Machmudov, Let Kunovice a překvapení somálští piráti

Machmudov v roce 01 režíroval porozvodový skandál Alexeje Mordašova, ocelového magnáta/Severstal , který se rozvedl v roce 96 ( 1 syn). Když Mordašov oznámil, že bude s Machmudovem bojovat o podnik Kuzbassugol ( 18 měsíců poté,

co se odmítl stát Putinovým vicepremiérem za kontrolní balík akcií v Severstalu ), jeho ex manželka Jelena Novická  na něj ( na radu Machmudova, psal ruský tisk)  v 8/01 podala žalobu, ve které rozvodovou dohodu napadla, a požadovala 32.5 % Severstalu, čtvrtinu jeho příjmů, včetně zpětného vyplácení alimentů v miliónech, založila politickou stranu a rozpoutala v RF štvavou mediální kampaň proti Mordašovi - ruský soud jí nakonec nevyhověl, naopak musila zaplatit poplatek z předmětu sporu, takže  RF dluží 131 mil (Kč), proto se v roce 010 obrátila na Soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby jí zbavil břemene dluhu.

Nešlo však jen o Kuzbassugol, Mordašov byl nebezpečným soupeřem pro polotajné  konsorcium UGMK-Evrazholding – MDMGroup- Russian Aluminium.

Mordašov zabránil Rusalu ovládnout automobilku GAZ tím, že koupil jejího dodavatele motorů Automobilku Zavolžsk.

V roce 04 podal na Machmudova žalobu v NYC Chaidarov ( viz můj článek Rozhánění důchodců vodními děly ).

Iskander Machmudov se pravidelně objevoval na radarech západoevropské policie, poprvé v roce 08, když bylo před Nejvyšším londýnským soudem odhaleno propojení mezi Děripaskou a Michailem Černojem, hliníkovým králem z Uzbekistánu, usazeným v Izraeli.

17.11.05 list Kommersant napsal, že “ prokurátor Baškirska zahájil trestní řízení vůči závodu Baškirská mědˇ/BMSK, který spravovala firma BMSK, která podnik, ve kterém měla akcie baškirská vláda, vytunelovala.

V roce 05 na příkaz Putina Machmudov koupil Rodionovo nakladatelství, který mj. publikuje ruskou verzi časopisu Business Week a petrohradskou TV stanici ATN.

Jako Putinův voják se evidentně vrátí do Uzbekistánu ve funkci prezidentského poradce či prezidenta …

Machmudovy firmy mj.

Aeroexpress, železniční doprava mezi MOW a přiléhajícími letišti (Šeremetěvo, Domodědovo, Vnukovo ) + s Andrejem Bokarevem vlastní i moskevskou příměstskou dopravu  ( při puči proti Putinovi odřízne MOW, stejně jako král železnic a Milošův kamarád Jakunin ) +

Transmašholding/TMH/TMX, který vyrábí výbavu pro železnice a metro, vlastní jej jediná firma – Dutch Breakers Investments, jejímiž akcionáři jsou : Iskander Machmudov, Andrej Bokarev, Trans Grupp (hlavní provozovatel ruských železnic), + Státní ruské železnice.

TMH byl založený až za Putina v roce 01, a je s Putinem úzce spojený, což dokladují i jeho gen. ředitelé  Dmitrij Komisarov (dosazení blízkého přítele Putina laika Komisarova vyvolalo u odborníků pobouření, dosud řídil jen firmu SojuzIntegracia, a byl poradcem u TjumenEnergo ), od roku 06 Petr Sinšinov ( muž Děripasky z Kuzbazrazzrezugol ), které všechny k moci přivedl Putin, jenž již v roce 00 na ministerstvu železnic vyměnil Jelcinova muže Nikolaje Akseněnka za svého muže Gennadije Fadějeva, jenž z železnic, které zprivatizoval, učinil Putinovu baštu.

TMH nejprve ovládl Bryanské strojírenské závody, specializované na výrobu dieselových lokomotiv, poté se jeho hlavními akcionáři staly Kuzbassrazrezugol + TransGroup, načež pozřel všechny ruské státní závody na výrobu lokomotiv.

Firmu TMH od 5/07 kontroluje Putinův král železnic /RzhD Vladimír Jakunin, jenž v 5/07 z příkazu Putina ustavil svým poradcem pro mezinárodní programy šéfa správní rady TMX Dmitrije Komisarova, jenž od 12/07 vedl osobní jednání o CAN investicích s CAN firmou světového formátu Bombardier Transport (Montreal), která však jednání ukončila po vpádu Putina do Gruzie v 8/08 -  v 3/09 byla v Soči za přítomnosti Jakunina podepsána s touto firmou dohoda o vytvoření dvou společných podniků v RF.

V roce 014 Putin holdingu TMH věnoval obří zakázku pro ruské metro, zatímco Machmudov na příkaz Putina sponzoroval výstavbu olympijského areálu v Soči 2014 + výstavbu Inovačního Střediska Skolkovo u MOW.

Hlavním úkolem Komisarova bylo vybudovat novou železnici s ruským širokým rozchodem kolejí 1.52 m ( proto se do RF zboží na ukrajinské nebo běloruské hranici překládá ), která by z ukrajinsko-slovenské hranice vedla do Vídně ( o které mluvil Putin na návštěvě Vídně 23.5.07 ), přičemž souhlas Vídně měly obstarat vídeňské kontakty Machmudova, jenž ve Vídni úspěšně podnikal přes svoji uhelnou firmu Krutrade.

Machmudov úzce spolupracuje i s dlouhodobým guvernérem uralského Sverdlovska Eduardem Ergartem Rosselem německého etnika, ex stranický představitel kraje, jenž od roku 90 podporoval Jelcina ( třebaže Jelcina štval tím, že chtěl ze Sverdlovska učinit Autonomní republiku, v 1/96 uspěl v tom, že mu Jelcin podepsal bilaterální dohodu o „ speciálních „ vztazích mezi Sverdlovskem a MOW ).

22.6.013 se v Novochoperském okrese ve voroněžské oblasti konala demonstrace za zavření všech zdejších dolů na barevné kovy (s vysoce toxickými příměsemi niklu, kobaltu, a arzeniku ), které v této úrodné oblasti/Choperská přírodní rezervace, devastují přírodu.

Demonstrace byla svolána na protest proti obžalování místních ekologistů z trestných činů – žaloby vznesli nejvyšší policejní funkcionáři, kteří byli sami následně zatčeni, gen. Boris Kolesnikov při výslechu Markinova Vyšetřovacího výboru " vypadl " z okna.

Ložiska Jelansk + Jelkino jsou pod správou Machmudovy uralské těžební společnosti UGMK, jejíž šéf Petr Jamov zavolal policejního gen.FSB Denise Sugrobova ( Sugrobovova manželka Tichonová řídí ruskou/Putinovu pobočku Glencore, která Machmudovi barevné kovy prodává ) s tím, že jejich firmu ekologičtí aktivisté vydírají.

Boris Kolesnikov + Oleg Silčenko ( Silčenko je na „ Magnitského seznamu „ v US ) byli pověřeni vyřešením problému – 25.11.013 byl Michal Bežmenský zatčen s kufříkem plným peněz ( den před svým zatčením telefonoval Rubachinovi, a chtěl se s ním sejít v MOW ), který dostal od dalšího šéfa UGMK Jurije Němčinova, a který měl (pod pohrůžkou poslání do vězení i jeho ženy) předat Igoru Žitenjovi, bývalému šéfovi kozáků z Novochoperska, jenž byl rovněž následně zatčen.

Rubachinovi poté volala bytná, že v jeho bytě na něj čeká 8 policistů, proto se do bytu nevrátil.

Poté Rubachin dostal dopis, který se podařilo Bežmenskému propašovat s tím, že jej policisté zbili, a vyhrožovali mu ( Oleg Silčenko, Alexandr Filip a Pavel Levický ), aby podepsal všechno, co mu dají podepsat, a aby vykonal přesně to, co mu řeknou ( doručení kufříku). Další policejní vyšetřovatel Sergej Bedilov mu řekl : „ Vím, že jsi nevinný, ale omeletu neuděláš bez rozbití vajec, a ty jsi jenom to vejce „ …  ( Viz můj článek Bitva mezi Putinem a Medvěděvem o ministerstvo vnitra ).

Rubakhin.org v článku Majetek izmailovského gangu v Evropě, aneb kdo rozkradl Rusko, a začíná rozkrádat firmy v Evropě ( kdy asi Machmudov svoji jachtu Predator věnuje Putinovi, či že by ji dal k narozeninám Zemanovi, na jehož narozeniny Kreml nikdy nezapomíná ). Evropské firmy skupují Machmudov a Andrej Bokarev + další akcionáři firmy UMMC, mj. od roku 02 britská firma Rotex Industrial, kterou vlastní dva gangsterské fondy v Panamě (FreeWorld Development + National Consulting Foundation), na nichž jsou falešné i jejich výkonní ředitelé.

Přes panamské fondy vyvedl svůj miliardový majetek z Ukrajiny Viktor Janukovič, a těmito vývody Kreml zcizuje i veřejné peníze ( taktéž jimi okrádal US firmu Hermitage  Capital, pro kterou pracoval v 11/09 FSB ubitý advokát Magnitský ) systémem tzv daňových refundací, na který Magnitský přišel.

Součástí schématu bratří Černých, jednoho z kmotrů izmailovské mafie Sergeje Popova, Machmudova a Děripasky byla i CH firma Alpin Group, od které do RF dováželi „ mražená kuřata „ ( stejně jako Viktor But pod mraženými kuřaty dovážel bedny s kalašnikovy ) přes svoji firmu Sojuzkontrakt Co., kterou dnes přímo vlastní UMMC.

Přes tyto zástěrkové firmy Machmudov a spol. kontrolují nejstarší metalurgický kombinát v Rakousku Montanwerke Brixlegg Aktiengesellschaft, několik evropských firem, které vyrábějí kabely, a mj. francouzský holding Gindre Group obchodující s hliníkem, jehož některé firmy jsou jen prázdné skořápky, přes které Machmudov prodává své finální výrobky, které oficiálně deklaruje jako „ nerostné suroviny“ , aby se vyhnul placení cla , viz výpovědi svědků ve Španělsku a v Německu z roku 08 proti Machmudovi a Bokarevovovi jako přepíračům špinavých peněz izmailovské mafie, a rozkradačům ruských surovin ( šéf izmailpovské mafie  Anton Malevský si s Machmudovem, výlučným vlastníkem Let Kunovice, dohodl rozkrádání ruského uhlí přes firmu registrovanou v Rakousku KruTrade, v rakouských bankách veškeré peníze z takto rozkradeného uhlí končily, podnikem v RF byl Kuzbassrazrezugol).

Riziko obchodování s ruskými „ partnery „

Společnost LET, a.s. vznikla v roce 91, krach jí hrozil již v roce 95-97, konkurs na majetek společnosti byl vyhlášen v roce 2000. Podnik koupila v roce 01 společnost Moravan Aeroplanes, která jej vložila do nové společnosti LETECKÉ ZÁVODY a.s., na které byl vypsán konkurs v roce 04.

Podnik v roce 05 koupila společnost Aircraft Industries, kterou vlastnila česká společnost PAMCO INT. a.s. zbrojaře Pavla Musely ( předseda představenstva Aircraft Industries, spoluvlastník firmy ), jenž se přátelil s mnohými českými politiky, mj. se Stanislavem Grossem ( ministr vnitra + po Špidlovi premiér 04-05, odstoupil, když nevyjasnil své příjmy, zemřel v 4/015, podobně jako Jegor Gajdar v 12/09 po třech letech po otravě, umíral pomalu na záhadnou nemoc ).

V roce 08 Pavel Musela 51% podíl v Aircraft Industries prodal ruské společnosti UGMK Iskandera Machmudova, zbylých 49% mu Muselova firma již s právně nezpůsobilým Pavlem Muselou prodala v roce 012...

V 10/08 pár měsíců poté, co Machmudova firma dostala 51% akcií, Pavel Musela utrpěl při lovu v lese u Uherského Hradiště těžké poranění mozku.

Kriminalistům při vyšetřování přišla celá řada okolností podezřelá - především přílišná vzdálenost těla od posedu či role Luboše N., který už byl v minulosti trestán za násilí. S Muselou byl v lese na lovu jen on, a policistům řekl, že jeho šéf spadl z posedu. Rodina upozorňovala na chování Muselových společníků, kteří od samého počátku všechny přesvědčovali, že to musela být nehoda.

Musela byl nalezen s rozraženou lebkou a dalšími vážnými zraněními (klasický případ, jak se v RF přebírají podniky, či jak dopadají opoziční novináři, viz případ Ilja Jašin), která si podle znalců nemohl způsobit jen pádem z posedu

Státní zástupce Roman Kafka nakonec Luboše N. obžaloval z pokusu o vraždu za to, že Muselu ubil pažbou své zbraně. Policie na ní nalezla stopy krve, ale v tak malém množství, že lékaři nedokázali určit DNA.

Podle Pavlova bratra Karla Musely šlo o plán ( dnes již mrtvých ) manažerů na ovládnutí firmy, aby ji mohli prodat Machmudovi. Ochrnutý Pavel Musel, mentálně na úrovni dítěte ( soud jej svěřil do opatrovnictví jeho dcery, o opatrovnictví požádal i Karel Musela ), není pro ruské vlastníky již nebezpečný.

Tuto politickou kauzu policie v 3/012 komicky odložila jako případ „ osamělého střelce „ ...

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/pribeh-zbrojare-karla-musela-a-jeho-bratra-pavla-f5y-/domaci.aspx?c=A111111_1683236_domaci_kot

Žaloba Karla Musely na Aircraft Industries

Když byl Karel Musela v roce 09 z Aircraft Industries propuštěn, vedení společnosti zažaloval slovy: „Jde o diskriminaci spočívající v pronásledování mé osoby za uplatňování mých zaručených práv ve vyšetřování trestní věci mého bratra - na podivné okolnosti těžkého zranění bratra jsem totiž otevřeně včetně tisku poukázal. Jako možnou příčinu jsem označil postavení mého bratra v obchodní společnosti zaměstnavatele, ukázal jsem na konkrétní osoby z obchodní společnosti zaměstnavatele, které na zranění mého bratra mohly mít podíl.“

Dne 10.11.011 se v areálu firmy stala dosud nevyjasněná epizoda á la Putinovo Rusko, kdy nekonfliktní malíř Karel Musela, bratr ochrnutého Pavla Musely, si vzal jako rukojmí dva české členy představenstva firmy Air Industries, které vinil ze zaplaceného útoku na svého bratra Pavla (52), načež je zastřelil ( z místnosti, ve které zůstal s českými zástupci firmy, údajně nejprve vyhnal dva ruské představitele Mahmudovy firmy, Olega Fedoroviče Meljukova, šéfa představensta  + člena představenstva Vladimíra Kolotuškina – nejprve kolovaly informace, že je zastřelil v zasedací místnosti, poté že je odstřeloval prchající po chodbě ), a následně střelil sám sebe, ale bizarně nikoliv do hlavy, ale riskantně do hrudi (56). V krvi měl alkohol, nedopitá lahev se našla vedle jeho těla – Machmudov tak přišel o nepohodlné svědky.

Velmi lehce postřelil  údajně i ředitelku firmy Ilonu Plškovou, která tleskala ruskému majiteli. Let Kunovice, významného leteckého výrobce, Machmudov koupil pro ruskou armádu /Alexandra Suchorukova, muže číslo 4 v ruské armádě, jenž projevil mimořádný zájem o letouny L-410, které chce ruská armáda montovat v RF pod jiným jménem.

Přesto gen. ředitelka leteckých závodů Ilona Plšková v 3/014 prohlásila „ Radujme se, díky Rusům máme práci „ …

Od 3.5.016 Letecké závody Kunovice čelí pod tíhou dluhů s ruskými vlastníky návrhu na insolvenci.

Oleg Meljukov od 1/010 šéfoval čeljabinskému závodu na zpracování zinku ( jeho funkci převzal Alexandr Izbrecht ), kde s ním působil jako hlavní účetní Sergej Kondakov, velký zastánce Putina, a Jekatěrina Korkunova.

Vladimír Kolotuškin, přímý podřízený Andreje Kozicyna, byl od roku 97 šéfem Šadrinské automobilky, od 3/09 šéfoval Uralelectromed.

Gen.ředitel UGMK Andrej Kozicyn v 10/012 prohlásil, že UMMC/rusky UGMK již do české letecké továrny investovalo 60 mil. euro, a zvýšilo výrobu letounů na 16 kusů ročně oproti původním 6 ročně, a že sériová výroba L-410 NG začne v roce 017, zatímco šéf poradenské firmy v oboru letectví Infomost Boris Rybak prohlásil, že „ bylo nesmyslem kupovat leteckou firmu, jejíž stroje byly zastaralé již v minulém století„ . Rybak také varoval, že ruský letecký průmysl je v krizi, a hrozí mu totální kolaps, jestliže mu vláda neposkytne peníze navíc a ochranu před západní konkurencí.

Dalším členem představenstva UGMK je Timur Azernyj ( v UGMK šéf zvláštních projektů ), Elena Mamedova, Rustem Gindullin, v dozorčí radě sedí Jevgenij Ponomarev, Maxim Razmachov a Josef Mikula. Mluvčí Aircraft Industries Kunovice je Nora Strádalová.

Iskander Machmudov ( firmy mj.  Ecossaise Property, Les Pins Property, Les Tesnieres Property, Menars Property ) vlastní dva zámky s rozsáhlými přilehlými pozemky ve Francii, jeden na Azurovém pobřeží, druhý v loveckém kraji v Sologne, na kterém pořádá hony.

Jeho obchodní partner Andrej Bokarev ( mj. firmy Immobilier Albert, Serenity Capital, Casa Lea, Bel Ombre )  má byt v PAR a dvě nemovitosti na Azurovém pobřeží v blízkosti Cannes, kde mají nemovitosti další spolumajitelé UGMK, Andrej Kozicyn, Igor Kudrjaškin ( firma Pro Arte,  je i místopředsedou jekatěrinského ženského basketbalového klubu, který UGMK vlastní ) a Eduard Chuchlebov ( firma Sirena +  Vertinale Services ).

31.3.016 ruská pobočka mezinárodní protikorupční organizace Transparency International uvedla, že  Dmitrij Rogozin je majitelem moskevského bytu v ceně 500 mil. rublů , což Rogozin odmítl jako „ provokaci „  ( byt o rozloze 346 m2 je údajně v ulici Starovolynskaja ), protože tato částka 10x převyšuje  příjem jeho rodiny za 4 roky.

Děripaska provozuje v rámci svého holdingu Bazel Aero služby leteckého dopravce v nejdůležitější Putinově baště  – v krasnodarském kraji, jehož dlouholetým ( od roku 94, od 4/015 je Tkačov ministrem zemědělství) guvernérem byl Putinův „ poručík“ ( jak jej nazval list The Financial Times ) Alexandr Tkačov, propagátor vybudování mostu v Kerčské úžině mezi Krasnodarem a Ukrajinou, a prosazovatel vyhnání mešketských Turků z jihu Krasnodaru, v roce 012 proti nim nasadil Putinovy neokozáky s prohlášením : “ Co nemůžeme udělat my, mohou udělat kozáci „ ….

Děripaska pokrývá letiště v Krasnodaru, v Soči, v Gelendžiku, kde má Putin nedobytný palác, a v Anapa.

V 11/012 Machmudov získal podíl ve francouzské firmě Alstom, v roce 014 firmu koupil US General Electric ( viz kniha z roku 015 Alstom, státní skandál, poslední likvidace francouzského průmyslu + článek mediapart.fr z 11.4.016 „Alstom a Bouygues převzali Putinovi blízcí z ruské mafie „ ).

International Space Services, kterou vlastní firma UGMK, prodává služby kosmodromu Bajkonuru, ESA + Izraeli.

V 6/014 si Děripaska za Putinovy vojenské intervence na Ukrajině koupil vilu v Bratislavě, druhou ruskou ambasádu, do které není vidět, stejně jako do vily Ivanišviliho  na kopečku v Tbilisi.

 V Bratislavě má již vilu ruský podnikatel Alexej Běljajev, bude z ní velitelství ruských vojsk, až se poženou přes střední Evropu.

 V 11/015 Děripaska zažaloval US firmu Morgan Stanley, jejíž mluvčí prohlásil, že zažalován by měl být Děripaska, jenž odstoupil od investic, a když mu banka poslala účet, odmítl jej zaplatit.

5 irských a jedna UK firma, které v letech 99-010 vlastnily desítky firem UMMC ( šéfové byli stejní – Stan Gorin, Erik Vanagels, Valdemar Spatz, Jurij Vitman, William Curran, Vivianne Beatty ), byly napojené na mezinárodní kriminální systém praní špinavých peněz, který vytvořil firemní poradce Philip Burwell z Dublinu, viz mj. irish times.com ze 14.6.013, vytvořil přes 2.000 off-shore firem : Rotex Industrial Ltd ( v letech 01-02 vlastnila 18% UMMC), First Baltic Commercial Trust( v letech 01-02 vlastnila 11.6% závodu Safjanovskaja mědˇ, 14.6% Serovského hutního kombinátu, 10.2 % Bogoslovskoe rudoupravlenie ), Tactical Investment Consultants Ltd. ( 19.9% Bogoslovskoe rudoupravlenije 01-02, 17.66% Sredněuralskij mědoplavilnij závod ), Northern Impex Resources Ltd. 12.1% Sibkabel 02, 19.9% Bogoslovskoe rudoupravlenije 01-02), Frontier Trading Post Ltd ( 12.7% SP Katur Invest 01), Knightsview Corp. ( 22.3% příjmů z UMMC v roce 01, která přes tuto firmu prodávala část svých produktů,, Eduard Chuchlebov, spoluvlastník UMMC, v letech 99-01 šéfoval její moskevské pobočce ).

Eduard Chuchlebov v roce 01 kontroloval firmy Kotur-Invest + Techstar, které spynuly s irskou firmou Rotex, poté Chuchlebov přešel na podobné pseudofirmy ruské mafie ve CH – Alpin Group a Finmet, které kontroloval, ale které měly stejné šéfy jako Machmudova společnost Umcor ( oficiálně má jediného vlastníka – Markuse Müllera) , a které vlastnily část firmy Fridingen Investments Andreje Kozicyna.

Alpin Group, Finmet + Umcor ( vlastní mj. firmu Montanwerke Brixlegg, v níž Chuchlebov zasedá ve správní radě ) měli za šéfy ( skutečné, nikoliv nominální ) Grünsteina Michaela, Markuse Charlese Müllera + Kurta Gassera, kteří všichni kontrolovali uhelnou firmu Unicoal, která obchodovala s firmou Glencore, a ta zase s Mahmudovou Kuzbassrasrerezugol (UMMC).

Rakouská firma A-Tech Industries za spolupráce s podnikem Fabrika Bakarnih Cevi, kterou vlastní Alpine Group, se snažila získat srbský důlní podnik RTB Bor. Umcor vlastní i slovinský metalurgický podnik Kovohuty a francouzskou firmu Gindre Group.

Na tento systém přišel FSB umučený advokát Sergej Magnitský,  jenž poukázal na firmu Nomirex, do které proudily peníze z desítek panamských firem, kterým nominálně šéfovali Stan Gorin, Erik Vanagels,Valdemar Spatz,Jurij Vitman a Danny Banger. V roce 011 firma Nomirex vyplatila na příkaz společnosti Černomorneftegaz 400 mil. dolarů fiktivní britské/UK firmě Highway Investment.

Magnitského schéma znázorňovalo, jak je Machmudov napojený přes Blonde Investments Corp. z Kajmanských ostrovů na Černovoje přes Nash Investment, patřící firmě DKK Development and Research Foundation, registrovanou v Lichtenštejnsku a kontrolovanou Děripaskou.

V BG dle španělské policie pro Machmudova pracoval BG občan Martin Marinov, jenž pro Machmudova vytvořil firemní sítě složené z desítek BG pseudofirem.

Jména výše zmíněných šéfů , Machmudových zaměstnanců, jsou spojena i s korupčními skandály Janukovyčovy rodiny, např. UK firma Navimax se stejnou adresou jako Machmudova firma Rotex Industrial, vlastnila Technopromservice, která na Krymu spravovala Janukovyčevův majetek, a která byla spoluzakladatelem Janukovyčevovy firmy SPS Group, jež byla akcionářem největší ukrajinské lodní přepravní firmy Lemtrance a uhelné společnosti Donbasski rasčetno-financovyj centr, sdružují donbaské uhelné podniky, a která dostávala obří státní zakázky …

Machmudov obchoduje i se zbraněmi, jak dokladuje kauza panamské fiktivní firmy Cascado AG, jejímiž nominálními šéfy byli rovněž Gorin a Vanagels, a kterou vlastnila další panamská firma Waterlux AG, jejíž lodˇ jménem Faina 6 zadrželi na její plavbě do Keni v roce 08 somálští piráti, kteří s překvapením zjistili, že veze 30 kusů tanků T-72 a další výzbroj.