Jak Stalin vydíral Charlese de Gaulla v Moskvě (1944)

16. 10. 2017 10:21:35
Polsko bylo cenou nejen předválečného, ale i poválečného „ míru „. Krátce po kapitulaci Varšavského povstání se 10.10.44 neformálně setkal Churchill se Stalinem, aby si po střední Evropě rozdělili ještě nerozdělený Balkán.

Churchill se pokoušel zachránit alespoň nějaký britský/UK vliv na Balkáně, proto se Stalinem uzavřel pověstnou „ procentuální dohodu „, dle které by LON uznal 90% SU vlivu v BG a v Rumunsku, zatímco Kreml by uznal 90% britského vlivu v Řecku, a oba státy by sdílely 50% vliv v YU a v Madˇarsku, viz Albert Resis, "The Churchill-Stalin Percentage Agreement," American Historical Review, April 1978, strany 368-387.

Mezitím byl FDR v 11/44 zvolen i milióny Poláků na slibu, že se postará o to, aby bylo poválečné PL nezávislé a aby mělo předválečné hranice.

Když Mikolajczyk nezajistil podporu a záruky spojenců na územní kompenzace za ztrátu východního PL, v 11/44 na svoji funkci rezignoval.

Novým premiérem se stal socialista Tomasz Arciszewski /1877-1955/, ale 3.12.44 Stalin uznal vlastní PL vládu „Výbor pro národní osvobození „ jako vládu prozatimní, a požadoval na Anglosasech, aby ji uznali také.

Poté, co FDR v 11/1944 Curzonovu linii jako východní hranici Polska (a přesunutí polských hranic na západ na hranici Odra-Nisa) odkývl ( jak bylo dohodnuto již v Teheránu ,„ druhém „ Mnichově“), Kreml Polský výbor národního osvobození přeměnil na Polskou prozatímní vládu (tzv. lublinská vláda), kterou 5.1.45 diplomaticky uznal, tj. v době jaltské konference existovaly dvě polské vlády, byť prosovětská byla nelegitimní (otázku PL vlády v Moskvě v 5/1945 „řešil“ poradce US prezidenta Garland Hopkins).

V 2/45 se FDR, Churchill a Stalin, hájící své zájmy na úkor jiných států, setkali v Jaltě na Krymu, protože Stalin, na rozdíl od Hitlera, se bál létat ( Hitler zase nesnesl cestování lodí ). Nemocný FDR cestu podnikl na US válečné lodi na Maltu, ze které na Krym letěl. Poté však spolu s Churchillem musel podniknout dlouhou strastiplnou cestu v zimě otevřeným terénním džípem po hrbolatém horském terénu do Jalty – když do ní dorazil, byl zcela vyčerpaný. Ostatní členové delegace jeli autobusem.

V Jaltě se FDR staral jen o zajištění Stalinovy pomoci v boji proti Japoncům a členství SU v nové Společnosti národů – v OSN, zatímco Churchill se marně snažil, aby si Británie v PL udržela alespoň nějaký vliv, jeho a Rooseveltovu vlažnou snahu, aby si PL udrželo Lvov, Stalin odmítl.

Východní PL hranice nebyly ( pro spojence) problémem, protože byly ( v Curzonově linii ) dohodnuty již v Teheránu, 6.2.45 v Jaltě FDR svůj souhlas s prodejem PL Stalinovi stvrdil a prohlásil, že podporuje Stalinův požadavek polských/PL hranic na Curzonově lini, a vyslovil „ naději, že Polsko/PL bude se Sovětským svazem/SU udržovat přátelské vztahy“. Téhož dne FDR napsal poselství sovětskému „předsedovi vlády“ do jeho sídla v Jusupovském paláci, které znělo: „Doufám, že Vás nemusím ujišťovat o tom, že US nepodpoří žádnou prozatímní vládu v Polsku, která by se stavěla nepřátelsky k Vašim zájmům“.

Zatímco FDR prodej PL Stalinovi odbyl prohlášením, že je to v zájmu nastolení stability a míru, Churchil uvedl, že Británie šla do války mj. proto, aby i PL zůstalo suverénním a svobodným státem, na což Stalin souhlasně prohlásil, že i v ruských zájmech je, aby PL zůstalo svobodné a nezávislé ...

Roosevelt/FDR, pro jistotu, navrhl, aby se bezpodmínečně ještě na jednáních setkaly obě PL vlády, zákonná v LON, a nezákonná v Lublinu.Jejich setkání měl zorganizovat Molotov, Harriman + Sir Archibald Clark Kerr.

Takto se FDR zachoval k PL spojencům, kteří významnou měrou přispěli k porážce nacistů. PL armáda gen. Anderse bojovala v rámci UK armády v každé velké bitvě, včetně v letecké bitvě o Anglii, v bitvě o NL Market Garden ( největší výsadková operace v dějinách mezi NL městy Arnhem a Nijmegen ), o italské Monte Cassino, El Alamein, a vylodění v Normandii D-Day.

PL lodě poskytovaly eskortu spojeneckým obchodním lodím a námořním konvojům, zachraňovaly spojenecké jednotky v Dunkirku.

Pod nacistickou okupací PL Zemská armáda/AK nepřestala bojovat proti Němcům, byla to stále 3.největší armáda v Evropě a nejdokonalejší odbojová organizace v Evropě, která spolupracovala s britskou /UK zpravodajskou službou, které předávala informace od svých špiónů v PL, v Německu a v Madˇarsku, mj. o Hitlerově tajných zbraních V1 + V2, třebaže to byl český odboj, kdo LON o raketách V1 informoval poprvé.

Příslušníci AK však našli nevybuchlou raketu V-2, kterou Němci odpálili v PL, rozebrali ji a poslali její části v 5/44 letadlem do LON, které si z LON objednali ( útoky těchto balistických raket V-2 na UK začaly v 11/44, na rozdíl od V-1 byly nehlučné, byly nasazeny pozdě, na jaře 44 se ve Škodových závodech v Dubnici nad Váhom/ Hermann Göring Werke, začaly vyrábět spalovací komory motorů V-2. Bombardování továrny 7.7.44 a pozdější propuknutí SNP pokračování výroby na Slovensku znemožnilo , přímými následovníky této rakety jsou US rakety Scud ), přesto britské/UK publikace o bojovém letounu se zvláštním nákladem nepíší, a Polákům se tak uznání nedostává.

Raket V-2 bylo odpáleno 3.172 na cíle v UK, v Belgii, v NL, ve Francii. Jedna z nich přistále v jednom bytě v LON, ale nevybuchla – když UK vojáci raketu otevřeli, našli zprávu od PL dělníků :“ Nebojte se, jsme s vámi, PL dělníci „.

Nebyli to jen PL dělníci, kteří výrobu raket sabotovali, ale i otroci z podzemních továren, které na jejich výrobě rovněž pracovali.

Byla to PL armáda, která rozluštila německý šifrovací klíč Enigma, a poskytla jej Britům, kteří tak získali podstatnou výhodu nad Berlínem, 5 týdnů před německou invazí do PL.

PL vědci a inženýři v 9/39 uprchli nejprve do Rumunska, poté do PAR, a nakonec do LON, kde pracovali v anonymitě pro spojence, mj. Kosacki, vynálezce detektoru min, Rudolf Gundlach, pracoval na tancích a obrněných vozech, jeho nejznámějším vynálezem je Gundlach Rotary Periscope; Jerzy Dabrowski, prominentní letecký inženýr, jenž vyprojektoval známý PL PZL 37 Los Medium bombardér; vojenský ing. Wladyslaw J. Swiatecki/1895 -1944 náhlé selhání ledvin/, letec, držitel Virtuti Military z 1.sv.v., vynalezl „ klouzavou bombu „, která byla nejúspěšnější leteckou bombou před atomovkou, kterou si patentoval 1926, a kterou si během 2.sv. v. pro své bombardéry upravili Britové a vydávali ji za vlastní vynález. Sotvaže zemřel, o autorství klouzavé bomby se přelo RAF s jeho dvěma syny, z nichž jeden byl prominentním fyzikem, jenž zemřel v roce 09.

Válečné reparace, nárok Polska vůči Kremlu, viz můj stejnojmenný článek :

10.9.04 PL parlament přijal dvě významné rezoluce, v jedné jednoznačně odsoudil brutalitu, s jakou Putin nechal 1.9.04 „ osvobodit“ převážně dětské rukojmí z beslanské školy ( po zavraždění zákonného čečenského prezidenta Aslana Maschadova v 3/05 PL ministr zahraničí Rotfeld poznamenal, že „zavraždění Maschadova bylo jedním z nejhloupějších činů prezidenta Putina „ , načež Putin v 3/05 Polsko cynicky obvinil z vměšování se do vnitřních záležitostí Ukrajiny ( třebaže Juščenka KGB/FSB otrávila dioxinem ) ...

10.9.04 PL parlament ( Lech Kaczynský byl tehdy starostou WAW ) přijal významnou, bytˇ bezzubou deklaraci, v níž PL nejen žádá Německo o odškodnění za škody, které PL utrpělo za 2.sv.v. ( jen vybombardování Varšavy by Německo přišlo přinejmenším na 50 mld dolarů, v měřítku celého PL by to mohlo být ještě 15x více ) - o fakturu by se Němci mohli rovnoměrně podělit s Kremlem ( ten PL dluží za zpustošení PL od roku 1939 do roku 1989) ...

Poté, co Kreml peníze od Bonnu dostal, „ přerozdělil“ je do vlastní kapsy a Polsko oškubal: odtrhl si východní část PL, a Polsku za to „dal“ východní část tehdejší NDR (Pomořansko, Slezsko, a východní Prusko), z níž německé obyvatelstvo bylo odsunuto, až na hranici řek Odry a Nisy ( jak bylo dojednáno s Washingtonem a LON ).

Za tento „obchod“ se PL vláda 23.8.53 musela oficiálně zříci „ jakýchkoliv reparačních nároků vůči NDR“, kterou tehdejší PL komunistická vláda po vzoru Kremlu uznávala za jediného pokračovatele poválečného Německa ...

Lahůdkou je, že toto prohlášení PL vlády ze 23.8.53 nebylo v PL archívech nikdy k dohledání, hmatatelně tudíž neexistuje ...

Polsko má z výše uvedených důvodů jedinou možnost : prokázat, že neobdrželo válečné reparace v celé jejich hodnotě, a vymáhat je na RF ...

Vláda premiérky Beaty Szydlové požadavek reparací obnovila u příležitosti výročí vpádu SU do PL 17.9.17, a požaduje válečné reparace po BER i Kremlu .

Rusko dluží PL na odškodném bilióny zlotých,„ oznámil poslanec PiS Stanislaw Pieta, a připomněl, že do roku 48 SU vyvezl z PL na své území tisíce železničních vagónů naplněných cennostmi, za což Poláci nikdy neobdrželi kompenzaci.

Rusové rozkradli PL průmysl i umělecká díla,“ zdůraznila Malgorzata Gosiewska, europoslankyně za PiS. Podle poslance za PiS Jana Moscinského v roce 1921 Varšava a Moskva podepsaly smlouvu o ukončení války, na jejímž základě měl SU zaplatit Polsku 30 miliónů rublů ve zlatě, což nikdy neučinil.

Stejně jako Němci i Rusové musí nést zodpovědnost za to, co v Polsku spáchali,“ dodal Patryk Jaki, náměstek ministra spravedlnosti. „

Šance PL na ziskání reparací od Ruska jsou stejné, jako že se do WAW vrátí vrak prezidentského letadla, které 10.4.010 spadlo v ruském Smolensku.

Velkolepých oslav v Kremlu k vítěznému zakončení 2.sv.v. se na Putinovo pozvání 9.5.05 zúčastnilo 53 hlav států či šéfů vlád, přijel i Bush II, ale pozvání nepřijaly pobaltské státy - PL prezident Kwasniewski pozvání přijal, ale předtím, než oficiálně asistoval Putinovi na Rudém náměstí, běžel uctít památku obětí bolševických represí, zejména 16 PL vůdců AK (gen. Okulický a spol.), které Kreml zákeřně vylákal na schůzku, na které je zatkl a poté unesl do MOW ...

PL pravice nechtěla, aby do MOW na oslavy někdo jezdil, Bronislaw Komorowski účast PL na Putinových oslavách označil za národní ponížení a uznaní Jalty ...

Katyňská tragédie pokračuje i za Putina

Putinova vojenská Generální prokuratura, složená z Putinových přátel, se na Putinův pokyn odmítla zabývat masakrem 26.000 PL důstojníků a intelektuálů z roku 40 v Katyňském lese, ke kterému se MOW poprvé přiznala až v roce 90, avšak nekvalifikovala jej tak, jak Varšava požadovala, jako „ nepromlčitelný zločin proti lidskosti“ ...

Z Putinova článku o všeobecné odpovědnosti za Katyň ze 8/09 v listu Gazeta Wyborcza PL představitelé naivně usoudili, že to Putin s ruskou odpovědností myslí vážně, a do Smolenska se vypravili, viz můj článek Smolensk, nekonečné polské psychodrama, http://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=311700

Paříž/PAR nevyslala ani jednoho významnějšího vládního představitele do WAW k 60. ( 2004) ani k 70.( 2014) výročí VP, čímž WAW velice zklamala, viz článek v listu Le Monde z 31.7.04, který srovnává oslavy k vylodění spojenců v Normandii s oslavami výročí VP, a konstatuje, že spojenci velmi brzy na VP zapomněli, a měli by si z morálního hlediska o každém víkendu jeho historii připomínat, tak jako šéfredaktor čas. Novyj Mir básník Alexandr Tvardovskij/1910-1971/ a Konstantin Simonov /1915-1979/ ruské společnosti v tomto časopisu v 60.letech připomínali její bolševickou minulost, mj. v roce 62 zveřejnili Solženicynovu povídku Jeden den Ivana Denisoviče ( v gulagu) , kterého tak představili světu ( viz můj článek 50 let od zveřejnění Solženicynova Ivana Denisoviče Šuchova militaria.cz ).

Jejich snaha nenechat temnou historii bolševické vlády ve vzpomínkách ruských občanů zemřít však byla absolutně neúspěšná, ruská společnost nebyla nikdy debolševizována, jako německá společnost byla denacifikována, takže ani kremelsko-bolševická propagandistická mašinérie se nikdy nezastavila, viz vytvoření z Putinovy vůle Medvědědovy komise pro falšování ruských dějin.

Problémem v Jaltě byly západní hranice PL.

Stalin požadoval PL západní hranice podél Odry a západní Nisy, čímž by PL dostalo celé průmyslové Horní Slezsko, zatímco FDR/Churchill chtěli linii podle Odry a východní Nisy. Nakonec se shodli na formulce, že východní hranice PL budou sledovat Curzonovu linii a západní hranice budou určeny později.

Také se dohodli o rozdělení Německa na tři okupační zóny, tj. bez Francie, kterou FDR považoval za fašistický stát, který chtěl okupovat, zrušit frank a zavést dolar, viz můj článek na militaria.cz.

Polská otázka se stala noční můrou pro „velkou koalici“ i po roce 45, kdy si Kreml i Anglosasové ustanovení jaltských dohod vykládali každý po svém, nakonec Anglosasové Kremlu vypověděli dohodu o půjčce a pronájmu ( FDR poskytl půjčku lend-lease Británii/UK v roce 1941, v roce 43 i genocidní klice v Kremlu, která hodlala popravit 150.000 PL válečných zajatců, nakonec postřílela „jen“ 26.000 PL důstojníků, protože se Stalinovi postavil maršál Grigorij Kulik /1890-1950 popraven/, velitel Polského frontu ).

Další spory se vedly o budoucí PL vládě, Stalin trval na jím uznané ( 4.1.45) bolševické prozatimní vládě, kvůli US a UK veřejnému mínění se však dohodli na jejím rozšíření o „ demokratické politiky„ , které měl provést Výbor tří ( Molotov, levicový US velvyslanec Harriman a UK velvyslanec Sir Archibald Clark-Kerr). Stalinova PL vláda, rozšířená o západní demokraty, měla zorganizovat „svobodné“ PL volby kategoricky však bez jakýchkoliv mezinárodních pozorovatelů, jak si vymínil Stalin.

Svobodné volby se měly uskutečnit ve všech zemích „osvobozených“ RA, jak vyhlašovala jimi podepsaná Deklarace o osvobozené Evropě, založená na Atlantické chartě a Chartě OSN, se kterou Molotov nesouhlasil, ale Stalin prohlásil, atˇji podepíše, že ji Kreml bude provádět „ dle svých zásad „, protože Roosevelt o východní Evropu nestojí „, viz Vzpomínky Molotova, Albert Resis, Chicago, 1993, strana. 51.

Po Jaltě Stalin uspořádal hony na PL demokraty, o které by mohla být doplněna budoucí PL vláda – 16 prominentních vůdců VP proto NKVD vlákala do léčky, pozvala je na schůzku, na které je zatkla, třebaže jim slíbila nejen zajistit bezpečnost, ale slíbila jim i letadla do LON, aby mohli Stalinovy návrhy konzultovat – místo toho je NKVD letoun v 3/45 odvezl do moskevské Ljubljanky, v jejíž podzemních kobkách nesměli několik týdnů spát ani jíst, aby se přiznali ke zločinům, které spáchali proti RA, většina z nich přiznala jen, že používali vysílačku bez svolení RA, což byl v SU zločin ( viz slova pluk. Witolda Pileckého během posledního rozhovoru s manželkou: „Nemohu žít, zabili mne. Osvětim byla ve srovnání s nimi jen drobnost.“)

Proces s nimi začal v MOW v 6/45 v době, kdy do MOW přijel Mykolajczyk, kterého Stalin tímto procesem opět vydíral, aby vstoupil do bolševické vládyMykolajczyk do bolševické vlády proti své vůli pod nátlakem spojenců vstoupil, takže 5.7.45 ji spojenci jako „ demokratickou „ uznali ...

16 PL odbojových vůdců bylo odsouzeno k vysokým trestům žaláře, který mnozí nepřežili.

Stalin po odsouhlasení bolševického PL v Jaltě poté souhlasil s „pomocí“ ve válce proti Japonsku za jižní Sachalin a Kurily, třebaže by to nebyl Stalin, aby spojence opět nepodvedl – jen vypověděl SU-japonskou smlouvu o neutralitě z 4/41 a japonská vojska napadl teprve poté, co US na Japonsko svrhly první atomovou bombu.

RA se při svém postupu na BER mstila na německých civilistech, muže a děti zabíjela, ženy znásilňovala, viz Anthony Beevor, Berlin 1945, válečné zločiny RA.

Kdo a kdy vstoupil do Hitlerova bunkru jako první není zcela jisté, byli to však Sověti, kteří našli ohořelá těla Hitlera a Brownové, Hitlerova lebka je v ruských archívech, jak bylo potvrzeno po pádu SU v 12/91.

8.5.45 němečtí generálové ( Alfred Jodl ) podepsali v Remeši bezpodmínečnou kapitulaci v přítomnosti gen. Dwight D. Eisenhowera/1890-1969/, první kapitulaci však dostal do rukou UK gen. Bernard Montgomery. Stalin zuřil, musel mít v BER vlastní kapitulaci, kterou podepsal v přítomnosti gen. Žukova gen. Keitel v noci z 8/9.5.45.

Postupimská konference 16.7.- 2.8.45

FDR (D)zemřel v 4/45, byl vystřídán Harry Trumanem/1884-1972/, jenž 6.8.45 brečel v náruči svého sekretáře po svržení atomové bomby na Hirošimu s tím, co že jen to udělal, viz můj článek Hirošima/Nagasaki, odmytizování oficiální linie - Andrea Kostlánová + mj.
Hirošima, Nagasaki a dementnost jaderného ... - Andrea Kostlánová

Truman, rovněž Demokrat, se s Churchillem ( poté, co Labour Party vyhrála 26.7.45 volby z důvodu, že Britové chtěli její přislíbený welfare state, byl nahrazen Clementem Attlee /1883-1967/), a Stalinem setkal na předměstí BER v Postupimi.

Polská otázka strašila i tuto konferenci, tentokrát kudy budou probíhat PL západní hranice, Mykolajczyk vyjednával z pozice náměstka prémiera. Ve skutečnosti nebylo co vyjednávat, hranice byly stanoveny dle Stalinova požadavku na Odře a západní Nise, nikoliv na východním břehu Nisy.

Tuto PL západní linii hranic Stalin navrhl UK ministru zahraničí Edenovi již v 12/41.

Všichni tři „ spojenci“ se dohodli na vystěhování německého obyvatelstva z území, které připadne PL, a ze kterého již 3 milióny německých civilistů před RA uprchly. Současně s deportacemi Němců bylo na toto vylidněné území dopraveno 2 milióny Poláků z území východního PL, které si zabral Kreml.

Němci byli z „ osvobozených „ území vystěhováni i z ČSR ( ze slovenské částo to byli Karpatští Němci ) a z Madˇarska, celkem zhruba 11 mil. Němců, nejen z důvodu SU okupace PL východu, ale i z důvodu prevence, aby již nebyly německé menšiny mimo Německo pro případ, že by se na scéně objevil další Hitler ( objevil se podpluk. KGB, jenž začal ve svých agresích zneužívat ruské menšiny ).

Etnické čistky a násilnosti na německých civilistech 45-46 byly jednak důsledkem Hitlerovy celoevropské etnické politiky, kterou německý národ podpořil, a jednak na území „ osvobozeném „ RA důmyslně vyvolány NKVD a jejími místními přisluhovači.

Benešovy dekrety, aneb bolševická hrůzovláda ... - Andrea Kostlánová

Anglosasští spojenci navzdory své submisivitě vůči Stalinovi přesto vznesli jednu zásadní výhradu ohledně nových PL západních hranic - nová PL území měla být pod správou provizorní PL vlády až do nové mírové konference za účasti sjednoceného Německa ( viz pařížská mírová konference červenec-říjen 1947, mírové smlouvy z ní vzešlé s FS, s Itálií, s BG, s Rumunskem a Madˇarskem byly podepsány 10.2.47, otázka Německa, Rakouska a Japonska nebyla vyřešena ).

Na tuto výhradu se pozdější západoněmečtí politici odvolávali pro ospravedlnění své politiky neuznávání PL západních hranic.

Nové PL západní hranice však byly uznány v PL-západoněmecké smlouvě z 11/1970 + v helsinských dohodách z léta 75 s definitivním uznáním PL západních hranic v době německého znovusjednocení v 10/1990.

Dalším výsledkem Postupimské/“ Mnichovské „ konference bylo potvrzení SU okupační zóny ve východním Německu, dohoda o okupaci Rakouska čtyřmi mocnostmi a dohoda o hlavních městech BER a Vídni.

UK historik Norman Davies odhalil, že v UK vládě byla velmi výkonná stalinofilní lobby, o kterou se zasloužili nesčetní bolševičtí špióni, kteří obetkali Británii, a uhnízdili se zejm. na UK zamini a ministerstvu informací, a všichni zůstali na svých místech i po válce.

Viz Seznam bolševických špiónů, který sepsal Georges Orwell v roce 49 v sanatóriu, kde se krátce před smrtí v 1/50 léčil na TBC, a který předal do rukou Celii Kirwan ( švagrová exkomunisty Arthura Koestlera ) z UK ministerstva propagandy, aby toto ministerstvo upozornil na agenty a sympatizanty bolševiků, v drtivé většině šlo o novináře a spisovatele, dopisovatele prominentních UK listů, mj. George Bernard Shaw, dále to byli akademici a vědci, dále mj. Charlie Chaplin /1889-1977, Katherine Hepburn /1907-2003/, John Steinbeck, Orson Welles /19015-1985/. .

Orwellův seznam zveřejnil v roce 02 list The Guardian.

Ve Francii bolševickou propagandu rozséval Roger Garreau, za války velvyslanec Paříže v Kremlu, strůjce všech francouzsko-bolševických paktů, včetně spojenecké smlouvy mezi CHDG a Stalinem z 12/44, který v MOW za návštěvy CHDG v 12/44 ( pár týdnů před jaltskou konferencí z 2/45 ) podepsal Molotov a Georges Bidault poté, co Stalin CHDG a jeho Národní výbor uznal již v 12/41, zatímco FDR de Gaulla nenáviděl a házel mu klacky pod nohy, kde mohl, viz mé články o CHDG.

Kreml se postaral i o zajištění bolševického vlivu mezi francouzskými odbojovými skupinami pod taktovkou komunistů, mj. Francs-tireurs et partisans /FTP (neplést s Franc-Tireur Jean-Pierre Lévy ), vedeni bolševikem Charles Tillon, kteří nevstoupili do Forces françaises de l’intérieur (F.F.I.) CHDG, další Stalinovi agenti infiltrovali i nekomunistický odboj, stejně jaku v Protektorátu.

Roger Garreau pro list Le Monde diplomatique z 1/1955 popisuje návštěvu CHDG u Stalina onoho odpoledne 2.12.44, při které byl jen SU velvyslanec v PAR Bogomolov a Garreau, protože Bidault byl u Molotova. Stalinova první slova se týkala hranic na Odře a Nise, jejichž zajištění ze strany RA považoval za zásadní „ pro bezpečnost SU, PL a ČSR „ ...

PL volby, nesvobodné a pod bodáky NKVD, se konaly o 23 měsíců později, 19.1.47.

Disidentem mezi Anglosasy a Stalinem se stal jen CHDG, jenž bezprostředně po válce zpochybnil rozhodnutí z Jalty a z Postupimi, zejména o změně evropských hranic.

Podpisování paktu neproběhlo hladce, ale přímo dramaticky, protože Molotov zničehonic vytáhl z kapsy svého saka malý kus papíru o několika řádcích, o kterém pro překvapeného CHDG prohlásil, že bude připojen k francouzsko-bolševickému paktu : francouzská vláda se na papíru zavazovala, že de iure uznává PL bolševickou vládu v Lublinu.

Nevěřícně naslouchající hluboce věřící katolík a monarchista CHDG se rázně odmítl podřídit tomuto Stalinovu požadavku.“ Stalin se jej marně snažil přesvědčit o tom, jak to s PL myslí dobře, že PL pod okupací Kremlu znovu nabyde svoji nezávislost a svobodu, CHDG, protože nebyl Roosevelt ani Churchill, Stalinovu a Molotovovu úskočnost odmítl, a jednání o smlouvě se ocitla na mrtvém bodě.

CHDG měl z MOW odletět 10.12.44, 9.12.44 se v Kremlu konal banket na jeho počest. Stalin s Molotovem na banketu chtěli oživit podepsání francouzsko-bolševického paktu, ale jejich náznaky skončily příšerným fiaskem.

Stalin nasadil fiasku korunu, když oproti protokolu, aby zamaskoval rozpaky, pozval na banket i US levicového velvyslance Averella Harrimana, dosazeného do postu levicovou manželkou Roosevelta, jenž CHDG nesnášel a podporoval proti němu gen. Girauda, a chargé d ́affaires UK vlády Balfoura.

Třebaže Stalin žovialitou přímo přetékal, stejně jako poháry s červeným kavkazským vínem, CHDG se tvářil chladně a navzdory žoviálním naléháním Stalina z banketu v 11.30 s Bidaultem odešel.

Zatímco Stalin s ostatními dál popíjel a společně se dívali na domácí kino, kde běžely válečné filmy, Molotov odvedl stranou do menšího salónku Rogera Garreau a Maurice Dejeana ( francouzský emisar u exilových vlád v LON), kde na ně naléhal, aby přiměli CHDG pakt podepsat i s prohlášením o uznání PL bolševické lublinské vlády ( pár dní před příjezdem CHDG Garreau vyslal k lublinské vládě tři důstojníky ambasády ( jedním z nich byl později pověstný Christian Fouchet, v roce 55 ministr pro tuniské a marocké záležitosti ), aby zorganizovali ubytování a evakuaci pro propuštěné francouzské či frankofonní vězně z nacistických táborů - nebyla však vyřešena otázka Francouzů z Alsaska-Lotrinska, Lucemburčanů a Belgičanů z Eupenu a Malmedy, kteří byli nahnáni do Wehrmachtu, a v německých uniformách padli do ruky RA).

Garreau Molotovovi napsal kompromisní prohlášení o uznání lublinské vlády, které by CHDG nemuselo urážet, a Molotov na novou formulaci přistoupil, taktéž Stalin.

Garreau s Dejeanem poté ve 4.00 ráno 10.12.44 spěchali na francouzskou ambasádu, kde našli CHDG bdícího a sedícího u krbu, třebaže téhož rána měl CHDG z MOW odletět. Generál jim vynadal, že byli v Kremlu tak dlouho, že měli odejít s ním.

Garreau popisuje : „Beze slova jsme mu předložili můj malý kousek papíru, CHDG si jej beze slova přečetl, obrátil se ke stolu, něco na něj rychle napsal, a vrátil nám jej slovy :“ Vratˇte se do Kremlu, a vyřidˇte Molotovovi, že tohle je moje poslední slovo. Přijme-li moji formulaci, můžeme smlouvu podepsat ještě před odjezdem mého vlaku.“ ( CHDG uznal lublinskou vládu de facto, ale odmítl ji uznat de iure , s Curzonovozu linii jako s novou hranicí SU však „ pragmaticky“ souhlasil již od 5/43 ) .

Molotov i Stalin souhlasili, již opilý Stalin objal pluk. Pouyadeho, velitele stíhací letky Normandie-Njemen de Gaullovy Svobodné Francie, která bojovala na východní frontě, a zvolal :“ Vojáci se mezi sebou vždy dohodnou, diplomaty je třeba všechny pověsit !“ Stalin zapomněl, že sám je jen civil navlečený do uniformy.

V 6.30 ráno se všichni opět shromáždili v Kremlu, kde byl pakt podepsán, Stalin při novém ranním banketu ostentativně vzdal před CHDG poctu nepokořitelnému PL národu, jenž se pod bratrskými křídly RA a NKVD bude cítit jako v bavlnce, naprosto svobodný a suverénní.

O 2 hodiny později CHDG z MOW odjel spolu se smlouvou o spojenectví mezi PAR a Stalinem, která mu měla dodat větší váhu u Anglosasů a potvrdit jeho mezinárodní legitimitu, zatímco Stalin chtěl podporou CHDG vytvořit protiváhu anglosaské koalici.

Ještě na ni nezaschlo pero, a již Stalin Polsku vyhrožoval, že jej bude třeba za každou cenu bolševizovat, aby se stalo hodnověrným kremelským spojencem.

CHDG ještě ani nedorazil do PAR, a již byl znepokojen vytvořením Národního výboru Svobodného Německa, jehož 1. buňka německých „ antifašistů „ vznikla v SU vězení Jelabuga z vězněných německých komunistů a německých válečných zajatců ze všech politických stran.

Paříži vadilo, že jsou mezi nimi i pruští junkeři a generálové Wehrmachtu, dovolávající se Bismarckova testamentu, Clausewitzovy doktríny, německo-ruské Rapallské smlouvy z roku 22, kterou obě strany vyšly z mezinárodní izolace, a bolševicko-nacistického paktu o neútočení.

Stalin vyžadoval, aby se PAR účastnila jak konference v Jaltě, tak v PAR, protože jinak by dle Kremlu porušila své spojenecké závazky vůči SU, který však mohl své závazky vůči Francii porušovat , viz jeho uznání jím dosazené Ho Či Minovy vády ( mj. byl zakládajícím čelenem FKS) ve Vietnamu/Francouzská Indočína.

Francouzský tisk té doby spojeneckou smlouvu se Stalinem slepě propagandisticky podpořil, např. Le Monde z 20.12.44 napsal, že „ nový PL stát, který znovu odmítl jakoukoliv jagellonskou politiku expanze, spojenec SU a Francie, bude znovu naplňovat svoji historickou misi, kterou je varovat před Německem, věčným nepřítelem Slovanů „.

O VP poté anglosaští spojenci v souladu se Stalinem tvrdili, že bylo vyhlášeno předčasně, Stalina a RA jen přivedlo do těžkostí ...

O PL exilové vládě v LON anglosaští spojenci prohlásili, že byla příliš vzdálená od reality ( nechtěla uznat prodej PL Stalinovi). Stejně jako Stalin se anglosaští spojenci vymlouvali na nedostatek informací o VP a nedostatečné koordinaci VP se spojenci ( ani ve Francii nemohli Anglosasové spoléhat na spolupráci s FFI, u VP navíc skvěle fungovaly kremelské dezinformace, přestože francouzské tajné služby ve své zprávě z 15.1.44 bily na poplach před SU okupací PL, pátým dělením PL - nároku Kremlu na SU hranice na Curzonově linii – francouzské tajné služby varovaly, že již nejde jen o PL, ale o celou střední Evropu - zaspaly prodej PL v Teheránu . ve své zprávě z 15.1.44 však francouzské tajné služby, civilní i vojenské, upozorňují na to, že se Kreml snaží v PL vyprovokovat předčasné povstání AK, aby byla Němci zmasakrována, aby nepřekážela SU ovládnutí Polska ).

Jan Nowak, jeden z pověstných kurýrů VP, jenž se snažil přesvědčit LON, aby neuznal Stalinovu lublinskou bolševickou vlásu slovy „ Když nám nemůžete pomoci, tak alespoň nedělejte nic proti nám „ , uvedl, že Anglosasové VP nepomohli, protože nechtěli ohrozit své spojenectví se Stalinem ( nejprve pakt se Stalinem uzavřel v roce 42 Churchill, poté do něho dotlačil v roce 43 zdráhajícího se Beneše, později chtěl Churchill anglo-bolševický pakt vyměnit za anglo-francouzsko-bolševický pakt, a tlačil k němu CHDG, jenž Churchilla odmítl ).

Ve dnech 19.-25.8.44 probíhalo i pařížské „povstání“ do osvobození PAR CHDG a spojenci, 16.000 povstalců proti 20.000 Němcům, když se o jeho štˇa stném konci dozvědělo 25.8. velení AK, povzdechlo si : „ 4 dny a osvobození, tak jsme si představovali i naše povstání !“ .

Novinář a spisovatel, expert na SU, Jean Cathala, ve své knize Bez květin a pušek popisuje, co mu CHDG řekl o své návštěvě MOW, strana 392 : “ Rusové se domnívali, že se propůjčím k tomu, aby vznikla další SU republika. Poláci mne varovali, ale já spojence nikdy nezradím, gen. Anders a jeho vojáci odvedli skvělou práci. Němci nesehnali v PL vládě ani jednoho zrádce, ve Francii jich bylo tolik, že je museli i odmítat“ ...

CHDG také uvedl, že se Stalinem mluvil o VP, a že Stalin necítil potřebu se ospravedlňovat, prý řekl, že kdyby SU vláda o přípravě VP věděla, rovnou by řekla Ne, protože RA byla vysílená a nemohla v tu chvíli bojovat ( viz zpráva francouzských tajných služeb z 15.1.44 o tom, jak se Sověti snaží vyprovokovat ve WAW povstání ) ...

Prokremelskou linii v letech 45-46 stále prosazoval bývalý francouzský velvyslanec v MOW Roger Garreau, v 2/45 jmenovaný místo Foucheta zplnomocněným ministrem ve WAW, jenž pod taktovkou Kremlu prosazoval francouzsko-PL politický pakt zaměřený proti Anglosasům a Německu, kterému Anglosasové slíbili poválečnou pomoc.

Projekt paktu, který předpokládal společnou zahraniční politiku a vzájemnou garanci státních hranic s Německem, vypracoval diplomat Tadeusz Chromecki /1904-1957/, účastník VP, po válce šéf politického oddělení PL zamini.

Chromecki byl zatčen v souvislosti s pogromem na Židy v Kielce, rozpoutaným PLA 4.7.46, ze kterého bolševici obvinili katolickou církev, a postupně jako iniciátory pogromu zatýkali všechny nepohodlné, na které nic neměli. Chromecki byl zatčen v 1/51 pro špionáž ve prospěch US a Svatého stolce. Byl mučen a odsouzen ke 12 letům vězení, krátce po propuštění z vězení na amnestii v roce 56 jako těžce nemocný údajně spáchal sebevraždu.

De Gaullova snaha o nezávislou zahraniční politiku Francie, kterou si představoval v roli arbitra mezi Západem a Východem, brzy začala narážet na odpor silně proevropského Jeana Monneta a proUS francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana, jenž rovněž prosazoval proevropskou a proatlantickou linii (viz Schumanova deklarace o sjednocené Evropě z 9.5.50, evropský federalismus financovaly od roku 48 z 53% US), navíc ve vztahu s PL nebyl vyřešen problém francouzského majetku na území PL, PAR požadovala odškodnění pro majitele znárodněných podniků, a nebyla vyřešena repatriace francouzských válečných zajatců.

PAR dále udržovala přátelské vztahy s Československem, a požadovala, aby WAW k Praze změnila svůj nepřátelský postoj ( otázka Těšínska). Těmito třemi požadavky podmínila podepsání francouzsko-PL paktu, jednání o kterém se tak na podzim 45 ocitla na mrtvém bodě, ale stále se o něm jednalo, protože PAR se nepodařilo dosáhnout dohody s Anglosasy ani s Kremlem ohledně francouzského požadavku na zabezpečení levého rýnského břehu, který podpořilo pouze PL.

Hrátky mezi Paříží/PAR a WAW byly ukončeny v 7/46 na pařížské konferenci, kde se Molotov kategoricky vyslovil proti porcování Německa a francouzské anexi Porúří , načež druhý den prozatimní PL vláda francouzsko-PL pakt natrvalo z příkazu Kremlu smetla se stolu.

Důvodem byla i francouzsko-britská/UK smlouva o dodávkách uhlí ve významném objemu v kontextu Evropského společenství uhlí a ocele (1951), proto Georges Bidault, střídavě premiér a ministr zahraničí, vyhnal na nátlak Anglosasů z vlády komunisty ( 1962 CHDG vyhnal Bidaulta do exilu, protože byl členem tajné OAS, která chtěla vojensky zabránit Alžírsku v získání nezávislosti ).

US + UK na Bidaulta rovněž naléhaly, aby odstoupil od smluv s PL a s ČSR – Bidaulta však předběhl Stalin, důsledně od roku 47 zatahující železnou oponu za svými „ osvobozenými „ subjekty, jenž na pařížské konferenci v 7/47 odmítl Marshallův plán pomoci poválečné Evropě pro ČSR, aniž by se ČSR zeptal ( viz hlášky Jana Masaryka, ministra zahraničí bolševiky okupovaného ČSR + můj článek Jak Marshallův plán " nezištně" zachraňoval ... - Andrea Kostlánová + popř. Brettonwoodské dohody, US poválečný ... - Andrea Kostlánová

Ustavení Kominformy/Informbyra ( „ Kominterny pro dezinformace „ ) v 9/47 významně posílilo mezinárodně vyostřenou situaci, takže francouzské zamini PL velvyslanci 21.11.47 sdělilo, že vzájemná smlouva nemůže být z důvodu politické situace podepsána.

Katolické PL bez významné KS se na rozdíl od ČSR Stalinovi jen tak nevzdalo, viz demonstrace a stávky zejména v listopadu a v prosinci 1947, které provázely celoroční provokace PL NKVD za účelem pozatýkání co nejvíce odpůrců SU.

Tragikomické je, že se k protibolševickým stávkám přidali i PL komunisté, takže NKVD ještě více sevřela PL dělnickou stranu, která z iniciativy PL komunistů vznikla za okupace ve spolupráci s levicovými socialisty a lidovci, šéfoval jí komunista Gomulka, kterou v roce 48 spojila se Socialistickou stranou, čímž vznikla vládnoucí PL sjednocená dělnická strana.

Bolševické represe PL národa „osvobozeného „ RA se v atmosféře dezinformací, podezírání, zatýkání a mučení vystupňovaly. Brutálně umlčeny byly především odbojové a skautské organizace.

Protibolševické stávky však pokračovaly i v roce 48, největší byla stávka horníků.

Vzájemnou válku zahájily i PL ambasáda v Paříži/PAR a francouzská ambasáda ve WAW, poté, co z WAW musel odjet francouzský vojenský atašé Alfred Humm a z PAR Janusz Kozierowski.

Od 12/47, kdy Kreml pořádal hon na francouzské občany (v roce 47 jich zatkl 29), mezi oběma zeměmi propukla vízová válka, kdy vydávání víz vzájemně omezily, nejvíce však do vztahů obou zemí zasáhlo zatčení několika francouzských občanů obviněných ze špionáže - v 3/49 byla zatčena Yvonne Bassaler, sekretářka francouzského konzulátu ve Wroclavy ( dostala 9 let vězení) , v 4/49 Etienne Decaux, profesor slovanských studií, v PL na stáži, a v 11/49 André Simon Robineau*1924, tajemník francouzského konzulátu ve Štětíně, syn gen. ředitele Francouzského institutu ve WAW, za války příslušník vojenského námořnictva ( dostal 12 let s tím, že vedl špionážní sítˇ ).

V 1/50 Kreml Francouzský institut ve WAW zavřel, celkem bylo v roce 49 v PL zatčeno 76 francouzských občanů.

PAR přistoupila k odvetným krokům, a pozatýkala PL novináře, spojené s PL ambasádou, PL profesory, a dokonce i PL osobnosti z Červeného kříže.

Diplomatický dialog byl obnoven až v 12/53, kdy byl již Stalin 9 měsíců po smrti v kontextu tehdejší mez. situace – podepsání 26.5.52 bonnské dohody mezi třemi třemi mocnostmi a německou spolkovou vládou, a uzavření pařížské dohody o Evropském obranném společenství z iniciativy (1950) francouzského premiéra René Plevena v reakci na US výzvy k znovuvyzbrojení západního Německa.

Kreml se snažil z odporu Francouzů proti znovuvyzbrojení Německa/NSR získat nějakou výhodu pro sebe, proto tento odpor podporoval přes SU ambasádu v PAR, která rozjela propagandistou nenávistnou kampaň proti Německu s cílem zabránit ratifikaci dohody o Evropském obranném společenství ve francouzském NS, k čemuž měl posloužit i „ mírový „ projev Georgije Malenkova z 8.8.53 v MOW/1902-1988/.

SU velvyslanec v PAR Sergej Vinogradov měl mezitím oprášit u francouzského zamini východní obranný pakt za podpory PL chargé d ́affaires v PAR Przemyslawa Ogrodzinského. Z francouzské strany na tuto hru přistoupilo několik poslanců NS, včetně Jacques Soustelle, blízký k CHDG, a ex premiéra Edouard Daladier, kteří dorazili do WAW v 12/53, a znovu v 4/54.

Když se stal v 6/54 premiérem Pierre Mendes-France, známý svojí vstřícností vůči Východu, kremelská eufórie dosáhla vrcholu, ale předčasně, třebaže NS napoprvé dohodu o Evropském obranném společenství neratifikovalo, až napodruhé, čímž byly položeny základy politické a vojenské konzolidaci západní Evropy, a obnoveny vztahy mezi PAR a Bonnem, čemuž se Kreml svým agresívním propagandistickým vměšováním snažil zabránit, včetně výhružky, že její ratifikace de facto ruší francouzsko-SU smlouvu z 10.12.44, kterou Kreml oficiálně vypověděl 10.5.55, a ve stejný den i britsko-SU smlouvu o přátelství z 26.5.42.

Chruščov hrozil třetí světovou válkou, jestliže mu spojenci nepředají celý BER, tj. i jeho západní část.

Mezi PAR a WAW opět začala éra vzájemného vyhoštˇování diplomatů, a to do léta 56 ( v 5/56 byl francouzský premiér Guy Mollet + ministr zahraničí Christian Pineau v MOW) , kdy PAR požadovala obnovení knihovny zavřeného Francouzského institutu, a propuštění svých občanů z vězení, k čemuž nedošlo v důsledku suezské krize (od 7/56-11/56 ) a protiruských nepokojů v Poznani z 10/56, třebaže ekonomické a technické delegace ( na podzim 57 i dvě z ČSR) do PAR proudily, navzdory tomu, že ekonomické požadavky nebyly v souladu s ideologií ( např. v 11/54 byla obnovena dohoda ze 8/46, na základě které Francouzská národní banka otevřela účet ve francích ve prospěch PL národní banky).

Analýza Výboru politických poradců brutálního potlačení PL a madˇarského protiruského povstání z roku 56 dokumentu NATO z 11.3. 57 „ Report on the Satellites“ předpověděla i vojenskou okupaci satelitního státu po delší dobu, bude-li to pro Kreml nutné. O potlačení PL protiruského povstání dokument poznamenává, že Kreml dokázal PL velmi efektivně izolovat od ostatních zemí Varšavského paktu ( archívy NATO v Bruselu ).

1960 Zbigniew Brzezinski definoval omezené možnosti PL suverenity : “ PL omezená autonomie se nikdy v blízké budoucnosti nestane skutečnou národní suverenitou, a to z důvodu hlídajícího Varšavského paktu, zeměpisné odlehlosti, ekonomických pout k paktu, a hranic na Odře a Nise. „

O několik let později, když formuloval hlavní principy US zahraniční politiky, Brzezinski konstatoval, že SU satelity nemohou znovu nabýt nezávislost nejen proto, že jsou v područí SU velmoci, ale i proto, že mají stále strach ze sjednocení Německa.

„ PL a ČSR by se nedokázaly ubránit nové německé agresi a děsí je německý postoj k současným hranicím. Proto by jedním z hlavních cílů Západu mělo být odblokování strachu těchto zemí ze sjednoceného Německa.

PL-německé usmíření by mělo být hlavním US cílem v Evropě. Když se Poláci zbaví strachu z Německa, vezmou vítr z plachet Kremlu. „

Autor: Andrea Kostlánová | pondělí 16.10.2017 10:21 | karma článku: 15.62 | přečteno: 1616x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 480 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 480 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 26.33 | Přečteno: 383 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 24.27 | Přečteno: 1046 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 429 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 15.00 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.96 | Přečteno: 676 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...