemí ( Kurdové potřebují dobýt zejména město Jarabulus, které je stále pod kontrolou IS ) - právě tomu se Ankara snaží zabránit, a usilovala nad tímto pruhem území vyhlásit mezinárodní bezletovou/bezpečnostní zónu, proti čemuž se postavil Kreml.

Turkmenské milice stojí na straně TR, které jim v „ humanitárních „ konvojích dodává zbraně a instruktory, a proti Kurdům se spojují s džihádisty z Fronty Djabhat al-Nusra.

Kurdští pešmergové marxistické orientace ( třebaže PKK se marxismu již oficiálně zřekla, její příslušníci se mezi sebou stále oslovují „ soudruhu „ a „ soudružko“ )  rozhodují pod portrétem svého historického vůdce Abdulláha Öcalana ( uvězněného v TR od roku 99 ) o správě jimi dobytých arabských měst ( tribální šéfové většinou před IS utekli do TR ).

Kurdové tak stanovují pravidla, za kterých budou ve městě žít arabští obyvatelé, všeobecně od 20.00 platí zákaz nočního vycházení, bez povolení kurdské radnice nikdo z dobytých měst nesmí odjet.

Pešmergové jsou přesvědčeni o správnosti kurdského lidového modelu, proto jej rozšiřují  i na menšiny, nad kterými vládnou.

V jimi dobytých městech se snaží získat pro spolupráci syrské Araby, které rekrutují  dobrovolně i nedobrovolně za bojovníky kurdských jednotek, srdečně však nespolupracují.

Místní syrští Arabové si také stěžují na vysoké ceny všeho, protože za kurdské správy nemohou jezdit nakupovat do Rakky a do TR, tak jako mohli za IS po dálnici mezi IS a Ankarou  ( po „odchodu“ IS, se kterým vždy odchází i část místních, zatímco další část místních zůstává ideologií IS intoxikovaná, Ankara uzavřela své hranice)  …

Pro syrské Araby je tudíž rozhodující zásobování, nikoliv politická orientace těch, kteří kontrolují jejich město.

V 10/015 syrští Kurdové z jednotek YPG ( většina řadových vojáků jsou 18náctiletí a další náctiletí vojáci v uniformách v plastových sandálech, kteří  po útoku mj. holýma rukama odhazují tlející těla ) za pomoci US letectva odrazili útok IS v kurdské provincii Hasaka na stejnojmenné město na severovýchodě Sýrie, o které se dělí s Asádovými jednotkami, které Kurdům při odrážení útoku IS vůbec nepomohly, a jen přihlížely, třebaže v jednotkách YPG bojují i místní Arabové a dezertéři z Asádovy armády, opět většinou náctiletí, kteří si stěžují na špatné zacházení ze strany Asádových důstojníků – mj. když jsou zraněni, velitelé jim vyčítají, že nepadli.

Z Asádovy armády dezertují sunnité, kteří Asádovu armádu považují za šíitskou.

Koncem června 015 kurdské jednotky YPG pomáhaly krýt ústup z Hasaky hroutících se Asádových jednotek před IS, který se protáhl až do 8/015.

Obě strany spolu spolupracují jen formálně.

Z rozbořené Hasaky (nálety rozbombardovaná byla nejen elektrárna na předměstí, ale i luxusní vilová čtvrtˇ, zůstala jen obrovská fotografie Háfize Asáda) utekla většina obyvatel do Evropy, ti, co zůstali, na odchod do Evropy nemají peníze, a městem, ve kterém již nic nefunguje, hladoví bloudí jako bez duše.

Z Hasaky na poloviční cestě mezi TR a íránskými hranicemi, vede směrem k íránským hranicím silnice do Deir ez-Zor  .

Arabové proti Kurdům

24.11.015 stáli syrští Kurdové 20 km od Rakky, bašty námezdních žoldáků z IS, ale zda se Kurdové zúčastní boje o Rakku, není jisté, protože Revoluční brigády v Rakce účast Kurdů na osvobození města od IS odmítají, protože po osvobození Rakky bude třeba osvobodit arabská města, mj. Tal Abyad, od Kurdů  - Arabové pod kurdskou ( ani pod tureckou ) správou žít nemohou, naznačilo již několik arabských velitelů.

Na druhé straně, když byly vyhnáni IS z Rakky,  arabské Revoluční oddíly, které se v boji proti Asádovi  spojili s džihádisty z Fronty al-Nusra, hledaly v 6/014 ochranu v kurdském Kobani, kde ji i získaly, a nemají prostředky se proti kurdským milicím, svým náhodným spojencům, postavit.

Kurdové se tak při svém tažení na jih směrem k Rakce dostali do arabského obklíčení, ale i do obklíčení spících džihádistických buněk IS zdejších  sunnitských obyvatel ( viz útok proti Kurdům v převlečení za Kurdy + výbuchy bomb v zaparkovaných autech) .

US, poučené fiaskem výcviku, který poskytly některým syrským rebelům,  kteří byli okamžitě po vysazení zajati či sami přeběhli i s US zbraněmi k nepříteli, shazují v severovýchodní Sýrii z nákladního letounu C-17 jen munici malého kalibru a granáty ( po 50 tunách), a to dle mluvčího Pentagonu pluk. Steve Warrena se štábem v Bagdádu, „ Syrské arabské koalici o 5.000 mužích  „ , která operuje severně od Rakky.

US tvrdí, že podporují syrské Kurdy, zejména YPG, a arabské milice bojující „ proti IS „ po celé délce TR hranic.

Pod tlakem US velení YPG v 10/015 uvedlo, že vytvořilo formální celonárodní koalici s arabskými milicemi ( velení YPG nezmínilo Syrskou arabskou koalici, ale většinově arabskou vojenskou skupinu Burkan al-Furat/Vulkán Eufratu), s křestˇanskými Sýrijci (Sýrijci nejsou syrští Arabové/Syřané, ale jsou to Asyřané/Chaldejci, potomci obyvatel Asyrské říše ) a s jinými národnostmi, které nespecifikovalo .

Zpráva Amnesty International ze 13.10.015 viní z válečných zločinů všechny strany, včetně Kurdů, zejména z vyhánění Arabů z jejich domů a z jejich deportací. Na straně Asádových jednotek působí kriminální gangy, jejichž příslušníci v kuklách unášejí nepohodlné obyvatele ( jako za Putina/Kadyrova v Čečně ).

Boj Putina za ruské základny

K dovršení úspěchů US-kurdské koalice v 5/015 se protivládní povstalci zmocnili Idlíbu, a stanuli před Asádovou alávitskou baštou - provincií Latakíja s ruskou leteckou a námořní základnou.

Všechny tyto US – kurdské úspěchy byly Putinovými neúspěchy, jenž nemohl dopustit, aby se US s Kurdy a  se syrskými protiasádovskými povstalci zmocnili Sýrie na úkor proruského Asáda, a stali se navíc přemožiteli zlého islámistického Draka.

Proto se v létě 015 začala ruská armáda „ kradmě “ přesouvat do Sýrie.

Putin a Erdogan, kdysi pokrevní bratři, kteří sní o znovuvybudování ztraceného impéria

V roce 014 byli Putin a Erdogan přátelé na život a na smrt, objímali se, vyměňovali si úsměvy, třásli si pravicí, třebaže v kapse měli připravený nůž, jak Putina, pouličního rváče, naučila petrohradská ulice.

26.3.00 se Putin, nenápadný podpluk. KGB,  nechal „ zvolit „ následníkem ruského trůnu, 14.3.03 se nechal zvolit následníkem sultána Erdogan, podomní obchodník s čajem v Istanbulu.

Oba autokraté nejprve zlikvidovali nezávislá média, nesnesli nejmenší krritiku vůči své osobě. Poté potlačili základní občanská práva, a své odpůrce zbavili majetku. Oba zneužili náboženství ke svým politickým účelům, nové opium nového lidu.

Zatímco Putinova duma svému caru Putinovi odhlasuje úplně všechno, Erdogan  teprve usiluje o změnu ústavy, aby prezidentské pravomoci přizpůsobil svým ambicím.

7.12.014 Putin v Ankaře bez jediné slzy oznámil zrušení projektu SouthStream, který měl vést přes východní Evropu (BG), a  vyhlásil nový projekt s TR, podmořský plynovod vedoucí od TR břehů k břehům Řecka.

Za pár měsíců zbyly z přátelství s TR jen trosky, po 24.11.015, kdy TR sestřelilo Putinův bombardér, zbyl i z trosek jen popel.

3.12.015 Putin hrozil, že „ Erdogan bude trpce litovat, Alláh asi současnou kliku, která je v Ankaře u moci, připravil o zdravý rozum, aby ji potrestal „ , hřímal Putin.

Další den obvinil Erdoganovu rodinu z podpory IS, kdy ruský tisk uveřejnil fotografii Erdoganova mladšího syna Bilala ve společnosti dvou zarostlých mužů, které ruský tisk označil za vyslance chalífátu IS, třebaže ve skutečnosti šlo o dva vousaté majitele jedné istanbulské restaurace, a Putin žádné důkazy o tom, že Bilal obchoduje s ropou od IS, nepředložil.

35letý Bilal je miliardář, miliardy mu vynesla funkce jeho otce, stejně jako miliardy 29leté Kátě Putinové-Tichonové přihrál Putin.

Stejně jako Erdoganovi, ani Putinovi se nechce „ od válu „ .

Od bolševické éry pouze dva šéfové ruského státu odešli z Kremlu živí – Chruščov, jenž byl sesazen pučem Brežněva, a Gorbačov, jenž rezignoval  v roce 91, když padl SU.

Jelcin osobně korunoval šéfa FSB Putina, jenž jeho rodinu vydíral „ informacemi „ – za funkci prezidenta dostala Jelcinova rodina trestní imunitu.

V Sýrii Putin a Erdogan bojují o kontrolu nad územím severně od Aleppo mezi městy Marea a Jarabulus, ze kterého Erdogan zamýšlel učit tampónovou zónu, útočiště syrských skupin, které Erdogan financuje.

Boj Ankary s Kurdy

Ozbrojený boj Kurdové z marxistické PKK, sponzorováni Kremlem, zahájili v roce 84 proti tehdejší silně proUS vojenské vládě.

PKK si vytyčila za cíl vyhlásit nezávislý Kurdistán do roku 94 s hlavním městem Sirnak ( TR provincie téhož jména ) u syrsko-iráckých hranic na silnici do iráckého Mosulu a syrské Rakky.

Město Sirnak PKK kontrolovala ze svých pozic v horách.

Vojenská junta na základě vládou schváleného plánu z roku 93/  „Strategie 1993“ nasadila do boje proti PKK armádu a speciální policejní jednotky pro boj proti vnitřnímu nepříteli ( mnozí velitelé prošli  operacemi „ Gladio“ ),  četnictvo, stínovou organizaci tajných služeb Šedé vlky, kriminální mafii, která poskytla profesionální zabijáky, tribální šéfy (válečné lordy ), kteří  si ve svých oblastech za žold ( od roku 93 vyplácený armádou) vydržovali vlastní polovojenské milice ( TR armádní velení je vyzbrojilo kulomety MG-3, ručními protitankovými granátomety/reaktivními granáty, plamenomety, ale odmítlo jim dodat houfnice a tanky), a kurdské protimarxistické opoziční skupiny.

Strategie 1993 spočívala v psychologické válce proti PKK, v cílených útocích ( vraždy, únosy) proti prominentům PKK, sponzorům PKK ( byli vražděni obchodníci + podnikatelé, ale i část podsvětí, která pro PKK organizovala obchod s drogami, čímž vojenská junta odstartovala i válku v samotné mafii ), a všem sympatizantům, kteří KPP pomáhali.

Národní bezpečnostní rada tuto strategii v roce 93 nejprve odmítla, protože ji zavrhl prezident Turgut Özal + gen. Esref Bitlis, kteří prosazovali politické řešení, oba v roce 93 „ zahynuli „, Bitlis při „autonehodě“, Özal na „ infarkt „ .

TR premiérka Tansu Cillerová /93-96/ Strategii 93 požehnala.

Zbraně proti PKK, které byly ústředím speciálních policejních jednotek/ÚSPJ poskytnuty proti PKK dalším polovojenským uskupením, velení ÚSPJ v 9/93 nakoupilo od izraelské tajné služby za částku 50 mil. dolarů ( zaplacena byla nakonec jen poloviční částka ), oficiálně byly tyto zbraně ÚSPJ darovány společností Hospro.

Když bylo později zahájeno vyšetřování této kauzy, šéf ÚSPJ, Ibrahim Sahin, „ přišel po autonehodě o pamět ˇ „  …

3.11.94 přijela Tansu Cillerová na historickou návštěvu do Izraele, kde se setkala s izraelským premiérem, se kterým podepsala dohodu o spolupráci v boji proti terorismu a o výměně zpravodajských informací, mj. k chycení Öcalana, kterému útočiště poskytl gen. Háfiz Asád.

Se šéfem Mossadu Cillerová projednala podrobnosti, mj. dodání teleskopických pušek  Beretta s kalibrem 12.7, loveckých opakovacích brokovnic, tlumičů, ostrých samopalů UZI, útočné pušky Galil ráže 7.62 mm.

Po porušení příměří uzavřeného v 7/015, propukly nové boje mezi TR jednotkami a jednotkami TR PKK.

10.8.015 zvláštní policejní jednotky táhly za svým policejním vozem po městě Varto nahé mrtvé tělo kurdské bojovnice PKK, poté toto nahé tělo nechaly úmyslně několik hodin ležet před policejní stanicí, video zveřejnily na sociálních sítích.

4.10.015 TR speciální policejní jednotky vláčely městem Sirnak za obrněným transportérem mrtvé tělo 24letého kurdského bojovníka, švagra místní kurdské aktivistky, která ve městě kandidovala v obecních volbách.

Video, natočené z vnitřku policejního vozu, rovněž zveřejnily na sociálních sítích.

5.10.015 tuto taktiku, která má zastrašit veřejnost, přiznal TR ministr vnitra  Selami Altinok, jenž uvedl, že tuto policejní praxi sice odsuzuje, ale že policisty, kteří jsou v první linii boje proti teroristům z PKK, potrestat nemůže, na což jeden ze šéfů prokurdské Demokratické strany lidu/HDP Selahattin Demirtas odpověděl, že kdyby měl ministr vnitra smysl pro čest a důstojnost, podal by demisi – 23.11.015 byl na Selahattina Demirtase v kurdské Diyarbakiru spáchán pokus o atentát, zachránily jej neprůstřelná skla jeho automobilu.

TR premiér Davutoglu prohlásil, že je nepřípustné takto zacházet s mrtvým tělem, třebaže jde o tělo teroristy, a přislíbil vyšetřování, zatímco některé provládní listy tvrdily, že je to běžná praxe „ všech zemí „.

10.10.015 sebevražedný atentát v Ankaře zabil 128 prokurdských demonstrantů ( opozice se podivovala, jak je možné spáchat tak velký atentát v policejním státě ), v týž den turecká PKK nabídla Ankaře příměří, která jej nepřijala, naopak, druhý den po atentátu TR armáda proti milicím kurdské PKK zaútočila na jihovýchodě TR a v severoiráckém Kurdistánu.

TR armáda zaútočila i proti syrským Kurdům na severu Sýrie, kteří jsou součástí západní spojenecké koalice / Strana demokratické unie - SYD.

Poté, co Erdogan ve volbách v 6/015 ztratil parlamentní většinu, vyhlásil nové volby, které 1.11.015 jeho Strana spravedlnosti a rozvoje AKP „ drtivě vyhrála „ .

Mezitím se německá ultrapravicová strana PEGIDA, založená za Putinova vítězného tažení proti Ukrajině v 10/014 v Dráždˇanech, surfující na protimigrační vlně, pevně uhnízdila na německé politické scéně, zatímco volby v CAN vyhrál syn známého proruského premiéra Pierra Trudeau, Justin Trudeau, šéf Liberální strany.

Pouze volby v PL z 25.10.015  ke zděšení Bruselu nečekaně vynesly k moci opoziční Kaczynského stranu Právo a spravedlnost na úkor Tuskovy strany Občanské platformy, která  řádně nevyšetřila pád vládního letadla ve Smolensku z 10.4.010,  a nezabránila ruským tajným službám, aby nepronikly do PL vládních struktur.

Kreml podporuje IS

??????????? ?????????? ????? ?? ? ???? ? ???????????? ???????? ?????? ????????? ?????????? / dle tvrzení šéfa štábu Svobodné syrské armády gen. Chálida Ahmeda Birrri v rozhovoru pro TR zpravodajskou agenturu Anadolu, byly zachyceny rozhovory mezi ruskými veliteli a IS o koordinovaných akcích proti syrským povstalcům.

http://newsader.com/16496-perekhvacheny-peregovory-mezhdu-rf-i-igi/

Gen. Birri ve výše zmíněném rozhovoru prohlásil, že Kreml má v Sýrii jediný cíl - chce získat kontrolu nad syrským územím, které má gigantické zásoby zemního plynu, údajně 2. největší na světě, do které spadá i oblast kolem města Homs.

Gen. Birri poděkoval US za dodávky protitankových střel TOW povstalcům, protože zabránily vládním vojskům, podporovaných ruským letectvem, aby dosáhly svých cílů.

Důkazem toho, že Kreml spolupracuje s IS, je dle Anadolu kauza ex předsedy Mezinárodní šachové federace /FIDA, kalmyckého miliardáře Kirsana Iljumžinova*1962, jenž byl v letech 93-010 diktátorem Kalmycké rep. ( při  „ volbách „ slíbil každému pastevci mobilní telefon a 100 dolarů ), a proslavil se v 9/97 výrokem, že jej unesli Martˇané v kosmické lodi.

V 6/98 byla v hlavním městě Kalmycké rep.  nalezena s frakturou lebky, umučena a ubodána vydavatelka opozičního listu Larisa Judinová. Odsouzeni za její vraždu byli na základě společného rusko-kalmyckého vyšetřování dva vládní úředníci, 1 z nich byl poradcem Iljumžinova.

V 6/011 si buddhista Iljumžinov odjel „ zahrát šachy „ do Tripolisu s pluk. Kaddáfím, jenž odešel na věčnost v 10/011.

24.11.015 TR armáda sestřelila ruský nadzvukový bombardér Su-24, 25.11.015 US ministerstvo financí dalo miliardáře Iljumžinova na černou listinu sankcionovaných osob z důvodu, že „ je jednatelem syrské vlády a Syrské národní banky v jejich transakcích s IS  „ ( guvernérem Syrské národní banky je již v 7/012 sankcionovaný Adib Mayaleh, jenž je nejen syrským, ale i naturalizovaným francouzským občanem, zatímco Iljumžinov je ruským + naturalizovaným syrským občanem).

Iljumžinov vlastní nejen firmu Hudsotrade Ltd, registrovanou v MOW, ale i banku RFAB, která byla rovněž sankcionovaná, a které šéfuje rovněž sankcionovaný Mudalal Churi, syrský obchodník podnikající v RF, zastupující finanční zájmy Asádova režimu.

Ekonomické sankce proti Asádovu režimu na podzim 011 bezprecedentně vyhlásily i arabské státy.

OFAC 25.11.015 sankcionovala 4 jednotlivce ( 3 z nich jsou napojeni na ruské firmy přes Churiho ) a 6 firem  ( 5 z nich jsou zástěrkové firmy ruských společností z Kypru a z Belize, které  všechny vlastní 25.11.015 rovněž sankcionovaný Mudalal Churi -  z Kypru je to mj. firma Primax Business Consultants Ltd + Kremsont Commercial Inc. ) .

Byli sankcionováni za to, že Asádovu režimu dělají prostředníky při jeho obchodech s IS, a že pomáhají i RF obcházet mezinárodní sankce při financování Asádova režimu.

Z funkce šéfa FIDA Iljumžinov odstoupil až o 14 dní později, prohlašoval, že jde o provokaci.

Nejdůležitější postavou sankcionovanou 25.11.015 Washingtonem, napojenou na Kreml a IS, je  George Haswani, jenž je na US seznamu označen za prostředníka, jenž nakupoval ropu od IS pro Asádův režim přes firmu HESCO Engineering and  Construction Co., která byla rovněž sankcionována.

Haswani, jenž se oženil s Asádovou příbuznou, je syrským křestˇanem, Asád se prohlašuje za posledního ochránce syrských křestˇanů –  syrští křestˇané Asádův laický režim logicky podporují -  pokud se jejich rodiny nedostaly na Asádův seznam politických odpůrců režimu určených k likvidaci.

George Haswani má i ruské občanství, a je úzce napojen na kremelský státní ropný sektor , firma HESCO je subkontraktorem firmy Stroytransgaz ( Arkadij a Boris Rotenberg ), která masívně investuje v Sýrii.

Haswani byl sankcionován i ze strany EU v 3/015 z důvodu, že společně s IS provozuje plynové pole v Tabqa.

Skutečnost, že Asád a IS jsou obchodní partneři v syrském energetickém sektoru je dávno veřejným tajemstvím, VŠ experti z IS syrské rafinérie a elektrárny, které se dostaly pod jejich kontrolu, ve prospěch Asádova režimu spravují.

Nepřímým potvrzením výše zmíněného je prohlášení prominenta z ruského zamini pro list Kommersant z 20.11.015 Ilji Rogačeva, že „ Rusko nemůže souhlasit s francouzským bombardováním ropných zařízení IS, protože k tomu PAR nemá souhlas syrské vlády  „  …

Také šéfredaktor rozhlasové stanice Echo Moskvy  Alexej Venediktov veřejně prohlásil, že Asád kupuje ropu od IS, taktéž moskevský politolog Stanislav Bělkovský.

Ze strany Asáda a jeho zahraničních přátel to byl geniální tah – protivládním povstalcům v 3/014 v době obsazování Krymu Putinem vytvořili zrůdnou sunnitsko-salafistickou fasádu, nejen proto, aby se syrské obyvatelstvo a mezinárodní společenství postavilo za Asáda.

Myšlenka na zdiskreditování opozice krvavým terorem není nová, úspěšně ji však použili jen vojáci v Alžírsku, viz můj článek Alžírsko II : Autentičtí a falešní bin Ládinové.